{"id":9850,"date":"2010-12-22T18:00:00","date_gmt":"2010-12-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9825"},"modified":"2010-12-22T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-22T17:00:00","slug":"nad-stadem-koni-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/22\/nad-stadem-koni-6\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 6."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b vzbudilo otravn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed bud\u00edku na m\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku. Otr\u00e1ven\u011b jsem zabru\u010del a p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok. Po chv\u00edli jsem ale stejn\u011b byl nucen otev\u0159\u00edt o\u010di a vypot\u00e1cet se z postele, jeliko\u017e jsem dneska musel j\u00edt do \u0161koly. V\u016fbec jsem se tam net\u011b\u0161il. T\u00e1ta v\u010dera zase odjel na n\u011bjak\u00e9 dostihy a j\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nem\u011bl svoje auto. Tak\u017ee jedin\u00e1 mo\u017enost, jak se do \u0161koly m\u016f\u017eu dostat, byl Tom. Teda Tomovo auto, ale on m\u011b tam musel odv\u00e9zt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille! Vst\u00e1vej u\u017e, nebo p\u0159ijedeme do t\u00fd \u0161koly pozd\u011b,“ usly\u0161el jsem ho, jak na m\u011b vol\u00e1 z kuchyn\u011b. Dlouze jsem si z\u00edvl a rozespal\u00fd jsem se vydal do koupelny. Rychle jsem se osprchoval a svoje dlouh\u00e9 vlasy si lehce natup\u00edroval a zafixoval po\u0159\u00e1dnou vrstvou laku. Potom jsem se vrhl na l\u00ed\u010den\u00ed. Po tv\u00e1\u0159i jsem rozet\u0159el make-up a lehce ji p\u0159epudroval. \u0158asy jsem namaloval \u0159asenkou, o\u010di obt\u00e1hl \u010dernou linkou a v\u0161echno podtrhl tmav\u00fdmi o\u010dn\u00edmi st\u00edny. Je\u0161t\u011b jsem v\u0161echno zkontroloval v zrcadle, a kdy\u017e jsem byl kone\u010dn\u011b spokojen\u00fd, vy\u0161el jsem z koupelny.<\/div>\n
<\/div>\n
Zapadl jsem do sv\u00e9ho pokoje a otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148. Netu\u0161il jsem, co bych si m\u011bl vz\u00edt na sebe. Nakonec jsem vyt\u00e1hl upl\u00e9 \u010dern\u00e9 d\u017e\u00edny a oby\u010dejn\u00e9 \u010dern\u00e9 tri\u010dko. Na to jsem si nat\u00e1hl mikinu a do ruky vzal ko\u017eenou bundi\u010dku od Diora. P\u0159es rameno jsem si hodil svou velkou \u010dernou kabelku a potom seb\u011bhl dol\u016f do kuchyn\u011b. Tom u\u017e sed\u011bl u stolu, nep\u0159\u00edtomn\u011b \u017ev\u00fdkal kousek rohl\u00edku a \u010detl noviny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Od kdy \u010dte\u0161 noviny?“ zeptal jsem se a pobaven\u011b sledoval, jak \u00falekem nadsko\u010dil.<\/div>\n
„Do prdele, Bille, j\u00e1 se lekl,“ zaklel a dramaticky se chytl za hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Tak sorry, no,“ omluvil jsem se, ale nep\u0159est\u00e1val jsem se usm\u00edvat. Do misky jsem si nasypal trochu cere\u00e1li\u00ed a nalil do nich ml\u00e9ko. Za\u010dal jsem pomalu j\u00edst.<\/div>\n
„Tome, tys do t\u00fd \u0161koly taky chodil?“ zeptal jsem se a pod\u00edval se na n\u011bj. Tom vzhl\u00e9dl od novin.<\/div>\n
„Jo. Chodil,“ \u0159ekl. K ni\u010demu jin\u00e9mu se nem\u011bl.<\/div>\n
„A jak\u00fd to tam je?“ zeptal jsem se. Tom si povzdechl.<\/div>\n
