{"id":9686,"date":"2011-01-08T18:00:00","date_gmt":"2011-01-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9662"},"modified":"2011-01-08T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-08T17:00:00","slug":"nad-stadem-koni-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/08\/nad-stadem-koni-10\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 10."},"content":{"rendered":"
autor: Miskha<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille… jak se ti to poda\u0159ilo?“ zeptal se Tom, kdy\u017e u\u017e jsme sed\u011bli v m\u00e9m pokoji na posteli.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Prost\u011b… jak mi jednou volal Andreas…“ na chvilku jsem se odml\u010del a bolestn\u011b zk\u0159ivil obli\u010dej nad tou vzpom\u00ednkou. Po\u0159\u00e1d jsem si pamatoval, co mi ten hajzl ud\u011blal. „…tak je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm telefon\u00e1tem… jen jsem sed\u011bl na t\u00fd ohrad\u011b a kou\u0159il jsem cigaretu. A on ke mn\u011b p\u0159i\u0161el. Stra\u0161n\u011b jsem se ho lekl a hrozn\u011b se ho b\u00e1l. Ale on mi nic neud\u011blal. Jen ke mn\u011b p\u0159i\u0161el a o\u010dichal si m\u011b. Potom se nechal i hladit. Jen\u017ee jak mi zazvonil mobil, tak se lekl a utekl. Potom jsem za n\u00edm ale chodil d\u00e1l.“ Tom m\u011b po celou dobu m\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed ti\u0161e poslouchal.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“ up\u0159el na m\u011b t\u00e1zav\u00fd pohled. Jen jsem pokr\u010dil rameny. Ani j\u00e1 s\u00e1m jsem to nev\u011bd\u011bl. To ten pocit uvnit\u0159 m\u011b.<\/div>\n
„Nev\u00edm. M\u011bl jsem pocit, \u017ee to nikomu \u0159\u00edkat nem\u00e1m.“ <\/div>\n
„To je nesmysl,“ \u0159ekl Tom trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Hele, tak se nezlob. U\u017e to stejn\u011b v\u00ed\u0161.“ N\u011bjak jsem ho nech\u00e1pal. Pro\u010d to tak nutn\u011b cht\u011bl v\u011bd\u011bt?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille… tady nejde o \u017e\u00e1dn\u00fd tajemstv\u00ed. Tady jde o to, \u017ee ten k\u016f\u0148 ti mohl kdykoliv ubl\u00ed\u017eit,“ \u0159ekl Tom m\u011bkce a v\u011bnoval mi neobvykl\u00fd pohled. Byl pln\u00fd starosti a… a je\u0161t\u011b n\u011b\u010deho, co jsem nedok\u00e1zal rozpoznat.<\/div>\n
„Pro\u010d se o m\u011b tak boj\u00ed\u0161?“  zeptal jsem se ti\u0161e a sklopil o\u010di dol\u016f. Nerv\u00f3zn\u011b jsem si pohr\u00e1val s lemem sv\u00e9ho tri\u010dka.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Se\u0161 takovej… k\u0159ehkej. M\u00e1m pocit, \u017ee se ti m\u016f\u017ee kdykoliv n\u011bco st\u00e1t,“ \u0159ekl. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Vyc\u00edtil jsem svoji p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/div>\n
„A co ten polibek?“ nadhodil jsem jen tak „nen\u00e1padn\u011b“.<\/div>\n
„Bille, u\u017e zase?“  \u0159ekl Tom a povzdechl si.<\/div>\n
„Kdy\u017e ty to po\u0159\u00e1d zleh\u010duje\u0161. Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee to nic neznamenalo. Nechce\u0161 to \u0159e\u0161it. Ale j\u00e1 jo!“ \u0159ekl jsem trochu prud\u010deji, ne\u017e jsem zam\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Hele, po st\u00fd a naposledy. NIC TO NEZNAMENALO!“ \u0159ekl Tom r\u00e1zn\u011b. Nap\u011bt\u00ed mezi n\u00e1mi bylo zp\u00e1tky.<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra tak pro\u010d jsi m\u011b teda l\u00edbal? Ty takhle norm\u00e1ln\u011b l\u00edb\u00e1\u0161 kluky a nic to neznamen\u00e1?“ rozk\u0159ikl jsem se na n\u011bj. U\u017e m\u011b zase vyt\u00e1\u010dela ta jeho lhostejnost k onomu probl\u00e9mu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bille… byl to \u00falet!“ Na to posledn\u00ed slovo dal mnohon\u00e1sobn\u00fd d\u016fraz. Ale j\u00e1 m\u011bl je\u0161t\u011b jedno eso v ruk\u00e1vu.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Tak\u017ee m\u00e1m br\u00e1t jako \u00falet i to, jak jsi mi \u0159ekl, jak m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d?“ zeptal jsem se a ruce si zalo\u017eil na prsou. Tom\u016fv obli\u010dej zbledl.<\/div>\n
