{"id":9904,"date":"2010-12-16T18:00:00","date_gmt":"2010-12-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9879"},"modified":"2010-12-16T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-16T17:00:00","slug":"remorse-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/16\/remorse-13\/","title":{"rendered":"Remorse 13."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Od chv\u00edle, kdy jsem se druh\u00fd  den probudil, jsem nespou\u0161t\u011bl o\u010di ze dve\u0159\u00ed. \u010cekal jsem, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed a omluv\u00ed se p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e odejde. \u017de mi sl\u00edb\u00ed, \u017ee moje rodi\u010de nebude zbyte\u010dn\u011b d\u011bsit. \u017de jim alespo\u0148 \u0159ekne, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku a \u017ee je m\u00e1m r\u00e1d. Jen\u017ee Tom nep\u0159i\u0161el. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli u\u017e odjel nebo ne. Mohl po\u0159\u00e1d b\u00fdt ve srubu a j\u00e1 jsem to nemusel ani tu\u0161it. T\u0159eba na sch\u016fzku pojede n\u011bkdo jin\u00fd? Marn\u011b douf\u00e1m, \u017ee ne. Tom je jedin\u00fd, komu bych kdy dovolil, aby mohl mluvit s m\u00fdm t\u00e1tou a s mou m\u00e1mou. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee v\u0161echno, co \u0159ekne, jim nena\u017eene strach do o\u010d\u00ed a bolest do srdce.<\/p>\n<\/div>\n
Vzpom\u00ednka na rodi\u010de mi vehnala slzy do o\u010d\u00ed, ale state\u010dn\u011b jsem ji udr\u017eel za neprostupnou, ale k\u0159ehkou bari\u00e9rou. P\u0159e\u0161el jsem od postele k oknu a pod\u00edval jsem se p\u0159es vrcholky strom\u016f do pr\u00e1zdna. Nebe bylo \u0161ed\u00e9, mraky se t\u00e1hly n\u00edzko nad zem\u00ed. Nepr\u0161elo, ale po\u010das\u00ed bylo smutn\u00e9 a pochmurn\u00e9. Dokonale dopl\u0148ovalo moji \u0161patnou n\u00e1ladu. Objal jsem si pa\u017eemi t\u011blo, jako kdybych se m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli rozpadnout na milion mal\u00fdch kousk\u016f. Rozbil bych se a u\u017e nikdo by m\u011b nedok\u00e1zal slepit dohromady.  Povzdech se roznesl m\u00edstnost\u00ed a vr\u00e1til se ke mn\u011b jako hlasit\u00e1 ozv\u011bna. Pokoj se mi zd\u00e1l tak obrovsk\u00fd a pr\u00e1zdn\u00fd. V \u017eivot\u011b jsem se nec\u00edtil tak s\u00e1m. Vlastn\u011b, nikdy jsem se nec\u00edtil tak osam\u011bl\u00fd. Nikdy od chv\u00edle, co jsem poznal Toma.  <\/div>\n
Do my\u0161lenek se mi vkradla my\u0161lenka na na\u0161e prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed. Vzpom\u00ednal jsem si moc dob\u0159e, jak jsem se probudil na tom gau\u010di, sv\u00e1zan\u00fd a Tom na m\u011b  up\u00edral obrovsk\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Zat\u00edmco ostatn\u00ed  si m\u011b m\u011b\u0159ili se z\u00e1jmem na z\u00edsk\u00e1n\u00ed spousty pen\u011bz, on se na m\u011b d\u00edval jako na \u010dlov\u011bka. Jako na \u017eivou bytost, kter\u00e1 m\u00e1 pr\u00e1vo m\u00edt strach a c\u00edtit bolest.