{"id":9809,"date":"2010-12-26T18:30:00","date_gmt":"2010-12-26T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9785"},"modified":"2010-12-26T18:30:00","modified_gmt":"2010-12-26T17:30:00","slug":"nad-stadem-koni-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/26\/nad-stadem-koni-7\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 7."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
Udiven\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, jako by mi snad mohl d\u00e1t odpov\u011b\u010f na mou nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku. Ten ale jenom pokr\u010dil rameny a do\u0161el a\u017e ke mn\u011b.<\/div>\n
„Nep\u016fjde\u0161 tam?“ zeptal se m\u011b a jemn\u011b mi vzal Nikovy ot\u011b\u017ee z rukou.<\/div>\n
„A nechce\u0161 j\u00edt se mnou?“ zeptal jsem se a nahodil co nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed pohled. M\u011bl jsem takov\u00e9 divn\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee ten, kdo se mnou chce mluvit, mi nenese moc dobr\u00e9 zpr\u00e1vy.<\/div>\n
„Kdy\u017e chce\u0161,“ \u0159ekl Tom a pokr\u010dil rameny. Pomohl mi dol\u016f z kon\u011b a vyvedl ho z kruhovky.  <\/div>\n
Zav\u0159el jsem za nimi br\u00e1nu a loudav\u00fdm krokem jsem je n\u00e1sledoval. Po cest\u011b jsem ze sebe sundal vestu i p\u0159ilbu, kter\u00e9 jsem si odlo\u017eil na uvazi\u0161ti. Opravdu se mi tam necht\u011blo. Bohu\u017eel jsme za chv\u00edli do\u0161li p\u0159ed d\u016fm, kde st\u00e1l st\u0159\u00edbrn\u00fd Chevrolet Corvette. Okam\u017eit\u011b jsem ho poznal.<\/div>\n
„Andreasi?“ vyhrkl jsem t\u00e1zav\u011b na blon\u010f\u00e1ka, kter\u00fd m\u011bl ke mn\u011b nam\u00ed\u0159eno. Za n\u00edm cupitala n\u011bjak\u00e1 blond\u00fdnka, kter\u00e1 vypadala u\u017e od pohledu um\u011ble. Na sob\u011b m\u011bla sam\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 hadry. D\u011blalo se mi z n\u00ed lehce \u0161patn\u011b. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d tam byla, ale byla tam.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„\u010cau,“ odpov\u011bd\u011bl jsem stroze. Po\u0159\u00e1d jsem na n\u011bj byl na\u0161tvan\u00fd, i kdy\u017e jsem si na n\u011bj posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed vlastn\u011b v\u016fbec nevzpomn\u011bl. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsme se h\u00e1dali u\u017e d\u0159\u00edv, ale nikdy to nebylo tak zl\u00e9.<\/div>\n
„P\u0159ijel jsem ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. A te\u010f to p\u0159ijde. Ten divn\u00fd pocit ve mn\u011b je\u0161t\u011b zes\u00edlil.<\/div>\n
„Co?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Hele, Bille, je konec. Na Barbadosu jsem se sezn\u00e1mil s Angelikou a zamiloval se do n\u00ed. Chceme spolu b\u00fdt a po n\u011bjak\u00e9m \u010dase se vz\u00edt,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„Co-co\u017ee?“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem na n\u011bj koukal. N\u011bjak mi nedoch\u00e1zela slova, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b dol\u00e9tla k m\u00fdm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Rozch\u00e1z\u00edme se, Bille. Je mi to l\u00edto. Bylo to s tebou hezk\u00fd, ale zjistil jsem, \u017ee doopravdy gay nejsem. Bylo to jenom… co j\u00e1 v\u00edm… n\u011bjak\u00e9 poblouzn\u011bn\u00ed,“ uchechtl se.<\/div>\n
