{"id":9989,"date":"2010-12-06T16:30:00","date_gmt":"2010-12-06T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9964"},"modified":"2010-12-06T16:30:00","modified_gmt":"2010-12-06T15:30:00","slug":"nad-stadem-koni-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/06\/nad-stadem-koni-2\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 2."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
Povzdechl jsem si. Tak ze sprchy nic nebude. Otr\u00e1ven\u011b jsem si znovu povzdechl a loudav\u00fdm krokem jsem se vydal dol\u016f, do kuchyn\u011b. U stolu u\u017e sed\u011bl t\u00e1ta a Tom a oba ml\u010dky jedli. Na jednom z voln\u00fdch m\u00edst na m\u011b \u010dekal tal\u00ed\u0159 \u0161paget. Kdy\u017e m\u011b kone\u010dn\u011b zaregistrovali, oba ke mn\u011b vzhl\u00e9dli. T\u00e1ta se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, Bille, m\u00e1\u0161 tu j\u00eddlo, douf\u00e1m, \u017ee ti to bude chutnat, cht\u011bl jsem na tvoj\u00ed po\u010dest uva\u0159it n\u011bco slavnostn\u011bj\u0161\u00edho. Oby\u010dejn\u011b toti\u017e tak dob\u0159e neva\u0159\u00edm,“ vysv\u011btloval, zat\u00edmco jsem se usazoval ke stolu.<\/div>\n
„D\u00edky, tati,“ \u0159ekl jsem a pustil jsem se do j\u00eddla.<\/div>\n
„Tak co, Bille. Jak ses m\u011bl v Berl\u00edn\u011b?“ zeptal se.<\/div>\n
Lhostejn\u011b jsem pokr\u010dil rameny, i kdy\u017e mi vzpom\u00ednka na moje rodn\u00e9 m\u011bsto zp\u016fsobila bolestiv\u00fd z\u00e1\u0161kub v t\u011ble.<\/div>\n
„Je to m\u011bsto. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho,“ zahuhlal jsem s plnou pusou a skute\u010dnost, \u017ee mi skoro nebylo rozum\u011bt, jsem ignoroval. Tom si m\u011b zm\u011b\u0159il divn\u00fdm pohledem, ale nev\u0161\u00edmal jsem si ho.  <\/div>\n
„No a co holky, u\u017e sis n\u011bjakou na\u0161el?“ zeptal se znovu a pohl\u00e9dl na m\u011b. Na chv\u00edli jsem p\u0159estal \u017ev\u00fdkat sousto ve sv\u00fdch \u00fastech a zd\u011b\u0161en\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tahle chv\u00edle jednou p\u0159ijde, ale netu\u0161il jsem, \u017ee to bude tak brzy. A\u017e po hodn\u00e9 chv\u00edli jsem kone\u010dn\u011b spolkl zbytek j\u00eddla, kter\u00fd mi z\u016fstal v puse, a zhluboka jsem se nadechl. Otec se na m\u011b t\u00e1zav\u011b zad\u00edval a \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Sklopil jsem o\u010di.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, tati\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026 jsem gay,“ za\u0161eptal jsem, ale byl jsem si jist\u00fd, \u017ee to sly\u0161el i m\u016fj otec i Tom. Usly\u0161el jsem, jak t\u00e1tova vidli\u010dka spadla zp\u011bt do jeho tal\u00ed\u0159e a odhodlal jsem se na n\u011bj pohl\u00e9dnout. M\u011b\u0159il si m\u011b \u0161okovan\u00fdm, znechucen\u00fdm pohledem a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych hned te\u010f neutekl n\u011bkam pry\u010d.<\/div>\n
„Ty\u2026 ty jsi\u2026 gay?“ zeptal se m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl. Koutkem oka jsem zahl\u00e9dl Toma, jak se sna\u017e\u00ed zadr\u017eet sm\u00edch. Povzdechl jsem si a vstal jsem od stolu.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edky, u\u017e nebudu j\u00edst,“ s t\u011bmito slovy jsem ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, pl\u00e1cnul jsem sebou na postel a rozvzlykal jsem se. Tohle na m\u011b prost\u011b bylo moc. Matka to aspo\u0148 pochopila, ale on? U\u017e jsem nemohl d\u00e1l. Netu\u0161il jsem, \u017ee hned prvn\u00ed den tady bude tak stresuj\u00edc\u00ed a komplikovan\u00fd. P\u0159ekulil jsem se na bok a nechal jsem slzy voln\u011b t\u00e9ct po tv\u00e1\u0159\u00edch. Pot\u0159eboval jsem jimi ze sebe vyplavit v\u0161echny ty pocity. St\u00fdskalo se mi po Andym. Moc se mi po n\u011bm st\u00fdskalo. Cht\u011bl jsem te\u010f b\u00fdt v jeho h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, kter\u00e1 m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zala uklidnit. Znovu jsem se hlasit\u011b rozvzlykal.