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl jsem se po m\u00edstnosti. Zela pr\u00e1zdnotou. Najednou u\u017e to nebyla m\u00edstnost, kter\u00e1  by m\u011bla b\u00fdt p\u0159\u00edjemn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e1 a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. Te\u010f, kdy\u017e jsem v n\u00ed byl s\u00e1m, nebyla ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e v\u011bzen\u00edm, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tu chyb\u011bl studen\u00fd k\u00e1men a m\u0159\u00ed\u017ee. Zam\u010den\u00e9 dve\u0159e a okna st\u00eds\u0148ovaly prostor a br\u00e1nily ve svobodn\u00e9m rozletu. Jedin\u00e9, co mi tu p\u0159ipadalo p\u0159\u00edjemn\u00e9, byla v\u016fn\u011b, ostr\u00e1 a ko\u0159en\u011bn\u00e1, kter\u00e1 se vzn\u00e1\u0161ela ve vzduchu jako obl\u00e1\u010dek p\u00e1ry. Byla to jedin\u00e1 zn\u00e1mka toho, \u017ee tady Tom byl. A snad i toho, \u017ee se sem jednou vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch ticha, kdy jsem se topil jen ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch a pocitech, cvakl z\u00e1mek ve dve\u0159\u00edch. Zn\u011blo to jako v\u00fdst\u0159el do ticha. St\u00e1hl jsem ramena k sob\u011b a sna\u017eil jsem se nemyslet na to, \u017ee je za dve\u0159mi BJ, m\u00e1 p\u0159ipravenou zbra\u0148 a hodl\u00e1 mi ubl\u00ed\u017eit. Moje t\u011blo, kter\u00e9 bylo ztuhl\u00e9 v k\u0159e\u010di, se uvolnilo a\u017e ve chv\u00edli, kdy do m\u00edstnosti ve\u0161el Andr\u00e9 a na podnose nesl n\u011bco k j\u00eddlu. Kopnut\u00edm zav\u0159el dve\u0159e a p\u0159e\u0161el k no\u010dn\u00edmu stolku, kam podnos polo\u017eil.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m dohl\u00e9dnout na to, abys tohle sn\u011bdl. Do posledn\u00edho drobe\u010dku,“ dodal s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Zamrkal jsem na tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem. „A kdo ti \u0159ekl, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 kontrolovat?“ zeptal jsem se nejist\u011b.<\/div>\n
Andr\u00e9 se zasm\u00e1l. „Kdo asi, Bille? H\u00e1dej, m\u016f\u017ee\u0161 t\u0159ikr\u00e1t.“<\/div>\n
„Tom?“ vypadlo ze m\u011b p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl . „Ohl\u00edd\u00e1m t\u011b, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Chce, abys byl v po\u0159\u00e1dku, a\u017e s tebou bude mluvit.“<\/div>\n
„On se mnou chce mluvit? O \u010dem?“ posadil jsem se na druhou stranu postele, ne\u017e sed\u011bl Andr\u00e9.<\/div>\n
Andr\u00e9 pokr\u010dil rameny. „To nev\u00edm, Tom se mi nesv\u011b\u0159uje. Prost\u011b m\u011b jenom po\u017e\u00e1dal, abych na tebe dal pozor a donutil t\u011b tohle sn\u00edst.“<\/div>\n
„Po\u017e\u00e1dal t\u011b?“ zvedl jsem obo\u010d\u00ed a odolal jsem \u00fa\u0161klebku. Tom mi nep\u0159ipadal jako jeden z t\u011bch, kte\u0159\u00ed \u0159eknou pros\u00edm, kdy\u017e n\u011bco cht\u011bj\u00ed. Z jeho \u00fast jsem to sly\u0161el mo\u017en\u00e1 jednou. Ano, jednou, kdy\u017e mi cht\u011bl o\u0161et\u0159it rameno, kter\u00e9 dodne\u0161ka po\u0159\u00e1d bol\u00ed jako \u010dert.  <\/div>\n