„Co-co\u017ee?“ vykoktal ze sebe. Jen jsem se uchechtl. Nejsp\u00ed\u0161 si „nevzpom\u00ednal“. Ale j\u00e1 mu to ho\u0161\u00e1nkovi p\u0159ipomenu.<\/div>\n
„Ty si nevzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se \u00fapln\u011b nevinn\u011b.<\/div>\n
„Ne…“ zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ne? Tak j\u00e1 ti to p\u0159ipomenu. Bylo to v ob\u00fdv\u00e1ku, kdy\u017e sis myslel, \u017ee sp\u00edm. P\u0159i\u0161el jsi ke mn\u011b a \u0159\u00edkal jsi mi, jak m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d. P\u0159i tom jsi m\u011b jemn\u011b hladil po z\u00e1dech.“ \u0158\u00edkal jsem to, jako by nic, ale i mn\u011b samotn\u00e9mu to nah\u00e1n\u011blo hus\u00ed k\u016f\u017ei, kdy\u017e jsem si na to vzpomn\u011bl.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165… jsi spal…“ hlesl Tom a jeho barva se v moment\u011b zm\u011bnila. Te\u010f byla syt\u011b rud\u00e1.<\/div>\n
„To… jsem jen d\u011blal. Myslel jsem, \u017ee je to t\u00e1ta, a \u017ee m\u011b bude zase otravovat. Ale… trochu jsem se spletl…“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a i j\u00e1 jsem c\u00edtil, \u017ee malinko rudnu. Tom si schoval tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Sakra… tohle ses nem\u011bl nikdy dozv\u011bd\u011bt…“ zamumlal. Sotva jsem mu rozum\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… pro\u010d se styd\u00ed\u0161 p\u0159iznat svoje city?“ zeptal jsem se s povzdechem.<\/div>\n
„Bille… j\u00e1… ne, \u017ee bych se styd\u011bl je p\u0159iznat. Sp\u00ed\u0161… se v nich… nevyzn\u00e1m…“ p\u0159iznal ti\u0161e. Kone\u010dn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Najednou jsme byli oba tak v\u00e1\u017en\u00ed. Nev\u011bdomky jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil v\u00edc k n\u011bmu.<\/div>\n
„Tak se jim p\u0159esta\u0148 br\u00e1nit…“ vydechl jsem. Lehce jsem se dotkl dlan\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e a on se zachv\u011bl. Moje ruka pomalu klouzala po jeho krku a\u017e na t\u00fdl, za kter\u00fd jsem si ho pomalu p\u0159itahoval k sob\u011b. D\u00e1val jsem mu dostatek \u010dasu na to, aby to mohl zarazit. On se ale nebr\u00e1nil. Na\u0161e obli\u010deje se st\u00e1le p\u0159ibli\u017eovaly.  <\/div>\n
V moment\u011b, kdy od sebe byly vzd\u00e1leny pouh\u00fdch p\u00e1r centimetr\u016f jsem se zastavil. Hled\u011bli jsme si do o\u010d\u00ed a j\u00e1 se ut\u00e1p\u011bl v jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9m pohledu. Tom hluboce vydechl a potom u\u017e jsem jen c\u00edtil spaluj\u00edc\u00ed dotek jeho rt\u016f na t\u011bch m\u00fdch. Slastn\u011b jsem p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Tomovy rty se samy rozev\u0159ely a nechaly m\u016fj jazyk vplout do tepla jeho \u00fast. Bylo to tak omamn\u00e9, kdy\u017e se na\u0161e jazyky op\u011bt, po tak dlouh\u00e9 dob\u011b st\u0159etly. Spokojen\u011b jsem zamru\u010del do jeho \u00fast a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Ani on u\u017e nebyl \u00fapln\u011b strnul\u00fd. Jeho ruce se obto\u010dily kolem m\u00e9ho pasu a za\u010daly m\u011b jemn\u011b hladit po z\u00e1dech. Byl jsem z toho lehce v \u0161oku, ale rozhodn\u011b jsem se tomu nebr\u00e1nil. Tom si m\u011b