Erfüllende Träumen I 10.

Bouchnutí dveří spustilo jako stavidlo proudy Billových slz. Zase ho ztrácím. Proč se musíme pořád hádat? Ono nám to klape fakticky jenom v posteli nebo v kapele. Jinak spolu asi být nemůžeme. Ale takhle jsem to přece nechtěl. Chtěl jsem, aby se do mě zamiloval. Jak ho k tomu ale mám donutit? Asi po půl hodině vzlykání se Bill přesunul do koupelny. Naložil se do vany plné voňavého oleje a nechal slané slzy mísit s napěněnou vodou.

……………

Stál v kuchyni a díval se na bublinky, které začaly vířit ve skleněné konvici. Z přemýšlení jej vytrhlo zazvonění. Nalil vroucí vodu do připraveného hrnku a s kávou v ruce, s ručníkem kolem boků a mokrými vlasy otevřel. Za dveřmi stál Tom s provinilým a nejistým úsměvem. V ruce svíral obrovský pytel koblih. „Můžu dál?“ Bill se vzmohl jenom na přikývnutí. „Zrovna jsem si uvařil kávu, dáš si taky?“ „Jasně, došel jsem pro koblihy … k snídani … Bille … promiň, přehnal jsem to. Omlouvám se.“ Vytáhl ruku, kterou měl dosud schovanou v kapse. Otevřel dlaň a v ní byl malý kámen, ohlazený tak, že vypadal jako kulička. „Něco jsem ti přinesl.“ „Jé, Tome, ten je krásný.“ Billovi se rozzářily oči jako malému dítěti, když uvidí poprvé vánoční stromeček. Vzal si kamínek do ruky. „Děkuju“ a vrhnul se Tomovi kolem krku. „Auuu!“ „Ou, Tome, promiň, omlouvám se, to jsem nechtěl“. Bill samou radostí zapomněl, že v ruce drží hrnek s horkou kávou a polil Tomovi záda.

„Dělej, sundej to triko. Musíme to ochladit.“ Stáhl Tomovi triko a tlačil ho do koupelny. „Sedni si.“ Tom poslušně usedl na vanu a v očích mu šibalsky zajiskřilo. „Přiznej se, žes to udělal schválně“. Bill mu přiložil ledový obklad na začervenalé místo mezi lopatkami. „Ááááá, to je ledový, Bille!“ skučel Tom. „Vydrž, musíme to uchladit, jinak se ti udělá puchýř, to bys přece nechtěl, ne?“ „To ne,“ přiznal Tom, „ale chtělo by to … pofoukat“. Bill se musel v duchu smát, Tom byl tak roztomilý. „Dobře, pofoukáme to.“ Sklonil tvář k Tomovým hladkým zádům a jemně fouknul na podrážděnou kůži. „Hmmm, to je příjemný, už to tolik nebolí. Ještě.“ Bill si odhrnul z obličeje vlhké vlasy a pofoukal Tomovu bolístku. Najednou to bylo zase tady. V nose ho šimrala vůně Tomova těla. V jeho útrobách se začalo množit hbité mravenčení. Ne, ne, to nepůjde. Já se tomu nepoddám. Nesmíš si myslet, že se mnou budeš manipulovat. Tuhle hru vyhraju já!

„Bille …“, zasténal Tom a hbitýma rukama už sahal po štíhlém těle ukrytém v huňatém ručníku. „Pojď sem …“ Bill se kolenem opřel o hranu vany hned vedle Toma a provokativně se prohnul v bocích. Spokojeně zaregistroval, že Tom hlasitě polkl, pohledem se hladově vpíjel do jeho těla, dlaň položil na odhalený kousek kůže nad kostnatým kolenem a pomalu ji sunul výš až k okraji ručníku. Zajel pod něj, dlaní se posouval stále výš po dlouhém stehně a zastavil se až na boku. Vzrušeně stiskl malý zadeček. „Už tě to nebolí?“ zeptal se Bill ztišeným hlasem. „Ne, už je to v pohodě“, odpověděl Tom stejně tiše. V jeho očích se zračila nezkrotná touha, až se z toho Billovi zatočila hlava. Ne, Tome, teď mě nedostaneš. Jsem silnější než ty!

Pomalu přibližoval svoji tvář blíž a blíž k Billovi. Opatrně jej políbil do středu hrudní kosti, milimetr po milimetru posouval své horké rty po hladké kůži, mířil vysoko, mířil k nádherně tvarovaným rtům. Zaklonil hlavu, za zavřenýma očima viděl Billa v těch nejsvůdnějších polohách. Nespěchal, věděl, že mají spoustu času a chtěl si vychutnat každý dotek. Když se dostal k hebké kůži na vystouplých klíčních kostech, Bill slastně vydechl a nechtěně se zachvěl, ale hned zmobilizoval veškeré své síly. Uchopil Tomovu hlavu do svých dlaní, chvíli pozoroval rozkošnický výraz v jeho očích a procítěně jej políbil. Po nekonečných minutách se odtáhl. „Tak prima, dáme si ty koblihy, ne?“ zeptal se naprosto nevinně a vypochodoval z koupelny. Sám pro sebe se spokojeně usmál, ani se nemusel otáčet, aby viděl, že Tom naprosto nechápe.

Zatímco si Bill pochutnával na obrovských koblihách a zapíjel je už studenou černou kávou, Tom se v koupelně vydýchával. Billovo chování naprosto nechápal. Svádí mě, provokuje a pak si klidně odejde. Bille! Když konečně vyšel ven, sedl si beze slova v kuchyni proti Billovi a natáhl se po koblize. S chutí se do ní zakousl a vychutnával si báječnou chuť meruňkového džemu. Na plných rtech mu ulpěly kousky práškového cukru. Bill ho upřeně pozoroval. Tak rád by Tomovy rty zbavil té sladké vrstvy, ale nemohl. Věděl, že pokud chce, aby si Tom uvědomil, že on není jako holky, na které byl zvyklý, a že by mezi nimi mohlo jít i o víc než jenom o sex, musí ho trochu potrápit! A to Bill uměl na jedničku :p

……………..

„V kolik začíná zkouška?“ Tom se protáhl na židli. „Jestli se nepletu, tak asi za dvě hodiny.“ Zarazil se. „Bille, uvědomil sis, že už za čtyři týdny vyrážíme na turné? Už je to tak blízko, že mě to až děsí.“ Bill si přeskládal dlouhé končetiny na židli a opřel se o hranatá kolena. „Já se docela těším. Nebojím se toho. Tohle byl vždycky můj sen, chtěl jsem zpívat s opravdovskou kapelou, stát na pódiu před lidmi, kteří tam budou kvůli mně a tomu, co jsem dokázal a teď jsem tak blízko tomu, aby se to všechno splnilo.“ Na chvíli se odmlčel. „O čem jsi snil ty, Tome?“

Co mu mám říct? Mám mu vyprávět o probdělých nocích, kdy jsem sám doma pozoroval světla aut na stropě a přál si, aby tam byl někdo se mnou? Mám mu vyprávět o dnech, kdy jsem byl tak sám, že jsem chtěl se vším skončit? Mám mu vyprávět o nenávisti, kterou jsem už ve školce cítil ke všem dětem, které měly mámu a tátu, co je podporovali ve všem, co je zajímalo? Mám mu vyprávět o velké touze po fyzické blízkosti, kterou v sobě nedokážu potlačit?Mám mu vyprávět o strachu, že se do něj zamiluju a že ho ztratím? „Já nemám žádné sny, já žiju svůj život.“

autor: Michelle M.