{"id":9955,"date":"2010-12-10T18:00:00","date_gmt":"2010-12-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9930"},"modified":"2010-12-10T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-10T17:00:00","slug":"nad-stadem-koni-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/10\/nad-stadem-koni-3\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 3."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal, uzde\u010dku nasazujeme koni proto, aby dr\u017eela v hub\u011b udidlo a mohli jsme ho ovl\u00e1dat. Je slo\u017een\u00e1 z l\u00edcnic, n\u00e1nosn\u00edku, \u010delenky, n\u00e1tyln\u00edku, podhrdeln\u00edku a je\u0161t\u011b jsou k n\u00ed p\u0159ipnuty ot\u011b\u017ee,“ vysv\u011btloval Tom. Jen jsem k\u00fdval, jako \u017ee rozum\u00edm. P\u0159i tom jsem nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije. No nic. Kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1m \u0161patn\u011b, t\u0159eba Tom usoud\u00ed, \u017ee jsem fakt d\u0159evo a na tohle se nehod\u00edm.<\/div>\n
„Hej, poslouchej m\u011b, nebudu to opakovat dvakr\u00e1t. Nem\u00e1me na to celej den,“ zahul\u00e1kal na m\u011b Tom a vytrhl m\u011b z m\u00fdch \u00favah o tom, jak se zbavit je\u017ed\u011bn\u00ed na koni.<\/div>\n
„Tak\u017ee. Levou rukou si chytne\u0161 n\u00e1tyln\u00edk uzde\u010dky a pravou rukou p\u0159et\u00e1hne\u0161 koni p\u0159es krk ot\u011b\u017ee. Takhle,“ \u0159ekl a n\u00e1zorn\u011b mi to p\u0159edvedl. K\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Pravou ruku prostr\u010d\u00ed\u0161 koni pod bradou a uchop\u00ed\u0161 do n\u00ed uzde\u010dku. Levou rukou mu do tlamy zasune\u0161 udidlo,“ \u0159ekl a ud\u011blal tak. Zhnusen\u011b jsem se oklepal.  <\/div>\n
„To m\u00e1m jako tomu koni sahat do huby? To si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel, ne? zeptal jsem se se znechucen\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, nebude\u0161 mu strkat ruku do huby. Jen mu tam zasune\u0161 udidlo. Bo\u017ee, tohle je fakt peklo,“ zab\u011bdoval Tom. Ale j\u00e1 se nehodlal vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Jen\u017ee to m\u011b stejn\u011b oslint\u00e1. To prost\u011b d\u011blat nebudu. A te\u010dka,“ \u0159ekl jsem a zalo\u017eil si ruce na prsou.<\/div>\n
„Hele, te\u010f se s tebou o tom nebudu dohadovat, nem\u00e1me \u010das. A stejn\u011b t\u011b donut\u00edm, abys to ud\u011blal. Modelko,“ u\u0161kl\u00edbl se a chystal se znovu oto\u010dit ke koni. Nap\u0159\u00e1hl jsem se, \u017ee mu d\u00e1m dal\u0161\u00ed facku, ale moje ruka byla nemilosrdn\u011b zastavena tou jeho.<\/div>\n
„Zkus tohle je\u0161t\u011b jednou a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti taky jednu vraz\u00edm,“ sykl na m\u011b. Kdyby mohly pohledy vra\u017edit, byl by u\u017e aspo\u0148 stokr\u00e1t mrtvej. Takhle to bylo pouze m\u00e9 zbo\u017en\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.  <\/div>\n
„Pust m\u011b,“ kn\u00edknul jsem, proto\u017ee jeho stisk bolel. Znovu se pohrdav\u011b u\u0161kl\u00edbl, ale pustil m\u011b. Okam\u017eit\u011b jsem si za\u010dal t\u0159\u00edt bolav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Sledoval m\u011b tvrd\u00fdm pohledem, ale zd\u00e1lo se mi, \u017ee se v n\u011bm na chvili\u010dku mihlo i n\u011bco jin\u00e9ho. Snad l\u00edtost? Ne. To asi ne. Pro\u010d by m\u011b taky litoval, \u017ee? Nebo sp\u00ed\u0161, pro\u010d by litoval toho, \u017ee mi tak trochu ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Fajn. Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to pro dne\u0161ek zabal\u00edme. Z\u00edtra budeme pokra\u010dovat,“ \u0159ekl a bez dal\u0161\u00edch slov se za\u010dal v\u011bnovat Nikovi. Hodil jsem po n\u011bm posledn\u00edm nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem, a potom jsem r\u00e1zn\u011b odkr\u00e1\u010del. Znovu se mi cht\u011blo bre\u010det, ale poda\u0159ilo se mi slzy zadr\u017eet, tak\u017ee z toho nic nebylo. \u00dapln\u011b bez n\u00e1lady jsem se vydal zp\u011bt k domu. Kolem pob\u00edhalo p\u00e1r lid\u00ed, ale na\u0161t\u011bst\u00ed si m\u011b nikdo nev\u0161\u00edmal. Najednou jsem dostal n\u00e1pad. Mohl bych si zajet do m\u011bsta a trochu se tam porozhl\u00e9dnout. Teda jen v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee mi t\u00e1ta p\u016fj\u010d\u00ed auto. S geni\u00e1ln\u00edm pl\u00e1nem jsem se rozb\u011bhl k velk\u00e9 dr\u00e1ze, kde otec od r\u00e1na tr\u00e9noval ty svoje kon\u011b na dostihy.  <\/div>\n
