{"id":996,"date":"2017-09-23T16:00:00","date_gmt":"2017-09-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=990"},"modified":"2017-09-23T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-23T15:00:00","slug":"uzavreny-kruh-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/23\/uzavreny-kruh-15\/","title":{"rendered":"Uzav\u0159en\u00fd kruh 15."},"content":{"rendered":"
autor: Mal\u00e1m\u00faza<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Z\u016fsta\u0148<\/strong><\/div>\n

\n

Tom mu otev\u0159el br\u00e1nu.<\/p><\/div>\n

Pak se vr\u00e1til do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, posadil se na pohovku a \u010dekal na nevyhnuteln\u00e9. Nezvedl znovu svou kytaru. Nebyl \u010das vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do pr\u00e1ce, a dokonce i kdyby byl, nebyl si jist\u00fd, \u017ee by dok\u00e1zal p\u0159inutit sv\u00e9 prsty ke spolupr\u00e1ci. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 by se mu t\u0159\u00e1sly. Tak\u017ee tam sed\u011bl a vytrvale hled\u011bl na jednu z Vanessin\u00fdch knih od Marthy Stewart.<\/div>\n
\n

Tom \u010dekal.<\/p><\/div>\n

\n

Trvalo to jen p\u00e1r minut, ne\u017e zaslechl otev\u0159en\u00ed vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed a pot\u00e9 znovu jejich jemn\u00e9 zav\u0159en\u00ed. Na dla\u017edic\u00edch v hale se ozvaly v\u00e1hav\u00e9 kroky skrz kuchy\u0148 za n\u00edm. A pak se zastavily.<\/p><\/div>\n

Bylo to t\u00e9m\u011b\u0159 jako druh\u00fd den pot\u00e9, co se vr\u00e1til dom\u016f, krom\u011b toho, \u017ee tentokr\u00e1t v\u011bd\u011bl, \u017ee za n\u00edm stoj\u00ed jeho dvoj\u010de.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal. „\u2026 Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Nezavolal jsi mi,“ sly\u0161el Billa \u0159\u00edct. Odpov\u011b\u010f byla okam\u017eit\u00e1, jako by Bill m\u011bl tuto v\u00fdmluvu p\u0159ipravenou, aby se p\u0159ed Tomem br\u00e1nil. Musel b\u00fdt stejn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. „Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee to ani neud\u011bl\u00e1\u0161, tak\u017ee jsem-“ Bill se odml\u010del a vzdychl.<\/div>\n
Tom cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee by to ud\u011blal. \u017de nakonec by musel, alespo\u0148 kv\u016fli svatb\u011b, ale nebyla to pravda. Neud\u011blal by to. A kv\u016fli svatb\u011b by zavolal jejich matce.<\/div>\n
„Ne,“ souhlasil. Co\u017e by m\u011blo znamenat, \u017ee toho Bill jen zneu\u017e\u00edv\u00e1, ale Tom se nec\u00edtil b\u00fdt nijak vyu\u017eit\u00fd. Tohle u\u017e d\u00e1vno p\u0159ekonali, bez ohledu na v\u0161echny ty odd\u011blen\u00e9 roky.<\/div>\n
\n

Tom zaslechl tlumen\u00e9 \u017euchnut\u00ed<\/em>, jako by n\u011bco dopadlo na podlahu. N\u011bco, co Bill musel n\u00e9st, zavazadlo, Tom p\u0159edpokl\u00e1dal. „Pod\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b v\u016fbec?“<\/div>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl, ale ani se neoto\u010dil. V koutku jeho oka se objevil tmav\u00fd z\u00e1blesk a pak se Billovy dlouh\u00e9 nohy ocitly p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj a on se ohnul, aby se posadil na konferen\u010dn\u00ed stolek, kter\u00fd nebyl jeho, a Vanessa by nejsp\u00ed\u0161 nad\u00e1vala, kdyby to vid\u011bla. Co z toho, \u017ee to d\u011blala i ona sama. Byl to jej\u00ed d\u016fm.<\/div>\n
\n
A pak byl Bill p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm, slune\u010dn\u00ed br\u00fdle mu dr\u017eely vlasy mimo obli\u010dej, jeho o\u010di byly intenzivn\u00ed a or\u00e1movan\u00e9 \u010dernou tu\u017ekou. Sta\u010dilo to, aby Tom p\u0159estal d\u00fdchat, op\u0159el se a odvr\u00e1til pohled. Bylo to posran\u00e9, vid\u011bt Billa ve sv\u00e9m dom\u011b, kter\u00fd byl jeho svatyn\u00ed pry\u010d od n\u011bj, a nepot\u0159eboval, aby jeho cht\u00ed\u010d pro n\u011bj byl je\u0161t\u011b z\u0159eteln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e bylo nutn\u00e9, a z\u00e1rove\u0148 matouc\u00ed.<\/div>\n
\n