p\u0159it\u00e1hl v\u00edc k sob\u011b, byli jsme te\u010f nalepen\u00ed t\u011bsn\u011b u sebe, na\u0161e hrudn\u00edky se navz\u00e1jem dot\u00fdkaly. St\u00e1le jsme se nep\u0159est\u00e1vali l\u00edbat. Obmotal jsem pa\u017ee kolem Tomova krku a on m\u011b chytl pod zade\u010dkem a ne\u010dekan\u011b si m\u011b vyhoupl na kl\u00edn. Trochu jsem se divil, kde se v n\u011bm bere tohle chov\u00e1n\u00ed, ale nemohl jsem si st\u011b\u017eovat. Bohu\u017eel n\u00e1m za\u010dal doch\u00e1zet kysl\u00edk a byli jsme nuceni se od sebe odtrhnout. Oba jsme spla\u0161en\u011b d\u00fdchali.  <\/div>\n
„Co to se mnou d\u011bl\u00e1\u0161, Bille?“ zeptal se Tom a sv\u00e9 \u010delo op\u0159el o to m\u00e9. Up\u0159en\u011b jsem mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„S\u00e1m nev\u00edm…“ \u0161pitl jsem. Tou\u017eil jsem ho znovu l\u00edbat. Tom na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di. Vyu\u017eil jsem t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti a lehce ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Tom se do m\u00e9ho doteku op\u0159el a ti\u0161e vydechl. Vypadal kouzeln\u011b. Tak roztomile. Cht\u011b necht\u011b jsem se nad t\u00edm musel usm\u00e1t. Najednou otev\u0159el o\u010di a prudce si m\u011b strhnul na kl\u00edn, p\u0159i \u010dem\u017e m\u011b pevn\u011b obejmul. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?“ zeptal jsem se udiven\u011b a sna\u017eil se alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b dostat z jeho siln\u00e9ho objet\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm…“ hlesl ti\u0161e. Chv\u00edli jsem na n\u011bj jen up\u0159en\u011b z\u00edral, jako jestli se \u00fapln\u011b nezbl\u00e1znil. „M\u00e1m pot\u0159ebu t\u011b po\u0159\u00e1d chr\u00e1nit…“ dodal. Potom kone\u010dn\u011b uvolnil sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed, tak\u017ee jsem se mohl posadit naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Tome? M\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“ prolomil jsem ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panovalo. Tom na m\u011b pohl\u00e9dl a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„No… cht\u011bl jsem se zeptat… na tvoje rodi\u010de…“ \u0161pitl jsem. Ani nev\u00edm, jak m\u011b to napadlo. Tom odvr\u00e1til hlavu ode m\u011b a zad\u00edval se pry\u010d. Ale i p\u0159es to jsem si v\u0161iml jeho lesknouc\u00edch se o\u010d\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 jsem o tom nem\u011bl mluvit. Ale na to u\u017e bylo trochu pozd\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e je to pry\u010d, Bille…“  \u0159ekl Tom a kone\u010dn\u011b na m\u011b pohl\u00e9dl. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dil smutek. To jsem necht\u011bl. „Ale mo\u017en\u00e1 bys to m\u011bl v\u011bd\u011bt. Nikdy jsem o tom s nik\u00fdm nemluvil.“ Odml\u010del se.<\/div>\n
„Jestli o tom nechce\u0161 mluvit, tak…“<\/div>\n
„Ne… ne to je v po\u0159\u00e1dku…“ p\u0159eru\u0161il m\u011b a na moment se mu po tv\u00e1\u0159i mihl smutn\u00fd \u00fasm\u011bv. Hned ale zase zesmutn\u011bl. Bylo mi ho v\u00e1\u017en\u011b l\u00edto. „Um\u0159eli, kdy\u017e mi bylo t\u0159in\u00e1ct. Po jejich smrti jsem bydlel u babi\u010dky. Ze z\u00e1kladky jsem ale \u0161el sem, na m\u00edstn\u00ed gympl. Je to moc daleko, tak\u017ee jsem bydlel na intru. N\u011bjak… jsem se sna\u017eil ut\u00edkat od toho m\u00edsta… bylo tam moc vzpom\u00ednek. A potom, po maturit\u011b jsem nastoupil sem, k tv\u00fdmu t\u00e1tovi. On mi nahrazoval rodinu, kterou jsem ztratil. Jsem mu tolik vd\u011b\u010dn\u00fd…“ Ti\u0161e si povzdechl. Jeho o\u010di se plnily slzami, kter\u00e9 se sna\u017eil zadr\u017eet.  <\/div>\n
