{"id":9775,"date":"2010-12-30T17:00:00","date_gmt":"2010-12-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9751"},"modified":"2010-12-30T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-30T16:00:00","slug":"nad-stadem-koni-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/30\/nad-stadem-koni-8\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 8."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille? Necht\u011bl bys j\u00edt chvilku jezdit?“ zavolal na m\u011b Tom z chodby a p\u0159i\u0161el ke mn\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku. Uplynulo p\u00e1r dn\u00ed od toho incidentu s Andreasem a j\u00e1 jsem byl po celou dobu zalezl\u00fd v ob\u00fdv\u00e1ku zabalen\u00fd do deky a sledoval jsem ak\u010dn\u00ed filmy. Pot\u0159eboval jsem si vym\u00fdt mozek n\u011bjak\u00fdmi krvav\u00fdmi sc\u00e9nami, kter\u00e9 nejl\u00e9pe kon\u010dily smrt\u00ed alespo\u0148 p\u00e1r lid\u00ed, proto\u017ee kdybych se m\u011bl d\u00edvat na n\u011bjak\u00e9 romantick\u00e9 sla\u010f\u00e1ky, asi bych se pozvracel. V\u016fbec nic m\u011b net\u011b\u0161ilo, nedok\u00e1zal jsem se usm\u00edvat. Dokonce ani moje nov\u00e9 auto, kter\u00e9 mi kone\u010dn\u011b p\u0159ivezli, mi neud\u011blalo radost. Prost\u011b jsem byl \u010derstv\u011b po hnusn\u00e9m rozchodu, a tak jsem nem\u011bl n\u00e1ladu na nic. Ve \u0161kole m\u011b t\u00e1ta omluvil s t\u00edm, \u017ee mi nen\u00ed v\u016fbec dob\u0159e. Na\u0161e t\u0159\u00eddn\u00ed profesorka se pr\u00fd chv\u00edli \u010dertila, \u017ee nebudu st\u00edhat a budu pozadu, ale to mi bylo srde\u010dn\u011b jedno. Hlavn\u00ed pro m\u011b bylo, abych odmaturoval, a to bylo tak v\u0161echno. Taky se pr\u00fd po mn\u011b sh\u00e1n\u011bla Suzi, ale na tu pra\u0161t\u011bnou potrhlou holku jsem v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl n\u00e1ladu.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikam nejdu,“ zahuhlal jsem do deky, do kter\u00e9 jsem byl zabalen\u00fd od hlavy a\u017e k pat\u011b, sleduj\u00edc jednu z drastick\u00fdch sc\u00e9n, kdy na obrazovce vybuchla atomov\u00e1 bomba a roztrhala dav lid\u00ed na malinkat\u00e9 kous\u00ed\u010dky. Sice u\u017e mi bylo trochu horko, ale to nic nem\u011bnilo na tom, \u017ee jsem v n\u00ed zabalen\u00fd b\u00fdt cht\u011bl.<\/div>\n
„Bille,“ povzdechl si Tom a p\u0159isedl si ke mn\u011b. „To chce\u0161 donekone\u010dna jen sed\u011bt p\u0159ed televiz\u00ed, nej\u00edst, skoro nep\u00edt a nekomunikovat?“ zeptal se. Jen jsem pok\u00fdval hlavou na souhlas a d\u00e1l jsem up\u0159en\u011b sledoval plazmu p\u0159ed sebou. „Tak Bille! Sakra zapome\u0148 u\u017e na toho idiota a za\u010dni zase norm\u00e1ln\u011b \u017e\u00edt,“ trochu na m\u011b zv\u00fd\u0161il hlas. Sto\u010dil jsem pohled k n\u011bmu. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl lehce zoufal\u00fd v\u00fdraz. Hled\u011bl na m\u011b o\u010dima smutn\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte, i kdy\u017e vlastn\u011b nem\u011bl pro\u010d b\u00fdt smutn\u00fd.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu jen tak zapomenout,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e. Po tv\u00e1\u0159i mi stekla jedna slza. Cht\u011bl jsem si ji set\u0159\u00edt, ale Tom byl rychlej\u0161\u00ed. Jemn\u011b se dotkl m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a ukon\u010dil tak cestu t\u00e9 slan\u00e9 kapce. Malinko jsem pod t\u00edm dotekem p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. D\u011blalo mi dob\u0159e c\u00edtit doteky n\u011bkoho jin\u00e9ho, n\u011b\u017en\u00e9ho.  <\/div>\n
