{"id":9723,"date":"2011-01-04T18:30:00","date_gmt":"2011-01-04T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9699"},"modified":"2011-01-04T18:30:00","modified_gmt":"2011-01-04T17:30:00","slug":"heisenberg-academy-27-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/04\/heisenberg-academy-27-konec\/","title":{"rendered":"Heisenberg Academy 27. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: boyyouadrank<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"413\"<\/div>\n
Nedalo se vyhnout tomu, aby Tom tu zpr\u00e1vu nevid\u011bl, a kdy\u017e se tak stalo, okam\u017eit\u011b se p\u0159epnul do p\u0159es-p\u0159\u00edli\u0161 obrann\u00e9ho p\u0159\u00edtelovsk\u00e9ho m\u00f3du a trval na tom, \u017ee p\u016fjde k plotu spolu s Billem a d\u00e1 tomu zlod\u011bji co proto. Bill nad\u0161en\u011b souhlasil a rychle Tomovu pozornost odvedl od starost\u00ed jinam, d\u00edky zm\u00e1\u010dknut\u00ed jeho nap\u016fl ztvrdl\u00e9ho penisu svou mr\u0161tnou rukou.  <\/div>\n
Pozd\u011bji, kdy\u017e le\u017eeli v posteli a sledovali z jejich mal\u00e9ho okna, jak zapad\u00e1 slunce, Bill c\u00edtil podivn\u00fd sm\u00edr. Bylo to v\u00edce ne\u017e jen post-sexu\u00e1ln\u00ed bla\u017eenost; nec\u00edtil ani vztek ani nep\u0159\u00e1telstv\u00ed. U\u017e to bylo n\u011bjakou dobu, co se naposledy c\u00edtil tak spokojen\u011b, a rozhodn\u011b nem\u011bl pocit, \u017ee bude brzy \u010delit z\u00e1va\u017en\u00e9mu konfliktu, kter\u00fd ohroz\u00ed Tomovu budoucnost (zase).  <\/div>\n
A tak ud\u011blal to, co by ka\u017ed\u00e1 racion\u00e1ln\u00ed osoba v takov\u00e9to situaci ud\u011blala – okam\u017eik pot\u00e9, co Tom usnul, se Bill vyplazil z nov\u011b zni\u010den\u00e9 postele, nat\u00e1hl si n\u011bjak\u00e9 \u0161aty a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se po rozh\u00e1zen\u00e9m oble\u010den\u00ed vypl\u00ed\u017eil z pokoje. Bill za sebou zav\u0159el dve\u0159e, co nejti\u0161eji to \u0161lo, na\u010de\u017e se o n\u011b kr\u00e1tce op\u0159el, zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechnul.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
J\u00e1  to dok\u00e1\u017eu<\/em>, \u0159ekl si p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ode\u0161el.  <\/div>\n
Venku byla tmav\u00e1, ale jasn\u00e1  noc. Bill se c\u00edtil, jako by byl ve sv\u00e9m pokoji zav\u0159en a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a \u010derstv\u00fd vzduch jej nadn\u00e1\u0161el. Bude to sice dlouh\u00e1 proch\u00e1zka a\u017e na M\u00e4dchenskou, ale on se na to t\u011b\u0161il. Alespo\u0148 m\u011bl \u010das na pro\u010di\u0161t\u011bn\u00ed mysli.  <\/div>\n
Jak se Bill dost\u00e1val st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e k plotu, spat\u0159il v d\u00e1lce postavu. Nedok\u00e1zal poznat, kdo to je, jeliko\u017e ta osoba byla obklopena tmou, ale s jistotou mohl \u0159\u00edct, \u017ee je to mal\u00e1 holka.  <\/div>\n
Ta d\u00edvka musela sly\u0161et jeho kroky, proto\u017ee se oto\u010dila k Billovi a ten si uv\u011bdomil, kdo to je.  <\/div>\n
