{"id":9965,"date":"2010-12-09T17:00:00","date_gmt":"2010-12-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9940"},"modified":"2010-12-09T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-09T16:00:00","slug":"the-forbidden-city-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/09\/the-forbidden-city-18\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 18."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Chan Ju?“ oto\u010d\u00edm se na slu\u017eebnou, kter\u00e1 pokojn\u011b p\u0159ipravuje spolu s p\u00e1r slu\u017eebn\u00fdmi ob\u011bd. Dnes m\u00e1me jej\u00ed specialitu, rybu na r\u00fd\u017ei zabalenou v n\u011bjak\u00e9m t\u011bst\u00ed\u010dku. Nev\u00edm, jak se to d\u011bl\u00e1, ale chutn\u00e1 to v\u00fdborn\u011b.  <\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane?“ p\u0159es rameno mi v\u011bnuje \u00fasm\u011bv a upatlan\u00fdma rukama si ot\u0159e tv\u00e1\u0159. Zasm\u011bji se a kouskem hadru j\u00ed t\u011bsto set\u0159u z \u010dela. „D\u011bkuji,“ poklon\u00ed se mi.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni mi, je dobr\u00fd n\u00e1pad j\u00edt te\u010f do Zahrad v Linkonu?“ zept\u00e1m se rovnou a ukradnu kous\u00ednek t\u011bsta, je\u017e je tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b nasl\u00e1dl\u00e9. Hrav\u011b mn\u011b pl\u00e1cne po prstech a zamra\u010d\u00ed se.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Chcete tam vz\u00edt va\u0161eho K\u00f4ji, pane?“ zept\u00e1 se a op\u011bt mn\u011b pl\u00e1cne p\u0159es prsty, kdy\u017e je znovu natahuji po t\u011bstu. Jen p\u0159ik\u00fdvnu a rad\u011bji se usad\u00edm na malou stoli\u010dku u stolu. „Je tam zima.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm,“ souhlas\u00edm, „ale jsme tady ji\u017e t\u0159i dny a za celou dobu jsme byli jen jednou v na\u0161ich zahrad\u00e1ch. Cht\u011bl bych jej vz\u00edt ven. S\u00e1m bych se tam r\u00e1d pod\u00edval,“ dod\u00e1m a ve vzpom\u00ednk\u00e1ch se vr\u00e1t\u00edm ke sv\u00e9 prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jmenovan\u00fdch zahrad. Jejich kr\u00e1sa bere dech; barvy rostlin, kv\u011bt\u016f, list\u016f strom\u016f i tr\u00e1vy jsou neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Od modr\u00e9, p\u0159es z\u00e1\u0159iv\u011b zelenou a\u017e po r\u016f\u017eovou a \u010dervenou. A to i na podzim, v zim\u011b. Jako by se \u010das on\u011bch m\u00edst nijak nedot\u00fdkal. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
\"87\"<\/div>\n
„Teple se oble\u010dte, m\u016fj pane,“ p\u0159ik\u00fdvla Ju nakonec a pousm\u00e1la se. Vlastn\u011b, ona mi m\u016f\u017ee jen poradit, rozhodnut\u00ed je na mn\u011b, a K\u00f4jiho n\u00e1v\u0161t\u011bva zahrad nadchla, tak pro\u010d bychom ne\u0161li.<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se, Chan Ju,“ usm\u00e1l jsem se a zvedl se. „Z\u00edtra po sn\u00eddani vyraz\u00edme,“ ozn\u00e1mil jsem j\u00ed a opustil kuchy\u0148, abych se mohl p\u0159idat ke K\u00f4jimu, kter\u00fd si v p\u0159ij\u00edmac\u00ed hale hr\u00e1l s d\u011btmi slu\u017eebn\u00fdch. Je s nimi \u00fa\u017easn\u00fd, v\u00ed p\u0159esn\u011b, co d\u011bti pot\u0159ebuj\u00ed, jak je ut\u011b\u0161it, kdy\u017e pl\u00e1\u010dou a jak je zabavit.