„Ale j\u00e1 ti chci pomoc zapomenout,“ \u0161eptl Tom ti\u0161e. Hled\u011bli jsme si do o\u010d\u00ed a ticho mezi n\u00e1mi ru\u0161ily jen zvuky p\u0159est\u0159elky v televizi.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal jsem se. Pot\u0159eboval jsem v\u011bd\u011bt d\u016fvod, pro\u010d se o m\u011b najednou zaj\u00edm\u00e1. Pro\u010d m\u00e1 z\u00e1jem mi pom\u00e1hat, kdy\u017e jsme po sob\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny \u0161t\u011bkali jak dva rozzu\u0159en\u00ed psi.<\/div>\n
„J\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm, Bille. Ale chci. Chci, abys zapomenul. Ty si nezaslou\u017e\u00ed\u0161 tr\u00e1pen\u00ed.“ Jeho tich\u00fd hlas m\u011b uklid\u0148oval, a dokonce i usp\u00e1val. Najednou jsem m\u011bl dost t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka, ale o\u010di jsem na\u0161t\u011bst\u00ed udr\u017eel otev\u0159en\u00e9. Necht\u011bl jsem te\u010f sp\u00e1t. „Mus\u00edm j\u00edt. Kdyby sis to s t\u00edm je\u017ed\u011bn\u00edm rozmyslel, budu ve st\u00e1j\u00edch,“ \u0159ekl a zvedl se. Potom ode\u0161el ven.  <\/div>\n
Ti\u0161e jsem si povzdechl, a kone\u010dn\u011b jsem ze sebe shodil deku. Bylo mi nehor\u00e1zn\u00e9 horko, proto\u017ee v m\u00edstnosti se je\u0161t\u011b topilo v krbu. Zt\u011b\u017eka jsem se zvedl a do\u0161oural jsem se do kuchyn\u011b, abych si z lednice vyt\u00e1hl plechovku studen\u00e9 coly. S m\u00edrn\u00fdm zasy\u010den\u00edm jsem ji otev\u0159el a lokav\u011b se napil toho ledov\u00e9ho n\u00e1poje. Spokojen\u011b jsem vydechl, kdy\u017e jsem plechovku odd\u00e1lil od \u00fast a bla\u017een\u011b si zamlaskal. Vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky k televizi. U\u017e m\u011b ale nebavilo po\u0159\u00e1d \u010dum\u011bt do obrazovky, tak jsem ji jedn\u00edm zm\u00e1\u010dknut\u00edm tla\u010d\u00edtka na d\u00e1lkov\u00e9m ovlada\u010di vypnul. Te\u010f se tady bohu\u017eel rozhostilo ticho. Ani hl\u00e1sek. Povzdechl jsem si a posadil jsem se do tureck\u00e9ho sedu, kdy\u017e jsem usoudil, \u017ee je mi po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b horko. Proto jsem si sundal tri\u010dko. Odhodil jsem ho n\u011bkam na zem za gau\u010d a spokojen\u011b jsem se uvelebil na b\u0159\u00ed\u0161ku. Le\u017eel jsem tam polonah\u00fd, s plechovkou coly v ruce a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Ne nad ud\u00e1lostmi uplynul\u00fdch dn\u00ed, ale nad \u00fapln\u00fdmi kravinami. Moje my\u0161lenky nem\u011bly hlavu ani patu. A tak zavinily to, \u017ee jsem jak\u00fdmsi z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem usnul.  <\/div>\n
„Bille? Ty sp\u00ed\u0161?“ probudil m\u011b hlas m\u00e9ho t\u00e1ty, kter\u00fd se nade mnou nejsp\u00ed\u0161 skl\u00e1n\u011bl. Necht\u011bl jsem s nik\u00fdm mluvit, te\u010f jsem byl docela spokojen\u00fd, tak\u017ee jsem d\u00e1l nehnut\u011b le\u017eel a d\u011blal, \u017ee sp\u00edm. T\u00e1ta po chv\u00edli usoudil, \u017ee asi opravdu sp\u00edm, a tak ode\u0161el do kuchyn\u011b. Potom jsem jen sly\u0161el, jak tlumen\u011b bouchly vchodov\u00e9 dve\u0159e, a pak u\u017e zase jen ticho. Chystal jsem se tedy znovu usnout, ale op\u011bt m\u011b vyru\u0161il zvuk otev\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed. Ti\u0161e jsem si povzdechl. Kam ten t\u00e1ta m\u016f\u017ee po\u0159\u00e1d courat? Sly\u0161el jsem kroky, kter\u00e9 m\u00ed\u0159ily do kuchyn\u011b, ale po chvilce se zastavily. Nebo \u017ee by to nebyl t\u00e1ta? Sly\u0161el jsem, jak doty\u010dn\u00fd ti\u0161e na\u0161lapoval po hu\u0148at\u00e9m koberci v ob\u00fdv\u00e1ku a zastavil se t\u011bsn\u011b u pohovky, na kter\u00e9 jsem le\u017eel.  <\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 si kleknul vedle pohovky, proto\u017ee jsem uc\u00edtil v\u016fni sena a kon\u00ed. ‚Tom!