„A to mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen tak?!“ k\u0159ikl jsem na n\u011bj. A\u017e te\u010f na m\u011b plnou t\u00edhou dopadl v\u00fdznam jeho slov. „To mi jako \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen tak, \u017ee tvoje zkurven\u00fd kecy o tom, jak moc m\u011b miluje\u0161, bylo n\u011bjak\u00fd poblouzn\u011bn\u00ed? Do prdele, ty sr\u00e1\u010di, j\u00e1 jsem ti v\u011b\u0159il!“ k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj, jak smysl\u016f zbaven\u00fd. Do o\u010d\u00ed se mi draly slzy, ale sna\u017eil jsem se je zadr\u017eet. Necht\u011bl jsem vypadat jako slaboch, i kdy\u017e m\u011b jeho slova neuv\u011b\u0159iteln\u011b ranila.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bille, uklidni se. Prost\u011b… jsem heter\u00e1k. Stejn\u011b jsme se posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d h\u00e1dali a..,“ nenechal jsem ho to dopov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„J\u00e1 ti na to seru. Ty s\u00e1m v\u00ed\u0161, \u017ee jsem nikdy nikoho nemiloval, ale tob\u011b jsem byl ochotn\u00fd to \u0159\u00edkat. Tob\u011b jsem byl ochotn\u00fd d\u00e1t SVOU l\u00e1sku. Ty svin\u011b…!“ Hlas se mi zlomil v p\u0159\u00edvalu pl\u00e1\u010de a j\u00e1 pomalu klesal na kolena. A\u017e te\u010f kone\u010dn\u011b zakro\u010dil Tom stoj\u00edc\u00ed ti\u0161e opod\u00e1l. Chytl m\u011b za pa\u017ei a vyt\u00e1hl k sob\u011b, \u010d\u00edm\u017e zabr\u00e1nil m\u00e9mu p\u00e1du na zem. Moc jsem ho nevn\u00edmal. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly vodop\u00e1dy slz. Nebyl jsem schopn\u00fd d\u011blat nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypadni. Vypadn\u011bte oba dva!“ rozk\u0159ikl se te\u010f pro zm\u011bnu Tom.<\/div>\n
„Hele, laskav\u011b se do n\u00e1s neple\u0165. V\u016fbec nev\u00ed\u0161, o co jde,“ vyjel proti n\u011bmu Andreas.<\/div>\n
„Mn\u011b je jedno, o co tady, kurva, jde. Ubli\u017euje\u0161 Billovi, o to tady jde. Tak\u017ee vypadni i s tou blon\u010fatou kr\u00e1vou,“ za\u0159val Tom. A\u017e jsem se ho b\u00e1l i j\u00e1. Andreas u\u017e nic ne\u0159ekl. Chytl tu svou um\u011blou \u010dubku za ruku a oba nasedli do jeho auta. Potom u\u017e jich nebylo.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille. No tak. Nepla\u010d,“ oto\u010dil se Tom ke mn\u011b a sna\u017eil se m\u011b uklidnit. J\u00e1 jsem se mu ale vysmekl a ut\u00edkal jsem do sv\u00e9ho pokoje. U\u017e jsem jen vid\u011bl, jak Tom vrazil Nikovy ot\u011b\u017ee do rukou pr\u00e1v\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu t\u00e1tovi a potom se rozb\u011bhl za mnou. J\u00e1 jsem ale nevn\u00edmal ani jeho kroky, ani to, jak za mnou volal. Prost\u011b jsem vyb\u011bhl schody, vrazil jsem do sv\u00e9ho pokoje a pr\u00e1skl jsem za sebou dve\u0159mi. Sesunul jsem se do nejbli\u017e\u0161\u00edho kouta m\u00edstnosti a nechal jsem pl\u00e1\u010d, aby ovl\u00e1dal m\u00e9 t\u011blo i mysl. Nebyl jsem schopn\u00fd d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e sed\u011bt a bre\u010det. Bylo mi tak mizern\u011b. Najednou se ozvalo klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a tlumen\u00e9 zavol\u00e1n\u00ed m\u00e9ho jm\u00e9na. Byl to Tom. Cht\u011bl jsem ho poslat pry\u010d, ale vzlyky mi nedovolily vydat jedin\u00fd hl\u00e1sek.  <\/div>\n