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nakonec se mi ale p\u0159ece jen poda\u0159ilo dostat pl\u00e1\u010d pod kontrolu. To u\u017e jsem jenom le\u017eel na posteli, z\u00edral jsem do pr\u00e1zdna a ob\u010das jsem popot\u00e1hl.<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b z\u00edr\u00e1n\u00ed na jedno m\u00edsto ve st\u011bn\u011b, jsem zt\u011b\u017eka vstal a rozhodl jsem se, \u017ee si kone\u010dn\u011b d\u00e1m tu sprchu. Z ta\u0161ky jsem si vyndal \u010dist\u00e9 boxerky, voln\u00e9 triko na span\u00ed a sv\u016fj sprchov\u00fd gel, a vydal jsem se do koupelny. Zamkl jsem dve\u0159e a vysvl\u00e9kl jsem se ze sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Zat\u00edm jsem ho hodil na podlahu. Vlezl jsem si do sprchov\u00e9ho koutu a nastavil si p\u0159\u00edjemn\u011b teplou, a\u017e horkou vodu, kter\u00e1 postupn\u011b sm\u00e1\u010dela cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo i vlasy. Zav\u0159el jsem o\u010di a vychutn\u00e1val si ten pocit. Na chv\u00edli jsem zapomn\u011bl na v\u0161echny starosti, na m\u016fj zpackanej \u017eivot, i na to, \u017ee u\u017e mo\u017en\u00e1 nikdy neuvid\u00edm Adrease.  <\/div>\n
Otev\u0159el jsem lahvi\u010dku se sprchov\u00fdm gelem, kter\u00fd von\u011bl po kokosu sm\u00edchan\u00fdm s citronem. Ta v\u016fn\u011b m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zala uklidnit. Za\u010dal jsem mydlit svoje t\u011blo a ta opojn\u00e1 v\u016fn\u011b se za\u010dala m\u00edsit s p\u00e1rou, kter\u00e1 se tvo\u0159ila pomoc\u00ed moj\u00ed hork\u00e9 vody, a naplnila celou koupelnu. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem si u\u017e\u00edval relaxaci v podob\u011b sprchy, kdy\u017e n\u011bkdo hlasit\u011b zaklepal na dve\u0159e a nejsp\u00ed\u0161 se tak do\u017eadoval uvoln\u011bn\u00ed koupelny. Jedna koupelna v tak velik\u00e9m dom\u011b byla u\u010din\u011bn\u00e9 zlo. Povzdechl jsem si a vypnul jsem vodu. Rychle jsem se ut\u0159el do b\u00edl\u00e9 osu\u0161ky a trochu jsem si vysu\u0161il vlasy. Potom jsem na sebe hodil sv\u00e9 „py\u017eamo“, posb\u00edral jsem si svoje v\u011bci a vy\u0161el jsem ven. Leknut\u00edm jsem nadsko\u010dil, kdy\u017e jsem p\u0159ede dve\u0159mi koupelny uvid\u011bl st\u00e1t Toma. Na chvilku jsem se mu zahled\u011bl do o\u010d\u00ed, potom jsem ho v\u0161ak obe\u0161el a co nejrychleji jsem se sna\u017eil zmizet v pokoji. Bohu\u017eel, ne dost rychle.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ zavolal za mnou. V\u00e1hav\u011b jsem se oto\u010dil. Jeho v\u00fdraz a t\u00f3n hlasu nevypov\u00eddaly o zrovna p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9m rozhovoru.<\/div>\n
„Co je?“ zeptal jsem se nevrle. Byl jsem unaven\u00fd a nejrad\u0161i bych byl v posteli. V posteli s Andreasem, kter\u00fd by m\u011b pevn\u011b obj\u00edmal a nikomu by nedovolil ubli\u017eovat mi. Bolestn\u00e1 vzpom\u00ednka na chvilku zachv\u00e1tila mou mysl a ten zn\u00e1m\u00fd tlak se zase dostavil. Musel jsem na Andyho po\u0159\u00e1d mysle, a\u0165 to bylo v souvislosti s \u010d\u00edmkoliv.<\/div>\n
„Hej, na n\u011bco se t\u011b pt\u00e1m!“ zahul\u00e1kal na m\u011b Tom. K\u00fdvnul jsem na n\u011bj, jako \u017ee te\u010f u\u017e poslouch\u00e1m.<\/div>\n
„Ty se\u0161 v\u00e1\u017en\u011b gay, Bille?“ zeptal se s pohrdav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Cht\u011blo se mi znovu za\u010d\u00edt bre\u010det, ale ovl\u00e1dl jsem se.<\/div>\n
