{"id":9859,"date":"2010-12-21T18:00:00","date_gmt":"2010-12-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9834"},"modified":"2010-12-21T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-21T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/21\/the-forbidden-city-22\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 22."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/strong><\/div>\n
Kdy\u017e jsem se pokusil K\u00f4jiho a str\u00e1\u017en\u00e9ho n\u00e1sledovat, byl jsem zastaven dal\u0161\u00edm z c\u00edsa\u0159ov\u00fdch mu\u017e\u016f se slovy, \u017ee d\u00e1le nesm\u00edm. Cht\u011bl jsem se s n\u00edm dohadovat, p\u0159ipomenout mu, \u017ee pat\u0159\u00edm do c\u00edsa\u0159ovy rodiny, ale r\u00e1zn\u011b mne uml\u010del slovy, \u017ee Jung-le vydal p\u0159\u00edm\u00fd rozkaz zab\u00edt ka\u017ed\u00e9ho, kdo se pokus\u00ed poslouchat jejich rozhovor. Bez v\u00fdjimky.<\/span><\/div>\n
Nemohl jsem riskovat sv\u016fj \u017eivot pro to, abych vyslechl slova, kter\u00e1 mi jist\u011b m\u016fj mali\u010dk\u00fd pozd\u011bji p\u0159etlumo\u010d\u00ed. A\u010dkoliv to bylo proti m\u00e9 v\u016fli, nechal jsem se odv\u00e9st zp\u011bt do na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho pokoje, kde jsem se usadil do st\u0159edu postele, obklopen v\u0161udyp\u0159\u00edtomnou v\u016fn\u00ed m\u00e9 l\u00e1sky.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zabo\u0159il jsem nos do K\u00f4jiho pol\u0161t\u00e1\u0159e a nepatrn\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e na mne z nad\u00fdchan\u00e9 l\u00e1tky vykouklo p\u00e1r \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Od doby, co je K\u00f4ji v pal\u00e1ci, nebo tady v letn\u00edm s\u00eddle, v\u0161ude jsou jeho vlasy. A j\u00e1 to miluji; v\u017edy m\u011b to spolehliv\u011b utvrd\u00ed v tom, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost po m\u00e9m boku je opravdu skute\u010dn\u00e1, \u017ee tady opravdu je.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Copak se tam asi d\u011bje? Je m\u016fj mali\u010dk\u00fd v po\u0159\u00e1dku? Neubl\u00ed\u017e\u00ed mu c\u00edsa\u0159?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tolik ot\u00e1zek mne t\u00ed\u017e\u00ed, ale \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f nedostanu. Ne, dokud se mi K\u00f4ji nevr\u00e1t\u00ed. \u017div\u00fd a zdrav\u00fd, bez jedin\u00e9ho \u0161kr\u00e1bnut\u00ed. Kdybych mohl, p\u0159itulil bych si ho te\u010f k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de a \u010delil bych c\u00edsa\u0159i spole\u010dn\u011b s n\u00edm. Kdybych byl po\u0161etil\u00fd hlup\u00e1k, kter\u00e9ho ji\u017e \u017eivot omrzel, jist\u011b bych se vydal proti c\u00edsa\u0159ovu p\u0159\u00edkazu, a pokusil bych se mu b\u00fdt alespo\u0148 oporou. Ale k \u010demu by byla dobr\u00e1 m\u00e1 smrt?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho jsem jen tak le\u017eel a nech\u00e1val sv\u00e9 my\u0161lenky un\u00e1\u0161et ke K\u00f4jimu, kdy\u017e jsem zaslechl tich\u00e9 po\u0161oupnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Pooto\u010dil jsem hlavu a p\u0159es rameno se pod\u00edval, kdo ru\u0161\u00ed m\u00e9 rozj\u00edm\u00e1n\u00ed. Prudce jsem se vymr\u0161til do sedu, kdy\u017e dovnit\u0159 ve\u0161el m\u016fj K\u00f4ji.<\/span><\/div>\n
