{"id":9935,"date":"2010-12-13T15:30:00","date_gmt":"2010-12-13T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9910"},"modified":"2010-12-13T15:30:00","modified_gmt":"2010-12-13T14:30:00","slug":"in-chains-and-cage-drama","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/13\/in-chains-and-cage-drama\/","title":{"rendered":"In chains and cage drama"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak je to tady. Druh\u00e1  verze toho, jak se na\u0161e twins\u00e1tka mohla dostat do \u0159et\u011bz\u016f (\u017ee to je cel\u00fd jen fotoshooting, to je samoz\u0159ejm\u011b v\u00fdmluva). Zl\u00e9 tet\u011b \u00c1d\u011b se rozz\u00e1\u0159ila o\u010di\u010dka, pusinka se rozt\u00e1hla od ucha k uchu… a tady m\u00e1te v\u00fdsledek! Docela i m\u011b samotnou z toho mraz\u00ed snad je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e mr\u00e1z venku, tak\u017ee milovn\u00edci sadismu a krv\u00e1k\u016f, tady m\u00e1te p\u0159edb\u011b\u017en\u00fd d\u00e1re\u010dek k V\u00e1noc\u016fm, juch\u016f\u016f\u016f! \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"92\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pomalu otev\u0159el o\u010di. Hrozn\u011b  moc ho bolela hlava. Ani ty o\u010di mu ne\u0161ly moc dob\u0159e otev\u0159\u00edt, povedlo se mu to a\u017e na nes\u010detn\u00fd pokus. Bolelo ho i cel\u00e9 t\u011blo, jak byl zkroucen\u00fd v nepohodln\u00e9 poloze. Pokusil se tro\u0161ku nat\u00e1hnout, ale do n\u011b\u010deho tenk\u00e9ho, tvrd\u00e9ho, jako by z kovu narazil.<\/div>\n
Zasku\u010del, a kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo se rozhl\u00e9dnout. Byl v n\u011bjak\u00e9 hodn\u011b temn\u00e9 m\u00edstnosti, kterou chab\u011b osv\u011btlovala jedin\u00e1 \u017e\u00e1rovka, vis\u00edc\u00ed z nep\u0159\u00edli\u0161 stabiln\u011b vypadaj\u00edc\u00edho kabelu od stropu. Znovu se pokusil trochu v\u00edc se pohnout a znovu do toho tvrd\u00e9ho narazil. Zaost\u0159il… a polil ho studen\u00fd pot. Byl v kleci! Skute\u010dn\u011b, to tvrd\u00e9, do \u010deho nar\u00e1\u017eel, byly m\u0159\u00ed\u017ee. Ale co na t\u00e9 kleci bylo nejhor\u0161\u00ed… byla tak n\u00edzk\u00e1 a \u00fazk\u00e1, \u017ee se do n\u00ed ve\u0161el jenom v t\u00e9 poloze, v jak\u00e9 se te\u010f nach\u00e1zel. Na boku, trochu schoulen\u00fd. Nem\u011bl \u017e\u00e1dnou \u0161anci, \u017ee by se mohl narovnat, ba v\u016fbec zvednout o v\u00edc ne\u017e o p\u00e1r centimetr\u016f. P\u0159eto\u010den\u00ed na druh\u00fd bok nepadalo v \u00favahu u\u017e ani omylem.<\/p>\n<\/div>\n
Zast\u00e9nal, a p\u0159itom c\u00edtil, jak se ho za\u010d\u00edn\u00e1 zmoc\u0148ovat panika. Jak se sem dostal? Co tady d\u011bl\u00e1, pro\u010d tu je? Jak dlouho tu bude? Nav\u00edc, nikdy sice netrp\u011bl klaustrofobi\u00ed, ale te\u010f m\u011bl z tohohle, m\u0159\u00ed\u017eemi ohrani\u010den\u00e9ho prostoru hr\u016fzu. Za\u010dal sebou zm\u00edtat jako \u0161\u00edlen\u00fd, ale doc\u00edlil jenom toho, \u017ee sv\u00e9 rozbolav\u011bl\u00e9 t\u011blo otloukal o nepropustn\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee. Jestli z\u00e1chvat jeho d\u011bsu trval n\u011bkolik vte\u0159in, minut nebo hodin, nev\u011bd\u011bl, nem\u011bl v\u016fbec p\u0159ehled o \u010dase. Kdy\u017e se uklidnil, z\u016fstal bezmocn\u011b le\u017eet a koukat do pr\u00e1zdna. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee bok, na kter\u00e9m le\u017eel, u\u017e m\u011bl hodn\u011b otla\u010den\u00fd, a jestli se to je\u0161t\u011b bude stup\u0148ovat…<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom ztuhnul jako soln\u00fd  sloup, kdy\u017e zaslechl ten tichoulink\u00fd hl\u00e1sek, volaj\u00edc\u00ed jeho jm\u00e9no. Zd\u00e1lo se mu to, nebo to opravdu sly\u0161el? Kdy\u017e se hl\u00e1sek znovu ozval, tak ho to ujistilo o tom, \u017ee ho smysly ne\u0161\u00e1l\u00ed. Jak se mlha a rozmazanost kolem jeho o\u010d\u00ed rozestupovala, pomalu se zv\u011bt\u0161oval prostor m\u00edstnosti, kter\u00fd mohl shl\u00e9dnout…  <\/div>\n
Krve by se v n\u011bm nedo\u0159ezal, kdy\u017e se jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj za\u010dala r\u00fdsovat postava. Postava, kterou moc dob\u0159e znal. Postava toho, jeho\u017e tak moc miloval, ale b\u00e1l se mu to \u0159\u00edct, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak se jeho bratr boj\u00ed navazovat nov\u00e9 vztahy u\u017e jenom s holkama, jak by se asi tv\u00e1\u0159il na to, kdyby ho za\u010dal sv\u00e1d\u011bt jeho vlastn\u00ed bratr. Necht\u011bl ho vyd\u011bsit. Tak moc doufal, \u017ee jednou p\u0159ijde ta kr\u00e1sn\u00e1 chv\u00edle, kdy si oba vyznaj\u00ed l\u00e1sku, ale zat\u00edm se to pohybovalo pouze v mez\u00edch jeho sn\u016f a fantazie. Nahlas si netroufnul \u0159\u00edct nic…<\/div>\n
