{"id":9968,"date":"2010-12-09T15:00:00","date_gmt":"2010-12-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9943"},"modified":"2010-12-09T15:00:00","modified_gmt":"2010-12-09T14:00:00","slug":"der-letzte-tag","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/09\/der-letzte-tag\/","title":{"rendered":"Der letzte Tag"},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Eliott Moon<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Musej, kurva, hr\u00e1t zrovna tady?“ zavr\u010del dredat\u00fd mlad\u00edk a pomalu zam\u00ed\u0159il za dun\u011bn\u00edm hudby.<\/div>\n
Vykoukl z okna lo\u017enice a uvid\u011bl ho. Ten \u010dernovlas\u00fd and\u011bl poskakoval po st\u0159e\u0161e a p\u0159ipravoval se. Jakmile skon\u010dila \u010d\u00e1st pro baskytaru, za\u010dal pomalu zp\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
Jetzt sind wir wieder hier  
Bei dir oben aufm Dach 
Die ganze Welt da unten 
Kann von mir aus untergehen heute Nacht 
Sind wir zum letzten Mal zusammen? 
Es hat doch grad erst angefangen<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Wow, jsem si nikdy nev\u0161im, \u017ee zp\u00edv\u00e1 tak dob\u0159e,“ zamumlal si chlapec -mimochodem jmenoval se Tom- jakmile protagonista skupiny Tokio Hotel za\u010dal zp\u00edvat. Tom se op\u0159el o parapet a sledoval, jak si Bill Kaulitz u\u017e\u00edv\u00e1 zp\u011bv a je\u010d\u00edc\u00ed fanynky dole.<\/div>\n
P\u0159\u00edmo p\u0159ed jeho domem, co domem, oknem, to\u010dili Tokio Hotel klip k p\u00edsni\u010dce Der letzte Tag. St\u00e1li na st\u0159e\u0161e ni\u017e\u0161\u00edho domu, tak\u017ee Tom je ze sv\u00e9ho okna m\u011bl jako na dlani. <\/p>\n

<\/div>\n

\n
Wenn dieser Tag der letzte ist 
Bitte sag es mir noch nicht 
Wenn das das Ende f\u00fcr uns ist 
Sag’s nicht, noch nicht 
<\/em><\/div>\n
Zat\u00edmco Bill zp\u00edval: „Sag’s nicht, noch nicht,“ zad\u00edval se na Toma, jako by snad vyc\u00edtil jeho pohled. Tom – u\u010darovan\u00fd o\u0159\u00ed\u0161kovou hn\u011bd\u00ed Billov\u00fdch o\u010d\u00ed – jeho pohled chvilku op\u011btoval, pak v\u0161ak odvr\u00e1til pohled a \u0161el si zal\u00edt svou k\u00e1vu, na n\u00ed\u017e postavil vodu pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli, kdy za\u010daly zn\u00edt prvn\u00ed akordy na bic\u00ed.<\/div>\n
Slova ho ov\u0161em prov\u00e1zela a\u017e do kuchyn\u011b.<\/div>\n
\n

Ist das etwa schon der Tag danach 
Wo alle Uhren stillstehn 
Wo’s am Horizont zu Ende ist 
Und alle Tr\u00e4ume schlafen gehn? 
Sind wir zum letzten Mal zusammen? 
Es hat doch grad erst angefangen 
<\/em><\/div>\n

Tom musel uznat, \u017ee asi byla chyba vyp\u00ednat r\u00e1dio \u010di p\u0159ep\u00ednat kan\u00e1l televize v\u017edy, kdy\u017e Tokio Hotel m\u011bli n\u011bco hr\u00e1t. \u010cernovl\u00e1sek m\u011bl dokonale pln\u00fd hlas.<\/div>\n
Ale\u2026 n\u011bco tam chyb\u011blo. Tom se vr\u00e1til k parapetu a za\u0161ilhal po sv\u00e9 Gibsonce.<\/div>\n
Pak si to uv\u011bdomil. Tokio Hotel nem\u011bli kytaristu. Ve skupin\u011b vystupovali pouze Bill jako zp\u011bv\u00e1k a takzvan\u00e1 „G-\u00e9\u010dka“, kter\u00e1 m\u011bla na sv\u011bdom\u00ed baskytaru a bic\u00ed. P\u0159esto se obvykle sl\u00fdchalo hlavn\u011b o Billovi. Ne, \u017ee by G\u00e9\u010dka nikdo neznal, jen nebyli tak v\u00fdrazn\u00ed.<\/div>\n
\n