„A… co se jim vlastn\u011b stalo?“ V\u00edm, blb\u00e1 ot\u00e1zka, ale nic jin\u00fdho m\u011b v tu chv\u00edli nenapadlo. Tom na chvilku prudce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Potom se na m\u011b ale znovu zad\u00edval.<\/div>\n
„M\u011bli autonehodu.“ Jeho hlas se t\u0159\u00e1sl. U\u017e jsem to nevydr\u017eel a vrhl se mu kolem krku. On zabo\u0159il obli\u010dej do m\u00e9 mikiny a rozvzlykal se. P\u0159i\u0161lo mi to hrozn\u011b divn\u00fd, \u017ee zrovna j\u00e1 ho ut\u011b\u0161uju. Ale tak n\u011bjak jsem c\u00edtil, \u017ee m\u011b pot\u0159ebuje. A j\u00e1 tu pro n\u011bj cht\u011bl b\u00fdt, a\u0165 u\u017e jsem si to byl schopn\u00fd p\u0159iznat nebo ne. Jednou rukou jsem ho lehce hladil po z\u00e1dech a nechal ho plakat. Tom se ke mn\u011b pevn\u011b tiskl, v dlani sv\u00edraj\u00edc l\u00e1tku moj\u00ed mikiny. C\u00edtil jsem mokro, jak mi plakal do oble\u010den\u00ed, ale to mi bylo srde\u010dn\u011b jedno. Jen jsme tam sed\u011bli na moj\u00ed posteli a j\u00e1 ho ut\u011b\u0161oval. Chl\u00e1choliv\u00e1 sl\u016fvka jsem mu \u0161eptal do ucha a nep\u0159est\u00e1val jsem ho hladit. Pod m\u00fdmi doteky se za\u010d\u00ednal celkem uklid\u0148ovat. Po chvilce jsem se mali\u010dko odt\u00e1hl. Tom m\u011bl hlavu unaven\u011b polo\u017eenou na m\u00e9m hrudn\u00edku, o\u010di zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitl s o\u010dima st\u00e1le zav\u0159en\u00fdma a pohodln\u011bji se uvelebil v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di. P\u0159ipadalo mi to absurdn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 kr\u00e1sn\u00e9.<\/div>\n
„Za co se mi omlouv\u00e1\u0161?“ podivil jsem se jeho omluv\u011b.<\/div>\n
„Za to, \u017ee tu bulim jak n\u011bjak\u00e1 hysterka…“ \u0161eptl a tro\u0161ku se u\u0161kl\u00edbl. Vypadalo to, \u017ee u\u017e mu je l\u00edp.<\/div>\n
„Ka\u017edej se n\u011bkdy pot\u0159ebuje vybre\u010det,“ ujistil jsem ho. Tom otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se na m\u011b. Nic ne\u0159\u00edkal, jen se na m\u011b d\u00edval.<\/div>\n
„Jen\u017ee j\u00e1 norm\u00e1ln\u011b nebre\u010d\u00edm… No dob\u0159e, tak mo\u017en\u00e1 jednou za sto let. A tys m\u011bl tu \u010dest, vid\u011bt to…“ zasm\u00e1l se. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se taky usm\u00e1t.<\/div>\n
„Ty jsi pako, Tome,“ trochu jsem do n\u011bj drcnul. Tom se zasm\u00e1l a potom se na m\u011b zad\u00edval. Nedalo mi to a obejmul jsem ho. Nech\u00e1pal jsem s\u00e1m sebe. Bylo to naprosto spont\u00e1nn\u00ed, ale j\u00e1 to cht\u011bl. Nic jsem ne\u0159\u00edkal, jen jsem ho pevn\u011b obj\u00edmal. Po chvilce jsem zaznamenal jeho ruce na sv\u00fdch z\u00e1dech. Jemn\u011b, nesm\u011ble m\u011b hladily. Ti\u0161e jsem vydechl na jeho krk a on se zachv\u011bl. Potom se ale odt\u00e1hl.<\/p>\n<\/div>\n
„Co… co se d\u011bje?“ zeptal jsem se zmaten\u011b. V jeho n\u00e1ru\u010di mi bylo tak dob\u0159e.<\/div>\n
„Promi\u0148… Bille, asi bychom tohle d\u011blat nem\u011bli…“ \u0159ekl a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ vyhrkl jsem. Pot\u0159eboval jsem zn\u00e1t d\u016fvod toho, pro\u010d se m\u011b tak boj\u00ed. Nebo sp\u00ed\u0161, pro\u010d se boj\u00ed toho, co se mezi n\u00e1mi odehr\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille…“ zast\u00e9nal. Jeho v\u00fdraz byl dosti zoufal\u00fd. „Sakra… V\u017edy\u0165 j\u00e1 se v sob\u011b v\u016fbec nevyzn\u00e1m. Nev\u00edm, co se mnou d\u011bl\u00e1\u0161. Ale prost\u011b… p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee m\u011b nenech\u00e1v\u00e1\u0161 chladn\u00fdm. U\u017e, kdy\u017e jsem t\u011b poprv\u00e9 uvid\u011bl, nebyl jsi mi lhostejn\u00fd. I kdy\u017e jsem se tak tv\u00e1\u0159il.“ Z\u00edral jsem na n\u011bj s otev\u0159enou pusou. Tohle bylo docela slu\u0161n\u00fd p\u0159izn\u00e1n\u00ed. V tu chv\u00edli se ve mn\u011b vzedmula vlna odhodl\u00e1n\u00ed. Odhodl\u00e1n\u00ed dostat toho zatracen\u011b sexy t\u00fdpka od kon\u00ed.<\/div>\n