‘ problesklo mi hlavou. Ale co on by tu d\u011blal? Moje srdce za\u010dalo rychle b\u00edt a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych udr\u017eel o\u010di zav\u0159en\u00e9. Sna\u017eil jsem se d\u00fdchat klidn\u011b a pravideln\u011b, ov\u0161em pochybuji, \u017ee se mi to n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 da\u0159ilo. N\u00e1hle jsem uc\u00edtil jem\u0148ounk\u00fd, skoro neznateln\u00fd dotyk na m\u00fdch nah\u00fdch z\u00e1dech, kter\u00fd se vz\u00e1p\u011bt\u00ed zm\u011bnil v lehounk\u00e9 hlazen\u00ed. Zachv\u011bl jsem se a nasko\u010dila mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Tom s t\u00edm na chvilku p\u0159estal, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee jsem se nevzbudil, pokra\u010doval. <\/div>\n
„V\u00ed\u0161 Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to stejn\u011b neusly\u0161\u00ed\u0161, ale pot\u0159ebuju ti to \u0159\u00edct alespo\u0148 takhle. Jsi n\u00e1dhernej. J\u00e1 bych si to nikdy nep\u0159iznal a tob\u011b u\u017e v\u016fbec ne, ale te\u010f vid\u00edm, \u017ee m\u00e1m p\u0159\u00edle\u017eitost, tak j\u00ed chci vyu\u017e\u00edt,“ za\u0161eptal skoro nesly\u0161n\u011b a st\u00e1le nep\u0159est\u00e1val prsty jemn\u011b klouzat po m\u00e9 nah\u00e9 k\u016f\u017ei. „Jsi p\u0159ekr\u00e1snej kluk. Mn\u011b se nikdy kluci nel\u00edbili, v\u017edycky jsem chodil jenom za holkama, ale od t\u00fd doby, co jsi tu, si nejsem jistej ni\u010d\u00edm. Nech\u00e1pu s\u00e1m sebe, nech\u00e1pu to, jak se na tebe d\u00edv\u00e1m. Nech\u00e1pu nic. Jen… pot\u0159eboval jsem to ze sebe dostat, i kdy\u017e to stejn\u011b nesly\u0161\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval. Potom ztichl. Je\u0161t\u011b chvilku m\u011b hladil po z\u00e1dech, potom se sklonil k moj\u00ed tv\u00e1\u0159i a vtiskl mi na l\u00ed\u010dko n\u011b\u017en\u00fd polibek. „Slibuju, Bille, \u017ee se o tebe postar\u00e1m. Slibuju, \u017ee u\u017e nikomu nedovol\u00edm, aby ti ubl\u00ed\u017eil,“ \u0161eptl je\u0161t\u011b a potom vstal a ode\u0161el.  <\/div>\n
Kdy\u017e jsem si byl jist\u00fd  t\u00edm, \u017ee je doopravdy pry\u010d, otev\u0159el jsem kone\u010dn\u011b o\u010di a zmaten\u011b  jsem se posadil. Netu\u0161il jsem, co tohle m\u011blo znamenat. Netu\u0161il jsem, jestli to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Ov\u0161em je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem c\u00edtil jeho n\u011b\u017en\u00e9 doteky a ten dech berouc\u00ed polibek. I kdy\u017e m\u011b pol\u00edbil jenom na tv\u00e1\u0159, vyvolalo to ve mn\u011b tolik pocit\u016f, \u017ee jsem to ani nedok\u00e1zal popsat. Jen jsem zmaten\u011b sed\u011bl a p\u011bknou chv\u00edli z\u00edral p\u0159ed sebe.  <\/div>\n
„Co se to d\u011bje, proboha?“ zeptal jsem se s\u00e1m sebe, a potom jsem kone\u010dn\u011b vstal. Loudav\u00fdm krokem jsem se dopravil nahoru do patra, zab\u011bhl jsem si pro \u010dist\u00e9 v\u011bci do sv\u00e9ho pokoje a potom jsem se odebral sm\u011br koupelna. Nutn\u011b jsem pot\u0159eboval horkou sprchu. Zamkl jsem se v koupeln\u011b a vysvl\u00e9kl se do naha. V\u011bci jsem pohodil na zem a vlezl si do sprchov\u00e9ho koutu. Na\u0159\u00eddil jsem si dost horkou vodu a nechal j\u00ed om\u00fdvat cel\u00e9 sv\u00e9 t\u011blo, v\u010detn\u011b sv\u00fdch dlouh\u00fdch vlas\u016f. St\u00e1l jsem pod sprchou asi hodinu, ne\u017e jsem se dokopal k umyt\u00ed se a vypnut\u00ed vody.  <\/div>\n
