{"id":9841,"date":"2010-12-23T17:00:00","date_gmt":"2010-12-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9816"},"modified":"2010-12-23T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-23T16:00:00","slug":"probuzeni-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/23\/probuzeni-13\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 13."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
Pro jistotu ustoup\u00edm dozadu je\u0161t\u011b o jeden mal\u00fd krok. Nepom\u00e1h\u00e1 to. S rozmrzel\u00fdm povzdechem st\u00e1hnu obli\u010dej v pok\u0159iven\u00e9, nanejv\u00fd\u0161 ne\u0161\u0165astn\u00e9 grimase.<\/div>\n
„Mami?“ Za\u0161ept\u00e1m nerozhodn\u011b sm\u011brem, kde tu\u0161\u00edm obrysy mat\u010dina t\u011bla, kter\u00e9 se skl\u00e1n\u00ed  nad bratrovou starou d\u011btskou postel\u00ed. Se v\u0161\u00ed soust\u0159ed\u011bnost\u00ed p\u0159evl\u00e9k\u00e1 velk\u00fd buclat\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 do \u010dist\u00e9ho povle\u010den\u00ed s prou\u017ekem. Kone\u010dn\u011b zvedne hlavu m\u00fdm sm\u011brem a nech\u00e1pav\u011b zakrout\u00ed hlavou.<\/div>\n
„M\u011bla jsem za to, \u017ee jedna v\u011b\u010dn\u011b nespokojen\u00e1 modelka v rodin\u011b bohat\u011b sta\u010d\u00ed. Tohle tri\u010dko u\u017e m\u00e1\u0161 na sob\u011b b\u011bhem t\u00e9 chv\u00edle, co jsem tady, po\u010dtvrt\u00e9. N\u011bjak mi unik\u00e1 ten z\u00e1sadn\u00ed rozd\u00edl mezi \u010dern\u00fdm trikem s modr\u00fdm n\u00e1pisem a \u010dern\u00fdm trikem s b\u00edl\u00fdm n\u00e1pisem, ale zd\u00e1 se, \u017ee pro tebe je to probl\u00e9m p\u0159\u00edmo nevy\u0159e\u0161iteln\u00fd. Takhle t\u011b nezn\u00e1m.“ Znovu se sklon\u00ed nad postel a ani na chv\u00edli se nep\u0159est\u00e1v\u00e1 usm\u00edvat sama pro sebe. Kone\u010dn\u011b jsem mohl znovu c\u00edtit to teplo, kter\u00e9 rozd\u00e1vala poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee jsme oba dva v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Taky jsem s\u00e1m sebe takov\u00e9ho neznal.  Nikdy se mi to p\u0159ece nestalo. Abych hodinu a p\u016fl tvrdnul p\u0159ed zrcadlem a \u0159e\u0161il n\u011bco tak nepodstatn\u00e9ho, jako bylo tri\u010dko, ve kter\u00e9m jsem m\u011bl j\u00edt ten den ven. Jen\u017ee tohle nebyl jen dal\u0161\u00ed oby\u010dejn\u00fd den v po\u0159ad\u00ed. Nic u\u017e nem\u011blo b\u00fdt stejn\u00e9, dokonce ani j\u00e1 ne. <\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem se do\u010dkal toho dne, kdy jsme si sm\u011bli bratra odv\u00e9zt zp\u00e1tky dom\u016f. V noci jsem neusnul ani na chvili\u010dku, po\u0159\u00e1d jsem se jen p\u0159evaloval ze strany na stranu a popoh\u00e1n\u011bl \u010das, jen aby u\u017e bylo r\u00e1no. U\u017e n\u011bkolik dn\u00ed m\u011b tr\u00e1pily v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed z toho, \u017ee jsem nemohl b\u00fdt u Billa hned ten den pot\u00e9, kdy se probudil. Ale podeps\u00e1n\u00ed smlouvy na nov\u00fd reklamn\u00ed spot, ve kter\u00e9m jsem m\u011bl propagovat modern\u00ed p\u00e1nsk\u00e9 hodinky, bylo domluveno