„Tati, m\u016f\u017eu s tebou mluvit?“ zeptal jsem se, cel\u00fd zad\u00fdchan\u00fd, kdy\u017e jsem k n\u011bmu kone\u010dn\u011b dob\u011bhl.<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161, Bille?“ zeptal se m\u011b, sleduj\u00edc p\u0159i tom kon\u011b b\u011b\u017e\u00edc\u00edho po dr\u00e1ze.<\/div>\n
„No, toti\u017e… cht\u011bl jsem se zeptat, jestli bych si nemohl p\u016fj\u010dit auto. Pot\u0159eboval bych si zajet do m\u011bsta a koupit si aspo\u0148 p\u00e1r v\u011bc\u00ed do \u0161koly. P\u0159ece jen, \u0161kola za\u010d\u00edn\u00e1 u\u017e za t\u00fdden a j\u00e1 nem\u00e1m vlastn\u011b v\u016fbec nic,“ vychrlil jsem to na n\u011bj mezi hlubok\u00fdmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy. Otec si m\u011b zm\u011b\u0159il divn\u00fdm pohledem, ale potom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dojdu ti pro kl\u00ed\u010de,“  \u0159ekl a je\u0161t\u011b ne\u017e ode\u0161el, zavolal na jezdce v sedle toho kon\u011b, aby zastavil. Ten tak u\u010dinil a potom p\u0159iklusal a\u017e ke mn\u011b. S \u00fadivem jsem zjistil, \u017ee je to d\u00edvka. A hezk\u00e1 d\u00edvka. Ale u m\u011b nem\u011bla \u0161anci.  <\/div>\n
„Ahoj, ty bude\u0161 asi J\u00f6rg\u016fv syn, \u017ee?“ zeptala se a sundala si p\u0159ilbu, kterou m\u011bla a\u017e doposud na hlav\u011b, \u010d\u00edm\u017e se j\u00ed po ramenou rozprost\u0159ely jej\u00ed tmav\u00e9, ka\u0161tanov\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 jsem Bill,“  \u0159ekl jsem bez z\u00e1jmu a trochu se pousm\u00e1l. \u00dasm\u011bv mi oplatila, jen s mnohem v\u011bt\u0161\u00ed vervou.<\/div>\n
„No, j\u00e1 jsem Sendy. Tv\u016fj t\u00e1ta m\u011b tr\u00e9nuje na dostihy. A samoz\u0159ejm\u011b taky tr\u00e9nuje tady Hektora,“  \u0159ekla a popl\u00e1cala kon\u011b po \u0161t\u00edhl\u00e9m svalnat\u00e9m krku. P\u0159i tom na m\u011b rozpustile zamrkala. Oce\u0148oval jsem jej\u00ed snahu, ale na gaye tohle prost\u011b nezabere. Znovu jsem se na ni usm\u00e1l a cht\u011bl jsem n\u011bco hloup\u00fdho \u0159\u00edct, aby m\u011b nechala na pokoji, ale kdosi m\u011b p\u0159edb\u011bhl.<\/div>\n
„Na toho to nezkou\u0161ej, Sendy. Ten u\u017e je zadanej. Nejsp\u00ed\u0161,“ usly\u0161el jsem Tom\u016fv v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fd hlas za sebou. Prudce jsem se oto\u010dil a sjel ho nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b. Za\u010d\u00ednal jsem toho m\u00edt pr\u00e1v\u011b tak akor\u00e1t.  <\/div>\n
„Co\u017ee? Jak to mysl\u00ed\u0161, Tome?“ zeptala se Sendy.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee je nejsp\u00ed\u0161 zadanej. Ur\u010dit\u011b si n\u011bkoho na\u0161el v Berl\u00edn\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee lid\u00ed jako on je tam v\u00edc,“ vysv\u011btlil j\u00ed to. Ona ale jen pokr\u010dila rameny. Zavrt\u011bl jsem hlavou a oto\u010dil se zp\u00e1tky k Sendy. U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu se s n\u00edm d\u00e1l h\u00e1dat. Rozhodl jsem se, \u017ee ho budu ignorovat. Je\u0161t\u011b jsem sly\u0161el, jak se za mnou pohrdav\u011b uchechtl a potom si to odkr\u00e1\u010del n\u011bkam do pry\u010d.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty u\u017e n\u011bkoho m\u00e1\u0161? No, ale vztah na d\u00e1lku nen\u00ed zrovna dvakr\u00e1t dobr\u00e1 volba. Holka pot\u0159ebuj m\u00edt kluka u sebe. A ne kilometry daleko,“ \u0159ekla a vrhla na m\u011b r\u00e1doby sv\u016fdn\u00fd pohled.<\/div>\n