„Je to norm\u00e1ln\u00ed \u0161kola. Jako ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho,“ pokr\u010dil rameny. V\u00edc jsem se neptal. Nejsp\u00ed\u0161 se o tom necht\u011bl bavit.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Tak d\u011blej, Bille, mus\u00edme jet,“ \u0159ekl po chvilce a zvedl se ze \u017eidle.<\/div>\n
„Jo, hned,“ \u0159ekl jsem a dojedl posledn\u00ed sousto. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale ani jsem nem\u011bl pot\u0159ebu se s n\u00edm h\u00e1dat. Pr\u00e1v\u011b naopak. Zvedl jsem se taky a odnesl misku do d\u0159ezu. Posb\u00edral jsem si v\u011bci a n\u00e1sledoval Toma p\u0159ed d\u016fm. Oba jsme ml\u010dky nasedli do jeho auta a Tom nastartoval. V aut\u011b vl\u00e1dlo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. Tom byl zahlouban\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek a j\u00e1 jsem byl cel\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed z n\u00e1stupu do nov\u00e9 \u0161koly.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, m\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“ prolomil jsem po chvilce to ticho.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pro\u010d pracuje\u0161 zrovna u t\u00e1ty na farm\u011b?“ zeptal jsem se. Jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Prost\u011b, kdy\u017e jsem hledal pr\u00e1ci, zajel jsem se za tv\u00fdm t\u00e1tou zeptat, jestli by m\u011b nezam\u011bstnal. A on souhlasil,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„A… tob\u011b nechyb\u00ed rodi\u010de?“ zeptal jsem se opatrn\u011b. Nev\u00edm pro\u010d, ale n\u011bjak jsem vyc\u00edtil, \u017ee tohle je pro n\u011bj citliv\u00e9 t\u00e9ma.<\/div>\n
„Chyb\u00ed. Ale sna\u017e\u00edm se na to nemyslet,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„A ty za nimi nejezd\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne, Bille. Ani nem\u016f\u017eu. Moji rodi\u010de zem\u0159eli,“ \u0161eptl.<\/div>\n
„To… to je mi l\u00edto, Tome,“ \u0159ekl jsem. Pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„D\u00edky. U\u017e je to d\u00e1vno“ \u0159ekl a smutn\u011b se usm\u00e1l, a\u010d st\u00e1le hled\u011bl na cestu p\u0159ed sebou. Nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edct. Nem\u011bl jsem s t\u00edmhle zku\u0161enosti. Potom u\u017e jsme ani jeden nepromluvili, dokud Tomovo auto nezastavilo p\u0159ed budovou, kter\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 slou\u017eila jako \u0161kola.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, jsme tady,“ zahul\u00e1kal Tom do ticha a povzbudiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1l. „Dneska bude\u0161 m\u00edt asi jenom prvn\u00ed dv\u011b hodiny, tak na tebe po\u010dk\u00e1m a pojedeme zase zp\u00e1tky na farmu,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„Hm,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem ne zrovna nad\u0161en\u011b. Otr\u00e1ven\u011b jsem si povzdechl a vystoupil z auta. Je\u0161t\u011b jsem po Tomovi st\u0159elil lehce zoufal\u00fdm pohledem, ale potom u\u017e jsem se otr\u00e1ven\u00fdm krokem vydal do \u0161koly. Snad poprv\u00e9 za tu dobu, co jsem ho poznal, jsem necht\u011bl, aby m\u011b opustil. Ti\u0161e jsem si povzdechl a pro\u0161el jsem kolem hlou\u010dku lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se hlasit\u011b sm\u00e1li. C\u00edtil jsem na sob\u011b jejich pohledy, ale nev\u0161\u00edmal jsem si jich. Oni byly pod mou \u00farove\u0148. V\u0161echno tady bylo pod mou \u00farove\u0148.<\/div>\n