\n
Bill vypadal, \u017ee se pr\u00e1v\u011b  p\u0159ed chvilkou rovn\u011b\u017e probral z bezv\u011bdom\u00ed. Ale oproti Tomovi nebylo jeho t\u011blo omezov\u00e1no m\u0159\u00ed\u017eemi. M\u00edsto toho st\u00e1l. Ruce nad hlavou m\u011bl upoutan\u00e9 v masivn\u00edm \u0159et\u011bzu, kter\u00fd visel od stropu, a kter\u00fd byl vyta\u017een\u00fd a pojistkou zacvaknut\u00fd tak, \u017ee Bill musel st\u00e1t t\u00e9m\u011b\u0159 na \u0161pi\u010dk\u00e1ch. K\u016f\u017ee se mu nap\u00ednala na v\u0161ech svalech, st\u00e9kaly mu po n\u00ed kr\u016fp\u011bje potu. Vypadal, \u017ee co nevid\u011bt znovu omdl\u00ed, a kdy\u017e koukal na Toma, jeho pohled byl pln\u00fd bolesti a jeho t\u011blo se chv\u011blo jako osika.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi…“<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed! Co – jak-„<\/div>\n
„Na to jsem se cht\u011bl zeptat tebe,“ zas\u00edpal slab\u011b Bill. Marn\u011b se pokusil cuknout rukama, dos\u00e1hnul akor\u00e1t pal\u010div\u00e9ho zabolen\u00ed v ramenn\u00edch kloubech. Tichoulince f\u0148uknul a up\u0159el na Toma pohled.<\/div>\n
„J\u00e1 chci dom\u016f,“  \u0161pitnul tich\u00fdm hl\u00e1skem. „Tomi… j\u00e1 m\u00e1m strach-„<\/p>\n<\/div>\n
„A boj\u00ed\u0161 se spr\u00e1vn\u011b!“ ozval se ode dve\u0159\u00ed jedupln\u00fd hlas.<\/div>\n
Tom sebou cuknul, Bill vyk\u0159iknul a usko\u010dil o krok zp\u00e1tky, \u010deho\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed zalitoval, kdy\u017e  mu do ramen vyst\u0159elila nov\u00e1 v\u00e1rka bolesti, a \u0159et\u011bzy ho op\u011bt strhly na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Strachy se rozklepal je\u0161t\u011b v\u00edc a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m v\u00fddechu mu unikaly tich\u00e9 boj\u00e1cn\u00e9 steny v nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdch okt\u00e1v\u00e1ch, zat\u00edmco m\u00edstnost\u00ed pomalu, mo\u017en\u00e1 a\u017e d\u011bsiv\u011b pomalu, zn\u011bly bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky.<\/p>\n<\/div>\n
Ciz\u00ed mu\u017e vy\u0161el ze st\u00edn\u016f a na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd, zl\u00fd \u00fasm\u011bv. Kr\u00e1\u010del schv\u00e1ln\u011b pomalu, v\u011bd\u011bl, \u017ee v Billovi graduje hr\u016fza do z\u00e1vratn\u00fdch v\u00fd\u0161in a on ji cht\u011bl pokud mo\u017eno co nejv\u00edce zintenzivnit.<\/div>\n
„Tak kone\u010dn\u011b spadla klec, pt\u00e1\u010dci,“ zasy\u010del, a kdy\u017e do\u0161el a\u017e k Billovi, zlomysln\u011b se uchechtnul.<\/div>\n
„Kdo… kdo jste?“  \u0161pitnul Bill a boj\u00e1cn\u011b polknul.<\/div>\n
„V\u0161ak vy moc dob\u0159e v\u00edte, kdo jsem,“ \u0161eptnul t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e v\u00e1biv\u011b ten ciz\u00e1k a st\u00e1hnul si z hlavy kapucu.<\/p>\n<\/div>\n
Nebyl zas tak o tolik star\u0161\u00ed, ne\u017e oni. Vlasy mu spadaly kousek pod ramena, ofinu m\u011bl stup\u0148ovit\u011b  sest\u0159\u00edhanou. Sv\u011btle zelen\u00e9 o\u010di v\u00edt\u011bzn\u011b pomrk\u00e1valy, a kdyby se dvoj\u010data nenach\u00e1zela v takov\u00e9hle situaci, do n\u00ed\u017e je podle v\u0161eho nejsp\u00ed\u0161 dostal pr\u00e1v\u011b on, tak by vypadal jako bezvadn\u00fd sympatick\u00fd pohod\u00e1\u0159. Tomovi nic ne\u0159\u00edkal, ale Billovi byl pov\u011bdom\u00fd. Teda aspo\u0148 jeho hlas. Zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Znal ho. Ale odkud?<\/p>\n<\/div>\n
„Ano… ty v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, kdo jsem…“ za\u0161eptal ten mu\u017e trochu zp\u011bvav\u00fdm t\u00f3nem… a Bill si vzpomn\u011bl. U\u017e v\u011bd\u011bl. P\u0159ed mnoha lety, kdy\u017e si je vzal pod sv\u00e1 ochrann\u00e1 k\u0159\u00eddla David, tehdy st\u00e1l jejich mana\u017eer p\u0159ed t\u011b\u017ekou volbou. U\u017e d\u011blal mana\u017eera jednomu klukovi. Tehdy mu bylo sedmn\u00e1ct a vypadalo to, \u017ee jeho kari\u00e9ra je slibn\u011b na\u0161l\u00e1pnut\u00e1. David byl jedin\u00fd, kdo se ho ujal, nikdo jin\u00fd z mana\u017eer\u016f nem\u011bl o n\u011bjak\u00e9ho t\u00e9m\u011b\u0159 nezn\u00e1m\u00e9ho Tobiase Morretiho z\u00e1jem. Jenom\u017ee dva z\u00e1vazky m\u00edt David nemohl, u\u017e jen proto, \u017ee u\u017e