{"id":9889,"date":"2010-12-18T17:00:00","date_gmt":"2010-12-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9864"},"modified":"2010-12-18T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-18T16:00:00","slug":"nad-stadem-koni-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/18\/nad-stadem-koni-5\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 5."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ub\u011bhl t\u00fdden a letn\u00ed vedra se p\u0159ehoupla do chladn\u00fdch podzimn\u00edch dn\u016f. Bylo 31. srpna a j\u00e1 m\u011bl j\u00edt z\u00edtra do \u0161koly. Jak frustruj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem zrovna na okenn\u00edm parapetu a pozoroval Toma, jak v ohrad\u011b u domu tr\u00e9nuje jednoho mlad\u00e9ho kon\u011b. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d to d\u011bl\u00e1m, ale d\u011blal jsem to. A bylo mi to jedno. S Tomem bylo v posledn\u00ed dob\u011b v\u0161echno OK, dokonce jsem se u\u017e nau\u010dil starat o kon\u011b, ale do sedla m\u011b zat\u00edm je\u0161t\u011b nedostal. Prost\u011b jsem z toho m\u011bl strach, ale jemu se mi to necht\u011blo p\u0159iznat, a tak jsem to „sv\u00e1d\u011bl“ na moj\u00ed arogantn\u00ed povahu. O tom incidentu s m\u00fdm sebeuk\u00e1jen\u00edm jsme se ani jeden nezmi\u0148ovali, soud\u011b podle toho to nejsp\u00ed\u0161 Tom nesly\u0161el, a pokud jo, tak diskr\u00e9tn\u011b ml\u010del.<\/div>\n
<\/div>\n
Jen jedna v\u011bc m\u011b neskute\u010dn\u011b srala. A bylo to p\u0159esn\u011b to, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, jak jsem v\u016fbec mohl p\u0159i sebeuspokojov\u00e1n\u00ed myslet na n\u011bho. Nedok\u00e1zal jsem to pochopit. Sice jsem si sna\u017eil namluvit fakt, \u017ee jsem se prost\u011b p\u0159e\u0159ekl, ale n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 sebe jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. Byl jsem z toho zmaten\u00fd. Nech\u00e1pal jsem s\u00e1m sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, poj\u010f na ob\u011bd!“ usly\u0161el jsem zezdola t\u00e1t\u016fv hlas. Povzdychl jsem si a slezl jsem z okna. Bylo mi chladno. Ze sk\u0159\u00edn\u011b jsem si vyt\u00e1hl oby\u010dejnou \u010dernou mikinu, kterou jsem nosil jen doma a hodil jsem ji na sebe. Jo, ze sk\u0159\u00edn\u011b, dokopal jsem se toti\u017e k vybalen\u00ed sv\u00fdch kufr\u016f. Je\u0161t\u011b jsem se letmo pod\u00edval do zrcadla, no jo, s\u00edla zvyku, a potom jsem seb\u011bhl schody dol\u016f. T\u00e1ta u\u017e sed\u011bl u stolu a jedl svou porci t\u011bstovin s ku\u0159ec\u00edm masem, kter\u00e9 s\u00e1m uva\u0159il. Nem\u016f\u017eu si st\u011b\u017eovat, t\u00e1ta va\u0159il dob\u0159e. Rozhodn\u011b l\u00edp ne\u017e m\u00e1ma. Ta pro jistotu neva\u0159ila v\u016fbec.<\/div>\n
<\/div>\n
Sedl jsem si ke stolu a za\u010dal jsem j\u00edst svoje j\u00eddlo. Za moment se otev\u0159ely dve\u0159e a dovnit\u0159 ve\u0161el Tom. Byl cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd, ale to on byl v\u017edycky, kdy\u017e tr\u00e9noval. Prost\u011b to v\u00edc pro\u017e\u00edval.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, Tome nebo ti to vystydne,“ zavolal na n\u011bj t\u00e1ta. Tom se jen usm\u00e1l a p\u0159isedl si k n\u00e1m. On s n\u00e1mi jako jedin\u00fd mohl j\u00edst, proto\u017ee s n\u00e1mi jako jedin\u00fd pracovn\u00edk farmy i bydlel. Nikdy jsem se sice nedozv\u011bd\u011bl d\u016fvod jeho p\u0159\u00edtomnosti u t\u00e1ty v bar\u00e1ku, ale doufal jsem, \u017ee se to t\u0159eba \u010dasem zm\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co, Tome, jak to jde se Savanem?“ zeptal se t\u00e1ta. Tom pokr\u010dil rameny. P\u016fsobil docela lhostejn\u011b, ale j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to jedno nen\u00ed.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd pokrok. Asi ho v\u00e1\u017en\u011b budeme muset d\u00e1t do toho \u00fatulku,“ povzdechl si a zad\u00edval se do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. Vyc\u00edtil jsem, \u017ee u\u017e se o tom nechce d\u00e1l bavit a t\u00e1ta nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9. Po zbytek ob\u011bda jsme v\u0161ichni t\u0159i ml\u010deli.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„D\u00edky tati,“ \u0159ekl jsem, kdy\u017e byl m\u016fj tal\u00ed\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd a odnesl jsem ho do my\u010dky. Doma jsem tohle sice nikdy ned\u011blal, tam to za m\u011b uklidila na\u0161e hospodyn\u011b, ale tady \u017e\u00e1dn\u00e1 nebyla, tak jsem se to musel nau\u010dit. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem nap\u0159ed remcal, ale zvyknul jsem si.<\/div>\n