„Tom nen\u00ed jako BJ, Bille. Nebere si to, co chce, ani\u017e mu to je dovoleno.“<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem se k podnosu s j\u00eddlem a vzal jsem si jeden ope\u010den\u00fd toast. „Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee si tohle o Tomovi mysl\u00edm?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee si to mysl\u00ed\u0161, ale tvoje ot\u00e1zka tak vyzn\u011bla,“ objasnil a sledoval m\u011b, jak pomalu p\u0159e\u017evykuju. „Bude m\u00edt radost, \u017ee jsi aspo\u0148 jednou poslechl.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jsem se u\u0161kl\u00edbl a pak se mu obli\u010dej st\u00e1hl do smutn\u00e9ho v\u00fdrazu. „Je na\u0161tvan\u00fd, proto\u017ee jsme se v\u010dera poh\u00e1dali kv\u016fli t\u00e9 sch\u016fzce.“ \u0158\u00edkal jsem v\u0161echno, co mi p\u0159i\u0161lo na jazyk a v\u016fbec mi nep\u0159ipadalo divn\u00e9, \u017ee se zpov\u00edd\u00e1m zrovna Andr\u00e9mu. P\u0159ipadal mi jako n\u011bkdo, kdo jenom neposlouch\u00e1, ale naslouch\u00e1, co\u017e pro m\u011b bylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
„Bille,“ povzdychl si. „Takhle to vn\u00edm\u00e1\u0161 ty. Nav\u00edc, Tom nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd.“<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Proto\u017ee, kdy\u017e odj\u00ed\u017ed\u011bl, nevypadal na\u0161tvan\u011b, jako sp\u00ed\u0161 znepokojen\u011b. D\u011bsila ho p\u0159edstava, \u017ee t\u011b tu nech\u00e1 s BJem a M\u00e4xem.“<\/p>\n<\/div>\n
Polkl jsem sousto. „A kde vlastn\u011b jsou?“<\/div>\n
„Pro svoje vlastn\u00ed dobro bu\u010f r\u00e1d, \u017ee se v\u010dera ve\u010der opili a te\u010f je\u0161t\u011b sp\u00ed s po\u0159\u00e1dnou kocovinou. Slavili to, \u017ee dostanou pen\u00edze a tebe se zbav\u00ed.“<\/div>\n
Znovu jsem polkl, ale tentokr\u00e1t nasucho. „J-jak to m-mysl\u00ed\u0161, zbav\u00ed? Jako\u017ee m\u011b z-zabij\u00ed?“ Ta slova \u0161la \u0161patn\u011b p\u0159es rty. Ale usadila se mi v hlav\u011b a tam se ot\u00e1\u010dela po\u0159\u00e1d dokola a dokola jako dob\u0159e namazan\u00e1 kole\u010dka hodinek. Jako \u0161patn\u00fd sitcom, bez zastaven\u00ed.<\/div>\n
Andr\u00e9 zakroutil hlavou. „Ne. Tom se dohodl s BJem. Zaplat\u00ed v\u00edc, ne\u017e bylo pl\u00e1novan\u00e9, a BJ t\u011b nech\u00e1 v klidu vypadnout. Pod podm\u00ednkou, \u017ee se ani nezm\u00edn\u00ed\u0161 o tom, kde a s k\u00fdm jsi tu byl,“ zamra\u010dil se.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se z okna. „Nev\u00edm, kde jsem.“<\/div>\n
„To je jenom dob\u0159e. Ale zn\u00e1\u0161 n\u00e1s, co\u017e n\u00e1m do karet moc nenahr\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
„Nikomu nic ne\u0159eknu. P\u0159\u00edsah\u00e1m.“ Pro p\u0159edstavu vlastn\u00edho domova a jeho bezpe\u010d\u00ed bych ud\u011blal cokoliv. Nebude pro m\u011b probl\u00e9m nikomu nic ne\u0159\u00edct. A nav\u00edc, ne\u0161lo jenom o m\u011b. Nehodlal jsem, nikdy jsem nehodlal pr\u00e1sknout Toma. BJe bych klidn\u011b udal, ale kdo mi zaru\u010d\u00ed, \u017ee se Tomovi nic nestane? Nikdo. Ne\u0159eknu nic, ani kdyby to ze m\u011b cht\u011bli vyml\u00e1tit.<\/p>\n<\/div>\n
Andr\u00e9 m\u011b sledoval tak dlouho, dokud jsem podnos nevymetl do sucha. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, m\u011bl jsem po\u0159\u00e1dn\u00fd hlad, p\u0159ede\u0161l\u00fd den jsem nic nejedl ani nepil. Kdy\u017e jsem dojedl, beze slova se zvedl, vzal podnos a odebral se k odchodu.<\/div>\n