u\u017e m\u011bs\u00edc dop\u0159edu. Snad tady existovala n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, jak to \u0161ikovn\u011b uhr\u00e1t a sch\u016fzku p\u0159esunout, ale v\u017edycky jsem se sna\u017eil b\u00fdt v obchodn\u00edch z\u00e1le\u017eitostech korektn\u00ed a spolehliv\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee za norm\u00e1ln\u00ed situace by tohle Bill pochopil, a dokonce i ocenil. P\u0159esn\u011b takhle jsem se mu to sna\u017eil podat i do telefonu, kdy\u017e jsme spolu v\u010dera mluvili. Sna\u017eil jsem se zn\u00edt tak, jako by se v\u016fbec nic ned\u011blo, a doufal jsem, \u017ee to pochop\u00ed a bude se stejn\u011b jako j\u00e1 t\u011b\u0161it z toho, \u017ee se u\u017e brzy uvid\u00edme doma. A p\u0159esto, \u017ee se sna\u017eil, abych na n\u011bm v\u016fbec nic nepoznal, mohl jsem jasn\u011b vyc\u00edtit, jak moc ho to mrzelo. Svatosvat\u011b jsem si ten den sl\u00edbil, \u017ee po dobu jeho rekonvalescence se od n\u011bj nehnu ani na krok. Tolik jsem mu toho dlu\u017eil.  <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se rodi\u010de vr\u00e1tili z n\u00e1v\u0161t\u011bvy, p\u0159esto\u017ee jsem um\u00edral zv\u011bdavost\u00ed, nena\u0161el jsem dost odvahy, abych se na Billa zeptal. B\u00e1l jsem se, \u017ee bych se dozv\u011bd\u011bl, jak moc byl zklaman\u00fd z toho, \u017ee jsem se v nemocnici nakonec neuk\u00e1zal. Ur\u010dit\u011b a\u017e do posledn\u00ed chv\u00edle doufal, \u017ee ho p\u0159ekvap\u00edm a sch\u016fzku zru\u0161\u00edm. Rodi\u010de m\u011bli pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce a necht\u011bl jsem jim p\u0159id\u011bl\u00e1vat dal\u0161\u00ed starosti. M\u011bli co d\u011blat, aby stihli p\u0159est\u011bhovat alespo\u0148 n\u011bkter\u00e9 nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci z jeho bytu do doby, ne\u017e pojede dom\u016f. Byl to jen dal\u0161\u00ed logick\u00fd krok, kter\u00fd matka pe\u010dliv\u011b napl\u00e1novala. Ve\u0161ker\u00e1 jej\u00ed p\u00e9\u010de o n\u011bj tak bude mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed a intenzivn\u011bj\u0161\u00ed. Nezmohl jsem se ani na jedin\u00e9 slovo protestu. V podstat\u011b mi nedovolila, abych k tomu \u0159ekl jak\u00fdkoliv vlastn\u00ed n\u00e1zor. Zkr\u00e1tka jsem se znovu zabydlel v m\u00e9m star\u00e9m pokoji, kter\u00fd byl hned naproti toho Billova, a se v\u0161\u00edm j\u00ed ochotn\u011b pom\u00e1hal. V minulosti jsme \u010dasto tr\u00e1vili spoustu \u010dasu mimo domov, i kdy\u017e si to nep\u0159\u00e1la, u\u017e\u00edvali jsme si v\u0161ech mo\u017enost\u00ed, kter\u00e9 se n\u00e1m nab\u00edzely, ale v tu chv\u00edli jsem si uv\u011bdomil, \u017ee si v\u00edc ne\u017e kdokoliv jin\u00fd zaslou\u017e\u00ed, aby n\u00e1s m\u011bla alespo\u0148 na chv\u00edli zase pohromad\u011b. Vlastn\u011b jsme si to zaslou\u017eili my v\u0161ichni. Vr\u00e1tit se na p\u00e1r okam\u017eik\u016f v \u010dase a \u017e\u00edt jako kompletn\u00ed rodina. Znovu pohledem zabloud\u00edm k velk\u00e9 ov\u00e1ln\u00e9 plo\u0161e zrcadla a uprav\u00edm si bavln\u011bnou \u0161edou \u010delenku.