„Bille..,“ znovu na m\u011b zavolal. Na to se otev\u0159ely dve\u0159e a Tom ve\u0161el do m\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„J-jdi… pr-pry\u010d,“ \u0159ekl jsem mezi vzlyky a stulil jsem se v\u00edc do klub\u00ed\u010dka. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m, ale z\u00e1rove\u0148 mi cosi \u0159\u00edkalo, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost mi pom\u016f\u017ee.<\/div>\n
„No tak. Neplakej. On ti za to nestoj\u00ed,“ \u0161eptl jemn\u011b a pohladil m\u011b po vlasech, co\u017e ve mn\u011b vyvolalo dal\u0161\u00ed vlnu pl\u00e1\u010de. Andreas se ke mn\u011b nikdy takhle n\u011b\u017en\u011b nechoval. Znovu m\u011b pohladil, tentokr\u00e1t po tv\u00e1\u0159i. Automaticky jsem se do toho doteku op\u0159el. Bylo trochu povzbuzuj\u00edc\u00ed, c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed bl\u00edzkost v takov\u00e9hle chv\u00edli.<\/div>\n
„Ne-nemohl… bys m\u011b… o-obejmout, p-pros\u00edm?“ zeptal jsem se ti\u0161e a up\u0159el na n\u011bj sv\u016fj uplakan\u00fd pohled. Tom se ani neobt\u011b\u017eoval s odpov\u011bd\u00ed a ve vte\u0159in\u011b m\u011b pevn\u011b sev\u0159el ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. P\u0159itiskl jsem se k n\u011bmu a obli\u010dej jsem zabo\u0159il do jeho tri\u010dka. Necht\u011bl jsem si to p\u0159iznat, ale kr\u00e1sn\u011b von\u011bl. Znovu jsem se hlasit\u011b rozvzlykal, tentokr\u00e1t byl v\u0161ak m\u016fj pl\u00e1\u010d tlumen l\u00e1tkou jeho oble\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161… neplakej, Bille,“ konej\u0161il m\u011b a lehce se mnou pohupoval. Bylo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed c\u00edtit teplo jeho t\u011bla a sly\u0161et jeho tich\u00fd hlas. Je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se na n\u011bj natiskl a on m\u011b za\u010dal jemn\u011b hladit ve vlasech. Sed\u011bli jsme tam takhle snad celou v\u011b\u010dnost.<\/div>\n
„Bille,“ \u0161eptl Tom do ticha, kter\u00e9 u\u017e neru\u0161ily ani moje vzlyky. U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu plakat. Bylo to vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Hm?“ zamru\u010del jsem ti\u0161e. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem nas\u00e1val Tomovu v\u016fni. Uklid\u0148ovala m\u011b. Mo\u017en\u00e1 i v\u00edc, ne\u017e cigarety.<\/div>\n
„Poj\u010f si lehnout,“ za\u0161eptal. Jen jsem zavrt\u011bl hlavou a trochu pohodln\u011bji jsem se uvelebil v jeho n\u00e1ru\u010di. Nep\u0159ikl\u00e1dal jsem tomu, \u017ee se j\u00edm nech\u00e1v\u00e1m ut\u011b\u0161ovat, \u017e\u00e1dn\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u016fvod. Jen jsem prost\u011b pot\u0159eboval n\u011bkoho, kdo mi bude oporou a tu jsem pr\u00e1v\u011b te\u010f na\u0161el v Tomovi.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 t\u011b tam odnesu,“ \u0159ekl ledabyle a ne\u017e jsem sta\u010dil jakkoliv protestovat, u\u017e st\u00e1l na noh\u00e1ch a nesl m\u011b k posteli. Pevn\u011b jsem se ho chytil kolem krku a nepou\u0161t\u011bl jsem se ho, dokud m\u011b m\u011bkce nepolo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in. A\u017e te\u010f jsem otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se na n\u011bj. Skl\u00e1n\u011bl se nade mnou a ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz.  <\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ za\u0161eptal jsem hlasem poznamenan\u00fdm pl\u00e1\u010dem.<\/div>\n
