Erfüllende Träumen I 15.

Nenechal ho domluvit a hněvivě se přitiskl ke studeným rtům. Skousl jeho dolní ret, přejel po něm zuby. Bill se mu jediným pohybem vysmekl. „Pusť mě, slyšíš?“ Tomovy ruce ale byly rychlejší. Obratně si přidržel jeho tělo a posunul horké rty na bledý krk. „Nepustím, patříš jenom mě. Nikdo se tě nebude dotýkat, jen já …“ Jemná kůže začala pod prudkým dotekem téměř okamžitě nabírat sytě červenou barvu. „Tohle bolí, Tome. Nech mě.“ Zkoušel se znovu vyprostit, ale bezúspěšně. Zlost dodávala Tomovi mnohem větší sílu, než měl ve skutečnosti. Nevěnoval žádnou pozornost Billovým prosbám. Bill rezignoval, podvolil se a nechal ho, ať si s ním dělá co chce. Poznal, že dokud bude jeho mysl ovládat vztek a chtíč, nemá cenu pokoušet se cokoli vysvětlit.

Tom byl natolik zaslepený žárlivostí, že nevnímal, že v rukou svírá pouze strnulé tělo bez jakékoli známky touhy a dál pokračoval v jeho plenění. Prsty mu zarýval do ramen a do zad a zuřivě pokrýval dravými polibky každičkou část odhalené kůže. „Bille …“ neudržel se a zasténal. Měl dost práce se ovládat, aby si Billa nevzal hned. Hněv a vzrušení se mísily v jeho těle a vytvářely naprosto smrtelnou kombinaci. Tolik vzrušený nebyl snad nikdy v životě. Nedočkavě zajel rukou pod Billův mokrý ručník. Teprve když ucítil, že na Billově těle není patrné žádné vzrušení, uvědomil si, co vlastně dělá.

Bylo to jak ledová sprcha. Vyděšeně ustoupil o krok dozadu. Proboha, vždyť já bych snad byl schopnej si ho vzít násilím, ublížit mu… Tohle přece nejsem já, tohle bych nikdy neudělal. To jsem nechtěl. Bille, proč to dělám? Pomoz mi!

„Bille, já … promiň. Tohle se nemělo stát.“ Bill se stále opíral zády o zeď a neproniknutelným pohledem si Toma měřil. Rozechvělou rukou si Tom přejel po čele. Cítil se strašně hloupě. Přece sem šel kvůli něčemu úplně jinému. Bál se na Billa podívat, bál se, že tohle bude konec, tolik se bál. „Proč Tome? Proč jsi to udělal?“ zeptal se Bill nejistým hlasem. Tom ztěžka dosedl na kraj křesla. „Viděl jsem Davida, myslel jsem, že …“ Nedopověděl, hlas se mu zlomil. Oba mlčeli. Nakonec to byl Bill, kdo udělal první krok. Odlepil se od zdi a popošel těch několik metrů, které ho dělily od Toma. „Co sis myslel? Že jsem s ním spal?“ Odmlčel se, ale vzápětí pokračoval. „Tome, já vím, co chci a nevyspím se s ním jenom proto, že k tomu mám příležitost.“ Nechápal sám sebe, klidně bych mu teď mohl říct, že už ho nechci nikdy vidět… ale já to neudělám.

Nemůžu se na něj vykašlat, ačkoli mi skoro zlomil ruku, prostě nemůžu. Jsem blbej… ale já tohohle žárlivýho blázna miluju. A co je nejhorší, já ho chápu. Sakra, kdyby byl aspoň trochu jinej. Proč si musíme být tak podobní? Proč mu rozumím i beze slov? „Čeho se pořád bojíš?“ zeptal se tiše, ale na odpověď nečekal. Velmi něžně Toma objemul, přitiskl si jeho rozpálené čelo na své rameno a konejšivými pohyby ho hladil po vlasech. „Vždycky tu budu pro tebe, ať se stane cokoli“, zašeptal a Tom se k němu vděčně přitiskl.

„Bille?“ vydechl po chvíli, kdy sbíral veškerou odvahu, kterou v sobě našel. „Vlastně jsem ti ještě nestihl říct to, kvůli čemu jsem přišel.“ Opatrně zdvihl hlavu a nejistě se zadíval do těch tmavých očí, ve kterých teď viděl všechno to, co do té doby vidět nechtěl. „Nechci ti ublížit, ačkoli se bojím, že se to stane. Proto se snažím to zatlačit co nejhlouběji, ale prostě … nejde to … Bille … zamiloval jsem se do tebe a nechci tě ztratit … teď … když vím, co to je láska. Problém je, že mám pocit, že nás to zabije. Oba.“ Tak a je to. Je to venku. Vím, že se mi nevysměje, ale přesto cítím divný chlad, který jako by mi stoupal od kotníků do celého těla. Je to strach, strach z toho, co bude dál. Nemůžu bez něj být, jestli o něj přijdu, můj svět se zhroutí.

Drželi se za ruce a dívali se navzájem do očí, únavu vytěsnila všudypřítomná touha. Pokolikáté už? Nikdy jsem si nemyslel, že existuje taková fyzická přitažlivost. Dotkne se mě a moje tělo se rozpadá na drobné kousky, které znovu skládá dohromady. Umírám, abych znovu povstal jako Fénix z popela. Vytváří z mého těla nového člověka a já to pokorně přijímám. To on do mě vdechuje život a já vím, že bez něj už nikdy nebudu celý.