„Tak se tomu sakra p\u0159esta\u0148 br\u00e1nit,“ \u0159ekl jsem pevn\u011b, a ne\u017e sta\u010dil cokoliv ud\u011blat, povalil jsem ho na postel a v m\u017eiku jsem byl na n\u011bm. P\u0159is\u00e1l jsem se na jeho rty a drav\u011b ho za\u010dal l\u00edbat.  <\/div>\n
Tom se je\u0161t\u011b chvilku sna\u017eil br\u00e1nit, ale potom to vzdal. M\u00edsto toho si jeho ruka p\u0159it\u00e1hla moji hlavu bl\u00ed\u017e a on za\u010dal spolupracovat. Divoce jsme propl\u00e9tali na\u0161e jazyky. Zaklonil jsem mu hlavu a dost\u00e1val se tak je\u0161t\u011b hloub\u011bji do jeho \u00fast. Schv\u00e1ln\u011b jsem se usadil na jeho kl\u00edn, kde jsem se „\u00fapln\u011b nevinn\u011b“ zavrt\u011bl.<\/div>\n
„Oh…“ zast\u00e9nal mi do \u00fast a j\u00e1 se v duchu usm\u00e1l. Tak p\u0159ece jen. Zajel jsem rukou pod jeho velk\u00e9 tri\u010dko, kde jsem ho za\u010dal dr\u00e1\u017ediv\u011b hladit. Jeho svaly na b\u0159i\u0161e se pod m\u00fdmi doteky nap\u00ednaly a naskakovala mu hus\u00ed k\u016f\u017ee. Najednou jsem se od n\u011bj prudce odtrhl a smysln\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Skoro jsem nemohl popadnout dech, stejn\u011b, jako on.<\/div>\n
„No tak, Tome. V\u00edm, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed,“ vydechl jsem. Tom st\u00e1le nic ne\u0159\u00edkal. Jen se na m\u011b d\u00edval. Opatrn\u011b jsem p\u0159ilo\u017eil ruku na jeho prudce se zvedaj\u00edc\u00ed hru\u010f. C\u00edtil jsem, jak do moj\u00ed dlan\u011b tlu\u010de jeho srdce.<\/div>\n
„Bille…“ \u0161eptl Tom. St\u00e1le jsem mu hled\u011bl do jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. „Tohle…“ nestihl to do\u0159\u00edct.<\/div>\n
„Sakra ne\u0159\u00edkej, \u017ee to nejde…“ naklonil jsem se t\u011bsn\u011b nad n\u011bj. Na\u0161e obli\u010deje byly vzd\u00e1len\u00e9 pouh\u00fdch p\u00e1r milimetr\u016f a j\u00e1 jsem na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i c\u00edtil jeho hork\u00fd dech. „… kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to chce\u0161…“ Tom se zachv\u011bl. Chvilku se nic ned\u011blo, ale potom m\u011b s\u00e1m chytl za t\u00fdl a sv\u00e9 rty p\u0159itiskl na m\u00e1 \u00fasta. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a vychutn\u00e1val si jeho polibky. Jeho prsty se propl\u00e9taly m\u00fdmi vlasy a jeho rty se st\u00e1le ot\u00edraly o ty m\u00e9. L\u00edbali jsme se zatracen\u011b dlouho, bez jak\u00e9koliv p\u0159est\u00e1vky. Nakonec jsme ale stejn\u011b byli nuceni se od sebe odtrhnout.  <\/div>\n
„M\u016fj bo\u017ee…“ vydechl Tom a jemn\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. Op\u0159el jsem se do toho n\u011b\u017en\u00e9ho doteku a p\u0159iv\u0159el jsem o\u010di. Zachv\u011bl jsem se. „Je ti zima?“ zeptal se.<\/div>\n
„No… tak trochu…“ zalhal jsem. Tom m\u011b ze sebe \u0161etrn\u011b sundal a sednul si vedle. Potom m\u011b k sob\u011b beze slova p\u0159itisknul a p\u0159ehodil p\u0159es n\u00e1s pe\u0159inu. Tro\u0161ku jsem nech\u00e1pal, co to d\u011bl\u00e1, ale nakonec jsem to nechal plavat. Spokojen\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a pohodln\u011b se uvelebil na jeho kl\u00edn\u011b. Tom kolem m\u011b ovinul pa\u017ee. S\u00e1lalo z n\u011bj uklid\u0148uj\u00edc\u00ed teplo. Zav\u0159el jsem o\u010di a nechal se un\u00e1\u0161et kouzlem toho okam\u017eiku. Vzpomn\u011bl jsem si, jak se o m\u011b Tom staral, kdy\u017e m\u011b Andreas opustil. P\u0159esn\u011b takhle m\u011b ut\u011b\u0161oval, byl tu se mnou.  <\/div>\n