„Kdy se Tom vr\u00e1t\u00ed?“ zeptal jsem se, ne\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e.<\/div>\n
Andr\u00e9 se ani neoto\u010dil. „A\u017e se vr\u00e1t\u00ed, tak to pozn\u00e1\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl a zabouchl za sebou dve\u0159e. Kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku se oto\u010dil, v chodb\u011b se chv\u00edli rozl\u00e9haly jeho kroky a pak se po cel\u00e9m srubu zase rozhostilo ticho.<\/div>\n
Lehl jsem si na postel a p\u0159ehodil si p\u0159es t\u011blo m\u011bkkou deku. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt unaven\u00fd. O\u010di se mi kl\u00ed\u017eily, a nav\u00edc jsem m\u011bl pln\u00fd \u017ealudek. Chyb\u011bla jen m\u00e1lo k tomu, abych byl doopravdy spokojen\u00fd. V\u00ed\u010dka mi klesla a m\u016fj dech se najednou zd\u00e1l p\u0159\u00edli\u0161 monot\u00f3nn\u00ed. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch sladk\u00e9ho nep\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jsem usnul, jako kdy\u017e m\u011b do vody hod\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Matrace se zhoupla pod ciz\u00ed  vahou. Probudilo m\u011b to, a z\u00e1rove\u0148 vyd\u011bsilo. Jak dlouho jsem spal? Mo\u017en\u00e1 hodinu? P\u0159i\u0161el si pro m\u011b BJ? Cht\u011bl jsem prudce otev\u0159\u00edt o\u010di a posadit se, ale n\u011b\u010d\u00ed ruka m\u011b p\u0159itla\u010dila zp\u00e1tky do postele. Pod\u00edval jsem se doty\u010dn\u00e9mu do tv\u00e1\u0159e a klidn\u011b jsem vydechl. Tom se vr\u00e1til. D\u00edval se na m\u011b klidn\u011b a obez\u0159etn\u011b, jako kdyby se nic ned\u011blo. Jako kdyby tady sed\u011bl u\u017e hodiny.<\/div>\n
„Tome?“ promluvil jsem ospale. \u0160patn\u011b jsem rozum\u011bl i s\u00e1m sob\u011b. Byl jsem rozespal\u00fd a po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b unaven\u00fd.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b spi, Bille,“ zakroutil hlavou, \u010d\u00edm\u017e mi nazna\u010dil, abych se ho na nic neptal.<\/div>\n
„Kolik je hodin,“ zamrkal jsem do \u0161era. Venku padala tma. Zase jsem prospal cel\u00fd den. Alespo\u0148 jsem byl v klidu a v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. BJ m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 takovou kocovinu, \u017ee nedok\u00e1zal ani s\u00e1m chodit. D\u00edky bohu.<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na hodinky. „Bude dev\u011bt hodin.“<\/div>\n
„Spal jsem cel\u00fd den?“<\/div>\n
„Ano. Byl tady Andr\u00e9?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem. „Postaral se o to, abych jedl.“<\/div>\n
„Taky jsem ho o to po\u017e\u00e1dal,“ odv\u011btil potichu.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Trp\u011bliv\u011b  a vy\u010dk\u00e1vav\u011b. V\u011bd\u011bl, na co \u010dek\u00e1m, p\u0159esto ml\u010del. Hodlal jsem mu dop\u0159\u00e1t \u010das, necht\u011bl jsem z n\u011bho nic p\u00e1\u010dit, ale kdy\u017e nemluvil ani po n\u011bkolika minut\u00e1ch, povzdychl jsem si.  <\/div>\n
„\u010cek\u00e1\u0161, \u017ee z tebe budu v\u0161echno p\u00e1\u010dit, Tome?“<\/div>\n
Zamrkal. „Jsi si jist\u00fd,  \u017ee to chce\u0161 v\u011bd\u011bt? V\u0161echno?“<\/div>\n