Wenn dieser Tag der letzte ist 
Bitte sag es mir noch nicht 
Wenn das das Ende f\u00fcr uns ist 
Sag’s nicht, noch nicht<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Bill po\u0159\u00e1d po\u0161ilh\u00e1val do okna, v n\u011bm\u017e spat\u0159il toho p\u011bkn\u00e9ho dred\u00e1\u010de. P\u011bkn\u00fd, to usuzoval podle horn\u00ed p\u016flky t\u011bla, zbytek nevid\u011bl.<\/div>\n
A te\u010f vlastn\u011b nevid\u011bl nic, okno zelo pr\u00e1zdnotou. Pouze na parapetu z\u016fstal velk\u00fd hrnek s obsahem, z n\u011bho\u017e se hojn\u011b kou\u0159ilo. <\/p>\n

Das ist der letzte Tag 
Das ist der letzte Tag 
Ist das der letzte Regen bei dir oben aufm Dach? 
Ist das der letzte Segen und unsere letzte Nacht? 
Hat unser Ende angefangen? 
Egal, wir sind ja noch zusammen<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Bill si dovolil lehce se zasn\u00edt. Slova p\u00edsni\u010dky znal nazpam\u011b\u0165, v\u017edy\u0165 je s\u00e1m psal. V\u017edy v\u011bd\u011bl, \u017ee je p\u00ed\u0161e pro n\u011bkoho, komu by je cht\u011bl v\u011bnovat, ale nem\u011bl, komu.<\/div>\n
Jemu by je v\u011bnoval r\u00e1d. Ale kdo byl ten ON? To se Bill nedozv\u00ed.<\/div>\n
Zklaman\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou a u\u017e se soust\u0159edil pouze na text a fanynky.<\/div>\n
Ale stejn\u011b mu to nedalo a sem tam do okna mrknul. Po\u0159\u00e1d nic. <\/p>\n

Wenn dieser Tag der letzte ist 
Bitte sag es mir noch nicht 
Wenn das das Ende f\u00fcr uns ist 
Sag’s nicht,noch nicht<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Te\u010f u\u017e zmizel i hrnek. Co\u017e asi znamenalo, \u017ee jeho majitel nehodlal pokra\u010dovat ve sledov\u00e1n\u00ed jejich vystoupen\u00ed zdarma. <\/p>\n

Wenn dieser Tag der letzte ist 
Bitte sag es mir noch nicht 
Und wenn du bleibst 
Dann sterbe ich noch nicht, noch nicht <\/p>\n

Ist das der letzte Regen bei dir oben aufm Dach? 
Ist das der letzte Segen? 
Sag’s nicht, noch nicht 
Das ist der letzte Tag<\/em><\/p>\n<\/div>\n