„Hraje\u0161?“ Zeptal se Bill, zjevn\u011b spat\u0159il jeho kytaru. M\u011blo to velmi daleko k lehk\u00e9mu kl\u00e1bosen\u00ed. N\u011bco v Billov\u011b hlase bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b nostalgick\u00e9 a Toma to zabolelo.<\/p><\/div>\n

„Trochu,“ \u0159ekl, nev\u00fdrazn\u011b. „Jen pracuju.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl Bill, ale nenab\u00eddl, \u017ee by ode\u0161el.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou a pohl\u00e9dl zp\u011bt, odkud Bill p\u0159i\u0161el. Oto\u010dil se zp\u00e1tky. „P\u0159ijel jsi sem s\u00e1m?“ Jestli t\u00edm myslel st\u00e1t nebo d\u016fm, to si nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl Bill, jako by to nebylo neobvykl\u00e9. Jako by to byl v\u00fdlet z vedlej\u0161\u00ed ulice a ne nap\u0159\u00ed\u010d oce\u00e1nem.<\/div>\n
„M\u011bl jsi mi zavolat,“ \u0159ekl Tom, c\u00edtil se rozho\u0159\u010den\u011b a dr\u017eel se toho, aby nemusel c\u00edtit nic jin\u00e9ho. „Mohl jsem t\u011b vyzvednout.“<\/div>\n
„Vzal jsem si taxi.“<\/div>\n
„Jo, ale LAX* je-“ \u0161\u00edlen\u00e9<\/em>, nedo\u0159ekl Tom. Mohl v tomto m\u011bst\u011b chodit s\u00e1m, po tom leti\u0161ti. Mo\u017en\u00e1 u\u017e ani Billa nikdo nenah\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Zav\u0159el pusu.<\/div>\n
\n

„Bylo to v pohod\u011b,“ ujistil ho Bill. Tom se st\u00e1le odm\u00edtal na n\u011bj pod\u00edvat a c\u00edtil, jak se Billovy o\u010di za\u010daly potulovat po dom\u011b, po \u010d\u00e1stech, kter\u00e9 vid\u011bl. „Kde je tvoje, ehm\u2026?“<\/p><\/div>\n

„Vanessa,“ dodal Tom, a\u017e nyn\u00ed si uv\u011bdomil, \u017ee Billovi nikdy ne\u0159ekl jej\u00ed jm\u00e9no. „Dneska r\u00e1no pracuje.“ M\u011bla i odpoledne n\u011bco v l\u00e1zn\u00edch, pokud si to Tom dob\u0159e pamatoval, ale necht\u011bl z\u016fstat zam\u011b\u0159en\u00fd na toto t\u00e9ma d\u00e9le, ne\u017e bylo nutn\u00e9.<\/div>\n
Bill pohodil ramenem a nesm\u011ble se usm\u00e1l. „Docela jsem se s n\u00ed cht\u011bl setkat.“ Ale jeho \u00fasm\u011bv rychle opadl.<\/div>\n
„Bille,“ za\u010dal Tom, o\u010di mu padly na Billovy ruce, kter\u00e9 mu visely z kl\u00edna, tak bl\u00edzko Tomov\u00fdch kolen. „Tohle nen\u00ed\u2026 Ode\u0161el jsem z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu.“<\/div>\n
„Jo,“ souhlasil Bill. „Proto\u017ee m\u00e1\u0161 v\u00e1\u017en\u011b pod\u011blanou p\u0159edstavu o tom, co se tu noc stalo.“<\/div>\n
Tom ztuhl a sev\u0159el \u010delist. M\u011bl na mysli, \u017ee ode\u0161el z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu podruh\u00e9, p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, ale Bill mo\u017en\u00e1 mluvil o obou p\u0159\u00edpadech. „Nechci o tom znovu mluvit.“<\/div>\n
„Ty nikdy nechce\u0161 mluvit o ni\u010dem,“ vy\u0161t\u011bkl Bill. „Co kdy\u017e j\u00e1 o tom chci znovu mluvit?“<\/div>\n
„Na ten rozhovor jsou pot\u0159eba dva lid\u00e9.“ Tom vstal a odkr\u00e1\u010del, zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Pot\u0159eboval se nap\u00edt.<\/div>\n
\n

