{"id":9832,"date":"2010-12-24T16:00:00","date_gmt":"2010-12-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9807"},"modified":"2010-12-24T16:00:00","modified_gmt":"2010-12-24T15:00:00","slug":"love-death-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/24\/love-death-37\/","title":{"rendered":"Love & Death 37."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
<\/div>\n
Prsty si jen letmo nedbale pouprav\u00edm l\u00edmec m\u00e9 ko\u0161ile, kterou jsem si pr\u00e1v\u011b p\u0159ehodil p\u0159es ramena, a jen rychl\u00fdm pohledem sjedu m\u016fj odraz v zrcadle. Zv\u011bdav\u011b nakouknu zp\u011bt do kuchyn\u011b… a kdy\u017e se m\u00e9mu pozorn\u00e9mu, pe\u010dliv\u00e9mu pohledu nenaskytne jedin\u00e1 chybi\u010dka \u010di jen mal\u00fd nedostatek, spokojen\u011b si svoji pr\u00e1ci je\u0161t\u011b jednou prohl\u00e9dnu. Usm\u011bji se, naposled pohledem p\u0159elet\u00edm celou kuchyni… a kdy\u017e m\u011b do o\u010d\u00ed ude\u0159\u00ed hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky a \u010das, ub\u00edhaj\u00edc\u00ed rychleji ne\u017e kdy jindy, vyb\u011bhnu z kuchyn\u011b a rychl\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159\u00edm po schodech k Billovu pokoji.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ano, sn\u00eddan\u011b mi dnes trvala o tro\u0161ku d\u00e9le ne\u017e obvykle, zdr\u017eelo m\u011b jen mal\u00e9  p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 jsem pro Billa p\u0159ichystal. Nejsem si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, jak na to bude reagovat, o to v\u00edc se v\u0161ak za n\u00edm t\u011b\u0161\u00edm. Ur\u010dit\u011b u\u017e na m\u011b \u010dek\u00e1, posledn\u00ed dobou nem\u00e1 ve zvyku vysp\u00e1vat do ob\u011bda tak, jako kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b mal\u00ed kluci. Nevad\u00ed, alespo\u0148 se bude na sn\u00eddani v\u00edc t\u011b\u0161it. Jen p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 jsem pro n\u011bj vymyslel p\u0159ed p\u00e1r dny a \u010dekal na vhodnou chv\u00edli, kdy jej budu moci zrealizovat, mi d\u011bl\u00e1 tro\u0161ku starosti a \u010din\u00ed m\u011b nerv\u00f3zn\u00edm. Od sv\u00e9ho z\u00e1m\u011bru v\u0161ak upustit nehodl\u00e1m… jen m\u00e1m mal\u00fd strach z Billovy reakce.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Pomalu se zastav\u00edm p\u0159ede dve\u0159mi Billova pokoje a jen nejist\u011b vzt\u00e1hnu prsty k chladn\u00e9  klice. Opatrn\u011b ji sev\u0159u v dlani, lehce za ni zatah\u00e1m… a kdy\u017e jsou mi odpov\u011bd\u00ed pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, jen pomalu vstoup\u00edm dovnit\u0159. Na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se rozjasn\u00ed mal\u00fd \u00fasm\u011bv a j\u00e1 c\u00edt\u00edm p\u0159\u00edjemn\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 teplo uvnit\u0159 m\u00e9ho nitra, jakmile se pohledu m\u00fdch o\u010d\u00ed naskytne mal\u00e9, \u010dernovlas\u00e9 klub\u00ed\u010dko, schoulen\u00e9 v k\u0159esle. Pomalu se prot\u00e1hne jako kot\u011b a j\u00e1 ji\u017e z d\u00e1lky mohu vid\u011bt probouzej\u00edc\u00ed se v\u00ed\u010dka a mrkaj\u00edc\u00ed z\u00e1voj hust\u00fdch, dlouh\u00fdch \u0159as. Usm\u011bji se a odv\u00e1\u017e\u00edm se popoj\u00edt tro\u0161ku bl\u00ed\u017e.