{"id":9763,"date":"2010-12-31T18:30:00","date_gmt":"2010-12-31T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9739"},"modified":"2010-12-31T18:30:00","modified_gmt":"2010-12-31T17:30:00","slug":"reden","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/31\/reden\/","title":{"rendered":"Reden"},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Byl to jeden z typick\u00fdch podzimn\u00edch podve\u010der\u016f. Slunce u\u017e bylo n\u00edzko nad zem\u00ed, p\u0159esto\u017ee velk\u00e9 hodiny v m\u00edstnosti ukazovaly teprve p\u00e1r minut po \u010dtvrt\u00e9. Sychrav\u00e9 listopadov\u00e9 po\u010das\u00ed v\u011bt\u0161inu lid\u00ed, v\u010detn\u011b takov\u00fdch hv\u011bzd, jako jsou hollywood\u0161t\u00ed herci, re\u017eis\u00e9\u0159i, zp\u011bv\u00e1ci, nebo t\u0159eba n\u011bmeck\u00e9 klu\u010di\u010d\u00ed kapely, vysilovalo.<\/div>\n
\n

„Tak se u\u017e kone\u010dn\u011b vy\u017evejkni, Davide!“ utrhl se na sv\u00e9ho mana\u017eera, kter\u00fd jim u\u017e \u010dtvrt hodiny \u0159\u00edkal cosi o nov\u00e9 dob\u011b a origin\u00e1ln\u00ed ml\u00e1de\u017ei, Tom. 
„Va\u0161e p\u00edsni\u010dky pot\u0159ebuj\u00ed nov\u00e9 t\u00e9ma,“ vypadlo nakonec z Josta. 
„Co\u017ee?!“ vyhrkl Bill, kter\u00e9ho se toto prost\u00e9 sd\u011blen\u00ed siln\u011b dotklo. 
„Chci \u0159\u00edct – v\u011bt\u0161ina va\u0161ich text\u016f je o l\u00e1sce. O siln\u00e9m citu a o psychice \u010dlov\u011bka, kter\u00fd do n\u00ed spadne po hlav\u011b. A ten zbytek je o \u0161\u0165astn\u00fdch pocitech, kter\u00e9 za\u017e\u00edv\u00e1te na p\u00f3diu.“ 
„A vyhovuje to takhle n\u00e1m i fanynk\u00e1m,“ doplnil ho Tom, kter\u00fd poc\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou touhu zastat se bratra. Ostatn\u011b, jako v\u017edycky. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i nevid\u011bl \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, ho cosi nutilo mu ho na tu tv\u00e1\u0159 dosadit. I kdyby to t\u0159eba nem\u011blo b\u00fdt v jeho sil\u00e1ch. „Tak v \u010dem je probl\u00e9m?!“ David si povzdechl.<\/div>\n

\n
„Pot\u0159ebujete aspo\u0148 jednu p\u00edsni\u010dku o sexu,“ vy\u0159kl nakonec to, co jim cht\u011bl \u0159\u00edct od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku. 
„Co\u017ee?!“ bylo mu \u010dty\u0159hlasnou \u0161okovanou odpov\u011bd\u00ed. 
„No, vemte to takhle – jste teenage\u0159i a ti se u\u017e od d\u00e1vnov\u011bku vyzna\u010dovali t\u00edm, \u017ee absolutn\u011b nerespektuj\u00ed z\u00e1kazy. Tak\u017ee k dne\u0161n\u00edm teenager\u016fm prost\u011b pat\u0159\u00ed sex, drogy a alkohol. No, a jeliko\u017e jste p\u0159ece jenom kluci,“ st\u0159elil rychl\u00fdm pohledem po Billovi, „ten sex bude asi nejlep\u0161\u00ed,“ vysv\u011btlil jim to, co po n\u011bm chce management. „Hele, j\u00e1 si to nevymyslel!“ h\u00e1jil se hned, jak si v\u0161iml vyd\u011b\u0161en\u00e9ho pohledu Billa a nehezk\u00e9ho pohledu od Toma. 
„Nem\u016f\u017eeme hr\u00e1t o sexu,“ nam\u00edtl Tom, kter\u00fd v t\u00e9to oblasti nebyl zrovna nezku\u0161en\u00fd. 
„Pro\u010d ne?“ 
„Proto\u017ee\u2026“ najednou jako by hledal slova. Jeho obvykl\u00e1 v\u00fd\u0159e\u010dnost se kamsi ztratila. David m\u011bl pravdu – pro\u010d by nemohli? Proto\u017ee Bill je na to a\u017e moc citliv\u00fd. Nedok\u00e1zal by p\u0159edstoupit p\u0159ed tis\u00edce lid\u00ed a bez pot\u00ed\u017e\u00ed zazp\u00edvat nemravn\u00e1 slova. 
