{"id":9801,"date":"2010-12-27T18:30:00","date_gmt":"2010-12-27T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9777"},"modified":"2010-12-27T18:30:00","modified_gmt":"2010-12-27T17:30:00","slug":"the-forbidden-city-24-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/27\/the-forbidden-city-24-konec\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 24. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nemohl jsem spustit o\u010di z T’chi-moriho t\u011bla, kter\u00e9 se zlatav\u011b lesklo v odpoledn\u00edch, slune\u010dn\u00edch paprsc\u00edch. Hr\u00e1ly si na jeho lehce op\u00e1len\u00e9m, vypracovan\u00e9m t\u011ble, zab\u00edhaly do v\u0161ech z\u00e1kout\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se pohnul. Na m\u00fdch rtech si pohr\u00e1val neust\u00e1l\u00fd \u00fasm\u011bv, a tv\u00e1\u0159e mi jemn\u011b ho\u0159ely. Kdybych to nevid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di, nikdy bych neuv\u011b\u0159il, \u017ee i Kung Fu m\u016f\u017ee b\u00fdt provedeno tak ladn\u00fdmi pohyby. To, s jakou eleganc\u00ed se m\u016fj Tomi pohybuje, je a\u017e dech berouc\u00ed. Ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd pohyb je tak \u010dist\u00fd, tak hladk\u00fd.  <\/div>\n
Pla\u0161e jsem sklopil pohled k zemi, kdy\u017e se oto\u010dil sm\u011brem ke mn\u011b, a v\u011bnoval mi z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Kdybych jen mohl, p\u0159e\u0161el bych k n\u011bmu, objal jeho sluncem rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo, a l\u00edbal jeho rty tak dlouho, dokud bych nevypustil z plic posledn\u00ed dou\u0161ek vzduchu. Ale to by vedle n\u011bj nesm\u011bl b\u00fdt jeho Mistr, a p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem sledovat ka\u017ed\u00fd jeho pohyb.  <\/div>\n
S povzdechem up\u0159en\u00fdm kamsi k b\u00edl\u00fdm kam\u00ednk\u016fm, jimi\u017e je vysypan\u00e1 cesta v zahrad\u00e1ch, jsem se v\u00edce uvelebil na m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch, a na kl\u00edn si p\u0159esunul misti\u010dku s \u010derstv\u00fdmi jahodami. Jsou tak sladk\u00e9 a \u0161\u0165avnat\u00e9!<\/p>\n<\/div>\n
Pono\u0159en do jejich sladk\u00e9  chuti jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 ani nev\u0161iml t\u011bla, kter\u00e9 se usadilo do t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti vedle mn\u011b. Jemn\u011b jsem vyjeknul, kdy\u017e mne objaly siln\u00e9 pa\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ pousm\u00e1l se, kdy\u017e mi jeho rty v\u011bnovaly polibek na z\u00e1tylek.  <\/div>\n
„Zase jsi m\u011b sledoval,“ za\u0161eptal proti k\u016f\u017ei na m\u00e9m krku, a jeho rty mne p\u0159\u00edjemn\u011b pohladily, \u0161imraly. Pooto\u010dil hlavu sm\u011brem k n\u011bmu a t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem spojil na\u0161e rty v jedny, v\u011bnoval jsem mu jeden ze sv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f.  <\/div>\n
„Mhmm, sladk\u00fd,“ za\u0161eptal proti m\u00fdm rt\u016fm, kdy\u017e jsme se od sebe po mal\u00e9 chv\u00edli odd\u00e1lili, a jemn\u011b mne cvrnknul po nose.  <\/div>\n
„Nemohl jsem si pomoct,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, a mezi pootev\u0159en\u00e9 rty mu vlo\u017eil jednu sladkou jahodou. Spokojen\u011b se stulil k jeho t\u011blu a nechal jej, aby mne objal. „Po\u0159\u00e1d tomu nev\u011b\u0159\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cemu, mali\u010dk\u00fd?“ Jeho prsty se prob\u00edraly m\u00fdmi rozpu\u0161t\u011bn\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tomu,“ rozhodil jsem rukama kolem sebe, aby pochopil, \u017ee m\u00edn\u00edm v\u0161e kolem n\u00e1s. „Tomu, \u017ee jsem tady, tady a s tebou, \u017ee jsem c\u00edsa\u0159\u016fv syn, \u017ee\u2026 \u017ee jsem je\u0161t\u011b na\u017eivu a tak \u0161\u0165astn\u00fd a\u2026 \u017ee u\u017e je to t\u00e9m\u011b\u0159 rok od chv\u00edle, kdy jsem t\u011b poprv\u00e9 spat\u0159il,“ dodal jsem ti\u0161e a schoval tv\u00e1\u0159 do prohlubn\u011b mezi krkem a jeho ramenem. Nad sebou jsem sly\u0161el tich\u00fd, zvoniv\u00fd sm\u00edch. Sm\u00edch, kter\u00fd tak miluji, a kter\u00fd mne \u010dinn\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm ka\u017ed\u00fd jeden den.  <\/div>\n