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ za\u0161ept\u00e1m co nejti\u0161eji tak, abych jej nevylekal z jeho polosp\u00e1nku a usm\u011bji se nad jeho okam\u017eitou reakc\u00ed. Pomalu pozvedne hlavu od mal\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159ku a zad\u00edv\u00e1 se ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch st\u00e1le jen nesm\u011ble post\u00e1v\u00e1m. Jen z v\u00fdrazu jeho st\u00e1le je\u0161t\u011b ospal\u00e9 tv\u00e1\u0159e mohu rozpoznat, \u017ee jej m\u016fj pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod pot\u011b\u0161il.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ pozdrav\u00ed  s \u00fasm\u011bvem r\u00fdsuj\u00edc\u00edm se na jeho rtech a poposedne si v k\u0159esle do lep\u0161\u00ed polohy. P\u0159esto\u017ee jsem p\u0159i\u0161el o n\u011bco pozd\u011bji ne\u017e obvykle a on byl ur\u010dit\u011b u\u017e dlouho vzh\u016fru, st\u00e1le vypad\u00e1, jako by se pr\u00e1v\u011b probudil. Nikdo mi nevymluv\u00ed, ani on s\u00e1m, \u017ee jsem jej sv\u00fdm p\u0159\u00edchodem vytrhl z jeho polosp\u00e1nku. Nevy\u010d\u00edt\u00e1m mu to v\u0161ak, ba naopak. Slab\u00e9 otlaky od pol\u0161t\u00e1\u0159e na jeho tv\u00e1\u0159i a ospal\u00e9 o\u010di, nev\u011bdomky pohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed na m\u011b, jsou mi jasn\u00fdm d\u016fkazem, potvrzuj\u00ed moji domn\u011bnku a vyvol\u00e1vaj\u00ed na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i mal\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u016fsob\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomile… a mo\u017en\u00e1 i kouzeln\u011b s otla\u010den\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a s kl\u00ed\u017e\u00edc\u00edmi se v\u00ed\u010dky, st\u00e1le tou\u017e\u00edc\u00edmi po sp\u00e1nku.  <\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jsem se b\u00e1l, tedy… myslel jsem si, \u017ee nep\u0159ijde\u0161,“ vykokt\u00e1 tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011bji a oprav\u00ed se, p\u0159esto se mu v\u0161ak nepoda\u0159\u00ed zamluvit to, co by cht\u011bl. Popojdu o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f zp\u011bt a s \u00fasm\u011bvem za sebou zav\u0159u dve\u0159e, opakuj\u00edc si v hlav\u011b jeho prvn\u00ed slova.  <\/div>\n
„Jak to, \u017ee ses b\u00e1l?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e svou ot\u00e1zku a podv\u011bdom\u011b mu tak nazna\u010d\u00edm, \u017ee jsem zaslechl i slova, kter\u00e1 p\u0159ede mnou cht\u011bl skr\u00fdt. Pomalu se posad\u00edm p\u0159ed n\u011bj na koberec tak, jako to d\u011bl\u00e1m v\u017edycky, a s \u00fasm\u011bvem pozoruji v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd mi nazna\u010duje, \u017ee m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka o n\u011b\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. A netrv\u00e1 mu to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.  <\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edycky chod\u00ed\u0161 brzy a dnes jsi do\u0161el pozd\u011b… myslel jsem, \u017ee jsi t\u0159eba zaspal. Nemohl… nemohl jsem se t\u011b do\u010dkat,“ za\u0161ept\u00e1 o pozn\u00e1n\u00ed ti\u0161eji, jako by mi pr\u00e1v\u011b sd\u011blil n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed a nepatrn\u011b se pousm\u011bje… p\u0159esto v\u0161ak v jeho tich\u00e9m hlase mohu sly\u0161et nesm\u011blost. Zavrt\u00edm hlavou.  <\/div>\n