\u00dapln\u011b rozp\u00e1len\u00fd, av\u0161ak sv\u011b\u017e\u00ed jsem se s omotan\u00fdm ru\u010dn\u00edkem kolem pasu vydal do sv\u00e9ho pokoje. Tam jsem si p\u0159ed zrcadlem odl\u00ed\u010dil zbytky rozmazan\u00fdch l\u00ed\u010didel, co\u017e jsem nebyl schopn\u00fd ud\u011blat od t\u00e9 doby, co tu byl Andreas, ten bastard. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu na sebe znovu patlat v\u0161echny ty \u0161minky, tak jsem to pro tentokr\u00e1t nechal bez make-upu. Trochu jsem si prosu\u0161il vlasy f\u00e9nem a jen lehce je nalakoval, aby mi nepoletovaly v\u0161ude kolem hlavy, a potom jsem se obl\u00e9kl do \u010dern\u00fdch voln\u00fdch kalhot a \u0161ediv\u00e9ho tri\u010dka s \u010dern\u00fdmi n\u00e1pisy. Potom jsem se zad\u00edval z okna. U\u017e byla skoro tma. Slunce bylo daleko za obzorem a na temn\u011bj\u00edc\u00ed obloze se za\u010d\u00ednaly objevovat prvn\u00ed hv\u011bzdi\u010dky. Docela m\u011b to p\u0159ekvapilo, na to, \u017ee byl podzim a o tepl\u00e9m po\u010das\u00ed jsme si mohli nechat leda tak zd\u00e1t.  <\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny a otev\u0159el dve\u0159e od balkonu. Z konferen\u010dn\u00edho stolku stoj\u00edc\u00edho p\u0159ed mou men\u0161\u00ed pohovkou jsem sebral krabi\u010dku s cigaretami a zapalova\u010d. Ze sk\u0159\u00edn\u011b jsem si vyt\u00e1hl \u010dern\u00fd kab\u00e1t a vy\u0161el jsem na balkon, zav\u00edraj\u00edc za sebou dve\u0159e. Vyt\u00e1hl jsem jeden sv\u016fj nikotinov\u00fd z\u00e1zrak a vlo\u017eil si ho mezi rty. Bla\u017een\u011b jsem nas\u00e1l omamnou chu\u0165 tab\u00e1ku, kdy\u017e se konec cigarety roz\u017ehavil pod n\u00e1porem plam\u00ednku ze zapalova\u010de. Vydechl jsem obl\u00e1\u010dek d\u00fdmu a ti\u0161e jsem si zamru\u010del. V d\u00e1lce jsem zahl\u00e9dl siluetu velik\u00e9ho kon\u011b, r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se vzadu na kopci.<\/div>\n
„Savan,“ \u0161pitl jsem si pro sebe a usm\u00e1l jsem se. Budu za n\u00edm muset zaj\u00edt, a to nejl\u00e9pe hned z\u00edtra. Te\u010f u\u017e se mi tam necht\u011blo, a nav\u00edc jsem necht\u011bl znovu riskovat, \u017ee m\u011b tam n\u011bkdo za tmy spat\u0159\u00ed. Minule to sice prob\u011bhlo v pohod\u011b, ale sn\u00e1z se vymluv\u00edm za b\u00edl\u00e9ho dne, ne\u017e te\u010f, pomalu v noci. Spokojen\u011b jsem poku\u0159oval svoji cigaretu a ani jsem si nev\u0161imnul, \u017ee m\u011b kdosi stoj\u00edc\u00ed ve tm\u011b pozoruje.<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1\u0161 magicky,“ ozval se Tom\u016fv tich\u00fd hlas a m\u011b z toho \u0161oku vypadla cigareta z ruky.<\/p><\/div>\n

„Je\u017ei\u0161, Tome, j\u00e1 jsem se lekl,“ spla\u0161en\u011b jsem d\u00fdchal a dr\u017eel jsem se za hrudn\u00edk. Moje srdce bilo neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed jak leknut\u00edm, tak i jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148, necht\u011bl jsem t\u011b vylekat. Ale nejsp\u00ed\u0161 se mi to poda\u0159ilo,“ trochu se uchechtl.<\/div>\n
„To teda jo,“ p\u0159itakal jsem a cht\u011b necht\u011b jsem se t\u00e9\u017e malinko pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Nem\u011bl bys kou\u0159it, Bille. Nen\u00ed to zdrav\u00fd,“ \u0159ekl pou\u010dn\u011b. Jen jsem si odfrkl.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, dneska je tolik v\u011bc\u00ed nezdravejch,“ zamysl\u00edm se. Vlastn\u011b, je to pravda.<\/div>\n
„Ale ty si dobrovoln\u011b ni\u010d\u00ed\u0161 pl\u00edce,“ skoro mi to vy\u010detl.<\/div>\n
„Hele, stejn\u011b m\u00e1m kv\u016fli tob\u011b po cigaret\u011b, tak\u017ee je to jedno,“ uzav\u0159el jsem na\u0161i debatu na t\u00e9ma nikotinov\u00e9 zlo a t\u00e1zav\u011b jsem na n\u011bj shl\u00ed\u017eel z balkonu.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, alespo\u0148 p\u00e1r plicn\u00edch bun\u011bk jsem ti zachr\u00e1nil. I kdy\u017e asi ne na dlouho,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Hele, nech si ty kecy, ty Romeo,“ zahul\u00e1k\u00e1l jsem na n\u011bj z legrace, nev\u011bd\u00edc, co to vlastn\u011b pl\u00e1c\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak \u017ee jsi mi to \u0159ekl?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a sm\u00edchy se popadal za b\u0159icho. No zas tak vtipn\u00fd to teda nebylo, ale budi\u017e.<\/div>\n