<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem na rtech jsem se op\u0159el o st\u011bnu vedle dve\u0159\u00ed a sledoval jej, jak stoj\u00ed uprost\u0159ed hlou\u010dku d\u011bt\u00ed, p\u0159es o\u010di p\u0159ev\u00e1zan\u00fd \u0161\u00e1tek a v\u0161echny na n\u011bj pok\u0159ikuj\u00ed. Vypad\u00e1 tak \u0161\u0165astn\u011b, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji. Kdyby to takhle mohlo jen z\u016fstat u\u017e napo\u0159\u00e1d. Jsme tu ji\u017e t\u0159i dny, z toho jsme dal\u0161\u00ed dva str\u00e1vili na cest\u011b, a z pal\u00e1ce, ze Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta, nep\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd posel, nebo pr\u016fvod, je\u017e by d\u00e1val najevo, \u017ee Li Xuejian nebo Kinay mluvili.<\/div>\n
A j\u00e1 jsem za to jedin\u011b  r\u00e1d. Nedovedu si p\u0159edstavit, jak bych c\u00edsa\u0159e, otce<\/em>, p\u0159esv\u011bd\u010dil o tom, \u017ee je mali\u010dk\u00fd nevinn\u00fd. Ji\u017e d\u00e1vno jsem na Juinu radu sp\u00e1lil svitek i pl\u00e1nek m\u011bsta, kde st\u00e1lo K\u00f4jiho jm\u00e9no. Kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, bez d\u016fkaz\u016f jej p\u0159eci nemohou odsoudit. Nebo ano?<\/p>\n<\/div>\n
„Na co mysl\u00edte, m\u016fj pane?“ <\/p>\n<\/div>\n
S lehk\u00fdm trhnut\u00edm se oto\u010d\u00edm na Chan, kter\u00e1 se ti\u0161e p\u0159ikradla na m\u00edsto vedle m\u011b. Pousm\u011bji se na ni, ale zachmu\u0159en\u00ed z m\u00e9 tv\u00e1\u0159e nevyprch\u00e1 \u00fapln\u011b. Boj\u00edm se o K\u00f4jiho, boj\u00edm se o n\u011bj tak moc.<\/p>\n<\/div>\n
„Z pal\u00e1ce nep\u0159i\u0161ly \u017e\u00e1dn\u00e9 zpr\u00e1vy,“ promluv\u00edm po chv\u00edli a Ju jen p\u0159ik\u00fdvne. „Co mysl\u00ed\u0161, je to dobr\u00e9 znamen\u00ed? Nebo se m\u00e1m ob\u00e1vat nejhor\u0161\u00edho?“<\/p>\n<\/div>\n
Chan Ju chv\u00edli ml\u010d\u00ed, nakonec kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejede po m\u00e9m \u010dele. „Nemra\u010dte se, m\u016fj pane,“ pousm\u011bje se, „zpr\u00e1vy z domova na sebe jist\u011b nenechaj\u00ed dlouho \u010dekat, ale mil\u00fd pane, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1\u0161 K\u00f4ji bude zachr\u00e1n\u011bn.“<\/p>\n<\/div>\n
„Jak si t\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak jist\u00e1?“<\/p>\n<\/div>\n
„To je tajemstv\u00ed, pane,“ pousm\u011bje se a pohlad\u00ed mne po tv\u00e1\u0159i. „Ob\u011bd je hotov\u00fd,“ dod\u00e1 a ti\u0161e jako my\u0161ka se oto\u010d\u00ed a odcupit\u00e1 zp\u011bt do kuchyn\u011b. Jej\u00ed slova mi st\u00e1le zn\u011bj\u00ed v hlav\u011b. Bude K\u00f4ji zachr\u00e1n\u011bn? Ale jak? \u010c\u00edm?  <\/div>\n
