Erfüllende Träumen I 13.

V autě se napětí mezi Gustavem a Tomem konečně uvolnilo. Gustav si dokonce vedle Toma sedl a po chvíli mlčení i sám začal hovor.

Ve studiu na ně čekala příjemná, asi dvacetiletá moderátorka jménem Laura. Když se navzájem představovali, nikomu z přítomných neušlo, že Tomovi věnovala významný pohled. Tom se jen sebevědomě usmál, tohle měl prostě rád. Blikla světla a kamery se rozjely. Po pár úvodních větách typu „KDY, KDE A CO“ došlo i na osobnější otázky. „A co vaše rodiny a přítelkyně, jak se dívají na vaše nadcházející turné?“ „Naše rodiny nás samozřejmě podporují,“ ujal se slova Bill. „A vaše přítelkyně?“ Moderátorčin pohled se stočil k Tomovi, evidentně ho chtěla donutit odpovědět. „Jak řekl Bill, naši blízcí nás podporují. Vy byste nás nepodporovala?“ usmál se na ni nevinně. „Jak nejlépe bych dovedla,“ oplatila mu narážku pohotově. V Billových očích se zaleskly slzy.

Po skončení vysílání David ještě něco projednával s nějakými lidmi a kluci na něj čekali ve studiu. Bill těžce nesl Lauřinu pozornost, kterou věnovala Tomovi. „Nedívej se na něj, akorát si ubližuješ a stejně s tím nic nezmůžeš.“ Gustavův tichý hlas zazněl těsně u Billova ucha. „Gusty, proč tohle dělá?“ „On je prostě takový, vždycky takový byl, Toma nezměníš. Jestli ho chceš, tak ho ber takovýho, jaký je, jinak se utrápíš.“ Stáli s Gustavem vedle sebe a pozorovali Toma, který s Laurou nepokrytě flirtoval, a Georga, který jim křenil. „Já to nevydržím.“ Gustav povzbudivě stiskl Billovu paži. „Musíš, nechceš přece, aby se všechno profláklo. Na to´s měl myslet dřív, než sis s ním začal.“ Bill cítil čiré zoufalství. Tomovo chování ho tolik bolelo, tak krásně se na ni usmíval…

„Mohli bychom se někdy vidět?“ zeptala se tiše Laura Toma, když se kluci loučili. Tom se na ni usmál, šibalsky povytáhl obočí, ale neodpověděl. Opatrně se rozhlédla, jestli se nikdo nedívá, a vtiskla Tomovi do ruky lístek s jejím jménem a telefonním číslem. Přitom se jemně dotkla jeho ruky. Tom zastrčil lístek do kapsy, aniž by mu věnoval jediný pohled. „Zavoláš?“ zeptala se dychtivě. Přikývl a s úsměvem ji lehce cvrnknul do nosu. Stála mezi dveřmi a dívala se na jeho vzdalující se postavu. Stejně nezavolá. Znám tyhle typy. Ach jo, proč ale zrovna tihle kluci musej´ bejt tak pěkný?

„Tohle si pro příště odpustíš, jasný?“podal si ho David, jen co se přiblížili k autu. „Co je zas?“ ohradil se Tom. „Myslíš, že jsem slepej, že sem neviděl, jak na tebe dělala oči a tobě to dělalo náramně dobře?“ „Vadí ti, že nedělala oči na tebe, co?“ ušklíbl se provokativně Tom. „Tome, buď chceš dělat kariéru v kapele nebo to zabal, s tímhle přístupem to prostě nepůjde. Potřebujete oslovit fanoušky a jak myslíš, že by se jim líbilo, kdyby tě pořád viděli s nějakýma holkama? Mimochodem“ obrátil se i na zbytek kapely „to platí pro všechny. Užívejte si, ale nesmí vás u toho nikdo přistihnout nebo – nedej bože – vyfotit. Je vám to jasný?“ Kluci se na něj mlčky dívali, ale Tom si neodpustil rýpnutí „Takže ideální, když to budeme dělat pěkně mezi sebou v kapele, ne?“ David se po něm otočil: „Ha ha ha, moc vtipný“.

