{"id":9736,"date":"2011-01-03T17:00:00","date_gmt":"2011-01-03T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9712"},"modified":"2011-01-03T17:00:00","modified_gmt":"2011-01-03T16:00:00","slug":"nad-stadem-koni-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/03\/nad-stadem-koni-9\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 9."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille! Sakra vst\u00e1vej!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b t\u00e1ta zpod schod\u016f. Jen jsem n\u011bco zabru\u010del, p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok a spal d\u00e1l. Chvilku byl klid, ale potom jsem usly\u0161el vrznout dve\u0159e a n\u00e1sledn\u011b mi byla sebr\u00e1na pe\u0159ina. 
„N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9…!“ zapi\u0161t\u011bl jsem a schoulil se do klub\u00ed\u010dka, jak moje rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo ovanul studen\u00fd vzduch v pokoji.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem, abys vst\u00e1val. P\u0159ijede\u0161 pozd\u011b do \u0161koly,“ \u0159ekl t\u00e1ta a pe\u0159inu hodil na zem. Potom ode\u0161el. Nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e se s n\u00e1mahou zvednout a \u00fapln\u011b bez energie se vydat do koupelny, abych se trochu zkulturnil.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem byl hotov\u00fd, unaven\u011b jsem se doplazil dol\u016f do kuchyn\u011b. Automaticky jsem otev\u0159el ledni\u010dku, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem ji v\u0161ak se znechucen\u00edm zav\u0159el. Na j\u00eddlo jsem nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. Posledn\u00ed dobou jsem byl n\u011bjakej divnej. Nic m\u011b nebavilo, moc jsem nejedl a moje chov\u00e1n\u00ed k Tomovi taky nest\u00e1lo za nic.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl by ses naj\u00edst.“ usly\u0161el jsem za sv\u00fdmi z\u00e1dy Tom\u016fv hlas. Super.<\/div>\n
„Pro\u010d ti na tom tolik z\u00e1le\u017e\u00ed?“ zeptal jsem se a a\u017e potom jsem se oto\u010dil. Tom tam st\u00e1l s rukama zalo\u017een\u00fdma na prsou a up\u00edral na m\u011b sv\u016fj pohled. Cht\u011b necht\u011b jsem se musel lehce ot\u0159\u00e1st, kdy\u017e mi kr\u00e1tk\u00fd pohled na jeho rty p\u0159ipomn\u011bl ten polibek.<\/div>\n
„Bude ti \u0161patn\u011b. A nebude\u0161 m\u00edt \u017e\u00e1dnou energii,“ vysv\u011btlil svou starostlivost. Jen jsem si nesly\u0161n\u011b odfrknul. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem k n\u011bmu takov\u00fd. Vlastn\u011b mi ani nic neud\u011blal. Jen se prost\u011b nevyj\u00e1d\u0159il k tomu, co se mezi n\u00e1mi stalo. A to m\u011b z toho v\u0161eho \u0161tvalo nejv\u00edc.<\/div>\n
„Nikdy ti to nevadilo.“ nam\u00edtnul jsem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. <\/div>\n
„Bille… co se d\u011bje?“ zeptal se a p\u0159i\u0161el a\u017e ke mn\u011b. Tou\u017eil jsem po tom, abych ho mohl obejmout. Aspo\u0148 to. Ale to jsem si nemohl dovolit.<\/div>\n
„Nic,“ jen jsem odsekl a obe\u0161el jsem ho.<\/div>\n
\n
„Bille, po\u010dkej!“ zavolal na m\u011b je\u0161t\u011b, ale to u\u017e jsem popadl kab\u00e1t a kabelku, co jsem m\u011bl na \u017eidli, a sp\u011bchal jsem ven p\u0159ed d\u016fm. Na podzim bylo nezvykle chladno. A\u017e mrazivo.  <\/div>\n
Rychle jsem dob\u011bhl ke sv\u00e9mu autu a nasedl do n\u011bj. Kone\u010dn\u011b jsem ho m\u011bl doma. M\u016fj narozeninov\u00fd  d\u00e1rek. Oto\u010dil jsem kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a tich\u00fd motor ihned nasko\u010dil. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se nad t\u00edm pousm\u00e1t. Byla to prost\u011b Audi, z\u00e1ruka kvality. Pomalu jsem se rozjel a s nechut\u00ed jsem se vydal do \u0161koly.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahojky, Bill\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9…!“ usly\u0161el jsem za sebou a\u017e moc vesel\u00fd hlas, kter\u00fd mohl pat\u0159it jen jedin\u00e9 osob\u011b. Suzi. Otr\u00e1ven\u011b jsem se oto\u010dil, abych zjistil, \u017ee se ke mn\u011b ta blon\u010fat\u00e1 pohroma zrovna \u0159\u00edt\u00ed.<\/div>\n