„Idiote!“ sykl jsem na n\u011bj a rychle jsem zapadl do sv\u00e9ho pokoje, ne\u017e sta\u010dil \u0159\u00edct cokoliv jin\u00e9ho. Povzdechl jsem si, jako u\u017e dneska po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9, a svoje hadry jsem hodil na zem. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu to ukl\u00edzet. Ze stolu jsem sebral mobil, kter\u00fd jsem tam p\u0159edt\u00edm polo\u017eil a lehl jsem si do postele. M\u011bl jsem p\u011bt nep\u0159ijat\u00fdch hovor\u016f od Andyho a dv\u011b nov\u00e9 smsky. V t\u00e9 prvn\u00ed st\u00e1lo:<\/div>\n
<\/div>\n
Ahojky lasko, zkousel jsem ti volat, ale nebral si to. Prosim zavolej zpet. Pa Andy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Povzdechl jsem si a otev\u0159el druhou zpr\u00e1vu. V t\u00e9 se psalo:<\/p>\n<\/div>\n
No tak, broucku, co je s tebou? Bojim se o tebe. Prosim odepis, az budes moct.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rychle jsem na\u0165ukal odpov\u011b\u010f:<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj Andy, promin ze jsem nezavolal, ale nemohl jsem. Je to hruza. Moc te miluju a slibuju ze zitra zavolam. Bill.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odeslal jsem to a mobil hodil n\u011bkam na no\u010dn\u00ed stolek. U\u017e jsem cht\u011bl j\u00edt sp\u00e1t, kdy\u017e  najednou n\u011bkdo zaklepal. Pohled jsem sto\u010dil na dve\u0159e a zavolal jsem: „D\u00e1le!“<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely a do pokoje ve\u0161el t\u00e1ta. P\u0159i\u0161el m\u011b vyhodit? To by p\u0159ece neud\u011blal, byla noc. T\u00e1zav\u011b jsem pozvedl obo\u010d\u00ed ozdoben\u00e9 piercem a \u010dekal jsem.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu\u2026 s tebou mluvit, Bille?“ zeptal se nesm\u011ble. P\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Posa\u010f se,“ pob\u00eddl jsem ho a rukou jsem pokynul k seda\u010dce. P\u0159ik\u00fdvl a sedl si.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille\u2026 to, cos mi tam dole \u0159ekl\u2026 “ odml\u010del se a j\u00e1 sklopil o\u010di „\u2026byl to pro m\u011b trochu \u0161ok. Ale nic to nem\u011bn\u00ed na tom, co k tob\u011b jako k synovi c\u00edt\u00edm.“<\/div>\n
Pla\u0161e jsem se na n\u011bj zad\u00edval. Opravdu mi pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee mu nevad\u00ed to, \u017ee jsem gay?<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b\u2026 ti to nevad\u00ed?“ zeptal jsem se. Jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„D\u00edky, tati.“ <\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co d\u011bkovat, Bille. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee vlastn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli se ti l\u00edb\u00ed holky nebo kluci. Hlavn\u00ed je, \u017ee bude\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd,“  \u0159ekl a usm\u00e1l se na m\u011b. V\u00e1hav\u011b jsem mu \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n
„A te\u010f mi jenom pov\u011bz. Ty\u2026 v Berl\u00edn\u011b jsi si na\u0161el p\u0159\u00edtele?“ zeptal se m\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 jo, m\u00e1m p\u0159\u00edtele, jmenuje se Andreas. Chodil se mnou do \u0161koly,“ vysv\u011btlil jsem mu.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi \u0161\u0165astn\u00fd. A\u0165 u\u017e je to s k\u00fdmkoliv. No a j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu. Nech\u00e1m t\u011b si odpo\u010dinout. Jist\u011b to pro tebe byl t\u011b\u017ek\u00fd den. Tak, dobrou noc, Bille,“ \u0159ekl a chystal se k odchodu.<\/div>\n
