{"id":9880,"date":"2010-12-19T17:00:00","date_gmt":"2010-12-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9855"},"modified":"2010-12-19T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-19T16:00:00","slug":"pain-of-love-8-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/19\/pain-of-love-8-konec\/","title":{"rendered":"Pain of Love 8. (konec)"},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Lou\u010d\u00edm se s v\u00e1mi posledn\u00edm d\u00edlem, ale nebojte se, ne na dlouho, proto\u017ee u\u017e m\u00e1m rozepsanou dal\u0161\u00ed pov\u00eddku. Cht\u011bla bych moc pod\u011bkovat za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e od Jan\u010di a Ondiny. Va\u0161e koment\u00e1\u0159e m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zaly pot\u011b\u0161it a popostr\u010dit m\u011b d\u00e1l, tak\u017ee hlavn\u011b v\u00e1m pat\u0159\u00ed velk\u00e9 d\u00edky. Jen douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s t\u00edmhle d\u00edlem nezklamu, proto\u017ee jsem nevysly\u0161ela va\u0161e p\u0159\u00e1n\u00ed. Tenhle d\u00edl jsem u\u017e m\u011bla promy\u0161len\u00fd, a i kdy\u017e jsem si prvn\u011b \u0159\u00edkala, \u017ee bych to p\u0159epsala, nakonec jsem to nechala takhle. I kdy\u017e si uv\u011bdomuju, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b sp\u00e1chala trestn\u00fd \u010din a s minul\u00fdm d\u00edlem dokonce dvojit\u00fd. \ud83d\ude00 Ale v\u011b\u0159te, \u017ee jestli v\u00e1s minul\u00fd d\u00edl opravdu rozbre\u010del, tak jste nebyly samy, proto\u017ee j\u00e1 p\u0159i psan\u00ed nevid\u011bla ani na p\u00edsmenka na kl\u00e1vesnici. \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b pod\u011bkuju i ostatn\u00edm, kte\u0159\u00ed tuhle pov\u00eddku \u010detli, ale nekomentovali, proto\u017ee opravdu v\u016fbec nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jestli ji krom\u011b Jan\u010di a Ondiny n\u011bkdo \u010detl. Proto v\u00e1s pros\u00edm, jestli byste mohli napsat do koment\u00e1\u0159e t\u0159eba jen „\u010detla jsem ji“, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee n\u011bkdo nerad \u010dl\u00e1nky komentuje. Tak\u017ee by mi nevadilo, kdybyste tam t\u0159eba napsali jen t\u0159i te\u010dky (nebo klidn\u011b jen dv\u011b \ud83d\ude00 :D), hlavn\u00ed je, \u017ee budu v\u011bd\u011bt p\u0159ibli\u017en\u00fd po\u010det \u010dten\u00e1\u0159\u016f.<\/em><\/div>\n
Dob\u0159e, u\u017e nech\u00e1m toho bl\u00e1bolen\u00ed. Zat\u00edm se s v\u00e1ma lou\u010d\u00edm a zp\u011bt tady budu s pov\u00eddkou pojmenovanou jak jinak, ne\u017e op\u011bt stejn\u011b jako jedna dokonal\u00e1 p\u00edsni\u010dka Tokio Hotel. (Prost\u011b jsem takov\u00fd maniak, skoro v\u0161echny m\u00e9 pov\u00eddky jsou pojmenovan\u00e9 podle p\u00edsni\u010dek :D)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"455\"<\/div>\n
<\/div>\n
Uplynulo n\u011bkolik p\u0159edlouh\u00fdch hodin. Velk\u00fd kulat\u00fd m\u011bs\u00edc vyst\u0159\u00eddalo slunce, podivn\u011b pobledl\u00e9 a ani jeho paprsky nedok\u00e1zaly h\u0159\u00e1t tak jako d\u0159\u00edv. Siln\u00fd v\u00edtr nar\u00e1\u017eel do jeho bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed. Ale on nec\u00edtil ani jeho n\u00e1razy ani studen\u00e9 kapky de\u0161t\u011b. Sv\u011bt p\u0159ed jeho o\u010dima nabral n\u00e1dech \u0161edosti. Nedok\u00e1zal se pod\u00edvat dol\u016f. Celou dobu st\u00e1l na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, i kdy\u017e c\u00edtil slabost v nohou. Nesna\u017eil se udr\u017eet, ale jak\u00fdmsi z\u00e1zrakem se jeho kolena je\u0161t\u011b nepodlomila. Jeho opuchl\u00e9 \u010derven\u00e9 o\u010di cel\u00fd ten dlouh\u00fd \u010das pozorovaly osobu, ji\u017e pr\u00e1v\u011b ztratil.<\/div>\n