„Je to pravda, l\u00e1sko,“  \u0161eptal mi t\u011bsn\u011b do ucha, „je to pravda, a pravdou to z\u016fstane tak dlouho, jak jen s\u00e1m bude\u0161 cht\u00edt.“ Popla\u0161en\u011b jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnul a zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed. Do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 zdob\u00ed n\u00e1dhern\u00e9 jisk\u0159i\u010dky. „Neboj se, nepl\u00e1nuji t\u011b v\u016fbec kdy nechat odej\u00edt ze sv\u00e9ho \u017eivota. Leda bys to s\u00e1m cht\u011bl,“ ujistil mne s \u00fasm\u011bvem na rtech, kter\u00e9 op\u011bt p\u0159itisknul k t\u011bm m\u00fdm. Spokojen\u011b mu polibek oplat\u00edm a sna\u017e\u00edm se z\u00edskat co nejv\u00edce z t\u00e9 jahodov\u00e9 chuti, kter\u00e1 utkv\u011bla na jeho rtech.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak to spolu budeme je\u0161t\u011b opravdu dlouho.“ <\/p>\n<\/div>\n
Oba jsme se hlasit\u011b rozesm\u00e1li. Dne\u0161n\u00ed den je dal\u0161\u00ed z \u0159ady t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, proslun\u011bn\u00fdch letn\u00edch dn\u016f. Dal\u0161\u00ed z \u0159ady dn\u016f, kter\u00e9 sm\u00edm tr\u00e1vit pouze ve spole\u010dnosti m\u00e9 l\u00e1sky. Je to a\u017e neskute\u010dn\u00e9, jak moc jej miluji. Ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd \u00fader m\u00e9ho srdce pat\u0159\u00ed jen a jen T’chi-morimu, ka\u017ed\u00fd \u00fasm\u011bv a polibek, ka\u017ed\u00e1 m\u00e1 my\u0161lenka, v\u0161e pat\u0159\u00ed jen m\u00e9 l\u00e1sce.<\/div>\n
Je tak neskute\u010dn\u00e9, co v\u0161echno se za posledn\u00ed rok zm\u011bnilo. Z prost\u00e9ho slu\u017eebn\u00ed\u010dka jsem se dostal do \u017eivota pln\u00e9ho luxusu a pohodl\u00ed. Do \u017eivota, kde nic \u0161patn\u00e9ho neexistuje a tou nejhor\u0161\u00ed v\u011bc\u00ed je, kdy\u017e dostanu k ob\u011bdu p\u0159ip\u00e1lenou r\u00fd\u017ei. Z chud\u00e1ka, kter\u00fd nosil otrhan\u00e1, u\u0161mudlan\u00e1 kimona, jsem se stal n\u011bk\u00fdm, kdo si m\u016f\u017ee vyb\u00edrat mezi t\u011bmi nejdra\u017e\u0161\u00edmi, zdoben\u00fdmi l\u00e1tkami. A p\u0159esto bych se ve\u0161ker\u00e9ho luxusu vzdal bez mrknut\u00ed oka, znamenalo-li by to, \u017ee nesm\u00edm v\u00edce b\u00fdt s Tomim. Bez n\u011bj by m\u016fj \u017eivot nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam. Jen s n\u00edm mohu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. \u00dapln\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Jak jsi se, ot\u010de, dozv\u011bd\u011bl o tom, co ti dva pl\u00e1novali?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
C\u00edsa\u0159\u016fv, a\u017e  doposud usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se obli\u010dej, se p\u0159i zm\u00ednce pl\u00e1novan\u00e9ho \u00fatoku na n\u011bj, a jeho nejstar\u0161\u00edho syna, temn\u011b zachmu\u0159il. Nerad vzpom\u00ednal na to, co bylo. Vin\u00edky potrestal a v\u00edce o tom necht\u011bl sly\u0161et. Ale mo\u017en\u00e1 tohle m\u00e1lo je\u0161t\u011b sv\u00e9mu T’chi-morimu dlu\u017e\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ta tvoje slu\u017eebn\u00e1\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Sasce?