tenkr\u00e1t to, co nebylo nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 akutn\u00ed, \u0159e\u0161il p\u0159es telefon nebo sv\u00e9 z\u00e1stupce, a osobn\u011b \u0159e\u0161il jenom toho, v kom vid\u011bl skute\u010dn\u00fd talent. A i kdy\u017e Tobias vypadal, \u017ee si hudebn\u00ed pr\u016fmysl dok\u00e1\u017ee v solidn\u011b kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b podmanit, pokud z\u016fstane pod Jostov\u00fdm veden\u00edm, zvolil \u010dty\u0159i mal\u00e9 magdebursk\u00e9 chlapce. Sice byli mnohem mlad\u0161\u00ed, ale David z nich c\u00edtil, hlavn\u011b z t\u00e9 energie, co z Billa \u010di\u0161ela, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou n\u011bco naprosto jedine\u010dn\u00e9ho. N\u011bco, co v\u0161echny hudebn\u00ed spole\u010dnosti odm\u00edtaly, a n\u011bco, o \u010dem instinktivn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e odm\u00edtne, tak ud\u011bl\u00e1 tu nejv\u011bt\u0161\u00ed mo\u017enou chybu a p\u0159iprav\u00ed hudebn\u00ed pr\u016fmysl o hodn\u011b. Proto, i kdy\u017e to pro n\u011bj bylo t\u011b\u017ek\u00e9, dal Tobiasovi pad\u00e1ka.  <\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Davide… to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne?“ vydechl mlad\u00fd kluk a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na mana\u017eera kulil o\u010di. Nemohla to b\u00fdt pravda, nemohla! V\u017edy\u0165 David mu sl\u00edbil, \u017ee ho dostane a\u017e na sam\u00fd vrchol, m\u011bli k tomu tak b\u00e1je\u010dn\u011b na\u0161l\u00e1pnuto! A te\u010f, zrovna te\u010f, kdy\u017e u\u017e to za\u010dalo vypadat tak nad\u011bjn\u011b…<\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b p\u0159ece opustit, kdy\u017e t\u011b pot\u0159ebuju nejv\u00edc…“<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, Tobi… ale nejde to jinak,“ povzdychnul si David.<\/em><\/div>\n
Chlapec chv\u00edli koukal do pr\u00e1zdna.<\/em><\/div>\n
„Kdo to je. V \u010dem je lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, ale tohle ti u\u017e nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ utnul hovor r\u00e1zn\u011b David. „T\u011b\u0161ila m\u011b spolupr\u00e1ce s tebou, ale u\u017e mus\u00edm j\u00edt.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tobias strnule hled\u011bl do pr\u00e1zdna a z jeho jasn\u00fdch o\u010d\u00ed se ronila jedna slza za druhou. Tohle ne\u010dekal, \u017ee mu bude vra\u017eena kudla do zad. Bolelo ho to, hodn\u011b moc. Pro svou kari\u00e9ru \u017eil, ud\u011blal by pro ni cokoliv. A oni mu to takhle zni\u010d\u00ed…<\/em><\/div>\n
L\u00edtost se pomalu, ale jist\u011b  za\u010dala m\u011bnit v nen\u00e1vist a z\u00e1\u0161\u0165, zejm\u00e9na kdy\u017e ho u\u017e ani na t\u011bch nejpod\u0159adn\u011bj\u0161\u00edch vystoupen\u00edch necht\u011bli. Nebyl probl\u00e9m si na internetu zjistit, pro koho David za\u010dal d\u011blat. A \u010d\u00edm v\u00edc rostl \u00fasp\u011bch Tokio Hotel, t\u00edm v\u00edc rostla Tobiasova nen\u00e1vist, zejm\u00e9na v\u016f\u010di frontmanovi. U\u017e mu bylo jasn\u00e9, pro\u010d se David rozhodl pro n\u011b. Proto\u017ee to, co z t\u00fd retardovan\u00fd klukoholky s\u00e1lalo, tak jako z druh\u00e9ho hlavn\u00edho tahouna T\u00e9H\u00e1\u010dek, jeho bratra…<\/em><\/div>\n
„Zabiju t\u011b… zabiju v\u00e1s oba, ale tebe si vychutn\u00e1m… za to v\u0161echno, cos mi zp\u016fsobil,“ za\u0165al ruce v p\u011bst a t\u0159\u00edsknut\u00edm zaklapl notebook tak, a\u017e mu rozbil monitor.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill zalapal po dechu, kdy\u017e  se mu vybavilo, jak jim jednou David \u0159\u00edkal, \u017ee kv\u016fli nim opustil n\u011bjak\u00e9ho slibn\u011b vypadaj\u00edc\u00edho talenta jen proto, \u017ee vyc\u00edtil, \u017ee oni budou lep\u0161\u00ed. Pustil jim dokonce i n\u011bjakou jeho demo verzi. A vzpom\u00ednal si, \u017ee David \u0159\u00edkal, \u017ee ten kluk stra\u0161n\u011b zu\u0159il a pl\u00e1noval n\u011bco jako pomstu. Jenom\u017ee s postupem \u010dasu se na to v\u0161echno tak n\u011bjak zapomn\u011blo…<\/div>\n
„To – to tebe David opustil kv\u016fli n\u00e1m,“ \u0161eptnul a jeho hlas jen st\u011b\u017e\u00ed pronikl p\u0159es chv\u011bj\u00edc\u00ed se rty.<\/div>\n
„Bingo!“ tlesknul Tobias. Chvilku v\u00edt\u011bzn\u011b mhou\u0159il o\u010di a pak se k Billovi naklonil.<\/div>\n
„A copak mysl\u00ed\u0161, \u017ee hodn\u00fd str\u00fd\u010dek Tobi ud\u011bl\u00e1 s t\u011bma, co mu zni\u010dili \u017eivot a rozbili sen, hmmm?“<\/p>\n<\/div>\n