\n
Nemyslel, nevn\u00edmal, nebojoval. Nezmohl se na nic v\u00edc, ne\u017e se d\u00edvat na film odehr\u00e1vaj\u00edc\u00ed se v blouzn\u011bn\u00ed. Op\u011bt ho vid\u011bl. Vid\u011bl jeho v\u017edy n\u00e1dhernou tv\u00e1\u0159, jeho hladk\u00e9 vlasy, jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di a smutek, kter\u00fd se v nich odehr\u00e1val, kdy\u017e ho opou\u0161t\u011bl. Pohl\u00e9dl zp\u011bt do minulosti, kdy se je\u0161t\u011b usm\u00edval, proto\u017ee cht\u011bl. Jemn\u00e1 ruka, kterou ho hladil. Jeho l\u00e1skypln\u00e9 objet\u00ed, kdy se schovali jeden druh\u00e9mu do n\u00e1ru\u010de a u\u017e ho necht\u011bli pustit.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille…“ za\u0161eptaly nesly\u0161n\u011b jeho zkrvaven\u00e9 rty. Nat\u00e1hl svou rozt\u0159esenou ruku do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou. Cht\u011bl ho znovu chytit, p\u0159itisknout si ho k sob\u011b a u\u017e ho nikdy nepustit. Mezi jeho prsty v\u0161ak pro\u0161el jen vzduch, takt\u00e9\u017e jeho dlan\u011b stiskly n\u011bco, co nec\u00edtil, ani nevid\u011bl. Ale jeho p\u0159edstavy c\u00edtily Billovu studenou, hladkou ruku a vid\u011bly jeho obli\u010dej.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi ode\u0161el? Pro\u010d jsi m\u011b tady nechal, br\u00e1\u0161ko?“ \u0161eptal, p\u0159i\u010dem\u017e se uji\u0161\u0165oval, \u017ee Bill stoj\u00ed opod\u00e1l a naslouch\u00e1 jeho slov\u016fm. C\u00edtil se bez n\u011bj tak osam\u011ble. Uvnit\u0159 bylo krom\u011b bolesti a l\u00e1sky k n\u011bmu pusto. Nemohl c\u00edtit nic ne\u017e to utrpen\u00ed, kter\u00e9 mu p\u0159inesla jeho ztr\u00e1ta.<\/p>\n<\/div>\n
Hodiny ukazovaly n\u011bco po p\u016flnoci. V ulic\u00edch mal\u00e9 vesnice Loitsche u\u017e bylo zcela pr\u00e1zdno. Za okny dom\u016f u\u017e pozhas\u00ednala v\u0161echna sv\u011btla. I ti nejv\u011bt\u0161\u00ed opozdilci u\u017e zal\u00e9zali do sv\u00fdch postel\u00ed. Jen u Kaulitz\u016f je\u0161t\u011b mihotalo p\u00e1r barevn\u00fdch sv\u011btel z televize. Titanic se pr\u00e1v\u011b pot\u00e1p\u011bl, dva hlavn\u00ed hrdinov\u00e9 se sna\u017eili jeden druh\u00e9ho udr\u017eet vzh\u016fru, aby neumrzli.<\/em><\/div>\n
Na pohovce p\u0159ed televiz\u00ed sed\u011bli dva sedmn\u00e1ctilet\u00ed chlapci. Mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat se choulil ke sv\u00e9mu bratrovi, kter\u00fd jej obj\u00edmal kolem pasu a ut\u011b\u0161oval jeho pl\u00e1\u010d jemn\u00fdm hlazen\u00edm pod\u00e9l Billov\u00fdch zad.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No tak, u\u017e neplakej,“ \u0161eptal ne\u00fanavn\u011b bratrovi p\u0159\u00edmo do ou\u0161ka. S\u00e1m m\u011bl slzy na kraj\u00ed\u010dku, ale bojovn\u011b je potla\u010doval. V\u017edy m\u011bl pocit, \u017ee mus\u00ed Billa chr\u00e1nit, proto jej i te\u010f boj\u00e1cn\u011b ut\u011b\u0161oval a sna\u017eil se nenechat sk\u00e1pnout ani jednu slzu, jinak by se Bill ur\u010dit\u011b rozplakal je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e to je tak hrozn\u00e9. Jejich l\u00e1ska byla tak siln\u00e1, a p\u0159esto jim osud dop\u0159\u00e1l jen tak m\u00e1lo \u010dasu,“ st\u011b\u017eoval si Bill mezi vzlyky. Triko jeho bratra, kde spo\u010d\u00edvala jeho hlava, bylo na skrz promo\u010den\u00e9. Musel u\u017e vyplakat velkou kalu\u017e slz, ale stejn\u011b se mu do