{"id":9838,"date":"2010-12-23T18:30:00","date_gmt":"2010-12-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9813"},"modified":"2010-12-23T18:30:00","modified_gmt":"2010-12-23T17:30:00","slug":"me-myself-and-romeo-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/23\/me-myself-and-romeo-39\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 39."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"420\"<\/div>\n
„Tak\u017ee ty si ned\u00e1\u0161 pokoj!“ Automaticky zv\u00fd\u0161\u00edm hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je to on, a te\u010f jsem ho p\u0159istihl p\u0159i \u010dinu. Na t\u00e9 afterparty jsem se ovl\u00e1dal, kytky jsem mu poslal zp\u00e1tky a doufal, \u017ee mu docvakne, \u017ee m\u00e1 Billa nechat na pokoji. Chlapec m\u00e1 o\u010dividn\u011b del\u0161\u00ed veden\u00ed, tud\u00ed\u017e mu to nedo\u0161lo, tak\u017ee mu to budu muset vysv\u011btlit znovu. Tentokr\u00e1t v\u0161ak d\u016frazn\u011bji. Jens, alespo\u0148 si mysl\u00edm, \u017ee se tak jmenuje, na m\u011b vystra\u0161en\u011b t\u0159e\u0161t\u00ed o\u010di. Ani se mu nediv\u00edm. Vztek mnou hezky cloum\u00e1, tak\u017ee nep\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e1m dvakr\u00e1t p\u0159\u00e1telsk\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale j\u00e1\u2026“ Nenech\u00e1m ho do\u0159\u00edct v\u011btu. Natla\u010d\u00edm ho na schr\u00e1nky a chytnu pod krkem.<\/div>\n
„Nech\u00e1\u0161 m\u00fdho br\u00e1chu b\u00fdt. Je ti to jasn\u00fd? Nem\u00e1 z\u00e1jem! Je\u0161t\u011b jednou se dozv\u00edm, \u017ee jsi ho n\u011bjak kontaktoval a nahl\u00e1s\u00edm t\u011b na policajty. Rozum\u00edme si? Tak sly\u0161els?“ Siln\u011b j\u00edm zat\u0159esu. Pokud bych se dohm\u00e1tl toho, \u017ee Billovi poslal dal\u0161\u00ed psan\u00ed\u010dko, nevolal bych policajty, ale zabil bych ho, co\u017e mu p\u0159irozen\u011b \u0159\u00edkat nebudu. B\u016fhv\u00ed, co je to za magora, je\u0161t\u011b by to pou\u017eil proti mn\u011b. Ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu se mus\u00edm i ovl\u00e1dat, abych mu jednu nenap\u00e1lil. Nakonec by m\u011b je\u0161t\u011b udal za napaden\u00ed a tahali by m\u011b po v\u0161ech \u010dertech. Zabiju kripla a zav\u0159ou m\u011b za zdrav\u00fdho. Po\u010dk\u00e1m, dokud nek\u00fdvne hlavou a povol\u00edm stisk.<\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f se odsud kli\u010f a nechci t\u011b u\u017e nikdy vid\u011bt v Billov\u011b bl\u00edzkosti.“ Obdivovatel kr\u00e1sy m\u00e9ho mlad\u0161\u00edho sourozence se sebere a vyp\u00e1l\u00ed odsud jako st\u0159ela. Doufejme, \u017ee m\u00e1 sv\u016fj \u017eivot natolik r\u00e1d, \u017ee tohle byl posledn\u00ed dopis, jen\u017e m\u011bl Bill obdr\u017eet. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„To je snad vtip!