Vydal jsem se k sob\u011b nahoru a pod\u00edval se na displej mobilu. M\u011bl jsem t\u0159i nep\u0159ijat\u00e9 hovory od matky. Proto\u010dil jsem o\u010di a stiskl tla\u010d\u00edtko, abych j\u00ed zavolal zp\u00e1tky. Chv\u00edli se oz\u00fdvalo jen pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, ale potom to kone\u010dn\u011b zvedla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kaulitzov\u00e1, pros\u00edm,“ ozval se ve sluch\u00e1tku jej\u00ed nau\u010den\u00fd p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd t\u00f3n.<\/div>\n
„\u010cau, to jsem j\u00e1 Bill. Co jsi cht\u011bla?“ zeptal jsem se ne zrovna moc mile.<\/div>\n
„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko, jen jsem se cht\u011bla zeptat, jak se m\u00e1\u0161. Z\u00edtra jde\u0161 poprv\u00e9 do nov\u00e9 \u0161koly, \u017ee? A co Andreas, kdy za tebou p\u0159ijede?“ chrlila na m\u011b ot\u00e1zky jednu za druhou.<\/div>\n
„Eh, mami, uklidni se pros\u00edm t\u011b. M\u00e1m se fajn. Jo, zejtra jdu do nov\u00fd \u0161koly a ta svin\u011b Andreas mi nezavolal p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed,“ zodpov\u011bd\u011bl jsem nevrle v\u0161echny jej\u00ed ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Ale no tak, Bille, je to tv\u016fj chlapec, tak o n\u011bm p\u0159esta\u0148 takhle o\u0161kliv\u011b mluvit. T\u0159eba nem\u00e1 \u010das nebo je n\u011bkde pry\u010d. Co ty v\u00ed\u0161?“ sna\u017eila se m\u011b upokojit, proto\u017ee v\u011bd\u011bla, \u017ee bych mohl za\u010d\u00edt p\u011bkn\u011b vyv\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
„Hm, mo\u017en\u00e1,“ \u0159ekl jsem bez z\u00e1jmu. Stejn\u011b si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm. „A co bude s t\u00edm sl\u00edben\u00fdm autem? Cht\u011bl jsem s n\u00edm z\u00edtra jet do \u0161koly, ale jak vid\u00edm, tak asi p\u016fjdu p\u011b\u0161ky,“ zaprskal jsem do telefonu. Moje n\u00e1lada se ve vte\u0159in\u011b zm\u011bnila na absolutn\u011b katastrof\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, zlato, sna\u017eila jsem se to co nejd\u0159\u00edv popohnat, ale \u0159ekli mi, \u017ee ho m\u016f\u017eou dov\u00e9zt nejd\u0159\u00edve za t\u00fdden,“ \u0159ekla nerv\u00f3zn\u011b. U\u017e m\u011b nebavilo se roz\u010dilovat, stejn\u011b to nem\u011blo smysl.<\/div>\n
„To je teda fakt super,“ odsekl jsem stroze. „Tak a\u0165 laskav\u011b hejbnou zadkem. U\u017e mus\u00edm kon\u010dit, tak \u010dau,“ \u0159ekl jsem a zav\u011bsil. Vztekle jsem mobilem hodil o zem. „Kurva,“ zaklel jsem a za\u010dal jsem sb\u00edrat jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti telefonu. Cel\u00fd jsem ho str\u010dil do kapsy spolu s cigaretami a seb\u011bhl schody dol\u016f. Vy\u0161el jsem ven a rozhl\u00e9dl se kolem sebe, hledaj\u00edc si m\u00edsto, kam bych se mohl za\u0161\u00edt s c\u00edgem. V\u0161ude byli lid\u00e9. V duchu jsem zkonstatoval, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude vydat se sm\u011brem k zadn\u00edm pastvin\u00e1m. Tam je nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee tam nikdo nebude.