„April.“ Zastavil se n\u011bkolik stop od n\u00ed a zamra\u010dil se. M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee to byla ona – kdo jin\u00fd by ud\u011blal n\u011bco tak d\u011btinsk\u00e9ho a krut\u00e9ho?<\/p>\n<\/div>\n
„Tady,“ nepozdravila ho, ale rad\u011bji si zvolila, \u017ee po n\u011bm hod\u00ed jeho fo\u0165\u00e1k.<\/p>\n<\/div>\n
Bill jej neohraban\u011b chytl a zamra\u010dil se je\u0161t\u011b v\u00edc. Zamhou\u0159il o\u010di ve tm\u011b, aby uvid\u011bl jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Opuchnut\u00ed se trochu ztratilo, ale oblast okolo o\u010d\u00ed byla st\u00e1le p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b pohmo\u017ed\u011bn\u00e1. Vlastn\u011b se za ni c\u00edtil tro\u0161ku \u0161patn\u011b.  <\/div>\n
„No, tak\u017ee,“ odka\u0161lal si Bill. M\u00e1lem vyj\u00e1d\u0159il sv\u016fj soucit, ale rozhodl se proti tomu. P\u0159ece jen, tohle byla holka, kter\u00e1 jen tak m\u00e1vnut\u00edm ruky zni\u010dila jeho pov\u011bst a ani se za to neomluvila. „J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu zp\u00e1tky.“ <\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej\u2026 to m\u00e1 b\u00fdt v\u0161echno?“ Zeptala se, o\u010dividn\u011b p\u0159ekvapen\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Co jsi \u010dekala?“ Odfrkl si.  <\/div>\n
April si polo\u017eila ruku na bok a p\u0159enesla v\u00e1hu na jednu nohu. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu po n\u011bm hodila nen\u00e1vistn\u00fd pohled. „Copak ty mi neud\u011bl\u00e1\u0161 sc\u00e9nu? Nezatah\u00e1\u0161 m\u011b za vlasy? Ne\u0159ekne\u0161 mi d\u011bvko?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se odml\u010del, zva\u017eoval to. Mohl by j\u00ed ud\u011blat v\u0161e z toho, co zm\u00ednila, byl tomu opravdu siln\u011b naklon\u011bn. Ale k \u010demu by to vlastn\u011b bylo dobr\u00e9? April se o\u010dividn\u011b za to, co ud\u011blala, nec\u00edtila ani trochu \u0161patn\u011b, a tak by bylo na nic, pokou\u0161et se ji za to potrestat.  <\/div>\n
V ten moment si Bill uv\u011bdomil, jak hodn\u011b se zm\u011bnil<\/em>. Kdyby m\u011bl \u010delit takov\u00e9to situaci p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci, byl by cel\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd za to, \u017ee April vyrve v\u0161echny vlasy – ale te\u010f byl na takov\u00e9 v\u011bci p\u0159\u00edli\u0161 vysp\u011bl\u00fd. Dokonce j\u00ed nep\u0159\u00e1l \u017e\u00e1dnou nemoc. Up\u0159\u00edmn\u011b, vlastn\u011b mu bylo \u00fapln\u011b jedno, co se s n\u00ed stane. P\u0159ece jen, \u017eivot jde d\u00e1l.  <\/div>\n
Bill se usm\u00e1l. \u017divot p\u016fjde d\u00e1l, proto\u017ee m\u00e1 Toma – Toma, kter\u00fd bude st\u00e1t po jeho boku.  <\/div>\n
„Je mi t\u011b l\u00edto,“ vyhrknul Bill. April ze sebe vydala opovrhuj\u00edc\u00ed odfrknut\u00ed, ale Bill to rukou odm\u00e1vnul. „Ne, nemysl\u00edm tvoji tv\u00e1\u0159. Copak si to neuv\u011bdomuje\u0161? Stoj\u00ed\u0161 tu, obvi\u0148uje\u0161 m\u011b<\/em> a mysl\u00ed\u0161 si o mn\u011b hrozn\u00fd v\u011bci. Ale doopravdy za to m\u016f\u017ee\u0161 ty. Jsi jen\u2026 na\u0161tvan\u00e1. M\u00e1m to, co ty nem\u016f\u017ee\u0161. A co s t\u00edm m\u00e1m d\u011blat? Jsem pekeln\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee omlouvat se ti ur\u010dit\u011b nebudu.“  <\/div>\n