Cht\u011bl jsem se za n\u00edm hned rozb\u011bhnout, sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zul\u00edbat ka\u017edi\u010dkou \u010d\u00e1st jeho t\u011bla, ale n\u011bco v jeho v\u00fdrazu mne zadr\u017eelo. Nev\u00edm, co to bylo, ale n\u011bco bylo jinak. Neusm\u00edval se, neplakal. Jeho o\u010di nez\u00e1\u0159ily, ale nebyly ani \u00fapln\u011b pohasl\u00e9. Jeho v\u00fdraz byl ne\u010diteln\u00fd.<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
Ml\u010dky jsem k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku. Drobn\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e ke kraji postele a zlehka se prsty dotkl m\u00e9 dlan\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ji pevn\u011b sev\u0159el, a s hlasit\u00fdm v\u00fddechem dopadl do m\u011bkk\u00fdch pe\u0159in vedle mne. Pevn\u011b jsem jej objal. Neptal jsem se, jen jsem jej obj\u00edmal, skr\u00fdval ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a ml\u010dky mu sliboval, \u017ee u\u017e jej nikdy nenech\u00e1m samotn\u00e9ho.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Co se d\u011blo?“ zeptal jsem se po n\u011bkolika nekone\u010dn\u011b dlouh\u00fdch chv\u00edl\u00edch, b\u011bhem kter\u00fdch mne na krku \u0161imral K\u00f4jiho tepl\u00fd dech.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli ml\u010del, ne\u017e se stisk jeho pa\u017e\u00ed kolem m\u00e9ho t\u011bla zes\u00edlil. „U\u017e nikdy nemus\u00edm slou\u017eit,“ za\u0161eptal ti\u0161e a j\u00e1 c\u00edtil, jak se m\u00e9 obo\u010d\u00ed svra\u0161tilo, \u010delo nakr\u010dilo.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, l\u00e1sko?“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Povzdechl si a jeho drobn\u00e9 t\u011blo se odt\u00e1hlo z h\u0159ejiv\u00e9ho bezpe\u010d\u00ed m\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Pousm\u00e1l se. „C\u00edsa\u0159 to \u0159\u00edkal, u\u017e nikdy nemus\u00edm nikomu slou\u017eit. Budu m\u00edt nov\u00fd, lep\u0161\u00ed \u017eivot.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se tak\u00e9 a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159ejel po jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „\u0158ekni mi v\u0161e, sh\u01ceo K\u00f4ji.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
V jeho o\u010d\u00edch se zajisk\u0159ilo a on lehce spojil sv\u00e9 rty s t\u011bmi m\u00fdmi. Nebr\u00e1nil jsem se mu, naopak jsem p\u0159it\u00e1hl jeho t\u011blo zp\u011bt t\u011bsn\u011b proti tomu m\u00e9mu, a dychtiv\u011b mu vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc. Kdy\u017e jsem jeho rty l\u00edbal naposled, b\u00e1l jsem se, \u017ee to byl n\u00e1\u0161 posledn\u00ed polibek. Ale ze zp\u016fsobu, jak\u00fdm se o sebe na\u0161e rty t\u0159ely, jsem c\u00edtil, \u017ee polibk\u016f n\u00e1s \u010dekaj\u00ed je\u0161t\u011b tis\u00edce a tis\u00edce.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Kdy\u017e se na\u0161e rty odpojily, zap\u0159el se \u010delem o to m\u00e9, kone\u010dky prst\u016f mne hladil po tv\u00e1\u0159\u00edch a jeho dech se sr\u00e1\u017eel s t\u00edm m\u00fdm. Dlan\u011bmi jsem hladil linii jeho zad, jeho bok\u016f, sna\u017eil jsem se zapamatovat ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb jeho t\u011bla.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pohodln\u011b se stulil do m\u00e9ho objet\u00ed a za neust\u00e1l\u00e9ho hran\u00ed si s konci m\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, za\u010dal ti\u0161e vypr\u00e1v\u011bt.