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomal\u00fdm krokem jsem se roze\u0161el p\u011b\u0161inou mezi ohradami. Do\u0161el jsem dostate\u010dn\u011b daleko, aby m\u011b nikdo nevid\u011bl. Opravdu jsem te\u010f nest\u00e1l o to, aby na m\u011b n\u011bkdo mluvil. Vyhl\u00e9dl jsem si jednu ohradu, kter\u00e1 byla na prvn\u00ed pohled pr\u00e1zdn\u00e1, a vylezl na d\u0159ev\u011bn\u00fd plot, kter\u00fd ji ohrani\u010doval. Z kapsy jsem vyt\u00e1hl krabi\u010dku cigaret a jednu z n\u00ed vyndal. Vlo\u017eil jsem si ji mezi rty a zap\u00e1lil ji. Nas\u00e1l jsem ten omamn\u00fd nikotin do plic a chv\u00edli jsem ho v sob\u011b zadr\u017eel, ne\u017e jsem ho vydechl. Za\u010dal jsem se uklid\u0148ovat. Tohle mi v\u017edycky pom\u016f\u017ee. Jen tak jsem tam sed\u011bl a popotahoval z h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 ty\u010dinky, \u017ee jsem si ani nev\u0161iml, \u017ee ke mn\u011b p\u0159i\u0161el n\u011bjakej k\u016f\u0148. A\u017e kdy\u017e ode m\u011b st\u00e1l asi tak metr teprve jsem ho spat\u0159il.<\/div>\n
<\/div>\n
„Do prdele, j\u00e1 se lekl,“ zaklel jsem a volnou rukou jsem se chytil za hru\u010f. V druh\u00e9 jsem st\u00e1le sv\u00edral cigaretu, kter\u00e1 u\u017e byla ze t\u0159\u00ed \u010dtvrtin vykou\u0159en\u00e1. Jak jsem se lekl, ani jsem si neuv\u011bdomil, co to je vlastn\u011b za kon\u011b. Do\u0161lo mi to a\u017e po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli. „A kurva,“ \u0161eptl jsem si pro sebe a rozt\u0159\u00e1sly se mi ruce. B\u00e1zliv\u011b jsem se d\u00edval do Savanov\u00fdch temn\u00fdch o\u010d\u00ed a p\u0159\u00e1l si jen jedin\u00e9. Aby tu te\u010f byl Tom. Sice jsem ho nesn\u00e1\u0161el, ale te\u010f by mi jeho p\u0159\u00edtomnost docela bodla.<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka jsem d\u00fdchal ve snaze uklidnit se, ale bylo mi to tak trochu houby platn\u00fd. „Pros\u00edm, a\u0165 odejde, pros\u00edm,“ \u0161eptal jsem si pro sebe, ale moje prosby m\u011bly opa\u010dn\u00fd efekt. K\u016f\u0148 ke mn\u011b p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a lehce do m\u011b \u0161\u0165ouchnul \u010dum\u00e1kem. Pevn\u011b jsem semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b a \u010dekal na prudk\u00fd p\u00e1d z ohrady nebo bolestiv\u00e9 kousnut\u00ed, ale nic z toho se ned\u011blo. Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di a uvid\u011bl n\u011bco, co jsem absolutn\u011b ne\u010dekal. Savan st\u00e1l u m\u011b se sklon\u011bnou hlavou, ale p\u0159esto se na m\u011b d\u00edval. V jeho o\u010d\u00edch nebylo po zlob\u011b ani pam\u00e1tky. Tu te\u010f vyst\u0159\u00eddal smutek. Jeho o\u010di byly pr\u00e1zdn\u00e9 a smutn\u00e9. A j\u00e1 si byl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee kdyby kon\u011b mohli plakat, byla by to pr\u00e1v\u011b tato chv\u00edle, kdy by po Savanov\u011b \u010dern\u00e9 srsti kanuly slzy smutku. Vid\u011bl jsem jeho tr\u00e1pen\u00ed, a co bylo hor\u0161\u00ed, j\u00e1 jsem ho i c\u00edtil. Moje nitro najednou za\u010dala sv\u00edrat podivn\u00e1 bolest, kterou jsem v \u017eivot\u011b neza\u017eil. Jako bych byl s t\u00edm kon\u011bm propojen\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Savane,“ \u0161pitl jsem a nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruku. Cht\u011bl jsem ut\u00e9ct, v\u00e1\u017en\u011b jsem to cht\u011bl ud\u011blat, ale m\u00e9 t\u011blo m\u011b neposlouchalo. Obrovsk\u00fd k\u016f\u0148 zvedl hlavu a pomalu se ke mn\u011b natahoval. Ve chv\u00edli, kdy se jeho \u010dum\u00e1k m\u011bl dotknout m\u00e9 dlan\u011b jsem lehce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a zachv\u011bl se. Potom jsem v\u0161ak na prstech uc\u00edtil jemn\u00fd dotek sametov\u00fdch nozder a \u00falevn\u011b jsem vydechl. Savan mi jemn\u011b zafun\u011bl do dlan\u011b a na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se samovoln\u011b usadil \u00fasm\u011bv. Dodal jsem si odvahy a lehce jsem Savana pohladil mezi \u010dern\u00fdma o\u010dima. On je lehce p\u0159iv\u0159el a spokojen\u011b zafrkal. M\u016fj strach ustupoval a j\u00e1 jsem si \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc v\u011b\u0159il. Opatrn\u011b, abych ho nevypla\u0161il, jsem slezl z ohrady a pomalu k n\u011bmu p\u0159istoupil. Jeho obrovsk\u00e1 hlava se p\u0159itiskla k m\u00e9 hrudi a on za\u010dal nas\u00e1vat m\u016fj pach. Tedy tak mi to alespo\u0148 p\u0159i\u0161lo. Znovu jsem ho za\u010dal hladit, tentokr\u00e1t trochu intenzivn\u011bji.