„Nic,“ odpov\u011bd\u011bl tak\u00e9 ti\u0161e a zavrt\u011bl hlavou. Ov\u0161em pohled ze m\u011b nespou\u0161t\u011bl. „Nech\u00e1m t\u011b sp\u00e1t. Pot\u0159ebuje\u0161 odpo\u010d\u00edvat,“ \u0159ekl a nap\u0159\u00edmil se. Jen jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Bu\u010f tu se mnou, Tome. Pros\u00edm,“ za\u0161kemral jsem. Myslel jsem to v\u00e1\u017en\u011b. Necht\u011bl jsem, aby ode\u0161el. S n\u00edm to bylo tak n\u011bjak jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b chce\u0161?“ zeptal se. P\u0159ik\u00fdvl jsem a ud\u011blal jsem mu u sebe m\u00edsto. Opatrn\u011b si ke mn\u011b lehl, ov\u0161em udr\u017eoval mezi n\u00e1mi ur\u010ditou vzd\u00e1lenost. To jsem ale nerespektoval j\u00e1. Okam\u017eit\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159isunul a hlavu jsem si polo\u017eil na jeho hrudn\u00edk. C\u00edtil jsem, jak m\u011b jeho ruka v\u00e1hav\u011b objala kolem pasu a lehce si m\u011b p\u0159it\u00e1hla k jeho t\u011blu.<\/div>\n
„Neboj. Nic to neznamen\u00e1,“ ujistil jsem ho ji\u017e v polosp\u00e1nku a potom jsem se propadl do \u0159\u00ed\u0161e neklidn\u00fdch a hr\u016fzu nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edch sn\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Probudilo m\u011b m\u00edrn\u00e9  vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed n\u00e1sledovan\u00e9 hlasem m\u00e9ho otce.<\/div>\n
„Jak je mu?“ za\u0161eptal nejsp\u00ed\u0161 sm\u011brem k n\u011bkomu, kdo byl v pokoji se mnou. Nemohl jsem si vybavit, kdo by to mohl b\u00fdt, v hlav\u011b jsem m\u011bl \u00fapln\u011b pr\u00e1zdno. Tro\u0161ku jsem se zavrt\u011bl a uc\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed ruku, jak m\u011b lehce stiskla.<\/div>\n
„Nev\u00edm. U\u017e asi dv\u011b hodiny sp\u00ed,“ za\u0161eptal ten n\u011bkdo a j\u00e1 jsem poznal Tom\u016fv hlas, kter\u00fd zn\u011bl bl\u00edzko u m\u00e9ho ucha.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl t\u00e1ta, potom jsem jen sly\u0161el ti\u0161e klapnout dve\u0159e. Dlouze jsem vydechl a otev\u0159el jsem o\u010di, kter\u00e9 m\u011b od dlouh\u00e9ho pl\u00e1\u010de nesnesiteln\u011b p\u00e1lily.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ za\u0161eptal jsem automaticky jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ zeptal jsem se ti\u0161e. Moje t\u011blo postr\u00e1dalo ve\u0161kerou energii a j\u00e1 nebyl schopn\u00fd ani oto\u010dit hlavu, abych se pod\u00edval na hodiny. Jen jsem o\u010dima sledoval \u010d\u00e1st pokoje, na kterou jsem dohl\u00e9dl, a to byla moje ve\u0161ker\u00e1 \u010dinnost.<\/div>\n
„Je p\u011bt odpoledne,“ odpov\u011bd\u011bl mi Tom. „Jak ti je?“ zeptal se na opl\u00e1tku on.<\/div>\n
„Mizern\u011b,“ zkonstatoval jsem a tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se lehce ot\u0159el o jeho tri\u010dko. Bylo je\u0161t\u011b trochu vlhk\u00e9 od m\u00fdch slz. C\u00edtil jsem se pr\u00e1zdn\u00fd. A to doslova. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych m\u011bl te\u010f vst\u00e1t a j\u00edt n\u011bco d\u011blat. Cht\u011bl jsem u\u017e na v\u011bky jen le\u017eet v posteli a z\u00edrat do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Zlep\u0161\u00ed se to. Uvid\u00ed\u0161,“ sna\u017eil se m\u011b ujistit Tom, ale moc jsem mu nev\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ optal jsem se a pohledem vyhledal ten jeho. Zra\u010dilo se v n\u011bm pochopen\u00ed a soucit.<\/div>\n