„Samoz\u0159ejm\u011b to nem\u016f\u017eete zp\u00edvat na plnou\u2026 pusu, jak se \u0159\u00edk\u00e1,“ ujal se jeho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed okam\u017eit\u011b David. „Mus\u00ed\u0161 to n\u011bjak zakamuflovat, Bille. Pou\u017e\u00edt dvojsmysly. Cel\u00e1 p\u00edsni\u010dka by m\u011bla bejt na prvn\u00ed pohled a podle n\u00e1zvu naprosto nevinn\u00e1, ale jakmile by se do toho n\u011bkdo zaposlouchal, m\u011bl by z toho sly\u0161et n\u011bco\u2026 j\u00e1 nevim\u2026 erotick\u00e9ho\u2026 n\u011bco\u2026 mo\u017en\u00e1 trochu hrav\u00e9ho, ale p\u0159itom…,“ hledal spr\u00e1vn\u00e1 slova, aby sv\u00e9 my\u0161lenky vyj\u00e1d\u0159il. A Bill rudl s ka\u017ed\u00fdm jeho slovem v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
\n

„Fajn, myslim, \u017ee jsme pochopili,“ zas\u00e1hl okam\u017eit\u011b Tom. Nebylo mu p\u0159\u00edjemn\u011b, kdy\u017e se Bill c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u011b. N\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem to v\u017edycky vytu\u0161il. A p\u0159esto\u017ee jemu rozhovor na toto t\u00e9ma ned\u011blal nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9m, v\u011bd\u011bl, \u017ee pokra\u010dovat m\u016f\u017eou kdykoliv jindy. A s Billem jedin\u011b v soukrom\u00ed, kdy\u017e bude naprosto jist\u00e9, \u017ee nikdo krom\u011b nich nebude na doslech. „Bill se o to pokus\u00ed, dobr\u00e1?“ vyhledal bratrovy o\u010di a up\u0159en\u011b se do nich zad\u00edval. Pou\u017eil jejich zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pouto, d\u00edky kter\u00e9mu poka\u017ed\u00e9 v\u0161echno vy\u010detli ze vz\u00e1jemn\u00e9ho pohledu, a sd\u011blil mu, \u017ee mu pom\u016f\u017ee. \u017de ho v tom nenech\u00e1 samotn\u00e9ho a porad\u00ed mu. Neum\u00ed pou\u017e\u00edvat a kroutit slova tak, jak pot\u0159ebuje, ale Bill ano. A spole\u010dn\u00fdmi silami to zvl\u00e1dnou. Jako v\u0161echno. Tohle v\u0161echno se mu sna\u017eil pohledem \u0159\u00edct. A Bill to pochopil. \u00dasm\u011bvem mu dal najevo souhlas.<\/p>\n<\/div>\n

Bylo u\u017e n\u011bco kolem des\u00e1t\u00e9 ve\u010der. Bill sed\u011bl u stolku ve sv\u00e9m pokoji, mra\u010dil se a pomalu ale jist\u011b si ohryz\u00e1val tu\u017eku. Nesn\u00e1\u0161el to. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e musel ps\u00e1t n\u011bco na n\u011b\u010d\u00ed rozkaz. Slohy ve \u0161kole je\u0161t\u011b n\u011bjak zm\u00e1kl, ale p\u00edsni\u010dky? Do toho mu nikdy nikdo nesm\u011bl kecat. Ani Tom. No, mo\u017en\u00e1 Tom tro\u0161i\u010dku. Vlastn\u011b on byl jedin\u00fd, od koho si Bill nechal v t\u00e9to v\u011bci poradit. Ale kecat mu do toho nesm\u011bl, to ne. A te\u010f si p\u0159ijde David a\u2026 
Trhl sebou, kdy\u017e se ozvalo klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
\n

„D\u00e1le,“ houkl a nedotknut\u00fd pap\u00edr prop\u00e1lil nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem. Pak ho v\u0161ak sto\u010dil k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm, kde st\u00e1lo jeho dredat\u00e9 dvoj\u010de. „Ahoj,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. 
„Ahoj,“ Tom mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval. „Tak jak pokra\u010duje\u0161?“ 
„Nijak,“ povzdechl si \u010dernovl\u00e1sek a energicky vstal. „Nep\u016fjde\u0161 d\u00e1l?“ zeptal se p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e Tom neud\u011blal jedin\u00fd pohyb, kter\u00fd by nazna\u010doval opak. 
„Je tu s tebou n\u011bkdo?“ odpov\u011bd\u011bl nesmyslnou ot\u00e1zkou star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat. 
„Ne,“ zavrt\u011bl hlavou Bill a lehce se zamra\u010dil. „Kdo by tady asi tak m\u011bl b\u00fdt?“ pohodil hlavou, lehce si odfrkl a usadil se na postel. „Jenom ty,“ k\u0159iv\u011b se pousm\u00e1l. 
„A ty,“ i Tom povysunul jeden sv\u016fj koutek vzh\u016fru a zuby cinkl o sv\u016fj piercing ve rtu. Kone\u010dn\u011b ve\u0161el \u0159\u00e1dn\u011b dovnit\u0159 a zav\u0159el dve\u0159e se t\u0159emi \u010d\u00edslicemi. Nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b se bude d\u00edt, ale v hlav\u011b m\u011bl jistou vzd\u00e1lenou p\u0159edstavu. Mus\u00ed mu pomoct s naps\u00e1n\u00edm po\u017eadovan\u00e9 p\u00edsni\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n

Hallo, 
du stesht in meine T\u00fcr 
sonst ist niemand hier 
ausser dir und mir 
ok 
komm doch erstmal rein 
der Rest geht von allein 
in Zimmer 483<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee bysme m\u011bli pomalu j\u00edt sp\u00e1t?“ nadhodil zcela ne\u010dekan\u011b Tom. Pot\u0159eboval se s Billem dostat do postele. Jakkoliv. Proto\u017ee by mu to asi nemohl v\u0161echno \u0159\u00edct jenom tak, bez pot\u0159ebn\u00e9 atmosf\u00e9ry. O sv\u00fdch sexu\u00e1ln\u00edch af\u00e9rk\u00e1ch p\u0159ed bratrem nikdy nijak podrobn\u011b nemluvil. Ale te\u010f musel. Kv\u016fli p\u00edsni\u010dce. Aby byla dokonal\u00e1, jak David chce, ale aby kv\u016fli n\u00ed nemusel Bill podstoupit svou du\u0161i romantika. Bill se ale rozesm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Sp\u00e1t? Tomi, neblbni!“ pl\u00e1cl ho lehce po ruce, kdy\u017e se dred\u00e1\u010d usazoval vedle n\u011bj. 
„Je u\u017e deset,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom s lehce t\u00e1zav\u011b pozdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. 