“ Dolehne ke mn\u011b hlas b\u011bsn\u00edc\u00ed divy, kter\u00e1 se, jak jsem se mohl na vlastn\u00ed u\u0161i p\u0159esv\u011bd\u010dit, pr\u00e1v\u011b navr\u00e1tila dom\u016f. Mrknu na hodiny. N\u011bjak brzo zp\u00e1tky. R\u00e1no do sebe nalil kafe, ani nesn\u00eddal, proto\u017ee ‚u\u017e te\u010f je pozd\u011b, brouku‘<\/em> a vyst\u0159elil z bytu. \u010cekal jsem, \u017ee bude do ve\u010dera v tahu a nen\u00ed ani poledne a divu\u0161ka se vrac\u00ed zp\u011bt do moj\u00ed h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Jeho hysterick\u00fd v\u00fdk\u0159ik m\u011b vytrhl z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o tom, \u017ee se Bill zm\u011bnil. Zm\u011bnil se a st\u00e1le spekuluji, zda k lep\u0161\u00edmu nebo k hor\u0161\u00edmu. Nap\u0159\u00edklad jeho chov\u00e1n\u00ed ke mn\u011b je jin\u00e9. P\u0159estal m\u011b peskovat, co\u017e by se dalo br\u00e1t jako pozitivum, kdyby si m\u011b aspo\u0148 nad\u00e1le v\u0161\u00edmal. Takhle m\u011b skoro cel\u00fd den ignoruje, je pono\u0159en do sv\u00fdch my\u0161lenek a ruku do ohn\u011b bych str\u010dil na to, \u017ee n\u011bco chyst\u00e1.  <\/div>\n
„Co se stalo?“ Zvednu pohled od novin, kter\u00e9 stejn\u011b ne\u010dtu. Odhaduji, \u017ee jsem je minim\u00e1ln\u011b dvacetkr\u00e1t bezmy\u0161lenkovit\u011b prolistoval, ani\u017e bych si zapamatoval alespo\u0148 jeden z tu\u010dn\u00fdch titulk\u016f.<\/div>\n
„Tohle.“ T\u0159\u00edskne p\u0159ede m\u011b nejnov\u011bj\u0161\u00ed vyd\u00e1n\u00ed Vogue a sopt\u00ed vzteky.<\/div>\n
„A?“ Pokr\u010d\u00edm rameny, kdy\u017e si prohl\u00e9dnu ob\u00e1lku.<\/div>\n
„Jsi slepej. Ty ho nevid\u00ed\u0161?!“<\/div>\n
„Vid\u00edm. A?“ <\/div>\n
„M\u016fj<\/em> Vogue!“ zah\u0159m\u00ed jeho hlas, a kdybych s n\u00edm nevyr\u016fstal a nepamatoval si tak, jak f\u0148ukal, kdy\u017e si od\u0159el koleno, jak bre\u010del v noci a cpal se ke mn\u011b do postele, proto\u017ee se b\u00e1l bub\u00e1k\u016f, mo\u017en\u00e1 by mi nahnal i strach. Ale takhle nic, jen sed\u00edm, o\u010dima t\u011bk\u00e1m z Billa na ob\u00e1lku a \u010dek\u00e1m na dal\u0161\u00ed v\u00fdlev.<\/div>\n
„A?“ Zopakuji pot\u0159et\u00ed a op\u0159u se lokty o desku stolu. N\u011bjak mi nedoch\u00e1z\u00ed, co se mi tu sna\u017e\u00ed sd\u011blit.<\/div>\n
„Otiskli s n\u00edm interview.“<\/div>\n
„No a co? Je to lifestylov\u00fd magaz\u00edn. Tam se o m\u00f3d\u011b p\u00ed\u0161e, co jsem si tak v\u0161iml, a on jaksi do m\u00f3dn\u00ed bran\u017ee pat\u0159\u00ed.“ Pokr\u010d\u00edm rameny, slo\u017e\u00edm noviny a uhlad\u00edm je. Kdy\u017e znovu vzhl\u00e9dnu, spat\u0159\u00edm Billa cel\u00e9ho rud\u00e9ho vzteky.<\/p>\n<\/div>\n
„Ten rozhovor s n\u00edm m\u00e1 t\u0159i strany textu plus t\u0159i strany obrazov\u00e9 p\u0159\u00edlohy. P\u0159i posledn\u00edm interview se mnou zab\u00edral text dv\u011b a p\u016fl strany a fotky byly rovn\u011b\u017e na dv\u011b a p\u016fl!“ Jednotliv\u00e1 slova ced\u00ed skrze zuby a tiskne ruce v p\u011bst, a\u017e mu b\u011blaj\u00ed klouby.<\/div>\n
„Pro tu jednu str\u00e1nku\u2026“ m\u00e1vnu nad t\u00edm rukou. Nev\u00edm, co \u0159e\u0161\u00ed. Jedna strana sem, jedna strana tam. D\u011bl\u00e1 z toho \u0161\u00edlenou trag\u00e9dii, a p\u0159itom je to naprost\u00e1 pitomost!<\/div>\n