\u0160eptal relativn\u011b potichu, ale tak, aby to sly\u0161el i Tom. Billovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee Tobias vytahuje injekci s n\u011bjakou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1pln\u00ed.<\/div>\n
„Ne… pros\u00edm, to ne…“<\/div>\n
„Ale ano,“ vydechl Tobias a ost\u0159\u00edm jehly p\u0159ejel Billovi po tv\u00e1\u0159i. „V\u00ed\u0161… po tomhle okam\u017eiku jsem tou\u017eil tolik let… po moment\u011b, kdy se p\u0159ede mnou bude\u0161 plazit po kolenou a \u017eebrat, abych t\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b zabil!“<\/div>\n
Posledn\u00ed dv\u011b slova vyk\u0159ikl tak mocn\u011b, a\u017e se chv\u00edli nesla ozv\u011bnou, a Billovi se z tv\u00e1\u0159e vytratily posledn\u00ed zbyte\u010dky barvy.<\/div>\n
„NE! Ne… pro – pros\u00edm!“ vyjekl a znovu sebou za\u010dal \u0161kubat, i kdy\u017e kdesi uvnit\u0159 v\u011bd\u011bl, \u017ee to je k ni\u010demu a \u017ee si jenom zbyte\u010dn\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed dal\u0161\u00ed bolest. Z o\u010d\u00ed mu vytekly nov\u00e9 slzy, kdy\u017e prosebn\u011b pohl\u00e9dl na Tobiase. „Pros\u00edm… ne – nech n\u00e1s j\u00edt… pros\u00edm… d\u00e1me ti tolik pen\u011bz, kolik bude\u0161 cht\u00edt…“<\/div>\n
„Hmmm, to zn\u00ed l\u00e1kav\u011b,“ zap\u0159edl Tobias a u\u0161kl\u00edbnul se, kdy\u017e vid\u011bl, jak Billovi do o\u010d\u00ed vstoupila nad\u011bje. „Jenom\u017ee mn\u011b jsou n\u011bjak\u00fd pen\u00edze k hovnu… vyd\u011blal jsem si i bez v\u00e1s… ale ne prac\u00ed sv\u00fdch sn\u016f, ale jako oby\u010dejnej tuctovej d\u011bln\u00edk! Mohl jsem m\u00edt pohodovej, bezprobl\u00e9movej \u017eivot a m\u00edsto toho d\u0159u jak idiot celejch sedum a p\u016fl hodiny denn\u011b za stupidn\u00edch patn\u00e1ct hadr\u016f \u010dist\u00fdho!“<\/div>\n
Ztlumil hlas a naklonil se a\u017e k Billovi.<\/div>\n
„Ne… mou nejv\u011bt\u0161\u00ed touhou je vid\u011bt, jak sv\u011btla ve va\u0161ich o\u010d\u00edch zhas\u00ednaj\u00ed…  jak sl\u00e1bne a ztr\u00e1c\u00ed se dech… jak p\u0159est\u00e1vaj\u00ed b\u00edt va\u0161e srdce,“ vydechl a bez jak\u00e9hokoliv varov\u00e1n\u00ed znenad\u00e1n\u00ed zabo\u0159il injekci a\u017e po plastovou rukoje\u0165 zp\u011bv\u00e1kovi do boku. Bill zak\u0159i\u010del bolest\u00ed, jak se do n\u011bj zabodla jehla po cel\u00e9 sv\u00e9 d\u00e9lce, a reflexn\u011b se p\u0159edklonil, brut\u00e1ln\u011b ho ale zap\u00e1lilo v obou ramenn\u00edch kloubech a p\u0159\u00edsn\u011b uta\u017een\u00e9 \u0159et\u011bzy ho vyt\u00e1hly zase zp\u011bt na \u0161pi\u010dky, pokud necht\u011bl riskovat, \u017ee si ob\u011b pa\u017ee vyhod\u00ed z klub\u016f, k \u010demu\u017e m\u011bl u\u017e tak dost bl\u00edzko.  <\/div>\n
„Ale ale… p\u0159ece n\u00e1s to nebol\u00ed,“ zamlaskal Tobias a posm\u011b\u0161n\u011b vypl\u00e1znul jazyk na Toma, kter\u00fd spustil v\u0161echno, co \u0161lo. Od nad\u00e1vek, rozkaz\u016f, p\u0159es prosby a ne\u0161\u0165astn\u00e9 n\u00e1\u0159ky. „Vypad\u00e1 to, \u017ee to tv\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka bol\u00ed,“ pod\u00edval se na n\u011bj se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Co s t\u00edm ud\u011bl\u00e1me?“<\/div>\n
Vyt\u00e1hnul injekci, odhodil ji na zem a chv\u00edli hypnotizoval pram\u00ednek krve, kter\u00fd se Billovi spou\u0161t\u011bl z r\u00e1ny a m\u00e1\u010del mu tri\u010dko na rudo.<\/div>\n
„Co… co v tom je?“ kn\u00edknul Bill a i kdy\u017e ho to bolelo, o kr\u016f\u010dek ustoupil, kdy\u017e se Tobias natiskl a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„No, s\u00e1m nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b to je… ale \u0159ekn\u011bme, \u017ee to je n\u011bco, co ti zabr\u00e1n\u00ed omdl\u00edt, tak\u017ee tu bolest, kterou ti te\u010f budu dop\u0159\u00e1vat, si bude\u0161 moct vychutnat a\u017e do konce,“ za\u0161eptal a vyt\u00e1hl n\u016f\u017e.<\/div>\n
Bill vyk\u0159iknul, kdy\u017e  se ost\u0159\u00ed dotklo jeho k\u016f\u017ee, ale n\u016f\u017e jenom rozerval jeho tri\u010dko a Tobias ho z n\u011bj tak mohl sundat.<\/div>\n
„A te\u010f si budeme hr\u00e1t…“<\/p>\n<\/div>\n
Krut\u011b pomalu si do\u0161el na druh\u00fd konec m\u00edstnosti, kde v krbu zap\u00e1lil ohe\u0148 a nechal v n\u011bm nah\u0159\u00edvat \u017eeleznou ty\u010d. Uchichtnul se pod vousy a vzal dlouh\u00fd bi\u010d s kovov\u00fdmi kuli\u010dkami na konci.<\/div>\n