„Ne, Bille. J\u00e1 to v\u00edm. V\u0161echno jednou p\u0159ebol\u00ed,“ \u0159ekl a usm\u00e1l se na m\u011b. Tou\u017eil jsem mu jeho povzbuzuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv oplatit, ale nepoda\u0159ilo se mi to. Proto jsem jen p\u0159ik\u00fdvl a znovu se zad\u00edval n\u011bkam… ani nev\u00edm kam.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptl jsem. C\u00edtil jsem pot\u0159ebu mu pod\u011bkovat.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co. Pokud ti m\u016f\u017eu n\u011bjak pomoct, pom\u016f\u017eu ti. V\u00edm, jak\u00e9 to je, kdy\u017e p\u0159ijde\u0161 o toho, koho miluje\u0161. Ale \u017eivot jde d\u00e1l, Bille. Nav\u00edc, ur\u010dit\u011b si najde\u0161 kluka, kter\u00fd t\u011b bude milovat tak, jak si to doopravdy zaslou\u017e\u00ed\u0161.“ Jeho slova byla tak kr\u00e1sn\u00e1, a z\u00e1rove\u0148 pravdiv\u00e1. A\u017e te\u010f jsem si ale uv\u011bdomil, \u017ee Tom mluvil o sv\u00fdch rodi\u010d\u00edch. J\u00e1 jsem sice ztratil kluka, kterej o m\u011b vlastn\u011b nest\u00e1l, ale Tom ztratil rodi\u010de. Bylo mi ho l\u00edto, ale necht\u011bl jsem to \u0159\u00edkat nahlas. Necht\u011bl jsem mu to p\u0159ipom\u00ednat.<\/div>\n
„D\u011bkuju, ani nev\u00edm, pro\u010d si na m\u011b takovej. Ani si to nezaslou\u017e\u00edm,“ \u0161eptl jsem. N\u011bjak m\u011b za\u010dalo hlodat sv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se a jemn\u011b dv\u011bma prsty zdvihl mou hlavu tak, abychom si vid\u011bli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Prost\u011b… ty na\u0161e h\u00e1dky, kter\u00fd jsem stejn\u011b skoro v\u017edycky vyvolal j\u00e1. A to v\u0161echno ostatn\u00ed. Prost\u011b si nezaslou\u017e\u00edm pozornost n\u011bkoho, jako jsi ty,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Ale Bille, no tak, tohle ne\u0159\u00edkej. Ty si zaslou\u017e\u00ed\u0161 mnohem v\u00edc. A na\u0161e h\u00e1dky? Vsad\u00edm se, \u017ee jich bude je\u0161t\u011b nespo\u010det,“ zasm\u00e1l se a lehce mi ukazov\u00e1\u010dkem brnkl o nos. Tro\u0161ku jsem pozvedl koutky v n\u00e1znaku \u00fasm\u011bvu a je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil. Je\u0161t\u011b dneska r\u00e1no bych to nep\u0159iznal, ale bylo mi s n\u00edm dob\u0159e. Znovu jsem zav\u0159el o\u010di a nadechl se jeho v\u016fn\u011b. Docela se mi za posledn\u00edch n\u011bkolik minut zal\u00edbila.  <\/div>\n
„Bille, budu muset j\u00edt ke kon\u00edm. Mus\u00edm dod\u011blat pr\u00e1ci,“ \u0159ekl a sna\u017eil se vymanit z m\u00e9ho objet\u00ed. Jen jsem nesouhlasn\u011b zamru\u010del.<\/div>\n
„Kon\u011b po\u010dkaj,“ breptl jsem do jeho tri\u010dka.<\/div>\n
„Nepo\u010dkaj. Kon\u011b nikdy ne\u010dekaj,“ zasm\u00e1l se Tom, a kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo dostat se z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. Mrzut\u011b jsem se p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da a otev\u0159el jsem jedno oko, abych na n\u011bj vid\u011bl.<\/div>\n
„P\u0159ijde\u0161 je\u0161t\u011b?“ zeptal jsem se ti\u0161e. Cht\u011bl jsem, aby byl u m\u011b. Neznal jsem p\u0159esn\u00fd d\u016fvod toho n\u00e1hl\u00e9ho zvratu, ale bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Pokud bude\u0161 cht\u00edt,“ pokr\u010dil Tom rameny.<\/div>\n
