{"id":9914,"date":"2010-12-15T18:00:00","date_gmt":"2010-12-15T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9889"},"modified":"2010-12-15T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-15T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/15\/the-forbidden-city-20\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 20."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nemohu uv\u011b\u0159it tomu, co se p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky stalo. Nemohu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsme s K\u00f4jim splynuli v jedno t\u011blo. Jist\u011b jej to bolelo, plakal, na\u0159\u00edkal, st\u00e9nal. Mo\u017en\u00e1 jsme to nem\u011bli d\u011blat. Nikdy jsem mu necht\u011bl zp\u016fsobit bolest.<\/div>\n
S tich\u00fdm povzdechem se prohr\u00e1bnu jeho st\u00e1le vlhk\u00fdmi vlasy. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si uchov\u00e1vaj\u00ed svou dokonalou, sladkou, p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. Lehce se nad n\u011bj nahnu a pol\u00edb\u00edm jen na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161, w\u00fa ch\u00ec?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e do jeho ucha a p\u0159ivinu si jeho t\u011blo je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji k tomu sv\u00e9mu. Vzduch kolem n\u00e1s je chladn\u00fd, noc de\u0161tiv\u00e1 a pod jednou tenkou pe\u0159inou se jinak ne\u017eli t\u011blesn\u00fdm teplem zah\u0159\u00e1t nem\u016f\u017eeme.  <\/div>\n
Jemn\u011b se zavrt\u00ed  a up\u0159e na mne sv\u00e1 unaven\u00e1 o\u010dka. Nepatrn\u011b se pousm\u011bje a prok\u0159ehlou dlan\u00ed p\u0159ejede po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b,“ vydechne ospale a zlehka se sv\u00fdmi rty ot\u0159e o m\u00e9 prsty, je\u017e st\u00e1le n\u011b\u017en\u011b hlad\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e. Pousm\u011bji se. Zlehka si p\u0159it\u00e1hnu jeho hlavu k t\u00e9 sv\u00e9 a op\u011bt spoj\u00edm na\u0161e rty v jemn\u00e9m polibku. Jen se jimi ot\u00edr\u00e1m o ty jeho, popraskan\u00e9 od toho, jak mocn\u011b do nich zat\u00ednal sv\u00e9 zuby.  <\/div>\n
„Bolelo to moc?“ Hled\u00edm na tu kr\u00e1su pode mnou, a taj\u00ed se mi dech. Je tak n\u00e1dhern\u00fd, tak nevinn\u00fd. Je m\u016fj. Jen m\u016fj sh\u01ceo K\u00f4ji.  <\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou a schoul\u00ed  se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Lehnu si zp\u011bt vedle n\u011bj, z\u00e1dy se tiskne k m\u00e9 hrudi a lehk\u00fdmi polibky pokr\u00fdv\u00e1 mou ruku. Je tohle sen? A\u0165 nikdy neskon\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„T’chi?“ \u0161pitne ti\u0161e, jako by se mne snad b\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnu si, odhrnu p\u00e1r vlhk\u00fdch pramen\u016f z jeho krku a vtisknu na n\u011bj p\u00e1r hork\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1 l\u00e1sko?“<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
\"90\"<\/div>\n
„Myslel jsi to v\u00e1\u017en\u011b? To, co jsi \u0159ekl?“<\/p>\n<\/div>\n