<\/div>\n
Otev\u0159el jsem vchodov\u00e9 dve\u0159e a vydal se hledat \u0159editelnu. Je\u0161t\u011b jsem se tam m\u011bl ohl\u00e1sit. Chv\u00edli jsem bloudil po chodb\u00e1ch \u0161koly, ale potom jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el dve\u0159e s p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdm n\u00e1pisem. Zaklepal jsem.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozvalo se tlumen\u011b. Stiskl jsem kliku a dve\u0159e pomalu otev\u0159el. „Dobr\u00fd den, j\u00e1…“ za\u010dal jsem, ale \u0159editel sed\u00edc\u00ed za stolem m\u011b nenechal domluvit.<\/div>\n
„\u00c1, vy budete jist\u011b Bill Kaulitz. No poj\u010fte se posadit,“ p\u0159iv\u00edtal m\u011b. Byl to postar\u0161\u00ed mu\u017e s pro\u0161ediv\u011bl\u00fdmi vlasy a m\u00edrn\u011b strhan\u00fdmi rysy.<\/div>\n
„Ano. To jsem j\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Tak v\u00e1s v\u00edt\u00e1m u n\u00e1s na gymn\u00e1ziu. Jen jsem v\u00e1m cht\u011bl d\u00e1t u\u010debnice, kter\u00e9 budete pot\u0159ebovat, kl\u00ed\u010d od va\u0161\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ky a rozvrh hodin. Te\u010f budete v u\u010debn\u011b v nejvy\u0161\u0161\u00edm pat\u0159e, se\u017eenu v\u00e1m n\u011bkoho z va\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy, aby v\u00e1s tam odvedl,“ \u0159ekl a podal mi \u0161tos star\u00fdch otrhan\u00fdch u\u010debnic. Zmaten\u011b jsem zamrkal a vzal si je od n\u011bj. On hned na to vstal a otev\u0159el dve\u0159e na chodbu. Odchytil jednoho \u017e\u00e1ka, kter\u00fd se zrovna hnal po chodb\u011b a n\u011bco mu \u0159ekl. Bohu\u017eel jsem p\u0159es hluk, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel z chodby, nesly\u0161el co.<\/div>\n
<\/div>\n
Potom usedl zp\u011bt na svou \u017eidli a za\u010dal nep\u0159\u00edtomn\u011b listovat n\u011bkolika pap\u00edry, kter\u00e9 mu le\u017eely na stole. Mn\u011b si v\u016fbec nev\u0161\u00edmal. Zanedlouho ale na dve\u0159e \u0159editelny n\u011bkdo zaklepal. Oto\u010dil jsem se, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e se v nich objevila hlava n\u011bjak\u00e9ho kluka asi tak v m\u00e9m v\u011bku, s kr\u00e1tk\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi vlasy a hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Bille, tohle je Sebastian, jeden z va\u0161ich spolu\u017e\u00e1k\u016f. On v\u00e1m te\u010f uk\u00e1\u017ee, v jak\u00e9 u\u010debn\u011b budete a kde je \u0161atna,“ vyhrkl a usm\u00e1l se na m\u011b. Jen jsem na n\u011bj tup\u011b z\u00edral a potom jsem p\u0159ik\u00fdvl, jako \u017ee rozum\u00edm. Ve skute\u010dnosti mi z toho \u0161la hlava kolem. Je\u0161t\u011b, \u017ee tu budu jen jeden rok.<\/div>\n
Otr\u00e1ven\u011b jsem se zvedl a n\u00e1sledoval toho kluka. Ml\u010dky jsem kr\u00e1\u010del po chodb\u011b a nev\u0161\u00edmal si zkoumav\u00fdch pohled\u016f lid\u00ed, kter\u00e9 jsem m\u00edjel. Ostatn\u011b, byl jsem zvykl\u00fd b\u00fdt st\u0159edem pozornosti, tak\u017ee mi to ani nep\u0159i\u0161lo.<\/div>\n
<\/div>\n
Mezit\u00edm jsme sestupovali do suter\u00e9nu \u0161koly, kde byla \u0161atna.<\/div>\n