“ Chlapec s \u010dern\u00fdmi, spleten\u00fdmi vlasy p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. A to si myslel, \u017ee jeho slu\u017eebn\u00e1 o svitku nic nev\u011bd\u011bla. Jak jen se m\u00fdlil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ano, ta,“ p\u0159ik\u00fdvnul c\u00edsa\u0159 a nad\u00e1le se v\u011bnoval pe\u010den\u00fdm holoubk\u016fm, kte\u0159\u00ed byli na jeho po\u010dest p\u0159ipraveni. T’chi-mora m\u011bl odmali\u010dka talent na to, prob\u00edrat v\u00e1\u017en\u00e9 v\u011bci u ob\u011bda \u010di ve\u010de\u0159e; ji\u017e jako mal\u00fd blon\u010fat\u00fd and\u00edlek se nau\u010dil, \u017ee pokud m\u00e1 c\u00edsa\u0159 po ruce n\u011bjak\u00fd pokrm, je daleko vst\u0159\u00edcn\u011bj\u0161\u00ed k odpov\u011bd\u00edm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A co ud\u011blala?“ pob\u00eddnul jej op\u011bt \u010dernovl\u00e1sek, a K\u00f4ji po jeho pravici se ti\u0161e zasm\u00e1l. Ji\u017e d\u00e1vno se neb\u00e1l c\u00edsa\u0159ova hn\u011bvu. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu jeho\u2026 otec, jak zvl\u00e1\u0161tn\u011b to st\u00e1le zn\u011blo\u2026 v\u011bd\u011bl, \u017ee mu v\u011b\u0159\u00ed, a to pro n\u011bj bylo to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak nedo\u010dkav\u00fd,“ zasm\u00e1l se Jung-le, a do sytosti se napil sv\u00e9ho sak\u00e9. „No, vzpom\u00edn\u00e1\u0161, jak jsem ti tehdy \u0159ekl, \u017ee se ke mn\u011b doneslo od str\u00e1\u017e\u00ed o t\u00e9 \u017eensk\u00e9 a jej\u00edm bratrovi?“ Oba mlad\u00edci spole\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvli. „M\u00fdm str\u00e1\u017en\u00fdm to sd\u011blila pr\u00e1v\u011b tv\u00e1 slu\u017eebn\u00e1, ta Sasce. Od n\u00ed jsem se dozv\u011bd\u011bl i o tom, \u017ee jsi m\u011bl svitek pr\u00e1v\u011b ty. A ta \u017eensk\u00e1 pak p\u0159i\u0161la s t\u00edm, \u017ee v\u0161echno vymyslel tady K\u00f4ji.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jmenovan\u00fd  sebou nepatrn\u011b cuknul, ale okam\u017eit\u011b  se uklidnil, kdy\u017e jeho dla\u0148 jemn\u011b sev\u0159ela o n\u011bco v\u011bt\u0161\u00ed dla\u0148. Vd\u011b\u010dn\u011b se pousm\u00e1l na T’chi-moru, kter\u00fd palcem hladil h\u0159bet jeho ruky.<\/em>  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Co bys dnes r\u00e1d d\u011blal, mali\u010dk\u00fd?“<\/p>\n<\/div>\n
Se zamy\u0161len\u00edm jsem sledoval, jak si slune\u010dn\u00ed paprsky pohr\u00e1valy s Tomiho tmav\u00fdmi duhovkami. Odr\u00e1\u017e\u00ed se, jisk\u0159\u00ed jako v oce\u00e1n\u011b \u010dokol\u00e1dy.  <\/div>\n
„Cokoliv? R\u00e1d bych byl s tebou.“<\/p>\n<\/div>\n
„Jako ka\u017ed\u00fd den,“ zasm\u00e1l se T’chi-mora, a m\u00e9 tv\u00e1\u0159e op\u011bt z\u00edskaly n\u00e1dech r\u016f\u017eov\u00e9 barvy.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, ale c\u00edsa\u0159 \u0159\u00edkal, \u017ee by v nejbli\u017e\u0161\u00edch dnech m\u011bl dorazit pr\u016fvod z pal\u00e1ce,“ \u0161pitnul jsem ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, d\u011bti a tv\u00e1 mal\u00e1 Yu.“<\/p>\n<\/div>\n
Urputn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvnul. Nemohu se do\u010dkat, a\u017e se op\u011bt shled\u00e1m se svou malou sest\u0159i\u010dkou. A\u0165 si kdokoliv \u0159\u00edk\u00e1 cokoliv, ona v\u017edy bude mou malou, kterou budu ochra\u0148ovat.<\/p>\n<\/div>\n
Tomiho hlasit\u00fd sm\u00edch mne donutil se rozesm\u00e1t s n\u00edm. Nechal jsem se op\u011bt obejmout a jemn\u00fdmi polibky jsem pokr\u00fdval jeho hork\u00fd krk. Zhluboka nosem nas\u00e1val jeho v\u016fni. Nemohu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem te\u010f. Te\u010f, v jeho n\u00e1ru\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ za\u0161eptali jsme oba t\u00e9m\u011b\u0159 ve stejn\u00fd okam\u017eik, a m\u00e9 srdce se op\u011bt rozbu\u0161ilo divokou rychlost\u00ed, kdy\u017e se na\u0161e rty spojily v dal\u0161\u00edm z polibk\u016f.