Potla\u010dil jsem nutk\u00e1n\u00ed  viditeln\u011b se oklepat a jen jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, a\u017e na to, \u017ee ten n\u011bkdo je kluk,“ \u0159ekl jsem a pokr\u010dil jsem rameny. Nikdy mi ned\u011blalo probl\u00e9m otev\u0159en\u011b mluvit o sv\u00e9 sexu\u00e1ln\u00ed orientaci.<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekla Sendy a na obli\u010deji vytvo\u0159ila zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz nechuti a p\u0159ekvapen\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011b od dal\u0161\u00edho rozhovoru s tou vt\u00edravou holkou zachr\u00e1nil t\u00e1ta.<\/p>\n<\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161 ty kl\u00ed\u010de, Bille. Promi\u0148, \u017ee mi to tak trvalo, ale nemohl jsem je naj\u00edt,“ \u0159ekl a s v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u00fasm\u011bvem mi je podal.<\/div>\n
„D\u00edky moc,“ vyhrkl jsem, ch\u0148apnul jsem po kl\u00ed\u010d\u00edch od auta a chvatn\u00fdm krokem jsem se vydal pry\u010d od dr\u00e1hy a pry\u010d od otravn\u00e9 vlezl\u00e9 Sendy.<\/div>\n
Ned\u011blalo mi probl\u00e9m naj\u00edt auto. Jen sta\u010dilo obej\u00edt d\u016fm a spat\u0159il jsem tmav\u011b \u010derven\u00e9ho Forda Focuse kombi, kter\u00fd st\u00e1l hned vedle Tomova \u010dern\u00e9ho pick-upu. Pokr\u010dil jsem rameny. M\u00e1min Mercedes to sice nebyl, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e j\u00edt p\u011bt kilometr\u016f p\u011b\u0161ky. Je\u0161t\u011b jsem si v rychlosti zab\u011bhl k sob\u011b do pokoje pro svou novou \u010dernou kabelu od Diora a potom u\u017e jsem jen nastartoval auto a vyjel sm\u011brem do m\u011bsta.  <\/div>\n
Autem se to tak daleko nezd\u00e1lo, ale p\u011b\u0161ky bych tam teda j\u00edt necht\u011bl. V\u016fbec nev\u00edm, jak to budu d\u011blat, a\u017e budu chodit do \u0161koly. No, nejsp\u00ed\u0161 budu muset p\u0159emluvit m\u00e1ti, aby mi k devaten\u00e1ct\u00fdm narozk\u00e1m po\u0159\u00eddila tu Audinu, kterou jsem tak cht\u011bl. A samoz\u0159ejm\u011b po\u0159\u00e1d chci. Asi na ni p\u016fjdu s kecama, \u017ee na m\u011b v\u016fbec nem\u00e1 \u010das a te\u010f jsem je\u0161t\u011b u t\u00e1ty a j\u00ed nevid\u00edm v\u016fbec, a ona potom povol\u00ed. Ozve se v n\u00ed jej\u00ed \u0161patn\u00fd sv\u011bdom\u00ed a prvn\u00ed den do \u0161koly pojedu v nov\u00e9 \u010dern\u00e9 Audi R8. Nicm\u00e9n\u011b te\u010f jsem to nehodlal \u0159e\u0161it. I kdy\u017e do za\u010d\u00e1tku \u0161koly zb\u00fdv\u00e1 pouh\u00fd t\u00fdden, nap\u00ed\u0161u j\u00ed t\u0159eba dneska ve\u010der a jsem si jist\u00fd, \u017ee maminka to za\u0159\u00edd\u00ed tak, \u017ee tu sv\u00e9 aut\u00ed\u010dko budu m\u00edt do druh\u00e9ho dne.  <\/div>\n
Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee vj\u00ed\u017ed\u00edm do m\u011bsta, jak jsem byl zahlouban\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek. Opustil jsem tedy sv\u00e9 \u00favahy o Audi R8 a za\u010dal jsem se v\u011bnovat m\u011bstu, kter\u00e9 ub\u00edhalo kolem m\u011b. \u010c\u00edm hloub\u011bji do m\u011bsta jsem zaj\u00ed\u017ed\u011bl, t\u00edm zoufalej\u0161\u00ed jsem si p\u0159ipadal. Byl to absolutn\u00ed zapad\u00e1kov. Cestou jsem zahl\u00e9dl pouze obchod s jezdeck\u00fdmi a zem\u011bd\u011blsk\u00fdmi pot\u0159ebami, pap\u00edrnictv\u00ed, samoobsluhu a hospodu.<\/div>\n
„To je teda b\u00edda,“  \u0161eptl jsem si pro sebe a zajel jsem na parkovi\u0161t\u011b. Vystoupil jsem, p\u0159es pa\u017ei jsem si p\u0159ehodil kabelku a zamkl jsem auto. Potom jsem se vydal o p\u00e1r ulic zp\u011bt a zapadl jsem do mal\u00e9ho pap\u00edrnictv\u00ed. Nebylo tam moc lid\u00ed, jen p\u00e1r d\u011bt\u00ed a dv\u011b asi patn\u00e1ctilet\u00fd holky, kter\u00fd m\u011b samoz\u0159ejm\u011b hned za\u010daly sledovat a n\u011bco si \u0161pitaly. Zavrt\u011bl jsem hlavou, i kdy\u017e jsem na podobn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed byl zvykl\u00fd. P\u0159estal jsem si jich v\u0161\u00edmat a za\u010dal jsem se rozhl\u00ed\u017eet po obch\u016fdku.  <\/div>\n