„Bille?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Ano?“ zamumla jsem do l\u00e1tky jeho tri\u010dka. Kr\u00e1sn\u011b von\u011blo.<\/div>\n
„Tob\u011b… tohle nevad\u00ed?“ <\/div>\n
„Ne… je to… p\u0159\u00edjemn\u00e9… c\u00edtit, \u017ee je n\u011bkdo… se mnou…“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak\u017ee… to tak nech\u00e1me…“ \u0161eptl. Rozlepil jsem svoje t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka a zad\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome… J\u00e1… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme neza\u010dali \u00fapln\u011b dob\u0159e. A \u017ee jsme se dost h\u00e1dali a tak. Ale… prost\u011b jsem zjistil, \u017ee je mi s tebou dob\u0159e. A \u017ee…“<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161… u\u017e nic ne\u0159\u00edkej,“ p\u0159ilo\u017eil mi prst na moj\u00ed upov\u00eddanou pusu a lehce m\u011b pol\u00edbil. Potom si m\u011b p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc k sob\u011b. Spokojen\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil s my\u0161lenkou, \u017ee to zat\u00edm nech\u00e1m b\u00fdt. Necht\u011bl jsem do toho zbyte\u010dn\u011b \u0161\u0165ourat. Prost\u011b jsme se k sob\u011b te\u010f chovali takhle a nic v\u00edc. C\u00edtil jsem, jak se v jeho n\u00e1ru\u010di no\u0159\u00edm do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no jsem se s trhnut\u00edm probudil, z\u00e1sluhou otravn\u00e9ho bud\u00edku, kter\u00fd zvonil tak dlouho, ne\u017e jsem na\u0161tvan\u011b t\u0159\u00edskl do tla\u010d\u00edtka, kter\u00e9 bud\u00edk kone\u010dn\u011b uml\u010delo. A\u017e potom jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u011b obj\u00edmaj\u00ed n\u011b\u010d\u00ed pa\u017ee. Rozespale jsem se zad\u00edval na st\u00e1le sp\u00edc\u00edho Toma, kter\u00fd m\u011b pevn\u011b obj\u00edmal a tiskl m\u011b k sob\u011b. Rozn\u011b\u017en\u011ble jsem se usm\u00e1l a co nejopatrn\u011bji jsem se vymanil z jeho siln\u00e9ho objet\u00ed. Jakmile jsem se postavil, uc\u00edtil jsem nep\u0159\u00edjemnou bolest v z\u00e1dech. To bylo ur\u010dit\u011b z t\u00e9 hrozn\u00e9 polohy, v jak\u00e9 jsme s Tomem oba spali. Promnul jsem si rozespal\u00fd obli\u010dej a Toma jsem znovu p\u0159ikryl pe\u0159inou. Vtiskl jsem mu jemn\u00fd polibek na \u010delo, a potom jsem se odebral do koupelny, abych ze sebe ud\u011blal \u010dlov\u011bka.  <\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem po notn\u00e9  chv\u00edli vylezl z koupelny a se\u0161el jsem dol\u016f do kuchyn\u011b, narazil jsem na t\u00e1tu.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil, ani\u017e by vzhl\u00e9dl od roze\u010dten\u00fdch novin.<\/div>\n
„Ahoj, tati,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a loudav\u00fdm krokem jsem do\u0161el k lednici. Nic vhodn\u00e9ho na sn\u00eddani jsem tam ale nena\u0161el, tak jsem si vyndal jen ml\u00e9ko a nalil ho do misky, do n\u00ed\u017e jsem p\u0159isypal cere\u00e1lie.<\/div>\n
„Jak ses vyspal?“ zeptal se t\u00e1ta.<\/div>\n
„Nic moc,“ zahuhlal jsem s plnou pusou, sedaj\u00edc si ke stolu. „Jo tati, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl. P\u0159ed \u0161kolou jsem potkal Lukase. \u0158\u00edkal n\u011bco o tom, \u017ee n\u00e1s chce jeho otec pozvat na ve\u010de\u0159i. I s Tomem. \u0158ekl jsem, \u017ee mu zavol\u00e1\u0161.“ sd\u011blil jsem mu.<\/div>\n