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. V\u0161ichni lid\u00e9 nejsou zl\u00ed,“ za\u0161eptal jsem a m\u016fj \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e se \u010dern\u00fd k\u016f\u0148 znovu ot\u0159el o mou dla\u0148. V tu chv\u00edli mi ale zazvonil mobil a ostr\u00e9 t\u00f3ny m\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed melodie pro\u0159\u00edzly ticho, kter\u00e9 tu dosud panovalo. Savan urychlen\u011b odsko\u010dil, za\u0159ehtal a tryskem se rozb\u011bhl pry\u010d. „Savane!“ vyk\u0159ikl jsem je\u0161t\u011b, ale to u\u017e k\u016f\u0148 zmizel za kopcem. „Kurva,“ zanad\u00e1val jsem hlasit\u011b a vyt\u00e1hl mobil z kapsy. Je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se nasral, kdy\u017e jsem uvid\u011bl na displeji Andreasovo jm\u00e9no. Nasupen\u011b jsem hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Andreasi, ty jsi takovej kokot!“ za\u0159val jsem na n\u011bj do sluch\u00e1tka. Nejsp\u00ed\u0161 se dost lekl, proto\u017ee na chv\u00edli zmlkl. Vyu\u017eil jsem t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti. „Co si o sob\u011b v\u016fbec mysl\u00ed\u0161? Nezavol\u00e1\u0161 mi j\u00e1 nev\u00edm jak dlouho, nepo\u0161le\u0161 mi ani pitomou esemesku, nereaguje\u0161 na moje e-maily, a te\u010f je\u0161t\u011b zavol\u00e1\u0161 v tu nejdebiln\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli,“ rozk\u0159iknu se na n\u011bj znovu.<\/div>\n
„Ale Bille, promi\u0148, \u017ee jsem nezavolal, ale byl jsem s m\u00e1ti t\u00fdden na Barbadosu, prost\u011b jsem nem\u011bl \u010das ti zavolat. A taky jsem s sebou nem\u011bl sv\u016fj notebook, tak jsem ti nemohl napsat,“ sna\u017eil se z toho vymluvit. Vzteky se mi za\u010daly t\u0159\u00e1st ruce.<\/div>\n
„A pro\u010d jsi mi to teda ne\u0159ekl d\u0159\u00edv, hm? Mohl jsem aspo\u0148 v\u011bd\u011bt, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161, to bych pak nebyl nasranej. A nesna\u017e se mi vykl\u00e1dat, \u017ee jsi to do posledn\u00ed chv\u00edle nev\u011bd\u011bl, moc dob\u0159e toti\u017e v\u00edm, \u017ee tvoje matka rezervuje letenky nejm\u00ed\u0148 p\u016fl roku dop\u0159edu,“ prskal jsem do telefonu. Byl jsem nehor\u00e1zn\u011b vyto\u010den\u00fd. A v tu chv\u00edli se tam objevil Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, kde jsi, ksakru, hled\u00e1m t\u011b po cel\u00e9…“ nestihl to dopov\u011bd\u011bt, proto\u017ee jsem ho p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Po\u010dkej chv\u00edli, Thomasi!“ k\u0159ikl jsem na n\u011bj a on ztuhl na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„P\u011bkn\u011b si m\u011b vyto\u010dil, Andreasi, a nemysli si, \u017ee ti to jen tak odpust\u00edm. Nazdar,“ \u0161t\u011bknul jsem na n\u011bj posledn\u00ed zlou v\u011btu a pak jsem zav\u011bsil. Nejrad\u0161i bych telefonem znovu t\u0159\u00edsknul o zem, ale tady bylo p\u0159ece jen trochu v\u00edc kamen\u00ed, ne\u017e u m\u011b v pokoji.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, m\u016f\u017ee\u0161 mi laskav\u011b vysv\u011btlit, pro\u010d tady je\u010d\u00ed\u0161 jak n\u011bjak\u00e1 hysterka?“ zeptal se Tom nasupen\u011b. Asi proto, \u017ee jsem mu pla\u0161il kon\u011b.<\/div>\n
„Co je ti po tom,“ prskl jsem po n\u011bm.<\/div>\n
„Laskav\u011b se ke mn\u011b chovej slu\u0161n\u011b, u\u017e zase ty tvoje super n\u00e1lady,“ \u0159ekl tvrd\u011b.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, jdi do prdele, Thomasi,“ k\u0159ikl jsem po n\u011bm.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi Thomasi,“ zv\u00fd\u0161il na m\u011b hlas. Zn\u011bl docela dost na\u0161tvan\u011b. Te\u010f se mi pro zm\u011bnu do o\u010d\u00ed hrnuly slzy. V\u0161ichni m\u011b srali. \u00dapln\u011b v\u0161ichni. Na\u0161tvan\u011b jsem zavr\u010del a r\u00e1zn\u00fdm krokem jsem pro\u0161el kolem Toma, jako by tam v\u016fbec nebyl.<\/div>\n