„Mali\u010dk\u00fd, dost her, ob\u011bd je p\u0159ipraven\u00fd,“ usm\u011bji se na n\u011bj nakonec, a kdy\u017e se jeho o\u010di spoj\u00ed s t\u011bmi m\u00fdmi, cel\u00fdm t\u011blem se mi rozlije t\u00ed\u017eiv\u00fd, dusiv\u00fd pocit. Jemu se nic nesm\u00ed st\u00e1t, ne, ochr\u00e1n\u00edm t\u011b, w\u00fa ch\u00ec, slibuji.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-mori? T’chi-mori\u2026“ n\u011bkdo \u0161ept\u00e1 m\u00e9 jm\u00e9no st\u00e1le dokola, ale j\u00e1 nejsem sto rozlepit v\u00ed\u010dka od sebe. Ve\u010der jsem us\u00ednal pozd\u011b, st\u00e1le jsem myslel na to, co se stane, a\u017e p\u0159ijede n\u011bkdo z pal\u00e1ce, co budu d\u011blat? Sp\u00e1nek mne st\u00e1le obch\u00e1zel a jedin\u00e9, co m\u011b dr\u017eelo od toho, aby se m\u00e1 mysl zbl\u00e1znila strachy, bylo K\u00f4jiho tepl\u00e9 t\u011blo, je\u017e se ke mn\u011b ze sp\u00e1nku tisklo. A te\u010f se mne n\u011bkdo pokou\u0161\u00ed vzbudit. Je\u0161t\u011b ne, je\u0161t\u011b chvili\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ za\u0161ept\u00e1 n\u011bkdo znovu, a k hlasu se p\u0159id\u00e1 i jemn\u00fd dotek na tv\u00e1\u0159i. A\u017e te\u010f v n\u011bm rozpozn\u00e1m mali\u010dk\u00e9ho a na rtech se mi automaticky vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv. V\u00ed\u010dka v\u0161ak st\u00e1le nech\u00e1v\u00e1m zav\u0159en\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak, mali\u010dk\u00fd?“ za\u0161ept\u00e1m ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem a c\u00edt\u00edm, jak se jeho prsty p\u0159esunuly na m\u00e9 rty. Lehce je pootev\u0159u a na \u0161pi\u010dky mu vtisknu mal\u00fd polibek. Roztomile se zachichot\u00e1 vedle m\u00e9ho ucha, na kter\u00e9 mi vtiskne letm\u00fd, nepatrn\u00fd polibek.<\/div>\n
Co jsme v letn\u00edm s\u00eddle, jako by se v\u0161e mezi n\u00e1mi n\u011bjak obr\u00e1tilo, jako bychom si na\u0161li cestu k srdci toho druh\u00e9ho, a te\u010f si jen u\u017e\u00edv\u00e1me t\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ej\u00edc\u00ed l\u00e1sky. Ano, l\u00e1sky. Alespo\u0148 podle vypr\u00e1v\u011bn\u00ed z poh\u00e1dek, kter\u00e9 jsem sl\u00fdch\u00e1val jako mal\u00fd chlapec, v\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee m\u00e9 city k mal\u00e9mu K\u00f4ji jsou pr\u00e1v\u011b l\u00e1skou.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi vst\u00e1vat brzy, T’chi-mori,“ \u0161ept\u00e1 a prsty, kter\u00fdmi mne je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed h\u00fd\u010dkal, vyst\u0159\u00eddaly jemn\u00e9 rty. Po t\u011ble mi nasko\u010d\u00ed pup\u00ednky hus\u00ed k\u016f\u017ee. „A u\u017e je brzy,“ \u0161ept\u00e1 d\u00e1l a jeho hork\u00fd dech ovane m\u00e9 rty. Zachv\u011bji se a kone\u010dn\u011b pootev\u0159u o\u010di. Skl\u00e1n\u00ed se t\u011bsn\u011b nade mnou, t\u00e9m\u011b\u0159 bych mohl spo\u010d\u00edtat ka\u017edi\u010dkou \u0159asu, je\u017e zdob\u00ed jeho n\u00e1dhern\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 stud\u00e1nky, a jeho \u00fasm\u011bv je naprosto okouzluj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Ani\u017e bych p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1m, prsty mu p\u0159ejedu po krku, zapletu mu je do vlas\u016f a p\u0159it\u00e1hnu si jeho hlavu ke sv\u00e9, abych mohl spojit na\u0161e rty.<\/div>\n
Laskaj\u00ed mne tak jemn\u011b, tak sladce. Kdybych mohl, l\u00edbal bych je od v\u00fdchodu slunce do jeho z\u00e1padu, nikdy bych nep\u0159estal.  <\/div>\n