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec nejist\u00fdmi kroky na rozt\u0159esen\u00fdch nohou ve\u0161el do st\u0159edn\u011b velk\u00e9 haly, kde v letn\u00edm s\u00eddle c\u00edsa\u0159 p\u0159ij\u00edmal n\u00e1v\u0161t\u011bvy a audience. Neodva\u017eoval se rozhl\u00e9dnout kolem, jen pla\u0161e klopil pohled k d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze a z o\u010d\u00ed mu st\u00e1le ml\u010dky vyt\u00e9kaly slan\u00e9, bolestn\u00e9, ustra\u0161en\u00e9 perly slz.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ ozval se hrub\u00fd hlas n\u00e1hle, a\u017e mlad\u00edk nadsko\u010dil.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Tichounce pot\u00e1hl do plic dou\u0161ek vzduchu a pomalu do\u0161el a\u017e na m\u00edsto, kde se na vyv\u00fd\u0161en\u00e9m stup\u00ednku vyj\u00edmalo obrovsk\u00e9, tr\u016fn\u00ed k\u0159eslo. Poklekl a uctivou poklonou, kdy se \u0161pi\u010dkou nosu t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkal podlahy, vyj\u00e1d\u0159il mu\u017ei p\u0159ed n\u00edm hlubokou \u00factu.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Zvedni hlavu, chci ti vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e, a\u017e s tebou budu mluvit.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed rozkaz se rozezn\u011bl nevelkou m\u00edstnost\u00ed, tentokr\u00e1t v\u0161ak m\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem. K\u00f4ji se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechl a b\u00e1zliv\u011b odlepil pohled od suk\u016f, kter\u00e9 se m\u00edsty na\u0161ly v leskl\u00e9m d\u0159ev\u011b. C\u00edsa\u0159 vypadal st\u00e1le tak hroziv\u011b, st\u00e1le tak p\u0159\u00edsn\u011b a v\u00e1\u017en\u011b, p\u0159esto se n\u011bco v jeho v\u00fdrazu zm\u011bnilo. Nebyl u\u017e tak nep\u0159\u00edstupn\u00fd.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Vypr\u00e1v\u011bj mi o sv\u00e9 matce, K\u00f4ji Yuko.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Bill polknul a p\u0159ik\u00fdvnul. „M\u00e1 matka, Va\u0161e V\u00fdsosti, se jmenuje Nokuchishi Yuko, z rodu Yuko, od z\u00e1padn\u00ed strany \u0159eky Pej-\u0165iang. Pokud v\u00edm, m\u016fj pane, pracovat do pal\u00e1ce p\u0159i\u0161la p\u0159ed \u0161estn\u00e1cti lety, kr\u00e1tce pot\u00e9, co jsem se narodil.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
C\u00edsa\u0159 chv\u00edli ml\u010del. Bill se neodva\u017eoval uhnout pohledem, nemrkal a snad ani ned\u00fdchal.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„No,“ promluvil nakonec po n\u011bkolika minut\u00e1ch op\u011bt velk\u00fd mu\u017e p\u0159ed n\u00edm, „tv\u00e1 matka ti lhala. V\u0161ichni ti lhali.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„C-co t\u00edm mysl\u00edte, pane?“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Nejsi synem Nokuchishi Yuko, jsi synem c\u00edsa\u0159e Jung-le, tedy m\u00fdm, a t\u00e1mhle Chan Ju.“ A\u017e te\u010f, kdy\u017e Bill pohledem sledoval ten c\u00edsa\u0159\u016fv, si mlad\u00ed\u010dek v\u0161imnul \u017eeny, je\u017e se kr\u010dila v rohu m\u00edstnosti. Vypadala v po\u0159\u00e1dku, jen vyd\u011b\u0161en\u00e1.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Pane?