o\u010d\u00ed nep\u0159est\u00e1valy hrnout dal\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale pomysli na to, \u017ee jejich l\u00e1ska trvala i p\u0159es to, \u017ee Jack zem\u0159el. A pak se potkali v neb\u00ed\u010dku a byli spolu u\u017e nav\u011bky,“ Tom s \u00fasm\u011bvem nat\u00e1hl svou ruku k bratrov\u00fdm mokr\u00fdm l\u00edc\u00edm. Jemn\u011b se kone\u010dky prst\u016f dotkl jeho sametov\u00e9 k\u016f\u017ee, nyn\u00ed pod slzami m\u00edrn\u011b roz\u017ehavenou. Nejd\u0159\u00edve se jej jen letmo dotkl, pak palcem set\u0159el dal\u0161\u00ed sklouz\u00e1vaj\u00edc\u00ed kapky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nechci o tebe nikdy p\u0159ij\u00edt, br\u00e1\u0161ko,“ Bill si siln\u011b skousl ret, a\u017e se z n\u011bj vydralo n\u011bkolik kapek krve. Ale jemu to bylo jedno, byl naplno pono\u0159en do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a hledal v nich odpov\u011b\u010f, kterou cht\u011bl sly\u0161et. Nejen, \u017ee ji ihned na\u0161el, dokonce ji i po chv\u00edli sly\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Jestli\u017ee n\u011bkdy zem\u0159e\u0161 d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1, nenech\u00e1m t\u011b tr\u00e1pit a zem\u0159u taky. Slibuju na na\u0161e bratrsk\u00e9 pouto, Bill\u00ed,“ ut\u011b\u0161ovatel se pohotov\u011b nahnul k bratrovu \u010delu a zanechal na n\u011bm l\u00e1skypln\u00fd polibek. Billova tv\u00e1\u0159 se ihned tro\u0161ku rozjasnila. Dokonce se jeho rty zavlnily v lehk\u00e9m \u00fasm\u011bvu.<\/em><\/div>\n
„Taky ti to slibuju, Tom\u00ed,“ za\u0161eptal ochrapt\u011ble a polibek na \u010delo mu oplatil. Pot\u00e9 se na sebe \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1li.<\/em><\/div>\n
Film pomalu kon\u010dil, av\u0161ak to ani jednoho z nich nezaj\u00edmalo. D\u00e1l tam sed\u011bli, op\u0159eni jeden o druh\u00e9ho, jejich prsty propleteny a ti\u0161e oddechovali v klidn\u00e9m sp\u00e1nku se stejn\u00fdm snem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Slan\u00e9 slzy se po jeho obli\u010deji r\u00e1zem p\u0159estaly kut\u00e1let, do o\u010d\u00ed u\u017e se mu nehrnuly nov\u00e9. Zhluboka se nadechl. Vzpom\u00ednky vnesly do jeho t\u011bla klid. Najednou se u\u017e nec\u00edtil tak pr\u00e1zdn\u00fd. Byl si jist\u00fd, \u017ee za p\u00e1r minut u\u017e bude zase s n\u00edm a tentokr\u00e1t u\u017e je nebude moct nic rozd\u011blit. Za p\u00e1r minut ho bude moct znovu obejmout a u\u017e nikdy nepustit, tak jak to v\u017edy cht\u011bl ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem p\u0159istoupil k okraji. St\u00e1l tam, kde p\u0159edt\u00edm Bill. Nem\u011bl strach ani obavy, \u017ee ho p\u0159esto neuvid\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam n\u011bkde v t\u00e9 nicot\u011b ho jeho br\u00e1\u0161ka \u010dek\u00e1, a kdy\u017e ho uvid\u00ed, padne mu do n\u00e1ru\u010de. T\u0159\u00e1sl se \u0161t\u011bst\u00edm, kdy\u017e na to jen pomyslel.<\/div>\n
Nijak se to nesna\u017eil prodlu\u017eovat, u\u017e nem\u011bl pro co \u017e\u00edt. Nyn\u00ed m\u011bl jen pro co zem\u0159\u00edt.<\/div>\n
C\u00edtil se tak voln\u011b, kdy\u017e mu kolem u\u0161\u00ed sku\u010del v\u00edtr. Dech se mu zrychlil adrenalinem. Sta\u010dilo jen pomyslet na to, \u017ee pod n\u00edm nen\u00ed nic, co by ho zachytilo, a srdce se mu rozbu\u0161ilo je\u0161t\u011b rychleji. Nechal se bez boje vt\u00e1hnout do nezn\u00e1ma. Neviditeln\u00e9 ruce s n\u00edm divoce ot\u00e1\u010dely. V\u0161ude byla tak hust\u00e1 tma, \u017ee nevid\u011bl ani na vlastn\u00ed nohy. Nebo u\u017e mo\u017en\u00e1 opustil sv\u00e9 t\u011blo, nechal jej dole a te\u010f m\u00ed\u0159il tam, kde ho \u010dekal br\u00e1\u0161ka? Nezb\u00fdvalo mu nic ne\u017e \u010dekat…<\/p>\n<\/div>\n