„Ne, nezaspal jsem, jen… jen jsem se tro\u0161ku zdr\u017eel p\u0159\u00edpravou sn\u00eddan\u011b. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem do\u0161el pozd\u011b,“ vysv\u011btl\u00edm d\u016fvod sv\u00e9ho pozdn\u00edho p\u0159\u00edchodu a op\u011bt vzhl\u00e9dnu k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Mohu vid\u011bt jasn\u00fd z\u00e1blesk jak\u00e9si radosti v jeho o\u010d\u00edch a \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se roz\u0161i\u0159uje st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc.  <\/div>\n
„A kde ji m\u00e1\u0161? Pros\u00edm, u\u017e m\u00e1m velk\u00fd hlad, tolik jsem se t\u011b\u0161il, co zase p\u0159iprav\u00ed\u0161,“ vyhrkne nad\u0161en\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 rychlost\u00ed blesku, a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u011bje, jakmile zaslechne jen malou pozn\u00e1mku o sn\u00eddani, kter\u00e9 se v m\u00e9m kulin\u00e1\u0159sk\u00e9m pod\u00e1n\u00ed o\u010dividn\u011b nemohl do\u010dkat. Usm\u011bji se jeho nat\u011b\u0161en\u00e9mu v\u00fdrazu a nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 se ani nepokou\u0161\u00ed nijak skr\u00fdvat, a nato vzhl\u00e9dnu k jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm, ve kter\u00fdch u\u017e jen na prvn\u00ed pohled mohu spat\u0159it zra\u010d\u00edc\u00ed se radost z n\u011b\u010deho tak prost\u00e9ho, jako je sn\u00eddan\u011b ode m\u011b, to nejmen\u0161\u00ed, co pro n\u011bj mohu ud\u011blat. Ano, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ji m\u00e1m u\u017e p\u0159ipravenou. M\u00e1 to v\u0161ak jen mal\u00fd h\u00e1\u010dek.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale sn\u00eddan\u011b dnes nebude tady. Sn\u00eddan\u011b na tebe \u010dek\u00e1 dole, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161ept\u00e1m s \u00fasm\u011bvem… a mohu vid\u011bt lehk\u00e9 trhnut\u00ed toho stvo\u0159en\u00ed, sed\u00edc\u00edho p\u0159ede mnou. St\u00e1le nehybn\u011b sed\u00edc, vzhl\u00ed\u017e\u00edm k jeho tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 se s m\u00fdmi slovy m\u011bn\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima k nepozn\u00e1n\u00ed. Ten tam je \u00fasm\u011bv, a\u017e dote\u010f zdob\u00edc\u00ed jeho rty, pry\u010d je jeho radost a nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed mohl \u010d\u00edst v jeho rozz\u00e1\u0159en\u00e9 tv\u00e1\u0159i a v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 se na m\u011b usm\u00edvaly. Kam se pod\u011bla jejich neoby\u010dejn\u00e1 z\u00e1\u0159e? Ode\u0161la snad s m\u00fdmi slovy? Ano, tohle je ta reakce, kter\u00e9 jsem se nejv\u00edc ob\u00e1val.  <\/div>\n
<\/div>\n
„A-ale j\u00e1…,“ vykokt\u00e1  ti\u0161e sotva dv\u011b slova a nato se jen ti\u0161e odml\u010d\u00ed, nesm\u011ble klop\u00edc svou tv\u00e1\u0159 dol\u016f. V\u00edm p\u0159esn\u011b, co cht\u011bl nam\u00edtnout, co se mu te\u010f hon\u00ed v jeho zmaten\u00e9 mysli. Ur\u010dit\u011b si mysl\u00ed, \u017ee si d\u011bl\u00e1m legraci, \u017ee jsem se zbl\u00e1znil a \u017ee jde o n\u011bjak\u00fd m\u016fj hloup\u00fd \u017eert. Ne, tohle nen\u00ed ani jeden z m\u00fdch \u017eert\u016f, nejsem hloup\u00fd a ani nejsem bl\u00e1zen jen proto, o\u010d jsem jej