{"id":9933,"date":"2010-12-13T16:30:00","date_gmt":"2010-12-13T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9908"},"modified":"2010-12-13T16:30:00","modified_gmt":"2010-12-13T15:30:00","slug":"obsession-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/13\/obsession-32\/","title":{"rendered":"Obsession 32."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"438\"<\/div>\n
<\/div>\n
V tomto d\u00edle se vr\u00e1t\u00edme do toho ve\u010dera, kdy se poh\u00e1dali a Tom se m\u00e1lem spustil s Asiatkou na mas\u00e1\u017ei. Tady m\u00e1te i Billovy pocity a my\u0161lenky. =)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Netrvalo to dlouho a zaslechl jsem pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159mi. Ode\u0161el.<\/div>\n
„Sakra!“ k\u0159iknu s\u00e1m pro sebe a d\u00e1l sed\u00edm na zemi a op\u00edr\u00e1m se z\u00e1dy o vanu. Opravdu m\u011b nezaj\u00edmalo, \u017ee jsem bre\u010del jako mal\u00fd d\u011bcko, tv\u00e1\u0159e m\u011bl \u0161pinav\u00e9 od \u0161minek a o\u010di rozmazan\u00e9 a \u010derven\u00e9.<\/div>\n
U\u017e  zase ode\u0161el, zase to vzdal. J\u00e1  v\u00edm, \u017ee asi nemohl nic d\u011blat, kdy\u017e jsem se tady zamknul, ale odch\u00e1zet nemusel. Op\u011bt utekl od probl\u00e9mu. Ob\u010das mi to p\u0159i\u0161lo tak, jako by mu na mn\u011b v\u016fbec u\u017e nez\u00e1le\u017eelo. Od t\u00e9 doby, co mezi n\u00e1mi n\u011bco za\u010dalo, si se mnou hr\u00e1l. Vzal si m\u011b, jen kdy\u017e pot\u0159eboval. A j\u00e1 se mu je\u0161t\u011b nab\u00edzel a nech\u00e1val jej. Lhal bych, kdybych jen pomyslel na to, \u017ee jsem to s\u00e1m necht\u011bl. Cht\u011bl, a v\u00edc ne\u017e je zdr\u00e1vo. P\u0159\u00edmo jsem po tom tou\u017eil a lp\u011bl na tom. Ale co je mi to te\u010f platn\u00e9? Te\u010f, kdy\u017e se zase h\u00e1d\u00e1me, kdy\u017e je pry\u010d, a j\u00e1 jsem tu s\u00e1m. Op\u011bt s\u00e1m.<\/em>  <\/div>\n
Po\u0159\u00e1d mus\u00edm vzpom\u00ednat na odpoledne. Kdy\u017e jsme jen le\u017eeli a jeho hlavi\u010dka byla na moj\u00ed hrudi a poslouchal moje srdce. Srdce, kter\u00e9 bije pro n\u011bj, a to u\u017e od t\u00e9 doby, co jsem p\u0159i\u0161el na sv\u011bt. On byl, je a v\u017edy bude d\u016fvod, pro kter\u00fd \u017eiju. On moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee bez n\u011bj bych to nezvl\u00e1dnul. Nebyl bych to j\u00e1. I p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se mezi n\u00e1mi stalo cokoli v\u00edc, tomu tak bylo.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ale jak tomu bude te\u010f? Pro\u010d m\u00e1m najednou strach, \u017ee on u\u017e  nechce, aby pr\u00e1v\u011b on byl m\u00fdm d\u016fvodem k \u017eivotu? Pro\u010d se mi po\u0159\u00e1d vzdaluje? Samoz\u0159ejm\u011b,  \u017ee jsem ne\u010dekal, \u017ee mi bude naprosto v\u011brn\u00fd. Je to p\u00e1r dn\u016f, co snad poprv\u00e9 za sv\u016fj \u017eivot \u0159ekl „miluju t\u011b“. Je to pro n\u011bj asi \u0161ok a j\u00e1 to pln\u011b ch\u00e1pu. Kdyby to \u0159ekl n\u011bjak\u00e9 d\u00edvce, mo\u017en\u00e1 by