„Mus\u00edme vst\u00e1vat,“ zamuml\u00e1m po notn\u00e9 chv\u00edli proti jeho rt\u016fm, a nepatrn\u011b se odt\u00e1hnu. Nechce se mi opou\u0161t\u011bt jeho sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, ale jestli chceme j\u00edt dnes ven, opravdu mus\u00edme pry\u010d z postele.  <\/div>\n
„Ano,“ usm\u011bje se, „w\u00fa <\/a>q\u012bn*,“ dod\u00e1 s la\u0161kovn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Vtiskne mi je\u0161t\u011b mal\u00fd polibek a s radostn\u00fdm sm\u00edchem vysko\u010d\u00ed z postele. Je to, jako by jej u\u017e nic ani netr\u00e1pilo, je opravdov\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Se zal\u00edben\u00edm sleduji jeho drobn\u00e9 t\u011blo, jak se to\u010d\u00ed po pokoji a z jeho rozesm\u00e1t\u00fdch rt\u016f vych\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1, tich\u00e1 melodie. Takov\u00e1to r\u00e1na bych si p\u0159\u00e1l ka\u017ed\u00fd den.<\/div>\n
A\u017e po mal\u00e9 chv\u00edli mi dojde, jak mne vlastn\u011b oslovil. Opravdu mi \u0159ekl m\u016fj mil\u00fd? Srdce se mi p\u0159\u00edjemn\u011b rozbu\u0161\u00ed a teprve nyn\u00ed jsem opravdu p\u0159ipraven opustit teplo sv\u00e9 postele a vydat se vst\u0159\u00edc dal\u0161\u00edmu dni.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Je to je\u0161t\u011b daleko?“ <\/p>\n<\/div>\n
„Copak, bol\u00ed t\u011b nohy, sh\u01ceo** K\u00f4ji?“ zasm\u011bje se na mn\u011b T’chi-mora a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku, za kterou se jej r\u00e1d chyt\u00edm. Jemn\u011b mi zr\u016f\u017eov\u011bj\u00ed tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e proplete sv\u00e9 prsty s t\u011bmi m\u00fdmi.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m hlad,“ odpov\u00edm po pravd\u011b a sklop\u00edm pohled k zemi. Po sn\u00eddani jsme se hned vydali na cestu a te\u010f u\u017e jdeme p\u00e1r hodin, jist\u011b je ji\u017e \u010das ob\u011bda.<\/p>\n<\/div>\n
„Za malou chvilku tam budeme, jen p\u0159ejdeme tamten most,“ uk\u00e1\u017ee p\u0159ed sebe, „a pak kousek po schodech nahoru a jsme tam.“ P\u0159ik\u00fdvnu a zhluboka se nadechnu p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, chladn\u00e9ho vzduchu, je\u017e je provon\u011bn v\u016fn\u00ed podzimu a v\u0161ech rostlin kolem n\u00e1s. Je tu n\u00e1dhern\u011b. V\u0161echny ty barvy, jde z toho hlava kolem.<\/p>\n<\/div>\n
Po jemn\u00e9m zatah\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 Tomi v\u011bnuje m\u00e9 nata\u017een\u00e9 pa\u017ei, se op\u011bt vyd\u00e1m za n\u00edm. Neust\u00e1le se mus\u00edm rozhl\u00ed\u017eet v\u0161ude kolem, je tu tak kr\u00e1sn\u011b. Nemysl\u00edm na nic \u0161patn\u00e9ho, na nic negativn\u00edho. Na tomhle m\u00edst\u011b jde myslet jen na to dobr\u00e9, na ty \u0161\u0165astn\u00e9 v\u011bci. Na T’chi-moru, nap\u0159\u00edklad. Ka\u017ed\u00e1 jednotliv\u00e1 my\u0161lenka je v\u011bnov\u00e1na jemu. Jeho kr\u00e1sn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, \u0161\u0165astn\u00fdm o\u010d\u00edm, laskavosti a dobrot\u011b, se kterou se ke mn\u011b chov\u00e1.<\/div>\n