Znenad\u00e1n\u00ed otev\u0159el o\u010di. Nech\u00e1pav\u011b se d\u00edval na \u010dist\u011b modr\u00e9 nebe. Nedok\u00e1zal se pohnout, nesly\u0161el nic v\u00edc ne\u017e t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Nepot\u0159eboval se nadechnout a dokonce ani nec\u00edtil h\u0159ejiv\u00e9 teplo slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f ani chladn\u00fd v\u00edtr. V\u011bd\u011bl, \u017ee kolem n\u011bj pofukuje, ale nec\u00edtil v\u016fbec nic.<\/div>\n
Nemohl vn\u00edmat nic, ne\u017e sv\u00e9 my\u0161lenky a pocity.<\/div>\n
V\u0161echno se zd\u00e1lo tak divn\u00e9, nezvykl\u00e9. I kdy\u017e jen le\u017eel, napo\u010d\u00edtal tolik zm\u011bn, kter\u00e9 za tu kr\u00e1tkou chv\u00edli poznal. Srdce mu muselo b\u00edt neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed. Ale on neuc\u00edtil ani jeden \u00fader.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t rychle zamrkal. Jeho o\u010d\u00edm nevadilo, \u017ee se d\u00edvaj\u00ed zp\u0159\u00edma do ohniv\u00e9ho kotou\u010de slunce.<\/div>\n
Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se sna\u017eil postavit a zjistit, co v\u0161echno se na n\u011bm je\u0161t\u011b zm\u011bnilo. Skute\u010dnost, \u017ee nec\u00edtil v\u016fbec nic, nedok\u00e1zal se pohnout, nepot\u0159eboval se z pln\u00fdch plic nadechnout a jeho srdce nebilo, by ho ur\u010dit\u011b vystra\u0161ila z cel\u00e9 m\u00edry. Nyn\u00ed se v\u0161ak zaob\u00edral n\u011b\u010d\u00edm zcela jin\u00fdm. Pomalu mu doch\u00e1zelo, \u017ee nec\u00edt\u00ed nic z vn\u011bj\u0161ku, ale to uvnit\u0159 zes\u00edlilo natolik, \u017ee nesta\u010dil zachyt\u00e1vat pocity m\u00edjej\u00edc\u00ed se v n\u011bm tak rychle.<\/p>\n<\/div>\n
Kdesi v m\u00edst\u011b, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami bilo jeho srdce, poci\u0165oval prudk\u00e9 r\u00e1ny. Jako dv\u011b siln\u00e9 p\u011bsti bu\u0161ily do jeho hrudi, aby se dostaly za jakousi br\u00e1nu podv\u011bdom\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jak s nimi bojovat. Co v\u0161echno by dal za to, aby c\u00edtil fyzick\u00e9 r\u00e1ny, nech\u00e1val se t\u011bmi p\u011bstmi zb\u00edt do bezv\u011bdom\u00ed. Ty psychick\u00e9 r\u00e1ny, jimi\u017e trp\u011bl, byly daleko hor\u0161\u00ed. Bolestiv\u00e9 \u0161kr\u00e1bance dr\u00e1saly jeho my\u0161lenky pat\u0159\u00edc\u00ed t\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 mu tak ubli\u017eovala, ale p\u0159itom ji nedok\u00e1zal nen\u00e1vid\u011bt. C\u00edtil jeho p\u0159\u00edtomnost v ka\u017ed\u00e9m kous\u00ed\u010dku t\u011bla – jestli se tomu uvnit\u0159 tak dalo \u0159\u00edkat. Jeho necitliv\u00e9 rty cht\u011bly bratrovo jm\u00e9no vyk\u0159i\u010det nekone\u010dn\u011b mnohokr\u00e1t, ale ani jednou se nepohnuly. Ub\u00edrala se na n\u011bj jak\u00e1si t\u00edha z v\u00fd\u0161e, balvan, na kter\u00fd mu u\u017e nezbylo sil, aby ho p\u0159ekulil na stranu. Nechal se jim zastra\u0161it a nyn\u00ed se na jeho z\u00e1t\u011b\u017e p\u0159id\u00e1valo v\u00edce a v\u00edce bolesti. Nebylo hranic, nebylo konce. I kdy\u017e si s ka\u017edou p\u0159ilo\u017eenou z\u00e1t\u011b\u017e\u00ed myslel, \u017ee u\u017e v\u00edce nesnese, po\u0159\u00e1d to nekon\u010dilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem tady s tebou. Jen klid, Tomi,“<\/em> zaslechl zn\u00e1m\u00fd n\u011b\u017en\u00fd hlas, jen\u017e v n\u011bm dok\u00e1zal vytvo\u0159it nov\u00fd, n\u00e1dhern\u00fd pocit. Kone\u010dn\u011b sly\u0161el n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. A nejen, \u017ee n\u011bco sly\u0161el, ale dokonce sly\u0161el jeho. Jeho hlas, tak jemn\u00fd a lehk\u00fd jako z\u00e1van tepl\u00e9ho v\u00e1nku.<\/div>\n