„Kam jako jde\u0161?“ zavolal na m\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, ale j\u00e1 jsem si ho nev\u0161\u00edmal. Te\u010f bych nejrad\u0161i \u0161el za Savanem. Nev\u00edm pro\u010d, ale prost\u011b m\u011b to k n\u011bmu t\u00e1hlo. P\u0159ipadalo mi, \u017ee ten k\u016f\u0148 mi jako jedin\u00fd rozum\u00ed. Ale nemohl jsem za n\u00edm j\u00edt. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b mi na\u0161ept\u00e1valo, abych to zat\u00edm nikomu ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, poj\u010f sem, mus\u00edme za\u010d\u00edt s tr\u00e9ninkem,“ k\u0159ikl na m\u011b. Usly\u0161el jsem, jak se za mnou rozb\u011bhl. St\u00e1le jsem ho ignoroval. Cht\u011bl jsem se rozb\u011bhnout pry\u010d, ale ne\u017e jsem stihl ud\u011blat dal\u0161\u00ed krok, jeho dla\u0148 pevn\u011b sev\u0159ela m\u016fj loket a on si m\u011b prudce oto\u010dil k sob\u011b. „Co se stalo?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Najednou byl tak jemn\u00fd, a\u017e se mi z toho podlamovala kolena. A taky se mi cht\u011blo plakat. Andreas takov\u00fdhle nikdy nebyl. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi vykl\u00e1dal, jak m\u011b hrozn\u011b miluje a podobn\u00fd \u017ev\u00e1sty. Ale nikdy se ke mn\u011b nechoval takhle. Nikdy m\u011b nebral jako n\u011bkoho k\u0159ehk\u00e9ho. Asi proto, \u017ee jsem se p\u0159ed v\u0161emi ukazoval jako ten tvrd\u00fd Bill, ten, kter\u00e9ho nic nerozh\u00e1z\u00ed. Ale jen j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, jak\u00fd ve skute\u010dnosti jsem. A Tom to nejsp\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bl taky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nic,“ \u0161eptl jsem pla\u010dtiv\u011b. U\u017e jsem v sob\u011b nedok\u00e1zal zadr\u017eet emoce a chovat se, jako kdy\u017e se nic ned\u011bje. Rezignovan\u011b jsem si sedl na chladnou zem a hlavu slo\u017eil do dlan\u00ed. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych zadr\u017eel slzy. Tom si povzdechl a klekl si vedle m\u011b.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Bille?“ zeptal se znovu, tentokr\u00e1t nal\u00e9hav\u011bji. Necht\u011bl jsem moc mluvit, abych se nerozbre\u010del, ale p\u0159ece jen jsem se p\u0159inutil. St\u00e1lo m\u011b to v\u0161ak velk\u00e9 \u00fasil\u00ed.<\/div>\n
„Andreas na m\u011b sere,“ \u0161eptl jsem a smutn\u011b jsem si povzdechl.<\/div>\n
„Chce\u0161 si o tom promluvit?“ zeptal se m\u011b ochotn\u011b. Pokr\u010dil jsem rameny. Nev\u011bd\u011bl jsem, co mu na to m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt. Bylo od n\u011bj sice hezk\u00fd, \u017ee se tak staral, ale nebyl jsem si tak docela jist\u00fd, jestli se mi t\u0159eba neza\u010dne sm\u00e1t. P\u0159ece jen, on byl hetero a mo\u017en\u00e1 mu probl\u00e9my ve vztahu dvou gay\u016f p\u0159i\u0161ly sm\u011b\u0161n\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, Bille,“ pob\u00eddl m\u011b. Nedok\u00e1zal jsem jeho nab\u00eddku odm\u00edtnout. U\u017e jsem si opravdu pot\u0159eboval s n\u011bk\u00fdm promluvit.<\/div>\n
„Od t\u00fd doby, co jsem odjel, je n\u00e1\u0161 vztah na nic. Nech\u00e1pu, co se d\u011bje. T\u011bch prvn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed mi po\u0159\u00e1d psal, jak m\u011b miluje a jak stra\u0161n\u011b mu chyb\u00edm, ale te\u010f nen\u00ed schopnej napsat ani blbej e-mail,“ povzdechl jsem si a hlavu slo\u017eil do dlan\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, mo\u017en\u00e1 by ses na n\u011bj m\u011bl vyka\u0161lat. Ne\u017e to ud\u011bl\u00e1 on, a ty se bude\u0161 tr\u00e1pit,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. Popla\u0161en\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval a za\u010dal jsem kroutit hlavou.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 se s n\u00edm nechci rozej\u00edt,“ ohradil jsem se. A\u0165 se ke mn\u011b Andreas choval jakkoliv, po\u0159\u00e1d jsem ho miloval. Teda asi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je to jen na tob\u011b,“ upokojil m\u011b a trochu se pousm\u00e1l. \u00dasm\u011bv jsem mu op\u011btoval.<\/div>\n
„Co tvoje ruka?“ zm\u011bnil jsem n\u00e1hle t\u00e9ma a lehce jsem se prsty dotkl zmi\u0148ovan\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho t\u011bla. Zd\u00e1lo se mi to, nebo se opravdu zachv\u011bl?<\/div>\n