„\u010cau, Suzi,“ povzdechl jsem si, ne zrovna dvakr\u00e1t nad\u0161en\u011b. V\u00e1\u017en\u011b jsem m\u011bl dneska \u0161patnou n\u00e1ladu. <\/div>\n
„Bille, co ti bylo, \u017ee jsi nebyl ve \u0161kole?“ vychrlila na m\u011b hned prvn\u00ed ot\u00e1zku a \u0161iroce se na m\u011b zazubila.<\/div>\n
„Nebylo mi dob\u0159e,“ odbyl jsem ji a zamkl auto. Kabelku jsem si p\u0159ehodil p\u0159es rameno a pomalu vykro\u010dil ve sv\u00fdch koza\u010dk\u00e1ch na vysok\u00e9m podpatku sm\u011brem k budov\u011b \u0161koly. Suzi mi samoz\u0159ejm\u011b hopkala po boku a vypr\u00e1v\u011bla mi „novinky“, co se kde ud\u00e1ly. Pou\u0161t\u011bl jsem to jedn\u00edm uchem tam a druh\u00fdm ven.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale… tak Kaulitz m\u00e1 nov\u00fd aut\u00ed\u010dko. No, on si to m\u016f\u017ee dovolit, kdy\u017e m\u00e1 bohatou maminku…“  usly\u0161el jsem za sv\u00fdmi z\u00e1dy. M\u016fj v\u00fdraz ztvrdl a j\u00e1 se pomalu oto\u010dil. Za mnou st\u00e1la parti\u010dka n\u011bjak\u00fdch kluk\u016f, kte\u0159\u00ed si m\u011b m\u011b\u0159ili drsn\u00fdmi pohledy.<\/div>\n
„Jd\u011bte se vycpat,“ sykl jsem sm\u011brem k nim a znovu se oto\u010dil. Ne\u017e jsem ov\u0161em stihl ud\u011blat krok, jeden z nich m\u011b chytl za loket a oto\u010dil m\u011b \u010delem k n\u011bmu. Jeho sev\u0159en\u00ed bolelo, ale nedal jsem to na sob\u011b zn\u00e1t.<\/div>\n
„Cos to \u0159ekl?“ zeptal se znovu.<\/div>\n
„Aby… ses… \u0161el… vycpat…!“ vyhl\u00e1skoval jsem mu jednotliv\u00e1 slova. V moment\u011b, kdy na m\u011b z\u016fstal p\u0159ekvapen\u011b z\u00edrat, jsem se mu vy\u0161kubl, pohodil jsem hlavou a odkr\u00e1\u010del si to pry\u010d. Suzi m\u011b n\u00e1sledovala. Op\u011bt se u m\u011b za\u010daly projevovat moje man\u00fdry. A byl jsem za to vlastn\u011b i r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille…“ \u0161pitla Suzi. A\u017e te\u010f jsem se oto\u010dil a pohl\u00e9dl na ni.<\/div>\n
„Ano?“ optal jsem se s jedn\u00edm zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Tys… pr\u00e1v\u011b odp\u00e1lkoval Martina… nejdrsn\u011bj\u0161\u00edho kluka na \u0161kole…“ \u0159ekla. Jen jsem zamrkal.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? No vid\u00ed\u0161 a ani o tom nev\u00edm,“ zasm\u00e1l jsem se. „Prosim t\u011b poj\u010f, nebudem tu st\u00e1t celou v\u011b\u010dnost,“ \u0159ekl jsem a u\u017e ji t\u00e1hl k na\u0161im sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m. Tam jsme si odlo\u017eili v\u011bci a potom \u0161li pomalu nahoru do t\u0159\u00eddy. M\u011bli jsme dost \u010dasu.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, pane Kaulitzi, dlouho jste tu nebyl, tak si v\u00e1s vyzkou\u0161\u00edm na rovnice, kter\u00e9 prob\u00edr\u00e1me,“ \u0159ekla profesorka a v\u0161echny pohledy se up\u0159ely na m\u011b. M\u011bl jsem sto chut\u00ed ud\u011blat na ni znechucen\u00fd obli\u010dej, ale na\u0161t\u011bst\u00ed jsem se ovl\u00e1dl.<\/div>\n
„Je\u017ee j\u00e1 jsem tu na tu l\u00e1tku nebyl,“ ohl\u00e1sil jsem j\u00ed s klidem a ruce jsem si zalo\u017eil na prsou, \u00fasta trucovit\u011b na\u0161pulen\u00e1.<\/div>\n
„To m\u011b ale nezaj\u00edm\u00e1, Kaulitzi, m\u011bl jste si l\u00e1tku doplnit,“ \u0159ekla a z\u00edrala na m\u011b p\u0159es tlust\u00e9 br\u00fdle.<\/div>\n