„Tohle je tvoje sk\u0159\u00ed\u0148ka. M\u016f\u017ee\u0161 si tu nechat v\u0161echny u\u010debnice a dom\u016f si nosit jenom ty, kter\u00fd bude\u0161 pot\u0159ebovat,“ vysv\u011btlil mi ochotn\u011b. P\u0159ik\u00fdvl jsem a v\u0161echny ty pro m\u011b zbyte\u010dn\u00e9 knihy jsem si odlo\u017eil, jak \u0159\u00edkal. Pot\u00e9 jsem ho n\u00e1sledoval znovu po schodech nahoru, a\u017e do posledn\u00edho patra. Dalo mi to docela zabrat, pon\u011bvad\u017e jsem nebyl zvykl\u00fd na tolik pohybu najednou. Nebyl jsem zrovna sportovn\u00ed typ.<\/div>\n
„Je to docela z\u00e1hul, vy\u0161lapat v\u0161echny ty schody, ale neboj, zvykne\u0161 si,“ usm\u00e1l se na m\u011b, kdy\u017e si v\u0161iml m\u00e9ho zb\u011bsil\u00e9ho fun\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161,“ p\u0159itakal jsem. Dnes jsem se opravdu omezoval jen na jednoslovn\u00e9 odpov\u011bdi. Ve\u0161el jsem za Sebastianem do jedn\u00e9 ze t\u0159\u00edd, kter\u00e9 na pat\u0159e byly. V\u011bt\u0161ina \u017e\u00e1k\u016f u\u017e sed\u011bla na sv\u00fdch m\u00edstech a bavila se mezi sebou. Jakmile m\u011b ov\u0161em spat\u0159ili, jejich hovor utichl a v\u0161echny pohledy se up\u0159ely na m\u011b. Neznateln\u011b jsem pokr\u010dil rameny a popo\u0161el ke kated\u0159e, za kterou sed\u011bla postar\u0161\u00ed profesorka a n\u011bco zapisovala do t\u0159\u00eddnice.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ehm… dobr\u00fd den, j\u00e1 jsem Bill Kaulitz,“ \u0159ekl jsem a p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b. Profesorka se na m\u011b zad\u00edvala a sjela m\u011b rentgenuj\u00edc\u00edm pohledem od shora a\u017e dol\u016f. Klidn\u011b bych se vsadil, \u017ee se j\u00ed na m\u011b nel\u00edbila jedin\u00e1 \u010d\u00e1ste\u010dka.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Posa\u010fte se t\u00e1mhle k Suzi,“ \u0159ekla a prsem uk\u00e1zala na lavici, kterou ob\u00fdvala pouze jedna drobn\u00e1 blon\u010fat\u00e1 d\u00edvka. Vydal jsem se jej\u00edm sm\u011brem. Ne\u017e jsem si v\u016fbec sta\u010dil sednout do lavice, u\u017e byla ke mn\u011b oto\u010den\u00e1.<\/div>\n
„Ahoj, j\u00e1 jsem Suzi, ty jsi Bill, \u017ee?“ zeptala se a \u0161iroce se na m\u011b zazubila. Cht\u011b necht\u011b jsem j\u00ed \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n
„Jo. Jak to v\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„V\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee k farm\u00e1\u0159i Kaulitzovi m\u00e1 p\u0159ijet jeho syn a na \u010das tu bydlet. To v\u00ed\u0161, tady se neutaj\u00ed nic,“ \u0159ekla a lehce se u\u0161kl\u00edbla. Z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed bylo poznat, \u017ee sv\u00e9 rodn\u00e9 m\u011bsto zrovna v l\u00e1sce nem\u00e1.<\/div>\n
„Jo tak,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„No, ale po pravd\u011b, v\u0161ichni \u010dekali n\u011bjak\u00fdho drsn\u00fdho t\u00fdpka. Ne n\u011bkoho… jako jsi ty,“ \u0159ekla. Pochopil jsem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jasn\u011b. M\u016fj vzhled vad\u00ed hodn\u011b lidem,“ pokr\u010dil jsem rameny.<\/div>\n
„No… v\u00ed\u0161… tady v t\u00fd \u0161kole je 99,9% kluk\u016f, ehm… jak bych to \u0159ekla… prost\u011b… nevypadaj\u00ed jako ty. No a…“ D\u00e1l u\u017e nemusela mluvit. Bylo mi to jasn\u00fd.<\/div>\n