„Dobrou, tati,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a potom u\u017e jsem v pokoji osam\u011bl. S dal\u0161\u00edm, tentokr\u00e1t u\u017e posledn\u00edm povzdechem tohoto dne, jsem zhasnul lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku, kter\u00e1 a\u017e dosud zal\u00e9vala m\u00edstnost slab\u00fdm sv\u011btlem a pono\u0159il jsem se do bezesn\u00e9ho a hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, jestli sn\u00edm nebo bd\u00edm a bylo mi to v celku jedno. Ale n\u011bco m\u011b p\u0159ece jen \u0161tvalo. M\u00fdm pokojem se rozl\u00e9halo hlasit\u00e9 bouch\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. P\u0159eto\u010dil jsem se na druh\u00fd bok a otr\u00e1ven\u011b jsem zak\u0148oural. Bouch\u00e1n\u00ed ale nep\u0159est\u00e1valo. Znovu jsem unaven\u011b zak\u0148u\u010del.<\/div>\n
„Co je?“ k\u0159ikl jsem rozespale sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Ty se s m\u00edrn\u00fdm vrznut\u00edm otev\u0159ely a dovnit\u0159 nakoukla cop\u00e1nkat\u00e1 hlava. Nejd\u0159\u00edv jsem si to neuv\u011bdomil, ale potom mi do\u0161lo, \u017ee je to vlastn\u011b Tom.<\/div>\n
„Tv\u016fj t\u00e1ta m\u011b pro tebe poslal. Prej m\u00e1\u0161 okam\u017eit\u011b vst\u00e1t, vz\u00edt si n\u011bco k sn\u00eddani a potom p\u0159ij\u00edt do kruhovky. Dneska t\u011b \u010dek\u00e1 prvn\u00ed lekce j\u00edzdy na koni,“ \u0161kodolib\u011b se usm\u00e1l a potom zabouchl dve\u0159e, ne\u017e jsem sta\u010dil cokoliv \u0159\u00edct.<\/div>\n
<\/div>\n
Rezignovan\u011b jsem se rozvalil po cel\u00e9 posteli. V\u016fbec nic se mi necht\u011blo d\u011blat. Cht\u011bl jsem se jenom znovu zachumlat do tepl\u00fdch pe\u0159in a sp\u00e1t, sp\u00e1t, sp\u00e1t a sp\u00e1t. To se mi ale bohu\u017eel nepoda\u0159ilo, tak jsem se tedy neochotn\u011b vyhrabal z postele. Rovnou jsem se vydal do koupelny, kde jsem se samoz\u0159ejm\u011b zamkl. Pohled do zrcadla m\u011b m\u00e1lem porazil. V\u010dera ve\u010der jsem se zapomn\u011bl odl\u00ed\u010dit, a tak jsem te\u010f m\u011bl \u0159asenku rozmazanou po cel\u00fdm ksicht\u011b. Povzdechl jsem si a rychle jsem si do\u0161el zp\u00e1tky do pokoje pro odli\u010dovac\u00ed ml\u00e9ko a tamp\u00f3nky. Je\u0161t\u011b jsem s sebou vzal l\u00ed\u010den\u00ed, abych se mohl znovu namalovat. Kdy\u017e jsem byl kone\u010dn\u011b hotov\u00fd, se\u0161el jsem dol\u016f do kuchyn\u011b, dr\u017e\u00edc v ruce krabi\u010dku cigaret a zapalova\u010d. Jestli otci bude vadit, \u017ee kou\u0159\u00edm, tak m\u00e1 sm\u016fl. Nav\u00edc, cigarety nejsou jedin\u00e9, co kou\u0159\u00edm, ale o tom se asi rad\u011bji zmi\u0148ovat nebudu.<\/div>\n
<\/div>\n
Najednou mi zakru\u010delo v \u017ealudku. Asi bych se m\u011bl naj\u00edst. Otev\u0159el jsem lednici a popadl jsem jogurt. To zat\u00edm bude muset sta\u010dit. Vzal jsem si l\u017ei\u010dku a usadil se ke stolu. Pomalu jsem za\u010dal j\u00edst svoji sn\u00eddani. Chvilku jsem tam tak o samot\u011b sed\u011bl, p\u0159em\u00fd\u0161lel a nep\u0159\u00edtomn\u011b se nimral v jogurtu, kdy\u017e do kuchyn\u011b najednou vl\u00edtnul Tom.<\/div>\n
„Kde se\u0161, k sakru! U\u017e d\u00e1vno m\u00e1\u0161 bejt u kruhovky!“ vyp\u00e1lil na m\u011b. Jen jsem se na n\u011bj pobou\u0159en\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, uklidni se, ne? Vid\u00ed\u0161, \u017ee sn\u00edd\u00e1m. Se nezbl\u00e1zn\u00edm kv\u016fli t\u011bm va\u0161im pitomejm zv\u00ed\u0159at\u016fm.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem mu s klidem. \u00dapln\u011b jsem vid\u011bl, jak ho to vyto\u010dilo.<\/div>\n
„Tak laskav\u011b pohni!“ syknul a opustil m\u00edstnost.<\/div>\n
„Tsss…debil,“ ulevil jsem si a d\u00e1l jsem neru\u0161en\u011b jedl sv\u016fj jogurt.  <\/div>\n