“ op\u011bt sto\u010dil sv\u016fj pohled k c\u00edsa\u0159i, zmaten t\u00edm, co mu mu\u017e p\u0159ed n\u00edm \u0159\u00edkal. To mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd omyl, jeho maminka p\u0159ed p\u00e1r dny zem\u0159ela, jist\u011b se jen spletli.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Tak\u00e9 jsem tomu nemohl uv\u011b\u0159it, ale je to tak, jsi m\u016fj syn. P\u0159ed sedmn\u00e1cti lety jsem str\u00e1vil jednu z mnoha noc\u00ed ve spole\u010dnosti sv\u00e9 osobn\u00ed slu\u017eebn\u00e9. T\u00e9 noci jsme po\u010dali. Kdy\u017e jsem se to dozv\u011bd\u011bl, nechal jsem ji odeslat do bezpe\u010d\u00ed letn\u00edho s\u00eddla, kde pracovala i tv\u00e1 matka, kter\u00e9 jsme novorozen\u011b pak p\u0159edali. Nikdy jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee se ta \u017eena p\u0159est\u011bhovala, \u017ee jsi byl tak bl\u00edzko\u2026“ odml\u010del se c\u00edsa\u0159, jak jedna z mnoha my\u0161lenek pro\u0165ala jeho mysl.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee jsi jeho syn?!“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„P\u0161t!“ za\u0161karedil se na mne na oko K\u00f4ji. „Je\u0161t\u011b jsem neskon\u010dil.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se, n\u011bm\u011b nazna\u010dil omluvu a pol\u00edbil jeho rty. Zasm\u00e1l se a objal m\u011b.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nicm\u00e9n\u011b, jako syna jsem se t\u011b p\u0159ed \u0161estn\u00e1cti lety z\u0159ekl. Je nemysliteln\u00e9, aby c\u00edsa\u0159 zplodil plnohodnotn\u00e9ho potomka se slu\u017eebnou.“ P\u0159i t\u011bchto slovech se mlad\u00fd \u010dernovl\u00e1sek zachv\u011bl. On je p\u0159eci tak\u00e9 plnohodnotn\u00fd, jen proto, \u017ee nem\u00e1 \u010distou krev, neznamen\u00e1, \u017ee nen\u00ed plnohodnotn\u00fd.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Nemohu ti d\u00e1t to, co maj\u00ed m\u00e9 ostatn\u00ed d\u011bti,“ pokra\u010doval c\u00edsa\u0159 d\u00e1l, snad si ani nev\u0161iml chlapcova zklam\u00e1n\u00ed, „ale mohu ti zajistit lep\u0161\u00ed \u017eivot. U\u017e nikdy nemus\u00ed\u0161 slou\u017eit, m\u016f\u017ee\u0161 nad\u00e1le \u017e\u00edt v pal\u00e1ci, ale \u017eiv\u00e1 du\u0161e se nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt, \u017ee jsi m\u00e9 krve. Nikdy si nebude\u0161 d\u011blat n\u00e1roky na tr\u016fn a na bohatstv\u00ed m\u00e9 rodiny.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek horliv\u011b p\u0159ikyvoval. Nikdy by jej ani na okam\u017eik nenapadlo tou\u017eit po n\u011b\u010dem, co pat\u0159ilo c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodin\u011b. To, \u017ee m\u00e1 z poloviny vzne\u0161enou krev, se dozv\u011bd\u011bl jen p\u0159ed n\u011bkolika m\u00e1lo okam\u017eiky, ale ani tak to pro n\u011bj nic nem\u011bnilo. Ne, dokud bude moci z\u016fstat se sv\u00fdm T’chi-morim.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdybys z\u016fstal \u017e\u00edt tady,“ zauva\u017eoval c\u00edsa\u0159 a \u0161kubnut\u00ed chlapcova t\u011bla p\u0159e\u0161el bez pov\u0161imnut\u00ed. „Nikoho tady by nezaj\u00edmalo, co d\u011bl\u00e1\u0161, kdo jsi.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„M\u016fj pane,“ \u0161pitl ti\u0161e K\u00f4ji a op\u011bt se poklonil. „Pros\u00edm, nenu\u0165te mne z\u016fstat zde. Bez m\u00e9ho T’chi-mori.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Tv\u00e9ho? M\u016fj syn ti nepat\u0159\u00ed, jak se opova\u017euje\u0161?!