„Prost\u011b nar\u00e1\u017e\u00ed\u0161 na to, \u017ee vypad\u00e1m jako gay. A m\u00e1\u0161 pravdu. J\u00e1 jsem gay,“ \u0159ekl jsem, jako by se nechumelilo.<\/div>\n
„Aha. Tak\u017ee, ty… jsi v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Jo. Nem\u00e1m s t\u00edm probl\u00e9m. Jsem schopnej se se svou orientac\u00ed sm\u00ed\u0159it,“ vysv\u011btlil jsem j\u00ed.<\/div>\n
„Tak to je fajn. Ale Bille, nechci t\u011b stra\u0161it, ale mo\u017en\u00e1 to tu bude\u0161 m\u00edt tak trochu t\u011b\u017ek\u00fd,“ \u0159ekla s l\u00edtost\u00ed.<\/div>\n
„To je mi jasn\u00fd. Nejsou tu na takov\u00fd lidi zvykl\u00ed. Ale j\u00e1 jsem naopak zvyklej na lidi, jako jsou oni. N\u011bjak se s nima vypo\u0159\u00e1d\u00e1m,“ usm\u00e1l jsem se. Bylo od n\u00ed hezk\u00fd, \u017ee se tak starala. Ani jsem ne\u010dekal, \u017ee by se se mnou prvn\u00ed den mohl n\u011bkdo bavit, ale p\u0159ekvapilo m\u011b to. T\u0159eba to tu nebude zas tak hrozn\u00fd.<\/div>\n
Suzi m\u011bla na jazyku dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, kdy\u017e zrovna zazvonilo. V\u0161ichni se postavili a j\u00e1 jsem musel tak\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee v\u00e1s tu po pr\u00e1zdnin\u00e1ch v\u00edt\u00e1m. Jste v posledn\u00edm ro\u010dn\u00edku a budete maturovat, tud\u00ed\u017e se od v\u00e1s o\u010dek\u00e1v\u00e1 bezchybn\u00e1 pr\u00e1ce, a hlavn\u011b snaha o co nejlep\u0161\u00ed v\u00fdsledky. To je v\u0161e,“ \u0159ekla profesorka a potom n\u00e1m pokynula, abychom si sedli.<\/div>\n
Po dvou hodin\u00e1ch \u00famorn\u00e9ho sezen\u00ed na \u017eidli a poslouch\u00e1n\u00ed profesor\u010din\u00fdch kec\u016f, jsem kone\u010dn\u011b vy\u0161el z budovy \u0161koly. Nesn\u00e1\u0161el jsem \u0161kolu. U\u017e ty dv\u011b hodiny byly peklo. A uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee bude h\u016f\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co? Jak bylo ve \u0161kole?“ zeptal se m\u011b Tom s \u00fa\u0161klebkem na tv\u00e1\u0159i, vystupuj\u00edc z auta.<\/div>\n
„Ani se neptej,“ zaprskal jsem a vyt\u00e1hl si krabi\u010dku cigaret.<\/div>\n
„Neku\u0159. Nen\u00ed to zdrav\u00ed,“ napomenul m\u011b, ale j\u00e1 jen proto\u010dil o\u010di a zap\u00e1lil si jednu nikotinovou ty\u010dinku. Nas\u00e1l jsem do plic chu\u0165 omamn\u00e9ho tab\u00e1ku, a kone\u010dn\u011b jsem se c\u00edtil spokojen\u00fd. Tom se jen znud\u011bn\u011b op\u0159el o auto a \u010dekal, ne\u017e si vychutn\u00e1m svoji cigaretu.<\/div>\n
„Tak, m\u016f\u017eeme jet,“ zavelel jsem po chvilce a t\u00edpnul jsem cig\u00e1ro.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ proto\u010dil Tom o\u010di a nastoupil do auta. J\u00e1 ud\u011blal tot\u00e9\u017e a potom u\u017e jsme vyjeli sm\u011brem k farm\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, sakra, osedlej a nauzdi si toho kon\u011b s\u00e1m. Mus\u00ed\u0161 se to nau\u010dit,“ vyk\u0159ikl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Tom, kdy\u017e u\u017e jsem po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 odm\u00edtl tuhle pr\u00e1ci ud\u011blat.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to nechci d\u011blat. Co kdy\u017e mi ten k\u016f\u0148 n\u011bco ud\u011bl\u00e1? A nav\u00edc to neum\u00edm,“ argumentoval jsem proti n\u011bmu. Sna\u017eil jsem se z toho vykroutit, jak jen jsem mohl.<\/div>\n