te\u010f nep\u0159\u00edmo po\u017e\u00e1dal. C\u00edt\u00edm v\u0161ak z Billova chov\u00e1n\u00ed a reakce, \u017ee si to o mn\u011b mysl\u00ed. Jsem jeho dvoj\u010de, u\u017e odmala um\u00edm \u010d\u00edst jeho my\u0161lenky a p\u0159em\u00edtat nad nimi stejn\u011b jako on. Ur\u010dit\u011b si te\u010f mysl\u00ed a je p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee jsem vymyslel n\u011bco, \u010deho on nikdy nem\u016f\u017ee dos\u00e1hnout. A jak by taky mohl, jak by mohl j\u00edt dol\u016f do kuchyn\u011b a posn\u00eddat tam? V\u017edy\u0165 je p\u0159eci slep\u00fd, to nikdy nem\u016f\u017ee zvl\u00e1dnout. M\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed je v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00e9.  <\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, v\u00edm p\u0159esn\u011b, co mi chce\u0161 \u0159\u00edct, br\u00e1\u0161ko. Ur\u010dit\u011b to, \u017ee je nemo\u017en\u00e9, abys s\u00e1m chodil po dom\u011b tak, jako… jako kdy\u017e jsi je\u0161t\u011b  vid\u011bl,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a st\u00e1le vzhl\u00ed\u017eej\u00edc k jeho sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159i, jen ti\u0161e p\u0159em\u00edt\u00e1m co d\u00e1l. M\u00e9 srdce probodne osten smutku a l\u00edtosti, kdy\u017e spat\u0159\u00edm prvn\u00ed malou slzu, voln\u011b st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i, kterou u n\u011bj m\u00e1 neopatrn\u00e1 slova vyvolala.  <\/div>\n
„J\u00e1 jen… v\u00ed\u0161, nep\u0159ijde mi zrovna dvakr\u00e1t dobr\u00e9, abys sed\u011bl jenom tady, po\u0159\u00e1d na jednom m\u00edst\u011b a v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. M\u011bl bys j\u00edt i na chvili\u010dku ven, na chv\u00edli na jin\u00e9 m\u00edsto a do jin\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, ud\u011blalo by ti to dob\u0159e. V\u017edy\u0165 od chv\u00edle, co jsi se vr\u00e1til z nemocnice, sed\u00ed\u0161 jen tady a v\u016fbec nikam nechod\u00ed\u0161. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to tak v po\u0159\u00e1dku, Bille? J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ne,“ \u0161eptnu ti\u0161e, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le pevn\u011b. Mus\u00edm j\u00edt na Billa pomalu, pokud chci, aby ud\u011blal dal\u0161\u00ed pokrok… jeho odpov\u011b\u010f v\u0161ak p\u0159ijde hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
„J-j\u00e1 nev\u00edm… boj\u00edm se…,“ odpov\u00ed mi t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, p\u0159esto v\u0161ak dob\u0159e mohu sly\u0161et jeho nesm\u011blou odpov\u011b\u010f, kterou jsem s dne\u0161n\u00edm p\u0159\u00edchodem sem u\u017e o\u010dek\u00e1val. Strach je v\u0161ak to posledn\u00ed, co jsem zavrhl u\u017e d\u00e1vno. A nechci, aby jej c\u00edtil i Bill. Ne, pokud jsem tady j\u00e1.  <\/div>\n