„Tob\u011b to v\u016fbec nedoch\u00e1z\u00ed?!“  \u0160lehne po mn\u011b pohledem a zap\u0159e se dlan\u011bmi o hranu stolu. „On m\u011b chce zni\u010dit!“ Na\u0159kne sv\u00e9ho exmilence a up\u0159e na m\u011b o\u010di, v nich\u017e se m\u00eds\u00ed zoufalstv\u00ed se strachem. J\u00e1 se z n\u011bj fakt zcvoknu!<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si,“ zavrt\u00edm hlavou. Pete o n\u011bm v\u016fbec v Mil\u00e1n\u011b nemluvil, nezaj\u00edmal se o n\u011bj, neptal se na jeho soukrom\u00ed ani pr\u00e1ci. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee se tv\u00e1\u0159il, jako by \u017e\u00e1dn\u00fd Bill Kaulitz nikdy neexistoval. Vlastn\u011b ano\u2026 \u0158ekl jednu v\u011btu, kter\u00e1 m\u011bla s br\u00e1\u0161kou souvislost. V n\u011b\u010dem mu rozum\u00ed, ov\u0161em v \u010dem to je, jsem se nedozv\u011bd\u011bl ani od Billa ani od Peta. Tajn\u016fstk\u00e1\u0159i! Oba moc dob\u0159e v\u011bd\u00ed, o co jde a z\u00e1m\u011brn\u011b mi to ne\u0159ekli.  <\/div>\n
„Ale jo, usiluje o to. Je to bl\u00e1zen.“ Bill posledn\u00ed slovo za\u0161ept\u00e1, jako by se snad b\u00e1l, \u017ee by n\u00e1s n\u011bkdo mohl sly\u0161et. Samoz\u0159ejm\u011b neopomene dodat, \u017ee Pete je prost\u011b na\u0161tvan\u00fd, \u017ee ho opustil a \u017ee je \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd n\u00e1vrh\u00e1\u0159, proto ho chce potopit. Ten br\u00e1cha a jeho katastrofick\u00e9 vize!<\/div>\n
„Bille,“ povzdechnu si, „nic na tom nen\u00ed. Oslovili ho, vy\u0161el jim vst\u0159\u00edc, zodpov\u011bd\u011bl ot\u00e1zky, otiskli to. To je cel\u00e1 v\u011bda. S\u00e1m jsi \u0159\u00edkal, \u017ee reklama je d\u016fle\u017eit\u00e1. A tohle reklama v podstat\u011b je.“<\/div>\n
„Ty se ho zast\u00e1v\u00e1\u0161?“ Zklaman\u00e9ho t\u00f3nu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9ho v\u00fdrazu jeho dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159e si nelze nev\u0161imnout. Brada se mu za\u010d\u00edn\u00e1 t\u0159\u00e1st a do o\u010d\u00ed se mu derou slzy. V\u017edy\u0165 jsem tak moc ne\u0159ekl. Ano, m\u016fj bratr je sice chlap, ale je d\u016fkazem toho, \u017ee i my mu\u017ei m\u00e1me svoje dny. Kdybych nev\u011bd\u011bl, \u017ee je to naprost\u00e1 kravina, domn\u00edval bych se, \u017ee to dostal. Aspo\u0148 bych ch\u00e1pal tu jeho ob\u010dasnou p\u0159ecitliv\u011blost a zm\u011bny n\u00e1lad. Po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch zavrt\u00ed hlavou a s hlasit\u00fdm povzdechem zmiz\u00ed za dve\u0159mi lo\u017enice.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 za to nem\u016f\u017eu.“ Vyhrknu, kdy\u017e zachyt\u00edm Absiho znechucen\u00fd pohled. Rezignovan\u011b vstanu, odnesu hrnek s nedopit\u00fdm kafem a postav\u00edm jej na kuchy\u0148skou linku. Kdybych aspo\u0148 \u0159ekl n\u011bco hnusn\u00e9ho, ale tahle\u2026 I kdy\u017e jsem mo\u017en\u00e1 pou\u017eil \u0161patn\u00e1 slova nebo jen p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00fd t\u00f3n. Na Billa se nikdy nesm\u011blo k\u0159i\u010det. U\u017e jako malej automaticky za\u010dal bulet, kdy\u017e mamka jen malilinko zv\u00fd\u0161ila hlas. Op\u011bt dos\u00e1hl sv\u00e9ho. Poda\u0159ilo se mu ve mn\u011b znovu probudit pocit viny. Pomalu se sunu ke dve\u0159\u00edm lo\u017enice, na n\u011b\u017e pro jistotu zaklepu. Zevnit\u0159 se v\u0161ak nic neozve. Zopakuji klep\u00e1n\u00ed, ale ani napodruh\u00e9 nezazn\u00ed v\u00fdzva, abych ve\u0161el. Stla\u010d\u00edm tedy kliku dol\u016f a nejprve jen nakouknu, abych obhl\u00eddnul ter\u00e9n. Br\u00e1cha le\u017e\u00ed na b\u0159i\u0161e na posteli a hlavu m\u00e1 zabo\u0159enou do pol\u0161t\u00e1\u0159e. I k\u00e1men by se nad n\u00edm ustrnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Billy,“ za\u0161ept\u00e1m, kdy\u017e se polo\u017e\u00edm vedle n\u011bho. Pohlad\u00edm jej po z\u00e1dech a pokus\u00edm se jej oto\u010dit obli\u010dejem k sob\u011b. Bill sebou v\u0161ak cukne, \u010d\u00edm\u017e mi nazna\u010duje, abych ho nechal na pokoji a nesahal na n\u011bj.<\/div>\n
