{"id":9918,"date":"2010-12-15T16:00:00","date_gmt":"2010-12-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9893"},"modified":"2010-12-15T16:00:00","modified_gmt":"2010-12-15T15:00:00","slug":"love-death-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/15\/love-death-35\/","title":{"rendered":"Love & Death 35."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tento d\u00edl m\u00e1  speci\u00e1ln\u00ed v\u011bnov\u00e1n\u00ed. Cht\u011bla bych jej v\u011bnovat Saj\u00fc, kterou v posledn\u00edch d\u00edlech zamrzelo, \u017ee jsou d\u00edly moc kr\u00e1tk\u00e9. Tento je o n\u011bco del\u0161\u00ed… a \u0159ekla bych, \u017ee i lep\u0161\u00ed, ty kr\u00e1tk\u00e9  jsou jen p\u0159echodn\u00fdmi mezi t\u011bmi d\u016fle\u017eit\u00fdmi, kter\u00e9  p\u0159ijdou \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
A pak je samoz\u0159ejm\u011b  d\u00edl v\u011bnov\u00e1n v\u00e1m v\u0161em, kter\u00fdm se pov\u00eddka l\u00edb\u00ed, kte\u0159\u00ed ji \u010dtete a komentujete. Jsem v\u00e1m moc vd\u011b\u010dn\u00e1  za to, \u017ee u n\u00ed st\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1te a p\u00ed\u0161ete tak kr\u00e1sn\u00e9  koment\u00e1\u0159e, d\u00e1v\u00e1te mi t\u00edm neuv\u011b\u0159itelnou podporu do dal\u0161\u00edch d\u00edl\u016f  \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
U\u017eijte si d\u00edl se v\u0161\u00edm v\u0161udy, p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude09<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Va\u0161e R. xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej…“ tich\u00fd, nesm\u011bl\u00fd hlas se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm a na okam\u017eik zastav\u00ed  m\u00e9 kroky, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ven na chodbu. Podv\u011bdom\u011b se zastav\u00edm p\u0159ede dve\u0159mi a jen ti\u0161e vn\u00edm\u00e1m hlas, jen\u017e mi zabr\u00e1nil odej\u00edt. Pomalu se pooto\u010d\u00edm zp\u011bt k Billovi, jeho\u017e pohled se te\u010f up\u00edr\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem.  <\/div>\n
„Ano?“ odv\u011bt\u00edm v odpov\u011b\u010f a st\u00e1le stoj\u00edc na jednom a tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b, d\u00e1m Billovi svou odezvou najevo, \u017ee jsem st\u00e1le tady. N\u011bkolikr\u00e1t p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b a s pohledem vis\u00edc\u00edm na jeho rtech, o\u010dek\u00e1v\u00e1m ka\u017ed\u00e9 jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 mu chci splnit.  <\/div>\n
„Po\u010dkej, j-j\u00e1… nechci, abys… abys ode\u0161el,“ odpov\u00ed ti\u0161e a jeho pohled se jen nev\u011bdomky st\u00e1le up\u00edr\u00e1 ke mn\u011b, je\u0161t\u011b nal\u00e9hav\u011bji ne\u017e  p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. V jeho hlase mohu nal\u00e9zt stopy strachu a nejistoty, m\u00eds\u00edc\u00ed se s ned\u016fv\u011b\u0159ivost\u00ed. Pohotov\u011b zavrt\u00edm hlavou. Nechci, aby se kv\u016fli m\u00e9mu chvilkov\u00e9mu odchodu jakkoli b\u00e1l, nebo m\u011bl v\u016f\u010di mn\u011b ned\u016fv\u011bru. Nechci, aby si myslel, \u017ee je za m\u00fdm odchodem n\u011bco v\u00edc. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bude to jen chvili\u010dka, Bille. Hned budu u tebe, ano?