„A jak asi?“ polo\u017eil jsem j\u00ed ot\u00e1zku, na kterou nemohla naj\u00edt odpov\u011b\u010f. To jsem se bohu\u017eel spletl.<\/div>\n
„To je mi jedno, jak. M\u011bl jste si to za\u0159\u00eddit tak, abyste to dneska um\u011bl. Co\u017e p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, neum\u00edte.“ Nebyla to ot\u00e1zka, sp\u00ed\u0161 konstatov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b. Neumim,“ vy\u0161t\u011bkl jsem roz\u010dilen\u011b. Dneska jsem byl fakt vyto\u010denej. V\u0161echno m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161tvalo.<\/div>\n
„Tak to v\u00e1m nebude vadit, kdy\u017e v\u00e1m rovnou nap\u00ed\u0161u p\u011btku,“ \u0159ekla a hned tak i ud\u011blala.<\/div>\n
„Pros\u00edm, si poslu\u017ete,“ zamumlal jsem si pro sebe, ale n\u011bkte\u0159\u00ed m\u00ed spolu\u017e\u00e1ci to nejsp\u00ed\u0161 sly\u0161eli, proto\u017ee se t\u0159\u00eddou rozneslo tich\u00e9 \u0161um\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Zybtek dne prob\u011bhl v podobn\u00e9  n\u00e1lad\u011b. U\u017e jsem se nemohl do\u010dkat, a\u017e z toho \u00fastavu vypadnu a pojedu dom\u016f.<\/div>\n
„Tak\u017ee nezapome\u0148te, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu p\u00ed\u0161eme p\u00edsemku a m\u00e1te dom\u00e1c\u00ed \u00fakol,“ p\u0159ipomn\u011bl n\u00e1m je\u0161t\u011b profesor n\u011bm\u010diny, ov\u0161em vz\u00e1p\u011bt\u00ed zazvonilo a jeho dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed hlas se ztratil v n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bti slov a zvuk\u016f, kter\u00e9 za\u010dali vyd\u00e1vat ostatn\u00ed \u017e\u00e1ci.  <\/div>\n
Jako ne\u0159\u00edzen\u00e1 st\u0159ela jsem vyb\u011bhl ze t\u0159\u00eddy a seb\u011bhl dol\u016f do \u0161atny. Rychle jsem se obl\u00e9kl a potom zam\u00ed\u0159il ven ze \u0161koly. U m\u00e9ho auta m\u011b ov\u0161em \u010dekalo nemil\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. <\/div>\n
„Ahoj, Bille!“ zahul\u00e1kal na m\u011b mu\u017e v policejn\u00ed uniform\u011b. Lukas.<\/div>\n
„Ehm… no, ahoj,“ nerv\u00f3zn\u011b jsem se pousm\u00e1l a odka\u0161lal si. Ten chlap ve mn\u011b budil \u0161patn\u00fd dojem. D\u00edval se na m\u011b takov\u00fdm… divn\u00fdm pohledem. „No, co pot\u0159ebuje\u0161, Lukasi?“ zeptal jsem se a pokusil se mile usm\u00e1t.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, ned\u00e1vno jsem mluvil s m\u00fdm t\u00e1tou o tom, \u017ee u\u017e u n\u00e1s J\u00f6rgen dlouho nebyl. Tak m\u011b napadlo, jestli byste necht\u011bli p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden zajet na ve\u010de\u0159i, hm? Pozv\u00e1n\u00ed plat\u00ed samoz\u0159ejm\u011b i pro Toma. Je p\u0159eci sou\u010d\u00e1st\u00ed rodiny,“ \u0159ekl. Napr\u00e1zdno jsem polkl p\u0159i zm\u00ednce Tomova jm\u00e9na. V\u017edy\u0165 se p\u0159ece nesn\u00e1\u0161\u00ed, ne?<\/div>\n
„No v\u00ed\u0161… ehm… musel bych se zeptat t\u00e1ty. Nev\u00edm, kolik bude m\u00edt pr\u00e1ce a tak,“ nam\u00edtl jsem.<\/div>\n
„Dob\u0159e… tak mu to pros\u00edm vy\u0159i\u010f a a\u0165 m\u00e9mu t\u00e1tovi zavol\u00e1, hm?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ nerv\u00f3zn\u011b jsem se usm\u00e1l. „Tak ahoj,“ \u0159ekl jsem a odemkl auto.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil Lukas a j\u00e1 kone\u010dn\u011b mohl odjet dom\u016f.  <\/div>\n
Cesta netrvala nijak dlouho. Za chvilku u\u017e jsem parkoval vedle t\u00e1tova auta.<\/div>\n