Poposko\u010d\u00edm si o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f nap\u0159ed a neboj\u00e1cn\u011b obejmu jeho t\u011blo. Ji\u017e d\u00e1vno se neboj\u00edm toho, \u017ee bych mohl b\u00fdt potrest\u00e1n; Tomi mne nikdy nepotrest\u00e1. Naopak, i on mne objal a s l\u00e1skypln\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech mne pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"88\"<\/div>\n
„Snad nebude pr\u0161et,“ za\u0161ept\u00e1 T’chi-mora po chv\u00edli, kdy\u017e n\u00e1s od na\u0161eho c\u00edle d\u011bl\u00ed jen ony schody, je\u017e se p\u0159ed n\u00e1mi ty\u010d\u00ed. „Po nebi se hon\u00ed mnoho tmav\u00fdch mrak\u016f,“ dod\u00e1 se zamra\u010den\u00fdm \u010delem a povzdechne si. „Nestihli bychom se vr\u00e1tit zp\u011bt,“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Jist\u011b pr\u0161et nebude,“ ujist\u00edm jej a vtisknu jemn\u00fd polibek jeho tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bje se a, st\u00e1le dr\u017e\u00edce mou ruku, se rozejde do schod\u016f.  <\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b dos\u00e1hneme jejich vrcholu, dech se mi zataj\u00ed nad kr\u00e1sou m\u00edsta, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00e1mi rozev\u0159elo. Kr\u00e1sa p\u0159\u00edrody b\u011bhem cesty se nem\u016f\u017ee vyrovnat ti\u0161e zur\u010d\u00edc\u00edmu vodop\u00e1du, jen\u017e je v \u00fadol\u00ed p\u0159ed n\u00e1mi. Barevnost strom\u016f je kouzeln\u00e1, \u010darovn\u00e1. Je to, jako by se tady \u010das zastavil a v\u0161e z\u016fstalo v bod\u011b sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed kr\u00e1sy.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u00e9, \u017ee?“ za\u0161ept\u00e1 T’chi-mora do m\u00e9ho ucha, a zezadu mne obejme. Bradu si polo\u017e\u00ed na m\u00e9 rameno a rty mi vtiskne tepl\u00fd polibek na krk. Zachv\u011bji se.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano,“ vydechnu a polo\u017e\u00edm si ruce p\u0159es ty jeho. Je tu opravdu n\u00e1dhern\u011b.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u00edme na n\u00edzk\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavi\u010dce, K\u00f4ji spokojen\u011b uj\u00edd\u00e1 svou porci ob\u011bda a jeho o\u010di \u0161\u0165astn\u011b bloud\u00ed v\u0161ude kolem. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem mu ud\u011blal radost. Zaslou\u017e\u00ed si b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, zaslou\u017e\u00ed si vid\u011bt v\u0161echny kr\u00e1sy, kter\u00e9 mu jen mohu uk\u00e1zat.<\/div>\n
S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem odhrnu p\u00e1r \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f z jeho tv\u00e1\u0159e, a on mi na opl\u00e1tku v\u011bnuje n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. Vr\u00e1t\u00edm mu jej a s\u00e1m pomalu uj\u00edd\u00e1m sv\u016fj ob\u011bd. Jsme na m\u00edst\u011b mo\u017en\u00e1 hodinu, mo\u017en\u00e1 d\u00e9le, t\u011b\u017eko se to soud\u00ed, kdy\u017e je nebe pota\u017een\u00e9 tmav\u00fdmi mraky, p\u0159es kter\u00e9 nepronikne ani jedin\u00fd paprsek slunce.  <\/div>\n