„Bille, to ti je\u0161t\u011b nikdo ne\u0159ekl, \u017ee t\u00edm, \u017ee si to zkus\u00ed\u0161, se to u\u010d\u00ed\u0161?“ rozhodil zoufale rukama. Pokr\u010dil jsem rameny a zarputile jsem na\u0161pulil rt\u00edky. „Je\u017ei\u0161, mus\u00ed\u0161 se to nau\u010dit. J\u00e1 t\u011b nebudu po\u0159\u00e1d vodit za ru\u010di\u010dku. Pochop to. Bude\u0161 se muset postavit na vlastn\u00ed nohy,“ \u0159ekl. Povzdechl jsem si.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn. Tak j\u00e1 to teda zkus\u00edm,“ p\u0159ipustil jsem nakonec a vzal jsem si od Toma uzde\u010dku, kterou dr\u017eel v ruce. P\u0159istoupil jsem k Nikovi a sna\u017eil se mu uzde\u010dku nasadit tak, jak jsem to v p\u0159ede\u0161l\u00fdch dnech v\u00edd\u00e1val u Toma. Chv\u00edli jsem s t\u00edm z\u00e1pasil, ale nakonec se mi to poda\u0159ilo. Kupodivu mi Niko ano neoslintal ruku, jak jsem se ob\u00e1val.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ees to zvl\u00e1dnul,“ usm\u00e1l se Tom provokativn\u011b. Ud\u011blal jsem trochu ura\u017een\u00fd obli\u010dej, ale ne\u017e jsem stihl n\u011bco \u0159\u00edct, u\u017e mi bylo pod nos podstrkov\u00e1no sedlo spolu s podsedlovou de\u010dkou.<\/div>\n
„Tome!“ post\u011b\u017eoval jsem si a odm\u00edtal se sedla jenom dotknout.<\/div>\n
„Bille, no tak!“ k\u0159ikl Tom. Asi jsem ho dost sral.<\/div>\n
„OK,“ \u0159ekl jsem rezignovan\u011b a trochu prud\u010deji jsem popadl podsedlovou de\u010dku. T\u00edm pohybem jsem tro\u0161ku vylekal Nika. Instinktivn\u011b jsem k n\u011bmu p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e a jemn\u011b ho pohladil po krku. P\u0159i tom doteku se uklidnil.<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti to s nim,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u00fasm\u011bv jsem mu oplatil a potom jsem ho kone\u010dn\u011b osedlal. Tom mi to sice je\u0161t\u011b trochu upravil, ale na prvn\u00ed pokus to nebylo tak \u0161patn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Te\u010f si p\u0159eho\u010f ot\u011b\u017ee dop\u0159edu a vyve\u010f Nika ven. Jdi s n\u00edm do kruhovky, j\u00e1 tam za chv\u00edli p\u0159ijdu,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„Ale Tome…“ nestihl jsem \u0159\u00edct v\u00edc ne\u017e tyto dv\u011b slova.<\/div>\n
„Bille, to zvl\u00e1dne\u0161. V\u011b\u0159 mi,“ usm\u00e1l se na m\u011b a s t\u011bmito slovy ode\u0161el do sedlovny.<\/div>\n
„Ach jo,“ povzdechl jsem si a pob\u00eddl Nika, aby \u0161el se mnou ven ze st\u00e1je. Bylo chladno. „Sakra, to je zima,“ zaklel jsem a p\u0159it\u00e1hl si sv\u016fj \u010dern\u00fd kab\u00e1t v\u00edc k t\u011blu.<\/div>\n
„Ale no tak, snad to nen\u00ed tak hrozn\u00fd,“ usly\u0161el jsem za z\u00e1dy zn\u00e1m\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tati?“ oto\u010dil jsem se na sv\u00e9ho rodi\u010de.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil m\u011b a usm\u00e1l se. „Slu\u0161\u00ed ti to s Nikem,“ konstatoval.<\/div>\n
„D\u00edk. Ty u\u017e ses vr\u00e1til?“ polo\u017eil jsem mu nejblb\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zku, jakou jsem mohl.<\/div>\n