“ p\u0159isl\u00edb\u00edm mu bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, nebo\u0165 v\u00edm, \u017ee cesta do kuchyn\u011b a zp\u011bt mi zabere nanejv\u00fd\u0161 minutu \u010dasu. Kdybych nezapomn\u011bl na ko\u0159en\u00ed, v\u016fbec nikam bych chodit nemusel… na to posledn\u00ed a nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed jsem v\u0161ak v tom chaosu z va\u0159en\u00ed n\u011bjak pozapomn\u011bl.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b a pohledem se vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm… Billova odpov\u011b\u010f se v\u0161ak k m\u00fdm u\u0161\u00edm doline t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Jako by c\u00edtil, tu\u0161il, \u017ee chci op\u011bt odej\u00edt i p\u0159es jeho prosbu.<\/div>\n
„Ne… j\u00e1 chci… chci, aby jsi z\u016fstal. J-j\u00e1… j-j\u00e1 toti\u017e…,“ vykokt\u00e1  trhan\u011b… a odml\u010d\u00ed se v p\u016fli v\u011bty, jako by nev\u011bd\u011bl jak d\u00e1l, jako by hledal ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. R\u00e1zem zavrhnu my\u0161lenku na cel\u00e9 ko\u0159en\u00ed a ve\u0161kerou svou pozornost sto\u010d\u00edm na Billa, jen\u017e st\u00e1le sed\u00ed v k\u0159esle, te\u010f u\u017e sp\u00ed\u0161 na jeho sam\u00e9m okraji. Vid\u00edm, jak je nerv\u00f3zn\u00ed, jak si st\u00e1le mne a hraje s prsty, chv\u00edli jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct \u010di ud\u011blat… nato se v\u0161ak op\u011bt jen nesm\u011ble st\u00e1hne do sebe a pokra\u010duje ve sv\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
Pozorn\u011b si jej prohl\u00e9dnu je\u0161t\u011b jednou… a pohledem spo\u010dinu na jeho n\u011bm\u00e9 tv\u00e1\u0159i… a t\u011ble, kter\u00e9 se te\u010f jen nevrle pohupuje ze strany na stranu. V\u00edm a tu\u0161\u00edm moc dob\u0159e, co to znamen\u00e1. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 na srdci n\u011bco, s \u010d\u00edm se mi chce sv\u011b\u0159it… jen nev\u00ed, jak to m\u00e1 \u0159\u00edct nebo se boj\u00ed. Zn\u00e1m jej snad l\u00edp, ne\u017e sebe.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Pomalu odlep\u00edm nohy od zem\u011b  a jen ti\u0161e popojdu a\u017e k n\u011bmu. St\u00e1le vid\u00edm, jak hluboce p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed… moji bl\u00edzkost zaregistruje a\u017e v okam\u017eiku, kdy si kleknu p\u0159ed jeho k\u0159eslo a vzhl\u00e9dnu k jeho, st\u00e1le nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i. P\u0159isunu se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a dlan\u00ed jej jemn\u011b pohlad\u00edm po jeho ruce.  <\/div>\n
„Copak, br\u00e1\u0161ko?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f st\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po jeho dlani, lehce mu tak nazna\u010d\u00edm, \u017ee mu naslouch\u00e1m a m\u016f\u017ee se mi s \u010d\u00edmkoli sv\u011b\u0159it. Jeho tv\u00e1\u0159 se m\u00edrn\u011b pozvedne… a j\u00e1 mohu c\u00edtit lehk\u00fd stisk jeho dlan\u011b na t\u00e9 sv\u00e9. Ti\u0161e vydechne a jen nesm\u011ble op\u011bt sklop\u00ed svou tv\u00e1\u0159. Jako by c\u00edtil m\u016fj pohled, jen\u017e se k n\u00ed up\u00edr\u00e1.  <\/div>\n