Nemus\u00edm se zam\u00fd\u0161let, abych v\u011bd\u011bl, na\u010d se mne pt\u00e1. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem to myslel v\u00e1\u017en\u011b. V okam\u017eiku, kdy se m\u00e9 t\u011blo spojilo s t\u00edm jeho, jsem si byl ji\u017e se v\u0161\u00ed jistotou jist, co v\u0161echno pro mne m\u016fj mali\u010dk\u00fd znamen\u00e1. Byl jsem si jist, \u017ee to, co c\u00edt\u00edm uvnit\u0159 sebe, co koluje m\u00fdmi \u017eilami, je opravdu l\u00e1ska. Ta kr\u00e1sn\u00e1, poh\u00e1dkov\u00e1, o kter\u00e9 jsem jako mal\u00fd kluk ka\u017edou noc sn\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
Dlan\u011bmi obejmu jeho t\u011blo, jemn\u011b jej hlad\u00edm, zah\u0159\u00edv\u00e1m. „Myslel, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji. Miluji T\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Na pa\u017ei, je\u017e m\u00e1m polo\u017eenou pod jeho t\u011blem, dopadne jedna studen\u00e1, slan\u00e1 kapka. Prudce se nadechnu a n\u011b\u017en\u011b si nato\u010d\u00edm jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. Palcem jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i, ne\u017e v\u0161echny slzi\u010dky, je\u017e si najdou cesti\u010dku pry\u010d z jeho o\u010d\u00ed, n\u011b\u017en\u011b zl\u00edb\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u01d0 f\u0101 l\u00e1o s\u0101o, sh\u01ceo K\u00f4ji,“* za\u0161ept\u00e1m proti jeho rt\u016fm, kter\u00e9 n\u00e1sledn\u011b zlehka pol\u00edb\u00edm. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed slzy, mali\u010dk\u00fd.“  <\/div>\n
Ti\u0161e vzlykne a prudce si mne p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b, v\u00e1\u0161niv\u011b dob\u00fdvaje m\u00e9 rty. Tlumen\u011b vydechnu a v\u0161echny jeho polibky ochotn\u011b p\u0159ij\u00edm\u00e1m, opl\u00e1c\u00edm. L\u00edb\u00e1me se tak dlouho, jak jen n\u00e1m to kysl\u00edk v na\u0161ich plic\u00edch dovol\u00ed. Na\u0161e jazyky se n\u011b\u017en\u011b, v\u00e1\u0161niv\u011b propl\u00e9taj\u00ed. Prudce vydechnu do K\u00f4jiho \u00fast a lehce se odt\u00e1hnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Y\u00f2u w\u014f \u00e1i n\u012d,“** za\u0161ept\u00e1 se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, ne\u017e se op\u011bt ukryje v bezpe\u010d\u00ed a teple m\u00e9 n\u00e1ru\u010de. C\u00edt\u00edm, jak cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo zaplavuje to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, ta l\u00e1ska.  <\/div>\n
Pevn\u011b jej sev\u0159u v pa\u017e\u00edch a za tich\u00e9ho bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b za zdmi mal\u00e9ho dome\u010dku, se pomalu nech\u00e1v\u00e1m un\u00e1\u0161et do \u0159\u00ed\u0161e t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch sn\u016f. K\u00f4jiho jemn\u00e1, nasl\u00e1dl\u00e1 v\u016fn\u011b a m\u011blk\u00fd dech mi k tomu jsou dokonalou ukol\u00e9bavkou.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne je chladn\u00e9, zimom\u0159iv\u00e9 a sychrav\u00e9. T’chi-mora je\u0161t\u011b st\u00e1le vydechuje obl\u00e1\u010dky tepl\u00e9ho dechu za m\u016fj krk, ti\u0161e pod\u0159imuje a ze sp\u00e1nku se jemn\u011b usm\u00edv\u00e1. Mus\u00ed b\u00fdt opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Stejn\u011b tak, jako jsem j\u00e1. V\u010derej\u0161\u00ed noc byla tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v m\u00e9m kr\u00e1tk\u00e9m \u017eivot\u011b.  <\/div>\n