„Vr\u00e1til, jak vid\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl a potom se oto\u010dil na zrovna p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho Toma.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, J\u00f6rgu,“ zavolal na n\u011bj Tom zd\u00e1lky.<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ zahul\u00e1kal t\u00e1ta nazp\u011bt, ale to u\u017e byl Tom skoro u n\u00e1s.<\/div>\n
„Jak dopadly dostihy?“ zeptal se ud\u00fdchan\u011b a v ruce sv\u00edral n\u011bjakou… vestu? A taky moji p\u0159ilbu.<\/div>\n
„Skv\u011ble. Rozhodn\u011b l\u00edp, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val. Saturn dob\u011bhl druh\u00fd. V\u00edc jsme si ani nemohli p\u0159\u00e1t,“ odpov\u011bd\u011bl t\u00e1ta s pot\u011b\u0161en\u00edm.<\/div>\n
„To je \u00fa\u017easn\u00fd,“ zhodnotil v\u00fdkon Saturna Tom. „No, my te\u010f p\u016fjdeme jezdit, vi\u010f, Bille?“ mrkl na m\u011b.<\/div>\n
„Hm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem nad\u0161en\u011b a po\u010dkal, a\u017e mi Tom otev\u0159e br\u00e1nu od kruhovky. Zavedl jsem Nika dovnit\u0159.<\/div>\n
„No kluci, j\u00e1 v\u00e1s tu nech\u00e1m o samot\u011b. M\u00e1me plno v\u011bc\u00ed na vybalov\u00e1n\u00ed, tak douf\u00e1m, \u017ee to stihneme do ve\u010dera,“ omluvil se otec a potom ode\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se zv\u011bdav\u011b a k\u00fdvnul jsem na tu v\u011bc, kterou Tom dr\u017eel v ruce, st\u00e1le sv\u00edraj\u00edc Nikovy ot\u011b\u017ee.<\/div>\n
„Bezpe\u010dnostn\u00ed vesta. Dneska u\u017e bude\u0161 jezdit s\u00e1m, a tak si ji pro jistotu vezmi, kdyby se n\u00e1hodou n\u011bco stalo. Ale neboj se. Pravd\u011bpodobnost, \u017ee se n\u011bco stane, je opravdu miziv\u00e1,“ ujistil m\u011b.<\/div>\n
„No dob\u0159e,“ \u0159ekl jsem zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
„Na, obl\u00edkni si j\u00ed,“ \u0159ekl a podal mi ji. Vzal jsem si ji od n\u011bj a sna\u017eil se do n\u00ed nasoukat. Moc se mi to neda\u0159ilo.<\/div>\n
„Uka\u017e, pom\u016f\u017eu ti,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem a vestu si ode m\u011b vzal. S jeho pomoc\u00ed jsem ji na sebe dostal docela hrav\u011b.<\/div>\n
„K \u010demu to vlastn\u011b p\u0159esn\u011b slou\u017e\u00ed?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Chr\u00e1n\u00ed ti to p\u00e1te\u0159. M\u00e1\u0161 ji zafixovanou, tak\u017ee je men\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee si ji p\u0159i p\u00e1du poran\u00ed\u0161,“ vysv\u011btlil mi.<\/div>\n
„OK,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a je\u0161t\u011b si od n\u011bj ochotn\u011b vzal svou p\u0159ilbu, kterou jsem si vz\u00e1p\u011bt\u00ed nasadil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jdeme na to,“ \u0159ekl Tom a p\u0159evzal si ode m\u011b ot\u011b\u017ee, aby mohl Nika uv\u00e1zat k ohrad\u011b. J\u00e1 jsem si automaticky stoupl po Nikov\u011b lev\u00e9m boku a chytl se sedla.<\/div>\n
„Nohu mi dej,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b a lehce mi poklepal na stehno. Projel mnou elektrick\u00fd v\u00fdboj. „Bille,“ zv\u00fd\u0161il Tom hlas a zkoumav\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„C-co?“ vykoktal jsem.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, abys mi dal nohu,“ zopakoval Tom sv\u016fj po\u017eadavek.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem nep\u0159\u00edtomn\u011b a ud\u011blal jsem, co po mn\u011b \u017e\u00e1dal. P\u00e1r vte\u0159in na to u\u017e jsem sed\u011bl v sedle. Tom odv\u00e1zal Nikovy ot\u011b\u017ee a p\u0159ehodil je koni p\u0159es krk. Vzal jsem si je od n\u011bho a spr\u00e1vn\u011b je uchopil.<\/div>\n