„No tak, l\u00e1sko. V\u017edy\u0165 jsem ti nic neud\u011blal.“ Nam\u00edtnu. Nehodl\u00e1m se omlouvat. Neprovedl jsem nic \u0161patn\u00e9ho. \u0158ekl jsem jen sv\u016fj n\u00e1zor a on to mus\u00ed akceptovat, p\u0159esto\u017ee se mu to v\u016fbec nel\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Zast\u00e1v\u00e1\u0161 se ho.“ Zahuhl\u00e1 si do pol\u0161t\u00e1\u0159e a poodsune se.<\/div>\n
„Nezast\u00e1v\u00e1m se nikoho.“<\/div>\n
„Jo jo, jsi na jeho stran\u011b.“ Obvin\u00ed m\u011b ze spiklenectv\u00ed s Petem. Kristepane, za \u010d\u00ed h\u0159\u00edchy j\u00e1 trp\u00edm?!<\/div>\n
„Nejsem na ni\u010d\u00ed stran\u011b.“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed je mi jasn\u00e9, \u017ee jsem rad\u011bji m\u011bl bu\u010f ml\u010det, nebo zvolit jin\u00e1 slova. Diva se toti\u017e po t\u011bchto m\u00fdch slovech vymr\u0161t\u00ed do sedu a probodne m\u011b o\u010dima.  <\/div>\n
„Na ni\u010d\u00ed? Na ni\u010d\u00ed?!“  \u0160t\u011bkne. K moj\u00ed sm\u016fle to pochopil p\u0159esn\u011b tak, jak jsem necht\u011bl, aby si to p\u0159ebral.<\/div>\n
„Bille, myslel jsem to tak, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„Moc dob\u0159e v\u00edm, jak jsi to myslel.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b jsem na tvoj\u00ed stran\u011b, ale jsou chv\u00edle, kdy s tebou zkr\u00e1tka nesouhlas\u00edm. M\u00e1m na v\u011bc prost\u011b vlastn\u00ed n\u00e1zor, a ty ho bude\u0161 muset p\u0159ijmout. A pokud m\u011b nehodl\u00e1\u0161 respektovat, nem\u00e1me se o \u010dem bavit.“ Chyst\u00e1m se vst\u00e1t z postele, ale Bill m\u011b v posledn\u00ed chv\u00edli zadr\u017e\u00ed a p\u0159inut\u00ed m\u011b se znovu posadit. Jako p\u00e1rek had\u016f se kolem m\u011b za\u010dnou ov\u00edjet jeho pa\u017ee.<\/div>\n
„Nezlob se.“ Zap\u0159ede mi do ucha a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 mi dlan\u011bmi krou\u017eit po hrudi, p\u0159i\u010dem\u017e neopomene sem tam sklouznout n\u00ed\u017ee a zavadit o lem kalhot. Jeho hork\u00e9 rty se mazl\u00ed s mou \u0161\u00edj\u00ed a mn\u011b se pomalu v\u0161echno vyku\u0159uje z hlavy.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b odprosit na kolenou?“  \u0161eptne a j\u00e1 se jen u\u0161kl\u00edbnu. Takhle by se nikdy nepon\u00ed\u017eil, je to pod jeho \u00farove\u0148\u2026  <\/div>\n
Vtom v\u0161ak \u00fasta p\u0159estanou s lask\u00e1n\u00edm a jsem nucen otev\u0159\u00edt o\u010di, je\u017e jsem skrze bla\u017een\u00fd pocit m\u011bl a\u017e dosud zav\u0159en\u00e9. M\u016fj zrak okam\u017eit\u011b p\u0159istane na Billovi, kter\u00fd se p\u0159em\u00edstil a nyn\u00ed kle\u010d\u00ed pode mnou. Jeho dlan\u011b zvolna klou\u017eou po m\u00fdch stehnech, nehty se jako ko\u010di\u010d\u00ed dr\u00e1py zar\u00fdvaj\u00ed do d\u017e\u00ednoviny a jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di si m\u011b chtiv\u011b prohl\u00ed\u017eej\u00ed.<\/div>\n