„No co, Romeo jsem ti \u0159ekl,“ zopakoval jsem mu to. P\u0159i tom jsem se t\u00e9\u017e usm\u00edval.<\/div>\n
„A to… a to jako pro\u010d?“ zeptal se, cel\u00fd zad\u00fdchan\u00fd od sm\u00edchu.<\/div>\n
„Nev\u00edm, tak m\u011b tu napadlo, kdy\u017e tu stoj\u00edme, jeden na balkon\u011b, druhej pod n\u00edm. Prost\u011b mi to p\u0159ipomn\u011blo tu debiln\u00ed romantickou sc\u00e9nu, kter\u00e1 se v\u0161em tak l\u00edb\u00ed,“ objasnil jsem mu situaci.<\/div>\n
„Hm, tak v tom p\u0159\u00edpad\u011b ty jsi Julie,“ \u0159ekl a oba jsme vz\u00e1p\u011bt\u00ed chytli par\u00e1dn\u00ed z\u00e1chvat sm\u00edchu.<\/div>\n
„To… to by to… dopadlo,“ dostal jsem ze sebe, kdy\u017e jsem se p\u0159estal sm\u00e1t. „Hele, Tome, mysl\u00ed\u0161, \u017ee spolu n\u011bkdy m\u011bli sex?“ zeptal jsem se zaduman\u011b a zamyslel se nad t\u00edm.<\/div>\n
„Na co to proboha mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, ov\u0161em s \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„No… tak m\u011b to napadlo. Jako jestli si aspo\u0148 jednou u\u017eili, ne\u017e oba um\u0159eli,“ \u0159ekl jsem a na\u0161pulil jsem rt\u00edky. Mo\u017en\u00e1 jsem divnej, ale m\u011b to v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edmalo.<\/div>\n
„Tak si to p\u0159e\u010dti. T\u0159eba to tam bude. A nav\u00edc, jejich vztah nebyl o sexu. Jejich vtah byl pouze o l\u00e1sce,“ \u0159ekl znalecky Tom.<\/p>\n<\/div>\n
„Tys to \u010detl?“ zeptal jsem se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159iznal Tom se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, nem\u016f\u017ee\u0161 to v\u011bd\u011bt,“ st\u00e1le jsem si st\u00e1l za sv\u00fdm. „Nechce\u0161 j\u00edt sem nahoru?“ zeptal jsem se najednou. Napadlo m\u011b, \u017ee by mu tam mohla b\u00fdt zima.<\/div>\n
„No jo, to bych mohl,“ p\u0159ik\u00fdvl, a potom mi zase zmizel v z\u00e1voji tmy. Spokojen\u011b jsem vydechl a vlezl jsem p\u00e1tky do pokoje. Ostatn\u011b, mn\u011b byla taky p\u011bkn\u00e1 kosa. Svl\u00e9kl jsem ze sebe kab\u00e1t, kter\u00fd jsem p\u0159ehodil p\u0159es op\u011brku seda\u010dky. To u\u017e jsem ale usly\u0161el m\u00edrn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„No tak poj\u010f!“ zavolal jsem a vte\u0159inu na to se v pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch objevila Tomova cop\u00e1nkat\u00e1 hlava.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b t\u011b m\u016f\u017eu otravovat v tuto no\u010dn\u00ed hodinu,“ zeptal se se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Ale jo. Sice u\u017e m\u00e1m po ve\u010derce, ale snad se to t\u00e1ta nedozv\u00ed,“ zahih\u0148al jsem se jak mal\u00e1 \u0161kola\u010dka a dv\u011bma kroky p\u0159isko\u010dil k Tomovi. Popadl jsem ho za jeho hu\u0148atou mikinu a vt\u00e1hl ho dovnit\u0159. Potom jsem jak mal\u00e9 d\u011bcko dohopkal k posteli a posadil se na ni.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, ty Romeo. Julie u\u017e na tebe \u010dek\u00e1,“ za\u017eertoval jsem a poklepal na postel vedle sebe. Tom si jenom svl\u00e9kl mikinu a potom se vedle m\u011b posadil.<\/div>\n