“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Co se stalo?! Ud\u011blal ti n\u011bco?“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tomi!“ zasm\u00e1l se ti\u0161e K\u00f4ji a k\u00e1rav\u011b mne uhodil do ramene. Pousm\u00e1l jsem se na n\u011bj a op\u011bt jej na sm\u00ed\u0159enou pol\u00edbil.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, pokra\u010duj.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Pane,“ ozval se z rohu m\u011blk\u00fd, vystra\u0161en\u00fd hlas. „Neubli\u017eujte va\u0161im syn\u016fm t\u00edm, \u017ee je od sebe odlou\u010d\u00edte.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Tebe jsem se na nic neptal, Chan Ju!“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ pokorn\u011b sklopila hlavu, av\u0161ak nehodlala se vzd\u00e1t. „Ale vy jste je spolu nevid\u011bl, m\u016fj pane. Nevid\u011bl jste, jak se na sebe d\u00edvaj\u00ed, jak jim z\u00e1\u0159\u00ed o\u010di, kdy\u017e zahl\u00e9dnou by\u0165 jen nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech toho druh\u00e9ho. Nevid\u011bl jste, m\u016fj pane, jak se p\u00e1n T’chi-mora b\u00e1l o chlapcovo zdrav\u00ed, kdy\u017e spadl do ledov\u00e9ho jez\u00edrka. Nebyl jste sv\u011bdkem jejich dotek\u016f a drobn\u00fdch polibk\u016f, jimi\u017e si vyzn\u00e1vaj\u00ed l\u00e1sku,“ odml\u010dela se \u017eena, p\u0159ekvapena t\u00edm, \u017ee ji c\u00edsa\u0159 je\u0161t\u011b nep\u0159eru\u0161il. „Pokud pro v\u00e1s nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00fd mal\u00fd K\u00f4ji, Va\u0161e V\u00fdsosti, neubli\u017eujte va\u0161emu druh\u00e9mu synovi.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Po Chan Juin\u011b proslovu nastalo ticho. Bill se j\u00ed vd\u011b\u010dn\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed, ml\u010dky rty nazna\u010dil sl\u016fvka d\u00edk\u016f.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„T’chi-mora p\u0159eci nem\u016f\u017ee milovat sluhu.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„S dovolen\u00edm, pane, mal\u00fd K\u00f4ji nikdy nebyl pro va\u0161eho syna pouh\u00fdm sluhou. Vypr\u00e1v\u011bl mi o dni, kdy se poprv\u00e9 setkali. Tehdy jej n\u00e1\u0161 mali\u010dk\u00fd natolik uhranul, \u017ee na n\u011bj nedok\u00e1zal zapomenout, st\u00e1le jej m\u011bl v mysli. Kdy\u017e v\u00e1s \u017e\u00e1dal o svolen\u00ed m\u00edt jej v pal\u00e1ci za osobn\u00edho sluhu, nebylo to za t\u00edmto \u00fa\u010delem.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„M\u016fj pane,“ poklonil se Bill; v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f je jeho \u010das o\u010distit sv\u00e9 jm\u00e9no. Nebo se o to alespo\u0148 pokusit. „T’chi-mori mne cht\u011bl m\u00edt v pal\u00e1ci proto, abych byl v bezpe\u010d\u00ed.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„P\u0159ed k\u00fdm?“ C\u00edsa\u0159\u016fv hlas zn\u011bl zv\u011bdav\u011b, snad jej opravdu zaj\u00edmalo, co mu tohle d\u00edt\u011b m\u016f\u017ee \u0159\u00edct.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„P\u0159ed mou pan\u00ed, Li Xuejian a jej\u00edm bratrem. Ani jeden jsme nev\u011bd\u011bli, co maj\u00ed za lubem, co se pl\u00e1nuje,“ pokra\u010doval honem K\u00f4ji, dokud m\u011bl dostatek odvahy, „ale v\u011bd\u011bli jsme, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. Den p\u0159ed Oslavn\u00fdm dnem mi matka sv\u011b\u0159ila svitek pergamenu, kter\u00fd jsem m\u011bl druh\u00e9ho dne po zazn\u011bn\u00ed gong\u016f p\u0159edat do rukou slu\u017eebn\u00e9mu z pal\u00e1ce.