„No… u\u017e je to v pohod\u011b. Akor\u00e1t tam z\u016fstane jizva,“ \u0159ekl a m\u00edrn\u011b se pousm\u00e1l. Nejsp\u00ed\u0161 v tom nevid\u011bl n\u011bjak\u00fd velk\u00fd probl\u00e9m. Pok\u00fdval jsem hlavou. „Asi bychom u\u017e m\u011bli j\u00edt, mus\u00edme za\u010d\u00edt s tr\u00e9ninkem. Nebo dneska nic neud\u011bl\u00e1me,“ \u0159ekl a za\u010dal se zvedat. Trochu jsem si povzdechl a n\u00e1sledoval ho. U\u017e jsem se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee kon\u00edm se tady prost\u011b nevyhnu. Je\u0161t\u011b jsem se rychle ohl\u00e9dl p\u0159es rameno do Savanova v\u00fdb\u011bhu, ale po \u010dern\u00e9m koni u\u017e nebylo ani pam\u00e1tky. S trochu smutn\u00fdm pocitem jsem se roze\u0161el za Tomem.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, kolikr\u00e1t ti m\u00e1m je\u0161t\u011b vysv\u011btlovat, \u017ee se ti nic nestane?“ zvolal zoufale Tom a dramaticky se chytil za hlavu. Byl ze m\u011b fakt na nervy. J\u00e1 jsem st\u00e1l t\u011bsn\u011b u hrazen\u00ed kruhov\u00e9 j\u00edzd\u00e1rny a sna\u017eil se dostat co nejd\u00e1l z dosahu Nika, valacha, o kter\u00e9ho jsem se v p\u0159ede\u0161l\u00fdch dnech staral. Na\u0161t\u011bst\u00ed jenom staral, jen\u017ee te\u010f m\u011bla p\u0159ij\u00edt m\u00e1 prvn\u00ed j\u00edzda na koni a j\u00e1 se neskute\u010dn\u011b b\u00e1l. „Bille, no tak, pros\u00edm t\u011b. P\u0159ece se nebude\u0161 chovat jak mal\u00fd d\u011bcko. To u\u017e m\u00e1\u0161 snad d\u00e1vno za sebou,“ vymlouval mi Tom moji vzdorovitost, ale j\u00e1 jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„A budu,“ \u0161pitl jsem umanut\u011b a je\u0161t\u011b jsem si k tomu lehce dupl no\u017ekou. Tom si rezignovan\u011b povzdechl a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b. Zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm. Aspo\u0148 si na toho kon\u011b sedni,“ \u0159ekl a myslel to smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Kdy\u017e… kdy\u017e j\u00e1 se v\u00e1\u017en\u011b boj\u00edm. M\u00e1m strach z v\u00fd\u0161ek,“ znovu jsem se z toho sna\u017eil vykroutit.<\/div>\n
„Ty vole!“ vyprskl Tom sm\u00edchy. „Tohle, \u017ee je n\u011bjak\u00e1 v\u00fd\u0161ka?“ zeptal se mezi z\u00e1chvaty sm\u00edchu a prstem uk\u00e1zal na celkem mal\u00e9ho sv\u011btlehn\u011bd\u00e9ho kon\u011b. Jen jsem pokr\u010dil rameny a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Hele, slibuju, \u017ee budu hned vedle tebe, a kdybys padal, tak t\u011b chyt\u00edm. OK?“ \u0159ekl docela sm\u00ed\u0159liv\u00fdm hlasem. N\u011bjak u\u017e se mi necht\u011blo vzdorovat.<\/div>\n
„Tak fajn,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ \u0159ekl a uk\u00e1zal na m\u00edsto vedle kon\u011b. Poslu\u0161n\u011b jsem si vedle zv\u00ed\u0159ete stoupl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee, na kon\u011b v\u017edycky nased\u00e1me z lev\u00e9 strany. Ty se mus\u00ed\u0161 chytnout p\u0159edn\u00ed rozsochy. D\u00e1\u0161 mi levou nohu a j\u00e1 t\u011b na kon\u011b vyhod\u00edm. Ale mus\u00ed\u0161 se taky odrazit druhou nohou. Se\u0161 sice lehkej, ale mohl bys ztratit rovnov\u00e1hu. Hlavn\u011b mus\u00ed\u0161 druhou nohu p\u0159ehodit p\u0159es kon\u011b, jinak spadne\u0161 na nos\u00edk,“ zb\u011b\u017en\u011b mi to vysv\u011btlil a pobaven\u011b sledoval m\u016fj vystra\u0161en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„OK,“ \u0159ekl jsem odhodlan\u011b a postavil se tak, jak mi uk\u00e1zal. Chytil jsem se sedla a jeho ruce chytly mou pokr\u010denou levou nohu. Proti sv\u00e9 v\u016fli jsem se zachv\u011bl a znovu jsem uc\u00edtil ty otravn\u00e9 mot\u00fdly v podb\u0159i\u0161ku. Proto\u010dil jsem o\u010di a sna\u017eil se soust\u0159edit na nased\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak te\u010f,“ \u0159ekl Tom a j\u00e1 se odrazil pravou nohou od zem\u011b. C\u00edtil jsem, jak m\u011b jeho siln\u00e9 pa\u017ee vyhouply nahoru, a j\u00e1 p\u0159ehodil pravou nohu p\u0159es Nik\u016fv h\u0159bet. Ani jsem si to neuv\u011bdomil a sed\u011bl jsem v sedle. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem sed\u011bl na koni.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ees to zvl\u00e1dl,“ zvolal Tom a usm\u00e1l se na m\u011b. \u00dasm\u011bv jsem mu op\u011btoval. Sice jsem nech\u00e1pal pro\u010d, ale c\u00edtil jsem se docela \u0161\u0165astn\u00fd. „Nen\u00ed to zas tak hrozn\u00fd, co?“ zeptal se a mrknul na m\u011b.<\/div>\n