Bohu\u017eel, moje sn\u00eddan\u011b  byla brzy v tahu a j\u00e1 jsem se prost\u011b musel zvednout a j\u00edt za t\u00edm idiotem. Hned jak jsem vy\u0161el ven z domu, vyt\u00e1hl jsem z krabi\u010dky cig\u00e1ro a zap\u00e1lil jsem si ho. Labu\u017enicky jsem vs\u00e1l kou\u0159 do plic, chv\u00edli jsem ho v sob\u011b zadr\u017eel a potom ho pomalu vyfoukl. Tohle m\u011b dok\u00e1\u017ee v\u017edycky stoprocentn\u011b uklidnit. Klidn\u00fdm krokem jsem se vydal za d\u016fm, p\u0159i tom jsem ka\u017edou chvilku pot\u00e1hnul z cigarety. Za okam\u017eik u\u017e jsem st\u00e1l u kruhovky a pohledem spo\u010dinul na Tomov\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9m t\u011ble, kter\u00e9 bylo dneska op\u011bt bez tri\u010dka. Na okam\u017eik jsem ho sjel a\u017e la\u010dn\u00fdm pohledem, ale potom jsem si uv\u011bdomil, co to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m a okam\u017eit\u011b jsem se vr\u00e1til do p\u0159\u00edtomnosti. Te\u010f u\u017e jsem zase vid\u011bl jen toho otravn\u00e9ho kluka, kter\u00fd st\u00e1l uprost\u0159ed kruhov\u00e9 j\u00edzd\u00e1rny a volal n\u011bjak\u00e9 pokyny na plav\u00e9ho kon\u011b, kter\u00fd klusal dokola, pod\u00e9l hrazen\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si m\u011b v\u0161imnul a zavolal na kon\u011b n\u011bco v tom smyslu, aby zastavil. Potom k n\u011bmu do\u0161el, k ohl\u00e1vce mu p\u0159ipnul vod\u00edtko a vyvedl ho ven z j\u00edzd\u00e1rny. \u0160el s kon\u011bm sm\u011brem ke mn\u011b. Kdy\u017e se u m\u011b k\u016f\u0148 zastavil, ucouvnul jsem.<\/div>\n
Tom nad t\u00edm jen zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Tak, te\u010f odvedeme tady Mirandu do druh\u00e9 st\u00e1je a j\u00e1 ti tam vyberu kon\u011b. Nau\u010d\u00ed\u0161 se o n\u011bj starat a douf\u00e1m, \u017ee se dneska dostaneme taky do sedla. Jo a jen tak pro po\u0159\u00e1dek, j\u00e1 tohle ned\u011bl\u00e1m z vlastn\u00ed v\u016fle, ale kv\u016fli tomu, \u017ee m\u011b o to J\u00f6rgen po\u017e\u00e1dal. Tak se laskav\u011b zkus chovat tro\u0161ku jako norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk a ne jako n\u011bjakej rozmazlenej parchant,“ \u0159ekl. Z\u016fstal jsem na n\u011bj nen\u00e1vistn\u011b hled\u011bt.<\/div>\n
„Ty si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee budu d\u011blat to, co mi \u0159ekne\u0161? To teda ne. Tak\u017ee, kdy\u017e t\u011b budu cht\u00edt prudit, tak t\u011b prost\u011b prudit budu a nikdo mi v tom nezabr\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl jsem bojovn\u011b.<\/div>\n
„Fajn. J\u00e1 si s tebou teda n\u011bjak porad\u00edm,“ \u0159ekl a vydal se sm\u011brem ke st\u00e1ji. Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm krokem jsem \u0161el za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Za chvili\u010dku jsme do\u0161li k na \u010derveno nat\u0159en\u00e9 budov\u011b. Tom otev\u0159el velk\u00e1 vrata a zavedl plavou klisnu dovnit\u0159. Dovedl ji k jednomu pr\u00e1zdn\u00e9mu boxu, na kter\u00e9m byla kovov\u00e1 cedulka s klisnin\u00fdm jm\u00e9nem a vpustil ji dovnit\u0159. Pot\u00e9 j\u00ed sundal ohl\u00e1vku i s vod\u00edtkem.<\/div>\n
„Tak poj\u010f. Vyberu ti kon\u011b,“  \u0159ekl a vydal se chodbou mezi boxy. Z ka\u017ed\u00e9ho na m\u011b koukala jedna ko\u0148sk\u00e1 hlava. Tedy krom\u011b t\u011bch pr\u00e1zdn\u00fdch. Opatrn\u011b jsem \u0161el za Tomem a p\u0159i tom jsem si od kon\u00ed udr\u017eoval bezpe\u010dn\u00fd odstup. I p\u0159esto se ke mn\u011b natahovali, ale j\u00e1 jsem se jim \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyh\u00fdbal. Tom s nimi naopak \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m nem\u011bl, proto\u017ee na n\u011b ti\u0161e mluvil a ob\u010das n\u011bkter\u00e9ho z nich pohladil.<\/div>\n
<\/div>\n
Do\u0161li jsme a\u017e na konec chodby. Tom se zastavil p\u0159ed boxem, z kter\u00e9ho na n\u00e1s vykukovala hlava sv\u011btle hn\u011bd\u00e9ho kon\u011b s kr\u00e9movou h\u0159\u00edvou. Nevypadal nijak zle, ani rozzu\u0159en\u011b, ale rad\u011bji jsem nic neriskoval.<\/div>\n