„Ahoj, Bille. Jak bylo ve \u0161kole?“ zeptal se zrovna p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed t\u00e1ta, jakmile jsem vystoupil z auta.<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161ern\u011b,“ okomentoval jsem otr\u00e1ven\u011b pro\u017eit\u00fd den v tom \u00fastavu a t\u00e1ta rad\u0161i vyklidil pole. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e m\u011b n\u011bco rozlad\u00ed, je lep\u0161\u00ed m\u011b nechat, ne\u017e se hod\u00edm do klidu. To to se mnou bude m\u00edt Tom dneska dost t\u011b\u017ek\u00fd, kdy\u017e je\u0161t\u011b vezmu v potaz, \u017ee jsme byli „rozh\u00e1dan\u00ed“. Nebo… nev\u00edm, jestli se d\u00e1 \u0159\u00edct rozh\u00e1dan\u00ed, ale prost\u011b… nen\u00ed to mezi n\u00e1mi v po\u0159\u00e1dku. A j\u00e1 v\u016fbec netu\u0161il, pro\u010d to mezi n\u00e1mi vlastn\u011b tak v\u0159e. Do toho zatracen\u00fdho polibku bylo v\u0161echno v\u00edce m\u00e9n\u011b v pohod\u011b. Ale od t\u00fd doby, co se to stalo… je to na nic.  <\/div>\n
„Bille!“ vytrhl m\u011b z my\u0161lenek Tom\u016fv hlas, kter\u00fd se ozval a\u017e nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko m\u011b. Okam\u017eit\u011b jsem ho poznal.<\/div>\n
„Uhm… co je?“ zeptal jsem se nevrle.<\/div>\n
„Jdeme jezdit. Tak se p\u0159evle\u010d. Nasedlej si Nika a po\u010dkej na m\u011b p\u0159ed st\u00e1j\u00ed. P\u0159ijdu tam,“ \u0159ekl a potom se oto\u010dil k odchodu. To jsem ale nemohl dopustit.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Tome.“ On se zastavil a potom se pomalu oto\u010dil zp\u00e1tky \u010delem ke mn\u011b. Ne\u0159ekl nic, jen se na m\u011b t\u00e1zav\u011b zad\u00edval. „No… chci se t\u011b na n\u011bco zeptat,“ za\u010dal jsem nesm\u011ble.<\/div>\n
„O co jde?“ pozvedl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„O n\u00e1s,“ vydechl jsem. Moje \u0161patn\u00e1 n\u00e1lada byla pry\u010d. M\u00edsto n\u00ed se ov\u0161em za\u010dal dostavovat ten smutek, kter\u00fd jsem c\u00edtil v\u017edy, kdy\u017e jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o moment\u00e1ln\u00ed situaci mezi mnou a Tomem.<\/div>\n
„Bille…“ povzdechl si a odvr\u00e1til hlavu na stranu. Jako by cht\u011bl od toho probl\u00e9mu ut\u00edkat. Ale j\u00e1 ho necht\u011bl nechat ut\u00edkat. „Co chce\u0161 jako prob\u00edrat?“ zeptal se a pohl\u00e9dl zp\u00e1tky na m\u011b. U\u017e nem\u011bl tak suver\u00e9nn\u00ed v\u00fdraz, jako kdy\u017e p\u0159i\u0161el, ale necht\u011bl to na sob\u011b d\u00e1t zn\u00e1t. J\u00e1 to v\u0161ak poznal.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159edstav si, \u017ee to, co se mezi n\u00e1ma stalo,“ vyprskl jsem na n\u011bj. \u0160tvalo m\u011b, \u017ee se k tomu stav\u011bl tak laxn\u011b. Jako by se ho to v\u016fbec net\u00fdkalo.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, Bille… nic se nestalo.“ <\/div>\n
„Sakra stalo se, Tome!“ rozk\u0159ikl jsem se na n\u011bj. „Nebo u\u017e si to nepamatuje\u0161?“<\/div>\n
„Pamatuju. Ale nic to nebylo. V\u016fbec nic to neznamenalo, Bille. Tak si to pros\u00edm t\u011b uv\u011bdom. J\u00e1 nejsem gay.“ To posledn\u00ed slovo \u0159ekl s notnou d\u00e1vkou odporu, co\u017e m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b na\u0161tvalo.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? V\u00e1\u017en\u011b si to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se a ne\u017e Tom sta\u010dil cokoliv ud\u011blat, p\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu a p\u0159itiskl jsem sv\u00e9 rty na ty jeho. Za t\u00fdl jsem si ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a nehodlal jsem ho pustit d\u0159\u00edv, ne\u017e si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee TOHLE n\u011bco znamenalo.  <\/div>\n