„Bille, j\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu, moc dob\u0159e v\u00edm, z \u010deho m\u00e1\u0161 strach. Nic ti nevy\u010d\u00edt\u00e1m. Ale takhle to p\u0159eci nejde d\u011blat po\u0159\u00e1d. Nem\u016f\u017ee\u0161 tu sed\u011bt b\u016fhv\u00edjak dlouho a nikam nechodit, za \u010d\u00e1st tv\u00fdch probl\u00e9m\u016f m\u016f\u017ee i to, \u017ee sed\u00ed\u0161 jen tady a nehne\u0161 se z m\u00edsta. M\u011bl bys to alespo\u0148 zkusit… jednou jedinkr\u00e1t, pro m\u011b… pros\u00edm. T\u00edm, \u017ee nic neud\u011bl\u00e1\u0161, si nepom\u016f\u017ee\u0161. A j\u00e1 nechci, abys sed\u011bl zav\u0159en\u00fd jen tady a nikam nevy\u0161el. Jsem tady s tebou a pro tebe, abych ti pomohl, pamatuje\u0161?“ p\u0159ipomenu mu sv\u016fj slib a jen ti\u0161e o\u010dek\u00e1v\u00e1m jeho reakci. Nedovedu odhadnout, co se mu pr\u00e1v\u011b hon\u00ed hlavou… snad jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a st\u00e1le v\u00e1h\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„J-j\u00e1… j-j\u00e1 to nezvl\u00e1dnu…,“ \u0161pitne rozt\u0159esen\u00fdm hlasem… i tady m\u00e1m ale odpov\u011b\u010f. A u\u017e dlouho.  <\/div>\n
„Ale spolu… spolu to zvl\u00e1dneme. Povedu t\u011b, budu celou dobu s tebou. Nemus\u00ed\u0161 se v\u016fbec ni\u010deho b\u00e1t, Bille. Budu u tebe… a nen\u00ed nic, co by se ti se mnou mohlo st\u00e1t,“ ujist\u00edm jej se v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed a napjat\u011b pozoruji v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i. Netrouf\u00e1m si \u0159\u00edct, jak se rozhodne.  <\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ \u0161pitne ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b a jen nerv\u00f3zn\u011b si skousne rty, sna\u017e\u00edc se tak ujistit v tom, \u017ee m\u00e1 slova jsou pravdiv\u00e1.  <\/div>\n
„Slibuji,“ odpov\u00edm okam\u017eit\u011b, bez jedin\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, nebo\u0165 v\u00edm, co pro n\u011bj tohle znamen\u00e1 a jak moc je to d\u016fle\u017eit\u00e9. A tak\u00e9 v\u00edm, \u017ee to, co jsem sl\u00edbil, dodr\u017e\u00edm… a chci, aby mi Bill v\u011b\u0159il. Usm\u011bji se a jen lehce pohlad\u00edm jeho ledov\u011b chladnou dla\u0148 na znamen\u00ed m\u00e9ho slibu. Pozoruji, jak je\u0161t\u011b chvili\u010dku usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a v\u00e1h\u00e1… ne\u017e sv\u00e9 zmaten\u00e9, v\u00e1hav\u00e9 my\u0161lenky ukon\u010d\u00ed jedinou odpov\u011bd\u00ed.  <\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ \u0161pitne, st\u00e1le v\u0161ak v jeho tich\u00e9m, nejist\u00e9m hlase mohu nal\u00e9zt stopy ned\u016fv\u011b\u0159ivosti. P\u0159esto v\u0161ak pok\u00fdv\u00e1 hlavou a vlo\u017e\u00ed svou dla\u0148 do t\u00e9 m\u00e9, na znamen\u00ed toho, \u017ee mi chce m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed splnit. Usm\u011bji se a n\u011b\u017en\u011b stisknu jeho chladnou dla\u0148 v t\u00e9 m\u00e9, nepatrn\u011b ji tak zah\u0159\u00edvaj\u00edc.  <\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161,“ pousm\u011bji se a pomalu se od n\u011bj odt\u00e1hnu, sleduj\u00edc jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Pomalu se postav\u00ed na vratk\u00e9 nohy a tro\u0161ku zavr\u00e1vor\u00e1, sna\u017e\u00edc se udr\u017eet rovnov\u00e1hu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Co m\u00e1m d\u011blat?“ \u0161eptne, st\u00e1le je\u0161t\u011b nesm\u011ble, j\u00e1 v\u0161ak jen zavrt\u00edm hlavou a vr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu ode dve\u0159\u00ed pokoje, kter\u00e9 jsem pr\u00e1v\u011b  otev\u0159el.  <\/div>\n