„Div\u00e1k“ se do konce p\u00edsni\u010dky neobjevil.<\/div>\n
Bill se po\u0159\u00e1d ukl\u00e1n\u011bl, d\u011bkoval a tvo\u0159il podobn\u00e9 opi\u010dky, jako by doufal, \u017ee vyl\u00e1k\u00e1 dred\u00e1\u010de k oknu.<\/div>\n
Po chv\u00edli u\u017e nemohl v\u00edce zdr\u017eovat, proto\u017ee G\u00e9\u010dka ho netrp\u011bliv\u011b popoh\u00e1n\u011bla dovnit\u0159. Posmutn\u011ble se tedy naposled uklonil a ode\u0161el.<\/div>\n
„Jste dob\u0159\u00ed!“ chv\u00e1lil je David nad\u0161en\u011b. Bill se spokojen\u011b pousm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Za p\u00e1r dn\u00ed se mu dred\u00e1\u010d naprosto vykou\u0159il z hlavy a on se soust\u0159edil na text p\u00edsn\u011b, kterou m\u011bl p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u0159eboval ps\u00e1t p\u00edsn\u011b pro nov\u00e9 album.<\/div>\n
Schrei – z n\u011bho\u017e poch\u00e1z\u00ed i p\u00edsni\u010dka Der letzte Tag – m\u011blo ohromn\u00fd \u00fasp\u011bch, tak\u017ee David cht\u011bl pokra\u010dovat.<\/div>\n
Bill u\u017e n\u011bjak\u00e9 p\u00edsn\u011b napsal a celkem se mu l\u00edbily. T\u0159eba Rette mich. K\u00e9\u017e by n\u011bkdo p\u0159i\u0161el a vskutku ho zachr\u00e1nil.<\/div>\n
„Reden, Reden\u2026“ mumlal si, zat\u00edmco se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, jak pokra\u010dovat. Vlastn\u011b m\u011bl pouze hookline – prost\u011b pouze ono Reden, a v\u011bd\u011bl, \u017ee do t\u00e9 p\u00edsn\u011b pat\u0159\u00ed dvojsmysl. Ale nev\u011bd\u011bl, jak m\u00e1 pokra\u010dovat.<\/div>\n
Z\u00edral na notov\u00fd pap\u00edr a za boha nemohl napsat ani \u0159\u00e1dek. Byl tak frustrovan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Zlostn\u011b popadl mobil, kter\u00fd za\u010dal vyhr\u00e1vat p\u00edsni\u010dku od Neny.<\/div>\n
„Ano?“ \u0161t\u011bkl.<\/div>\n
„Kl\u00eddek, Bille,“ ozval se David. Bill se zhluboka nadechl, aby potla\u010dil frustraci.<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161, Davide?“ zeptal se mile, zat\u00edmco propiskou zu\u0159iv\u011b \u010dm\u00e1ral po novin\u00e1ch.<\/div>\n
„P\u0159ije\u010f, nejl\u00e9pe hned, pot\u0159ebuju s tebou a G\u00e9\u010dky n\u011bco probrat,“ prohl\u00e1sil a zav\u011bsil.<\/div>\n
„Tak \u010dau\u2026“ zamumlal Bill do p\u00edpaj\u00edc\u00edho sluch\u00e1tka.<\/div>\n
Pomalu se sb\u00edral. Hotov\u00e9 p\u00edsn\u011b i pap\u00edr s jedin\u00fdm slovem; Reden, si srovnal do n\u00e1ru\u010de a zam\u00ed\u0159il ven z bytu.<\/div>\n
\u010cekal na n\u011bho \u0161of\u00e9r, G\u00e9\u010dka u\u017e sed\u011bla v aut\u011b.<\/div>\n
„Zase se dov\u00edm v\u0161echno jako posledn\u00ed,“ zabrblal, zat\u00edmco si pap\u00edry rovnal. M\u011bl doma rukopisy, tohle to byly – krom\u011b onoho proklet\u00e9ho Reden – kopie, p\u0159esto o n\u011b necht\u011bl p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„Nev\u00edte, co David chce?“ zaj\u00edmal se, kdy\u017e se s G\u00e9\u010dky pozdravil. Bas\u00e1k pouze pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„J\u00e1 nic, j\u00e1 buben\u00edk,“ p\u0159isp\u011bl ke konverzaci inteligentn\u00ed vlo\u017ekou Gustav. Bill proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
Zase se dostal do „sv\u00e9“ n\u00e1lady. V\u017edy, kdy\u017e mu n\u011bco ne\u0161lo, byl protivn\u00fd na v\u0161echny kolem.<\/div>\n
I te\u010f se tedy m\u00edsto vtipka\u0159en\u00ed op\u0159el a z\u00edral z okna na ub\u00edhaj\u00edc\u00ed domy. P\u0159eci jen, a\u010dkoliv se c\u00edtil pod psa, necht\u011bl bezd\u016fvodn\u011b ur\u00e1\u017eet kluky, kdy\u017e za nic nemohli.<\/p>\n<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ uv\u00edtal je Jost v\u0159ele. Bill se posadil do nafukovac\u00edho k\u0159esla, songy tiskl k sob\u011b jako \u0161t\u00edt a z\u00edral na mana\u017eera, jako by za to mohl on.<\/div>\n
„Billovi zase nejde ps\u00e1t?“ prohodil David \u0161eptem ke Georgovi. Georg neur\u010dit\u011b k\u00fdvl a usadil se na svou stoli\u010dku. Gustav plynule zaplul za bic\u00ed.<\/div>\n
„Cos pot\u0159eboval?“ zeptal se nakonec Bill nerudn\u011b.<\/div>\n
