Erfüllende Träumen I 3.

Vysadili doma Gustava, Georga a naposledy zastavilo auto před domem, kde bydlel Tom. Vystoupili z auta, rozloučili se s Davidem a Tom začal hledat klíče. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec je našel a odemkl domovní dveře. Bill se rozhlížel po osvětlené široké ulici. Místo se mu líbilo. Dýchalo z něj velkoměsto, i když v tuhle noční dobu byla ulice téměř prázdná. Vystoupali po schodech do třetího patra, aniž by na sebe promluvili. Tom odemkl dveře a vešel dovnitř. Po paměti nahmatal vypínač a rozsvítil. Prostor okamžitě ozářily desítky bodových žárovek rozmístěných pravidelně po stropě velké haly. Bill obdivně vydechl. „Pane jo, to je ale místa. Kolik vás tu bydlí?“ „Jenom já a otec. Většinou.“ Odpověděl Tom suše. „Jak většinou?“ „No prostě tu občas otec někoho má nebo taky já.“ „Ty nemáš mámu?“ „Ne“, odsekl. Nechápal, proč je na Billa najednou nepříjemný. Byl mu sympatický, hodně sympatický, ale něco mu na něm nesedělo. Cítil, že s ním je spojeno nějaké tajemství, a toho se bál.

„Tady je koupelna, támhle záchod, kuchyně je hned za rohem. Budeš spát v pokoji pro hosty. Ten je hned vedle mého pokoje.“, ukazoval Tom novému kamarádovi rozmístění jednotlivých místností v bytě. Bill se zvědavě rozhlížel. Byt se mu líbil, byl velmi moderní, úplně jiný než jejich domek v Magdeburgu. Bylo z něj znát, že peníze nehrály při jeho zařizování žádnou roli. Na druhou stranu z něj čišel chlad. Něco tu chybělo. Chybělo tu teplo, které vyzařuje z míst, kde jsou lidé šťastní a kde se cítí v bezpečí.

Bill právě prováděl večerní hygienu v koupelně a přemýšlel, jestli si má dát ještě sprchu. Tolik spokojený se necítil už hodně dlouho. Nemohl uvěřit tomu, že ze dne na den se dostal z Magdeburgu do Berlína a už zítra začne zkoušet s opravdovou kapelou. Už zítra. Když vylezl na chodbu, uslyšel z Tomova pokoje zvuk kytary. Chvíli jen stál před zavřenými dveřmi a poslouchal. To není možné! Byl to nápěv, který slyšel, když ho napadla ta dvě slova. Rette mich! Opatrně zaklepal. Melodie okamžitě ustala. „Dále“, uslyšel Tomův hlas. „Neruším tě? Slyšel jsem, že ještě hraješ. Můžu na chvíli k tobě?“ „Jo, jasně“, odpověděl Tom a odložil kytaru na postel vedle sebe. „Nepřestávej, prosím, zahraj to ještě jednou.“ Tom se usmál, jemně vzal do ruky kytaru a znovu začal vybrnkávat smutnou melodii. „Má to slova?“ zeptal se Bill rozrušeně. Tom jenom mlčky zakroutil hlavou. „Já myslím, že má“ zašeptal Bill a tiše začal zpívat:

Nemohli tomu uvěřit. Ta slova přesně seděla do melodie, kterou Tom hrál. Když Bill skončil, zářil jako sluníčko. Jeho první písnička, která má přesně tu melodii, kterou si ke slovům představoval. Tom byl nadšený. „David tomu nebude věřit, až mu to zítra předvedeme. Teda… nezapomeneš ta slova do zítra, že ne?“ „Nezapomenu, neboj se. A i kdyby, napsal jsem si je. Včera večer.“ Tom se zarazil. „Včera večer?“ „Jo, včera večer. Když jsem seděl doma a koukal z okna. Najednou jsem je uslyšel v hlavě. Nejdřív melodii a pak se objevila slova a šlo to úplně samo“. „To není možný, mě ta melodie taky napadla včera večer. Jen tak, z ničeho nic, úplně sama“. Chvíli se na sebe dívali. Ani jeden nevěděli, co na tuhle zvláštní náhodu říct. „Asi bysme měli jít spát, ráno musíme vstávat a čeká nás dlouhý den“, prolomil ticho Tom. Bill pokýval hlavou a s přáním dobré noci šel ke dveřím. Ve dveřích se zastavil, věděl, že ho Tom sleduje zkoumavým pohledem. Otočil se. „Tome, děkuju za všechno. Moc to pro mě znamená“, a odešel do svého pokoje.

Lehl si do měkké postele a sledoval obrazce, které na stropě vytvářela světla aut projíždějících po ulici. Nemohl usnout. Stalo se toho tolik. Jeho nejdůležitější den v životě. A od teď bude všechno jinak. Byl zvědavý, co se mu bude zdát, protože znal pověru, že co se zdá první noc na novém místě, to se pak vyplní …

…………………

… Slunce se opíralo do Billových nahých zad a z dálky doléhalo šumění vody.