„Chci… chci ti pod\u011bkovat za to, jak… jak se o m\u011b star\u00e1\u0161, Tome, za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. Ani nev\u00ed\u0161, jak… jak moc si toho v\u00e1\u017e\u00edm, toho \u017ee… \u017ee jsi tu se mnou a… a tolik toho ob\u011btuje\u0161 jen kv\u016fli mn\u011b. A z\u00e1rove\u0148 se ti chci omluvit,“ \u0161eptne ti\u0161e a vyvol\u00e1 tak u m\u011b \u00fadiv. Tro\u0161ku svra\u0161t\u00edm \u010delo a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b se zamysl\u00edm. Ani po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edm\u00e1m jeho slova… jeho posledn\u00ed v\u011bta toti\u017e sv\u00fdm v\u00fdznamem \u00fapln\u011b p\u0159ehlu\u0161ila ta ostatn\u00ed. Nebo jsem snad \u0161patn\u011b sly\u0161el nebo si jejich v\u00fdznam jen \u0161patn\u011b vylo\u017eil? Jak to Bill myslel?  <\/div>\n
<\/div>\n
„Za co?“ zept\u00e1m se t\u00e1zav\u011b a st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b se d\u00edv\u00e1m do Billovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 v\u0161ak p\u0159ede mnou st\u00e1le ut\u00edk\u00e1. Ur\u010dit\u011b  v\u00ed, co m\u00e1m na mysli a na co pr\u00e1v\u011b mysl\u00edm, ur\u010dit\u011b na sob\u011b c\u00edt\u00ed m\u016fj pohled, v\u00ed, kam sm\u011b\u0159uj\u00ed m\u00e9 o\u010di… a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto p\u0159ed nimi ut\u00edk\u00e1. Jeho odpov\u011b\u010f se ke mn\u011b v\u0161ak donese a\u017e po chvilce tich\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.  <\/div>\n
„Za to, jestli… jestli ti zbyte\u010dn\u011b p\u0159id\u011bl\u00e1v\u00e1m starosti… a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano. Jestli jsem ti jen na obt\u00ed\u017e. Jestli ti beru tv\u016fj voln\u00fd \u010das. J-j\u00e1… nechci t\u011b nijak omezovat, Tome,“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e a jen nesm\u011ble sklop\u00ed svou tv\u00e1\u0159.  <\/div>\n
<\/div>\n
Jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vzhl\u00e9dnu k jeho tv\u00e1\u0159i a nev\u011bdomky pootev\u0159u rty. Jeho slova mi vyrazila dech, jeho v\u00fd\u010ditky kv\u016fli mn\u011b bylo to posledn\u00ed, co jsem o\u010dek\u00e1val. A je\u0161t\u011b k tomu tak zbyte\u010dn\u00e9. V\u016fbec m\u011b nenapadlo, \u017ee si m\u011b volal zp\u00e1tky jen kv\u016fli tomuhle. Myslel jsem, \u017ee u\u017e mu je p\u0159eci jen o n\u011bco l\u00e9pe, jeho stav se v t\u011bch dvou posledn\u00edch dnech zlep\u0161il tak, jak jsem to v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, \u017ee by jej mohlo tr\u00e1pit tohle. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee pokud budu s n\u00edm a ud\u011bl\u00e1m pro n\u011bj v\u0161e, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch, v\u0161echno tr\u00e1pen\u00ed bude pry\u010d. A m\u00edsto toho vzniklo jedno, ve kter\u00e9m nav\u00edc nen\u00ed ani \u0161petka pravdy, nen\u00ed k n\u011bmu \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod. A j\u00e1, a\u0165 u\u017e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak chci, st\u00e1le nenach\u00e1z\u00edm d\u016fvod, kter\u00fd k n\u011bmu m\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku vedl.  <\/div>\n