Tom chv\u00edli nic ned\u011blal, ale potom jsem ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed zaznamenal nesm\u011bl\u00fd pohyb jeho rt\u016f proti t\u011bm m\u00fdm. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di, a jakmile se jeho sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky malinko pootev\u0159ely, okam\u017eit\u011b jsem sv\u00fdm jazykem vplul do jeho \u00fast. Ne\u017e jsem ale stihl pokra\u010dovat, Tom se ode m\u011b n\u00e1sil\u00edm odtrhl. St\u00e1l t\u011bsn\u011b u m\u011b, na\u0161e hrudn\u00edky se dot\u00fdkaly p\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu a v\u00fddechu, kter\u00fd jsme vpustili nebo naopak vypustili z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. „Je\u0161t\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee to nic neznamenalo?“ zeptal jsem se ud\u00fdchan\u011b a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. Zra\u010dil se v nich zmatek.<\/div>\n
„Ano.“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
„Fajn,“ \u0159ekl jsem bezv\u00fdrazn\u011b a odt\u00e1hl se od n\u011bj. Beze slova jsem si z auta vzal svoji kabelku a potom jsem auto zamknul. „Budu p\u0159ed st\u00e1j\u00ed,“ utrousil jsem ti\u0161e a bez dal\u0161\u00edho pohledu na n\u011bj jsem ho obe\u0161el. R\u00e1zn\u00fdm, ale smutn\u00fdm krokem jsem se vydal dom\u016f. Vy\u0161el jsem do sv\u00e9ho pokoje a kabelku hodil na seda\u010dku. Svl\u00e9kl jsem ze sebe oble\u010den\u00ed a za\u010dal se automaticky p\u0159evl\u00e9kat do v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem si nechal ke kon\u00edm. Necht\u011blo se mi tahat do st\u00e1j\u00ed svoje drah\u00e9 hadry, tak jsem si vybral ty trochu star\u0161\u00ed a nechal si je pro tyhle \u00fa\u010dely.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Moje dal\u0161\u00ed „lekce“  j\u00edzdy na koni s Tomem prob\u011bhla a\u017e podez\u0159ele poklidn\u011b. Ani jsme se s Tomem moc neh\u00e1dali, ob\u010das jsme jeden z n\u00e1s utrousili j\u00edzlivou pozn\u00e1mku, ale to bylo tak v\u0161echno. A\u017e jsem se tomu divil.<\/div>\n
„Ten klus je\u0161t\u011b mus\u00edme zlep\u0161it, Bille. A taky si d\u00e1vej pozor na spr\u00e1vn\u00fd sed. Ob\u010das se hrb\u00ed\u0161,“ podotknul Tom a j\u00e1 m\u011bl sto chut\u00ed varovn\u011b zavr\u010det. Nesn\u00e1\u0161el jsem, kdy\u017e m\u011b takhle pou\u010doval. Je\u017ed\u011bn\u00ed na kon\u00edch u\u017e mi sice nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevadilo, ale nebral jsem to jako n\u011bco, co je mou povinnost\u00ed. Sp\u00ed\u0161 jen z\u00e1bavu. A nehodlal jsem se n\u011bjak moc omezovat. Jen\u017ee Tom to prost\u011b bral trochu v\u00e1\u017en\u011bji.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, se nezbl\u00e1zni,“ odfrkl jsem si a proto\u010dil o\u010di. Sesedl jsem z Nika a ot\u011b\u017ee p\u0159ehodil p\u0159es jeho dlouh\u00fd krk, abych ho mohl odv\u00e9st do st\u00e1je. Byla p\u0159ece jen u\u017e dost zima. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e zasednu k televizi s \u0161\u00e1lkem hork\u00e9ho \u010daje. Ale nejd\u0159\u00edv jsem je\u0161t\u011b musel n\u011bco obstarat. Tom mi otev\u0159el br\u00e1nu kruhovky a j\u00e1 kon\u011b vyvedl ven. Rovnou jsem s n\u00edm zam\u00ed\u0159il ke st\u00e1ji, ani jsem se neohl\u00e9dl, jestli m\u011b cop\u00e1nkat\u00fd kluk n\u00e1sleduje. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee ano.  <\/div>\n
Jak\u00e9 bylo moje p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jsem se u dve\u0159\u00ed st\u00e1je ohl\u00e9dl a nespat\u0159il ho tam. Chvilku jsem se zara\u017een\u011b rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed, jestli se t\u0159eba n\u011bkde nezdr\u017eel, ale po Tomovi nebylo ani pam\u00e1tky. Jen jsem pokr\u010dil rameny a Nika zavedl dovnit\u0159 s\u00e1m. Uv\u00e1zal jsem ho u jeho boxu a sundal mu sedlo a uzde\u010dku, m\u00edsto kter\u00e9 jsem mu nasadil ohl\u00e1vku. Potom jsem ho vpustil do p\u0159ipraven\u00e9ho boxu.<\/div>\n
„Bille? Jsi tu?“ usly\u0161el jsem Tom\u016fv hlas, kter\u00fd se oz\u00fdval od vchodu do st\u00e1je.<\/div>\n