Nat\u00e1hnu ruku sm\u011brem k Tomiho tv\u00e1\u0159i a opatrn\u011b, abych jej neprobudil, p\u0159ejedu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po jeho kr\u00e1sn\u00e9, klidn\u00e9 a op\u00e1len\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Povzdechnu si, kdy\u017e m\u016fj zrak padne na jeho lehce vy\u0161pulen\u00e9 rty. Jak r\u00e1d bych je zase l\u00edbal. Jak r\u00e1d bych je zase c\u00edtil na t\u011bch sv\u00fdch.<\/div>\n
Jen zlehka p\u0159ejedu ukazov\u00e1\u010dkem po jejich m\u011bkk\u00e9m, hebk\u00e9m povrchu a rychle zase st\u00e1hnu ruku zp\u011bt, kdy\u017e se na mne zad\u00edvaj\u00ed dv\u011b velk\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, mali\u010dk\u00fd,“ zamuml\u00e1 ti\u0161e T’chi-mora a op\u011bt unaven\u011b semkne v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Pousm\u011bji se a kone\u010dn\u011b v\u011bnuji mal\u00fd polibek jeho \u010delu.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no i tob\u011b, m\u016fj mil\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1m a ti\u0161e vyp\u00edsknu, kdy\u017e si mne jeho siln\u00e9 pa\u017ee p\u0159itisknou siln\u011b k sob\u011b. Radostn\u011b se zasm\u011bje a kone\u010dn\u011b spln\u00ed to, na co mysl\u00edm ji\u017e od sv\u00e9ho brzk\u00e9ho probuzen\u00ed. N\u011b\u017en\u011b spoj\u00ed sv\u00e9 rty s t\u011bmi m\u00fdmi. L\u00edb\u00e1 je, lask\u00e1 je tak jemn\u011b, a\u017e m\u00e1m pocit, jako by se mne dot\u00fdkala jen mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, jako by p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po m\u00fdch rtech pta\u010d\u00edm p\u00edrkem, \u010di pl\u00e1tkem r\u016f\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
„Spalo se ti dob\u0159e, mali\u010dk\u00fd?“ za\u0161ept\u00e1 T’chi-mora ti\u0161e, kdy\u017e se na\u0161e rty zase rozd\u011bl\u00ed. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu a ukradnu mu dal\u0161\u00ed polibek, na\u010de\u017e se oba rozesm\u011bjeme.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bli bychom j\u00edt, Tomi. Je pozd\u011b, nebo p\u0159\u00edli\u0161 brzy, budou o v\u00e1s, o tebe,“ oprav\u00edm se hned, kdy\u017e vid\u00edm jeho p\u0159\u00edsn\u00fd, p\u0159esto hrav\u00fd pohled. „Budou m\u00edt strach.“<\/div>\n
Jen si povzdechne a p\u0159ik\u00fdvne. Ani jemu se nechce opou\u0161t\u011bt toto m\u00edsto. M\u00edsto, kde jsme toho spolu tolik za\u017eili, na\u0161e prvn\u00ed spojen\u00ed. Snad nebylo posledn\u00edm? Bolelo to, ale v\u0161echna bolest sv\u011bta mi stoj\u00ed za to, b\u00fdt spojen s mou l\u00e1skou, m\u00fdm T’chi-morim.<\/p>\n<\/div>\n
V naprost\u00e9 tichosti se oba obl\u00e9kneme do sv\u00fdch od\u011bv\u016f. Vz\u00e1jemn\u011b si pom\u016f\u017eeme uv\u00e1zat p\u00e1s kolem pasu, a kdy\u017e poklid\u00edme v\u0161e, co jsme tady b\u011bhem noci pou\u017eili, naposledy se rozhl\u00e9dnu. Na toto m\u00edsto nikdy nezapomenu. Nav\u017edy bude vryto v m\u00e9 pam\u011bti.  <\/div>\n