April na n\u011bj z\u00edrala. Bill nemohl \u00fapln\u011b vid\u011bt celou jej\u00ed reakci, ale byl si jist\u00fd, \u017ee nevypadala p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00e1 z toho, \u017ee to, co j\u00ed \u0159ekl, je vlastn\u011b pravda; to ho uspokojilo v\u00edc ne\u017e jak\u00e9koliv mno\u017estv\u00ed urvan\u00fdch vlas\u016f.  <\/div>\n
„No, p\u011bkn\u011b si u\u017eij \u0161kolu,“ vy\u0161t\u011bkla.  <\/div>\n
„To ud\u011bl\u00e1m. Sv\u011bt se to\u010d\u00ed p\u011bkn\u011b rychle, April. A ty, no, ty bys sakra mohla vyr\u016fst. A naj\u00edt si kluka.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d, abych ti neukradla tv\u00e9ho?“ <\/p>\n<\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l. „To u\u017e  jsi p\u0159ed t\u00edm zkusila, pamatuje\u0161? Jak ti to vy\u0161lo? Stejn\u011b, j\u00e1  u\u017e jsem na odchodu. \u010cau.“  <\/div>\n
Dob\u0159e, mo\u017en\u00e1, \u017ee se zachoval trochu jedovat\u011b. Ale Bill se k\u0159enil od ucha k uchu, kdy\u017e odch\u00e1zel s fo\u0165\u00e1kem p\u011bvn\u011b sev\u0159en\u00fdm ve sv\u00e9 ruce.  <\/div>\n
–<\/p>\n<\/div>\n
„Kde je sakra Tom s Billem?“ Zeptal se Georg, klidn\u011b se rozvaluj\u00edc\u00ed na \u017eidli. Bylo tepl\u00e9 odpoledne a on a polovina \u0161koln\u00ed populace si u\u017e\u00edvali po\u010das\u00ed. Dokonce i G\u00fclcan trvala na venkovn\u00ed hodin\u011b fyziky.  <\/div>\n
Gustav se pra\u0161til do kolena, kde mu p\u0159ist\u00e1l brouk. „Nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 v jejich pokoji?“  <\/div>\n
„Cel\u00fd den jsem je nevid\u011bl,“ dodal Andreas a lehnul si na z\u00e1da do tr\u00e1vy. Uvolnil si kravatu a mrknul na d\u00edvku, kter\u00e1 proch\u00e1zela kolem. Ta z\u010dervenala a oto\u010dila se pry\u010d, aby n\u011bkolika rychl\u00fdmi kroky dohnala sv\u00e9ho bratra, co\u017e byl nejnov\u011bj\u0161\u00ed p\u0159estupuj\u00edc\u00ed student.  <\/div>\n
Georg se zamra\u010dil a rozvalil se je\u0161t\u011b v\u00edc. Dal si ruce za hlavu a za\u0161ilhal na slune\u010dnou oblohu. U\u017e to byly t\u00fddny od toho incidentu s fotkami a Georg si marn\u011b l\u00e1mal hlavu nad t\u00edm, pro\u010d by se Bill st\u00e1le schov\u00e1val ve sv\u00e9m pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161 to?“ Zeptal se Andreas.<\/p>\n<\/div>\n
„Co?“ <\/p>\n<\/div>\n
Zd\u00e1lky se ozval jekot. Andreas by ho rozpoznal v\u0161ude – na za\u010d\u00e1tku roku to od Billa sly\u0161el, kdykoliv m\u011bl tmavovlas\u00fd kluk m\u00edt t\u011blocvik nebo byl pod n\u00edm. Byla to pravda, tady byl, Bill. \u0160el nalepen\u00fd na Toma, a kdyby nebylo jeho hlasu, Andreas by ho v\u016fbec nepoznal.  <\/div>\n
„Hal\u00f3, Bille!“ Zahul\u00e1kal Andreas a zam\u00e1val rukama nad hlavou. Bill si ho v\u0161iml a \u0161\u0165ouchnul ramenem do Toma, nazna\u010duj\u00edc tak, \u017ee spat\u0159il jejich p\u0159\u00e1tele.  <\/div>\n