Do ruky jsem vzal p\u00e1r se\u0161it\u016f, tu\u017eku a propisku, a vydal jsem se k pokladn\u011b. Sle\u010dna, kter\u00e1 tam obsluhovala, si m\u011b zm\u011b\u0159ila udiven\u00fdm pohledem, ale na\u0161t\u011bst\u00ed nic ne\u0159ekla. Nerad bych se tu s n\u00ed h\u00e1dal. Zaplatil jsem a vy\u0161el jsem ven. Najednou mi zakru\u010delo v \u017ealudku a j\u00e1 jsem s \u00fadivem zjistil, \u017ee m\u00e1m fakt velk\u00fd hlad. Nejhor\u0161\u00ed na tom ale bylo, \u017ee jsem absolutn\u011b netu\u0161il, kde bych se tady mohl naj\u00edst. Do t\u00fd hrozn\u00fd hospody teda nep\u016fjdu. S povzdechem jsem se vydal zp\u011bt k autu a nastoupil do n\u011bj. Nastartoval jsem a rozhodl jsem se, \u017ee zajedu trochu v\u00edc do centra m\u011bsta, tedy jestli se tomu v\u016fbec m\u011bsto dalo \u0159\u00edkat, a poohl\u00eddnu se po n\u011bjak\u00e9m slu\u0161n\u011bj\u0161\u00edm stravovac\u00edm za\u0159\u00edzen\u00ed.  <\/div>\n
Vyjel jsem z parkovi\u0161t\u011b a pomalu jsem jel po hlavn\u00ed silnici, kter\u00e1 vedla m\u011bstem, a poohl\u00ed\u017eel jsem se po okol\u00ed. Cht\u011bl jsem trochu zrychlit, abych stihl zelenou, kter\u00e1 sv\u00edtila na semaforu vzd\u00e1len\u00e9m jen p\u00e1r metr\u016f. Trochu v\u00edc jsem p\u0159idal plyn, ale v tu chv\u00edli na semafor sko\u010dila \u010derven\u00e1 a j\u00e1 musel prudce se\u0161l\u00e1pnou brzdu, abych nevl\u00edtl rovnou pod kola n\u00e1kla\u010f\u00e1ku, kter\u00fd tudy zrovna proj\u00ed\u017ed\u011bl. Vte\u0159inu na to se ozvala ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1na a moje auto popojelo o p\u011bkn\u00fd kus dop\u0159edu, jak do m\u011b zezadu n\u011bkdo narazil. Nem\u011bl jsem samoz\u0159ejm\u011b p\u00e1s, nikdy jsem se nenau\u010dil je pou\u017e\u00edvat, a tak m\u011b tlak, kter\u00fd se t\u00edm n\u00e1razem vytvo\u0159il, vymr\u0161til vp\u0159ed, a j\u00e1 se bouchl do obli\u010deje o volant. V hlav\u011b jsem uc\u00edtil nesnesitelnou bodavou bolest a zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima. \u0160patn\u011b se mi d\u00fdchalo. Zkusil jsem se nap\u0159\u00edmit, ale t\u00edm jsem doc\u00edlil jen toho, \u017ee se mi zato\u010dila hlava a j\u00e1 jsem p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat sv\u011bt. Na chv\u00edli, jako bych usnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej, pane! Sly\u0161\u00edte m\u011b? No tak, pane. Proberte se!“ k\u0159i\u010del mi n\u011bkdo u ucha a siln\u011b se mnou t\u0159\u00e1sl. Narovnal jsem se a zkusil otev\u0159\u00edt o\u010di. Bolest v hlav\u011b se znovu ozvala, ale sna\u017eil jsem se to ignorovat. Chv\u00edli jsem se rozkouk\u00e1val, na\u010de\u017e jsem spat\u0159il bled\u00fd obli\u010dej n\u011bjak\u00e9 mlad\u00e9 blon\u010fat\u00e9 d\u00edvky. Vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edvala a po\u0159\u00e1d na m\u011b mluvila.<\/div>\n
„OK, jsem v pohod\u011b,“ \u0159ekl jsem. C\u00edtil jsem, \u017ee mi n\u011bco te\u010de z nosu. H\u0159betem ruky jsem si ho tedy ut\u0159el a s \u00fadivem jsem zjistil, \u017ee to byla krev.<\/div>\n
„Tady m\u00e1te kapesn\u00edk,“ \u0159ekla a podala mi ho. P\u0159itiskl jsem si ho k nosu. „Zavol\u00e1m z\u00e1chranku,“ \u0159ekla potom a chystala se vyt\u00e1hnout mobil z kapsy.<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl jsem. Vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b pod\u00edvala. „Teda, to je v po\u0159\u00e1dku. Nic mi nen\u00ed. Jen jsem se bouchl do hlavy, nic to nebude,“ ujistil jsem ji. Sice se m\u011b je\u0161t\u011b asi desetkr\u00e1t zeptala, jestli opravdu nechci tu z\u00e1chranku zavolat, ale kdy\u017e jsem j\u00ed po des\u00e1t\u00e9 se za\u0165at\u00fdmi zuby \u0159ekl, \u017ee ne, tak u\u017e mi kone\u010dn\u011b dala pokoj.  <\/div>\n
Mezit\u00edm p\u0159ijela policie. Ze zelenost\u0159\u00edbrn\u00e9ho Porsche Carrera vylezli dva policist\u00e9.<\/div>\n