to pro n\u011bj bylo naprosto norm\u00e1ln\u00ed a v po\u0159\u00e1dku, dok\u00e1zal by se vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edm, \u017ee u\u017e vysp\u011bl a chce trval\u00fd vztah, chce tu b\u00fdt neust\u00e1le pro n\u011bkoho, koho miluje, a z\u00e1rove\u0148 k\u00fdm je milov\u00e1n. Ale on vyznal l\u00e1sku mn\u011b. Vlastn\u00edmu bratrovi. Dvoj\u010deti, kter\u00e9 se do n\u011bj naprosto bezhlav\u011b zamilovalo a zbl\u00e1znilo.<\/em><\/div>\n
Ale pro\u010d  na tohle sakra v\u016fbec mysl\u00edm?! Stejn\u011b t\u00edm nevy\u0159e\u0161\u00edm to, co se stalo. To, jak m\u011b ranil. Tak zatracen\u011b ranil. Bol\u00ed to. P\u0159ipad\u00e1m si jako \u0161pinav\u00fd kus hadru, kter\u00fd odhodil do rohu pokoje a je\u0161t\u011b na n\u011bj dupnul \u0161pinavou podr\u00e1\u017ekou boty.<\/em>  <\/div>\n
Zvednu se z t\u00e9 studen\u00e9  podlahy a vyjdu z koupelny ven. Rozhl\u00e9dnu se. Opravdu tu nikde nen\u00ed. Zhluboka se nadechnu a jdu do pokoje. Vezmu si krabi\u010dku s cigaretami a jdu na terasu. Zap\u00e1l\u00edm si a kouk\u00e1m se dol\u016f. Je to hodn\u011b vysoko. Z t\u00e9 v\u00fd\u0161ky se mi p\u0159evrac\u00ed \u017ealudek a m\u00edrn\u011b snad to\u010d\u00ed i hlava. P\u0159ipad\u00e1m si te\u010f, jako bych spadl dol\u016f. Rozpl\u00e1cnul se tam dole na silnici \u010di chodn\u00edku, a ka\u017ed\u00fd m\u011b jen p\u0159ekro\u010dil a \u0161el d\u00e1l. K \u010demu jsem tady vlastn\u011b dobr\u00fd? K ni\u010demu. P\u0159ipad\u00e1m si jako ta nejlacin\u011bj\u0161\u00ed d\u011bvka z Hollywoodu, kterou si Tom p\u016fj\u010dil, jen kdy\u017e m\u011bl zrovna chu\u0165 a nebo se dokonce nudil. Kde je kousek t\u00e9 n\u011bhy a l\u00e1sky, o kter\u00e9 po\u0159\u00e1d jen mluv\u00ed. Ale jen mluv\u00ed… kdy\u017e pominu dne\u0161n\u00ed odpoledne, neza\u017eil jsem moc situac\u00ed, kdy by mi dok\u00e1zal jinak ne\u017e fyzicky, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, \u017ee m\u011b miluje. Asi jsem byl p\u0159\u00edli\u0161 naivn\u00ed, kdy\u017e jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee tohle bude dobr\u00e9, \u017ee to zvl\u00e1dneme. \u017de n\u00e1\u0161 vztah bude o to hez\u010d\u00ed, kdy\u017e jsme dvoj\u010data, \u017ee to bude mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed. Dokonal\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A\u017e kdy\u017e jsem dokou\u0159il a za\u0161el dovnit\u0159, zjistil jsem, \u017ee mi blik\u00e1 mobil. Bylo u\u017e  velmi pozd\u011b. Ani jsem si neum\u011bl moment\u00e1ln\u011b spo\u010d\u00edtat, kolik hodin jsem tu u\u017e str\u00e1vil s\u00e1m. Napsal nebo ne?<\/em><\/div>\n
Se strachem jsem se pod\u00edval, od koho je ta sms. Tom. Ano, napsal.<\/p>\n<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b, co jsem ud\u011blal, ale je pozd\u011b. Ned\u00e1 se to napravit a vz\u00edt zp\u00e1tky. A\u017e bude\u0161 moct a bude\u0161 p\u0159ipraven\u00fd, sbal si v\u011bci. Polet\u00edme dom\u016f.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem si to p\u0159e\u010detl, z\u016fstal jsem na ten mobil jen nehybn\u011b koukat a stra\u0161n\u011b  jsem se znovu rozbre\u010del. Ne! Ne, to nem\u016f\u017ee. Sakra! Nem\u016f\u017eeme te\u010f p\u0159ece odjet a v\u0161echno vzd\u00e1t. Nem\u016f\u017eeme si to zkazit, nem\u016f\u017eeme!<\/em><\/div>\n