Ještě napůl spal, ale uvědomoval, že někdo shrnuje deku, kterou měl přes sebe napůl přehozenou. Přes jeho páteř přejela rozpálená dlaň. „Hmmm“, zavzdychal, když tlak dlaně zesílil. Pak ucítil i druhou dlaň, dotýkající se jeho boků. Bylo to neskutečně vzrušující. I když už byl úplně probuzený, neotvíral oči. Vychutnával si něžné laskání. Rozechvělá ruka mu odhrnula z krku černé vlasy a na hebkou kůži se přitiskly měkké rty. Dráždivě se otíraly o Billovu kůži, dokud znovu nezasténal. Přes obličej mu padaly těžké spletené prameny světle hnědých vlasů. Cítil druhé tělo, které se k němu žádostivě tiskne. Cítil jeho vzrušení blízko svého zadečku. Tušil, co bude následovat. Žár prostupoval i jeho tělem, nechtěl na nic čekat. Shrnul si prádlo co nejníž, natáhl ruku a nedočkavě se přitiskl k úzkým bokům. Ucítil nejprve nepříjemný tlak, dotkl se rukou svého vzrušení a pevně stiskl oči. Jeho ucho ovanul horký dech … Z dálky k němu doléhala slova, kterým nerozuměl …

Bill se zprudka posadil na posteli. Srdce mu bušilo jako o závod. Zdálo se mi o něm. Byl to tak živý sen. Nadzvedl trochu deku a zjistil, že ten živý sen zanechal na jeho těle nápadné stopy. Od dveří se ozvalo odkašlání. Otočil hlavu za tím zvukem a spatřil Toma jenom ve spodním prádle se zubním kartáčkem v ruce. „Ahoj, tak jak ses vyspal?„ usmál se mile na Billa. Bill jenom polkl. Pohled na polonahého Toma s rozpuštěnými dredy mu na klidu nepřidal. Nevěděl, co dělat, protože z postele rozhodně v tomhle stavu vylézt nemohl a dokud bude Tom v pokoji, tak se to ani nezlepší. Rozpačitě se podrbal v rozčepýřených vlasech „Jo, spalo se mi fajn.“ „To si myslím“, zasmál se Tom a odešel zpátky do koupelny. To myslel jak? Proboha, snad jsem něco neříkal ze spaní nebo dokonce něco horšího.

Oblékl si džíny a tričko a vydal se do koupelny. „Nebude ti vadit, když se připojím?“ zeptal se pro jistotu Toma. Koupelna byla dost prostorná, dokonce se dvěma umyvadly, takže místa bylo dost pro oba. „Ne, klidně pojď“. Bill cítil, že si ho Tom zvědavě prohlíží. „Nezdá se ti, že jsme si docela podobný? Takhle když nejseš namalovanej, to je docela poznat“, pronesl z ničeho nic Tom. Stáli před velikým zrcadlem a pátravě si prohlíželi tvář toho druhého. „To se ti jenom zdá“, vyhodnotil za chvíli situaci Bill. Musel uhnout před jeho pohledem, Tom ho tolik přitahoval, že se bál, že udělá něco, čeho by později litoval. Rychle si vyčistil zuby a oči obtáhl černou tužkou, rty přetřel bezbarvým leskem. Vlasy vykartáčoval a trochu přestříkal lakem a zálibně se na sebe usmál do zrcadla. Celou dobu ho Tom pobaveně pozoroval. „Teda, nechci nic říkat, ale tohle tady v té koupelně ještě žádný kluk nedělal. A to tyhle zdi zažily už hodně věcí“, dodal ještě dvojsmyslně. Bill rychle zamrkal načerněnými řasami. On mě snad provokuje. Netuší, co se mnou dělá, když tu stojí tak blízko, skoro nahý. Postoupil k němu o krok blíž. Přiblížil svoji tvář, že se téměř dotýkala té jeho. Cítil se jako posedlý. Oči mu temně žhnuly potlačovanou vášní. Zaregistroval, že Tomův hrudník se zdvíhá rychleji než předtím, jeho dech se prohloubil. To mu dodalo odvahu. Jejich rty dělily už poslední centimetry. Billův pohled se k nim stáčel čím dál častěji. „A co se tady dělo?“, zašeptal nevinně a smyslně se zadíval do Tomových očí. Chvíli ho tímhle postojem provokoval a pak – jako kdyby se nic nedělo – od něj odstoupil a s úsměvem z koupelny odešel.

Tom stál na stejném místě ještě docela dlouhou dobu. Cítil, že jeho prádlo je napnuté k prasknutí. Takhle mě snad ještě nikdo nenažhavil. Bez jediného doteku. Bez rozmýšlení ze sebe stáhl trenky a vlezl do sprchy. Ani se nemusel moc snažit. Stačilo jen několik rychlých pohybů a jeho napětí konečně povolilo. Nechal na sebe dopadat studenou vodu, která alespoň trochu ochladila jeho rozpálené tělo. Já přece nejsem na kluky. Vždycky mě přitahovaly holky. Nikdo by nevěřil, že Tom Kaulitz si ho vyhoní ve sprše, protože se mu nějaký kluk podívá do očí. To je nesmysl. Tom usoudil, že to, co se stalo, stalo se v důsledku jeho sexuální abstinence, která trvala asi tři dny. A s tímhle odůvodněním vylezl konečně z koupelny, rozhodnutý přestat abstinovat.

autor: Michelle M.