Bill seděl v autě a díval se ven z okénka. Zaregistroval, že si vedle něj sedl Tom, ale ani se po něm neotočil. Bylo mu smutno. Ještě před tím pitomým rozhovorem to vypadalo tak nadějně a stačí pár hodin a jsme zase na začátku. Gustav má pravdu, Tom se nezmění. Nedokáže být bez pozornosti ostatních, já mu nikdy nebudu stačit. Bill párkrát rychle zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu tlačily do očí. Na stehně ucítil Tomovu horkou dlaň. „Co uděláme s načatým večerem?“ zazněl k němu vábivě hlubší hlas. Bill se konečně pohledem odtrhl od okénka, odstrčil Tomovu ruku a tiše pronesl „Nevím, co budeš dělat ty, ale já jedu domů.“ Tom se mlsně pousmál „A můžu tě doprovodit?“ „Nemyslím, že by to byl dobrej nápad. Chci bejt sám.“ Tom se zarazil. V očích mu hněvivě blýsklo. „Máš domluveno něco s někým jiným? S Davidem?“ Bill jenom překvapeně vyvalil oči. „Co blázníš? Proč zrovna s Davidem?“ „Myslíš si, že jsem slepej? Mě David nikdy na večírek nezval, nikdy mi neřekl, že vypadám fantasticky, ani žádnou jinou poklonu jsem od něj nikdy neslyšel. Tak se nedělej… Spíš s ním? Je lepší než já?“ Bill nechtěl uvěřit, že to, co mu Tom říká, se mu jen nezdá. „Ty ses naprosto zbláznil. Na tohle téma se s tebou vůbec bavit nebudu.“ Snad chtěl ještě něco říct, když zepředu uslyšel Davidův hlas. „Tak Bille, seš doma.“ „Jo, díky. Mějte se.“ Bill popadl svoji tašku, na Toma se ani nepodíval a hlučně zabouchl dveře od auta. V zádech cítil Tomův naštvaný pohled. Rychlými kroky zamířil domů, odemkl, tašku odhodil daleko od sebe. Posadil se na sedačku v obýváku a v hlavě mu pořád zněla Tomova slova. Žárlí, on žárlí. Já ho vůbec nechápu. Flirtuje s tou příšernou moderátorkou a zároveň mě obviňuje, že ho podvádím. Kdo z nás dvou je normální?Nebo jsme se už zbláznili oba?

Zničeně vstal a šel do kuchyně, dal vařit vodu na čaj. Ještě tu někde musí bejt kousek toho borůvkovýho koláče. Přece ho Tom nesežral celej… Hmm, vypadá to, že mám smůlu. Ach jo, to je dneska den… S hrnkem plným voňavého zeleného čaje se uvelebil na sedačce před televizí. Jééé, slíbil jsem přece mámě, že jí zavolám, až to skončí. Zkontroloval čas na displeji mobilu, ještě by nemusela spát, uvidíme a vytočil známé číslo. „Ahoj mami, tady Bill. Tak jak se ti to líbilo? … Co? To je fakt pech… Zkusím se zeptat Davida, jestli by nesehnal záznam. Jo, jasně… hm. Tak se měj. Ahoj.“ Zamyšleně držel v dlani malý přístroj, dneska samá smůla, poprvý jsem v televizi a u nás je bouřka a nejde elektrika. Máma na nás byla tolik zvědavá, vyprávěl jsem jí o kapele, chtěla kluky vidět. S povzdechem odhodil telefon na stolek a napil se čaje. Bezmyšlenkovitě se natáhl po ovladači a pustil televizi. Přehodil přes sebe deku a užíval si klidu. Netrvalo dlouho a usnul.

…………..

Styl, jakým za sebou Bill zabouchl dveře od auta, v Tomovi probouzel pocit, že právě dostal facku. „Co mu zas je?“ ozval se Georg ze svého místa a otočil se dozadu na Toma, který se na sedačce rozvaloval sám. „Nevím,“ odsekl. Georg zakroutil hlavou, znal Toma a věděl, že když je naštvaný, je lepší se mu do cesty neplést. „Tak se mějte,“ rozloučil se Georg za chvíli, když auto zastavilo před jejich domem, a vystoupil. Tom si ho nevšímal. Užíral se představou, že jen co je David rozveze domů, pojede za Billem. Představa jejich nahých propletených těl ho doslova doháněla k šílenství. Pro něj naprosto nové pocity. Je možný, že by spolu něco měli? Co o něm vlastně vím? Se mnou na to šel dost rychle, tak proč by si to nemohl rozdávat i s Davidem? Pohledem zabloudil k tmavé hlavě na přední sedačce. Co na něm vidí? Vždyť já jsem přece mnohem lepší! … Nebo ne?

„Tome, … tak Tome, slyšíš mě? Nechceš někam zajít? Není ještě tak pozdě.“ Gustavův hlas vytrhl Toma z jeho naprosto šílených představ. „Co? Ehm … ale jo, potřebuju se trochu provětrat… Hej, Davide, zastav nám tady. Ještě se s Gustym projdeme pěšky.“ Tmavovlasý muž se po nich pochybovačně ohlédl. „Tome, je ti dobře?“ „Jo, Davide, nemusíš se starat. Cítím se skvěle.“ Práskl dveřmi. Chladivý večerní vzduch se opřel do jeho horkých tváří.