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, mami, mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m v tomhle \u00fa\u010desu malou hlavu?“ Chv\u00edli se mi zd\u00e1, \u017ee m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1, to kdy\u017e slo\u017e\u00ed \u010distou a navon\u011bnou pe\u0159inu do \u00fahledn\u00e9 kupi\u010dky. V\u00e1h\u00e1m i ve chv\u00edli, kdy ke mn\u011b s \u00fasm\u011bvem p\u0159ejde, zezadu m\u011b obejme kolem pasu a bradu si polo\u017e\u00ed na m\u00e9 rameno. Ur\u010dit\u011b mus\u00ed st\u00e1t na \u0161pi\u010dk\u00e1ch.<\/em> Bleskne mi hlavou, kdy\u017e m\u011b ovane zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b kop\u0159ivov\u00e9ho \u0161amp\u00f3nu, kterou jsem si pamatoval z d\u011btstv\u00ed. St\u00e1le ml\u010dky si m\u011b pozorn\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed v zrcadle a ruce proplete s t\u011bmi m\u00fdmi.<\/div>\n
<\/div>\n
„A\u0165 u\u017e je ta \u0161\u0165astn\u00e1 kdokoliv, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ji naprosto okouzl\u00ed\u0161. N\u011bkdy si sama sob\u011b sobecky blahop\u0159eji k tomu, jak\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 d\u011bti se mi povedly.“ Sm\u011bjeme se spole\u010dn\u011b jako u\u017e dlouho ne, a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomuji, \u017ee ze m\u011b v\u0161echen ten stres z posledn\u00edch t\u00fddn\u016f pomalu ale jist\u011b opad\u00e1. Mohl jsem up\u0159\u00edmn\u011b uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee pokud se budu sna\u017eit a vytrv\u00e1m, z\u00edsk\u00e1m sv\u00e9ho bratra zp\u011bt a mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1, \u017ee z\u00edsk\u00e1m i n\u011bco nav\u00edc.  <\/div>\n
<\/div>\n
Po celou tu dobu, kdy jedeme autem do nemocnice, se sna\u017e\u00edme neml\u010det a za ka\u017edou cenu vyv\u00edj\u00edme a\u017e nadlidskou snahu v tom, abychom neust\u00e1le o n\u011b\u010dem \u017eiv\u011b diskutovali. O mat\u010din\u011b nov\u00e9 z\u00e1kazn\u00edci, kter\u00e1 si u n\u00ed objednala plesovou r\u00f3bu ve stylu Lady Gaga. O Gordonov\u011b nov\u00e9m v\u00fdfuku na motorce. O \u010demkoliv a o ni\u010dem, jen abychom zahnali tu p\u0159\u00ed\u0161ernou nervozitu, kter\u00e1 mus\u00ed b\u00fdt snad i hmatateln\u00e1, jako by z n\u00e1s cr\u010dela po litrech. Z \u010deho jsme vlastn\u011b m\u011bli tenhle podivn\u00fd strach? \u010ceho jsem se tak b\u00e1l? V my\u0161lenk\u00e1ch jsem se po\u0159\u00e1d up\u00ednal k Billovi a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli bude po\u0159\u00e1d takov\u00fd, jak\u00e9ho jsem si ho pamatoval. Mohlo ho v\u0161echno, co pro\u017eil, n\u011bjak zm\u011bnit? Mohl na n\u011bkter\u00e9 v\u011bci t\u0159eba \u00fapln\u011b zapomenout? Nebyl jsem si s\u00e1m sebou jist. Po\u0159\u00e1d se ve mn\u011b prala touha po tom, aby si na v\u0161echno pamatoval a jeho city ke mn\u011b se nezm\u011bnily, a z\u00e1rove\u0148 jsem s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010doval o tom, \u017ee kdyby na