„A\u017e se naj\u00edme, trochu se pod\u00edv\u00e1me kolem a rad\u011bji bychom m\u011bli j\u00edt, sh\u01ceo K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b se na mne oto\u010d\u00ed. „U\u017e?“<\/p>\n<\/div>\n
Pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i. „U\u017e. Ty mraky nevypadaj\u00ed moc vl\u00eddn\u011b a nerad bych, abychom cestou zmokli. Onemocn\u011bl bys mi, mali\u010dk\u00fd.“  <\/div>\n
„Jist\u011b ne,“ zamra\u010d\u00ed se a roztomile na\u0161pul\u00ed rty. „R\u00e1d bych tu str\u00e1vil v\u00edce \u010dasu,“ vy\u0159kne svou tichou prosbu a j\u00e1 bych mu nejrad\u011bji vyhov\u011bl. S povzdechem se rozhl\u00e9dnu kolem, a\u017e mi zrak padne na mal\u00fd dome\u010dek, ve kter\u00e9m jsme si jako d\u011bti za letn\u00edch dn\u016f hr\u00e1vali. Je star\u00fd, st\u0159echa ji\u017e mo\u017en\u00e1 d\u011brav\u00e1, ale p\u0159ed de\u0161t\u011bm by to mohl b\u00fdt dostate\u010dn\u00fd \u00fakryt. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsme tam p\u00e1rkr\u00e1t s vychovateli str\u00e1vili i noc, jist\u011b to zvl\u00e1dneme i te\u010f, s K\u00f4jim.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, mali\u010dk\u00fd, z\u016fstaneme,“ p\u0159ik\u00fdvnu nakonec souhlasn\u011b a odm\u011bnou je mi sladk\u00fd polibek a \u0161\u0165astn\u00fd sm\u00edch. Za tuhle radost stoj\u00ed i noc str\u00e1ven\u00e1 v chladu.  <\/div>\n
Chv\u00edli jej je\u0161t\u011b sleduji, jak uj\u00edd\u00e1 h\u016flkami svou porci r\u00fd\u017ee. Je mo\u017en\u00e9, aby vypadal tak p\u0159ekr\u00e1sn\u011b i p\u0159i j\u00eddle? Zavrt\u00edm se sm\u00edchem hlavou, ne\u017e na mne up\u0159e sv\u00e1 velik\u00e1 hn\u011bd\u00e1 o\u010dka a p\u00e1rkr\u00e1t na mne zamrk\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e se mu roztomile zat\u0159epotaj\u00ed \u0159asy. Vn\u00edm\u00e1m ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed detail jeho t\u011bla. Zrudne, rozhl\u00e9dne se kolem sebe a za\u010dne si drobnou ru\u010dkou ot\u00edrat rty a tv\u00e1\u0159e, jako by m\u011bl strach, \u017ee mu na on\u011bch m\u00edstech ulp\u011blo p\u00e1r zrnek r\u00fd\u017ee.<\/div>\n
Odlo\u017e\u00edm ji\u017e pr\u00e1zdnou misti\u010dku vedle sebe, a pomalu se k n\u011bmu p\u0159i\u0161oupnu po lavi\u010dce. Rozpa\u010dit\u011b se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed, ne\u017e si rozechv\u011blou dlan\u00ed d\u00e1 vlasy za ucho a sklop\u00ed pohled k zemi. Pro\u010d se to nedok\u00e1\u017ee odnau\u010dit? D\u011bl\u00e1 to st\u00e1le, jako by mi po\u0159\u00e1d musel vzd\u00e1vat \u00factu. Ale je m\u00fdm\u2026 \u010d\u00edm je vlastn\u011b? Ne\u0159ekli jsme si, zdali jsme p\u00e1r\u2026 p\u00e1r<\/em>\u2026 zn\u00ed to tak kr\u00e1sn\u011b v m\u00e9 mysli. Ale je to spr\u00e1vn\u00e9? Dva mu\u017ei, nen\u00ed to n\u011bco \u0161patn\u00e9ho?  Ale m\u00edt n\u011bkoho, kdo je po m\u00e9m boku, kdo m\u011b miluje, kdo beze mne nechce b\u00fdt, to je n\u00e1dhern\u00e1 p\u0159edstava.<\/div>\n
Pro\u010d jsme vlastn\u011b  spolu o ni\u010dem z toho nemluvili? Snad ze strachu?  <\/div>\n
Natisknu se stehnem k tomu jeho, ne\u017e uchop\u00edm mezi prsty dv\u011b h\u016flky, vezmu i hlin\u011bnou misku.  