Uc\u00edt\u00edm lehk\u00fd stisk na m\u00e9 dlani. S \u00fasm\u011bvem se oto\u010d\u00edm a stisk mu op\u011btuji.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f,“ promluv\u00ed ti\u0161e a pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky mne vede pry\u010d z dome\u010dku, jen\u017e n\u00e1m poskytnul st\u0159echu nad hlavou za de\u0161tiv\u00e9 noci. Pry\u010d z n\u00e1dhern\u00fdch zahrad v Linkonu, kde jsme str\u00e1vili kr\u00e1sn\u00e9 odpoledne. Vede mne vst\u0159\u00edc na\u0161emu osudu, jen\u017e stoj\u00ed na kraji propasti a ani jeden z n\u00e1s to zat\u00edm netu\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„To nen\u00ed dobr\u00e9,“ zastav\u00ed se T’chi-mora kousek od br\u00e1ny, je\u017e vede do s\u00eddla. Zastav\u00edm se vedle n\u011bj a jen sleduji jeho ustaran\u00fd, zachmu\u0159en\u00fd pohled.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ejedu prsty p\u0159es jeho zamra\u010den\u00e9  obo\u010d\u00ed. „Copak se d\u011bje, Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechne si a stiskne v\u00ed\u010dka siln\u011b k sob\u011b. „To je c\u00edsa\u0159\u016fv ko\u010d\u00e1r.“  <\/div>\n
Dech se mi zadrhne v p\u016fli cesty z m\u00e9ho hrdla, srdce vynech\u00e1 jeden \u00fader a nato se rozb\u011bhne zb\u011bsil\u00fdm tempem vp\u0159ed. Dlan\u011b se mi za\u010dnou potit, i \u010delo oros\u00ed kr\u016fp\u011bje potu. Cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo sv\u00edr\u00e1 obrovsk\u00fd strach jako \u017eelezn\u00e1 p\u011bst, jen\u017e mi br\u00e1n\u00ed v nadechnut\u00ed.<\/div>\n
Tak dlouho se nic ned\u011blo, do\u010dista jsem v posledn\u00edch dnech zapomn\u011bl na to, pro\u010d jsme tady, pro\u010d jsme vlastn\u011b utekli, ano utekli ze Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta. Je-li toto ko\u010d\u00e1r samotn\u00e9ho c\u00edsa\u0159e Jung-le, potom jsem v obrovsk\u00fdch pot\u00ed\u017e\u00edch. M\u016f\u017ee to znamenat jedin\u00e9; pan\u00ed Li Xuejian promluvila.<\/p>\n<\/div>\n
Rozt\u0159esu se, slab\u00e9 nohy mne sotva udr\u017e\u00ed ve vzp\u0159\u00edmen\u00e9 poloze. C\u00edt\u00edm, jak se m\u00e9  o\u010di pln\u00ed slzami.  <\/div>\n
„K\u00f4ji! K\u00f4ji, neplakej, ni\u010deho se neboj!“ <\/p>\n<\/div>\n
T’chi-mor\u016fv hlas ke mn\u011b dol\u00e9h\u00e1 jen jakoby z velk\u00e9 d\u00e1lky. Nedok\u00e1\u017eu vn\u00edmat bl\u00edzkost jeho t\u011bla, teplo jeho dlan\u011b, j\u00ed\u017e mne hlad\u00ed po uplakan\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. Nedok\u00e1\u017eu z\u0159eteln\u011b vn\u00edmat nic z toho, co mi \u0159\u00edk\u00e1. M\u00fdm osudem je trp\u011bt za podlost jin\u00fdch. A m\u016fj osud mne pr\u00e1v\u011b dohnal.<\/p>\n<\/div>\n
„Mali\u010dk\u00fd!“ za\u0161ept\u00e1 a jeho siln\u00e9 pa\u017ee mnou lehce zat\u0159esou p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e mne pevn\u011b obejme. Hltav\u011b zalap\u00e1m po vzduchu a v dlan\u00edch stisknu l\u00e1tku jeho kimona. Ji\u017e d\u00e1le nebojuji s vlastn\u00edmi slzami, ne, nech\u00e1v\u00e1m je voln\u011b st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159\u00edch. Jen a\u0165 ut\u00edkaj\u00ed, a\u0165 jsou voln\u00e9, kdy\u017e j\u00e1 nemohu.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Nedovol\u00edm, aby ti ubl\u00ed\u017eil, sh\u01ceo K\u00f4ji. Nikdy jej nenech\u00e1m ti ubl\u00ed\u017eit!“ C\u00edt\u00edm, nevid\u00edm, jen vn\u00edm\u00e1m jeho rty, je\u017e zmaten\u011b mapuj\u00ed mou tv\u00e1\u0159. Sl\u00edb\u00e1vaj\u00ed v\u0161echny slan\u00e9 kapky, zbavuj\u00ed je jejich \u017eivota.<\/div>\n