Zru\u0161\u00ed vzd\u00e1lenost, je\u017e  d\u011bl\u00ed na\u0161e t\u011bla a p\u0159itiskne se ke mn\u011b. Jeho dech ovane mou tv\u00e1\u0159 a op\u011bt jsem to j\u00e1, kdo neodol\u00e1 a vrhne se na rty toho druh\u00e9ho. Bill mi v\u0161ak v\u00edc ne\u017e ochotn\u011b vych\u00e1z\u00ed vst\u0159\u00edc. Jeho jazyk prozkoum\u00e1v\u00e1 moje \u00fasta, propl\u00e9t\u00e1 se s t\u00edm m\u00fdm. Prohloub\u00edm polibek, av\u0161ak dvoj\u010de se ode m\u011b k moj\u00ed nelibosti odt\u00e1hne.  <\/div>\n
Otazn\u00edky se z m\u00fdch o\u010d\u00ed vytrat\u00ed, kdy\u017e rozepne m\u016fj p\u00e1sek a n\u00e1sledn\u011b i zip u kalhot. Mysl\u00edm, \u017ee mi kone\u010dn\u011b docvaklo, jak to odpro\u0161ov\u00e1n\u00ed na kolenou bylo m\u00edn\u011bno. N\u011bkolika trhav\u00fdmi pohyby ze m\u011b svl\u00e9kne d\u017e\u00edny. V moment\u011b, kdy se jeho ruka dotkne p\u0159es tenkou l\u00e1tku m\u00e9ho penisu, pomalu a dlouze jej hlad\u00ed, \u010d\u00edm\u017e m\u011b donut\u00ed znovu zav\u0159\u00edt o\u010di. Op\u011bt se p\u0159ivine k m\u00e9mu t\u011blu, na\u010de\u017e si ho za krk p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017e a spoj\u00edm s n\u00edm rty. L\u00edbaj\u00edc m\u011b, se za\u010dne dob\u00fdvat do m\u00fdch boxerek. Hlad\u00ed m\u00e9 tvrdnouc\u00ed mu\u017estv\u00ed a spokojen\u011b se pousm\u011bje do polibku, kdy\u017e dos\u00e1hne toho, o\u010d usiloval, co\u017e bylo moje slabounk\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.  <\/div>\n
Nech\u00e1m jej, aby mi p\u0159et\u00e1hl tri\u010dko p\u0159es hlavu. Kde tento svr\u0161ek skon\u010d\u00ed, se nestar\u00e1m. V m\u00e9m zorn\u00e9m poli se nach\u00e1z\u00ed jen Bill a na n\u011bj se soust\u0159e\u010fuj\u00ed v\u0161echny m\u00e9 smysly. M\u00e9 o\u010di hltaj\u00ed ka\u017ed\u00fd jeho pohyb, m\u016fj nos nas\u00e1v\u00e1 v\u016fni jeho t\u011bla, \u00fasta l\u00edbaj\u00ed sametovou ple\u0165 a ruce hlad\u00ed horkou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Bo\u017ee!“ Vyjeknu, kdy\u017e zuby dr\u00e1\u017ediv\u011b skousne moji bradavku, ji\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed ol\u00edzne a vsaje mezi rty. Prsty jedn\u00e9 ruky kresl\u00ed obrazce na m\u00fdch z\u00e1dech, zat\u00edmco ta druh\u00e1 nebezpe\u010dn\u011b sm\u011b\u0159uje dol\u016f. Douf\u00e1m, \u017ee ji znovu vsune pod l\u00e1tku a za\u010dne pracovat na tom, aby m\u011b zbavil zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00edho se probl\u00e9mu, ale nesm\u011bl by to b\u00fdt Bill, aby m\u011b nep\u0159evezl. Zastav\u00ed se na m\u00e9m podb\u0159i\u0161ku, kde m\u011b v\u00e1biv\u011b a mu\u010div\u011b z\u00e1rove\u0148 hlad\u00ed.<\/div>\n
„Do\u010dk\u00e1\u0161 se.“ P\u0159isl\u00edb\u00ed, kdy\u017e se neovl\u00e1dnu, uchop\u00edm jej za z\u00e1p\u011bst\u00ed a s\u00e1m za\u010dnu jeho dla\u0148 tla\u010dit dol\u016f. Zak\u0148u\u010d\u00edm a zabo\u0159\u00edm hlavu do jeho ramene, \u0161eptaj\u00edc prosby, aby m\u011b u\u017e d\u00e1l net\u00fdral.<\/div>\n
<\/div>\n