„Jsou to m\u00ed rodi\u010de,“ vydechl jsem. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee mi to v\u010dera ubl\u00ed\u017eilo, ale chci v\u011bd\u011bt, \u017ee jsou v po\u0159\u00e1dku a \u017ee jsi je ned\u011bsil.“<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 m\u011b, Bille. Neud\u011blal bych to.“<\/div>\n
„A?“ zvedl jsem obo\u010d\u00ed, tentokr\u00e1t u\u017e na m\u011b netrp\u011blivost byla zn\u00e1t. Hryzal jsem se do rtu a mezi prsty jsem ma\u010dkal deku.<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b p\u00e1r vte\u0159in ml\u010del. „Maj\u00ed o tebe hrozn\u00fd strach. Ale sl\u00edbil jsem jim, \u017ee ti nikdo nezk\u0159iv\u00ed ani vlas na hlav\u011b. Sl\u00edbil jsem, \u017ee a\u017e bude po v\u0161em, s\u00e1m t\u011b odvezu k tob\u011b dom\u016f. Tvoje m\u00e1ma bre\u010dela. Ale v\u011b\u0159ila mi, co\u017e bylo trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“<\/div>\n
Polkl jsem. „V\u011b\u0159\u00ed  ti, proto\u017ee ti v\u011b\u0159\u00edm j\u00e1.“<\/div>\n
D\u011blal, \u017ee moj\u00ed pozn\u00e1mku p\u0159eslechl. „Nev\u00edm, jak dlouho to bude trvat, ale pen\u00edze dostaneme co nejd\u0159\u00edv, abys mohl j\u00edt dom\u016f.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00edt dom\u016f?“ V krku se mi zadrhla dal\u0161\u00ed slova, potichu jsem zalapal po dechu. Ano, po\u0159\u00e1d jsem si p\u0159\u00e1l j\u00edt dom\u016f. Cht\u011bl jsem zp\u00e1tky sv\u016fj domov, svoji rodinu, ty, kte\u0159\u00ed m\u011b miluj\u00ed. Cht\u011bl jsem zase vid\u011bt sv\u00e9ho psa. Cht\u011bl jsem v\u0161echno, co pat\u0159ilo k m\u00e9mu norm\u00e1ln\u00edmu \u017eivotu. Ale na druhou stranu jsem m\u011bl dojem, \u017ee te\u010f nem\u016f\u017eu odej\u00edt. Co kdy\u017e je chyt\u00ed policie? Up\u0159\u00edmn\u011b, je mi jedno, co se stane s BJem, M\u00e4xem, dokonce i Andr\u00e9 je mi ukraden\u00fd, i kdy\u017e ke mn\u011b nebyl tak zl\u00fd jako ostatn\u00ed, ale co Tom? Co kdy\u017e Toma zav\u0159ou za \u00fanos? Co kdy\u017e ho u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00edm? Napad\u00e1 m\u011b, bude mi chyb\u011bt tak moc, \u017ee budu ochotn\u00fd ud\u011blat v\u0161echno pro to, abych mu pomohl, jako on pom\u00e1h\u00e1 mn\u011b???<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Od chv\u00edle, kdy jsem se druh\u00fd  den probudil, jsem nespou\u0161t\u011bl o\u010di ze dve\u0159\u00ed. \u010cekal jsem, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed a omluv\u00ed se p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e odejde. \u017de mi sl\u00edb\u00ed, \u017ee moje rodi\u010de nebude zbyte\u010dn\u011b d\u011bsit. \u017de jim alespo\u0148 \u0159ekne, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku a \u017ee je m\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-9904","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9904","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9904"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9904\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9904"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9904"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9904"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}