„Po pravd\u011b. V\u00e1\u017en\u011b mi byla zima,“ zasm\u00e1l se a lehce se ot\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Mn\u011b taky,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Tome? Pro\u010d jsi mi \u0159ekl, \u017ee vypad\u00e1m magicky?“ polo\u017eil jsem mu tichou ot\u00e1zku. Ot\u00e1zku, kter\u00e1 ve mn\u011b hlodala od t\u00e9 doby, co ta dv\u011b slova vyslovil.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Prost\u011b… p\u0159ipadal jsi mi tak,“ pokr\u010dil Tom rameny. „Jak t\u011b zahalovalo jenom tlumen\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z m\u00edstnosti, tvoje vlasy poletovaly v chladn\u00e9m podzimn\u00edm v\u00e1nku a tvoje v\u00ed\u010dka se t\u0159epotav\u011b p\u0159iv\u00edrala poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsi nas\u00e1l pro tebe omamnou v\u016fni cigarety…“ za\u0161eptal. Jen jsem na n\u011bj vyjeven\u011b hled\u011bl a nebyl jsem schopn\u00fd \u0159\u00edct ani slovo. Hypnotizoval jsem jeho tv\u00e1\u0159 a a\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je vlastn\u011b docela hezk\u00fd. Co hezk\u00fd. On je kr\u00e1sn\u00fd. Jeho rty se zvlnily do sladk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak? Zasko\u010dil jsem t\u011b?“ zeptal se.<\/div>\n
„Ehm… no… toti\u017e… tro\u0161ku…“ vykoktal jsem a c\u00edtil jsem, jak se moje tv\u00e1\u0159e \u010dervenaj\u00ed. „Netu\u0161il jsem, \u017ee… \u017ee um\u00ed\u0161 b\u00fdt i… romantickej,“ \u0161eptl jsem a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Byly podobn\u00e9 t\u011bm m\u00fdm.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsi m\u011b p\u0159ece nazval Romeem. Tak jsem si to cht\u011bl zaslou\u017eit,“ \u0161pitl. Nev\u00edm, pro\u010d jsme \u0161eptali, nejsp\u00ed\u0161 jsme ani jeden necht\u011bli ru\u0161it tu atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 se zde vytvo\u0159ila. Te\u010f jsem znovu c\u00edtil, jak je mi s n\u00edm vlastn\u011b dob\u0159e. Jak bylo po\u0161etil\u00e9 se s n\u00edm h\u00e1dat. \u00dapln\u00e1 ztr\u00e1ta \u010dasu, kterou jsme mohli vyu\u017e\u00edt k vz\u00e1jemn\u00e9mu pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed se.<\/div>\n
„Jsi hodnej kluk, Tome.“ M\u011bl jsem pot\u0159ebu mu to \u0159\u00edct, proto\u017ee to byla pravda.<\/div>\n
„Asi jo,“ uchechtl se a stydliv\u011b sklopil pohled. Na komplimenty nejsp\u00ed\u0161 zvykl\u00fd nebyl. Opatrn\u011b jsem k n\u011bmu vzt\u00e1hnul ruku a jemn\u011b jsem ho chytl za bradu, \u010d\u00edm jsem mu hlavu op\u011bt pozvedl tak, abychom si vid\u011bli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ za\u0161eptal jsem skoro nesly\u0161n\u011b a c\u00edtil jsem, jak t\u011b\u017ece vydechl.  <\/div>\n
Ruku jsem st\u00e1le nech\u00e1val polo\u017eenou na jeho brad\u011b. Jen jsme ti\u0161e sed\u011bli proti sob\u011b a hled\u011bli si do o\u010d\u00ed. Ztr\u00e1cel jsem se v jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch stud\u00e1nk\u00e1ch. Pohledem jsem sklouzl na jeho rty. Byly kr\u00e1sn\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 a vypadaly tak hebce a m\u011bkce. Tolik jsem zatou\u017eil je ochutnat. Za\u010dal jsem se pomali\u010dku p\u0159ibli\u017eovat k jeho tv\u00e1\u0159i a c\u00edtil jsem, jak se ka\u017edou chv\u00edli v\u00edc a v\u00edc chv\u011bje. Jeho dech se zkracoval stejn\u011b jako ten m\u016fj. Na\u0161e tv\u00e1\u0159e te\u010f d\u011blily pouh\u00e9 milimetry. St\u00e1le jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed a on mn\u011b t\u00e9\u017e. Moje srdce bu\u0161ilo tak siln\u011b, \u017ee jsem m\u011bl pocit, \u017ee mi co nevid\u011bt vysko\u010d\u00ed z hrudi. Kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal a zru\u0161il jsem tu mezeru mezi n\u00e1mi. Moje rty se lehce p\u0159itiskly na ty jeho. Zav\u0159el jsem o\u010di a pln\u011b jsem za\u010dal vn\u00edmat jen chu\u0165 jeho rt\u016f. Lehce jsem pootev\u0159el ty sv\u00e9 a jemn\u011b jsem jazykem pohladil ty sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky.  <\/div>\n