K\u016f\u0148 si n\u00e1s prohl\u00e9dl sv\u00fdma \u010dern\u00fdma o\u010dima a potom jemn\u011b zafrkal. Tom zv\u00ed\u0159eti v\u011bnoval l\u00e1skypln\u00fd, m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv. Musel jsem se taky pousm\u00e1t. A\u010dkoliv jsem toho kluka nemohl vyst\u00e1t, nep\u0159est\u00e1vala m\u011b p\u0159ekvapovat ta l\u00e1ska a oddanost, s jakou se na v\u0161echny kon\u011b d\u00edval.  <\/div>\n
„Tohle je Niko. O n\u011bj se bude\u0161 ode dne\u0161ka starat, a taky na n\u011bm bude\u0161 samoz\u0159ejm\u011b jezdit. Ale uv\u011bdom si jedno. Slovo „kon\u011b“ nejsou jenom vyj\u00ed\u017e\u010fky a podobn\u00fd v\u011bci. Je to hlavn\u011b d\u0159ina a tvrd\u00e1 pr\u00e1ce. Douf\u00e1m, \u017ee je ti to jasn\u00fd. Ale nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Niko je valach a je velmi vhodn\u00fd pro za\u010d\u00e1te\u010dn\u00edky, jako jsi ty. Je klidn\u00fd, trp\u011bliv\u00fd a velmi p\u0159izp\u016fsobiv\u00fd. Tak\u017ee, te\u010f t\u011b nau\u010d\u00edm, jak si m\u00e1\u0161 kon\u011b p\u0159ipravit na j\u00edzdu. Chci toti\u017e, abychom se dneska k n\u011bjak\u00e9 j\u00edzd\u011b v\u016fbec dostali. To, jak se m\u00e1\u0161 o kon\u011b postarat, ti uk\u00e1\u017eu, a\u017e p\u0159ijdeme z j\u00edzd\u00e1rny,“<\/div>\n
<\/div>\n
B\u011bhem jeho dlouh\u00e9ho monologu jsem na n\u011bj jen vyd\u011b\u0161en\u011b koukal a s ka\u017ed\u00fdm jeho dal\u0161\u00edm slovem jsem byl st\u00e1le ztracen\u011bj\u0161\u00ed. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych v\u016fbec na koni sed\u011bl, nato\u017e abych se o n\u011bj staral. Za\u010dal jsem odm\u00edtav\u011b kroutit hlavou.<\/div>\n
„Tohle nezvl\u00e1dnu,“ p\u00edpnul jsem a m\u016fj hlas zn\u011bl te\u010f opravdu vystra\u0161en\u011b. M\u011bl jsem sto chut\u00ed vz\u00edt nohy na ramena, zamknout se u sebe v pokoji a dobr\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed nevyl\u00e9zat.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i Bille,“ povzdechl si Tom. Asi poznal, \u017ee m\u00e1m opravdu strach, proto\u017ee jeho t\u00f3n te\u010f zn\u011bl docela sm\u00ed\u0159liv\u011b. „Hele. J\u00e1 ti s t\u00edm pom\u016f\u017eu, ale mus\u00ed\u0161 cht\u00edt ty s\u00e1m,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem si to p\u0159edstavit. Jen jsem pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Tak co, zkus\u00ed\u0161 to? Nemus\u00ed ti to hned perfektn\u011b j\u00edt. Ale m\u016f\u017ee\u0161 se to za\u010d\u00edt u\u010dit,“  \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Tak… tak teda jo. Zkus\u00edm to,“ p\u0159ipustil jsem.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. „Tak fajn,“<\/div>\n
<\/div>\n
Sledoval jsem ho, jak otev\u0159el dve\u0159e boxu a ve\u0161el dovnit\u0159. K\u016f\u0148 se k n\u011bmu hned za\u010dal natahovat a o\u010dich\u00e1val mu ruce. Tom se jen zasm\u00e1l, z kapsy vyt\u00e1hl kus mrkve a podal ji koni. Ten mu ji jemn\u011b sebral z nata\u017een\u00e9 dlan\u011b a za\u010dal ji chroupat.<\/div>\n
„Poj\u010f sem, hm?“ zavolal na m\u011b, kdy\u017e jsem se k ni\u010demu nem\u011bl. V\u00e1hav\u011b jsem ve\u0161el za n\u00edm do boxu. Niko ke mn\u011b hned nat\u00e1hl hlavu, ale j\u00e1 jsem ucouvl.<\/div>\n
„Nic ti neud\u011bl\u00e1,“  \u0159ekl Tom m\u00edrn\u011b. Po n\u011bjak\u00e9 bojovnosti nebylo v jeho hlase ani pam\u00e1tky. Znovu jsem to tedy zkusil a tentokr\u00e1t jsem p\u0159i\u0161el a\u017e ke koni. Jeho nozdry se mi lehce ot\u0159ely o ruku, jak m\u011b o\u010dich\u00e1val. Ztuhl jsem, ale nechal jsem ho.