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Od r\u00e1na se nemohu vynad\u00edvat na \u0161\u0165astn\u00e9ho K\u00f4jiho. Z\u00e1\u0159\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm, doslova j\u00edm vibruje od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy s v\u00fdchodem slunce otev\u0159el o\u010di. V\u010dera v noci dorazil pr\u016fvod z pal\u00e1ce, a v\u0161echny d\u011bti d\u00e1vno spaly. Chud\u00e1k m\u016fj mali\u010dk\u00fd musel \u010dekat a\u017e do r\u00e1na, aby se mohl p\u0159iv\u00edtat se svou sestrou. Ale jeho \u0161t\u011bst\u00ed se p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed i na mne. Mal\u00e1 Siao se mne od r\u00e1na tak\u00e9 je\u0161t\u011b nepustila, dov\u00e1d\u011bla se mnou cel\u00e9 dopoledne, a\u017e jsme oba skon\u010dili v jez\u00edrku, promo\u010den\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano?“ s \u00fasm\u011bvem jsem odhrnul p\u00e1r temn\u00fdch pramen\u016f z \u010dela mal\u00e9 Yu, kter\u00e1 si velice rychle zvykla na to, \u017ee pro ni nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd p\u00e1n.  <\/div>\n
„Opravdu miluje\u0161 m\u00e9ho K\u00f4jiho?“<\/p>\n<\/div>\n
Musel jsem se zasm\u00e1t. V\u0161echny d\u011bti jsou tak roztomil\u00e9. A v\u0161echny se mne ptaj\u00ed na tu samou ot\u00e1zku.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnul jsem. „Ano, opravdu.“<\/p>\n<\/div>\n
„A vezme\u0161 si ho? Tak, jako si tat\u00ednek vzal mou maminku?“<\/p>\n<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jsem musel hlavou zavrt\u011bt ze strany na stranu. S\u00e1m jsem o tom n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ne snad, \u017ee bych se hrnul do vdavek, ale nikdy si nebudu moct K\u00f4jiho vz\u00edt. A\u0165 n\u00e1\u0161 vztah bude respektovat kdokoliv, nikdy nebudeme moci b\u00fdt svoji, ne pr\u00e1voplatn\u011b. Ale to ke \u0161t\u011bst\u00ed nepot\u0159ebuji. Jedin\u00e9, co doopravdy pot\u0159ebuji, je on po m\u00e9m boku.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee nem\u016f\u017eu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a cvrknul ji po nose. Hlasit\u011b se rozesm\u00e1la a ve\u0161ker\u00e9 ot\u00e1zky byly zapomenuty ve chv\u00edli, kdy si ji Bill vzal do n\u00e1ru\u010de a za\u010dal se s n\u00ed dokola to\u010dit. Je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jej takhle sledovat. Jako by jej nikdy nic netr\u00e1pilo. Jako by si \u017eil ve vlastn\u00ed bublince \u0161t\u011bst\u00ed.  <\/div>\n
Douf\u00e1m jen, \u017ee takhle \u0161\u0165astn\u00fd  u\u017e bude napo\u0159\u00e1d. \u017de \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161patnost nezast\u00edn\u00ed  ten radostn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd od v\u00fdchodu slunce, do jeho z\u00e1padu ka\u017ed\u00fd den zdob\u00ed jeho tv\u00e1\u0159. Stejn\u011b jako m\u016fj mali\u010dk\u00fd K\u00f4ji, s\u00e1m nemohu uv\u011b\u0159it tomu, co v\u0161echno se za posledn\u00ed rok stalo.  <\/div>\n
Od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy jsem jej uvid\u011bl kr\u010dit se u z\u00eddky v parku Zhongshan, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je v n\u011bm n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Speci\u00e1ln\u00edho. Nikdy by mne v\u0161ak nenapadlo, \u017ee o dvan\u00e1ct \u00fapl\u0148k\u016f pozd\u011bji budeme spole\u010dn\u011b sed\u011bt v zahrad\u00e1ch c\u00edsa\u0159ova letn\u00edho pal\u00e1ce, poj\u00eddat jahody a dov\u00e1d\u011bt s mlad\u0161\u00edmi sourozenci. Nikdy jsem doopravdy nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee bych v t\u00e9to zemi poznal svou pravou l\u00e1sku. \u017de bych se mohl zamilovat a s c\u00edsa\u0159ov\u00fdm svolen\u00edm snad i o\u017eenit. Nev\u011b\u0159il jsem tomu, zdej\u0161\u00ed d\u00edvky pro mne nem\u011bly to spr\u00e1vn\u00e9 kouzlo. To kouzlo, kter\u00fdm mne k sob\u011b p\u0159ipoutal m\u016fj mali\u010dk\u00fd ji\u017e tu prvn\u00ed noc, kdy mi se strachem a \u00factou v o\u010d\u00edch prozradil sv\u00e9 jm\u00e9no.  <\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1le m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fdm Billie doslova vibroval kdykoliv se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eila Chan Ju, jeho matka. \u017dena, u kter\u00e9 Bill vyr\u016fstal, a kter\u00e1 jej tak sprost\u011b zradila, kter\u00e1 jej ze srdce nen\u00e1vid\u011bla a cht\u011bla se jej tak hanebn\u011b zbavit, nikdy nebyla matkou, jakou si m\u016fj mali\u010dk\u00fd zaslou\u017eil. O to \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed jsem, \u017ee m\u016f\u017ee te\u010f tr\u00e1vit sv\u016fj \u010das s matkou, kter\u00e1 jej na tento sv\u011bt p\u0159ivedla. Se \u017eenou, kter\u00e9 z\u00e1le\u017e\u00ed na jeho dobru, kter\u00e1 by pro n\u011bj, pro n\u00e1s ud\u011blala cokoliv.<\/div>\n
Stejn\u011b jako c\u00edsa\u0159. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak mi K\u00f4ji vypr\u00e1v\u011bl o otcov\u011b rozhodnut\u00ed, nikdy jej za sv\u00e9ho syna nep\u0159ijmout. A p\u0159esto s n\u00e1mi str\u00e1vil t\u00e9m\u011b\u0159 jeden cel\u00fd m\u011bs\u00edc zde, na letn\u00edm s\u00eddle, aby jej mohl l\u00e9pe poznat. K\u00f4jiho kouzlu neodol\u00e1 nikdo, ani nejmocn\u011bj\u0161\u00ed mu\u017e na\u0161\u00ed \u0159\u00ed\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem jsem d\u00e1l sledoval \u0161\u0165astn\u00e9 dov\u00e1d\u011bn\u00ed m\u00e9 mal\u00e9 Siao, Yu a K\u00f4jiho. Vypadali spolu tak \u0161\u0165astn\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e9ho z nich je\u0161t\u011b nemusely tr\u00e1pit starosti dosp\u011bl\u00e9ho \u017eivota. A nikdy ani nebudou muset. Nikdy nedovol\u00edm, aby musel K\u00f4ji dosp\u011bt, ztratit svou d\u011btskou jiskru. Jeho plachost, roztomilost, jiskry v o\u010d\u00edch, to je to, co na n\u011bm miluji a nikdy nedovol\u00edm, aby mu probl\u00e9my dosp\u011bl\u00e9ho \u017eivota n\u011bco z toho vzaly.  <\/div>\n
„Tomi!“ Vyjeknul nad\u0161en\u011b a jeho pa\u017ee se omotaly kolem m\u00e9ho krku, kdy\u017e jsem jej ne\u010dekan\u011b zezadu objal. Nemohl u\u017e jsem jen tak sed\u011bt a jen se na n\u011bj d\u00edvat. Pot\u0159ebuji jej c\u00edtit, m\u00edt jej t\u011bsn\u011b u sebe, vdechovat jeho jedine\u010dnou, jemnou v\u016fni, kter\u00e1 mne ka\u017edou noc usp\u00e1v\u00e1 ke sp\u00e1nku, a ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no probouz\u00ed do nov\u00e9ho dne.  <\/div>\n
„W\u00fa ch\u00ec,“ za\u0161eptal jsem proti jeho vlas\u016fm, a palci jej pohladil po tv\u00e1\u0159\u00edch. D\u011bti, kter\u00e9 skota\u010dily a hlasit\u011b povykovaly kolem n\u00e1s, jako by p\u0159estaly existovat. Jsme tu jen my dva, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji, a j\u00e1. Nikdy se mezi n\u00e1s nikdo nepostav\u00ed.  <\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem jemu vlastn\u00edm mi vtisknul polibek na nos, a d\u011btsk\u00fd sm\u00edch se rozezn\u011bl v\u0161ude kolem n\u00e1s. Se sm\u00edchem jsem zavrt\u011bl hlavou, pevn\u011b jej objal a zato\u010dil se s n\u00edm. Nic nem\u016f\u017ee naru\u0161it na\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed. Ani kapky de\u0161t\u011b, kter\u00e9 z ni\u010deho nic za\u010daly kapat v\u0161ude kolem n\u00e1s. Oba se sm\u00edchem vzhl\u00e9dneme k obloze, ze kter\u00e9 se sn\u00e1\u0161ej\u00ed ty pr\u016fzra\u010dn\u00e9 kapky, a K\u00f4ji nad\u0161en\u011b tlesk\u00e1 t\u011bsn\u011b vedle m\u00e9ho ucha.<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej, T’chi! Duha!“ <\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1m jej, aby obdivoval kr\u00e1su barevn\u00fdch prou\u017ek\u016f na obloze. Obejmu jej pa\u017eemi kolem pasu a bradu si polo\u017e\u00edm na jeho rameno, nosem vdechuji kv\u011btovou v\u016fni jeho vlas\u016f a v\u00edm, \u017ee nikdy nebudu moci b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v tomhle jedin\u00e9m okam\u017eiku.  <\/div>\n