Ve\u0161kerou bezmocnost\u00ed  jsem t\u0159\u00edsknul mobilem do postele a vstal. Za\u010dal jsem bezhlav\u011b bu\u0161it p\u011bst\u00ed do zdi. K\u0159i\u010del jsem, na\u0159\u00edkal, bre\u010del. Ale nikdo m\u011b nesly\u0161el, nikdo mi nemohl pomoct. On tu nebyl!<\/em><\/div>\n
Nem\u016f\u017eu dovolit, abychom se vr\u00e1tili te\u010f do N\u011bmecka. On m\u011b  opust\u00ed. V\u00edm, \u017ee m\u011b opust\u00ed  a v\u0161echno skon\u010d\u00ed. Pak u\u017e nebudu m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod \u017e\u00edt a b\u00fdt na tomhle zkurven\u00fdm sv\u011bt\u011b.<\/em>  <\/div>\n
Kdy\u017e jsem se mali\u010dko uklidnil, pod\u00edval jsem na svou ruku. A\u017e te\u010f jsem zjistil, \u017ee mi te\u010de krev. Ah, to ta skleni\u010dka v koupeln\u011b.<\/em><\/div>\n
S ve\u0161ker\u00fdm a snad i posledn\u00edm odhodl\u00e1n\u00edm jsem vzal mobil a vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo. „\u00da\u010dastn\u00edk je moment\u00e1ln\u011b nedostupn\u00fd. Pros\u00edm zavolejte pozd\u011bji nebo zanechte vzkaz,“ ozvalo se jen.<\/div>\n
„Do prdele, kurva, kurva, kurva!“ Kde je? Pane Bo\u017ee, kam \u0161el a co d\u011bl\u00e1? Co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo?<\/em><\/div>\n
V rychlosti jsem volal dol\u016f  na recepci.<\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s, bral si pan Kaulitz auto?“ \u0159eknu do telefonu zt\u011b\u017eka.<\/div>\n
„Pan Kaulitz? Moment, pod\u00edv\u00e1m se do po\u010d\u00edta\u010de,“ \u0159ekne recep\u010dn\u00ed.<\/div>\n
„No tak bral nebo ne?“  \u0159eknu po minut\u011b u\u017e nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
„Pan Kaulitz si auto nebral, ale je to p\u00e1r hodin, co ode\u0161el pry\u010d z hotelu. Mohu v\u00e1m n\u011bjak pomoci?“<\/div>\n
Slepice jedna zasran\u00e1! Ty mi opravdu pomoci nem\u016f\u017ee\u0161.<\/em><\/div>\n
„Ne, d\u011bkuji!“ k\u0159iknu a\u017e tro\u0161ku p\u0159ehnan\u011b a polo\u017e\u00edm to. Dob\u0159e, tak\u017ee neodjel. Nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak moc daleko. Ale kdy\u017e ho p\u016fjdu hledat, tak ho stejn\u011b nenajdu. Nevyzn\u00e1m se tady a netu\u0161\u00edm, kam mohl j\u00edt. Zatracen\u011b!<\/em> P\u0159ipadal jsem si jako naprost\u00fd idiot. Nikdy jsem se nechoval tak, jako te\u010f. Byl jsem tak nerv\u00f3zn\u00ed, rozhozen\u00fd, a hlavn\u011b nevyrovnan\u00fd. Nejrad\u0161i bych si nafackoval a pak hned jemu!<\/em><\/div>\n
Za\u010dal jsem chodit po pokoji, byl jsem tak nerv\u00f3zn\u00ed. Cel\u00fd jsem se chv\u011bl. Sna\u017eil jsem se udr\u017eet v sob\u011b aspo\u0148 ten hrozn\u00fd pl\u00e1\u010d, ale ne\u0161lo to. A\u017e do doby, kdy zazvonil telefon. Ne mobil, ale p\u0159\u00edmo telefon, kter\u00fd jsem m\u011bl j\u00e1 i Tom na no\u010dn\u00edm stolku vedle postele.<\/p>\n<\/div>\n
Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b jsem to vzal s t\u00edm, \u017ee bude op\u011bt volat posl\u00ed\u010dek.<\/div>\n
„Ano?“ \u0159eknu nerv\u00f3zn\u011b. Pros\u00edm, a\u0165 je to Tom. Ale ten by mi zavolal na mobil…<\/em><\/div>\n
„Ahoj, ty m\u016fj kobl\u00ed\u017eku. Tak jak je v Arizon\u011b?“ zasm\u011bje se odporn\u011b p\u0159eslazen\u00fd hlas, kter\u00fd okam\u017eit\u011b pozn\u00e1m. Ne, pane Bo\u017ee, to ne!<\/em><\/div>\n
„Pane Bo\u017ee,“ za\u0161ept\u00e1m do telefonu. Nohy mi sel\u017eou a sjedu na zem, „nech m\u011b, nech m\u011b na pokoji, pros\u00edm!“ zak\u0148u\u010d\u00edm skoro a\u017e.<\/div>\n
„Dob\u0159e, nemus\u00ed\u0161 odpov\u00eddat. Stejn\u011b to v\u00edm. Jak se, Billy, m\u00e1\u0161?“ Ur\u010dit\u011b se usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee jsem tady? Zatracen\u011b, t\u00e1hni u\u017e do prdele!“ k\u0159iknu bezmocn\u011b.<\/div>\n
„Ale ale,“ zamlask\u00e1 k\u00e1rav\u011b. „Takhle se mnou nemluv.“<\/div>\n
„Nic jin\u00fdho si nezaslou\u017e\u00ed\u0161. P\u0159esta\u0148 m\u011b obt\u011b\u017eovat.“ Tolik jsem v\u011b\u0159il v to, \u017ee tomuhle je konec. \u017de jsem od n\u011bj daleko, ale opak se stal pravdou. Proboha, jak m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, kde jsem? \u017de jsem v Americe, v Arizon\u011b a v tomhle zasran\u00fdm hotelu? A hlavn\u011b… \u017ee jsem tu s\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale notak, ty moje slun\u00ed\u010dko,“ zasm\u011bje se. Zd\u00e1 se b\u00fdt dob\u0159e nalad\u011bn. „Hlavn\u011b u\u017e neplakej, ano? Tom ti za to p\u0159ece v\u016fbec nestoj\u00ed, hm.“ On to v\u00ed? Sakra, jestli mu n\u011bco ud\u011blal, tak…<\/em><\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee… do prdele, cos mu ud\u011blal?!“ k\u0159iknu a za\u010dnu stra\u0161n\u011b bre\u010det. Hah, jako bych snad za tu dobu p\u0159estal.<\/em> „Jdi do hajzlu! Jestli jsi mu n\u011bco ud\u011blal, tak je to tv\u016fj konec!“ Za\u010dne se hlasit\u011b sm\u00e1t.<\/div>\n
„Billy, j\u00e1 t\u011b p\u0159ijdu nav\u0161t\u00edvit. M\u00e1m tak dobrou n\u00e1ladu a chci t\u011b vid\u011bt, chci t\u011b ut\u011b\u0161ovat ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Jak\u00fd m\u00e1\u0161 patro? Nechci se pt\u00e1t t\u00fd star\u00fd \u017eensk\u00fd na recepci. Je v porovn\u00e1n\u00ed s tebou tak ohyzdn\u00e1,“ cukruje na m\u011b.<\/div>\n
„Ne, necho\u010f sem. Ne!“  \u0159eknu a polo\u017e\u00edm ten telefon. Bezmocn\u011b se schoul\u00edm na zemi do klub\u00ed\u010dka. Pros\u00edm, Tome, vra\u0165 se mi…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Moment\u00e1ln\u011b jsem se stal op\u011bt t\u00edm mali\u010dk\u00fdm bezmocn\u00fdm Billem, kter\u00fd Toma tolik pot\u0159ebuje. Pot\u0159ebuje ho c\u00edtit u sebe a v\u011bd\u011bt, \u017ee ho ochr\u00e1n\u00ed, a \u017ee i on je v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Co kdy\u017e mu n\u011bco