„No, v\u00edte,“ podrbal se David rozpa\u010dit\u011b ve vlasech, „jak bych za\u010dal\u2026?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 od za\u010d\u00e1tku,“ odsekl \u010dernovl\u00e1sek kysele. David proto\u010dil o\u010dima.<\/div>\n
„Prost\u011b jsem dostal dopis, kde jak\u00fdsi Tom Tr\u00fcmper p\u00ed\u0161e, \u017ee Tokio Hotel n\u011bco chyb\u00ed\u2026 ne, Bille, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b,“ m\u00e1vl rukou, kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill otev\u00edr\u00e1 pusu, aby mu n\u011bco od plic \u0159ekl. „Spolu s t\u00edm dorazila tahle nahr\u00e1vka. Chci, abyste si ji poslechli a \u0159ekli mi, co si o tom mysl\u00edte,“ \u0159ekl v\u00e1\u017en\u011b, ne\u017e zapnul p\u0159ehr\u00e1va\u010d. Studiem se rozlehly prvn\u00ed akordy Der letzte Tag, ale jinak.  <\/div>\n
Byla tam nav\u00edc kytara. A nav\u00edc velmi dob\u0159e zakomponovan\u00e1. Bill musel ura\u017een\u011b zkonstatovat, \u017ee takhle to zn\u00ed l\u00edp.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsme se shodli na tom, \u017ee s doprovodem kytary to zn\u00ed l\u00edp. Proto jsem Toma\u2026“ Jeho v\u00e1\u017en\u011b m\u00edn\u011bn\u00e1 slova p\u0159eru\u0161ilo zaklep\u00e1n\u00ed. „D\u00e1le!“ k\u0159ikl. Dve\u0159e se otev\u0159ely a dovnit\u0159 ve\u0161el onen dredat\u00fd mlad\u00edk v „hopersk\u00e9m“ pohodov\u00e9m oble\u010den\u00ed velikosti XXL. Bill, kter\u00fd se zrovna napil Red Bullu, se zakuckal a vykulen\u011b na mlad\u00edka koukal. Jeho hlavou se prohnaly vzpom\u00ednky na nat\u00e1\u010den\u00ed i na pohledy, kter\u00fdmi onoho mlad\u00edka \u010dastoval.<\/div>\n
„Proto jsem Toma pozval k n\u00e1m, abych mu u\u010dinil nab\u00eddku na m\u00edsto kytaristy v kapele. Jestli souhlas\u00edte.“ Posledn\u00ed v\u011bta pat\u0159ila i Tomovi.<\/div>\n
G\u00e9\u010dka souhlasila okam\u017eit\u011b. Bill se zamyslel.<\/div>\n
Pustit si onoho dred\u00e1\u010de, dob\u0159e, tak Toma, do kapely, bylo jako vz\u00edt do rodiny n\u011bkoho z ulice.<\/div>\n
Ale na druhou stranu Tom vypadal sympaticky, l\u00edbil se mu a kytara by song\u016fm skute\u010dn\u011b dodala \u0161mrnc.<\/p>\n<\/div>\n
Zad\u00edval se do Tomov\u00fdch –  p\u0159ekvapiv\u011b hlubok\u00fdch – hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Zalo\u017eil si ruce p\u0159es hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Fajn,“ k\u00fdvl, jako by se ho to net\u00fdkalo. Tom vykulil o\u010di, takhle si tedy Billa nep\u0159edstavoval.<\/div>\n
„Nev\u0161\u00edmej si toho, m\u00e1 jen men\u0161\u00ed tv\u016fr\u010d\u00ed blok, tak je protivn\u00fd,“ usm\u00e1l se Gustav povzbudiv\u011b na Toma.<\/div>\n
„J\u00e1 to sly\u0161el!“ zavr\u010del Bill, zat\u00edmco se za\u010dal prohrab\u00e1vat texty, aby je mohl upravit pro kytaru.<\/div>\n
„Tak?“ pod\u00edval se na Tr\u00fcmpera. Ten se zarazil.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Bere\u0161 to?! Jestli ano, mus\u00edm p\u0159ekomponovat hudbu, tak se rozhoupej!“ zavr\u010del. Opravdu nebyl zrovna v n\u00e1lad\u011b. Tom se soust\u0159ed\u011bn\u011b zamra\u010dil. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill se um\u00ed chovat i l\u00edp.<\/div>\n
„Beru to,“ usm\u00e1l se na Davida.<\/p>\n<\/div>\n
Tom hr\u00e1l s Tokio Hotel u\u017e p\u0159es p\u016fl roku a nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by to bylo jinak. Zjistil, \u017ee Bill se opravdu um\u00ed chovat mnohem l\u00e9pe. Chyt\u0159e toti\u017e Reden odlo\u017eil, a zat\u00edmco vyr\u00e1\u017eeli po koncertech se Schrei p\u00edsni\u010dkami, vym\u00fd\u0161lel dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
Nav\u00edc Tom zjistil je\u0161t\u011b jednu zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed v\u011bc, \u017ee se do Billovy mil\u00e9 str\u00e1nky zamiloval. Tot\u00e1ln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ postavil se Tom do dve\u0159\u00ed zp\u011bv\u00e1kova pokoje, nesouc\u00edho \u010d\u00edslo 483. Bill k n\u011bmu zvedl o\u010di.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l se. „Poj\u010f d\u00e1l,“ pokynul mile. K Tomovi se choval v\u017edy mile, jeho city mu snad ani jin\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nedovolily.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, cht\u011bl jsem si promluvit,“ za\u010dal Tom, kdy\u017e se posadil na postel vedle Billa.<\/div>\n