to jednodu\u0161e zapomn\u011bl anebo ztr\u00e1tu \u010d\u00e1sti vzpom\u00ednek alespo\u0148 \u0161ikovn\u011b p\u0159edst\u00edral, bylo by to pro n\u00e1s oba lep\u0161\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy jsme na p\u0159\u00edjmu jen kousek od bratrova pokoje \u010dekali, a\u017e matka podep\u00ed\u0161e v\u0161echny pap\u00edry k propu\u0161t\u011bn\u00ed, se ve dve\u0159\u00edch z ni\u010deho nic objevila S\u00e1ra. Tu\u0161il jsem, \u017ee se mnou bude cht\u00edt mluvit, jej\u00ed pohled m\u011b doslova vyb\u00edzel k tomu, abych z\u016fstal a nikam nechodil. Ani trochu se mi necht\u011blo. Ale uv\u011bdomoval jsem si, kolik j\u00ed toho vlastn\u011b dlu\u017e\u00edm a \u0159ekl jsem rodi\u010d\u016fm, \u017ee za nimi za chv\u00edli p\u0159ijdu. Bude to jen chvili\u010dka. Pak u\u017e ho kone\u010dn\u011b uvid\u00edm.<\/em> Uji\u0161\u0165oval jsem s\u00e1m sebe a sna\u017eil jsem se ovl\u00e1dnout, abych ji jednodu\u0161e neposlal n\u011bkam.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“ Nejist\u00fd, ale p\u0159esto velice pevn\u00fd d\u00edv\u010d\u00ed hlas m\u011b odtrhne od v\u0161ech t\u011bch my\u0161lenek, kter\u00e9 mi znovu rozklepaly kolena nervozitou. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit to, \u017ee se mu budu jen za p\u00e1r okam\u017eik\u016f znovu d\u00edvat do usm\u011bvav\u00e9ho obli\u010deje, \u017ee s n\u00edm budu moci znovu mluvit.<\/div>\n
 „Douf\u00e1m, \u017ee se na m\u011b nezlob\u00edte za ty textov\u00e9 zpr\u00e1vy, kter\u00fdmi jsem v\u00e1s tak nevyb\u00edrav\u011b bombardovala. V\u00edm, \u017ee pro tyhle \u00fa\u010dely jste mi sv\u00e9 telefonn\u00ed \u010d\u00edslo ned\u00e1val, ale m\u011bla jsem o v\u00e1s opravdu strach, kdy\u017e jste mi tehdy ve\u010der beze slova polo\u017eil telefon a nereagoval na vzkazy na z\u00e1znamn\u00edku.“<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli j\u00ed trv\u00e1, ne\u017e ke mn\u011b kone\u010dn\u011b zvedne hlavu a mn\u011b nem\u016f\u017ee uniknout, jak je \u010derven\u00e1 rozpaky. Znovu jsem se k n\u00ed choval hrozn\u011b. Tolik toho pro Billa ud\u011blala. Tolik toho ud\u011blala i pro m\u011b. Celou tu dobu st\u00e1la zcela nezi\u0161tn\u011b na m\u00e9 stran\u011b a j\u00e1 ji p\u0159ehl\u00ed\u017eel. Dal\u0161\u00ed povahov\u00fd rys, kter\u00fd bych m\u011bl zapsat na pomysln\u00fd seznam pat\u0159\u00edc\u00ed minulosti.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, S\u00e1ro. Znovu jsem se k v\u00e1m zachoval jako tot\u00e1ln\u00ed pitomec bez kouska mozku. Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee se budete b\u00e1t. Jen\u017ee toho v t\u00e9 chv\u00edli na m\u011b bylo tolik, \u017ee jsem zareagoval tak, jak jsem zareagoval. V\u016fbec mi nedo\u0161lo, \u017ee jste je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na druh\u00e9 stran\u011b telefonu a \u010dek\u00e1te na odpov\u011b\u010f.