„A?“ pokr\u010dil rameny Bill. Teprve v tu chv\u00edli si Tom uv\u011bdomil, \u017ee vlastn\u011b nen\u00ed nal\u00ed\u010den\u00fd. Jeho tv\u00e1\u0159 bez make-upu, kter\u00fd nyn\u00ed pou\u017e\u00edval t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d, vypadala ne\u010dekan\u011b unaven\u011b a ztrhan\u011b. Ale tak\u00e9 jemn\u011b a zraniteln\u011b. Pr\u00e1v\u011b proto mu mus\u00ed pomoct. Nesm\u00ed se zranit jen kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 pitom\u00e9 p\u00edsni\u010dce. „Nezapome\u0148, \u017ee tady nerozhoduje venkovn\u00ed sv\u011btlo, Tomi,“ lehce si ho dob\u00edral. Tom se musel opravit. P\u0159esto\u017ee jeho tv\u00e1\u0159 opravdu byla vy\u010derpan\u00e1, se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd j\u00ed zdobil, vypadala spokojen\u011b. Jako by m\u011bla v\u0161echno, co chce. Te\u010f, kdy\u017e je jeho br\u00e1\u0161ka po jeho boku\u2026 <\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvl nakonec s \u00fasm\u011bvem Tom. Nemohl se mra\u010dit, kdy\u017e se jeho br\u00e1\u0161ka tak kr\u00e1sn\u011b sm\u00e1l. „Prost\u011b zat\u00e1hneme z\u00e1v\u011bsy a\u2026“ 
„Ve dne bude noc,“ za\u0161klebil se Bill. „A te\u010f\u2026,“ zvedl se a ladn\u011b do\u0161el a\u017e k vyp\u00edna\u010di. „Nen\u00ed rozhoduj\u00edc\u00ed, jestli je tu noc nebo den,“ dodal, kdy\u017e rozsv\u00edtil opravdu v\u0161echna sv\u011btla. Tom se na n\u011bj usm\u00e1l zp\u00e1tky. I on se zvedl a \u0161el naopak zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy, jak \u0159ekl p\u0159ed t\u00edm. Jakmile byli zcela izolov\u00e1ni od okoln\u00edho sv\u011bta a d\u00edky rozsv\u00edcen\u00fdm z\u00e1\u0159ivk\u00e1m se zd\u00e1lo, \u017ee je v pokoji den, na mal\u00fd okam\u017eik si jen hled\u011bli zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Nakonec to Bill naru\u0161il op\u011btovn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se neust\u00e1le na Toma tak cul\u00ed, ale jeho rty jako by se samy za sebe rozhodovaly, \u017ee jeho dredat\u00e9 dvoj\u010de cht\u011bj\u00ed poct\u00edt t\u00edmto kouzeln\u00fdm tvarem. <\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“ zeptal se a p\u0159e\u0161el k minibaru. Otev\u0159el ho, d\u00edky \u010demu\u017e jeho tv\u00e1\u0159 oz\u00e1\u0159ilo p\u0159\u00edm\u00e9 sv\u011btlo pr\u00e1v\u011b z t\u00e9to sk\u0159\u00edn\u011b. 
„Miluju hotely,“ prohl\u00e1sil Tom a zase si kecnul zp\u00e1tky na postel. „V\u0161echno m\u00e1\u0161 na dosah ruky.“ 
„V\u00edtej v jednom z nich,“ ohl\u00eddl se na n\u011bj Bill a znova ho obda\u0159il \u00fasm\u011bvem. C\u00edtil se \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd, stejn\u011b jako Tom. P\u0159\u00edtomnost jejich dvoj\u010dete jako by jim z hlavy vyh\u00e1n\u011bla v\u0161echno ostatn\u00ed. Bill dokonce zapomn\u011bl na roz\u010dilov\u00e1n\u00ed se, \u017ee mu nejde sestavit text. „Tak d\u00e1\u0161 si n\u011bco?“ 
„No jasn\u011b. Jak po tom budu asi zejtra vypadat?“ za\u0161klebil se Tom, kter\u00fd tyto jejich soukrom\u00e9 akce znal. Poka\u017ed\u00e9 to dal\u0161\u00ed den bylo mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e fl\u00e1moval s Georgem. Mo\u017en\u00e1 za to mohl fakt, \u017ee s Billem se poka\u017ed\u00e9 dok\u00e1\u017ee uvolnit tak, jako s nik\u00fdm jin\u00fdm nikdy jindy. 
„No a?“ pokr\u010dil \u010dernovlas\u00fd rameny a pohodil sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi vlasy. Pro Toma byly je\u0161t\u011b st\u00e1le novinkou. N\u011bjak m\u011bl v hlav\u011b sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku st\u00e1le s kr\u00e1tk\u00fdmi vlasy. Pohyby, kter\u00e9 tyto dlouh\u00e9 vlasy Billovi umo\u017e\u0148ovaly, pro n\u011bj byly st\u00e1le je\u0161t\u011b nezvykl\u00e9, a zvl\u00e1\u0161tn\u011b ho vyv\u00e1d\u011bly z rovnov\u00e1hy. „Stejn\u011b m\u00e1me zejtra volno.“ 
„No tak jo,“ rozhodl se nakonec Tom. Jedna nebo dv\u011b skleni\u010dky na kur\u00e1\u017e p\u0159ece nebudou vadit, ne?<\/p>\n<\/div>\n
Hier drinnen 
ist niemals richtig Tag 
Das Licht kommt 
aus der Minibar 
Und Morgen wirds hier 
auch nicht hell 
Willkommen im Hotel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak, cos cht\u011bl?“ zeptal se Bill, kdy\u017e mu s \u00fasm\u011bvem pod\u00e1val vodku s redbullem. David to nevid\u011bl r\u00e1d, ale oba u\u017e v\u011bd\u011bli, co si m\u016f\u017eou dovolit. Tom mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1til, a kdy\u017e si od n\u011bj skleni\u010dku p\u0159eb\u00edral, lehce ho pohladil po prstech. Billem projelo dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 vzru\u0161en\u00e9 mrazen\u00ed. 