„Tak, copak se to tu stalo?“ zeptal se jeden z nich, ten star\u0161\u00ed.<\/div>\n
„No, v\u00edte, ona byla zelen\u00e1 a auto p\u0159ede mnou se rozjelo, tak jsem jela taky, ale potom tam sko\u010dila \u010derven\u00e1 a auto p\u0159ede mou zabrzdilo a j\u00e1 jsem to neubrzdila a skon\u010dila jsem v n\u011bm,“ za\u010dal drmolit ta blon\u010fat\u00e1 holka p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9 a pomalu se rozbre\u010dela. Jen jsem nad t\u00edm proto\u010dil o\u010di. Ta toho nad\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Tak se uklidn\u011bte, sle\u010dno, nen\u00ed to snad tak v\u00e1\u017en\u00e9. A co vy, pane\u2026?“ <\/div>\n
„Kaulitz,“ dopov\u011bd\u011bl jsem za n\u011bj. Kdy\u017e te\u010f mluvil ten mlad\u00fd, bylo to trochu uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Moment, vy jste odtud?“ zeptal se m\u011b.<\/div>\n
„Jo, jsem. Teda nejsem, ale jsem tu te\u010f u otce na farm\u011b,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Ach tak, \u017ee m\u011b to nenapadlo d\u0159\u00edv. Vy budete asi Bill, \u017ee?“ zeptal se a uvoln\u011bn\u011b se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo, jak to v\u00edte?“ zeptal jsem se podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu na \u017e\u00e1dn\u00e1 tajemstv\u00ed a p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„Zn\u00e1m tv\u00fdho t\u00e1tu. M\u016fj t\u00e1ta je jeho dobr\u00fd p\u0159\u00edtel. A J\u00f6rg o tob\u011b hrozn\u011b hezky mluvil. M\u00e1 t\u011b moc r\u00e1d,“ \u0159ekl, usm\u00e1l se a sjel m\u011b divn\u00fdm pohledem, kter\u00fd jsem nedok\u00e1zal identifikovat.<\/div>\n
„Aha. Tak\u017ee budu d\u011blat, \u017ee v\u00e1m v\u011b\u0159\u00edm,“ \u0159ekl jsem po\u0159\u00e1d trochu nemile. Nemohl jsem si pomoct, ale ten \u010dlov\u011bk mi prost\u011b n\u011bjak nesed\u011bl.<\/div>\n
„To klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161. Jo a tykej mi, v\u017edy\u0165 takovej v\u011bkovej rozd\u00edl mezi n\u00e1ma zase nebude. J\u00e1 jsem Lukas,“ usm\u00e1l se na m\u011b znovu. Pokusil jsem se mu \u00fasm\u011bv oplatit.  <\/div>\n
A\u017e te\u010f mi do\u0161lo, \u017ee si u nosu st\u00e1le dr\u017e\u00edm kapesn\u00edk. Trochu jsem si ho poodt\u00e1hl od nosu, abych vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjistil, \u017ee u\u017e mi \u017e\u00e1dn\u00e1  krev nete\u010de.<\/div>\n
„Nestalo se ti nic v\u00e1\u017en\u00e9ho, Bille?“ zeptal se a propaloval m\u011b pohledem. Te\u010f bych dal cokoliv za to, aby se mnou mluvil ten star\u0161\u00ed z policist\u016f. Ale ten bohu\u017eel promlouval se st\u00e1le vyd\u011b\u0161enou blond\u00fdnkou.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 budu muset zavolat t\u00e1tovi, aby pro m\u011b p\u0159ijel,“ \u0159ekl jsem m\u00edsto odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jen b\u011b\u017e,“ p\u0159ik\u00fdvl. S \u00falevou jsem se rozb\u011bhl k autu, odkud jsem si vzal svoji kabelku a vyndal z n\u00ed sv\u016fj nechutn\u011b drah\u00fd mobil s dotykov\u00fdm displejem. Je\u0161t\u011b, \u017ee jsem m\u011bl \u010d\u00edslo na telefon k t\u00e1tovi dom\u016f. Vyto\u010dil jsem ho tedy, telefon si p\u0159ilo\u017eil k uchu a \u010dekal jsem. P\u00e1r vte\u0159in to jen zvonilo a pak se kone\u010dn\u011b n\u011bkdo ozval.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano? Tohle je telefon pana Kaulitze. Chcete mu nechat vzkaz?“ zeptal se hlas, kter\u00fd jsem v posledn\u00ed dob\u011b v\u00edd\u00e1val docela \u010dasto.<\/div>\n
„Tome, to jsem j\u00e1, Bill, pros\u00edm t\u011b, je tam t\u00e1ta?“ ohl\u00e1sil jsem se.<\/div>\n
„Nen\u00ed, pro\u010d? Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ zeptal se docela tvrd\u00fdm t\u00f3nem. Trochu m\u011b to zamrzelo, \u017ee jsem v takov\u00e9hle situaci a on je na m\u011b takov\u00fd.<\/div>\n
„A kde teda je? Mus\u00edm s n\u00edm nutn\u011b mluvit,“ \u0159ekl jsem znovu.<\/div>\n