„Sly\u0161el jsi v\u016fbec, co jsem ti \u0159ekl?“ Bill taky vstal, ale nen\u00e1sledoval jej, za co\u017e byl Tom mimo\u0159\u00e1dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. „\u017de jsi neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho?“<\/p><\/div>\n

Tom polkl vodu ze sklenice, kterou si pr\u00e1v\u011b naplnil. „Ano, ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u00e9ho.“<\/div>\n
„\u017de jsi mi neubl\u00ed\u017eil,“ opravil se Bill a Tom znehybn\u011bl, v ruce m\u011bl sklenici s vodou a druhou rukou sv\u00edral okraj pultu. Byla tam ruka, kter\u00e1 vklouzla do ohb\u00ed jeho loktu a zatahala, jemn\u011b, ale ne n\u00e1siln\u011b. A proto\u017ee to bylo t\u00e1zav\u00e9 a ne rozkazova\u010dn\u00e9, Tom se nato\u010dil a nechal Billa p\u0159istoupit bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„J\u00e1 si z toho taky moc nepamatuju,“ informoval ho Bill znepokojiv\u011b bl\u00edzko. Tom p\u0159e\u0161l\u00e1pl a sklopil pohled, jeho vlasy p\u0159ejely p\u0159es Bill\u016fv nos. „\u2026 Ale v\u00edm, \u017ee jsem to cht\u011bl.“<\/div>\n
A do prdele, toho se Tom b\u00e1l, na n\u011bjak\u00e9 \u00farovni, kterou si ani neuv\u011bdomoval. Necht\u011bl nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, nikdy, po\u0159\u00e1d nechce. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed rozpor, opravdu, ten p\u0159\u00edval \u00falevy, kdy kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il, \u017ee mu Bill \u0159\u00edk\u00e1 pravdu o jeho \u010dinech, a ta n\u00e1hl\u00e1 hr\u016fza, \u017ee oba dva byli tak v prdeli, jako v\u017edycky v\u011bd\u011bl, \u017ee je on s\u00e1m.<\/div>\n
\n

„Prost\u011b na to zapome\u0148, Bille,“ nal\u00e9hal ti\u0161e. „Ode\u0161el jsem a zkurvil celou kapelu. To je v\u0161echno.“<\/p><\/div>\n

To Billa p\u0159im\u011blo, aby o krok ustoupil, a Tom to pova\u017eoval jak za v\u00edt\u011bzstv\u00ed, tak i za prohru.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu,“ \u0159ekl. Tom ho cht\u011bl popadnout a p\u0159it\u00e1hnout bl\u00ed\u017e. Cht\u011bl mu pomoct vystr\u010dit jej ze dve\u0159\u00ed. „Promluv\u00edme si pozd\u011bji, mysl\u00edm.“<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm myslel, a\u017e Tom bude ochotn\u00fd o tom mluvit, a cht\u011bl mu \u0159\u00edct, \u017ee to se nestane, ale m\u00edsto toho z n\u011bj vy\u0161lo jen: „Do hotelu?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159ejel si rukou nahoru a dol\u016f po druh\u00e9 pa\u017ei.<\/div>\n
„To je pitomost,“ \u0159ekl mu Tom, vzdychl a rozt\u011bkan\u011b str\u010dil do sklenky s vodou na pultu. „Z\u016fsta\u0148 tady.“<\/div>\n
Bill na to nic ne\u0159ekl, nep\u0159ijal to a ani neodm\u00edtl. Tom k n\u011bmu vzhl\u00e9dl a setkal se s jeho pohledem, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011bl. Bill vypadal v\u00e1hav\u011b. A tak to \u0159ekl znovu.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 tady.“<\/div>\n
<\/p>\n

*LAX – mezin\u00e1rodn\u00ed leti\u0161t\u011b v Los Angeles v Kalifornii<\/p>\n

<\/em> autor: Mal\u00e1m\u00faza<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mal\u00e1m\u00faza Z\u016fsta\u0148 Tom mu otev\u0159el br\u00e1nu. Pak se vr\u00e1til do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, posadil se na pohovku a \u010dekal na nevyhnuteln\u00e9. Nezvedl znovu svou kytaru. Nebyl \u010das vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do pr\u00e1ce, a dokonce i kdyby byl, nebyl si jist\u00fd, \u017ee by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[681],"tags":[],"class_list":["post-996","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uzavreny-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/996","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=996"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/996\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=996"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=996"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=996"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}