„Ne. Nesly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b doopravdy, Tomi. Sly\u0161\u00ed\u0161 to, co si mysl\u00edm. Promlouv\u00e1m k tob\u011b zevnit\u0159,“<\/em> zaposlouchal se do toho tak miluj\u00edc\u00edho hlasu, a kdyby mohl, usm\u00edval by se, jak nejv\u00edc by mu to jeho rty dovolily.<\/div>\n
„No tak, Tomi! Vn\u00edmej to, co \u0159\u00edk\u00e1m! Na ostatn\u00ed v\u011bci budeme m\u00edt \u010das, kter\u00fd nem\u00e1 konce,“<\/em> pok\u00e1ral ho bratr\u016fv hlas, av\u0161ak st\u00e1le k n\u011bmu promlouval jemn\u011b. Sice nerad, ale poslechl ho. Sna\u017eil se na n\u011bj soust\u0159edit. Cht\u011bl naj\u00edt cestu, po kter\u00e9 ten hlas k n\u011bmu kr\u00e1\u010del. Netrvalo dlouho a na\u0161el ji. Nikdy v sob\u011b nec\u00edtil tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid. Bylo to kv\u016fli Billovi. Nikdy se nec\u00edtil klidn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e mohl b\u00fdt s Billem.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to znamen\u00e1, br\u00e1\u0161ko?“<\/em> Nechal po pr\u00e1v\u011b nalezen\u00e9 cest\u011b kr\u00e1\u010det n\u011bkolik sv\u00fdch slov. V\u011bd\u011bl, \u017ee se ur\u010dit\u011b dostanou k Billovi, k nikomu jin\u00e9mu ta cesta v\u00e9zt nemohla.<\/div>\n
„To znamen\u00e1, \u017ee te\u010f spolu budeme u\u017e nav\u011bky. I kdybys necht\u011bl, po\u0159\u00e1d tady s tebou budu,“<\/em> p\u0159i\u0161la k n\u011bmu odpov\u011b\u010f. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se j\u00edm. A tak\u00e9 c\u00edtil radost a \u0161t\u011bst\u00ed a tolik up\u0159\u00edmn\u00e9 a \u010dist\u00e9 l\u00e1sky, \u017ee musela p\u0159ekypovat p\u0159es okraje jeho vn\u011bj\u0161ku.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00edm t\u011b, c\u00edt\u00edm t\u011b, ale nevid\u00edm. Nez\u016fstane to tak, \u017ee ne,“<\/em> strachoval se a v\u0161echna radost v n\u011bm na chvilku posko\u010dila a zastavila se.<\/div>\n
„Nem\u011bj strach, Tomi. U\u017e za chvilku t\u011b uvid\u00edm a ty uvid\u00ed\u0161 m\u011b. Te\u010f u\u017e mus\u00ed\u0161 ale j\u00edt. Za chv\u00edli se zase setk\u00e1me,“<\/em> jeho hlas odezn\u00edval, cesta byla n\u00e1hle zarostl\u00e1 a slov\u016fm, je\u017e k n\u011bmu kr\u00e1\u010dely, \u0161lo \u0161patn\u011b rozum\u011bt.<\/div>\n
„Ne, neodch\u00e1zej! Kam m\u00e1m j\u00edt? V\u017edy\u0165 se nem\u016f\u017eu h\u00fdbat!“<\/em> zak\u0159i\u010dela jeho mysl z cel\u00fdch sil. Soust\u0159edil se na zat\u00e1\u010dky, aby nenar\u00e1\u017eel do zd\u00ed, st\u00e1le zrychloval, a\u017e jej kone\u010dn\u011b na\u0161el. Byl tak daleko.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161ak ty v\u00ed\u0161, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat,“<\/em> nech\u00e1pal ho. V\u017edy\u0165 to nev\u011bd\u011bl, nev\u011bd\u011bl v\u016fbec nic. „Ale Tomi! Mus\u00ed\u0161 j\u00edt p\u0159ece tam, kam t\u011b vede srdce,“<\/em> poradil mu hlas. Cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, \u017ee u\u017e nejsp\u00ed\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e9 srdce nem\u00e1, proto\u017ee ho nec\u00edt\u00ed, ale hlas se ozval znovu. „I kdy\u017e ho nec\u00edt\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d je na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b. To m\u00e9 je pln\u00e9 l\u00e1sky k tob\u011b, Tomi, tak to nezkaz a b\u011b\u017e,“<\/em> je\u0161t\u011b chv\u00edli ho pob\u00edzela ozv\u011bna, kter\u00e1 po n\u011bm zbyla. Zaposlouchal se do ticha, je\u017e ho znovu obklopilo. Co kdy\u017e ho nenajde? Bude tady tak s\u00e1m nav\u011bky?<\/p>\n<\/div>\n