„U\u017e neplakej, l\u00e1sko. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd.“ Odt\u00e1hne mne od sebe na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed, a up\u0159en\u011b se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed. „Bu\u010f siln\u00fd pro mne, mali\u010dk\u00fd. Slibuji, \u017ee spolu to zvl\u00e1dneme. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“  <\/div>\n
Jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. Kdybych se pokusil promluvit, m\u016fj hlas by mne zradil. Povzdechne si a za t\u00fdl si mn\u011b p\u0159it\u00e1hne t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Spoj\u00ed na\u0161e rty ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m, nal\u00e9hav\u00e9m polibku, kter\u00fd mu p\u0159eochotn\u011b opl\u00e1c\u00edm, jako by m\u011bl b\u00fdt na\u0161\u00edm posledn\u00edm. Pros\u00edm, pros\u00edm, a\u0165 toto nen\u00ed n\u00e1\u0161 posledn\u00ed polibek!<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli stoj\u00edme v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed, jeho rty se st\u00e1le tisknou k t\u011bm m\u00fdm a drobn\u00e9 kapi\u010dky de\u0161t\u011b, je\u017e n\u00e1s doprov\u00e1zely celou cestu, dopadaj\u00ed na na\u0161e rozt\u0159esen\u00e1 t\u011bla. A\u0165 tohle dopadne jakkoliv, v\u00edm, \u017ee jsem dal T’chi-morovi v\u0161e, co jsem mohl. Dal jsem mu svou l\u00e1sku, sv\u00e9 srdce. Dal jsem mu s\u00e1m sebe.<\/div>\n
Pevn\u011b jej obejmu kolem krku a je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t za\u0161ept\u00e1m sl\u016fvka l\u00e1sky a d\u00edk\u016f  do jeho ucha, kter\u00e9 n\u00e1sledn\u011b jemn\u011b pol\u00edb\u00edm. A\u0165  se stane cokoliv, nav\u017edy z\u016fstanu s n\u00edm a on se mnou; nos\u00edme jeden druh\u00e9ho v srdci.  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Z\u0159eteln\u011b c\u00edt\u00edm, jak se vedle m\u011b K\u00f4jiho t\u011blo chv\u011bje strachy. I j\u00e1 m\u00e1m strach. Boj\u00edm se toho, co c\u00edsa\u0159 ud\u011bl\u00e1. Co mu ta \u017eensk\u00e1 navykl\u00e1dala? M\u011bla pro to n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed d\u016fkazy? Co budu jenom d\u011blat, kdy\u017e se rozhodne mi m\u00e9ho mali\u010dk\u00e9ho vz\u00edt? Ne, nikdo mi jej nevezme, budu ho br\u00e1nit vlastn\u00edm t\u011blem, do posledn\u00edho dechu.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00edt, mali\u010dk\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1m, a i kdy\u017e bych jej nejrad\u0161i popadl do n\u00e1ru\u010de a utekl tak daleko, jak jen by to \u0161lo, jemn\u011b zatah\u00e1m za jeho ruku sm\u011brem k br\u00e1n\u011b s\u00eddla.  <\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou a z jeho n\u00e1dhern\u00fdch, nyn\u00ed tak ne\u0161\u0165astn\u011b smutn\u00fdch, o\u010d\u00ed se mu spust\u00ed dal\u0161\u00ed vodop\u00e1dy slz. M\u00e9 srdce jako by sv\u00edraly okovy, nemohu voln\u011b d\u00fdchat, cel\u00e9 t\u011blo mne bol\u00ed. Ale i kdy\u017e bych si to p\u0159\u00e1l, nem\u016f\u017eeme zde st\u00e1t do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta. Jednou budeme muset j\u00edt a postavit se c\u00edsa\u0159i \u010delem. Jist\u011b to zvl\u00e1dneme. A\u0165 to bude st\u00e1t cokoliv, pro K\u00f4jiho \u017eivot to ud\u011bl\u00e1m.<\/div>\n