Zd\u00e1 se, \u017ee se kone\u010dn\u011b  smiloval, proto\u017ee se odsune, uchop\u00ed lem spodn\u00edho pr\u00e1dla a pohledem m\u011b vyb\u00eddne, abych nadzvedl p\u00e1nev. Co\u017e okam\u017eit\u011b u\u010din\u00edm. V p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch vte\u0159in\u00e1ch jsem zbaven i posledn\u00edho kousku oble\u010den\u00ed. Bill se sice sklon\u00ed ne v\u0161ak kv\u016fli tomu, aby mi pomohl od tlaku v kl\u00edn\u011b. Jeho pusa se p\u0159isaje k vnit\u0159n\u00ed stran\u011b stehna. Usyknu, ne bolest\u00ed, sp\u00ed\u0161e automaticky, kdy\u017e m\u011b kousne.<\/div>\n
„Mrcho,“ otituluji ho, kdy\u017e ke mn\u011b vzhl\u00e9dne, u\u0161kl\u00edbne se a znovu zuby stiskne jemnou k\u016f\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se jeho pozornost kone\u010dn\u011b zam\u011b\u0159\u00ed na toho<\/em>, kdo po n\u00ed tou\u017e\u00ed nejv\u00edce, a znovu se mu dostane p\u00e9\u010de jeho dlan\u00ed, zalapu po dechu. Bill palcem rozet\u0159e kapku na m\u00e9m \u017ealudu, obkrou\u017e\u00ed jej jazykem a n\u00e1sledn\u011b jej vsaje do \u00fast. Spod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek sleduji \u010dernovlasou hlavu pohybuj\u00edc\u00ed se v pravideln\u00e9m rytmu v m\u00e9m kl\u00edn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 to\u2026 dob\u0159e\u2026 jo\u2026“ muml\u00e1m nad n\u00edm. Sakra dob\u0159e! Bill je zkr\u00e1tka nejlep\u0161\u00ed, prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch \u00fast m\u011b dok\u00e1\u017ee zbavit p\u0159\u00ed\u010detnosti. Zrovna jako te\u010f. Jakmile m\u011b toti\u017e za\u010dne s\u00e1t d\u016frazn\u011bji, zvr\u00e1t\u00edm hlavu vzad a vyk\u0159iknu jeho jm\u00e9no. Zareaguje na to t\u00edm, \u017ee vezme do ruky moje varlata a za\u010dne je mnout. Je si a\u017e moc dob\u0159e v\u011bdom, \u017ee se mi to l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Bo\u017ee\u2026 Bille\u2026 T\u00e1\u00e1\u00e1k! Jo, jo, jo!“ Pob\u00edz\u00edm jej v\u00edc a v\u00edc. P\u0159ipad\u00e1 mi to, jako by se moje t\u011blo zm\u00edtalo v hore\u010dce. Spaluje m\u011b to. Na krati\u010dk\u00fd moment m\u011b propust\u00ed ze sv\u00fdch \u00fast, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl naposledy vs\u00e1t m\u016fj \u017ealud. Uvnit\u0159 m\u011b toti\u017e exploduje. Z\u00e1dy dopadnu na postel, p\u0159er\u00fdvav\u011b vydechuji a u\u017e\u00edv\u00e1m si ten dokonal\u00fd pocit uspokojen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Hm.“ Zamru\u010d\u00edm, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm hork\u00e9 rty posunuj\u00edc\u00ed se po m\u00e9 hrudi nahoru. Pomalinku otev\u0159u o\u010di a spat\u0159\u00edm nad sebou jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Bylo to dokonal\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ odv\u011bt\u00ed mi sebev\u011bdom\u011b a v\u011bnuje mi odzbrojuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“ Zachrapt\u00edm.<\/div>\n