Na povrch se vydraly obavy, av\u0161ak dlouho s nimi nemusel bojovat. Nejprve se j\u00edm rozlehlo h\u0159ejiv\u00e9 teplo, pak se jeho t\u011blo rozt\u0159\u00e1slo. C\u00edtil jeho ot\u0159esy, av\u0161ak nec\u00edtil v\u016fbec nic. Vzn\u00e1\u0161el se kdesi v nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9m sv\u011bt\u011b, jen\u017e nem\u011bl za\u010d\u00e1tek ani konec. Jako vesm\u00edr, jeho\u017e cesty spl\u00fdvaj\u00ed dohromady a nikde nekon\u010d\u00ed. Nechal se odn\u00e9st p\u0159esn\u011b tam, kam cht\u011blo jeho srdce. Neovl\u00e1dal jej, jen vn\u00edmal cestu, kterou jde.<\/p>\n<\/div>\n
T\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00edm se objevilo cosi z\u00e1\u0159iv\u011b kulat\u00e9ho. Vypadalo to jako zlat\u00e1 br\u00e1na. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ned\u011bl\u00e1 chybu, jen do n\u00ed prost\u011b vstoupil a pak se nechal obklopovat tou n\u00e1dhernou z\u00e1\u0159\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, kolik \u010dasu uplynulo. V\u0161e mu spl\u00fdvalo a on se nemohl v\u016fbec soust\u0159edit. Ot\u00e1\u010del se ve zlat\u00e9m v\u00edru, ne\u017e v\u0161e zmizlo a on najednou st\u00e1l op\u011bt na p\u00eds\u010dit\u00e9 pl\u00e1\u017ei, obklopen v\u0161emo\u017en\u00fdmi nezn\u00e1m\u00fdmi pocity, kter\u00e9 nedok\u00e1zal ani vn\u00edmat, jak rychle se objevovaly a zase ztr\u00e1cely.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“<\/em> ihned se oto\u010dil, jeliko\u017e mu podv\u011bdom\u00ed \u0159\u00edkalo, \u017ee Bill stoj\u00ed za n\u00edm. Spat\u0159il ho tam, st\u00e1l jen nepatrn\u00fd kousek od n\u011bj. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj z\u00edral, p\u0159i\u010dem\u017e si prohl\u00ed\u017eel ka\u017ed\u00fd kous\u00ed\u010dek jeho t\u011bla. Jeho k\u016f\u017ee u\u017e nebyla bled\u00e1 jako p\u0159edt\u00edm. Nyn\u00ed se t\u0159pytila v jak\u00e9si b\u00edl\u00e9 mlhav\u00e9 z\u00e1\u0159i. O\u010di, jimi\u017e se na n\u011bj d\u00edval, nabraly je\u0161t\u011b tmav\u0161\u00ed odst\u00edn, tak n\u011b\u017en\u00fd, l\u00e1skypln\u00fd a pln\u00fd touhy. Jeho tv\u00e1\u0159, na n\u00ed\u017e pohr\u00e1val sladk\u00fd \u00fasm\u011bv n\u00e1dhern\u011b vykrojen\u00fdch rt\u016f, se zd\u00e1la je\u0161t\u011b hlad\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Tou\u017eil jej pohladit, aby se ujistil, jestli se mu jen nezd\u00e1. Byl v\u016fbec opravdov\u00fd?<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u010dekal na jeho svolen\u00ed, prost\u011b se k n\u011bmu rozb\u011bhl, ani\u017e by se pohnul. Uchopil jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo do n\u00e1ru\u010de, a kdy\u017e uc\u00edtil jeho hladkost a jemnost, musel slastn\u011b vydechnout. Zvedl ho za pas, nechal Billovy nohy, aby se omotaly kolem jeho pasu a radostn\u011b se s n\u00edm rozto\u010dil. Bill se s nad\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem schoulil do jeho n\u00e1ru\u010de, tak tepl\u00e9 a bezpe\u010dn\u00e9, jako p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“<\/em> Bill\u016fv \u00fasm\u011bv pohasl, kdy\u017e se pohledem vpil do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, stejn\u011b ztmavl\u00fdch, jako byly ty jeho.<\/div>\n