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Ale ten svitek T’chi-mori na m\u00e9 doporu\u010den\u00ed sp\u00e1lil,“ doplnila honem Ju, kter\u00e1 se zat\u00edm p\u0159esunula k Billovu boku. „V\u011b\u0159ila jsem, \u017ee bez d\u016fkaz\u016f by Va\u0161e Veli\u010denstvo toho mal\u00e9ho chlapce netrestalo.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
C\u00edsa\u0159 jen p\u0159ik\u00fdvnul.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee v\u00e1m uv\u011b\u0159il?“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tomi! Jestli mne bude\u0161 neust\u00e1le p\u0159eru\u0161ovat, u\u017e ti nic ne\u0159eknu!“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Musel jsem se zasm\u00e1t, kdy\u017e K\u00f4ji tak roztomile nafoukl tv\u00e1\u0159i\u010dky. V\u011bnoval jsem mu letm\u00fd polibek na jednu z nich a pohodln\u011bji se uvelebil v pe\u0159in\u00e1ch.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ten den jsem v parku usnul, m\u016fj pane. Byl jsem unaven\u00fd a byl tam p\u0159\u00edjemn\u00fd klid. Vzbudil jsem se, a\u017e kdy\u017e venku panovala naprost\u00e1 tma. Cht\u011bl jsem rychle odej\u00edt, naj\u00edt toho, jeho\u017e jsem prop\u00e1snul, ale potkal jsem va\u0161eho syna, T’chi-moru. Nab\u00eddnul mi, \u017ee svitek p\u0159ed\u00e1 on, abych nem\u011bl probl\u00e9my doma. V\u011b\u0159il jsem mu, c\u00edtil jsem, \u017ee mu m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, a tak jsem mu svitek dal. Po t\u00e9 noci jsme se dva \u00fapl\u0148ky nevid\u011bli.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Co bylo v onom svitku?“ Nyn\u00ed u\u017e se c\u00edsa\u0159 m\u00edrn\u011b p\u0159edkl\u00e1n\u011bl, snad aby l\u00e9pe sly\u0161el Bill\u016fv tich\u00fd hlas.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„‚V noci, kdy za\u010d\u00edn\u00e1 prvn\u00ed \u00fapln\u011bk znamen\u00ed Draka, na ur\u010den\u00e9m m\u00edst\u011b, jen\u017e n\u00e1le\u017e\u00ed lvu, se dozv\u00edte v\u0161e o pl\u00e1nu smrti velk\u00e9ho c\u00edsa\u0159e a nejstar\u0161\u00edho syna Li Wanga. K\u00f4ji‘,“ odrecitoval chlapec zpam\u011bti. Je\u0161t\u011b dnes si ta slova \u017eiv\u011b pamatoval.<\/span><\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 s t\u00edm opravdu nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho, m\u016fj pane, p\u0159\u00edsah\u00e1m! Nikdy bych ani nepomyslel na to, n\u011bjak Va\u0161\u00ed V\u00fdsosti ubl\u00ed\u017eit, p\u0159\u00edsah\u00e1m, pane!“ vydechl prudce chlapec, a jeho t\u011blo zaplavil nov\u00fd p\u0159\u00edval slz. Tolik se b\u00e1l, \u017ee si pr\u00e1v\u011b na sebe upletl bi\u010d. Jak mu te\u010f bude c\u00edsa\u0159 v\u011b\u0159it, \u017ee je nevinn\u00fd?<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 na\u0159\u00edkat a pokra\u010duj.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t ti\u0161e K\u00f4ji za\u0161tkal, ne\u017e se lehce uvolnil v objet\u00ed, do kter\u00e9ho jej sev\u0159ela Chan Ju.