„Miluju to, jak chutn\u00e1\u0161.“ Dostane se mi jin\u00e9 odpov\u011bdi, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val a ji\u017e jsem si v hloubi du\u0161e p\u0159\u00e1l. Poc\u00edt\u00edm zklam\u00e1n\u00ed, vz\u00e1p\u011bt\u00ed s\u00e1m sebe v\u0161ak konej\u0161\u00edm, \u017ee se vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky z jeho \u00fast do\u010dk\u00e1m. Jednoho dne ur\u010dit\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 ho zn\u00e1m. To je ten po\u0161uk, za kter\u00fdm jsi kdysi odfr\u010del do Pa\u0159\u00ed\u017ee a m\u011b jsi nechal tr\u010det doma.“ Pronese Tom dot\u010den\u011b, kdy\u017e n\u00e1s p\u0159ijde hostitel p\u0159iv\u00edtat osobn\u011b. Oba si s n\u00edm pot\u0159eseme rukou. Ne\u017e se vzd\u00e1l\u00ed, aby se mohl v\u011bnovat dal\u0161\u00edm host\u016fm, pop\u0159eje n\u00e1m p\u0159\u00edjemnou z\u00e1bavu a p\u0159isl\u00edb\u00ed, \u017ee se je\u0161t\u011b uvid\u00edme.<\/div>\n
„Jo a tys mi to potom m\u011bs\u00edce vy\u010d\u00edtal.“ Za\u0161kleb\u00edm se na Toma, popadnu ho za ruku a t\u00e1hnu ho v\u00edc mezi lidi.<\/div>\n
„Kdybys m\u011b vzal s sebou, nem\u011bl bych ti co vy\u010d\u00edtat. D\u011bdek plesnivej. Moc dob\u0159e si pamatuju, jak po tob\u011b po\u0159\u00e1d \u0161m\u00e1tral. \u00dachyl jeden, je r\u00e1d, \u017ee udr\u017e\u00ed mo\u010d!“<\/div>\n
„Ticho.“ Syknu a usm\u011bji se na nezn\u00e1mou \u017een\u0161tinu, co se po n\u00e1s oto\u010d\u00ed, jeliko\u017e zaslechla n\u011bkolik posledn\u00edch Tomov\u00fdch slov. Je\u0161t\u011b\u017ee nev\u00ed, o kom je \u0159e\u010d. Nepochybuji o tom, \u017ee by to vyslepi\u010dila Joopovi. Nev\u00edm toti\u017e, jak bych mu to vysv\u011btloval. Baby jsou odjak\u017eiva \u0161\u00edlen\u00fd drbny!<\/div>\n
„Osah\u00e1val t\u011b a ty ses nechal.“ Vede si d\u00e1l svou. Jednou na tu svou \u017e\u00e1rlivost pojde.<\/div>\n
„Nenechal.“ Br\u00e1n\u00edm se. Jen m\u011b chytl za ruku, to je toho. Vy\u010d\u00edt\u00e1m snad j\u00e1 Tomovi v\u0161echny ty holky, se kter\u00fdma se v\u00e1lel v posteli? Nevy\u010d\u00edt\u00e1m. Minulost je minulost a te\u010dka.<\/div>\n
„T\u00e1mhle je Karl,“ k\u00fdvnu sm\u011brem k Lagerfeldovi a drcnu do br\u00e1chy, aby mu zam\u00e1val na pozdrav. Tom se \u0161iroce usm\u011bje a zvedne dla\u0148. Karl n\u00e1m odpov\u00ed pokynut\u00edm hlavy a vr\u00e1t\u00ed se k hovoru s n\u011bjakou mladou hol\u010dinou. Prozat\u00edm za n\u00edm nep\u016fjdu, nech\u00e1m to na pozd\u011bji. Nejprve mus\u00edm zjistit, kdo v\u00fdznamn\u00fd a pot\u0159ebn\u00fd pro m\u011b se tu nach\u00e1z\u00ed. Karl m\u00e1 \u010das.<\/p>\n<\/div>\n
„Beatrice!“ vyk\u0159iknu, kdy\u017e kolem m\u011b proch\u00e1z\u00ed \u017eensk\u00e1, co m\u011bla b\u00fdt m\u016fj spojenec ve zni\u010den\u00ed Peta. Jde mi zrovna do r\u00e1ny. V\u00ed, co se kde \u0161ustne, tud\u00ed\u017e bych se od n\u00ed mohl dozv\u011bd\u011bt, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee ten parchant znovu dost\u00e1v\u00e1 tak skv\u011bl\u00e9 zak\u00e1zky.<\/div>\n
„Bille, r\u00e1da t\u011b vid\u00edm.“ Stiskne m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed a pol\u00edb\u00ed m\u011b na tv\u00e1\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017e\u00edm, aby na m\u011b nevid\u011bla, jak odporn\u00e9 mi to je.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky. Mohl bych t\u011b poprosit na slov\u00ed\u010dko?“ Opt\u00e1m se j\u00ed p\u0159ehnan\u011b l\u00edbezn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Billy?“ ozve se vedle m\u011b br\u00e1ch\u016fv hlas. „Zajdu n\u00e1m pro n\u011bco k pit\u00ed.“ Ch\u00e1pu ho. Vid\u00ed v tom zp\u016fsob, jak s\u00e1m sebe uchr\u00e1nit od nez\u00e1\u017eivn\u00e9 konverzace. Jen k\u00fdvnu, v\u011bnuji mu d\u011bkovn\u00fd \u00fasm\u011bv a oto\u010d\u00edm se zp\u011bt k Beatrice.  <\/div>\n