„Byl jsem tak zoufal\u00fd! Nev\u011bd\u011bl jsem, jak pokra\u010dovat d\u00e1l, prost\u011b jsem cht\u011bl u\u017e skon\u010dit s tou bolest\u00ed,“<\/em> Bill sklopil tv\u00e1\u0159 k zemi. Ale ani t\u00edmto gestem nedok\u00e1zal zakr\u00fdt n\u011bkolik kapek slz. Tomova ruka jeho tv\u00e1\u0159 jemn\u011b nadzvedla za bradu. Slzy vypadaly jako t\u0159pytiv\u00e9 perly. Tak velk\u00e9 a n\u00e1dhern\u00e9, av\u0161ak spou\u0161t\u011bly je smutn\u00e9 o\u010di, je\u017e ani nyn\u00ed nepostr\u00e1daly tu dychtivou kr\u00e1su. Palcem ty perly jednu po druh\u00e9 set\u0159el, rozmazal je v malink\u00e9 pot\u016f\u010dky. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl kone\u010dky prst\u016f po jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm. Jen mi slib, \u017ee u\u017e m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161,“<\/em> Tom se musel pousm\u00e1t, kdy\u017e spat\u0159il, jak se Billova tv\u00e1\u0159 rozjas\u0148uje. Oba se na sebe usm\u00edvali a oba si pohr\u00e1vali s h\u0159\u00ed\u0161nou my\u0161lenkou.<\/div>\n
„Slibuji,“<\/em> tich\u00e1 slova se uhn\u00edzdila hluboko v Tomov\u011b nitru. Nedok\u00e1zal tam jen tak st\u00e1t a d\u00edvat se na n\u011bj. Kone\u010dn\u011b byli spolu, kone\u010dn\u011b je nemohlo nic rozd\u011blit. V\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku, u\u017e nikdy se nebude muset tr\u00e1pit.<\/div>\n
„Miluju t\u011b tak moc, \u017ee bych pro tebe dok\u00e1zal zem\u0159\u00edt nes\u010detn\u011bkr\u00e1t,“<\/em> nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli jsou jeho slova vhodn\u00e1. C\u00edtil Billovy pocity stejn\u011b siln\u011b jako ty sv\u00e9, tak\u017ee si byl zcela jist, \u017ee Bill jeho l\u00e1sku u\u017e neodm\u00edtne.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b tak moc, \u017ee bych kv\u016fli tob\u011b \u0161el do pekla,“<\/em> Bill bratrovi oplatil \u00fasm\u011bv, pohladil jej jemn\u011b po tv\u00e1\u0159i, pot\u00e9 sjel kone\u010dky prst\u016f n\u00ed\u017e, kde se nach\u00e1zely jeho pln\u00e9 rty. U\u017e se nemusel b\u00e1t d\u00e1t sv\u00e9 city najevo.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b miluju tak moc, \u017ee bych v tom pekle z\u016fstal s\u00e1m, jen proto, abys ty mohl b\u00fdt v nebi,“<\/em> uji\u0161\u0165oval ho Tom, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159iv\u0159el o\u010di pod Billov\u00fdmi lehk\u00fdmi doteky na tv\u00e1\u0159i. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mu prstem po kontu\u0159e spodn\u00edho rtu, p\u0159i\u010dem\u017e se k nim pomalu p\u0159ibli\u017eoval i tv\u00e1\u0159\u00ed. Prvn\u00ed dotek jejich rt\u016f byl lehk\u00fd a m\u011bkk\u00fd jako mot\u00fdl\u00ed pohlazen\u00ed. Druh\u00fd polibek se zd\u00e1l b\u00fdt del\u0161\u00ed, rty na chv\u00edli spo\u010dinuly na sob\u011b, aby si mohly vychutnat bl\u00edzkost. Do dal\u0161\u00edho polibku vlo\u017eili v\u0161echnu l\u00e1sku, radost, bolest i smutek, j\u00edm\u017e si museli proj\u00edt. Dva chtiv\u00e9 jazyky drav\u011b krou\u017eily kolem sebe v jak\u00e9si nezn\u00e1m\u00e9 h\u0159e. Vypl\u0148ovaly \u00fasta toho druh\u00e9ho, zkoumaly hebkost t\u011bch druh\u00fdch rt\u016f. Billovo slastn\u00e9 zamru\u010den\u00ed dostalo Tomovy ruce n\u00ed\u017e. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jeho \u0161t\u00edhl\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku a ochrann\u011b jej k sob\u011b tisknul. Byl si jist, \u017ee u\u017e jej nikdy nepust\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e nav\u017edy, Tomi,“<\/em> za\u0161eptal Bill mezi polibky. Na malou chvilku se od Toma odtrhl, aby se mohl pod\u00edvat do jeho o\u010d\u00ed. Zra\u010dilo se toho v nich tak moc, ale jen jeden pocit p\u0159ed\u010dil v\u0161echny ostatn\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“<\/em> \u0159ekl Tom znovu a nenechal u\u017e Billa d\u00e1l ot\u00e1let. Vrhl se na jeho rty tak tou\u017eebn\u011b, a\u017e poc\u00edtil siln\u00e9 mraven\u010den\u00ed v podb\u0159i\u0161ku.<\/div>\n
Av\u0161ak p\u0159esto, jak moc Billa cht\u011bl, nesp\u011bchal. M\u011bli dost \u010dasu. Vlastn\u011b m\u011bli nekone\u010dn\u011b \u010dasu. A on v\u011bd\u011bl, \u017ee v p\u0159\u00edtomnosti Billa bude ten \u010das t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co ho kdy potkalo.<\/p>\n<\/div>\n
Zapadaj\u00edc\u00ed slunce se pr\u00e1v\u011b ztr\u00e1celo kdesi za mo\u0159em. Zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 nebe h\u00e1zelo odst\u00edny na dv\u011b osoby stoj\u00edc\u00ed u \u0161um\u00edc\u00edch vln. Obj\u00edmali se tak l\u00e1skypln\u011b, s \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159i si opl\u00e1celi n\u011b\u017en\u00e9 polibky, dokud se kolem nich nerozhostila \u00fapln\u00e1 tma. Pak ulehli na p\u00edsek a dr\u017e\u00edc se za ruce, v tichosti pozorovali vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. V jejich o\u010d\u00edch se odr\u00e1\u017eel svit m\u011bs\u00edce a jejich t\u0159pyt\u00edc\u00ed se k\u016f\u017ee nabrala n\u00e1dech m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho svitu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se n\u00e1hle popuzen jakousi my\u0161lenkou oto\u010dil k Tomovi, kter\u00fd se ve stejnou chv\u00edli oto\u010dil tak\u00e9.<\/div>\n
„Zaj\u00edmalo by m\u011b -„<\/em> Bill v\u011btu nedokon\u010dil. Dokon\u010dila ji Tomova odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„M\u011b by taky zaj\u00edmalo, co bude po t\u00e9 v\u011b\u010dnosti,“<\/em> za\u0161eptal, pohled up\u0159en\u00fd do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed s odlesky m\u011bs\u00edce. „Vlastn\u011b mi je jedno, kde budu. Hlavn\u011b, \u017ee tam budu s tebou,“<\/em> sv\u00e1 slova zavr\u0161il dlouh\u00fdm polibkem v\u011bnovan\u00fdm Billovi. \u017d\u00e1dn\u00e1 slova nemohla vysv\u011btlit jejich l\u00e1sku. Av\u0161ak sta\u010dil jedin\u00fd polibek a slova u\u017e nebyly pot\u0159eba.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Lou\u010d\u00edm se s v\u00e1mi posledn\u00edm d\u00edlem, ale nebojte se, ne na dlouho, proto\u017ee u\u017e m\u00e1m rozepsanou dal\u0161\u00ed pov\u00eddku. Cht\u011bla bych moc pod\u011bkovat za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e od Jan\u010di a Ondiny. Va\u0161e koment\u00e1\u0159e m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zaly pot\u011b\u0161it a popostr\u010dit m\u011b d\u00e1l, tak\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[369],"tags":[],"class_list":["post-9880","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pain-of-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9880","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9880"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9880\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9880"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9880"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9880"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}