„O \u010dem?“ naklonil \u010dernovl\u00e1sek hlavu na stranu. Tohle nevinn\u00e9 gesto Toma p\u0159ipravilo o kontrolu, a on se po zp\u011bv\u00e1kovi prost\u011b vrhnul.<\/div>\n
Bill se polibku nebr\u00e1nil. Naopak. Objal dred\u00e1\u010de kolem krku a zapojil se do t\u0159en\u00ed rt\u016f  o sebe.<\/div>\n
Ol\u00edzl sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky Tomov\u00fdch rt\u016f, aby se dostal d\u00e1l. To se Tomovi l\u00edbilo, tak\u017ee mu p\u0159\u00edstup usnadnil. Bill zav\u0159el o\u010di a nechal se un\u00e1\u0161et na vln\u011b ext\u00e1ze, kdy\u017e se jejich jazyky st\u0159etly.<\/div>\n
Prsty u nohou se mu kroutily slast\u00ed, ruce se mu t\u0159\u00e1sly, proto je rad\u011bji pevn\u011b za\u0165al do Tomova velk\u00e9ho modr\u00e9ho trika.<\/div>\n
„Ach, Tome,“ vydechl zamilovan\u011b, kdy\u017e se na chv\u00edli odt\u00e1hli od sebe.<\/div>\n
Pak u\u017e \u0161lo v\u0161echno rychle. Jako by nastal Posledn\u00ed den.<\/p>\n<\/div>\n
Tom usnul. Bill v\u0161ak sp\u00e1t nemohl. Proto se potichu, pouze v boxerk\u00e1ch, usadil ke stolku a na \u010dist\u00fd notov\u00fd pap\u00edr nadepsal Reden.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom probudil, apartm\u00e1 se neslo drnk\u00e1n\u00ed kytary a jeden kr\u00e1sn\u011b sametov\u00fd  hlas.<\/p>\n<\/div>\n
Hallo 
du st\u00ebhst in meiner T\u00fcr 
es ist sonst niemand hier<\/em><\/div>\n
ausser dir und mir 
komm doch erstmal rein<\/em><\/div>\n
der Rest geht von allein 
in Zimmer 483<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Hier drinnen<\/em><\/div>\n
ist niemals richtig Tag 
Das Licht kommt<\/em><\/div>\n
aus der Minibar 
und Morgen wird hier auch nicht hell 
Willkommen im Hotel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Wir wollten nur<\/em><\/div>\n
reden 
und jetzt<\/em><\/div>\n
liegst du hier 
und ich lieg da neben<\/em><\/div>\n
reden reden<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Komm her<\/em><\/div>\n
wir werden nicht gest\u00f6rt 
das hab ich schon gekl\u00e4rt<\/em><\/div>\n
„Don\u00b4t disturb“ 
Egal<\/em><\/div>\n
Wo wir morgen sind 
die Welt ist jetzt hier drinnen<\/em><\/div>\n
leg dich wieder hin<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ich h\u00f6r dir zu<\/em><\/div>\n
seh dein Gesicht 
deine Lippen<\/em><\/div>\n
\u00f6ffnen sich 
Red langsam<\/em><\/div>\n
Bitte nicht zu schnell 
Willkommen im Hotel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Wir wollten nur<\/em><\/div>\n
reden 
und jetzt<\/em><\/div>\n
liegst du hier 
und ich lieg da neben<\/em><\/div>\n
reden reden<\/em>  <\/div>\n
Vor der T\u00fcr Alarm<\/em><\/div>\n
die ganze Welt ruft an 
Alle zerren an mir<\/em><\/div>\n
ich will mit kiner ausser dir<\/em><\/div>\n
reden 
reden<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Eliott Moon<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Eliott Moon „Musej, kurva, hr\u00e1t zrovna tady?“ zavr\u010del dredat\u00fd mlad\u00edk a pomalu zam\u00ed\u0159il za dun\u011bn\u00edm hudby. Vykoukl z okna lo\u017enice a uvid\u011bl ho. Ten \u010dernovlas\u00fd and\u011bl poskakoval po st\u0159e\u0161e a p\u0159ipravoval se. Jakmile skon\u010dila \u010d\u00e1st pro baskytaru, za\u010dal pomalu zp\u00edvat. Jetzt sind<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9968","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9968","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9968"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9968\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9968"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9968"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9968"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}