Moje ruka samovoln\u011b sklouzla na jeho t\u00fdl a p\u0159it\u00e1hla si ho v\u00edc ke mn\u011b. Op\u0159el jsem se do toho polibku a i z jeho strany jsem zaznamenal v\u00e1havou spolupr\u00e1ci. Uc\u00edtil jsem, jak se jedna jeho ruka obto\u010dila kolem m\u00e9ho pasu a Tomova \u00fasta se pootev\u0159ela, kdy\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed zajel sv\u00fdm jazykem do t\u011bch m\u00fdch. M\u00edrn\u011b jsem zast\u00e9nal, tlumen na\u0161\u00edm polibkem, a za\u010dal jsem propl\u00e9tat sv\u016fj jazyk s t\u00edm jeho. Byl tak hladk\u00fd a hork\u00fd. Te\u010f, kdy\u017e m\u011b l\u00edbal, nedok\u00e1zal jsem myslet na nic jin\u00e9ho. V\u0161echno jsem hodil za hlavu a vn\u00edmal jsem pouze doteky jeho prokrven\u00fdch rt\u016f na t\u011bch m\u00fdch. Ten polibek ov\u0161em netrval v\u011b\u010dn\u011b. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b jsme byli nuceni se od sebe odt\u00e1hnout. Sed\u011bli jsme st\u00e1le proti sob\u011b a oba jsme lapali po dechu. Ani jeden z n\u00e1s nebyl sto prolomit to ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panovalo.  <\/div>\n
„J\u00e1… nem\u016f\u017eu, Bille. Promi\u0148,“ za\u0161eptal Tom a potom se odt\u00e1hl. Zam\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou, vstal z postele a svi\u017en\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Ne\u017e je otev\u0159el, naposledy se na m\u011b zad\u00edval. Jen jsem sed\u011bl a tup\u011b na n\u011bj z\u00edral. Nebyl jsem schopn\u00fd cokoliv te\u010f \u0159\u00edct. Tom otev\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el. Z\u016fstal jsem tu s\u00e1m. S\u00e1m, po v\u00e1\u0161niv\u00e9m a… dokonal\u00e9m polibku od Toma.<\/div>\n
„Pane Bo\u017ee!“ vydechl jsem a ol\u00edzl jsem si ze sv\u00fdch rt\u016f chu\u0165 t\u011bch Tomov\u00fdch, kter\u00e1 na nich je\u0161t\u011b z\u016fstala. Zavrt\u011bl jsem nad t\u00edm hlavou. V\u00e1\u017en\u011b u\u017e netu\u0161\u00edm, co si o n\u011bm m\u00e1m myslet. Nejd\u0159\u00edv m\u011b hlad\u00ed, kdy\u017e si mysl\u00ed, \u017ee sp\u00edm a p\u0159i tom mi \u0161ept\u00e1 slova, \u017ee jsem kr\u00e1sn\u00fd, a te\u010f tohle. Nech\u00e1pu to. Pro\u010d \u0159ekl, \u017ee nem\u016f\u017ee? Pot\u0159eboval jsem cigaretu.  <\/div>\n
Vstal jsem z postele a \u0161el jsem si pro sv\u016fj kab\u00e1t pohozen\u00fd na gau\u010di. V\u0161iml jsem si Tomovy mikiny. Zapomn\u011bl si ji tu. Jemn\u011b jsem ji vzal do ruky a v\u00e1hav\u011b si ji p\u0159it\u00e1hl k t\u011blu. Nos jsem zabo\u0159il do t\u00e9 l\u00e1tky a hladov\u011b jsem nas\u00e1l jej\u00ed v\u016fni. Von\u011bla jako on. Lehce jsem pokr\u010dil rameny a m\u00edsto sv\u00e9ho kab\u00e1tu jsem si obl\u00e9kl tu mikinu. Okam\u017eit\u011b m\u011b obklopila jeho v\u016fn\u011b. Vzal jsem si ze stolku cigarety a cestou na balkon jsem jednu vyt\u00e1hl. Jakmile se za mnou zav\u0159ely prosklen\u00e9 dve\u0159e, okam\u017eit\u011b jsem ji zap\u00e1lil a vychutn\u00e1val jsem si ten nezdrav\u00fd kou\u0159. Jen jsem tam tak st\u00e1l, poku\u0159oval a hledal jsem d\u016fvod toho v\u0161eho, co se stalo za posledn\u00edch p\u00e1r minut.  <\/div>\n