„Dob\u0159e. D\u00edky za vy\u0159\u00edzen\u00ed. Zavol\u00e1m mu,“ usm\u00e1l se t\u00e1ta. D\u00e1l ale nic ne\u0159\u00edkal, v\u011bnoval se pouze sv\u00fdm novin\u00e1m. Jen jsem nad t\u00edm pokr\u010dil rameny. Vstal jsem od stolu a pr\u00e1zdnou misku jsem odnesl do d\u0159ezu. Potom jsme si vzal svoje v\u011bci, z chodby jsem na t\u00e1tu zak\u0159i\u010del pozdrav a vy\u0161el jsem ven. Byla dost zima. Snad i mrzlo. M\u011bl jsem takov\u00fd pocit, \u017ee brzy p\u0159ijde prvn\u00ed sn\u00edh. Oh, jak j\u00e1 jsem nesn\u00e1\u0161el sn\u00edh. Oklepal jsem se nad tou my\u0161lenkou a rychle jsem nastoupil do sv\u00e9ho milovan\u00e9ho auta.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den str\u00e1ven\u00fd  ve \u0161kole prob\u011bhl nad o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed dob\u0159e. Krom p\u00e1r nar\u00e1\u017eek od n\u011bjak\u00fdch kluk\u016f si m\u011b nikdo moc nev\u0161\u00edmal. I u\u010ditel\u00e9  se zam\u011b\u0159ovali na jin\u00e9 \u017e\u00e1ky. Jen Suzi zase po\u0159\u00e1d \u017evanila. N\u011bkdy to bylo opravdu nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Jej\u00ed „vypr\u00e1v\u011bn\u00ed“ jsem ale stejn\u011b pou\u0161t\u011bl jedn\u00edm uchem tam a druh\u00fdm ven. Jen jsem ob\u010das p\u0159ik\u00fdvl a to bylo v\u0161e. Ale mysl\u00edm, \u017ee ona byla i tak spokojen\u00e1. Sta\u010dilo j\u00ed, \u017ee m\u00e1 komu ty svoje drby pov\u011bd\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, tak poslouch\u00e1\u0161 m\u011b, sakra?“ naoko na\u0161tvan\u011b do m\u011b drbla. Zrovna jsme vych\u00e1zeli p\u0159ed \u0161kolu a j\u00e1 byl my\u0161lenkami samoz\u0159ejm\u011b \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde. Konkr\u00e9tn\u011b u toho, co asi te\u010f d\u011bl\u00e1 Tom.<\/div>\n
„Jo… jo, jen jsem se trochu zamyslel. Tak cos to teda \u0159\u00edkala?“ zeptal jsem se lehce otr\u00e1ven\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„\u0158\u00edkala jsem, \u017ee tu na tebe asi n\u011bkdo \u010dek\u00e1,“ zopakovala mi to. Zmaten\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe a a\u017e potom jsem uvid\u011bl u m\u00e9ho auta st\u00e1t Toma. Zamy\u0161len\u011b se op\u00edral o z\u00e1bradl\u00ed kolem chodn\u00edku a civ\u011bl n\u011bkam do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Ty zn\u00e1\u0161 Toma?“ zeptal jsem se p\u0159ekvapen\u011b. N\u011bjak mi v tu chv\u00edli nedo\u0161el fakt, \u017ee Tom na tuhle \u0161kolu chodil taky.<\/div>\n
„Jasn\u011b. V\u017edy\u0165 sem je\u0161t\u011b p\u0159ed rokem chodil taky,“ uchechtla se. „Ale u\u017e mus\u00edm j\u00edt. Tak se m\u011bj, Bille, ahoj,“ zazubila se a u\u017e odch\u00e1zela pry\u010d.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl jsem, ale to u\u017e nemohla sly\u0161et. Zavrt\u011bl jsem nad n\u00ed hlavou. N\u011bkdy jsem jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed fakt nech\u00e1pal. Pomal\u00fdm krokem jsem se vydal sm\u011brem k Tomovi.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj. Co tu pros\u00edm t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se. Duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd Tom se na m\u011b s leknut\u00edm oto\u010dil.<\/div>\n
„Ahoj. Je\u017ei\u0161, tys m\u011b vylekal,“ zasm\u00e1l se a ruku si p\u0159ilo\u017eil na srdce.<\/div>\n
„Copak jsem n\u011bjak\u00fd stra\u0161idlo?“ zeptal jsem se naoko dot\u010den\u011b a na\u0161pulil jsem rty.<\/div>\n
„Ne… to bych ne\u0159ekl,“ hlesnul Tom jaksi zara\u017een\u011b. Najednou m\u011b sledoval zvl\u00e1\u0161tn\u011b v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zamrkal jsem nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ne… ne to je… v pohod\u011b,“ usm\u00e1l se Tom. Najednou byl zase \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed. Absolutn\u011b jsem netu\u0161il, co to m\u011blo znamenat.<\/div>\n