„Pane Bo\u017ee, tvoje vlasy,“ zalapal Georg po dechu.  <\/div>\n
Bill se \u0161iroce usm\u00edval a poklepal si na vrch hlavy. Jeho vlasy se prom\u011bnily v \u010dern\u00e9 a b\u00edl\u00e9 dredy, byly ten\u010d\u00ed ne\u017e ty Tomovy, ale bylo o\u010dividn\u00e9, odkud se nechal inspirovat.  <\/div>\n
„L\u00edb\u00ed?“ Zeptal se arogantn\u011b a oto\u010dil hlavou ze strany na stranu, aby to vid\u011bli cel\u00e9.  <\/div>\n
„Chyb\u00ed mi tv\u00e9 star\u00e9 vlasy,“ nam\u00edtl Tom. „R\u00e1d jsem si s nimi hr\u00e1l.“  <\/div>\n
„A tady p\u0159ich\u00e1z\u00ed trapn\u00fd moment dne,“ \u0159ekl Georg nahlas.  <\/div>\n
„Sklapni,“ \u0159ekl Tom hrav\u011b. \u0160\u0165ouchl Billa do boku. „Mysl\u00edm t\u00edm, v\u00edm, \u017ee jsem \u00fa\u017easn\u00fd a v\u0161ichni cht\u011bj\u00ed vypadat p\u0159esn\u011b jako j\u00e1, ale tys to trochu p\u0159ehnal.“  <\/div>\n
„Jo, ty jsi n\u00e1\u0161 lidsk\u00fd Ad\u00f3nis,“ p\u0159evr\u00e1til Bill o\u010di. Sjel na kolena a usadil se naproti Andreasovi do tr\u00e1vy s hlavou zaklon\u011bnou tak, aby se mohl d\u00edvat na Toma. St\u00e1le se sm\u011bj\u00edc, pak obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt k ostatn\u00edm kluk\u016fm. „Co mysl\u00edte?“  <\/div>\n
„Je to\u2026 jin\u00e9,“ \u0159ekl Andreas opatrn\u011b.  <\/div>\n
„Ud\u011blal jsi to, aby t\u011b lid\u00e9 nepoznali, \u017ee?“ U\u0161kl\u00edbl se moud\u0159e Gustav. Bill vypadal p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapen a p\u0159ik\u00fdvl. „Funguje to?“ <\/p>\n<\/div>\n
„Ano!“ Odpov\u011bd\u011bl Bill \u0161\u0165astn\u011b. „Te\u010f se na m\u011b lidi musej\u00ed pod\u00edvat dvakr\u00e1t, ne\u017e si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem to j\u00e1 – u\u017e nedost\u00e1v\u00e1m tolik ‚d\u011bvek‘ a ‚hej nah\u00e1\u010di‘ jako d\u0159\u00edv.“<\/p>\n<\/div>\n
„Nebo u\u017e to mo\u017en\u00e1 p\u0159e\u0161lo, a ty se m\u016f\u017ee\u0161 kone\u010dn\u011b pohnout v \u017eivot\u011b?“ \u0159ekl Tom.  <\/div>\n
„Tyhle v\u011bci jen tak nep\u0159ejdou,“  \u0159ekl Bill. „Stejn\u011b, m\u00e1m hlad, kdo se p\u0159id\u00e1 na ob\u011bd?“  <\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy jindy. Georg a j\u00e1 jdeme do t\u00e9 nov\u00e9 sendvi\u010dov\u00e9 restaurace ve m\u011bst\u011b,“  \u0159ekl Gustav a vytrhl trs tr\u00e1vy.  <\/div>\n
„Oh. Tak prost\u011b p\u016fjdeme s v\u00e1ma.“  <\/div>\n
„Ne. M\u00e1me pl\u00e1ny<\/em>.“  <\/div>\n
Bill zamrkal.  <\/div>\n
„To je zdvo\u0159il\u00fd v\u00fdraz pro ‚nech n\u00e1s sakra o samot\u011b‘,“ \u0159ekl Tom trefn\u011b.  <\/div>\n
„Oh. Oh<\/em>. Jasn\u011b.“ Bill se oto\u010dil \u010delem k Andreasovi. „A co ty? D\u00e1\u0161 si s n\u00e1ma ob\u011bd?“  <\/div>\n
„Eh, pozd\u011bji. Mus\u00edm dohnat n\u00e1\u0161 nejnov\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edr\u016fstek.“ Mrknul Andreas.  <\/div>\n
„M\u011bl by sis p\u0159estat hr\u00e1t s chlapeck\u00fdmi srdci.“  <\/div>\n