„Budu,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ usm\u00e1l se a potom se ke mn\u011b v\u00e1hav\u011b sehnul. Na moment se zarazil kousek od m\u00e9ho obli\u010deje. Zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Po chvilce ale ud\u011blal n\u011bco, co bych od n\u011bj v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b ne\u010dekal. Pomalu se sklonil t\u011bsn\u011b k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b p\u0159itiskl rty na m\u00e9 \u010delo. V tom okam\u017eiku mi po t\u011ble nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a zachv\u011bl jsem se. Bylo to jak elektrick\u00fd \u0161ok. Kdy\u017e se jeho rty odtrhly od m\u00e9 k\u016f\u017ee, chv\u00edli jsme na sebe jen ml\u010dky z\u00edrali.  <\/div>\n
A potom Tom bez jedin\u00e9ho slova opustil m\u016fj pokoj. Zhluboka jsem d\u00fdchal a dla\u0148 jsem si jemn\u011b p\u0159ilo\u017eil na m\u00edsto, kde se m\u011b p\u0159ed chvilkou dotkly jeho rty. Po\u0159\u00e1d jsem je tam c\u00edtil. Byly tak jemn\u00e9 a hork\u00e9. A j\u00e1 jsem n\u00e1hle zatou\u017eil ochutnat ty m\u011bkk\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky.<\/div>\n
„Proboha,“ \u0161eptl jsem si pro sebe. Zavrt\u011bl jsem hlavou nad sv\u00fdmi my\u0161lenkami a znovu jsem se zachumlal hluboko pod pe\u0159inu.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, poj\u010f se naj\u00edst,“ za\u0161eptal n\u011bkdo u m\u00e9ho ucha a op\u011bt tak p\u0159eru\u0161il m\u016fj sp\u00e1nek. L\u00edn\u011b jsem se prot\u00e1hl a zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad,“ zaprotestoval jsem a otev\u0159el jsem o\u010di. St\u0159etl jsem se s Tomov\u00fdm pobaven\u00fdm pohledem. „Co je?“ zeptal jsem se nevrle.<\/div>\n
„Nic. Ale mus\u00ed\u0161 n\u011bco j\u00edst. U\u017e takhle se ztr\u00e1c\u00ed\u0161 p\u0159ed o\u010dima,“ \u0159ekl Tom. P\u0159ipadalo mi, jako by na chvilku p\u0159evzal roli m\u00e9ho otce.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b nechci j\u00edst,“ zak\u0148oural jsem a zav\u0159el jsem o\u010di.<\/div>\n
„Bille, se\u0161 stra\u0161n\u011b hubenej. Mus\u00ed\u0161 se naj\u00edst. T\u00edm, \u017ee nebude\u0161 j\u00edst, stejn\u011b nic nevy\u0159e\u0161\u00ed\u0161,“ zkonstatoval Tom.<\/div>\n
„Vy\u0159e\u0161\u00edm. Um\u0159u hladem. A potom u\u017e se nebudu muset tr\u00e1pit,“ \u0159ekl jsem. Nemyslel jsem to nijak v\u00e1\u017en\u011b, sp\u00ed\u0161 jenom ironicky, ale Toma to asi dost vyto\u010dilo.<\/div>\n
„Takhle nemluv, sakra. Nesn\u00e1\u0161\u00edm smrt a v\u0161echno kolem. Se\u0161 norm\u00e1ln\u00ed?“ zv\u00fd\u0161il na m\u011b hlas.<\/div>\n
„Bo\u017ee, tak na m\u011b nek\u0159i\u010d,“ zad\u00edval jsem se na n\u011bj, ale pot\u00e9 jsem odvr\u00e1til hlavu. „Jdi pry\u010d,“ brouknul jsem do ticha.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, no tak, omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl sm\u00ed\u0159liv\u011b a posadil se ke mn\u011b na postel. Lehce m\u011b pohladil po rameni a j\u00e1 jsem se cht\u011b necht\u011b zachv\u011bl.<\/div>\n
„Je ti zima?“ zeptal se.<\/div>\n
„Ne. Teda… tro\u0161ku,“ \u0161pitl jsem. Nemohl jsem mu p\u0159iznat, \u017ee to je z jeho doteku.<\/div>\n
„Promi\u0148, necht\u011bl jsem… na tebe k\u0159i\u010det,“ \u0161eptl.<\/div>\n
„Nic se nestalo,“ povzdechl jsem si. Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu \u010delem a vyhledal jeho pohled. „V\u00edm, \u017ee je to pro tebe te\u010f t\u011b\u017ek\u00e9. Ale zvl\u00e1dne\u0161 to, Bille,“ sna\u017eil se m\u011b povzbudit.<\/div>\n