„Dovol mi t\u011b nakrmit, hm?“ prosebn\u011b na n\u011bj up\u0159u o\u010di. Znovu pla\u0161e sklop\u00ed pohled. Rum\u011bnec op\u011bt zahal\u00ed jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a j\u00e1 naberu mezi h\u016flky dal\u0161\u00ed tro\u0161ku r\u00fd\u017ee, p\u0159isunu ji k jeho m\u011bkk\u00fdm rt\u016fm. Sleduji, jak se pootev\u00edraj\u00ed, jak povystrkuje jazyk. Dech se mi na p\u00e1r sekund zadrhne, zkr\u00e1t\u00ed. T\u011blo se mi chv\u011bje, hrudn\u00edk se mi prudce zdv\u00edh\u00e1 spolu s rychlost\u00ed bij\u00edc\u00edho srdce. P\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka a je\u0161t\u011b v\u00edc pootev\u0159e sv\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 rty. Kone\u010dn\u011b se rozh\u00fdbu i j\u00e1, a vlo\u017e\u00edm mezi ty dva m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky to, na co on \u010dek\u00e1, i p\u0159esto\u017ee jsem se p\u0159em\u00e1hal, abych jej nam\u00edsto toho neza\u010dal l\u00edbat. Abych si znovu neukradl p\u00e1r polibk\u016f.  <\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t, s velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm a ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm, zopakuji to sam\u00e9. ‚Co se to s tebou, T’chi-mori, d\u011bje? Neovl\u00e1d\u00e1\u0161 se tak, jak bys m\u011bl.‘<\/em> Mot\u00e1 se mi hlava p\u0159i pohledu na toho mal\u00e9ho, jen\u017e se neust\u00e1le chv\u011bje, jen\u017e vypad\u00e1, jako by pot\u0159eboval chr\u00e1nit ka\u017edou sekundu sv\u00e9ho \u017eivota. Jako by pot\u0159eboval, aby byl st\u0159e\u017een ka\u017ed\u00fd jeho n\u00e1dech, v\u00fddech.  <\/div>\n
„D-d\u011bkuji, Tomi,“  \u0161pitne tence, a\u017e mi nasko\u010d\u00ed znovu ty zn\u00e1m\u00e9 pup\u00ednky hus\u00ed k\u016f\u017ee. Zad\u00edv\u00e1 si mi do o\u010d\u00ed t\u011bmi sv\u00fdmi. Kdybych nev\u011bd\u011bl, k\u00fdm je, jist\u011b bych si myslel, \u017ee je n\u011bjak\u00fd \u010darod\u011bj, nebo\u0165 mne omamuje ka\u017edou chv\u00edl\u00ed v\u00edce a v\u00edce.  <\/div>\n
Sv\u00e1 v\u00ed\u010dka semknu pevn\u011b  k sob\u011b, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm drobn\u00fd polibek pln\u00fd l\u00e1sky, n\u011bhy a vd\u011bku na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.  <\/div>\n
„P\u016fjdeme se je\u0161t\u011b proj\u00edt?“ zatlesk\u00e1 dlan\u011bmi o sebe. N\u011bkolikr\u00e1t na mne zamrk\u00e1, ne\u017e vysko\u010d\u00ed z lavi\u010dky a rozeb\u011bhne se v r\u00e1mci sv\u00fdch mo\u017enost\u00ed d\u00edky sv\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm sand\u00e1lk\u016fm kup\u0159edu. Miluji na n\u011bm tu st\u00e1le je\u0161t\u011b d\u011btskou nevinnost, je\u017e se snoub\u00ed s dosp\u011blost\u00ed pro jeho v\u011bk v\u00fdjime\u010dnou.  <\/div>\n