„Kdo tu \u0159\u00edkal n\u011bco o kluc\u00edch? Vid\u011bl jsi jeho sestru? Oh, t\u00e1mhle je. Zat\u00edm!“ A s t\u00edm vysko\u010dil na nohy a prakticky se vypa\u0159il.  <\/div>\n
„My si taky d\u00e1me odchod,“  \u0159ekl Gustav. „Poj\u010f, Georgu.“  <\/div>\n
Georg okam\u017eit\u011b vstal, poslu\u0161n\u011b n\u00e1sledoval blon\u010f\u00e1ka a ani se neobt\u011b\u017eoval s rozlou\u010den\u00edm.  <\/div>\n
Bill si oddechnul, lehnul si do tr\u00e1vy, rozt\u00e1hl kon\u010detiny a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima ti\u0161e zast\u00e9nal. Nad sebou usly\u0161el uchichtnut\u00ed a otev\u0159el jedno oko.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je tak vtipn\u00e9?“ <\/p>\n<\/div>\n
Tom se na n\u011bj dol\u016f usm\u00edval a polo\u017eil mu ruku na bok. „Nic. Jen jsem myslel, \u017ee bude\u0161  vy\u0161ilovat kv\u016fli \u0161pinav\u00e9 tr\u00e1v\u011b nebo tak n\u011bco.“  <\/div>\n
Bill pod zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky p\u0159evr\u00e1til o\u010di. „Jsem snad n\u011bjak\u00e1 princezna?“ <\/p>\n<\/div>\n
„Ano. Nebo\u2026 sp\u00ed\u0161 si jedna b\u00fdval.“  <\/div>\n
„A co jsem te\u010f, chytr\u00e1ku?“ <\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f jsi\u2026“ Tom se naklonil dol\u016f a vtiskl mu polibek na \u010delo. „Jsi Bill. Abych byl p\u0159esn\u00fd, jsi m\u016fj<\/em> Bill.“  <\/div>\n
Bill se spokojen\u011b zak\u0159enil, c\u00edtil se nevysv\u011btliteln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd proto, \u017ee n\u011bkomu pat\u0159il a n\u011bkdo zase pat\u0159il jemu.  <\/div>\n
P\u0159es v\u0161echny ty roky dostal nespo\u010det d\u00e1rk\u016f – p\u0159es n\u00e1vrh\u00e1\u0159sk\u00e9 oble\u010den\u00ed, a\u017e po ty nejdra\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edstroje. Ale pr\u00e1v\u011b te\u010f  a tady se rozhodl, \u017ee Heisenbergsk\u00e1 Akademie bylo to nejlep\u0161\u00ed, co se mu kdy mohlo p\u0159ihodit.  <\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: boyyouadrank<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Keytik<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/u><\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: boyyouadrank Nedalo se vyhnout tomu, aby Tom tu zpr\u00e1vu nevid\u011bl, a kdy\u017e se tak stalo, okam\u017eit\u011b se p\u0159epnul do p\u0159es-p\u0159\u00edli\u0161 obrann\u00e9ho p\u0159\u00edtelovsk\u00e9ho m\u00f3du a trval na tom, \u017ee p\u016fjde k plotu spolu s Billem a d\u00e1 tomu zlod\u011bji co proto. Bill nad\u0161en\u011b souhlasil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[334],"tags":[],"class_list":["post-9723","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-heisenberg-academy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9723","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9723"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9723\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9723"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9723"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9723"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}