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, nic ti neud\u011blal. Jen si t\u011b chce o\u010dichat, proto\u017ee t\u011b nezn\u00e1. Kon\u011b si nepamatuj\u00ed lidi podle tv\u00e1\u0159e nebo oble\u010den\u00ed, ale podle pachu. Ten tv\u016fj si te\u010f Niko ulo\u017e\u00ed do pam\u011bti a a\u017e za n\u00edm zase p\u0159ijde\u0161, bude v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi to ty,“ vysv\u011btlil mi Tom. Jen jsem n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak fajn. D\u00e1me se do toho. Te\u010f p\u016fjdeme do sedlovny, kde ti najdeme p\u0159ilbu a vezmeme tam v\u0161echnu pot\u0159ebnou v\u00fdstroj,“ \u0159ekl Tom a vy\u0161el ven z boxu. N\u00e1sledoval jsem ho.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 si nem\u016f\u017eu vz\u00edt p\u0159ilbu. Zni\u010d\u00ed mi to vlasy. A v\u0161echna moje pr\u00e1ce p\u0159ijde vnive\u010d,“ k\u0148oural jsem cestou do sedlovny.<\/div>\n
Tom se pl\u00e1cl do \u010dela. „P\u0159ilba je v tv\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nutn\u00e1. Kdyby se ti n\u011bco stalo, m\u00e1m za tebe zodpov\u011bdnost jako tv\u016fj tren\u00e9r. Tak m\u011b laskav\u011b pochop. A tvoje vl\u00e1sky to taky p\u0159e\u017eijou,“ \u0159ekl \u00fapln\u011b s klidem. To u\u017e jsme vch\u00e1zeli do mal\u00e9 budovy. V\u0161ude po st\u011bn\u00e1ch byly police a r\u016fzn\u00e9 v\u011b\u0161\u00e1ky, na kter\u00fdch byla pov\u011b\u0161ena a naskl\u00e1d\u00e1na spousta v\u011bc\u00ed. Jedin\u00e9, co jsem z toho poznal, bylo sedlo.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom bez jak\u00fdchkoliv \u0159e\u010d\u00ed sundal jedno \u010dern\u00e9 sedlo z v\u011b\u0161\u00e1ku a p\u0159ehodil si ho p\u0159es pa\u017ei. Potom sundal n\u011bco jako ohl\u00e1vku, ale bylo to mnohem slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Na, pomoz mi,“ \u0159ekl a hodil po mn\u011b n\u011bjakou modrou deku, \u010di co to bylo. Jen tak, tak jsem ji chytil. Nakonec u\u017e se jenom sehnul k velk\u00e9 bedn\u011b, ve kter\u00e9 byly naskl\u00e1dan\u00e9 p\u0159ilby r\u016fzn\u00fdch velikost\u00ed a barev. Chvilku se v nich p\u0159ehraboval, ne\u017e na\u0161el tu, kterou hledal. S lehce posm\u011b\u0161n\u00fdm \u00fa\u0161klebkem mi ji podal.<\/div>\n
„Tak tohle si teda na hlavu ned\u00e1m,“ zatvrdil jsem se a jednu ruku jsem si dal v bok. V t\u00e9 druh\u00e9 jsem po\u0159\u00e1d dr\u017eel ten pitomej kus hadru. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch se zase objevila tvrdost.<\/div>\n
„Fajn. V tom p\u0159\u00edpad\u011b jdu za J\u00f6rgem,“ \u0159ekl a u\u017e se chystal j\u00edt ven. Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat. Na jednu stranu jsem necht\u011bl do Japonska, ale na stranu druhou se mi necht\u011blo poslouchat jeho rozkazy. Ale musel jsem se rozhodnout.<\/p>\n<\/div>\n
„OK. Vezmu si tu idiotskou p\u0159ilbu. Sta\u010d\u00ed?“ k\u0159ikl jsem na n\u011bj podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Spokojen\u011b  se usm\u00e1l a podal mi ji. Na\u0161tvan\u011b jsem po n\u00ed ch\u0148apnul a potom jsem vy\u0161el ze sedlovny. Tom m\u011b n\u00e1sledoval. Ml\u010dky jsme se vr\u00e1tili do st\u00e1je. Tom cestou odlo\u017eil v\u0161echnu v\u00fdstroj k uvazi\u0161ti. Potom jsme do\u0161li znovu p\u0159ed Nik\u016fv box.<\/div>\n
Ten se pr\u00e1v\u011b v\u011bnoval senu, kter\u00e9 m\u011bl v dr\u017e\u00e1ku p\u0159ipevn\u011bn\u00e9m na zdi, a n\u00e1s si v\u016fbec nev\u0161\u00edmal. Tom otev\u0159el dve\u0159e boxu a znovu ve\u0161el dovnit\u0159. Nasadil koni ohl\u00e1vku a p\u0159ipevnil k n\u011bmu vod\u00edtko. Ud\u011blal jsem mu m\u00edsto a Tom Nika odvedl p\u0159ed st\u00e1j k p\u0159ipraven\u00fdm v\u011bcem. Uv\u00e1zal kon\u011b k ohrad\u011b a oto\u010dil se ke mn\u011b.  <\/div>\n