Kdy\u017e to Bill uvid\u011bl, za\u010dal k\u0159i\u010det je\u0161t\u011b v\u00edc. \u010c\u00edm v\u00edc jeho hlasivky nab\u00edraly na intenzit\u011b, t\u00edm pomaleji se Tobias bl\u00ed\u017eil. Tomovy prosby, a\u0165 Billa nech\u00e1 b\u00fdt a vezme si rad\u0161i jeho, p\u0159ech\u00e1zel s pohrdav\u00fdmi pohledy ur\u010den\u00fdmi kytaristovi, a postupn\u011b do\u0161el a\u017e ke zp\u011bv\u00e1kovi.<\/div>\n
„N – ne,“ za\u0161tkal Bill a chv\u011bl se, jako snad dosud nikdy v \u017eivot\u011b. „P –  pros\u00edm… u – ud\u011bl\u00e1m cokoliv…“<\/div>\n
„To bude na \u0159ad\u011b za chv\u00edli, mali\u010dk\u00fd,“ zap\u0159edl Tobias a n\u011b\u017en\u011b Billovi p\u0159ejel rukojet\u00ed bi\u010de po obna\u017een\u00e9 hrudi, kter\u00e1 u\u017e se cel\u00e1 leskla potem a divoce se zdvihala a zase klesala v m\u011blk\u00fdch n\u00e1de\u0161\u00edch pln\u00fdch strachu. „Copak? Snad se neboj\u00ed\u0161 bolesti…“<\/div>\n
„Pros\u00edm… pros\u00edm, neubli\u017euj mi! Pros\u00edm, j\u00e1-„<\/p>\n<\/div>\n
Billovy i Tomovy prosby byly nekompromisn\u011b uml\u010deny ostr\u00fdm pr\u00e1sknut\u00edm bi\u010de. P\u0159i zvuku, kter\u00fd n\u00e1sledn\u011b opustil Billovo hrdlo, se Tomovi zmrazily snad v\u0161echny jeho vnit\u0159nosti. Ten zvuk, ten n\u00e1\u0159ek mu trhal srdce na tis\u00edce st\u0159ep\u016f. Jenom\u017ee nebyl posledn\u00ed. Pr\u00e1sk\u00e1n\u00ed bi\u010de a v\u00edt\u011bzn\u00fd \u0161\u00edlen\u00fd sm\u00edch Tobiase se nesly vzduchem \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji a Billovy v\u00fdk\u0159iky bolesti, spojen\u00e9 s prosbami, byly vte\u0159inu od vte\u0159iny hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed. A nejhor\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee mu Tom nemohl nijak pomoct. Chv\u00edli se sna\u017eil o n\u011bco jako vylomen\u00ed m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, ale nebylo to k ni\u010demu. A prostor v kleci byl tak mal\u00fd, \u017ee si nedok\u00e1zal ani zacpat u\u0161i, aby ten d\u011bsiv\u00fd zvuk, kter\u00fd ho spolu s bezmoc\u00ed mu\u010dil v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, aspo\u0148 trochu utlumil. Nemohl d\u011blat v\u016fbec nic, ne\u017e sledovat to krvav\u00e9 divadlo, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00edm odehr\u00e1valo, a nechat voln\u011b t\u00e9ct slzy, kter\u00fdch bylo b\u011bhem p\u00e1r minut v\u00edc, ne\u017e kdykoliv v jeho \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Najednou bylo ticho. Tobias se ztratil n\u011bkam do st\u00edn\u016f. Jedin\u00e9, co ticho p\u0159eru\u0161ovalo, byl Bill\u016fv pl\u00e1\u010d a zakuck\u00e1v\u00e1n\u00ed se. Tom plakal s n\u00edm, m\u011bl pocit, \u017ee tu samou bolest, jakou za\u017eil Bill, pro\u017e\u00edv\u00e1 i on s\u00e1m. Zaost\u0159il uslzen\u00fdm pohledem na sv\u00e9 dvoj\u010de a m\u00e1lem se ho zmocnily mdloby nad t\u00edm hr\u016fzn\u00fdm v\u00fdjevem. Billovo t\u011blo bylo cel\u00e9 pokryt\u00e9 st\u00e9kaj\u00edc\u00ed krv\u00ed, kter\u00e1 se v ni\u017e\u0161\u00edch m\u00edstech vsakovala do kalhot. Krv\u00ed byla post\u0159\u00edkan\u00e1 i kamenn\u00e1 podlaha. Bill vy\u010derpan\u011b visel v okovech. Nohy pod n\u00edm pokles\u00e1valy a vypadalo to, \u017ee jedno rameno u\u017e m\u00e1 vyhozen\u00e9. O\u010di m\u011bl k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159en\u00e9, slzy mu z brady a tv\u00e1\u0159\u00ed kapaly na podlahu a tvo\u0159ily u\u017e docela dob\u0159e znatelnou kalu\u017eku, a k\u016f\u017ei v m\u00edstech, kde ji pro\u0165al bi\u010d, m\u011bl o\u0161kliv\u011b roz\u0161klebenou.<\/div>\n
„Bi – Bill\u00ed-„<\/p>\n<\/div>\n
Jeho slova byla p\u0159eru\u0161ena, kdy\u017e se Tobias za\u010dal vracet. Tom ho s obavami sledoval. Mu\u017e p\u0159e\u0161el k m\u00edstu, kde byl na kli\u010dku namotan\u00fd zbytek \u0159et\u011bzu. Uvolnil pojistku a povolil \u0159et\u011bz. Zvednul se, do\u0161el k Billovi a podra\u017een\u00edm nohou ho strhnul na podlahu. Zkontroloval d\u00e9lku \u0159et\u011bzu, znovu ho zacvaknul do pojistky a p\u0159e\u0161el k Tomovi. V ruce m\u011bl p\u0159itom ty\u010d, kterou pou\u017e\u00edvaj\u00ed policajti na odchyt toulav\u00fdch ps\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak a te\u010f si teprve kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eijem… teda, sp\u00ed\u0161 vy dva si u\u017eijete,“ rozchechtal se a pohodln\u011b se op\u0159el o klec tak, aby vid\u011bl Tomovi do o\u010d\u00ed. „V\u00ed\u0161… u\u017e dlouho m\u011b fascinovala p\u0159edstava twincestu… nesn\u00e1\u0161\u00edm v\u00e1s, co si budem namlouvat… ale tohle chci vid\u011bt.“<\/div>\n