ud\u011blal… M\u011bl bych s n\u00edm z\u0159ejm\u011b za\u010d\u00edt vyjedn\u00e1vat. Kdybych se mu odevzdal, mo\u017en\u00e1 by v\u0161echno tohle zlo skon\u010dilo. Asi by to tak bylo nejlep\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Nem\u011bl jsem Tomovi tehdy \u0159\u00edkat o tom dopisu. Nem\u011bl jsem mu \u0159\u00edkat o t\u011bch telefon\u00e1tech a hlavn\u011b  tehdy ve\u010der jsem m\u011bl nechat toho psychopata ud\u011blat to, co cht\u011bl. Dnes by bylo v\u0161echno jinak. Mo\u017en\u00e1 bych u\u017e prd\u011bl do hl\u00edny a o ni\u010dem u\u017e nev\u011bd\u011bl. Ale copak m\u016f\u017eu b\u00fdt takov\u00fd sobec a nechat tady to milovan\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se moment\u00e1ln\u011b potuluje po Arizon\u011b?<\/em>  <\/div>\n
Le\u017eel jsem a bre\u010del. Po\u0159\u00e1d jsem \u010dekal, \u017ee se otev\u0159ou dve\u0159e a Tom p\u0159ijde a j\u00e1 ho budu moct po\u0159\u00e1dn\u011b obejmout a je\u0161t\u011b mu znovu vynadat, a p\u0159i tom na n\u011bj k\u0159i\u010det, jak moc ho miluju. Ale nestalo se tak. Nep\u0159i\u0161el nikdo, na\u0161t\u011bst\u00ed ani ten \u00fachyl, kter\u00fd mi ni\u010d\u00ed \u017eivot.<\/div>\n
Kolem rann\u00edch hodin jsem se od\u0161oural do koupelny. No fuj, tohle nejsi ty, Bille…<\/em><\/div>\n
V\u0161iml jsem si, \u017ee je zem od krve. Ale n\u011bjak m\u011b to nezaj\u00edmalo. Jen jsem na sebe koukal a kousal se zevnit\u0159 do rtu. Skoro jsem se s\u00e1m sob\u011b a hnusil. Tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b jsem zhubnul. V\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee ho moje kosti p\u00edchaj\u00ed… Ale tehdy m\u011b to snad i rozesm\u00e1lo.<\/em><\/div>\n
Pod\u00edval jsem se do mal\u00e9 kosmetick\u00e9 ta\u0161ti\u010dky, na\u0161el jsem tam i svoje pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed. P\u00e1r jsem si jich vzal. Pot\u0159eboval jsem vypnout, nutn\u011b. Necht\u011bl jsem ud\u011blat \u017e\u00e1dnou hloupost, to ne. Jen sp\u00e1t a p\u0159estat vn\u00edmat v\u0161echno. Spolknul jsem je pod tekouc\u00ed vodou a pak se posadil na zem. Netrvalo to dlouho a usnul jsem… a ani jsem nem\u011bl chu\u0165 se probouzet.<\/em>  <\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne V tomto d\u00edle se vr\u00e1t\u00edme do toho ve\u010dera, kdy se poh\u00e1dali a Tom se m\u00e1lem spustil s Asiatkou na mas\u00e1\u017ei. Tady m\u00e1te i Billovy pocity a my\u0161lenky. =) BILL Netrvalo to dlouho a zaslechl jsem pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159mi. Ode\u0161el. „Sakra!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-9933","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9933","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9933"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9933\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9933"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9933"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9933"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}