„Tak za\u010dneme. Nejd\u0159\u00edv se mus\u00ed\u0161 nau\u010dit, jak se naz\u00fdvaj\u00ed jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti v\u00fdstroje a k \u010demu se pou\u017e\u00edvaj\u00ed,“ \u0159ekl docela s klidem a do ruky vzal to n\u011bco, co bylo podobn\u00e9 ohl\u00e1vce. „Tohle je uzde\u010dka. Nasazuje se koni na hlavu podobn\u011b jako ohl\u00e1vka. To kovov\u00e9, co tam vid\u00ed\u0161, je udidlo. To se koni vkl\u00e1d\u00e1 do huby a k\u016f\u0148 se j\u00edm prakticky ovl\u00e1d\u00e1,“ vysv\u011btlil mi. Jen jsem na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral.<\/div>\n
„Tohle si absolutn\u011b nem\u016f\u017eu zapamatovat. V\u0161echny ty n\u00e1zvy. Oh mein Gott!!!“ zana\u0159\u00edkal jsem a zam\u00edtav\u011b jsem kroutil hlavou, jako \u017ee tohle fakt ne. Tom si pouze hluboce povzdechl.<\/div>\n
„Bille. Nen\u00ed to nic t\u011b\u017ek\u00fdho. Jen prost\u011b mus\u00ed\u0161 cht\u00edt. Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee ti to p\u016fjde,“ sna\u017eil se m\u011b uklidnit, ale moc mu to ne\u0161lo. „Dob\u0159e. P\u016fjdeme d\u00e1l,“ rozhodl, polo\u017eil uzde\u010dku a do ruky vzal sedlo. To jsem na\u0161t\u011bst\u00ed poznal.<\/div>\n
„Tohle je sedlo, ale to asi v\u00ed\u0161. Pod n\u011bj se pokl\u00e1d\u00e1 podsedlov\u00e1 de\u010dka, to aby kon\u011b sedlo ned\u0159elo. A te\u010f ti uk\u00e1\u017eu, jak se k\u016f\u0148 nauzd\u00ed a osedl\u00e1,“  \u0159ekl nekompromisn\u011b a rovnou za\u010dal jednat, ne\u017e jsem sta\u010dil cokoliv nam\u00edtnout. Jen jsem si n\u011bco nesouhlasn\u011b zamru\u010del, ale docela ochotn\u011b jsem ho sledoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Pokud chce\u0161 tedy kon\u011b nauzdit, mus\u00ed\u0161 koni nejd\u0159\u00edv rozepnout ohl\u00e1vku. Potom ji takhle st\u00e1hne\u0161\u2026“ \u0159ekl a n\u00e1zorn\u011b mi to p\u0159edvedl na Nikovi, „\u2026a nakonec mu ji zapne\u0161 kolem krku. Nem\u016f\u017ee\u0161 mu ji sundat, kdyby se ti pokusil ut\u00e9ct.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. „Poj\u010f si to zkusit. Hmm?“ mrknul na m\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 rad\u0161i ne,“ ohradil jsem se a skousnul jsem si doln\u00ed ret.<\/div>\n
„Bille. Mus\u00ed\u0161 si to zkusit. Jinak se to nenau\u010d\u00ed\u0161,“ sna\u017eil se m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit klidn\u00fdm hlasem, i kdy\u017e jsem tu\u0161il, \u017ee by m\u011b nejrad\u0161i zabil. Po dlouh\u00e9m v\u00e1h\u00e1n\u00ed jsem tedy souhlasil. Opatrn\u011b jsem p\u0159istoupil k Nikovi, ale ten mi nev\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pozornost. Tom mezit\u00edm zapnul Nikovu ohl\u00e1vku tak, jak byla p\u016fvodn\u011b. P\u0159istoupil jsem ke koni je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a v\u00e1hav\u011b jsem nat\u00e1hl ruku k ohl\u00e1vce. Dodal jsem si odvahy a prsty jsem obratn\u011b rozepl p\u0159ezku. Potom jsem Nikovi ohl\u00e1vku st\u00e1hnul na krk, tak, jak to d\u011blal Tom a znovu jsem p\u0159ezku zapnul. Pod\u00edval jsem se na Toma.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed tak hrozn\u00fd. A te\u010f ti uk\u00e1\u017eu, jak se nasazuje uzde\u010dka,“ \u0159ekl a za\u010dal vysv\u011btlovat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka Povzdechl jsem si. Tak ze sprchy nic nebude. Otr\u00e1ven\u011b jsem si znovu povzdechl a loudav\u00fdm krokem jsem se vydal dol\u016f, do kuchyn\u011b. U stolu u\u017e sed\u011bl t\u00e1ta a Tom a oba ml\u010dky jedli. Na jednom z voln\u00fdch m\u00edst na m\u011b \u010dekal tal\u00ed\u0159 \u0161paget.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9989","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9989","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9989"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9989\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9989"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9989"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9989"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}