„V\u016fbec nic, povedu si t\u011b,“ usm\u011bji se a op\u011bt popojdu bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Pomalu vyhled\u00e1m jeho dla\u0148, sev\u0159u ji v t\u00e9 sv\u00e9 a jen mal\u00fdm, jemn\u00fdm trhnut\u00edm mu nazna\u010d\u00edm n\u00e1\u0161 prvn\u00ed spole\u010dn\u00fd krok. Tro\u0161ku klop\u00fdtne, jakmile jej v\u0161ak jemn\u00fdm dotykem ruky ujist\u00edm, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, odv\u00e1\u017e\u00ed se k dal\u0161\u00edm mal\u00fdm kr\u016f\u010dk\u016fm, vedouc\u00edm ven ze dve\u0159\u00ed. Trhne sebou, kdy\u017e pod sv\u00fdmi kr\u016f\u010dky uc\u00edt\u00ed pr\u00e1h dve\u0159\u00ed, nato jej v\u0161ak uklidn\u00edm, \u017ee za n\u00e1mi jen zav\u0159u dve\u0159e. Rychle se zastav\u00ed… a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt k n\u011bmu, mohu vid\u011bt jeho p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka… a zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz, zra\u010d\u00edc\u00ed se v jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Bille?“ oslov\u00edm jej ti\u0161e a popojdu k n\u011bmu, prohl\u00ed\u017eej\u00edc si jeho tv\u00e1\u0159. Lehce sebou trhne a zamrk\u00e1 v\u00ed\u010dky.  <\/div>\n
„P\u0159edstavuji si, jak… jak to tady vypad\u00e1,“ odpov\u00ed mi na moji nevyslovenou ot\u00e1zku a lehce k\u00fdvne hlavou, jako by m\u011b cht\u011bl ujistit, \u017ee m\u016f\u017eeme pokra\u010dovat.  <\/div>\n
Usm\u011bji se a sto\u010d\u00edm svou pozornost jen na n\u011bj. Pomalu sev\u0159u jeho dla\u0148 v t\u00e9 m\u00e9  a ovinu svou pa\u017ei kolem jeho pasu, ne\u017e ud\u011bl\u00e1m prvn\u00ed mal\u00fd  kr\u016f\u010dek vp\u0159ed.  <\/div>\n
„A tady je z\u00e1bradl\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m a pozoruji st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i. Popam\u011bti vzt\u00e1hne pravou dla\u0148 a opatrn\u011b kone\u010dky sv\u00fdch prst\u016f ohmat\u00e1 pevn\u00e9, kovov\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed, ne\u017e se jej pevn\u011b chytne. Kr\u00e1\u010d\u00edme pomalu, p\u0159esto v\u0161ak mohu c\u00edtit, jak se jeho kroky st\u00e1vaj\u00ed jist\u011bj\u0161\u00edmi, jak kr\u00e1\u010d\u00ed po m\u00e9m boku u\u017e ne neboj\u00e1cn\u011b, ale st\u00e1le odhodlan\u011bji. To je to, \u010deho jsem cht\u011bl od za\u010d\u00e1tku doc\u00edlit – zbavit jej strachu a jeho nejistoty.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Schody,“ za\u0161ept\u00e1  zamy\u0161len\u011b t\u011bsn\u011b p\u0159ed nimi a vytrhne m\u011b tak z m\u00fdch \u00favah. Souhlasn\u011b p\u0159itak\u00e1m a stisknu jeho dla\u0148 pevn\u011bji, kdy\u017e ud\u011bl\u00e1me prvn\u00ed mal\u00fd kr\u016f\u010dek dol\u016f. Nespou\u0161t\u00edm o\u010di z Billova obli\u010deje… a zat\u00edmco se Bill st\u00e1le k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017e\u00ed z\u00e1bradl\u00ed, spole\u010dn\u011b po\u010d\u00edt\u00e1me jeden schod za druh\u00fdm tak, jako jsme to d\u011bl\u00e1vali, kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b mal\u00fdmi d\u011btmi a u\u010dili se po\u010d\u00edtat. Nikdy to \u010d\u00edslo nezapomenu. Jde n\u00e1m to jako po m\u00e1sle a nezb\u00fdv\u00e1 u\u017e mnoho k na\u0161emu c\u00edli.  <\/div>\n