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Jednoho dne jsem v pracovn\u011b m\u00e9 pan\u00ed na\u0161el pl\u00e1nek Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta. Op\u011bt v rohu bylo naps\u00e1no m\u00e9 jm\u00e9no. Ni\u010demu jsem nerozum\u011bl, nech\u00e1pal jsem, co se d\u011bje. Kdy\u017e pozd\u011bji p\u0159i\u0161el T’chi-mori k na\u0161emu p\u0159\u00edbytku, v\u0161e jsem mu \u0159ekl. V\u011b\u0159il mi, \u017ee jsem nevinn\u00fd, a pov\u011b\u0159il mne \u00fakolem sledovat mou pan\u00ed. Zjistit, co m\u00e1 za lubem.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„A zjistil jsi n\u011bco?“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl K\u00f4ji. „M\u00e1 pan\u00ed a jej\u00ed bratr se jednoho dne neopatrn\u011b h\u00e1dali pr\u00e1v\u011b o onom pl\u00e1nku, kter\u00fd jsem m\u011bl u sebe. K\u0159i\u010deli a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. A Tomi to v\u011bd\u011bl tak\u00e9, pr\u00e1v\u011b o dva dny pozd\u011bji pro mne p\u0159i\u0161el posel z pal\u00e1ce a nechal mne odv\u00e9st k m\u00e9mu T’chi-morovi. \u0158\u00edkal, \u017ee a\u017e ve chv\u00edli, kdy m\u011b m\u011bl u sebe, v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem op\u011bt v bezpe\u010d\u00ed.“ \u010cernovl\u00e1sek se pousm\u00e1l p\u0159i vzpom\u00ednce na jejich prvn\u00ed spole\u010dn\u00fd den v pal\u00e1ci. Zah\u0159\u00e1lo jej u srdce, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na up\u0159\u00edmnou radost a \u00falevu, kdy\u017e Tom sev\u0159el jeho t\u011blo v objet\u00ed.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Ale opravdu nev\u00edm, pro\u010d to pl\u00e1novali a pro\u010d pod m\u00fdm jm\u00e9nem, m\u016fj pane.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Op\u011bt v s\u00edni zavl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho, ni\u010d\u00edm nenaru\u0161ovan\u00e9, snad jen tich\u00fdmi v\u00fddechy a zb\u011bsil\u00fdm tlukotem srdce mlad\u00e9ho chlapce, jen\u017e se kr\u010dil v n\u00e1ru\u010d\u00ed u sv\u00e9 matky. Jeho matka. St\u00e1le si to nebyl schopn\u00fd uv\u011bdomit.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti. Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u011b\u0159\u00edm ti.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?! On ti uv\u011b\u0159il? L\u00e1sko!“ Pevn\u011b jsem si k sob\u011b p\u0159itiskl Billovo t\u011blo a polibky zasyp\u00e1val snad cel\u00fd jeho obli\u010dej. K\u00e1rav\u011b se na mne d\u00edval, kdy\u017e se ode mne odt\u00e1hl, ale j\u00e1 si nemohl pomoci. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee c\u00edsa\u0159 uv\u011b\u0159il v jeho nevinnost.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„U\u017e ti nic ne\u0159eknu.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„L\u00e1sko, pokra\u010duj, pokra\u010duj pros\u00edm!“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zamra\u010dil se, ale nakonec jeho rty ozdobil dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. „Myslel jsem, \u017ee mi v tu chv\u00edli vylet\u00ed srdce z hrudi\u2026“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„M\u016fj pane?“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