„Promluvit si,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b a i s pit\u00edm si sedl na Billovu postel. Byla tu sice i pohovka, nicm\u00e9n\u011b oba d\u00e1vali p\u0159ednost pohodln\u00e9, \u0161irok\u00e9 posteli. Te\u010f u\u017e si nevzpomn\u011bl na sv\u016fj p\u016fvodn\u00ed pl\u00e1n, \u017ee se s Billem mus\u00ed dostat do postele. Ud\u011blal to prost\u011b podv\u011bdom\u011b, proto\u017ee cht\u011bl a proto\u017ee ti z nastal\u00e9 situace logicky vypl\u00fdvalo. S k\u00fdmkoliv jin\u00fdm by to bylo divn\u00e9, ale s Billem ne. Ale to u\u017e se mu jeho mal\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko hlavou op\u00edralo o rameno. <\/div>\n
„A o \u010dem chce\u0161 mluvit?“ Bill\u016fv hlas byl tro\u0161ku unaven\u00fd, ale naprosto uvoln\u011bn\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. Toma zah\u0159\u00e1lo u srdce v\u011bdom\u00ed, \u017ee to je jeho z\u00e1sluha. Nicm\u00e9n\u011b do odpov\u011bdi se mu moc necht\u011blo. Billovi se nebude l\u00edbit. V\u011bd\u011bl to. Proto se nejd\u0159\u00edv pomalu a rozv\u00e1\u017en\u011b napil. 
„O p\u00edsni\u010dce, kterou ti dneska zadal David,“ vypadlo z n\u011bj nakonec. Bill se od n\u011bj odt\u00e1hl a p\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. D\u00edky t\u011bmto prudk\u00fdm pohyb\u016fm si vylil tro\u0161ku pit\u00ed ze skleni\u010dky do postele, ale to mu v tu chv\u00edli bylo od srdce jedno. 
„Ty se mnou chce\u0161 mluvit o sexu?“ vyhrkl Bill t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161okovan\u011b. Tohle v\u011bdom\u00ed v n\u011bm vzbuzovalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. Srdce se mu divoce roztlouklo a v b\u0159i\u0161e se mu \u0161imrav\u011b chv\u011bla mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla. Nikdy s Tomem o takov\u00fdchto v\u011bcech nemluvil. A pr\u00e1v\u011b tato skute\u010dnost v n\u011bm vyvolala tyto prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. Ale dred\u00e1\u010d na tom nebyl o nic l\u00edp. V\u011bd\u011bl, \u017ee to je pravda, v mysli si to neust\u00e1le opakoval, ale sly\u0161et to z t\u011bch nyn\u00ed h\u0159\u00ed\u0161n\u011b pootev\u0159en\u00fdch \u00fast bylo n\u011bco zcela jin\u00e9ho. A do toho ty tmav\u00e9 vlasy, rozcuchan\u00e9 a tr\u010d\u00edc\u00ed kolem bled\u00e9ho obli\u010deje, ve kter\u00e9m ho uchvacovaly \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, je\u017e nyn\u00ed byly tmav\u0161\u00ed ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm, a z\u00e1\u0159ilo z nich cosi divok\u00e9ho, nezkrotn\u00e9ho\u2026  <\/div>\n
Tom hlasit\u011b polkl. C\u00edtil, jak se mu rapidn\u011b zv\u00fd\u0161il tep a jak se mu d\u00fdch\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm h\u016f\u0159. Ot\u00e1zka z\u016fstala nezodpov\u011bzen\u00e1. Beztak oba znali odpov\u011b\u010f d\u0159\u00edv, ne\u017e se ozvala zvl\u00e1\u0161tn\u011b zast\u0159en\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Bill\u016fv hlas do Tomov\u00fdch u\u0161\u00ed nedorazil, nebo\u0165 mu v nich p\u0159i pohledu na pohybuj\u00edc\u00ed se nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky za\u010dalo hu\u010det. P\u0159esto ot\u00e1zku pochopil. 
„Nechci, abys kv\u016fli n\u011bjak\u00fd blb\u00fd p\u00edsni\u010dce p\u0159i\u0161el o\u2026,“ jeho tv\u00e1\u0159e nabraly \u010derven\u00fd n\u00e1dech a on sklonil hlavu. U\u017e v\u011btu nedopov\u011bd\u011bl. A ani nemusel. Billovy divok\u00e9 o\u010di zn\u011b\u017en\u011bly. Opatrn\u011b, nejist\u011b polo\u017eil svou volnou ruku na bratrovo stehno. Tom p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl. Jejich pohledy se st\u0159etly a oni se vpili do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho. Na t\u00e9 chv\u00edli bylo cosi zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e magick\u00e9ho. A oba to c\u00edtili. „Cht\u011bl jsem ti jenom pomoct,“ vydechl nakonec ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 zoufale. 
„J\u00e1 v\u00edm,“ za\u0161eptal n\u011b\u017en\u011b Bill. 
„Ty jsi tak\u2026“ 
„J\u00e1 v\u00edm.“ 
„A j\u00e1\u2026“ 
„J\u00e1 v\u00edm!“ tentokr\u00e1t zazn\u011bl Bill\u016fv hlas a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b p\u0159\u00edk\u0159e a jeho stisk na bratrov\u011b stehn\u011b zes\u00edlil.  <\/div>\n
Tom smutn\u011b zamrkal a sv\u011bsil hlavu i ramena. Bill si provinile skousl ret. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d tak p\u0159ehnan\u011b zareagoval, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byla \u0159e\u010d o pov\u011bsti jeho dvoj\u010dete, jako by jeho \u00fatroby stiskla studen\u00e1 ruka. Ten pocit se mu nel\u00edbil.<\/div>\n
„D\u011bkuji, Tomi,“ usm\u00e1l se proto na n\u011bj hned sladce. Tom vzhl\u00e9dl a \u00fasm\u011bv mu vr\u00e1til. Polo\u017eil ruku na tu Billovu a lehce ji stiskl. „Tak\u2026 jak chce\u0161 za\u010d\u00edt?“ optal se \u010dernovlas\u00fd, odlo\u017eil si skleni\u010dku na stolek a nat\u00e1hl se vedle sv\u00e9ho bratra. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chv\u011bn\u00ed v podb\u0159i\u0161ku. Kdo v\u00ed, co se bude d\u00edt d\u00e1l?<\/p>\n<\/div>\n
Wir wolten nur 
reden 
und jetz 
ligst du hier 
und ich lieg daneben 
reden 
reden<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No\u2026 to je pr\u00e1v\u011b to, co nev\u00edm,“ p\u0159iznal Tom. Na mal\u00fd moment zavl\u00e1dlo napjat\u00e9 ticho. Ale snad vte\u0159inu potom se pokojem roznesl dvouhlas\u00fd sm\u00edch. Ani jeden si nebyl jist\u00fd t\u00edm, \u010demu \u017ee se p\u0159esn\u011b sm\u011bje, ale to nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Byli to prost\u011b oni dva a nemuseli se b\u00e1t p\u0159ed sebou mluvit o \u010demkoliv. „V\u00ed\u0161, mluven\u00ed mi nikdy ne\u0161lo,“ povzdechl si Tom. Billovi p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech, nebo\u0165 on v tom sly\u0161el dvojsmysl, kter\u00fd Tomovi asi nedo\u0161el. 