„W\u014f \u00e1i n\u012d, sh\u01ceo K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Copak je, mali\u010dk\u00fd?“<\/p>\n<\/div>\n
Zlehka jsem dlan\u00ed p\u0159ejel po K\u00f4jiho tv\u00e1\u0159i, kterou spokojen\u011b sto\u010dil do m\u00e9 dlan\u011b. S \u00fasm\u011bvem jsem p\u0159itisknul rty proti jeho \u010delu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd,“ za\u0161eptal a prst\u00edky p\u0159ejel od m\u00e9ho ramene p\u0159es hru\u010f zase zp\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak moc unaven\u00fd?“ zeptal jsem se ti\u0161e a prsty propletl do jeho vlas\u016f, lehce od sebe odt\u00e1hnul jeho tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Jeho tv\u00e1\u0159e okam\u017eit\u011b zabarvila nepatrn\u00e1 \u010derve\u0148. Zasm\u00e1l se a pol\u00edbil jej na \u0161pi\u010dku nosu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen mali\u010dko.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee mi neusne\u0161, kdy\u017e ti n\u011bco d\u00e1m?“ Prsty jsem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po linii jeho krku a u\u017e\u00edval si ten p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, kdy\u017e mu pod m\u00fdm dotekem naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Nikdy si na m\u00e9 doteky nezvyknul. Rozechv\u00edvaj\u00ed jej st\u00e1le tak, jako tomu bylo na sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku. Kdykoliv se dotknu jeho hrudi, c\u00edt\u00edm jeho srdce spla\u0161en\u011b b\u00edt, a v\u00edm, \u017ee pat\u0159\u00ed jen mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co?“ zeptal se okam\u017eit\u011b, a v jeho o\u010d\u00edch se zalesklo to d\u011btsk\u00e9 nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bm miluji. Rozesm\u00e1l jsem se a v\u011bnoval jeden dlouh\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd polibek jeho rt\u016fm p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem jemn\u011b mezi zuby stisknul jeho spodn\u00ed ret. C\u00edtil jsem, jak se pode mnou chv\u011bje, jak jemn\u011b lap\u00e1 po dechu.<\/p>\n<\/div>\n
„Dnes m\u00e1\u0161 narozeniny, mali\u010dk\u00fd,“ za\u0161eptal jsem proti jeho rt\u016fm, zap\u0159el se \u010delem o to jeho a vyhledal jeho o\u010di, kter\u00e9 z t\u00e9 bl\u00edzkosti vypadaj\u00ed je\u0161t\u011b tmav\u0161\u00ed, ne\u017e si je pamatuji.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, to m\u00e1m,“ \u0161pitnul ti\u0161e a stulil se t\u011blem k tomu m\u00e9mu. Pevn\u011b jsem jej objal, kol\u00e9bal s n\u00edm ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, chr\u00e1nil jej p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bco pro tebe m\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnul, a jeho vlasy mne po\u0161imraly na brad\u011b. „Nic mi d\u00e1vat nemus\u00ed\u0161, T’chi-mori. Pros\u00edm, mn\u011b sta\u010d\u00ed, \u017ee tu jsi se mnou.“  <\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se. „Ale j\u00e1 bych ti to opravdu r\u00e1d dal. Moc to pro mne znamen\u00e1, mali\u010dk\u00fd.“ Op\u011bt jsem jej jemn\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. Zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed, a nakonec nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. V\u011bnoval jsem mu lehk\u00fd polibek, jen jemn\u00e9 ot\u0159en\u00ed rt\u016f o ty jeho, a odt\u00e1hnul se k mal\u00e9mu stolku, kter\u00fd stoj\u00ed bezpe\u010dn\u011b u na\u0161\u00ed postele.  <\/div>\n
„Nastav dla\u0148.“<\/p>\n<\/div>\n
S lehk\u00fdm zav\u00e1h\u00e1n\u00edm splnil, o\u010d jsem jej po\u017e\u00e1dal, a p\u0159ede mnou se objevila jeho drobn\u00e1, bled\u00e1 ruka. Pousm\u00e1l jsem se a p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem tam vlo\u017eil sv\u016fj dar, vtisknul jsem mu do rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b polibek.<\/p>\n<\/div>\n