„Asi jo,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem smutn\u011b. U\u017e zase se mi za\u010daly zav\u00edrat o\u010di. M\u011bl jsem takov\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed t\u00fdden prosp\u00edm \u00fapln\u011b cel\u00fd. A to bylo teprve pond\u011bl\u00ed a j\u00e1 m\u011bl j\u00edt z\u00edtra do \u0161koly.<\/div>\n
„Nech\u00e1m t\u011b sp\u00e1t,“ \u0159ekl ti\u0161e a chystal se k odchodu.<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl jsem spla\u0161en\u011b, a prudce jsem se posadil. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, ale my\u0161lenka na to, \u017ee by m\u011bl te\u010f odej\u00edt, byla pro m\u011b absolutn\u011b nemysliteln\u00e1.<\/div>\n
„Klid, Bille. Jsem tady,“ \u0159ekl a posadil se zp\u00e1tky ke mn\u011b na postel. Cht\u011blo se mi bre\u010det. Po tv\u00e1\u0159i mi stekla jedna zbloudil\u00e1 slza, ale okam\u017eit\u011b jsem ji set\u0159el. „Neplakej. T\u00edm nic nesprav\u00ed\u0161,“ pousm\u00e1l se a potom m\u011b z ni\u010deho nic objal. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, pro\u010d se vlastn\u011b ke mn\u011b chov\u00e1 tak, jak se chov\u00e1, ale byl jsem za to r\u00e1d. C\u00edtil jsem, \u017ee na to nejsem \u00fapln\u011b s\u00e1m. A on byl ochotn\u00fd mi pomoct.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitl jsem a mali\u010dko jsem popot\u00e1hl.  <\/div>\n
„Chce se ti je\u0161t\u011b sp\u00e1t?“ zeptal se ti\u0161e. Mali\u010dko jsem p\u0159ik\u00fdvl. „A chce\u0161, abych tu z\u016fstal s tebou?“<\/div>\n
„Ano,“ vydechl jsem ti\u0161e. Pot\u0159eboval jsem ho u sebe m\u00edt. Nutn\u011b. Tom m\u011b chytl za ramena a jemn\u011b m\u011b polo\u017eil zp\u00e1tky do tepl\u00fdch pe\u0159in. Uvelebil jsem se v posteli a automaticky jsem mu vedle sebe ud\u011blal m\u00edsto.<\/div>\n
„Chce\u0161, abych si lehnul k tob\u011b?“ zeptal se udiven\u011b. Jako by zapomn\u011bl, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bjakou dobou jsem se k n\u011bmu tulil.<\/div>\n
„Neboj. Nebudu nic… zkou\u0161et..,“ vyhrkl jsem, ale nenechal m\u011b domluvit.<\/div>\n
„Ne. To… to je v pohod\u011b. Nemyslel jsem to tak, \u017ee bys… no, \u017ee bys… to…“ zakoktal se.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Mysl\u00edm, \u017ee si rozum\u00edme,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a on si ke mn\u011b v\u00e1hav\u011b lehl. Stejn\u011b jako p\u0159ed t\u00edm, jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a on m\u011b znovu objal svou pa\u017e\u00ed. Takhle mi bylo dob\u0159e. Spokojen\u011b jsem se uvelebil a u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za dne\u0161ek jsem se pono\u0159il do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka Udiven\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, jako by mi snad mohl d\u00e1t odpov\u011b\u010f na mou nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku. Ten ale jenom pokr\u010dil rameny a do\u0161el a\u017e ke mn\u011b. „Nep\u016fjde\u0161 tam?“ zeptal se m\u011b a jemn\u011b mi vzal Nikovy ot\u011b\u017ee z rukou. „A<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9809","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9809","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9809"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9809\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9809"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9809"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9809"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}