„U\u017e c\u00edt\u00edm, jak to von\u00ed,“ p\u0159es Billovu tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tne zasn\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv a j\u00e1 mohu vid\u011bt, jak zv\u011bdav\u011b nakr\u010d\u00ed nos, kdy\u017e  jsme \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm bl\u00ed\u017e kuchyni. Sta\u010d\u00ed u\u017e jen m\u00e1lo a…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak… a jsme tady,“ vyhrknu nad\u0161en\u011b, jakmile vejdeme do kuchyn\u011b a pust\u00edm Billovu dla\u0148, s \u00fasm\u011bvem pozoruj\u00edc jeho nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd v\u00fdraz pln\u00fd p\u0159ekvapen\u00ed.  <\/div>\n
„Opravdu…,“ vydechne u\u017easle, jako by se tomu s\u00e1m st\u00e1le b\u00e1l uv\u011b\u0159it. J\u00e1 v\u00edm v\u0161ak jist\u011b, \u017ee tohle nen\u00ed jen kr\u00e1sn\u00fd sen.  <\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, dok\u00e1zal jsi to. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to dok\u00e1\u017ee\u0161,“ odv\u011bt\u00edm s \u00fasm\u011bvem a \u0161\u0165astn\u011b mu vl\u00edpnu pusu na tv\u00e1\u0159, zezadu jej obj\u00edmaj\u00edc. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nemohu uv\u011b\u0159it, \u017ee se mi to cel\u00e9 poda\u0159ilo. \u017de se n\u00e1m to poda\u0159ilo.  <\/div>\n
„Ale jenom d\u00edky tob\u011b, Tomi,“ nam\u00edtne ti\u0161e a d\u00e1l jen post\u00e1v\u00e1 na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Jeho m\u011bkk\u00e9 osloven\u00ed vyvol\u00e1 na m\u00fdch rtech \u00fasm\u011bv, p\u0159ekvapen\u011b se zad\u00edv\u00e1m do jeho st\u00e1le usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e. Kdy mi takhle naposledy \u0159ekl? Kdy\u017e n\u00e1m bylo p\u011bt let a on mi d\u00e1val pusu na l\u00ed\u010dko s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci? A p\u0159esto to od n\u011bj vyzn\u011blo mnohem kr\u00e1sn\u011bji ne\u017e tenkr\u00e1t, kdy\u017e mi jako mal\u00fd \u0161i\u0161lal do ucha.  <\/div>\n
„Hlavn\u011b d\u00edky tob\u011b, Bille,“ odv\u011bt\u00edm popravd\u011b, sna\u017e\u00edc se mu tak vyvr\u00e1tit jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. Pomalu, nesm\u011ble popojde dop\u0159edu a op\u011bt tak zv\u011bdav\u011b  nakr\u010d\u00ed nos.  <\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b… kr\u00e1sn\u011b  to von\u00ed,“ pochv\u00e1l\u00ed m\u011b ti\u0161e… a vytrhne m\u011b  tak z m\u00fdch d\u011btsk\u00fdch vzpom\u00ednek. Usm\u011bji se a rychle zam\u00ed\u0159\u00edm k u\u017e p\u0159ipraven\u00e9mu stolu.  <\/div>\n
„Tak poj\u010f, nebo ti to vystydne,“ p\u0159ipomenu mu s \u00fasm\u011bvem a gentlemantsky mu odsunu jeho obl\u00edbenou \u017eidli.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   Prsty si jen letmo nedbale pouprav\u00edm l\u00edmec m\u00e9 ko\u0161ile, kterou jsem si pr\u00e1v\u011b p\u0159ehodil p\u0159es ramena, a jen rychl\u00fdm pohledem sjedu m\u016fj odraz v zrcadle. Zv\u011bdav\u011b nakouknu zp\u011bt do kuchyn\u011b… a kdy\u017e se m\u00e9mu pozorn\u00e9mu, pe\u010dliv\u00e9mu pohledu nenaskytne<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-9832","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9832","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9832"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9832\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9832"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9832"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9832"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}