„J\u00f6rgen tu nen\u00ed, p\u0159esunuli mu jedny dostihy, kter\u00fd m\u011bli bejt a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, na dne\u0161ek, tak\u017ee musel narychlo odjet. Co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, m\u011bl jsem men\u0161\u00ed boura\u010dku, ale je to v pohod\u011b, nic v\u00e1\u017en\u00fdho. Jen bych pot\u0159eboval, aby pro m\u011b n\u011bkdo p\u0159ijel,“ vysv\u011btlil jsem mu.<\/div>\n
„Co\u017ee? Jsi v po\u0159\u00e1dku? Jak ti je?“ za\u010dal se okam\u017eit\u011b pt\u00e1t. Po zlob\u011b nebylo v jeho hlase ani stopy. A\u017e m\u011b to zarazilo.<\/div>\n
„Ne, jsem v pohod\u011b. Nic mi nen\u00ed,“ ujistil jsem ho.<\/div>\n
„Dob\u0159e, hned tam p\u0159ijedu,“  \u0159ekl. Potom u\u017e jsem mu jen stru\u010dn\u011b vysv\u011btlil, kde jsem a on zav\u011bsil. Z ni\u010deho nic mi za\u010dalo b\u00fdt n\u011bjak divn\u011b, kdy\u017e jeho hlas ve sluch\u00e1tku utichl. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed o tom, \u010d\u00edm by to mohlo b\u00fdt, m\u011b vytrhl protivn\u00fd hlas, otravn\u00e9ho policisty Lukase.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, Billy? Co \u0159\u00edkal t\u00e1ta?“ Billy? To si snad ze m\u011b d\u011bl\u00e1 prdel, ne? Co to tu na m\u011b jako zkou\u0161\u00ed? D\u011blal jsem, \u017ee to osloven\u00ed jsem nesly\u0161el.<\/div>\n
„No, je na n\u011bjak\u00fdch dostih\u00e1ch. Tak\u017ee nen\u00ed doma a\u2026“ za\u010dal jsem, ale on mi sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Klidn\u011b t\u011b dom\u016f odvezu, to nen\u00ed probl\u00e9m. Jen sep\u00ed\u0161eme protokol a potom t\u011b tam hod\u00edm,“ za\u010dal se nab\u00edzet.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju, ale p\u0159ijede pro m\u011b Tom,“ \u0159ekl jsem a uh\u00fdbal p\u0159ed jeho pohledem.<\/div>\n
„Tom? Tom Tr\u00fcmper?“ zeptal se a svra\u0161til obo\u010d\u00ed. Po tv\u00e1\u0159i mu p\u0159eb\u011bhl v\u00fdraz vzteku, ale hned na to se tam znovu objevil jeho \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jo. Tom. Vy se zn\u00e1te?“ zeptal jsem se ledabyle, ale v hloubi du\u0161e jsem byl siln\u011b nedo\u010dkav\u00fd, co odpov\u00ed. Velmi m\u011b zaj\u00edmalo to jeho chvilkov\u00e9 zamra\u010den\u00ed nad Tomov\u00fdm jm\u00e9nem, kter\u00e9ho jsem si nejsp\u00ed\u0161 nem\u011bl v\u0161imnout. Ale j\u00e1 jsem v\u0161\u00edmav\u00fd \u010dlov\u011bk, tak\u017ee m\u00e1 sm\u016flu. U\u017e ,u\u017e se nadechoval, \u017ee \u0159ekne n\u011bco dal\u0161\u00edho, ale v tom se za n\u00e1mi ozval zvuk brzd\u00edc\u00edho auta. Oto\u010dil jsem se pr\u00e1v\u011b v\u010das, abych uvid\u011bl Toma vyskakuj\u00edc\u00edho z jeho pick-upu a b\u011b\u017e\u00edc\u00edho ke mn\u011b.  <\/div>\n
„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku? Nen\u00ed ti nic? A co ta krev?“ chrlil na m\u011b jednu ot\u00e1zku za druhou a ob\u011bma rukama m\u011b chytl za ramena. Nev\u00edm pro\u010d, ale zachv\u011bl jsem se.<\/div>\n
„Klid, Tome, nic mi nen\u00ed, jsem v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Jen m\u011b trochu bol\u00ed hlava, proto\u017ee jsem se bouchl o volant a od toho je taky ta krev. Tekla mi z nosu,“ vysv\u011btlil jsem mu v\u0161echno a sna\u017eil jsem se ignorovat fakt, \u017ee mi jeho siln\u00e9 ruce st\u00e1le tisknou ramena. Tom jenom dlouze vydechl a pustil m\u011b. Potom se zad\u00edval na Lukase. Oba si vym\u011bnili tvrd\u00e9 pohledy. Te\u010f u\u017e jsem nepochyboval o tom, \u017ee ti dva si n\u011bco ud\u011blali.<\/div>\n
„Nab\u00edzel jsem Billovi, \u017ee bych ho klidn\u011b odvezl, ale \u0159ekl, \u017ee pro n\u011bj p\u0159ijede\u0161,“  \u0159ekl Lukas a pod\u00edval se na Toma. Ten jenom zatnul ruce v p\u011bsti.<\/div>\n
„O to se TY v\u016fbec nemus\u00ed\u0161 zaj\u00edmat. J\u00e1 se o n\u011bj postar\u00e1m,“ vyp\u00e1lil na n\u011bj Tom a na slovo „ty“ dal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u016fraz. Situace se za\u010d\u00ednala p\u0159iost\u0159ovat.<\/p>\n<\/div>\n