“ Znovu zrudla jako p\u0159ezr\u00e1l\u00e9 rajsk\u00e9 jabl\u00ed\u010dko a j\u00e1 si uv\u011bdomil, jak musela moje sice up\u0159\u00edmn\u00e1, ale p\u011bkn\u011b neomalen\u00e1 slova vyzn\u00edt jej\u00edm u\u0161\u00edm. Jen jsem j\u00ed potvrdil to, \u017ee je pro m\u011b st\u00e1le stejn\u011b neviditeln\u00e1. „Toti\u017e, nech\u00e1pejte to n\u011bjak \u0161patn\u011b, v\u016fbec jsem to tak nemyslel. Prost\u011b jsem m\u011bl plnou hlavu bratra, toho, \u017ee se probudil a \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, v\u016fbec jsem na v\u00e1s nepomyslel. J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se.“ T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zaregistruji tenou\u010dk\u00fd pot\u016f\u010dek slz, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed ut\u0159\u00edt do ruk\u00e1vu b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b. A pak se \u0159ekne, up\u0159\u00edmnost nade v\u0161e. Bo\u017ee! Tohle jsem v\u016fbec neum\u011bl.<\/em> Jestli jsem m\u011bl tohle br\u00e1t jako tr\u00e9nink v tom, jak se budu chovat k Billovi, dalo se \u0159\u00edct, \u017ee jsem naprosto poho\u0159el. Empatie nikdy nebyla moje siln\u00e1 str\u00e1nka, zkr\u00e1tka jsem se sna\u017eil b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, d\u011blal jsem, co jsem mohl. Doopravdy jsem nen\u00e1vid\u011bl pohled na kohokoliv, kdo plakal. Vyvol\u00e1valo to ve mn\u011b pocity \u00fazkosti a nikdy jsem nev\u011bd\u011bl jak se spr\u00e1vn\u011b zachovat.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv zkus\u00edm lehk\u00e9  poklep\u00e1n\u00ed na rameno, ale na tohle povzbuzen\u00ed, kter\u00e9 \u010dasto pou\u017e\u00edv\u00e1m na sv\u00e9ho psa, v\u016fbec nereaguje. Copak j\u00e1 v\u00edm, jak zach\u00e1zet s ne\u0161\u0165astnou holkou?<\/em> Opatrn\u011b chyt\u00edm jej\u00ed drobnou studenou dla\u0148 a ta doslova zmiz\u00ed v t\u00e9 moj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale no tak, S\u00e1ro, jsi p\u0159ece spr\u00e1vn\u00e1 holka.“ Kone\u010dn\u011b se na m\u011b to slzav\u00e9 \u00fadol\u00ed usm\u011bje, hlas se j\u00ed po\u0159\u00e1d nepatrn\u011b chv\u011bje l\u00edtost\u00ed. N\u011bjak nedok\u00e1\u017eu odhadnout, co se s n\u00ed v tu chv\u00edli odehr\u00e1v\u00e1, po\u0159\u00e1d na m\u011b jen bezeslova up\u0159en\u011b z\u00edr\u00e1, jako by si m\u011b cht\u011bla zapamatovat a pozd\u011bji co nejv\u011brn\u011bji namalovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e v\u00edm, jak moc o tob\u011b m\u00e9dia lhala. Nen\u00ed ani slovo pravdy na tom, \u017ee jsi n\u011bkdo, kdo je bez srdce a neum\u00ed se zamilovat. D\u016fkaz toho, jak velk\u00e9 m\u00e1\u0161 srdce, je tv\u016fj bratr.“ Jsem z toho, co \u0159\u00edk\u00e1 trochu zmaten\u00fd, ale p\u0159esto jej\u00ed \u00fasm\u011bv op\u011btuji. Bylo tedy jasn\u00e9, \u017ee ten ve\u010der, kdy jsem mluvil se svou halucinac\u00ed, sly\u0161ela ka\u017ed\u00e9 slovo. A \u017ee je tak\u00e9 spr\u00e1vn\u011b pochopila. Jemn\u011b mi stiskne druhou ruku a j\u00e1 to pochop\u00edm jako tich\u00e9 potvrzen\u00ed toho, \u017ee si to nech\u00e1 pro sebe. Ani trochu se mi nel\u00edbilo, \u017ee jsem do toho v\u0161eho zmatku mezi mnou a Billem zasv\u011btil dal\u0161\u00edho, a nav\u00edc t\u00e9m\u011b\u0159 ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, ale co jsem m\u011bl d\u011blat?