„Tak… pro\u010d tu teda jsi?“ zeptal jsem se znovu.<\/div>\n
„No, tv\u016fj t\u00e1ta jel do m\u011bsta a j\u00e1 nem\u011bl co na pr\u00e1ci, tak se m\u011b zeptal, jestli nechci jet s n\u00edm. \u017de bych na tebe t\u0159eba mohl po\u010dkat p\u0159ed \u0161kolou…“ nedokon\u010dil to. Byl toti\u017e p\u0159eru\u0161en.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele, Tr\u00fcmper. Tebe u\u017e jsem dlouho nevid\u011bl,“ ozval se za n\u00e1mi n\u011b\u010d\u00ed hlas. Ten hlas jsem znal. Byl to ten kluk, kter\u00fd si na m\u011b dovoloval. Martin. Pohledem jsem st\u0159elil k Tomovi. Jeho v\u00fdraz byl najednou dost tvrd\u00fd.<\/div>\n
„To jsem ti tak chyb\u011bl?“ zeptal se \u00fapln\u011b klidn\u00fdm hlasem. A\u017e jsem se divil.<\/div>\n
„To bych ne\u0159ekl. Jen… docela se div\u00edm. Tak ty se\u0161 te\u010f buzerant?“ zeptal se s pohrdav\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. Jen jsem vid\u011bl, jak se Tomovo t\u011blo naplo pod n\u00e1porem sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed. Moje ruka samovoln\u011b vyst\u0159elila k jeho hrudn\u00edku, na kter\u00fd jsem ji jen lehce polo\u017eil. V\u00edm, \u017ee by ho to nezastavilo, ale c\u00edtil jsem, \u017ee se pod m\u00fdm dotekem uvolnil.<\/div>\n
„Vypadni,“ sykl Tom a potom se oto\u010dil zp\u00e1tky. P\u0159i tom m\u011b vzal za ruku. „Jedeme,“ \u0159ekl ti\u0161e a j\u00e1 ho okam\u017eit\u011b poslechl. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee te\u010f bych mu nem\u011bl odporovat. Oba jsme nasedli do auta a j\u00e1 rychle nastartoval. Chvilku na to jsme u\u017e uh\u00e1n\u011bli po hlavn\u00ed silnici sm\u011brem k na\u0161\u00ed farm\u011b.  <\/div>\n
„Jeho taky nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se a jen kr\u00e1tce na n\u011bj pohl\u00e9dl. Hned jsem se ale za\u010dal zase v\u011bnovat \u0159\u00edzen\u00ed.<\/div>\n
„No, ne\u0159ekl bych, \u017ee ho nesn\u00e1\u0161\u00edm. Jen nem\u00e1m r\u00e1d takov\u00fd namachrovan\u00fd t\u00fdpky, jako je on. A kdybychom tam te\u010f z\u016fstali, tak bych ho asi musel zb\u00edt, v\u00ed\u0161?“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 ka\u017ed\u00fdho ml\u00e1tit,“ sna\u017eil jsem se mu domluvit. Sp\u00ed\u0161 to ale m\u011blo opa\u010dn\u00fd \u00fa\u010dinek.<\/div>\n
„Dokud m\u011b budou provokovat, budu je ml\u00e1tit,“ pokr\u010dil Tom rameny. Musel jsem se nad jeho uva\u017eov\u00e1n\u00edm usm\u00e1t. N\u011bkdy mi p\u0159ipom\u00ednal mal\u00e9, um\u00edn\u011bn\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Koho mysl\u00ed\u0161 t\u00edm „je“?“ polo\u017eil jsem mu dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Lidi podobn\u00e9ho typu,“ odpov\u011bd\u011bl vyh\u00fdbav\u011b. S povzdychnut\u00ed jsem zaparkoval auto a potom jsme oba vystoupili.  <\/div>\n
autor: Miskha<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Miskha „Bille… jak se ti to poda\u0159ilo?“ zeptal se Tom, kdy\u017e u\u017e jsme sed\u011bli v m\u00e9m pokoji na posteli. „Nev\u00edm. Prost\u011b… jak mi jednou volal Andreas…“ na chvilku jsem se odml\u010del a bolestn\u011b zk\u0159ivil obli\u010dej nad tou vzpom\u00ednkou. Po\u0159\u00e1d jsem si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9686","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9686","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9686"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9686\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9686"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9686"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9686"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}