„A ty na n\u011bj m\u00e1\u0161 patent, \u017ee si na n\u011bj d\u011bl\u00e1\u0161 n\u00e1rok?“ zeptal se Lukas na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Ani ne, ale rozhodn\u011b bych ho nenechal o samot\u011b s takovou svin\u00ed, jako se\u0161 ty,“ k\u0159ikl Tom. Takhle na\u0161tvanej nebyl ani tehdy, kdy\u017e jsem mu poprv\u00e9 vrazil facku.<\/div>\n
„Hej, p\u00e1nov\u00e9, d\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se star\u0161\u00ed z policist\u016f, kter\u00fd k n\u00e1m zrovna p\u0159i\u0161el. V\u0161ichni t\u0159i jsme se na n\u011bj oto\u010dili. Oba dva \u00fa\u010dastn\u00edci h\u00e1dky byli rud\u00ed vzteky, ale postupn\u011b se za\u010dali uklid\u0148ovat. J\u00e1 jsem po\u0159\u00e1d jen ti\u0161e st\u00e1l a sledoval zaj\u00edmav\u00e9 d\u011bn\u00ed kolem sebe.<\/div>\n
„Ne, nic se ned\u011bje, Arthure. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Lukas. M\u011bl jsem sto chut\u00ed za\u010d\u00edt k\u0159i\u010det, \u017ee se teda n\u011bco d\u011bje, ale udr\u017eel jsem se. Nev\u00edm, kde se to ve mn\u011b bralo, ale najednou jsem c\u00edtil pot\u0159ebu Toma br\u00e1nit.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak tedy je\u0161t\u011b sep\u00ed\u0161eme protokol a potom m\u016f\u017eete odjet,“ \u0159ekl policista Arthur a za\u010dal vytahovat p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 pap\u00edry. Po chvilce se k n\u00e1m tak\u00e9 p\u0159idala blon\u010fat\u00e1 sle\u010dna, kter\u00e1 do m\u011b vrazila sv\u00fdm st\u0159\u00edbrn\u00fdm Lexusem. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a za\u010dal zodpov\u00eddat zdlouhav\u00e9 a \u010dasto nesmysln\u00e9 ot\u00e1zky policajt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b  skon\u010dili, u\u017e se stm\u00edvalo a j\u00e1 jsem m\u011bl d\u011bsnej hlad.<\/div>\n
„Bille, v\u00e1\u017en\u011b nechce\u0161 zajet aspo\u0148 k doktorovi?“ zeptal se Tom, kdy\u017e u\u017e v\u0161ichni odjeli. Jen jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne. Ale m\u00e1m hlad,“  \u0161eptl jsem. Byl jsem unaven\u00fd, a tak jsem ani nem\u011bl n\u00e1ladu b\u00fdt na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd. A ani jsem vlastn\u011b necht\u011bl.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo. Jen\u2026 jen jsem unaven\u00fd,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak si zajdeme do pizzerky na j\u00eddlo a potom pojedeme dom\u016f. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se m\u011b mile. Divil jsem se, kde se v n\u011bm tohle bere, ale rozhodn\u011b jsem si nezt\u011b\u017eoval.<\/div>\n
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. Proti jeho pl\u00e1nu jsem v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nic nenam\u00edtal. Ml\u010dky jsme tedy nasedli do Tomova auta. Bylo tam teplo a von\u011blo to tam k\u016f\u017e\u00ed a taky trochu senem. Kupodivu jsem se tam c\u00edtil docela pohodln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Bohu\u017eel jsme za chvilku museli vystoupit, proto\u017ee Tom zastavil p\u0159ed malou pizzeri\u00ed. Ani se mi z toho auta necht\u011blo, ale p\u0159ece jen jsem se p\u0159inutil. Zase ml\u010dky jsme \u0161li dovnit\u0159, kde jsme si sedli ke stolu. Hned k n\u00e1m p\u0159ib\u011bhla serv\u00edrka.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, co si d\u00e1te?“ zeptala se mile. Oba jsme si s Tomem objednali j\u00eddlo a pit\u00ed a \u010dekali jsme, ne\u017e n\u00e1m to p\u0159inesou.<\/div>\n
„Tome?“ protrhl jsem ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panovalo.<\/div>\n
„Ano?“ zeptal se.<\/div>\n
„Co jste si s t\u00edm Lukasem ud\u011blali?“ zeptal jsem se. Trochu si povzdechl.<\/div>\n
„Bille, nechci to tady \u0159e\u0161it. \u0158eknu ti to n\u011bkdy jindy, ano?“ sna\u017eil se z toho vykroutit.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ale \u0159ekne\u0161, \u017ee jo?“ pot\u0159eboval jsem se ujistit.<\/div>\n