Tom zmaten\u011b polkl.<\/div>\n
„Co – co chce\u0161 vid\u011bt?“<\/div>\n
„Hmmm… to, jak spolu \u0161uk\u00e1te,“ u\u0161kl\u00edbnul se Tobias. Otev\u0159el klec, obratn\u011b Tomovi navl\u00e9kl smy\u010dku kolem krku, ut\u00e1hl ji a vyvlekl ho ven. Tom se okam\u017eit\u011b za\u010dal zm\u00edtat, ale Tobias smy\u010dku ut\u00e1hnul je\u0161t\u011b v\u00edc, a nav\u00edc mu u\u0161t\u011bd\u0159il kopanec do b\u0159icha, p\u0159i\u010dem\u017e d\u00e9lkou ty\u010de si kytaristu udr\u017eoval bezpe\u010dn\u011b daleko od t\u011bla.<\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148… toho se nedo\u010dk\u00e1\u0161!“ prsknul Tom, a kdy\u017e u\u017e nemohl nic jin\u00e9ho, aspo\u0148 po tom hajzlovi plivnul. Ale netrefil se.<\/div>\n
„Tak to si jenom mysl\u00ed\u0161, chlape\u010dku,“ syknul Tobias a cukav\u00fdmi pohyby dovlekl Toma a\u017e k nap\u016fl bezv\u011bdom\u00e9mu Billovi, kter\u00e9ho p\u0159i v\u011bdom\u00ed udr\u017eovala jenom po\u0159\u00e1dn\u00e1 d\u00e1vka chemie, kter\u00e1 mu proudila d\u00edky injekci v krvi. „Ty ho te\u010f tady po\u0159\u00e1dn\u011b vomrd\u00e1\u0161… nebo to m\u00e1m ud\u011blat j\u00e1?“<\/p>\n<\/div>\n
Po t\u00e9 v\u011bt\u011b se rozhostilo hlubok\u00e9 ticho. Tom jenom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kulil o\u010di. To nemohl ten sr\u00e1\u010d myslet v\u00e1\u017en\u011b! Tohle ne! Nemohl… nedok\u00e1zal by sp\u00e1t s Billem proti jeho v\u016fli. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e (jednou se o tom v m\u00edrn\u011b podnapil\u00e9m stavu bavili), \u017ee jeho br\u00e1\u0161ka m\u00e1 ze sexu s klukem strach. Strach z bolesti, kterou by mu penis toho druh\u00e9ho ud\u011blal b\u011bhem pr\u016fniku. To prost\u011b nem\u016f\u017ee ud\u011blat. Prost\u011b ne.<\/p>\n<\/div>\n
Z my\u0161lenek ho ale probral n\u00e1\u0159ek, kter\u00fd protnul vzduch. Tom sebou trhnul akor\u00e1t v\u010das, aby vid\u011bl, jak Tobias strk\u00e1 Billovi mezi p\u016flky svoje prsty. Kalhoty m\u011bl Bill u\u017e n\u011bkde pohozen\u00e9 a Tobias na Toma vrhal jeden pohrdav\u00fd pohled za druh\u00fdm.<\/div>\n
„\u010cubka jedna… i z prst\u016f se m\u016f\u017ee zbl\u00e1znit… m\u00e1m pocit, \u017ee p\u0159i samotn\u00fdm sexu se posere bolest\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Tom si bleskov\u011b strhnul ty\u010d z krku. Rozb\u011bhl se a Tobiase z br\u00e1\u0161ky srazil. Okam\u017eit\u011b se postavil mezi n\u011b, aby Billa chr\u00e1nil, by\u0165 vlastn\u00edm t\u011blem.<\/p>\n<\/div>\n
„No vida, jak to jde!“ u\u0161kl\u00edbnul se Tobias. Vzal do ruky ty\u010d, proto\u017ee to byla jedin\u00e1 v\u011bc v okol\u00ed, kterou Tom mohl pou\u017e\u00edt k \u00fatoku, a vyt\u00e1hl pistoli. Odjistil ji a zam\u00ed\u0159il Billovi na hlavu. Zp\u011bv\u00e1k zast\u00e9nal strachy a Tom klesnul na kolena.<\/div>\n
„Pros\u00edm… nezab\u00edjej ho…“<\/div>\n
„V tom mi u\u017e m\u016f\u017ee zabr\u00e1nit jedin\u00fd,“ syknul Tobias a od st\u011bny si p\u0159it\u00e1hnul k\u0159es\u00edlko, do kter\u00e9ho se pohodln\u011b usadil. „Ud\u011bl\u00e1\u0161, co jsem ti na\u0159\u00eddil. Vojede\u0161 ho jako tu nejlacin\u011bj\u0161\u00ed kurvu. Po\u0159\u00e1dn\u011b, tvrd\u011b, rychle… a j\u00e1 ho nech\u00e1m bejt. Ale chci, aby to bylo opravdu kurevsky dojemn\u00fd, tak, jak se to o twincestu \u0159\u00edk\u00e1v\u00e1, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„A – ale…“<\/div>\n
„ROZUM\u00cd\u0160?!“ zabur\u00e1cel Tobias. Vysko\u010dil, prudce Billovi \u0161kubnul za vlasy a zaryl mu zbra\u0148 do sp\u00e1nku. „D\u011blej, co jsem ti \u0159ekl… nebo sleduj, jak t\u00fd  \u010dubce vyst\u0159el\u00edm mozek!“<\/p>\n<\/div>\n
Nemusel to \u0159\u00edkat dvakr\u00e1t. Okam\u017eit\u011b poznal, k \u010demu se Tom rozhodl. Znovu se pohodln\u011b uvelebil v k\u0159esle, pistoli v\u0161ak dr\u017eel v pohotovosti. V\u0161ak on ji brzo pou\u017eije. Naivov\u00e9, kdy\u017e si myslej, \u017ee jim po tomhle \u00fakolu d\u00e1 pokoj. Jo, d\u00e1 – ale ten v\u011b\u010dn\u00fd. O tom ale dop\u0159edu nic v\u011bd\u011bt nemusej\u00ed.  <\/div>\n
Tom se slzami v o\u010d\u00edch p\u0159ekulil Billa na z\u00e1da. Jen st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal \u010delit tomu pohledu, ve kter\u00e9m byla vryt\u00e1 bolest, beznad\u011bj a panika. Na chv\u00edli si dlouze hled\u011bli do o\u010d\u00ed a Tomovy slzy se na Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch m\u00edsily se slan\u00fdmi kr\u016fp\u011bjemi jeho dvoj\u010dete.<\/div>\n