„Tak mi to p\u0159edve\u010f,“ a taky to byl mo\u017en\u00e1 d\u016fvod, pro\u010d jeho pusa mluvila d\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil uv\u011bdomit. A kdy\u017e mu to do\u0161lo, bylo u\u017e pozd\u011b. Lehce vyd\u011b\u0161en\u011b oto\u010dil svou hlavu na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd se na n\u011bj ji\u017e zamy\u0161len\u011b d\u00edval. 
„Mo\u017en\u00e1\u2026 by to tak bylo lep\u0161\u00ed,“ zamumlal ti\u0161e.  <\/div>\n
Najednou se atmosf\u00e9ra zase zm\u011bnila. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. B\u011bhem p\u00e1r minut to dok\u00e1zala u\u017e  po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9. Co se d\u011bje? \u010c\u00edm je toto jejich setk\u00e1n\u00ed tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, odli\u0161n\u00e9 od ostatn\u00edch? Tom se lehce p\u0159i\u0161oupl k Billovi, ale ten nebyl schopn\u00fd cokoliv ud\u011blat. Jen le\u017eel a poslouchal sv\u00e9 spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00ed srdce. N\u011bjak vytu\u0161il, \u017ee se mu sna\u017e\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct, ale zat\u00edm jeho \u0159e\u010di nerozum\u011bl. Tom svou hlavu lehce naklonil tak, \u017ee nyn\u00ed byla jen p\u00e1r milimetr\u016f od t\u00e9 Billovy, a lehce pootev\u0159el rty. V tu chv\u00edli ale do nesrozumiteln\u00e9 mluvy Billova srdce naprosto srozumiteln\u011b vpadl rozum a \u010dernovlas\u00fd hbit\u011b vysko\u010dil z postele na nohy. <\/div>\n
„To…, tohle ne, Tome,“ zavrt\u011bl hlavou. „Chci \u0159\u00edct\u2026 ne, \u017ee ne,“ jeho tv\u00e1\u0159e nabraly r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. Cht\u011bl to. Na ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dce sv\u00e9ho rozechv\u011bl\u00e9ho t\u011bla c\u00edtil, \u017ee cht\u011bl, aby jeho bratr dokon\u010dil to, co za\u010dal. „Ale\u2026 co kdy\u017e n\u011bkdo p\u0159ijde?“ bezmocn\u011b rozhodil rukama. Bylo to tak nespr\u00e1vn\u00e9. Nem\u011bli to d\u011blat. Ale nebyla by to nakonec jenom jedna z mnoha v\u011bc\u00ed, kterou d\u011blaj\u00ed, p\u0159esto\u017ee nesm\u011bj\u00ed? 
„Nikdo nepoleze do pokoje, kdy\u017e je na n\u011bm cedulka „Neru\u0161it“, Billy,“ usm\u00e1l se na n\u011bj n\u011b\u017en\u011b Tom. „Dal jsem j\u00ed tam, ne\u017e jsem ve\u0161el,“ odpov\u011bd\u011bl na nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku. „Tak poj\u010f sem, ke mn\u011b,“ lehce k n\u011bmu nat\u00e1hl ruce. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f je to na n\u011bm. Stoj\u00ed p\u0159ed volbou, kter\u00e1, jak si uv\u011bdomoval, m\u016f\u017ee ovlivnit jejich \u017eivoty. Nev\u011bd\u011bl jak, nech\u00e1pal to, ale prost\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak je. 
M\u011bl by? Ale kdyby to ud\u011blal, co by se d\u011blo d\u00e1l, a hlavn\u011b, jak by na sebe potom reagovali? Asi by nep\u0159e\u017eil, kdyby se jejich skv\u011bl\u00fd vztah jakkoliv pokazil. Ale\u2026 nebyl to pr\u00e1v\u011b on, kdo poka\u017ed\u00e9 prosazoval, aby se \u017eilo okam\u017eikem? Nikdy se nestaral o to, co bude d\u00e1l, co se bude d\u00edt dal\u0161\u00ed den nebo t\u0159eba za t\u00fdden. Tak pro\u010d by to te\u010f m\u011blo b\u00fdt jinak? 