„Pat\u0159il m\u00e9 mamince,“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e jsem se od n\u011bj trochu odt\u00e1hnul. K\u00f4jiho o\u010di v\u0161ak nesledovaly p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd jsem mu dal. Naopak se vp\u00edjely do m\u00e9ho pohledu. Sev\u0159elo se mi srdce pod tou intenzitou. Nemus\u00ed nic \u0159\u00edkat, v\u00edm, jak moc m\u011b miluje, jedin\u00fd pohled to \u0159ekne za n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d mi to d\u00e1v\u00e1\u0161?“ St\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159edm\u011bt v jeho dlani neokusil jeho pohledu.  <\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co pro mne znamenala moje maminka,“ \u0159ekl jsem a zap\u0159el se o pohodln\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e kolem n\u00e1s. K\u00f4ji p\u0159ik\u00fdvnul a stulil sv\u00e9 t\u011blo k tomu m\u00e9mu, stejn\u011b tak jako ka\u017edou p\u0159ede\u0161lou noc. „Dala mi jej p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem s otcem odjel na prvn\u00ed plavbu. Je to moje vzpom\u00ednka na ni, a chci, abys ji u sebe m\u011bl ty. V\u00edm, \u017ee s tebou bude v bezpe\u010d\u00ed. Kdy\u017e jej bude\u0161 m\u00edt ty, budu v\u00e1s m\u00edt oba st\u00e1le p\u0159i sob\u011b.“ M\u00e9 rty se ot\u0159ely o jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e kone\u010dn\u011b rozev\u0159el svou dla\u0148, ze kter\u00e9 na n\u011bj zaz\u00e1\u0159il jednoduch\u00fd, zlat\u00fd \u0159et\u00edzek s k\u0159\u00ed\u017ekem, kter\u00fd jsem dostal jako d\u00edt\u011b.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e jej opatruj, mali\u010dk\u00fd,“ usm\u00e1la se vl\u00eddn\u011b plavovlas\u00e1 \u017eena na sv\u00e9ho mal\u00e9ho synka, a vtiskla mu polibek na \u010delo. Kdy\u017e se odt\u00e1hla, p\u0159es krk mu p\u0159et\u00e1hla leskl\u00fd, zlat\u00fd \u0159et\u00edzek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ten je ale tv\u016fj, maminko.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ano,“ usm\u00e1la se a pohladila chlapce po tv\u00e1\u0159i. „A bude t\u011b str\u00e1\u017eit na v\u0161ech tv\u00fdch dobrodru\u017en\u00fdch cest\u00e1ch. Bude\u0161 mne tak m\u00edt st\u00e1le p\u0159i sob\u011b, Tomi. Nic ti neubl\u00ed\u017e\u00ed, a jednou jej t\u0159eba p\u0159ed\u00e1\u0161 n\u011bkomu, aby jej tak\u00e9 chr\u00e1nil.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mali\u010dk\u00fd  chlapec nic ne\u0159ekl, jen pevn\u011b  objal svou matku kolem pasu, a nos zabo\u0159il do z\u00e1st\u011bry, je\u017e se j\u00ed pohupovala kolem krku.<\/em>  <\/div>\n
„Dej jej tomu, koho bude\u0161 jednou doopravdy milovat, mali\u010dk\u00fd Tomi.“<\/em><\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Miluji t\u011b.“ <\/p>\n<\/div>\n
K\u00f4jiho hlas mne vytrhnul ze star\u00fdch vzpom\u00ednek. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a pohladil jej po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe, m\u016fj mali\u010dk\u00fd Bille.“<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e rty se spojily v n\u011b\u017en\u00e9m polibku, a j\u00e1 v duchu musel pod\u011bkovat otci, \u017ee kdy v\u016fbec p\u0159ijel s c\u00edsa\u0159em do Pekingu obchodovat. \u017de mne vzal s sebou, a \u017ee nakonec polo\u017eil sv\u016fj \u017eivot. V\u017edy mi bude chyb\u011bt, a nikdy \u00fapln\u011b neodpust\u00edm Li Wangovi, co se tenkr\u00e1t stalo, ale kdyby to nep\u0159i\u0161lo, nikdy bych nesed\u011bl tady a nesv\u00edral l\u00e1sku sv\u00e9ho \u017eivota pevn\u011b ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jsem si jist, \u017ee m\u016fj otec, a\u0165 je kdekoliv, je r\u00e1d za m\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.  <\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Tich\u00fd \u0161epot se rozlehne po velk\u00e9 m\u00edstnosti, a zanikne stejn\u011b tak nepozorovan\u011b, jako se dostal na povrch sv\u011bta. Tomovo srdce p\u00e1rkr\u00e1t posko\u010d\u00ed v nepravideln\u00e9m rytmu p\u0159i vzpom\u00ednce na otce a matku, kte\u0159\u00ed se ho museli vzd\u00e1t, aby on nakonec mohl naleznout sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed v n\u00e1ru\u010di mladi\u010dk\u00e9ho K\u00f4jiho, kter\u00fd sladce l\u00edbal jeho rty.<\/em>  <\/div>\n
Oba byli \u0161\u0165astn\u00ed za \u0161t\u011bst\u00ed jejich jedin\u00e9ho syna.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"98\"<\/div>\n
<\/div>\n
=========<\/em><\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak, a je to tady. Posledn\u00ed  d\u00edl.<\/em><\/strong><\/div>\n
Abych byla up\u0159\u00edmn\u00e1, posledn\u00ed d\u00edly pov\u00eddky se nepsaly nejsnadn\u011bji, proto\u017ee jsme ob\u011b se Saj\u00fc m\u011bly v hlav\u011b p\u0159esn\u011b to, jak bychom to r\u00e1dy napsaly, ale „hodit to na pap\u00edr,“ u\u017e byl \u00fakol pon\u011bkud slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Nakonec jsem se toho ujala j\u00e1, proto\u017ee moje p\u0159edstava se dala asi o n\u011bco l\u00e9pe popsat (xD), a dopracovala jsem se a\u017e sem. R\u00e1da bych \u0159ekla, \u017ee se mi nejh\u016f\u0159e psal posledn\u00ed d\u00edl, proto\u017ee jsem se t\u011b\u0161ila na to, a\u017e to bude kone\u010dn\u011b ofici\u00e1ln\u011b za mnou, a j\u00e1 si budu moct oddechnout, \u017ee je konec, ale ne. Posledn\u00ed d\u00edl se psal t\u00e9m\u011b\u0159 s\u00e1m – a\u017e na fakt, \u017ee jsem tam poprv\u00e9 pomotala \u010dasy, tak\u017ee jsem v\u0161echno musela p\u0159episovat xD – a obrovsk\u00fd probl\u00e9m mi d\u011blal d\u00edl 23. Naposledy jsem sex v pov\u00eddce psala n\u011bkdy p\u0159ed rokem a p\u016fl, a bylo to poznat. J\u00e1 se i \u010dervenala! xD Tak snad se v\u00e1m to l\u00edbilo \ud83d\ude09<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b  bych r\u00e1da m\u00fdm, i jm\u00e9nem Saj\u00fc, pod\u011bkovala v\u0161em, kte\u0159\u00ed pov\u00eddku \u010detli, a komentovali. Kter\u00fdm d\u011blala radost, a kte\u0159\u00ed se t\u011b\u0161ili na dal\u0161\u00ed d\u00edly. Bez v\u00e1s by, lidi\u010dky, nem\u011blo ani smysl ps\u00e1t. Opravdov\u00fd po\u017eitek z pov\u00eddky m\u00e1m teprve tehdy, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee n\u011bkdo ocen\u00ed moji snahu, a snad mu to zp\u0159\u00edjemn\u00ed den. Tak\u017ee v\u0161em je\u0161t\u011b jednou ob\u011b dv\u011b d\u011bkujeme za ka\u017ed\u00fd jeden koment, kter\u00fd jste n\u00e1m pod pov\u00eddkou nechali! Jste \u00fa\u017easn\u00ed! A douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edbila! \ud83d\ude42<\/em><\/strong>  <\/div>\n
Deni & Saj\u00fc<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Bill Nemohl jsem spustit o\u010di z T’chi-moriho t\u011bla, kter\u00e9 se zlatav\u011b lesklo v odpoledn\u00edch, slune\u010dn\u00edch paprsc\u00edch. Hr\u00e1ly si na jeho lehce op\u00e1len\u00e9m, vypracovan\u00e9m t\u011ble, zab\u00edhaly do v\u0161ech z\u00e1kout\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se pohnul. Na m\u00fdch rtech si pohr\u00e1val neust\u00e1l\u00fd \u00fasm\u011bv, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-9801","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9801","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9801"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9801\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9801"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9801"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9801"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}