„Jo…“ jen jsem zavolal a vy\u0161el jsem do uli\u010dky mezi boxy, aby m\u011b vid\u011bl. Tom do\u0161el a\u017e ke mn\u011b.<\/div>\n
„U\u017e si Nika pustil do boxu?“ podivil se s pozdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Jo, pustil. A je\u0161t\u011b ho chci vyh\u0159ebelcovat,“ p\u0159iznal jsem se se sv\u00fdmi z\u00e1m\u011bry.<\/div>\n
„J\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m. Stejn\u011b nem\u00e1m nic na pr\u00e1ci. Jdi si odpo\u010dinout,“ \u0159ekl a potom ode\u0161el do sedlovny. \u010cekal jsem, \u017ee se t\u0159eba trochu usm\u011bje a n\u011b\u010d\u00edm d\u00e1 najevo, \u017ee je to mezi n\u00e1mi zase v norm\u00e1lu. Ale on nic. Na jeho tv\u00e1\u0159i se vyj\u00edmal neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz, kter\u00fd m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b frustroval.<\/div>\n
„D\u00edky…“ jen jsem vydechl v\u011bdom si toho, \u017ee m\u011b v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nemohl sly\u0161et. Smutn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou a loudav\u00fdm krokem jsem se vydal pry\u010d ze st\u00e1je.  <\/div>\n
A\u010d se to mo\u017en\u00e1  nezd\u00e1lo, mrzelo m\u011b to. Mrzelo m\u011b, \u017ee se k sob\u011b takhle chov\u00e1me. Byl jsem si v\u011bdom toho, \u017ee je to chyba n\u00e1s obou, teda hlavn\u011b  moje. I kdy\u017e nikdy d\u0159\u00edv bych si to nep\u0159iznal. Ale te\u010f… Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt k cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci lhostejn\u00fd. Ten polibek mezi n\u00e1mi n\u011bco zm\u011bnil. Samoz\u0159ejm\u011b by mi to asi bylo l\u00edto, i kdybychom se nepol\u00edbili, proto\u017ee Tom se ke mn\u011b sna\u017eil chovat hezky i p\u0159edt\u00edm. Ale te\u010f to m\u011blo v\u0161echno \u00fapln\u011b jinou v\u00e1hu.<\/p>\n<\/div>\n
Zamy\u0161len\u011b jsem kr\u00e1\u010del d\u00e1l a v\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, \u017ee jdu sm\u011brem k severn\u00ed pastvin\u011b. A\u017e kdy\u017e jsem zastavil u pr\u00e1zdn\u00e9ho v\u00fdb\u011bhu, kter\u00fd se mi i za t\u011bch p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv vryl do pam\u011bti, do\u0161lo mi, kde to vlastn\u011b jsem. Pousm\u00e1l jsem se a p\u0159elezl jsem d\u0159ev\u011bn\u00fd plot, kter\u00fd lemoval celou pastvinu. Vyb\u011bhl jsem na kopec, a dole u d\u0159ev\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ku jsem spat\u0159il syt\u011b \u010dern\u00e9ho kon\u011b, jak zbyst\u0159il a nato\u010dil hlavu m\u00fdm sm\u011brem. Asi u\u017e m\u011b c\u00edtil. Okam\u017eit\u011b se za mnou tryskem rozb\u011bhl a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych utekl zp\u00e1tky k ohrad\u011b a bleskov\u011b si na ni sedl. To u\u017e ke mn\u011b Savan p\u0159iklusal a jemn\u011b mi zafun\u011bl do tv\u00e1\u0159e, jak se ke mn\u011b sklonil, aby m\u011b pozdravil.  <\/div>\n
„Ahoj chlap\u010de… Jak se m\u00e1me?“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e, ale i p\u0159esto jsem si v\u0161iml \u010dern\u00fdch u\u0161\u00ed, kter\u00e9 hrav\u011b zast\u0159\u00edhaly nad tou ot\u00e1zkou. Jako by mi snad rozum\u011bl. Savan mi za\u010dal zv\u011bdav\u011b o\u010dich\u00e1vat ruce a kapsy, jestli jsem mu n\u00e1hodou n\u011bco nep\u0159inesl. „No, dneska pro tebe nic nem\u00e1m. Jen jsem si p\u0159i\u0161el popov\u00eddat,“ zasm\u00e1l jsem se a pohladil ho po sametov\u00fdch nozdr\u00e1ch. \u010cern\u00fd k\u016f\u0148 se op\u0159el o hrazen\u00ed a hlavu si polo\u017eil do m\u00e9ho kl\u00edna, p\u0159itom spokojen\u011b zafun\u011bl. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd. Nech\u00e1pal jsem, kde se to nad\u0161en\u00ed ve mn\u011b bralo, ale n\u011bjak jsem to v tu chv\u00edli nevn\u00edmal. Prost\u011b tam byla ta chv\u00edle. J\u00e1 a Savan. A nic jin\u00e9ho v ten okam\u017eik nebylo. Jemn\u011b jsem ho hladil mezi o\u010dima a prsty mu pro\u010des\u00e1val uhlov\u011b \u010dernou h\u0159\u00edvu. Savan p\u0159iv\u0159el o\u010di blahem. Tu kr\u00e1snou chv\u00edli bohu\u017eel p\u0159eru\u0161il k\u0159ik, kter\u00fd se oz\u00fdval z konce cesty.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille! Okam\u017eit\u011b vypadni od toho kon\u011b!“ sly\u0161el jsem Tom\u016fv roz\u010dilen\u00fd hlas. Pod\u00edval jsem se t\u00edm sm\u011brem a spat\u0159il ho, jak ke mn\u011b b\u011b\u017e\u00ed. Ne\u017e jsem ale sta\u010dil cokoliv ud\u011blat, Savan zvedl svou hlavu z m\u00e9ho kl\u00edna, prudce se oto\u010dil a s rozzu\u0159en\u00fdm r\u017e\u00e1n\u00edm odb\u011bhl pry\u010d za kopec. Smutn\u011b jsem si povzdechl, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed smutek vyst\u0159\u00eddal vztek. „Zbl\u00e1znil ses? Ten k\u016f\u0148 je nebezpe\u010dn\u00fd!“ k\u0159i\u010del na m\u011b Tom a sna\u017eil se m\u011b st\u00e1hnout dol\u016f z hrazen\u00ed, na kter\u00e9m jsem doposud sed\u011bl.<\/div>\n
„Tome! Pust m\u011b, sakra!“ za\u0159val jsem a vy\u0161kubl se mu. „Ty se\u0161 takovej idiot!“ k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj d\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, ty se\u0161 idiot! Nepamatuje\u0161 si, co jsem ti o Savanovi \u0159\u00edkal? Co sis jako myslel?“ Jeho slova byla doprov\u00e1zena trhan\u00fdmi n\u00e1dechy, jak se sna\u017eil popadnout dech.<\/div>\n
„A co sis myslel ty?“ vyjekl jsem. Tolik m\u011b to na\u0161tvalo. To byl u\u017e druhej \u010dlov\u011bk, co mi zkazil tak kr\u00e1snou chvilku s t\u00edm kon\u011bm. „Jen tak tu za\u010dne\u0161 \u0159v\u00e1t, a ten k\u016f\u0148 se \u00fapln\u011b spla\u0161il. Kdyby nebylo tebe, byl by tu je\u0161t\u011b te\u010f!“ vy\u010detl jsem mu to. M\u011bl jsem sto chut\u00ed do n\u011bho kopnout, ale bohu\u017eel jsem si nechal podpatky doma. A bez podpatk\u016f by to ztratilo na efektu.  <\/div>\n
„Bille, sakra uv\u011bdom si, \u017ee ti mohl ubl\u00ed\u017eit. Nesta\u010dilo ti, \u017ees vid\u011bl, jak kousnul m\u011b?“<\/div>\n
„Ale on nen\u00ed zlej!“ za\u0159val jsem na n\u011bj a nen\u00e1vistn\u011b mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, ale najednou jsem c\u00edtil pot\u0159ebu Savana br\u00e1nit zuby nehty. Dokonce jsem m\u011bl v jednu chv\u00edli pocit, \u017ee by mi ned\u011blalo probl\u00e9m Tomovi jednu vrazit.<\/div>\n
„Uklidni se, Bille!“ sykl a chytl m\u011b za ruku. Okam\u017eit\u011b jsem se mu vy\u0161kubl a rozb\u011bhl se pry\u010d. T\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble a cht\u011blo se mi bre\u010det. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt strach z toho, co se mezi mnou a Savanem d\u011bje.  <\/div>\n
„Bille!“ usly\u0161el jsem za sebou jeho k\u0159ik a n\u00e1sledn\u011b to, jak za mnou b\u011b\u017e\u00ed. Neoto\u010dil jsem se, ale Tom m\u011b stejn\u011b dob\u011bhl. „Po\u010dkej,“ \u0159ekl u\u017e jemn\u011bji a znovu m\u011b chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Tentokr\u00e1t to nebylo nijak pevn\u00e9. Ti\u0161e jsem si povzdechl a oto\u010dil se na n\u011bj. V jeho o\u010d\u00edch u\u017e jsem nevid\u011bl ten vztek, kter\u00fd tam byl je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou. „Promi\u0148 mi to…“ \u0159ekl ti\u0161e, skoro \u0161eptem. Nespou\u0161t\u011bl ze m\u011b pohled. St\u00e1le se mi d\u00edval p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To je… v pohod\u011b…“ jen jsem pokr\u010dil rameny. Nebylo to v pohod\u011b. Mrzelo m\u011b to. Opravdu m\u011b to mrzelo, i kdy\u017e jsem si to necht\u011bl p\u0159iznat.<\/div>\n