Ti\u0161e jsem si povzdechl a unaven\u011b  jsem si promnul obli\u010dej. Byl jsem z toho v\u0161eho n\u011bjak unaven\u00fd, a to jsem vlastn\u011b celkov\u011b dneska nic ned\u011blal. L\u00edn\u011b jsem poku\u0159oval svou cigaretu, nev\u011bdomky se chumlaj\u00edc v\u00edc do Tomovy mikiny. Byla tak teplou\u010dk\u00e1 a p\u0159\u00edjemn\u011b von\u011bla. Trochu jsem se pousm\u00e1l, kdy\u017e ta v\u016fn\u011b op\u011bt ude\u0159ila do m\u00fdch \u010dichov\u00fdch bun\u011bk a jemn\u011b je polechtala. Naposledy jsem do sebe nat\u00e1hl nikotin a potom jsem cigaretu uhasil. Ve\u0161el jsem zp\u00e1tky do m\u00edstnosti a rovnou jsem si \u0161el lehnout do postele. Byla mi hrozn\u00e1 zima, jak jsem vymrzl venku. Vlezl jsem si pod pe\u0159inu a zachumlal se do Tomovy mikiny. Kone\u010dn\u011b mi bylo teplo. Le\u017eel jsem v posteli s \u00famyslem potom si mikinu sundat, ale ne\u017e jsem to sta\u010dil ud\u011blat, moje v\u00ed\u010dka klesla a j\u00e1 se pono\u0159il do spokojen\u00e9ho sp\u00e1nku.  <\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, sv\u00edral m\u011b divn\u00fd pocit. Jako bych nebyl v m\u00edstnosti s\u00e1m. Rozespale jsem se rozhl\u00e9dl po pokoji, abych vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjistil, \u017ee moje tvrzen\u00ed bylo spr\u00e1vn\u00e9. Na pohovce u m\u011b v pokoji sed\u011bl Tom a pozoroval m\u011b.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?“ zeptal jsem se udiven\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem si pro mikinu,“ \u0159ekl pobaven\u011b a zasm\u00e1l se. Nejd\u0159\u00edv jsem nech\u00e1pal, ale kdy\u017e jsem se pod\u00edval na sebe, trklo m\u011b to. C\u00edtil jsem, jak se \u010derven\u00e1m.<\/div>\n
„Ehm… no, j\u00e1… byla mi… zima…“ vykoktal jsem cel\u00fd v rozpac\u00edch a za\u010dal jsem si mikinu sund\u00e1vat. Nat\u00e1hl jsem k Tomovi ruku s jeho kouskem oble\u010den\u00ed a on ochotn\u011b vstal a vzal si ji zp\u00e1tky. Nejsp\u00ed\u0161 pochopil, \u017ee se mi nechce z postele jen tak vyl\u00e9zat. „Jo… d\u011bkuju za p\u016fj\u010den\u00ed…“ \u0161pitl jsem je\u0161t\u011b a stydliv\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d,“ usm\u00e1l se a potom se zvedl k odchodu. O na\u0161em v\u010derej\u0161\u00edm polibku jsme se ani jeden nezmi\u0148ovali. Mo\u017en\u00e1 to bylo dob\u0159e, ale mo\u017en\u00e1 taky ne. Tu\u0161il jsem, \u017ee jednou na rozhovor o tom stejn\u011b dojde, tak\u017ee jsem nevid\u011bl d\u016fvod to protahovat. Ale na druhou stranu, jsme oba pot\u0159ebovali \u010das to vst\u0159ebat.  <\/div>\n
Tom u\u017e mi jen m\u00e1vl na pozdrav a do\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Je\u0161t\u011b, ne\u017e m\u016fj pokoj opustil, se ale zastavil a oto\u010dil se ke mn\u011b.<\/div>\n
„T\u00e1ta \u0159\u00edkal, \u017ee z\u00edtra u\u017e pr\u00fd p\u016fjde\u0161 do \u0161koly,“ zak\u0159enil se na m\u011b a potom u\u017e rad\u011bji zmizel.<\/div>\n
„Ach jo,“ povzdechl jsem si. Nevyznal jsem se v n\u011bm, nevyznal jsem se v sob\u011b, nevyznal jsem se v ni\u010dem. Bylo to tak frustruj\u00edc\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee v\u00e1s n\u011bkdo pol\u00edbil, ale netu\u0161it, pro\u010d to ud\u011blal. S obt\u00ed\u017eemi jsem se vyhrabal z postele a do\u0161el jsem do koupelny, kde jsem hodlal vykonat svou rann\u00ed o\u010distu. Tu\u0161il jsem, \u017ee tenhle den bude dosti n\u00e1ro\u010dn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka „Bille? Necht\u011bl bys j\u00edt chvilku jezdit?“ zavolal na m\u011b Tom z chodby a p\u0159i\u0161el ke mn\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku. Uplynulo p\u00e1r dn\u00ed od toho incidentu s Andreasem a j\u00e1 jsem byl po celou dobu zalezl\u00fd v ob\u00fdv\u00e1ku zabalen\u00fd do deky a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9775","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9775","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9775"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9775\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9775"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9775"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9775"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}