<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Nechovej se ke mn\u011b jako bych byl n\u011bjakej invalida! Dok\u00e1\u017eu j\u00edt docela dob\u0159e s\u00e1m, kdy\u017e se budu trochu v\u00edc soust\u0159edit a sna\u017eit. U\u017e podruh\u00e9 neupadnu, sly\u0161\u00ed\u0161, mami? A p\u0159esta\u0148 m\u011b postrk\u00e1vat na tom kole\u010dkov\u00fdm k\u0159esle jako n\u011bjak\u00fdho d\u016fchodce, takovej trapas! Venku je ur\u010dit\u011b milion novin\u00e1\u0159\u016f, v\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee dopust\u00edm, aby m\u011b vyfotili TAKHLE?“ Podv\u011bdom\u011b pozn\u00e1m bratr\u016fv ura\u017een\u00fd a sp\u00edlaj\u00edc\u00ed hlas a automaticky rozt\u00e1hnu rty v \u00fasm\u011bvu, zd\u00e1 se, \u017ee se v\u016fbec nic nezm\u011bnilo. Kone\u010dn\u011b znovu vid\u00edm jeho obli\u010dej. Je je\u0161t\u011b o n\u011bco pohublej\u0161\u00ed a b\u011blej\u0161\u00ed ne\u017e jak jsem byl zvykl\u00fd, ale p\u0159esto nevypadal jako n\u011bkdo, kdo byl je\u0161t\u011b ned\u00e1vno ve v\u00e1\u017en\u00e9m zdravotn\u00edm stavu. Sp\u00ed\u0161 vypadal jako n\u011bkdo, kdo jen hodn\u011b dlouho odpo\u010d\u00edval a nic ned\u011blal.  <\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edtej zp\u00e1tky, br\u00e1\u0161ko.“ Za\u0161ept\u00e1m to naprosto dojat\u00fdm hlasem a m\u00e1ma se znovu rozpl\u00e1\u010de \u0161t\u011bst\u00edm. Bill se sm\u00edchem oto\u010d\u00ed o\u010di v sloup a mn\u011b nem\u016f\u017ee uniknout, jak celou dobu zara\u017een\u011b civ\u00ed na moje a S\u00e1\u0159iny propleten\u00e9 ruce. Cel\u00e9 se to stalo tak rychle, \u017ee si teprve a\u017e te\u010f uv\u011bdom\u00edm, \u017ee bych ji m\u011bl pustit, a taky to okam\u017eit\u011b ud\u011bl\u00e1m. N\u011bkolika kroky k n\u011bmu p\u0159ejdu a sklon\u00edm se, abych ho mohl pol\u00edbit na tv\u00e1\u0159. V\u0161echno te\u010f bude \u00fapln\u011b jin\u00e9, byl jsem si jist.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia Pro jistotu ustoup\u00edm dozadu je\u0161t\u011b o jeden mal\u00fd krok. Nepom\u00e1h\u00e1 to. S rozmrzel\u00fdm povzdechem st\u00e1hnu obli\u010dej v pok\u0159iven\u00e9, nanejv\u00fd\u0161 ne\u0161\u0165astn\u00e9 grimase. „Mami?“ Za\u0161ept\u00e1m nerozhodn\u011b sm\u011brem, kde tu\u0161\u00edm obrysy mat\u010dina t\u011bla, kter\u00e9 se skl\u00e1n\u00ed  nad bratrovou starou d\u011btskou postel\u00ed. Se v\u0161\u00ed soust\u0159ed\u011bnost\u00ed p\u0159evl\u00e9k\u00e1 velk\u00fd buclat\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-9841","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9841","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9841"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9841\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9841"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9841"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9841"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}