„\u0158eknu,“ p\u0159ik\u00fdvl a potom u\u017e n\u00e1m donesli na\u0161e j\u00eddlo.  <\/div>\n
Najednou mi v kapse zavibroval mobil. Rychle jsem ho vyndal a pod\u00edval se, kdo mi vol\u00e1. Byl to Andreas.<\/div>\n
„Promi\u0148, Tome. Je to d\u016fle\u017eit\u00fd. Hned jsem zp\u00e1tky,“ omluvil jsem se. Jen k\u00fdvl hlavou, jako \u017ee rozum\u00ed, a potom se znovu za\u010dal v\u011bnovat sv\u00e9mu j\u00eddlu. Vy\u0161el jsem ven s pizzerie a hovor p\u0159ijmul.<\/div>\n
„Ahoj, Andy,“ sna\u017eil jsem se \u0159\u00edct s nad\u0161en\u00edm, ale m\u016fj pokus vy\u0161el na pr\u00e1zdno.<\/div>\n
„Ahoj, l\u00e1sko. Pro\u010d si mi tak dlouho nezavolal, m\u011bl jsem o tebe strach,“ \u0159ekl Andy vy\u010d\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, brou\u010dku, ale v\u00ed\u0161, dneska se mi stala takov\u00e1 men\u0161\u00ed nehoda s autem a j\u00e1 jsem byl trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd a \u00fapln\u011b jsem na to zapomn\u011bl,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n
„Panebo\u017ee, jsi v po\u0159\u00e1dku, nen\u00ed ti nic? Okam\u017eit\u011b za tebou p\u0159ijedu, l\u00e1sko\u2026“ za\u010dal Andy drmolit jedno p\u0159es druh\u00e9, ale zastavil jsem ho.<\/div>\n
„Ne, ne, Andy, je to v po\u0159\u00e1dku, nic se mi nestalo. Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ uklidnil jsem ho. Fakt, \u017ee jsem si dal p\u011bknou r\u00e1nu o volant auta, jsem jaksi vynechal. Ale bylo to v jeho z\u00e1jmu a v z\u00e1jmu n\u00e1s v\u0161ech, proto\u017ee jsem rozhodn\u011b nest\u00e1l o to, aby mezi t\u00edm v\u0161\u00edm chaosem na farm\u011b, s autem a s m\u00fdm u\u010den\u00edm na koni, je\u0161t\u011b pob\u00edhal Andy. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem ho miloval, ale on byl v\u017edycky hrozn\u011b zbrkl\u00fd, a kdyby tu te\u010f m\u011bl b\u00fdt, asi bych to s n\u00edm nevydr\u017eel.<\/p>\n<\/div>\n
Andy mluvil po celou dobu m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a j\u00e1 jsem jen v t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch momentech p\u0159itak\u00e1val sv\u00fdmi obl\u00edben\u00fdmi slovy hmm a aha.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Andy, u\u017e mus\u00edm kon\u010dit, l\u00e1sko, tak se m\u011bj kr\u00e1sn\u011b a douf\u00e1m, \u017ee za mnou brzy p\u0159ijede\u0161,“  \u0159ekl jsem, abych u\u017e kone\u010dn\u011b mohl hovor ukon\u010dit.<\/div>\n
„Tak fajn, Bill\u00ed, moc t\u011b miluju. Ur\u010dit\u011b p\u0159ijedu co nejd\u0159\u00edv. Tak pa, moc mi chyb\u00ed\u0161. Miluju t\u011b,“ \u0159ekl s velkou d\u00e1vkou n\u011bhy a mn\u011b v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161lo l\u00edto, \u017ee ho takhle odb\u00fdv\u00e1m. Ale opravdu u\u017e jsem musel kon\u010dit.<\/div>\n
„Taky t\u011b moc miluju. Tak se m\u011bj. Pa, l\u00e1sko,“ \u0159ekl jsem a hovor ukon\u010dil. Je\u0161t\u011b jsem se na okam\u017eik zad\u00edval na ztmavl\u00fd displej mobilu, ale potom jsem ho uklidil zp\u00e1tky do kapsy a vydal jsem se zp\u00e1tky za Tomem.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka „Jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal, uzde\u010dku nasazujeme koni proto, aby dr\u017eela v hub\u011b udidlo a mohli jsme ho ovl\u00e1dat. Je slo\u017een\u00e1 z l\u00edcnic, n\u00e1nosn\u00edku, \u010delenky, n\u00e1tyln\u00edku, podhrdeln\u00edku a je\u0161t\u011b jsou k n\u00ed p\u0159ipnuty ot\u011b\u017ee,“ vysv\u011btloval Tom. Jen jsem k\u00fdval, jako \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9955","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9955","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9955"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9955\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9955"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9955"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9955"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}