„Ne, Bille… j\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b… omlouv\u00e1m se za to, \u017ee jsem na tebe k\u0159i\u010del. Ale… m\u011bl jsem o tebe… strach…“ To posledn\u00ed slovo t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161eptal. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, ale on bleskov\u011b sklopil sv\u016fj pohled dol\u016f.  <\/div>\n
„To jako… v\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal jsem se a pozvedl jedno obo\u010d\u00ed ozdobn\u00e9 kovov\u00fdm krou\u017ekem.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b…“ p\u0159itakal Tom, a kone\u010dn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ polo\u017eil jsem mu jednoduchou ot\u00e1zku, na n\u00ed\u017e se tak t\u011b\u017eko odpov\u00eddalo. Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm… prost\u011b, jak jsem ho tam s tebou vid\u011bl… a uv\u011bdomil si, co by se mohlo st\u00e1t… p\u0159epadl m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach…“ vydechl. Najednou st\u00e1l tak bl\u00edzko m\u011b a po\u0159\u00e1d se p\u0159ibli\u017eoval. V m\u00e9m b\u0159i\u0161e se roztan\u010dilo hejno divok\u00fdch mot\u00fdlk\u016f. Tou\u017eil jsem, aby m\u011b znovu pol\u00edbil. Tady a te\u010f.  <\/div>\n
„Tome?“ p\u0159eru\u0161il jsem to ticho.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Co se to d\u011bje?“ optal jsem se. Najednou mi bylo i p\u0159es mraziv\u00e9 po\u010das\u00ed horko.<\/div>\n
„Nev\u00edm…“ vydechl skoro nesly\u0161n\u011b a st\u00e1le v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159ibli\u017eoval. V moment\u011b, kdy\u017e u\u017e jsem \u010dekal polibek, vzal mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a jemn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na m\u00e9 \u010delo. M\u00fdm t\u011blem projela vlna mrazu a nasko\u010dila mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di pod t\u00edm dotekem a lehce jsem pootev\u0159el rty. M\u011bl jsem tendenci spokojen\u011b zast\u00e9nat, ale v\u010das jsem si uv\u011bdomil, jak se v\u011bci maj\u00ed. Proto jsem rty zase pro jistotu semknul k sob\u011b.<\/div>\n
„Bille…“ \u0161pitl Tom ti\u0161e, kdy\u017e se jeho rty odtrhly od m\u00e9ho \u010dela. Jen jsem se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e jsem mu dal najevo, \u017ee ho vn\u00edm\u00e1m. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. Jen… zaj\u00edmalo by m\u011b, jak sis dok\u00e1zal z\u00edskat jeho d\u016fv\u011bru…“ \u0159ekl Tom. Jeho hlas byl jaksi rozt\u0159esen\u00fd, chv\u011bl se.<\/div>\n
„No… \u0159eknu ti to. Ale je mi zima, tak p\u016fjdeme dovnit\u0159, hm?“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. On mi \u00fasm\u011bv op\u011btoval a k\u00fdvl, na\u010de\u017e jsme se vydali sm\u011brem k domu. Stejn\u011b u\u017e se za\u010d\u00ednalo stm\u00edvat…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka „Bille! Sakra vst\u00e1vej!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b t\u00e1ta zpod schod\u016f. Jen jsem n\u011bco zabru\u010del, p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok a spal d\u00e1l. Chvilku byl klid, ale potom jsem usly\u0161el vrznout dve\u0159e a n\u00e1sledn\u011b mi byla sebr\u00e1na pe\u0159ina. „N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9…!“ zapi\u0161t\u011bl jsem a schoulil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9736","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9736","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9736"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9736\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9736"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9736"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9736"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}