T\u011b\u017ek\u00fdmi, kr\u00e1tk\u00fdmi kroky se bl\u00ed\u017e\u00edme \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e k hlavn\u00ed br\u00e1n\u011b, kter\u00e1 se p\u0159ed n\u00e1mi se zavrz\u00e1n\u00edm rozev\u0159e ve chv\u00edli, kdy zlehka zaklepu na jej\u00ed d\u0159evo. Hl\u00edda\u010d, jen\u017e byl ve sv\u00e9m mal\u00e9m dome\u010dku hned vedle, se na n\u00e1s soucitn\u011b pousm\u011bje. Jist\u011b v\u00ed, \u017ee c\u00edsa\u0159ova n\u00e1v\u0161t\u011bva nev\u011bst\u00ed nic dobr\u00e9ho.  <\/div>\n
Jak nejrychleji to jde, odvedu K\u00f4jiho do na\u0161eho pokoje. Pou\u017eiji k tomu zadn\u00ed vchod, aby si n\u00e1s nikdo nev\u0161imnul.  <\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 tady, l\u00e1sko! Nikam necho\u010f, p\u0159ijdu za tebou hned, jak to bude mo\u017en\u00e9, ano?“  <\/div>\n
Urputn\u011b krout\u00ed  hlavou a natahuje se po mn\u011b pa\u017eemi. Se srdcem zb\u011bsile bij\u00edc\u00edm, je\u017e se mi p\u0159i pohledu na n\u011bj t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed na mal\u00e9 kousky, a sta\u017een\u00fdm strachem, se nat\u00e1hnu k n\u011bmu. Uchop\u00edm jeho tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017en\u011b do dlan\u00ed a up\u0159en\u011b se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee tady z\u016fstane\u0161, w\u00fa ch\u00ec.“  <\/div>\n
Nasucho polkne, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvne. Smutn\u011b se na n\u011bj pousm\u011bji a naposledy na\u0161e rty spoj\u00edm v dlouh\u00e9m polibku, kter\u00fd je p\u0159epln\u011bn na\u0161\u00ed vz\u00e1jemnou l\u00e1skou, strachem a v\u0161\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1v\u00e1 v na\u0161em nitru.<\/p>\n<\/div>\n
„W\u014f \u00e1i n\u012d, w\u00fa ch\u00ec!“ *** za\u0161ept\u00e1m naposledy, kdy\u017e se odt\u00e1hnu od jeho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla, a pomal\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159\u00edm pry\u010d z pokoje. Jen matn\u011b za sebou sly\u0161\u00edm: „Y\u00f2u w\u014f \u00e1i n\u012d.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jakmile se za m\u00fdm T’chi-morim s tichost\u00ed uzav\u0159ely dve\u0159e, propadl jsem hlasit\u00e9mu pl\u00e1\u010di, jen\u017e svou silou trhal m\u00e9 srdce na kousky. V\u00edm jist\u011b, \u017ee se T’chi-mori se mnou lou\u010dil. Jako by se ji\u017e nikdy nem\u011bl vr\u00e1tit. Jako bychom se nikdy v\u00edce nem\u011bli spat\u0159it. Ale to nen\u00ed pravda, to se nestane! \u017de ne?<\/p>\n<\/div>\n
Trvalo to jen n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch minut, ne\u017e se m\u016fj pl\u00e1\u010d uti\u0161il a zb\u011bsil\u00e9 srdce p\u0159estalo ub\u00edhat tak rychle. Sl\u00edbil jsem, \u017ee z\u016fstanu tady, ale j\u00e1 nemohu. Mus\u00edm v\u011bd\u011bt, co se d\u011bje. Mus\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Jak nejti\u0161eji \u0161lo, se slzami st\u00e1le n\u011bm\u011b kanouc\u00edmi po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, jsem se vydal chodbami k p\u0159ij\u00edmac\u00ed s\u00edni, odkud byl sly\u0161et h\u0159motn\u00fd k\u0159ik. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017ee jsem byl, t\u00edm v\u00edce jsem se chv\u011bl. Copak se dozv\u00edm? Usly\u0161\u00edm rozsudek sv\u00e9 vlastn\u00ed smrti?<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed to pravda! Ot\u010de! Nen\u00ed to pravda, mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it! K\u00f4ji by nikdy nic takov\u00e9ho neud\u011blal! Zn\u00e1m ho!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ta \u017eena, u n\u00ed\u017e pracoval, na to m\u00e1 jin\u00fd n\u00e1zor, T’chi-mori! A nek\u0159i\u010d po mn\u011b, to si nesm\u00ed\u0161 ke sv\u00e9mu p\u00e1nu dovolit!“<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edm!“ zak\u0159i\u010d\u00ed znovu m\u00e1 l\u00e1ska, a\u017e s\u00e1m nadsko\u010d\u00edm nad hrubost\u00ed v jeho hlase. Nikdy jsem jej takhle nesly\u0161el. „On nikdy nic neud\u011blal! M\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct, jak to v\u0161echno bylo, ot\u010de, pros\u00edm!“  <\/div>\n
Chv\u00edli je naprost\u00e9 ticho, je\u017e ob\u010das p\u0159eru\u0161uje jen tich\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed. Nevid\u00edm, komu pat\u0159\u00ed, ale ta osoba se jist\u011b tak\u00e9 mus\u00ed b\u00e1t v\u0161eho toho k\u0159iku.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak mluv.“<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt je kr\u00e1tk\u00e9 ticho.  <\/div>\n
„Poznal jsem se s K\u00f4jim v oslavn\u00fd den, cht\u011bl\u2026 m\u011bl p\u0159edat n\u011bkomu z na\u0161ich slu\u017eebn\u00fdch svitek pergamenu. Ale usnul a prop\u00e1snul jej. Potkal tam a\u017e mne a j\u00e1 mu sl\u00edbil, \u017ee svitek p\u0159ed\u00e1m za n\u011bj.“<\/p>\n<\/div>\n
„Co bylo v onom svitku, p\u0159edal jsi ho?“<\/p>\n<\/div>\n
„Vlastn\u011b\u2026 jsem jej sp\u00e1lil,“  \u0161pitne T’chi-mori ti\u0161e a j\u00e1 ji\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee ud\u011blal chybu, kdy\u017e jej sp\u00e1lil.  <\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm jeho hlubok\u00fd n\u00e1dech. „B\u00e1l jsem se o n\u011bj, necht\u011bl jsem, aby jej s t\u00edm cokoliv spojovalo, pane. Ale jsem si jist, \u017ee to K\u00f4ji neud\u011blal. Vid\u011bl jsem jeho p\u00edsmo, pane, psal jinak, ne\u017e bylo p\u00edsmo na svitku. A v\u017edy k v\u00e1m choval bezmeznou \u00factu, mluvil o v\u00e1s tak kr\u00e1sn\u011b. Nikdy by nic takov\u00e9ho neud\u011blal, d\u00e1m vlastn\u00ed \u017eivot za to, \u017ee je m\u016fj K\u00f4ji nevinn\u00fd,“ dokon\u010d\u00ed m\u00e1 l\u00e1ska a nov\u00fd p\u0159\u00edval slz se zpust\u00ed z m\u00fdch o\u010d\u00ed. To nem\u016f\u017ee, nem\u016f\u017ee polo\u017eit sv\u016fj \u017eivot za ten m\u016fj!  <\/div>\n
„Nebu\u010f bl\u00e1hov\u00fd! T’chi-mori, opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych ob\u011btoval \u017eivot sv\u00e9ho syna pro n\u011bjak\u00e9ho uboh\u00e9ho, u\u0161mudlan\u00e9ho sluhu?!“<\/p>\n<\/div>\n
Dech se mi zadrhne v hrdle, kdy\u017e sly\u0161\u00edm T’chi-morovou odpov\u011b\u010f. „Nen\u00ed to u\u0161mudlan\u00fd sluha. Je to m\u00e1 l\u00e1ska.“  <\/div>\n
Op\u011bt je v p\u0159ij\u00edmac\u00ed s\u00edni naprost\u00e9 ticho. Nev\u00edm, co se tam d\u011bje, boj\u00edm se o \u017eivot sv\u00e9 l\u00e1sky.  <\/div>\n