„Nemus\u00edme nic d\u011blat. M\u016f\u017eem jenom\u2026 mluvit.“ 
Bill se rozhodl. Lehl si zp\u00e1tky vedle sv\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/p>\n<\/div>\n
Komm her 
wir werden nicht gest\u00f6rt 
Das hab ich schon gekl\u00e4rt 
don\u00b4t disturb 
Egal 
wo wir Morgen sind 
Die Welt ist jetzt hier drinnen 
leg dich wieder hin<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je prvn\u00ed dojem. I kdy\u017e\u2026 ehm\u2026 to ty asi v\u011bd\u011bt neto\u2026 nepot\u0159ebuje\u0161,“ Tom se lehce zavrt\u011bl. Ned\u00edval se na Billa. To by nedok\u00e1zal \u0159\u00edct u\u017e v\u016fbec nic. Zato Bill ho pozorn\u011b sledoval. Sv\u00e9 o\u010di pevn\u011b up\u00edral na jeho tv\u00e1\u0159 a zkoumal ka\u017ed\u00fd zn\u00e1m\u00fd detail. Jsou stejn\u00ed. Stejn\u00ed a p\u0159ece odli\u0161n\u00ed. V tu chv\u00edli mu to bylo bolestn\u011b vr\u00fdv\u00e1no do srdce. Tomovy o\u010di, rty, kter\u00e9 se otev\u00edraly v souladu se slovy, je\u017e se nesly k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm, jeho brada, nos, tv\u00e1\u0159e\u2026 v\u0161echno bylo stejn\u00e9. Ale to, co mu Tom pr\u00e1v\u011b \u0159\u00edkal, pro n\u011bj bylo naprosto nezn\u00e1m\u00e9. Bylo to p\u0159esn\u011b to, v \u010dem se a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b li\u0161ili. A Billa ta slova bolela. A p\u0159esto\u017ee Tom mluvil dostate\u010dn\u011b pomalu, aby si Bill mohl v\u0161echno zapamatovat, na n\u011bj to bylo p\u0159\u00edli\u0161 rychle. P\u0159\u00edli\u0161 rychle se mu na srdci objevovaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed \u0161r\u00e1my a on nev\u011bd\u011bl, co je zp\u016fsobilo. Byl bezmocn\u00fd a rozmrzel\u00fd, nebo\u0165 st\u00e1le nerozum\u011bl tomu, co mu ono zjizven\u00e9 srdce na\u0161ept\u00e1valo. <\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 u\u017e podle polibku poznat, \u017ee je to ona, s kterou p\u016fjde\u0161. Mus\u00ed t\u011b t\u00edm polibkem rozp\u00e1lit. Mus\u00ed\u0161 c\u00edtit, \u017ee kdy\u017e se va\u0161e rty o sebe t\u0159ou, \u017ee t\u011b to nenech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm, \u017ee tou\u017e\u00ed\u0161 po n\u011b\u010dem v\u00edc,“ Billovi se s ka\u017ed\u00fdm slovem zrychloval tep. Ta slova\u2026 ta slova z \u00fast jeho bratra pronesen\u00e1 jeho hlubok\u00fdm hlasem, v n\u011bm vzbudila nepoznan\u00e9. 
„Tome,“ p\u0159eru\u0161il ho lehce ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem a znovu mu polo\u017eil svou ruku na stehno. Tom sebou trhl, jako by ho probudil z transu, a rychle obr\u00e1til svou hlavu tak, aby vid\u011bl do Billova obli\u010deje, v kter\u00e9m si te\u010f hr\u00e1ly prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed st\u00edny. „Nechci o tom s tebou mluvit,“ prohl\u00e1sil pevn\u011b, p\u0159esto\u017ee c\u00edtil, jak rozechv\u011bl\u00fd jeho hlas je. 
„Nechce\u0161\u2026,“ Tom\u016fv hlas vyzn\u011bl do ztracena, ani\u017e by vlastn\u011b n\u011bco \u0159ekl. St\u00e1le byl velmi hlubok\u00fd, ale najednou jako by se podivn\u011b zachv\u011bl. 
„Nechci,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill, a\u017e se jeho \u010dern\u00e9 vlasy rozlet\u011bly kolem jeho hlavy. „Chci, abys mi to uk\u00e1zal.“<\/p>\n<\/div>\n
Ich h\u00f6r dir zu 
seh dein Gesicht 
Deine Lippen 
\u00f6ffnen sich 
Red langsam 
bitte nicht zu schnell 
Willkommen im Hotel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom ho beze slova poslechl. Mo\u017en\u00e1 by to ud\u011blal i bez bratrova vyzv\u00e1n\u00ed. V\u0161echno to, co ten den v Billov\u011b p\u0159\u00edtomnosti poc\u00edtil, ho podivn\u011b vyv\u00e1d\u011blo z rovnov\u00e1hy. 
Nahnul se k n\u011bmu a n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel jeho rty t\u011bmi sv\u00fdmi. B\u00e1l se. I kdy\u017e by to nikdy nahlas nep\u0159iznal, b\u00e1l se toho, jak Bill zareaguje, jak to bude d\u00e1l. Cht\u011bl jenom ochr\u00e1nit sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a m\u00edsto toho\u2026<\/div>\n
\n

Uc\u00edtil, jak Bill nesm\u011ble pootev\u0159el rty, \u010d\u00edm\u017e mu d\u00e1val svolen\u00ed  naprosto k \u010demukoliv. Tom si toho neuv\u011b\u0159iteln\u011b v\u00e1\u017eil, proto ze za\u010d\u00e1tku nic na polibku nem\u011bnil, jen se d\u00e1l t\u0159el sv\u00fdmi, t\u00e9\u017e pootev\u0159en\u00fdmi, rty o ty jeho. O malou chv\u00edli pozd\u011bji v\u0161ak mezi n\u011b vs\u00e1l jeho spodn\u00ed ret a za\u010dal ho opatrn\u011b, n\u011b\u017en\u011b laskat jazykem. Byl cel\u00fd napjat\u00fd, jak se b\u00e1l bratrovy reakce, ale kdy\u017e z Billov\u00fdch \u00fast unikl velmi tichou\u010dk\u00fd sten, uvolnil se a kone\u010dn\u011b se mohl pln\u011b v\u011bnovat n\u011b\u017en\u00e9 p\u00e9\u010di o jeho nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 a sladce chutnaj\u00edc\u00ed rty. <\/div>\n

Neuv\u011bdomoval si, \u017ee takhle n\u011b\u017en\u011b se je\u0161t\u011b nikdy k nikomu nechoval. Poka\u017ed\u00e9 to byl jenom dobyvatel, kter\u00fd poctiv\u011b vyplenil to, co dobyl. Nikdy nebyl n\u011b\u017en\u00fd, opatrn\u00fd a jemn\u00fd. Dote\u010f. Nyn\u00ed jako by do hry krom\u011b jeho \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 touhy vstoupilo i srdce. On si to neuv\u011bdomoval, ale Bill to vyc\u00edtil. V\u011bd\u011bl mnoho, o bratrov\u00fdch zp\u016fsobech. N\u011bco zachytil z rozhovor\u016f v jejich t\u00fdmu, n\u011bco pochopil z Georgov\u00fdch a Tomov\u00fdch nar\u00e1\u017eek a n\u011bco zase p\u0159i rozhovorech s m\u00e9dii, nicm\u00e9n\u011b dok\u00e1zal si ud\u011blat jist\u00fd obr\u00e1zek. A tento obr\u00e1zek ani zdaleka nep\u0159ipom\u00ednal to, co s\u00e1m pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli pro\u017e\u00edval. A co bylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, kone\u010dn\u011b porozum\u011bl \u0159e\u010di sv\u00e9ho srdce. 