„Obje\u010f te\u010f jenom dv\u011b kole\u010dka krokem,“ \u0159ekl a ustoupil stranou \u00fapln\u011b k hrazen\u00ed.<\/div>\n
„Fajn,“ \u0159ekl jsem si pro sebe a pob\u00eddl Nika. Ten se plynule roze\u0161el. Trochu jsem ho sto\u010dil sm\u011brem do st\u0159edu j\u00edzd\u00e1rny, aby \u0161el co nejv\u00edc u hrazen\u00ed. Sna\u017eil jsem se na j\u00edzdu soust\u0159edit.<\/div>\n
„Nehrb se, Bille,“ zavolal na m\u011b Tom. Narovnal jsem se tedy a celkov\u011b jsem se sna\u017eil zlep\u0161it sv\u016fj sed. Objel jsem po\u017eadovan\u00e9 dv\u011b kole\u010dka a nechal Nika zastavit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Super. Chce to trochu zlep\u0161it sed, ale to \u010dasem vypilujeme. Jinak je to dobr\u00fd. Jde ti to, Bille,“ usm\u00e1l se na m\u011b. „Tak co mysl\u00ed\u0161, necht\u011bl bys zkusit klus?“ zeptal se.<\/div>\n
„Ne, necht\u011bl,“ \u0159ekl jsem urychlen\u011b a zam\u00edtav\u011b vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Bille, v\u017edy\u0165 ti to jde,“ nam\u00edtnul Tom.<\/div>\n
„Ale j\u00e1… je\u0161t\u011b na to nejsem p\u0159ipraven\u00fd,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Bille, nic to nen\u00ed. Zat\u00edm nemus\u00ed\u0161 vysed\u00e1vat. Jen sta\u010d\u00ed, kdy\u017e bude\u0161 dob\u0159e sed\u011bt a pohybovat se s kon\u011bm,“ \u0159ekl. „Tak co?“<\/div>\n
„No, no… tak dob\u0159e,“ souhlasil jsem nakonec.<\/div>\n
„Super. Tak\u017ee, objet ti jedno kole\u010dko krokem a potom Nika pob\u00eddni. On s\u00e1m zrychl\u00ed… sna\u017e se dr\u017eet rovnov\u00e1hu, ale to by ti nem\u011blo d\u011blat probl\u00e9m,“ dal mi z\u00e1kladn\u00ed pokyny. V\u016fbec jsem se na to teda nec\u00edtil, ale p\u0159ece jen jsem se to chystal ud\u011blat.<\/div>\n
„Pob\u00eddl jsem Nika kup\u0159edu a nechal ho objet kole\u010dko, jak to Tom \u0159ekl. Ne\u017e jsem ov\u0161em sta\u010dil Nika pob\u00eddnout k rychlej\u0161\u00edmu kroku, p\u0159ihnala se k j\u00edzd\u00e1rn\u011b Katie.<\/div>\n
„Bille, Bille, n\u011bkdo t\u011b sh\u00e1n\u00ed,“ k\u0159ikla, na\u010de\u017e se oto\u010dila a b\u011b\u017eela zp\u00e1tky. Udiven\u011b jsem z\u00edral na jej\u00ed vzdaluj\u00edc\u00ed se postavu a nebyl schopn\u00fd zapojit sv\u00e9 mozkov\u00e9 z\u00e1vity.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka R\u00e1no m\u011b vzbudilo otravn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed bud\u00edku na m\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku. Otr\u00e1ven\u011b jsem zabru\u010del a p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok. Po chv\u00edli jsem ale stejn\u011b byl nucen otev\u0159\u00edt o\u010di a vypot\u00e1cet se z postele, jeliko\u017e jsem dneska musel j\u00edt do \u0161koly.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9850","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9850","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9850"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9850\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9850"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9850"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9850"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}