Bill se je ani nesna\u017eil tlumit. Z toho, co sly\u0161el, mu bylo jasn\u00e9, \u017ee ho to<\/em> \u010dek\u00e1 tak jako tak. M\u011bl brut\u00e1ln\u00ed strach, ale nekladl sebemen\u0161\u00ed odpor. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom to ud\u011blal proto, \u017ee mu cht\u011bl co nejm\u00e9n\u011b ubl\u00ed\u017eit. Kdyby nechal Tobiase – bolestn\u011b sev\u0159el o\u010di a znovu je vz\u00e1p\u011bt\u00ed otev\u0159el. C\u00edtil v sob\u011b neskute\u010dn\u00fd vd\u011bk… ale je\u0161t\u011b neskute\u010dn\u011bj\u0161\u00ed strach.<\/div>\n
„To – Tomi…“<\/div>\n
Dech se mu zrychlil je\u0161t\u011b  v\u00edc a Tom m\u011bl pocit, jako by ten hlas pat\u0159il n\u011bkomu \u00fapln\u011b  jin\u00e9mu. Polo\u017eil mu ob\u011b sv\u00e9 dlan\u011b na tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Bill\u00ed… Bill\u00ed, neboj… j\u00e1… budu se sna\u017eit, aby… aby… aby t\u011b to pokud mo\u017eno nebolelo…“<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00c1DN\u00dd TAKOV\u00dd!“ zah\u0159m\u011bl Tobias ze sv\u00e9ho k\u0159esla. „\u0158\u00edkal jsem snad, jak to bude siln\u00fd, ne? M\u00e1m ti to zopakovat? M\u00e1m ti to na tom chc\u00edp\u00e1kovi p\u0159edv\u00fdst?!“<\/div>\n
Z\u016fstal ale v klidu sed\u011bt a jen se usm\u00edval pod vousy. Vid\u011bl, \u017ee jeho zabur\u00e1cen\u00ed bohat\u011b sta\u010dilo na to, aby je oba k smrti vyd\u011bsil je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e byli.<\/div>\n
„A varuju t\u011b, neprotahuj to, nebo mi dojde trp\u011blivost, a to pak uvid\u00ed\u0161, co v\u0161ecko ta tlama dok\u00e1\u017ee vydr\u017eet!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom bolestn\u011b sev\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 na vybranou a mus\u00ed do toho j\u00edt. Pokud nechce, aby ten hajzl ubl\u00ed\u017eil Billovi je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e mu sta\u010dil ubl\u00ed\u017eit. V\u011bd\u011bl taky, \u017ee Billa nesm\u00ed uklid\u0148ovat, jinak by taky mohl p\u0159il\u00edt olej do ohn\u011b. Sklonil se tedy k n\u011bmu a poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se dotkl jeho sametov\u00fdch rt\u016f. Jejich chu\u0165 kazila slanost od slz a kovov\u00e1 p\u0159\u00edchu\u0165 krve, ale Tom se sna\u017eil aspo\u0148 takhle, nonverb\u00e1ln\u011b, sv\u00e9 dvoj\u010de aspo\u0148 malinkato uklidnit.<\/div>\n
Poznal, \u017ee Bill jeho my\u0161lenky pochopil. Dokonce z\u016fstal na chvilku v mal\u00e9m p\u0159ekvapen\u00ed – Bill sv\u00e9 rty tro\u0161ku pootev\u0159el a polibek mu oplatil. Neodolal a je\u0161t\u011b jednou ho co nejn\u011b\u017en\u011bji pol\u00edbil, ne\u017e dal hlavu pry\u010d, aby to nebylo a\u017e moc podez\u0159el\u00e9. Co podez\u0159el\u00e9 – aby si Tobias nemyslel, \u017ee si tu pusu d\u00e1vaj\u00ed u\u017e n\u011bjak moc dlouho a aby mu nebouchly nervy, co\u017e se mohlo velmi snadno st\u00e1t.<\/div>\n
Jemn\u011b sjel sv\u00fdmi rty Billovi a\u017e na krk, kter\u00fd n\u011b\u017en\u011b laskal mazliv\u00fdmi polibky a dlan\u011bmi se sna\u017eil konej\u0161iv\u011b hladit ka\u017ed\u00fd centimetr br\u00e1\u0161kovy k\u016f\u017ee tak, aby se p\u0159itom pokud mo\u017eno nedot\u00fdkal krv\u00e1cej\u00edc\u00edch zran\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se ze v\u0161ech sil sna\u017eil se uklidnit a aspo\u0148 tro\u0161ku uvolnit, aby to Tomovi cel\u00e9 co nejv\u00edce usnadnil. Jen\u017ee a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, v\u016fbec mu to ne\u0161lo. Z\u016fstal tedy odevzdan\u011b le\u017eet, a kdy\u017e uc\u00edtil, jak Tomova klepaj\u00edc\u00ed se dla\u0148 pomalinku sj\u00ed\u017ed\u00ed do jeho rozkroku a oddaluje mu od sebe nohy, zav\u0159el o\u010di, Hlavn\u011b proto, aby Tom nevid\u011bl slzy, kter\u00e9 se mu i zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek vydraly na povrch. Po sp\u00e1nc\u00edch mu st\u00e9kaly do vlas\u016f, kde z\u016fstaly z\u00e1\u0159it jako d\u00e9manty, a kdy\u017e do n\u011bj Tom s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem za\u010dal po chv\u00edli p\u0159ipravov\u00e1n\u00ed pronikat, zatnul zuby, jak nejv\u00edc jenom mohl.<\/div>\n