„No… asi ne,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil jsem a oba jsme se zasm\u00e1li. Bylo mi s n\u00edm te\u010f docela dob\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak za\u010dneme s j\u00edzdou,“ \u0159ekl a podal mi ot\u011b\u017ee. Vystra\u0161en\u011b jsem se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Ale… ale j\u00e1 nechci jet s\u00e1m,“ \u0159ekl jsem a vrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Nepojede\u0161 s\u00e1m,“ usm\u00e1l se na m\u011b a z kapsy sv\u00fdch obrovsk\u00fdch d\u017e\u00edn vyt\u00e1hl vod\u00edtko. On snad nos\u00ed jedno rezervn\u00ed pro v\u0161echny p\u0159\u00edpady v\u0161ude s sebou nebo co. Trochu jsem si oddechnul. Tom p\u0159ipnul vod\u00edtko k Nikov\u011b uzde\u010dce.<\/div>\n
„Bille, takhle ty ot\u011b\u017ee fakt dr\u017eet nem\u016f\u017ee\u0161,“ \u0159ekl a ruce mi dal tak, jak jsem je m\u011bl spr\u00e1vn\u011b m\u00edt. P\u0159ipadal jsem si trochu divn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, te\u010f jednou krokem obejdeme kruhovku. Tak\u017ee, jak jsem \u0159\u00edkal. \u0160pi\u010dky od kon\u011b, paty pro\u0161l\u00e1pnout, rovn\u00fd z\u00e1da a zpevn\u011bn\u00e1 p\u00e1nev. A sna\u017e se kop\u00edrovat rukama pohyby toho kon\u011b. A nejen rukama, zkus to i cel\u00fdm t\u011blem,“ p\u0159ipomn\u011bl mi z\u00e1sady, kter\u00e9 m\u011b p\u0159es t\u00fdden pracn\u011b nau\u010dil. Jen jsem k\u00fdvl, jako \u017ee rozum\u00edm a sna\u017eil jsem se ud\u011blat v\u0161echno, co mi te\u010f vyjmenoval. K\u016f\u0148 se pode mnou nerv\u00f3zn\u011b vrt\u011bl a o\u0161\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Pro\u010d sebou ten k\u016f\u0148 po\u0159\u00e1d tak vrt\u00ed?“ zeptal jsem se a soust\u0159edil se na to, abych se na Nikovi v\u016fbec n\u011bjak udr\u017eel.<\/div>\n
„Proto\u017ee se\u0161 nerv\u00f3zn\u00ed ty. Ten k\u016f\u0148 to vyc\u00edt\u00ed. Sna\u017e se co nejv\u00edc uklidnit a uvolni se,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„Tob\u011b se to \u0159ekne, uvolni se,“ zamumlal jsem si pod vousy a sna\u017eil se trochu zklidnit svoje trhan\u00e9 n\u00e1dechy a v\u00fddechy. Opravdu jsem se docela b\u00e1l.<\/div>\n
„Tak jedem,“ zavelel Tom a mlasknul na Nika. Ten se v tu chv\u00edli roze\u0161el. Trochu jsem ztuhl a p\u0159ichytil se sedla, ale bylo to docela v pohod\u011b. Poprv\u00e9 jsem jel na koni.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, zkus kop\u00edrovat jeho pohyby,“ \u0159ekl Tom a pod\u00edval se na m\u011b. Nerv\u00f3zn\u011b jsem se pousm\u00e1l, ale p\u0159ece jen jsem to zkusil. Hned jsem zase ale p\u0159estal a vyprskl sm\u00edchy, div jsem z toho kon\u011b nespadnul.<\/div>\n
„Co je tu tak k sm\u00edchu?“ zeptal se Tom naoko podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, ale cukaly mu koutky.<\/div>\n
„No jako promi\u0148, ale „tyhle“ pohyby teda d\u011blat nebudu. N\u011bco mi to toti\u017e p\u0159ipom\u00edn\u00e1,“ \u0159ekl jsem umanut\u011b a Tom kon\u011b zastavil.<\/div>\n
„Proboha, Bille, to se\u0161 v\u00e1\u017en\u011b zrovna te\u010f tak nadr\u017eenej?“ zeptal se se sm\u00edchem.<\/div>\n
„J\u00e1 nejsem nadr\u017eenej, ale tyhle debiln\u00ed pohyby by poznal i slepej,“ vysv\u011btlil jsem mu a culil se jak slun\u00ed\u010dko. „A nav\u00edc, j\u00e1 nikdy nejsem nadr\u017eenej. Nadr\u017een\u00fd jsou jenom prasata,“ doplnil jsem ho.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b, a co teda jsi? Bille, nevykl\u00e1dej mi tady poh\u00e1dky. Se\u0161 norm\u00e1ln\u00ed kluk a taky m\u00e1\u0161 ur\u010dit\u011b norm\u00e1ln\u00ed pot\u0159eby,“ \u0159ekl. Z jeho \u00fast to zn\u011blo dost divn\u011b. Takovouhle p\u0159edn\u00e1\u0161ku bych sp\u00ed\u0161 tipoval na sv\u00fdho otce nebo u\u010ditele sexu\u00e1ln\u00ed v\u00fdchovy. Ale zrovna na n\u011bj?<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 se s tebou nehodl\u00e1m bavit o…o…“ nemohl jsem se vym\u00e1\u010dknout.<\/div>\n