„Ach ty hlup\u00e1ku!“ Jsou sly\u0161et duniv\u00e9 kroky, je\u017e se bl\u00ed\u017e\u00ed ke dve\u0159\u00edm. Zataj\u00edm dech, netrouf\u00e1m si ani mrkat, aby mne snad nikdo nesly\u0161el. „Jak jsi mohl?! Do sluhy? Copak jsem t\u011b nevychoval dob\u0159e?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale s v\u00e1mi to nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho. Miluji jej proto, \u017ee to tak c\u00edt\u00edm a v\u00edm, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9.“  <\/div>\n
Pleskav\u00e1 r\u00e1na se roznese prostorem a v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b sly\u0161\u00edm dopadnout t\u011blo na tvrdou zem. T’chi-mor\u016fv hlas bolestn\u011b zast\u00e9n\u00e1. U\u017e ne, u\u017e nemohu d\u00e1l jen naslouchat jeho utrpen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Takhle u\u017e se mnou nikdy-„<\/p>\n<\/div>\n
„Dost!“ <\/p>\n<\/div>\n
Zraky v\u0161ech, je\u017e se nach\u00e1zej\u00ed v m\u00edstnosti, se sto\u010d\u00ed k m\u00e9 osob\u011b, jakmile vpadnu dovnit\u0159. Nemohu se soust\u0159edit na T’chi-mor\u016fv zlomen\u00fd pohled pln\u00fd slz. Jedin\u00e9, co dok\u00e1\u017eu vn\u00edmat, je c\u00edsa\u0159 samotn\u00fd.  <\/div>\n
„U\u017e mu neubli\u017eujte! On za nic nem\u016f\u017ee, m\u016fj pane!“ poklon\u00edm se hluboce, t\u00e9m\u011b\u0159 se kone\u010dky vlas\u016f dot\u00fdk\u00e1m zem\u011b. Nevid\u00edm, co se d\u011bje, v\u0161ichni jsou ticho, jen Tomi ti\u0161e \u0161ept\u00e1 m\u00e9 jm\u00e9no. Mo\u017en\u00e1 jsem ud\u011blal chybu, ale nedovol\u00edm, aby za mne polo\u017eil on sv\u016fj \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
„Hlup\u00e1ku,“ pronese do ticha krut\u00fd, tvrd\u00fd hlas. Nestihnu ani zvednout hlavu, kdy\u017e zaslechnu zask\u0159\u00edp\u00e1n\u00ed \u010depele a dvoj\u00ed hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik.  <\/p>\n

<\/div>\n

*„<\/em><\/a>M\u01d0 f\u0101 l\u00e1o s\u0101o, sh\u01ceo K\u00f4ji.“ („Neplakej, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji.“) – \u010dti „M\u00ed fa lao-s-o, \u0161ao, K\u00f4ji.“<\/em><\/div>\n
** „Y\u00f2u w\u014f \u00e1i n\u012d.“ („Tak\u00e9  t\u011b miluji.“)<\/em><\/div>\n
***“W\u014f \u00e1i n\u012d, w\u00fa ch\u00ec!“ („Miluji T\u011b, m\u00e1 l\u00e1sko.“)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Nemohu uv\u011b\u0159it tomu, co se p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky stalo. Nemohu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsme s K\u00f4jim splynuli v jedno t\u011blo. Jist\u011b jej to bolelo, plakal, na\u0159\u00edkal, st\u00e9nal. Mo\u017en\u00e1 jsme to nem\u011bli d\u011blat. Nikdy jsem mu necht\u011bl zp\u016fsobit bolest. S tich\u00fdm povzdechem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-9914","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9914","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9914"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9914\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9914"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9914"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9914"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}