C\u00edsa\u0159 zavrt\u011bl hlavou. „N\u011bco m\u00e1\u0161 v o\u010d\u00edch. N\u011bco, co m\u011b nut\u00ed v\u011b\u0159it v tvou nevinu, v \u010distotu tv\u00e9 du\u0161e. A pokud ti v\u011b\u0159\u00ed m\u016fj syn, T’chi-mori, kter\u00fd nev\u011b\u0159\u00ed nikdy nikomu, pak pro to asi m\u00e1 d\u016fvod. Ale nikdy nebude\u0161 bez \u00fapln\u00e9ho dohledu. St\u00e1le t\u011b bude n\u011bkdo hl\u00eddat a p\u0159i sebemen\u0161\u00edm \u0161patn\u00e9m kroku dopadnou na tvou hlavu n\u00e1sledky.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. To je opravdu v\u0161e? Nic v\u00edc?<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji, m\u016fj pane!“ Op\u011bt se hluboce poklonil a nedok\u00e1zal zadr\u017eet \u00fasm\u011bv, jen\u017e se vykouzlil na jeho rtech. „D\u011bkuji, m\u016fj pane!“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil op\u011bt vzhl\u00e9dnout, c\u00edsa\u0159ovu tv\u00e1\u0159 zdobil stejn\u011b tak nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jdi, jdi u\u017e mi z o\u010d\u00ed. Dnes se toho ud\u00e1lo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.“<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
S radost\u00ed jej \u010dernovl\u00e1sek uposlechl. Vyhoupnul se na nohy a je\u0161t\u011b jednou se hluboce poklonil, ne\u017e se rozb\u011bhl k v\u00fdchodu.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„A z\u016fstane\u0161 tady, v letn\u00edm s\u00eddle,“ zaslechl za sebou je\u0161t\u011b a jeho kroky zamrzly uprost\u0159ed pohybu. „\u2026Spole\u010dn\u011b s m\u00fdm synem,“ dodal c\u00edsa\u0159, a Bill se rozesm\u00e1l.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
———————-<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„To u\u017e je v\u0161e?“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ano.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ uji\u0161\u0165oval jsem se je\u0161t\u011b, a kdy\u017e s K\u00f4ji rozesm\u00e1l a pol\u00edbil mne, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tentokr\u00e1t u\u017e mohu mluvit dle libosti.<\/span><\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl jsem si ho t\u011bsn\u011b k sob\u011b a radostn\u011b l\u00edbal jeho rty. Plenil jsem je ve v\u00e1\u0161niv\u00fdch polibc\u00edch, tiskl jej k sob\u011b a zuby jemn\u011b stisk\u00e1val jeho spodn\u00ed ret.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jsi svobodn\u00fd.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jsem syn c\u00edsa\u0159e,“ za\u0161eptal K\u00f4ji a pevn\u011b mn\u011b objal kolem krku.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Bude\u0161 nav\u017edy se mnou,“ zamumlal jsem proti jeho rt\u016fm, ne\u017e jsem je spojil v dal\u0161\u00edm polibku. V dal\u0161\u00edm z mnoha, kter\u00e9 b\u011bhem dlouh\u00e9 noci n\u00e1sledovaly. Dne\u0161n\u00ed noc byla zasv\u011bcena oslav\u00e1m. Oslav\u00e1m na\u0161\u00ed svobody. Svobody na\u0161\u00ed l\u00e1sky.<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom Kdy\u017e jsem se pokusil K\u00f4jiho a str\u00e1\u017en\u00e9ho n\u00e1sledovat, byl jsem zastaven dal\u0161\u00edm z c\u00edsa\u0159ov\u00fdch mu\u017e\u016f se slovy, \u017ee d\u00e1le nesm\u00edm. Cht\u011bl jsem se s n\u00edm dohadovat, p\u0159ipomenout mu, \u017ee pat\u0159\u00edm do c\u00edsa\u0159ovy rodiny, ale r\u00e1zn\u011b mne uml\u010del slovy, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-9859","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9859","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9859"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9859\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9859"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9859"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9859"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}