<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee mi st\u00e1le je\u0161t\u011b  \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159\u00ed, st\u00e1le to c\u00edt\u00edm. Jeho ned\u016fv\u011bra je a\u017e  p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e1 na to, abych ji mohl p\u0159emoci tak lehce a tak rychle, b\u011bhem dvou dn\u00ed. To, \u017ee to bude t\u011b\u017ek\u00e9 si jej z\u00edskat a p\u0159esv\u011bd\u010dit, jsem v\u011bd\u011bl u\u017e d\u0159\u00edv, hned, jakmile jsem se dozv\u011bd\u011bl o n\u00e1sledku jeho nehody. Av\u0161ak tohle jsem neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm. Opravdu si tohle mysl\u00ed? Ne, nechci, aby si cokoli d\u00e1val za vinu sob\u011b. Nen\u00ed tu nic, za co by se mi m\u011bl omlouvat. Proto nemohu jeho omluvu p\u0159ijmout.  <\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat… a u\u017e v\u016fbec se mi za cokoli omlouvat. Nen\u00ed za co, Bille. Kdybych necht\u011bl, nestaral bych se o tebe a ani bych ti nev\u011bnoval sv\u016fj voln\u00fd \u010das. Ale j\u00e1 chci, Bille. Kdy u\u017e kone\u010dn\u011b  pochop\u00ed\u0161, \u017ee to… to, co jsem si vybral, d\u011bl\u00e1m r\u00e1d a chci v tom pokra\u010dovat? Pro\u010d m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d pocit, \u017ee jsi mi jen na obt\u00ed\u017e?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a prsty op\u011bt p\u0159ejedu po jeho ruce. Chci zn\u00e1t odpov\u011b\u010f na moji ot\u00e1zku. Chci v\u011bd\u011bt, pro\u010d jej m\u00e9 chov\u00e1n\u00ed a po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed vede k takov\u00fdm v\u00fd\u010ditk\u00e1m, s jak\u00fdmi se mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sv\u011b\u0159il. Jak v\u016fbec mohl p\u0159ij\u00edt na to, \u017ee m\u011b omezuje a p\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed mi?  <\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee u\u017e v\u016fbec ned\u011bl\u00e1\u0161 to, co jsi d\u011bl\u00e1val obvykle. V\u016fbec si kv\u016fli mn\u011b neodpo\u010dine\u0161, ani ned\u011bl\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dnou voln\u011bj\u0161\u00ed  \u010dinnost. Po\u0159\u00e1d jenom b\u011bh\u00e1\u0161 po kuchyni a st\u00e1le n\u011bco va\u0159\u00ed\u0161. Cel\u00e9 dny tr\u00e1v\u00ed\u0161 jen se mnou,“ dod\u00e1 rychle v\u00fd\u010det v\u0161ech d\u016fvod\u016f, je\u017e jej vedly k jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed… a na okam\u017eik mi tak ukradne v\u0161echna slova, kter\u00e1 jsem m\u011bl pr\u00e1v\u011b na jazyku. Kone\u010dn\u011b mi za\u010d\u00edn\u00e1 sv\u00edtat. M\u011blo m\u011b napadnout, \u017ee to bude pr\u00e1v\u011b tohle.  <\/div>\n
<\/div>\n
„No a? Bav\u00ed m\u011b  to, tak pro\u010d bych se nemohl u\u010dit va\u0159it? A bav\u00ed m\u011b to o to v\u00edc, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee… \u017ee to d\u011bl\u00e1m pro tebe. To je m\u016fj hlavn\u00ed c\u00edl. A j\u00e1 nechci, aby sis cokoli vy\u010d\u00edtal a za cokoli vinil sebe. Nen\u00ed za co, Bille. Nen\u00ed tu nic, za co by ses m\u011bl omlouvat,“ nam\u00edtnu a bedliv\u011b jej pozoruji. Tro\u0161ku pozdvihne svou sklopenou hlavu.  <\/div>\n