„Jak se ti l\u00edbila posledn\u00ed p\u0159ehl\u00eddka Dolce and Gabbana?“ Nehodl\u00e1m dlouho chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e a ani nem\u00e1m chu\u0165 se s n\u00ed n\u011bjak moc dlouho vybavovat. Nerad bych nech\u00e1val br\u00e1chu moc dlouho samotn\u00e9ho, zase by mi to p\u0159edhazoval jak to Mil\u00e1no, kter\u00fd m\u00e1m je\u0161t\u011b dneska na tal\u00ed\u0159i.<\/div>\n
„Fam\u00f3zn\u00ed, jako v\u017edy.“ Jej\u00ed o\u010di se okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159\u00ed a za\u010dne p\u011bt \u00f3dy na nad\u00e1n\u00ed Stefana a Domenica, p\u0159i\u010dem\u017e nezapomene polichotit moj\u00ed osob\u011b a ujistit m\u011b, \u017ee je jednou v\u0161echny str\u010d\u00edm do kapsy, proto\u017ee u\u017e te\u010f jim dost \u0161lapu na paty.<\/div>\n
„Spousta zn\u00e1m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, p\u0159edn\u00ed modelky a modelov\u00e9…“ postupn\u011b vyjmenuji v\u0161echny p\u0159ednosti, kter\u00e9 jejich m\u00f3dn\u00ed show m\u011bla. „Jsem opravdu r\u00e1d, \u017ee na n\u011b p\u0159\u00edtomnost jednoho \u010dlov\u011bka nevrhla \u0161patn\u00e9 sv\u011btlo.“<\/div>\n
„Tak\u00e9 jsem se toho ob\u00e1vala.“  P\u0159itak\u00e1 mi. Jsem \u0161\u0165asten, \u017ee si rozum\u00edme. „P\u0159ece jen je oslovit osobu s takovou pov\u011bst\u00ed dost riskantn\u00ed.“<\/div>\n
„To ano. Osobn\u011b bych to neud\u011blal. Nech\u00e1pu, jak se mu poda\u0159ilo z\u00edskat tak skv\u011blou pr\u00e1ci\u2026“ Tak a te\u010f by se mohla chytit a pod\u011blit se se mnou o to, co v\u00ed. Beatrice m\u011b v\u0161ak zklame.<\/div>\n
„To by m\u011b rovn\u011b\u017e zaj\u00edmalo. Ostatn\u011b to m\u016f\u017eeme co nevid\u011bt zjistit.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ Zamrk\u00e1m a nech\u00e1pav\u011b zavrt\u00edm hlavou. Kdy\u017e k\u00fdvnut\u00edm nazna\u010d\u00ed sm\u011br, j\u00edm\u017e se m\u00e1m pod\u00edvat, oto\u010d\u00edm se a v tu r\u00e1nu si p\u0159ipad\u00e1m, jako by mi n\u011bkdo dal facku. Po\u0159\u00e1dnou facku nebo mo\u017en\u00e1 sp\u00ed\u0161 p\u011bst\u00ed. Ne, tohle ne!  <\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Tak\u017ee ty si ned\u00e1\u0161 pokoj!“ Automaticky zv\u00fd\u0161\u00edm hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je to on, a te\u010f jsem ho p\u0159istihl p\u0159i \u010dinu. Na t\u00e9 afterparty jsem se ovl\u00e1dal, kytky jsem mu poslal zp\u00e1tky a doufal, \u017ee mu docvakne, \u017ee m\u00e1 Billa<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-9838","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9838","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9838"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9838\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9838"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9838"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9838"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}