„K\u00f4ji!“ vyk\u0159iknu hned, nech\u00e1m h\u016flky h\u016flkami, misti\u010dky misti\u010dkami a rozeb\u011bhnu se okam\u017eit\u011b za n\u00edm. Chichot\u00e1n\u00ed se rozl\u00e9h\u00e1 v\u0161ude kolem mne, jeho \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz a jisk\u0159i\u010dky v o\u010d\u00edch jsou t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co m\u016f\u017eu sledovat. V\u010detn\u011b jeho samotn\u00e9ho. Jen si p\u0159eji, aby to tak z\u016fstalo na v\u011bky v\u011bk\u016f. Aby nikdy nevyhasly a byly tam kdykoli, kdy se do jeho o\u010d\u00ed znovu pod\u00edv\u00e1m.  <\/div>\n
Z m\u00e9ho znovu zasn\u011bn\u00ed se m\u011b probud\u00ed a\u017e prudk\u00e1 ledov\u00e1 kapka, jen\u017e p\u0159istane na m\u00e9m l\u00edci. Vylekan\u011b zdvihnu pohled k nebi. Mra\u010dna jsou p\u0159esn\u011b nad n\u00e1mi, \u010dern\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159, ale jen t\u00e9m\u011b\u0159, jako K\u00f4jiho vlasy.  <\/div>\n
„Za\u010d\u00edn\u00e1 d\u00e9\u0161\u0165!“ k\u0159ikneme na sebe ve stejnou chv\u00edli, ne\u017e se oba zasm\u011bjeme. Rychle ke mn\u011b p\u0159ib\u011bhne, chyt\u00ed mne jednou dlan\u00ed kolem pasu.  <\/div>\n
„Poj\u010f, schov\u00e1me se!“ za\u0161ept\u00e1m mu do vlas\u016f, kdy\u017e se natiskne sv\u00fdm t\u011blem na to m\u00e9, a v tu samou chv\u00edli za\u010dne nebe plakat.  <\/div>\n
Pro\u010d, kdy\u017e my dva jsme tak \u0161\u0165astn\u00ed? <\/p>\n<\/div>\n
*<\/em> w\u00fa<\/em> <\/a> q\u012bn („m\u016fj mil\u00fd“) – \u010dti „v\u00fa \u017e\u00edn“<\/em><\/div>\n
**<\/em> sh\u01ceo („mal\u00fd“) – \u010dti „\u0161-o“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom „Chan Ju?“ oto\u010d\u00edm se na slu\u017eebnou, kter\u00e1 pokojn\u011b p\u0159ipravuje spolu s p\u00e1r slu\u017eebn\u00fdmi ob\u011bd. Dnes m\u00e1me jej\u00ed specialitu, rybu na r\u00fd\u017ei zabalenou v n\u011bjak\u00e9m t\u011bst\u00ed\u010dku. Nev\u00edm, jak se to d\u011bl\u00e1, ale chutn\u00e1 to v\u00fdborn\u011b.   „Ano, m\u016fj pane?“ p\u0159es rameno<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-9965","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9965","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9965"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9965\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9965"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9965"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9965"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}