\u010cernovlas\u00fd se zoufale p\u0159itiskl na t\u011blo sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9 ho p\u0159ijalo pevn\u00fdm, l\u00e1skypln\u00fdm objet\u00edm. Mazlili se spolu tak dlouho, dokud ve vz\u00e1jemn\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed neusnuli. 
Nemluvili. Nebylo to t\u0159eba.<\/p>\n<\/div>\n
Probralo je hlasit\u00e9 bouch\u00e1n\u00ed  na dve\u0159e. P\u016fsobilo to trochu, jako by se v hotelu m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli rozezn\u00edt alarm, aby n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edci utekli p\u0159ed po\u017e\u00e1rem. Nicm\u00e9n\u011b Billovi by byl ukraden\u00fd, i kdyby se opravdu m\u011blo jednat o rozezn\u011bn\u00fd alarm. Ani za nic se necht\u011bl vzbudit z toho \u00fa\u017easn\u00e9ho snu, co se mu zd\u00e1l. Mo\u017en\u00e1 bylo tro\u0161ku divn\u00e9, \u017ee snil zrovna o l\u00edb\u00e1n\u00ed s vlastn\u00edm bratrem, ale jemu to bylo jedno. V\u017edycky byl tro\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. A Toma opravdu miloval. Miloval? No, aspo\u0148 to se dozv\u011bd\u011bl od sv\u00e9ho srdce v tom \u00fa\u017easn\u00e9m snu. No ale co! V\u00edc se p\u0159itiskl na to lidsk\u00e9 teplo, na kter\u00e9m na p\u016fl le\u017eel, a nos zabo\u0159il hloub\u011bji do t\u00e9 tepl\u00e9, vo\u0148av\u00e9 poko\u017eky.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Billy,“ usly\u0161el t\u011bsn\u011b u ucha hlubok\u00fd hlas sv\u00e9ho dvoj\u010dete. \u017de by po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b spal? Ale ruka, kter\u00e1 ho za\u010dala n\u011b\u017en\u011b hladit po boku, byla opravdu skute\u010dn\u00e1. Lehce nakrabatil \u010delo a zvedl hlavu, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee vedle n\u011bj le\u017e\u00ed opravdu jeho bratr. A kdy\u017e jeho pohled lapily \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, identick\u00e9 s t\u011bmi jeho, spokojen\u011b se usm\u00e1l. 
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tomi,“ lehce se nadzvedl a v\u011bnoval mu pusu na nos. Dred\u00e1\u010d se na n\u011bj usm\u00e1l. U\u017e nemuseli nic \u0159\u00edkat, v\u0161echno bylo jasn\u00e9. 
„Tak kurva, Bille, jsi tam?!“ozvalo se znova bu\u0161en\u00ed na dve\u0159e, tentokr\u00e1t v\u0161ak nejm\u00e9n\u011b p\u011btin\u00e1sobn\u00e9. Zn\u011blo to t\u00e9m\u011b\u0159 jako by se na n\u011b dob\u00fdval cel\u00fd sv\u011bt. 
„Asi bysme m\u011bli otev\u0159\u00edt,“ nadhodil Tom, ale na jeho l\u00edn\u00e9m t\u00f3nu bylo jasn\u00e9, \u017ee on mu rozhodn\u011b otv\u00edrat nehodl\u00e1. 
„Jak vysv\u011btl\u00edme tvou p\u0159\u00edtomnost tady?“ zeptal se Bill a pohodln\u011b se usadil v n\u00e1ru\u010di sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Bouch\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 s\u00edlilo a oz\u00fdvalo se ve st\u00e1le krat\u0161\u00edch intervalech, oba zd\u00e1rn\u011b ignorovali. 
„Nestalo se poprv\u00e9, \u017ee jsem p\u0159espal u tebe, Bille,“ v Tomov\u011b hlase byl sly\u0161et sm\u00edch. „Ani poprv\u00e9 nesp\u00edme ve stejn\u00e9 posteli.“ 
„Jo. Jenom jsme poprv\u00e9 prol\u00edbali t\u00e9m\u011b\u0159 celou noc,“ nadhodil se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem Bill. 
„Jo,“ p\u0159itakal n\u011b\u017en\u011b Tom a v\u011bnoval sv\u00e9mu dvoj\u010deti polibek do vlas\u016f. „Ale to se u\u017e nikdo dov\u011bd\u011bt nemus\u00ed.“ 
„To nemus\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl pro zm\u011bnu Bill. <\/div>\n

„Tak kurva, Bille, koukej okam\u017eit\u011b ty dve\u0159e otev\u0159\u00edt, nebo zavol\u00e1m Sakiho, aby je vykopl, a jejich \u00fahradu zaplat\u00edm z tvoj\u00ed v\u00fdplaty!“ za\u0159val u\u017e opravdu vyto\u010den\u00fd David. Bill vydal nesouhlasn\u00fd zvuk a pak se s rezignovan\u00fdm povzdychem pokusil posadit. 
„Le\u017e, l\u00e1sko, j\u00e1 tam dojdu,“ osloven\u00ed sklouzlo z Tomov\u00fdch rt\u016f t\u00e9m\u011b\u0159 samovoln\u011b. Samotn\u00e9ho ho to zarazilo, ale mnohem v\u00edc se podivil nad t\u00edm, jak p\u0159irozen\u011b a samoz\u0159ejm\u011b to jeho u\u0161\u00edm zn\u00ed. Bill se na n\u011bj najednou zcela probran\u00fd a s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem pod\u00edval. 
„Jak jsi mi to \u0159ekl?“ 
„L\u00e1sko,“ zopakoval znovu s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem Tom a zastr\u010dil mu neposedn\u00fd pramen vlas\u016f za ucho. 