„Ale j\u00e1…,“ nam\u00edtne ti\u0161e, p\u0159\u00edval jeho slov v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed zastav\u00ed ta m\u00e1. V\u00edm moc dob\u0159e, co mi chce \u0159\u00edct. St\u00e1le mi je\u0161t\u011b nev\u011b\u0159\u00ed. <\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale. To, co d\u011bl\u00e1m, ned\u011bl\u00e1m ze soucitu nebo z povinnosti. D\u011bl\u00e1m to proto, \u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed a… a \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d. A nic si nep\u0159eji v\u00edc ne\u017e to, abys mi v\u011b\u0159il,“ \u0161eptnu a stul\u00edm jeho chladnou dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. V jeho tv\u00e1\u0159i mohu spat\u0159it n\u00e1znak jak\u00e9hosi p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed… a snad mal\u00e9ho uklidn\u011bn\u00ed, kdy\u017e opatrn\u011b odtrhne sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd pohled od zem\u011b, kam se a\u017e dosud up\u00edral. Pomalu, nesm\u011ble pok\u00fdv\u00e1 hlavou na znamen\u00ed, \u017ee m\u00fdm slov\u016fm rozum\u00ed.  <\/div>\n
Ti\u0161e vydechnu a pevn\u011b  semknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. V\u0161echno by bylo o tolik snaz\u0161\u00ed a jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdyby byl jeho zrak v po\u0159\u00e1dku. Kdyby sm\u011bl jen na okam\u017eik spat\u0159it denn\u00ed sv\u011btlo a sv\u011bt kolem sebe… jist\u011b by v m\u00fdch o\u010d\u00edch zahl\u00e9dl oddanost, n\u011bhu a l\u00e1sku, se kterou k n\u011bmu pr\u00e1v\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00edm. Ale to by bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jednoduch\u00e9. Te\u010f jej mus\u00edm p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m, sv\u00fdmi slovy… a ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm krokem, kter\u00fd za n\u00e1s oba ud\u011bl\u00e1m.  <\/div>\n
<\/div>\n
„To je v\u0161echno, co jsi mi cht\u011bl \u0159\u00edct, br\u00e1\u0161ko?“ za\u0161ept\u00e1m t\u00e1zav\u011b… a kdy\u017e souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvne hlavou, znova jej pohlad\u00edm po ruce.  <\/div>\n
Pohledem sjedu z n\u011bj na mal\u00fd  stolek vedle n\u00e1s… a na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se us\u00eddl\u00ed \u00fasm\u011bv, kdy\u017e spat\u0159\u00edm ob\u011bd, kter\u00fd jsem sem donesl u\u017e p\u0159ed hodnou chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„M\u011bl bys za\u010d\u00edt j\u00edst, u\u017e tak to bude ur\u010dit\u011b skoro vychladl\u00e9,“ odv\u011bt\u00edm, a kdy\u017e souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvne m\u00fdm slov\u016fm, polo\u017e\u00edm mu t\u00e1c do jeho kl\u00edna.<\/div>\n
„Zkus ochutnat, kdy\u017e  to nebude dost tepl\u00e9, je\u0161t\u011b to sko\u010d\u00edm oh\u0159\u00e1t a donesu i to ko\u0159en\u00ed, hm?“ vyb\u00eddnu jej, kdy\u017e vid\u00edm, jak bere vidli\u010dku do rukou. Pomalu, opatrn\u011b j\u00ed prozkoum\u00e1v\u00e1 tal\u00ed\u0159… a kdy\u017e se mu hned napodruh\u00e9 poda\u0159\u00ed nap\u00edchnout prvn\u00ed sousto, nejd\u0159\u00edv s n\u00edm jen boj\u00e1cn\u011b zam\u00ed\u0159\u00ed mezi sv\u00e9 pootev\u0159en\u00e9 rty… ne\u017e se rozz\u00e1\u0159\u00ed jako slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Je to skv\u011bl\u00e9,“ zareaguje pohotov\u011b a rychle tak zavrhne v\u0161echno oh\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed a ko\u0159en\u00ed, kter\u00fdm by se j\u00eddlo mohlo dochutit. Posad\u00edm se na koberec p\u0159ed n\u011bj… a neubr\u00e1n\u00edm se \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se vkrade na m\u00e9 rty s pohledem na tal\u00ed\u0159ek, jeho\u017e obsah pomalu, av\u0161ak neust\u00e1le miz\u00ed. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee mu chutn\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„A to jsem je\u0161t\u011b  p\u0159i\u0161el na to, \u017ee doma nem\u00e1me t\u011bstoviny… a to u\u017e jsem byl skoro v p\u016flce cel\u00e9ho receptu. M\u00e1ma nejsp\u00ed\u0161 zapomn\u011bla koupit. Je\u0161t\u011b  jsem b\u011b\u017eel o t\u0159i ulice d\u00e1l do s\u00e1mo\u0161ky, abych n\u011bjak\u00e9 koupil,“ dod\u00e1m s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e si vzpomenu na sv\u016fj z\u00e1\u017eitek z dne\u0161n\u00edho dopoledne. To, \u017ee na m\u011b bude z\u00edrat vyb\u00edlen\u00e9 m\u00edsto, kde m\u00e1me obvykle i p\u011bt s\u00e1\u010dk\u016f t\u011bstovin, rozhodn\u011b nebylo v pl\u00e1nu A, proto jsem musel uskute\u010dnit pl\u00e1n B, co\u017e znamenalo sprintovat t\u0159i ulice k s\u00e1mo\u0161ce a vr\u00e1tit se rychleji, ne\u017e mi na t\u011bstoviny zav\u0159e p\u0159ipraven\u00e1 voda. Ale zm\u00e1kl jsem to – ostatn\u011b jako v\u017edy.  <\/div>\n
Billovy o\u010di v\u0161ak p\u0159ekvapen\u011b  vzhl\u00e9dnou od tal\u00ed\u0159e a jen u\u017easle se zad\u00edvaj\u00ed m\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee? Ty jsi b\u011b\u017eel tak daleko… a jen proto, \u017ee jsme nem\u011bli t\u011bstoviny? Pro\u010d jsi tam b\u011b\u017eel… v\u017edy\u0165 j\u00e1 bych se klidn\u011b obe\u0161el i bez ob\u011bda, bl\u00e1z\u00ednku,“ odpov\u00ed pohotov\u011b, st\u00e1le je\u0161t\u011b jako u vytr\u017een\u00ed z toho, co jsem mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Ur\u010dit\u011b te\u010f v jeho o\u010d\u00edch vypad\u00e1m, jako bych ub\u011bhl maraton \u010di vykonal n\u011bjak\u00fd velk\u00fd, vz\u00e1cn\u00fd hrdinsk\u00fd \u010din. A p\u0159itom to tak v\u016fbec nen\u00ed…  <\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a podv\u011bdom\u011b  se p\u0159isunu bl\u00ed\u017e. Usm\u011bji se, opatrn\u011b vzt\u00e1hnu ruku… a jen nesm\u011ble odrhnu jeden mal\u00fd, uhlov\u011b \u010dern\u00fd pram\u00ednek, spadaj\u00edc\u00ed  do Billovy tv\u00e1\u0159e. Je jen jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsem to ud\u011blal a pro\u010d jsem si dal tolik z\u00e1le\u017eet.  <\/div>\n
„Asi proto, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d.“  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tento d\u00edl m\u00e1  speci\u00e1ln\u00ed v\u011bnov\u00e1n\u00ed. Cht\u011bla bych jej v\u011bnovat Saj\u00fc, kterou v posledn\u00edch d\u00edlech zamrzelo, \u017ee jsou d\u00edly moc kr\u00e1tk\u00e9. Tento je o n\u011bco del\u0161\u00ed… a \u0159ekla bych, \u017ee i lep\u0161\u00ed, ty kr\u00e1tk\u00e9  jsou jen p\u0159echodn\u00fdmi mezi t\u011bmi d\u016fle\u017eit\u00fdmi, kter\u00e9  p\u0159ijdou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-9918","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9918","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9918"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9918\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9918"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9918"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9918"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}