P\u0159esto mu neuniklo bolestn\u00e9 vyjeknut\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m se prohnul jako luk. Ve\u0161ker\u00e9 Tomovy i jeho pokusy o uklidn\u011bn\u00ed a uvoln\u011bn\u00ed byly n\u00e1hle ty tam. Napjal se jak struna a z jeho rt\u016f unikaly tich\u00e9, ale velmi dob\u0159e sly\u0161iteln\u00e9 n\u00e1\u0159ky. Sna\u017eil se ze v\u0161ech sil vyj\u00edt Tomovi vst\u0159\u00edc, v\u011bd\u011bl, \u017ee Toma to bol\u00ed psychicky snad je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e jeho fyzicky, ale nedok\u00e1zal to. \u010c\u00edm v\u00edc Tom do jeho t\u011bla pronikal, t\u00edm v\u00edc Bill za\u010d\u00ednal pla\u0161it. Byl sice u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd a vy\u010derpan\u00fd na jak\u00fdkoliv fyzick\u00fd vzdor, ale slzy a \u017ealostn\u00e9 steny zadr\u017eet nedok\u00e1zal. Bolelo ho to, hrozn\u011b moc, a kdy\u017e se Tom s odvr\u00e1cenou hlavou rozpohyboval, k\u0159e\u010dovit\u011b zatnul prsty do \u0159et\u011bz\u016f.  <\/div>\n
Tobias byl na vrcholu blaha. V\u011bd\u011bl, \u017ee jestli ty dva cht\u011bl p\u0159ed smrt\u00ed vytrestat na maximum, tak to nemohl ud\u011blat jinak, aby jejich utrpen\u00ed dopadlo podle jeho p\u0159edstav. Vid\u011bl, jak ob\u011b dvoj\u010data trp\u00ed, jak je to navz\u00e1jem mu\u010d\u00ed. Spokojen\u011b se prot\u00e1hl, a ani\u017e by si ho ti dva v\u0161imli, zvedl se a pomalu p\u0159e\u0161el a\u017e k nim. Pova\u017eoval jejich \u00fa\u010dty, to, co jim dlu\u017eil z minulosti, za vyrovnan\u00e9. U\u017e mu zb\u00fdvalo jedno jedin\u00e9. Definitivn\u011b to ukon\u010dit.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e proces, kter\u00fd  jim na\u0159\u00eddil, je\u0161t\u011b nebyl u konce, u\u0161kl\u00edbnul se, a kdy\u017e byl p\u0159\u00edmo nad nimi, d\u016frazn\u011b si odka\u0161lal. Tom v Billovi strnul a s obavami se na n\u011bj pod\u00edval, a Bill\u016fv pohled u\u017e ani nemohl b\u00fdt smrteln\u011bji vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e te\u010f.<\/div>\n
„Tak moc v\u00e1m to spolu slu\u0161\u00ed… tak douf\u00e1m, \u017ee se vypln\u011bj ty va\u0161e kecy o tom, \u017ee budete spolu po\u0159\u00e1d. Nev\u00edm, co se stane, a\u017e v\u00e1s odbouchnu… ale t\u0159eba se spolu potk\u00e1te i po smrti, kdy\u017e jste do\u0161li a\u017e na jej\u00ed samotn\u00fd okraj!“<\/div>\n
Zam\u00ed\u0159il na Toma, a ani\u017e by hnul jedinou brvou, stisknul spou\u0161\u0165.<\/p>\n<\/div>\n
Ozvala se hlasit\u00e1 r\u00e1na a Bill uc\u00edtil, jak sebou Tomovo t\u011blo \u0161kublo. Tomova \u00fasta se rozev\u0159ela, ale v\u00fdk\u0159ik se v nich zaseknul a nikdy hrdlo neopustil. Tom chvilku setrval ve strnul\u00e9 k\u0159e\u010di, ne\u017e se v ladn\u00e9m oblouku snesl na sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9ho sv\u00fdm t\u011blem p\u0159ikryl jako pe\u0159inou. Byl mrtv\u00fd b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo vte\u0159in.<\/div>\n
Bill zak\u0159i\u010del, jako dosud nikdy. Hystericky sebou za\u010dal \u0161kubat a p\u0159edstava, \u017ee z t\u011bla, kter\u00e9 na n\u011bm le\u017eelo, z t\u011bla toho, koho nitern\u011b tak moc obdivoval a miloval, jen se mu to b\u00e1l nahlas kdykoliv \u0159\u00edct, vyprch\u00e1v\u00e1 \u017eivot, vlastn\u011b u\u017e vyprchal, ho vedla k naprost\u00e9mu \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee si k n\u011bmu Tobias kleknul. Zjistil to a\u017e ve chv\u00edli, kdy ho uchopil za bradu a p\u0159ilo\u017eil mu ke sp\u00e1nku studenou hlave\u0148.<\/div>\n
„T\u00e1hni za t\u00edm hajzlem… t\u011b\u0161ilo m\u011b. Hv\u011bzdo.<\/em>„<\/p>\n<\/div>\n
Ozval se v\u00fdst\u0159el a i z Billova t\u011bla za\u010dal vyprch\u00e1vat \u017eivot. Netrp\u011bl dlouho, m\u011bl to rychle za sebou. A jestli se s Tomem na onom sv\u011bt\u011b potkali nebo ne… to u\u017e nikdo nev\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tak je to tady. Druh\u00e1  verze toho, jak se na\u0161e twins\u00e1tka mohla dostat do \u0159et\u011bz\u016f (\u017ee to je cel\u00fd jen fotoshooting, to je samoz\u0159ejm\u011b v\u00fdmluva). Zl\u00e9 tet\u011b \u00c1d\u011b se rozz\u00e1\u0159ila o\u010di\u010dka, pusinka se rozt\u00e1hla od ucha k uchu… a tady m\u00e1te<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9935","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9935","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9935"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9935\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9935"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9935"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9935"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}