„Je\u0161t\u011b jednou,“ za\u0161kemral se ps\u00edma o\u010dima Bill. 
„Te\u010f ne, l\u00e1sko. Nejd\u0159\u00edv se mus\u00edme vypo\u0159\u00e1dat s Davidem,“ mrkl na n\u011bj a rad\u011bji rychle vykro\u010dil, aby Bill nem\u011bl dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost k prosen\u00ed. <\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b! Nevid\u011bls n\u011bkde sv\u00e9ho-“ David se zarazil, kdy\u017e mu pohled spo\u010dinul na tom, kdo mu p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt. „Bratra,“ dodal s povzdechem. Tom se na n\u011bj jen za\u0161klebil. „U\u017e zase si tady spal?“ 
„O\u010dividn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a za\u0161el v\u00edc do pokoje. Z\u00e1v\u011bsy byly st\u00e1le je\u0161t\u011b zata\u017een\u00e9, ale ani on ani Bill se pozd\u011bji p\u0159edchoz\u00edho ve\u010dera neobt\u011b\u017eovali se zhas\u00edn\u00e1n\u00edm. David za sebou zav\u0159el a vydal se za n\u00edm. D\u00edky tomu mohl vid\u011bt Billa, kter\u00fd se i nad\u00e1le rozvaloval v pe\u0159in\u00e1ch. 
„Tak co, ty na\u0161e hv\u011bzdo,“ oslovil ho s \u00fasm\u011bvem. „Jak se\u0161 na tom s p\u00edsni\u010dkou?“ Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se ztratil a nahradilo ho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zamy\u0161len\u00ed a drobn\u00e1 vr\u00e1ska nad nosem, mezi obo\u010d\u00edmi. „To jsem si mohl myslet. Proto jsem sehnal p\u00e1r holek, aby-“ 
„Ne!“ vyhrkli p\u0159ekvapiv\u011b rychle a u\u017e m\u00e9n\u011b p\u0159ekvapiv\u011b najednou ob\u011b dvoj\u010data. „To nebude t\u0159eba,“ dodal rychle Bill. „Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e m\u00e1m n\u00e1pad.“ 
„Mysl\u00ed\u0161?“ David nadzvedl obo\u010d\u00ed. 
„V\u00edm,“ zak\u0159enil se na n\u011bj sebejist\u011b mlad\u0161\u00ed Kaulitz. „Je to v\u0161echno, co si cht\u011bl?“ zeptal se ho s lehce pozdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm. David pochopil. M\u011bl by j\u00edt. 
„Jasn\u00fd. No, uvid\u00edme se odpoledne,“ k\u00fdvl je\u0161t\u011b na n\u011b a u\u017e ho nebylo.  <\/div>\n
Bill d\u00e1l sed\u011bl na posteli, na tv\u00e1\u0159i stejn\u011b zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz jako p\u0159ed t\u00edm, a Tom se mra\u010dil. Nel\u00edbila se mu p\u0159edstava v\u0161ech t\u011bch holek, kter\u00e9  by sem David nahnal jen kv\u016fli Billovi. 
„Nechci nikoho krom\u011b tebe,“ p\u0159eru\u0161il ticho Bill, kter\u00fd, jako v\u017edycky, uh\u00e1dl sm\u011br Tomov\u00fdch my\u0161lenek. „To se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. „Ale te\u010f poj\u010f ke mn\u011b,“ nat\u00e1hl k n\u011bmu ruce a p\u016fsobil v tu chv\u00edli jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. 
„Ale co p\u00edsni\u010dka?“ nam\u00edtl Tom, nicm\u00e9n\u011b poslu\u0161n\u011b si sedl na postel a nechal Billa, aby se mu vysoukal na kl\u00edn. 
„Neboj, u\u017e j\u00ed p\u00ed\u0161u,“ usm\u00e1l se na n\u011bj sladce \u010dernovlas\u00fd a v\u00fdznamn\u011b si poklepal na sp\u00e1nek.<\/p>\n<\/div>\n
Vor der T\u00fcr Alarm 
die ganze Welt ruft an 
Alle zellen an mir 
ich will mit keiner ausse dir<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Tom pozd\u011bji toho dne ode\u0161el, Bill si sedl k nedotknut\u00e9mu pap\u00edru a b\u011bhem p\u00e1r minut u\u017e m\u011bl napsanou p\u00edsni\u010dku. Bylo to jednoduch\u00e9, kdy\u017e u\u017e v\u011bd\u011bl, o \u010dem m\u00e1 ps\u00e1t. Ale kdy\u017e si to po sob\u011b pro\u010d\u00edtal, vid\u011bl, \u017ee to nen\u00ed o sexu, jak po n\u011bm David cht\u011bl. Byl to p\u0159\u00edb\u011bh o n\u011bm a Tomovi, p\u0159\u00edb\u011bh o tom, jak se kone\u010dn\u011b sbl\u00ed\u017eili. Ale v\u011bd\u011bl, nebo mo\u017en\u00e1 doufal, \u017ee takov\u00e1to varianta nikoho nenapadne. A hlavn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e se to podbarv\u00ed tou spr\u00e1vnou muzikou a oni si k tomu \u0159eknou svoje, opravdu to bude zn\u00edt tak, jak David cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Wir wolten nur 
reden 
und jetzt 
liegst du hier 
und ich lieg daq neben 
reden 
reden\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Byl to jeden z typick\u00fdch podzimn\u00edch podve\u010der\u016f. Slunce u\u017e bylo n\u00edzko nad zem\u00ed, p\u0159esto\u017ee velk\u00e9 hodiny v m\u00edstnosti ukazovaly teprve p\u00e1r minut po \u010dtvrt\u00e9. Sychrav\u00e9 listopadov\u00e9 po\u010das\u00ed v\u011bt\u0161inu lid\u00ed, v\u010detn\u011b takov\u00fdch hv\u011bzd, jako jsou hollywood\u0161t\u00ed herci, re\u017eis\u00e9\u0159i, zp\u011bv\u00e1ci, nebo t\u0159eba n\u011bmeck\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9763","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9763","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9763"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9763\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9763"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9763"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9763"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}