„Na co myslíš?“ V Tomově hlase nebylo ani stopy po předchozích emocích. „Vzpomínám na chvíli, kdy jsem tě poprvé uviděl. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled.“ Vědoucně se usmál, ale oponoval. „To je nesmysl. Láska na první pohled neexistuje.“ „Ale existuje, nevěříš mi? Já sám jsem toho přece důkazem.“ „Ne, Bille, ty jsi důkazem toho, že mezi dvěma lidmi může přeskočit jiskra v první vteřině, co se potkají. Ale to není láska.“ „Ty seš takovej cynik. Jak tohle můžeš říct?“ „Nejsem cynik, jsem realista. Já vím, co je pomíjivé vzrušení a je mi jasné, že se to nedá srovnat s tím, co spojuje nás dva…“ Zdvihl se na loktech a se zájmem sledoval Billovu hlavinku, jak mizí pod dekou. „Bille? To spojení jsem myslel jenom obrazně … nemyslel jsem tím tvoji sladkou pusinku, i když … to … hmmm, Bille, tohle se mi líbí … Bille!“

Všechny filozofické úvahy zmizely z Tomovy mysli v jediné chvíli a jediné co vnímal, byl dráždivý dotek Billových rtů kdesi v dolní části jeho těla. Slastně zvrátil hlavu nazad a vydechl. Bill si skutečně dával záležet. Černé vlasy rozprostřené po Tomově břiše hladily jemnou kůži a posouvaly se podle toho, jak jejich majitel pohnul hlavou. Dlouhé hbité prsty hnětly úzké boky a ústa nekompromisně směřovala k nejcitlivějšímu místu toho nádherného těla, naplněného až po okraj touhou a smyslností, která z něj vyzařovala na míle daleko. Bill ji cítil. Od první chvíle dráždila jeho citlivé smysly. Od první chvíle snil o tom podmanit si jej a nyní se mu to podařilo. Tom byl naprosto jenom jeho. Nebyl tu nikdo jiný. Mohl se ho svobodně dotýkat, šeptat mu sladká slůvka a milovat se s ním… Kdykoli chtěl. Bylo to víc než čekal.

Chvění Tomova těla pokrytého drobnými kapkami slaného potu prozrazovalo, že už nebude dlouho trvat a jeho vzrušení dosáhne toužebně očekávaného vrcholu. Drobné polibky a občasný dotek ostrých zubů na místě, kde na bocích vystupovaly kyčelní klouby, nutily jeho tělo k prudkým pohybům pánví. „Bille … prosím …“ S úsměvem přejel špičkou jazyka po heboučkém vrcholku a zatímco zintenzivnil pohyby zápěstím, neubránil se občasném lehouninkému kousnutí. Ne zuby, ale pouze rty, aby to nebylo bolestivé, ale přitom dráždivé. To už bylo na Toma příliš. Jeho vydrážděné tělo se vzepjalo v křeči a břicho zasáhla sprška bělavé tekutiny. Bill jej ještě chvíli svíral v ruce a díval se, jak se Tom pomalu zklidňuje. Opatrně položil jeho drahocenný poklad na mokré břicho, s úsměvem se natáhl pro papírový kapesníček a přitiskl jej Tomovi na břicho.

Tom se mezitím už úplně vydýchal a pobaveně sledoval Billovo počínání, jak jemně odstraňuje lepkavou tekutinu z jeho těla. „To byla zase porce“, Bill se tvářil tak soustředěně, až Tom vyprskl smíchy. „Tváříš se, jako když se učíš novej text!“ „Cože? Novej text?“ „Jo, novej text. Vzornej Billík se učí něco nového.“ Tomovo tělo se otřásalo v návalech smíchu. „Jen počkej …“ Prásk. Na Tomově rozesmáté tváři přistál polštář. Strhla se obrovská bitka. „Odvoláš to?“ „Ne. Neodvolám.“ „Budeš trpět…“ Billovi se podařilo vyhoupnout se na Toma, koleny mu držel předloktí u těla, takže se nemohl bránit, a hbitými prstíky přejížděl po jeho žebrech. „Uááááááá, Bille, nech mě… néééé … já umřu.“ Tom se kroutil jako had, ale nepodařilo se mu Billa setřást.

Bill trestal Toma snad za všechny prohřešky, kterých se Tom od začátku jejich vztahu dopustil. A že jich bylo! Když konečně usoudil, že už má Tom dost, uvolnil mu ruce a svezl se tělem vedle něj. Tom zničeně ležel na zádech, prudce dýchal a jeho tělo se chvělo. „Miluju tě,“ zašeptal najednou Bill. Ležel na boku, hlavu podepřenou rukou, pozoroval Tomovu tvář a čekal, nikoli s napětím, ale naopak neobyčejně klidný. „A já tebe, lásko.“ Tom se k němu otočil čelem a silně ho objal. Tiskl se k němu, jako dítě k oblíbené hračce, kterou mu chtějí vzít. Bill téměř nemohl dýchat, ale vůbec mu to nevadilo. Pro Toma by zemřel.

……………

Následující dny byly nejkrásnější v Tomově dosavadním životě. Otec znovu odjel a jemu nic nebránilo trávit veškeré volné chvíle s Billem. Změna, která se s ním udála, byla zjevná všem v jeho okolí. Radost a štěstí, které se usadily v jeho očích, nemohly nikoho nechat na pochybách, že Tom Kaulitz našel konečně smysl svého života, našel někoho, pro koho byl naprosto výjimečný, kdo mu oplácel obrovské množství citu, které se za léta osamění v jeho duši nahromadilo, kdo chtěl žít jen pro něj.

Kromě Gustava o jejich vztahu nikdo nevěděl, své štěstí si úzkostlivě střežili, i když Billovi neunikly Davidovy občasné tázavé pohledy.

autor: Michelle M.