„…o \u010dem?“ zeptal se m\u011b provokativn\u011b.<\/div>\n
„…o intimn\u00edch z\u00e1le\u017eitostech,“ do\u0159ekl jsem a c\u00edtil, jak se \u010derven\u00e1m.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, Bille, v\u017edy\u0165 jsme kluci. V\u0161ichni kluci se o tomhle norm\u00e1ln\u011b bav\u00ed,“ \u0159ekl a proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„Hele, mo\u017en\u00e1 bychom se m\u011bli vr\u00e1tit k j\u00edzd\u011b na koni,“ \u0159ekl jsem a chytl ot\u011b\u017ee.<\/div>\n
„Fajn,“ pokr\u010dil Tom rameny a znovu Nika pob\u00eddl kup\u0159edu.<\/div>\n
<\/div>\n
*** *** ***<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo asi deset hodin ve\u010der a j\u00e1 se potichu vypl\u00ed\u017eil z domu. Okam\u017eit\u011b m\u011b ovanul chladn\u00fd vzduch podzimn\u00ed noci a j\u00e1 se je\u0161t\u011b v\u00edc zachumlal do sv\u00e9 tepl\u00e9 bundy. Sna\u017eil jsem se j\u00edt mimo dosah sv\u011btel, ale i p\u0159es to jsem p\u00e1r \u00fasek\u016f sv\u00e9 cesty musel p\u0159eb\u011bhnout po osv\u011btlen\u00fdch \u010d\u00e1stech farmy. Ti\u0161e jsem kr\u00e1\u010del p\u011b\u0161inou mezi ohradami, a\u017e za severn\u00ed pastvinu. Na\u0161el jsem si vchod do men\u0161\u00ed ohrady a vklouzl dovnit\u0159. Vy\u0161lapal jsem kopec a naho\u0159e se zastavil. Moje o\u010di u\u017e si na\u0161t\u011bst\u00ed p\u0159ivykly na tmu, a tak jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9m naj\u00edt p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek, ve kter\u00e9m se jist\u011b schov\u00e1val \u010dern\u00fd k\u016f\u0148. Seb\u011bhl jsem kopec a je\u0161t\u011b, ne\u017e jsem se objevil v Savanov\u011b zorn\u00e9m poli, u\u017e jsem sly\u0161el tichou\u010dk\u00e9 r\u017e\u00e1n\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b poznal podle pachu. Ve\u0161el jsem do p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ku a usm\u00e1l se.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Savane,“ \u0161eptl jsem, ale byl jsem si jist\u00fd, \u017ee jmenovan\u00e9 zv\u00ed\u0159e to sly\u0161elo. Ti\u0161e zafrkalo a ud\u011blalo p\u00e1r krok\u016f ke mn\u011b.<\/div>\n
„N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ za\u0161eptal jsem a z kapsy bundy vyt\u00e1hl kousek mrkve. Polo\u017eil jsem si ji na otev\u0159enou dla\u0148 a ruku nat\u00e1hl p\u0159ed sebe. Savan ke mn\u011b nat\u00e1hl hlavu a mrkev si d\u016fkladn\u011b o\u010dichal. Kdy\u017e usoudil, \u017ee mu to nejsp\u00ed\u0161 nem\u016f\u017ee u\u0161kodit, opatrn\u011b ji sv\u00fdmi pysky sebral z moj\u00ed dlan\u011b. Ti\u0161e jsem vydechl a pozoroval ho, jak sladkou pochoutku chroupe. Usm\u00e1l jsem se a p\u0159i\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm, Savane. To ti slibuju,“ \u0161eptl jsem a pohladil \u010dern\u00e9ho kon\u011b po leskl\u00e9m svalnat\u00e9m krku. M\u00fdm nitrem se rozlil pocit spokojenosti a d\u016fv\u011bry v toho kon\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka Ub\u011bhl t\u00fdden a letn\u00ed vedra se p\u0159ehoupla do chladn\u00fdch podzimn\u00edch dn\u016f. Bylo 31. srpna a j\u00e1 m\u011bl j\u00edt z\u00edtra do \u0161koly. Jak frustruj\u00edc\u00ed. Sed\u011bl jsem zrovna na okenn\u00edm parapetu a pozoroval Toma, jak v ohrad\u011b u domu tr\u00e9nuje jednoho mlad\u00e9ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9889","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9889","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9889"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9889\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9889"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9889"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9889"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}