„Chováš se jako pitomec. “ pronesl tiše Gustav, zatímco Tom se díval za odjíždějícím vozem. „Já? Já že se chovám jako pitomec?“otočil se Tom ke Gustavovi. Upřeně se na sebe dívali a navzájem se snažili odhadnout toho druhého. „Pojď, trochu se projdeme, pokecáme.“ vyzval ho konečně Gustav a nabral směr k městskému parku. Přemýšlel, jak začít. Vytušil, že Tom teď prožívá hodně náročné období a přece jen to byl jeho dlouholetý kamarád, nechtěl ho nechat, aby se v tom plácal sám. Nakopl šišku, která se mu připletla do cesty. „Jak jsi na tom s Billem?“ Tom se už sice trochu uklidnil, ale jakmile si vzpomněl na Billa, adrenalin byl zase zpět. Ty jeho oči, když je vzrušený, jsou tak tmavé … Když mě svádí, jsou v nich miliony jiskřiček… Co když se stejně dívá i na Davida? Dost!!! Tohle musí přestat. Musím to skončit. Přece to měl být jenom flirt, jednou a dost, nějak se to zvrhlo …

„Cos to říkal?“ „Ptal jsem se, jak seš na tom s Billem.“ „V pohodě.“ „Určitě?“ „Jo, je to v pohodě. Nedělej si starost.“ Gustav se zastavil a zadíval se na něj. Tomův profil se rýsoval na pozadí stmívajícího se města, které se pomalu nořilo do umělého nočního osvětlení. Dlouhé řasy se chvěly, plné rty pevně sevřené. „Tome, přede mnou si nemusíš na nic hrát. Já tě přece znám. Já vím, že jsi úplně jiný, než se tváříš navenek. Chci ti pomoct, Tome.“ Posadili se na blízkou lavičku a tiše se dívali do houstnoucí tmy. Uběhlo hodně minut, než se Tom konečně odhodlal promluvit.

„Myslíš si, že by byl schopný mě podvádět?“ „Co blbneš?“ „Myslím, že třeba nejsem jediný, s kým to táhne.“ Gustav nevěřícně zakroutil hlavou. „Zas tak dobře ho neznám, ale nemyslím si, že zrovna on by ve vašem vztahu byl ten, kdo má blízko k nějakému sklouznutí.“ Tom se předklonil a zapřel se lokty o kolena. Hlavu svěsil mezi ramena. Mlčel. „Tome, proč jsi si s ním vlastně začal? Měl´s přece vždycky tolik holek …“ „Nevím, Gusty, fakt nevím. Prostě …Od první chvíle, co jsem ho uviděl, jsem ho chtěl. Bylo to silnější než já. A vlastně to trvá pořád. Holky se mi sice pořád líbí, rád se na ně dívám, ale nevzrušujou mě tak jako dřív, rozhodně se mnou nedělají to co Bill. Po tom, co jsem ho poznal, chci jen jeho. Chci ho, pořád. Chtěl jsem to skončit, ale asi to nedokážu. Neskutečně mě přitahuje. Pořád mě nutí na něj myslet, když s ním nejsem, musím si představovat, co asi dělá, co bych s ním mohl dělat…“ „Tak proč mu ubližuješ?“ „Já? Já mu ubližuju? A čím prosím tě?“ Gustav se zasmál. „Ty seš tak natvrdlej. Proč mu neřekneš to, cos řekl teď mě? Vsadím se, že to neví.“ „To přece … musel vycítit.“ „Aha, asi tak jako ty jsi vycítil, že tě podvádí, ne?“

„Dneska jak ses měl k tý Lauře, tos taky docela podělal. Jak myslíš, že mu bylo?“ Tomův udivený výraz mluvil za vše. „Ale já přece nic špatnýho nedělal. Ani jsem se jí nedotkl.“ „Když tě někdo má rád, tak mu můžeš ublížit i jinak, než že tě uvidí osahávat někoho jinýho.“ Tom vypadal fakticky jako hromádka neštěstí. „Co mám dělat?“ „Teď se hlavně koukej sebrat, vykašli se na to, jestli tě Bill podvádí nebo ne. Prostě za ním jdi a řekni mu to, na co on čeká a čeho ty se pořád bojíš.“ „Ale … já … co mu mám vlastně říct?“ Gustav už se musel smát nahlas. „Že ses do něj zamiloval přece!“ Tom se po něm jen smutně podíval. „Tobě se to řekne …“

autor: Michelle M.