Erfüllende Träumen I 4.

Před domem už čekalo auto, které je mělo odvézt do studia. Bill se choval, jakoby se nic nestalo, ačkoli dobře věděl, co následovalo po jeho odchodu a dělalo mu to moc dobře. Bylo jen otázkou času, kdy Toma dostane, věděl, že když bude trpělivý, jeho chvíle rozhodně přijde.

Ve studiu na Billa čekalo překvapení v podobě jeho prvního samostatného bytu. Ve stejné budově, kde zkoušeli, byl v podkroví malý byt, který David Billovi pronajal. Billovy věci dorazily včas a seřazené v chodbě čekaly až se jejich majitel rozhodne je otevřít a vybalit. Bill potěšeně konstatoval, že matka si dala opravdu záležet, poslala mu snad polovinu jeho pokoje, nezapomněla i na nějaké dobrůtky a dlouhatánský dopis, na co všechno si má dávat pozor a tak dále. Jeho první samostatný byt mu dodal pocit dospělosti. Cítil, že od teď už je definitivně pryč jeho dětství i dospívání, nyní se staví na vlastní nohy a musí přijmout všechno, co je s tím spojené.

………………

První den ve studiu proběhl nad očekávání dobře. Prakticky všechno, co kluci měli v repertoáru, Billovi sedlo. Když Bill a Tom předvedli Rette mich, sklidili ohromnou pochvalu. Z nové písničky byli všichni nadšeni. Bill a Tom ji museli hrát několikrát, měla úspěch a David si gratuloval ke šťastné ruce při konkurzu.

Kluky čekala spousta práce, chystaly se jejich první velké koncerty, zatím jen jako předkapely, ale za začátku to byla ohromná šance a na přípravu už jim zbývalo málo času. Museli zkoušet každý den a každý den znamenal krok v jejich kariéře.

……………………

Už tomu byl přesně týden, co se Bill přestěhoval do Berlína. Jeho nový život se mu strašně líbil, kluci v kapele byli senzační, vše jelo podle plánu. Když od Davida dostal nějaké peníze, vrhl se i na svoji velkou zálibu – nakupování oblečení. Berlín mu nabízel mnohem víc než Magdeburg. Mohl mít cokoli si vzpomněl.

Čekal, že bude víc času trávit s Tomem, ale Tom se mu vyhýbal. Ve studiu bylo vše perfektní, ale když spolu měli zůstat sami, vždycky se pod nějakou záminkou vytratil. Gustav a Georg mu to ale bohatě vynahrazovali. Nepoznal milejší lidi než je dva. Jednou se jich nenápadně na Toma vyptával a dozvěděl se o jeho osamělém životě, věčně zaneprázdněném otci a spoustě holek, které střídá častěji než ponožky. Nikde ani náznak, že by Toma zajímali kluci, ale Bill nebyl slepý. Viděl, co s ním dokázal udělat. Skoro každý den čekala na Toma před zkušebnou nějaká holka. Ani jednou tam nebyla ta stejná víckrát. Bill je vždycky pozoroval z okna a pokaždé to mělo stejný rychlý scénář. Tom ji rychle objal kolem ramen, rychle políbil na ústa a rychle odváděl pryč. Billa bolelo u srdce. Bylo mu jasné, kam jdou a co se bude dít. Trápil se představou, jak se s ní Tom miluje ve svém pokoji. Rozhodně se ale nemínil vzdát.

…………………..

Byl pátek večer. Klukům skončila zkouška v pět. Tom se rychle rozloučil a stejně tak jako v uplynulých šesti dnech, vyšel před budovu, kde zkoušeli, a pozdravil se s blondýnkou, která tu na něj čekala. Rozhodl se pokračovat ve své sexuální kúře tak dlouho, dokud se mu Bill nepřestane plést do snů. Zatím jen objevoval své hranice, co všechno vydrží, ale když se uprostřed noci probouzel, zpocený a nehorázně vzrušený, tušil, že tenhle boj už asi dlouho nevydrží.

Cestou domů k Tomovi blondýnka ani na chvíli nezavřela pusu. Tom ji skoro neposlouchal, jen občas přikývl a doufal, že už to budou mít brzy za sebou. Doma se na ni vrhl hned u dveří. Za hodinu bylo po všem. Technicky to bylo naprosto dokonalé, ale nic při tom necítil. Když s ní skončil a vyprovodil ji ze dveří, zvedal se mu ze sebe žaludek. Stál ve sprše a smýval doteky těch cizích rukou. Nechápal, co se s ním děje. Tohle přece dělal vždycky a většinou se mu to líbilo. Proč je to teď jiné? Proč se cítím jako hadr? Vylezl ze sprchy a kolem boků si nedbale omotal modrý ručník. Došel do obýváku, chvíli se přehraboval v otcově baru, ještě že má otec takové zásoby a když objevil zlatavou desetihvězdičkovou metaxu, zajásal. Vytáhl svoji novou kamarádku z baru, s bouchnutím jej zavřel. Nalil si plnou sklenici a zapadl do hlubokého koženého křesla. Po paměti nahmatal ovladač a pustil v přehrávači cédečko, které tam bylo pro podobné příležitosti vždy připravené. Temná hudba naplnila celý pokoj, cítil, jak prostupuje jeho tělem a jeho smutek prohlubuje víc a víc.

Takhle se Tom utápěl ve svém smutku a neštěstí v posledním týdnu skoro denně. Ráno se cítil mizerně. Na zkouškách z něj sice všechno spadlo, ale jakmile vycítil, že k němu Bill míří a chce s ním mluvit o samotě, musel pryč. Nedokázal by se na něj jen dívat a nedat najevo, jak moc po něm touží.

Z přemýšlení jej vytrhl zvuk mobilu. Neochotně po něm natáhl ruku. „Prosím,“ ohlásil se, protože číslo na displeji mu nic neříkalo. „Ahoj Tome, tady Bill. Neruším?“ „Co … Bille? Ne, nerušíš. Děje se něco?“, zeptal se přiškrceným hlasem. „Ne, neděje. Vlastně jo, děje. Je pátek večer a mě je smutno. Můžu se na chvíli zastavit?“ Tomovo srdce začalo bít o poznání rychleji. Po chvilce ze sebe vydoloval „Jasně, přijď. Budu rád.“ Vycítil, že se Bill usmál. „Dobře“. Jen co skončil hovor, ozval se zvuk zvonku ode dveří. Tom nechápavě odvrátil pohled od telefonu a pomalým, nejistým krokem šel otevřít. Za dveřmi stál Bill. „Omlouvám se, že jsem tě tak přepadl, ale zavolal jsem alespoň předem, ne?“ Zasmál se uličnicky a už se hrnul dovnitř.

Tom se za ním udiveně podíval. Nějak nestíhal. Příliš mnoho zážitků během chvíle. Šel za Billem do obýváku. „Teda takhle depkoidní atmosféru jsem už dlouho neviděl. Nechala tě?“ Bill přelétl očima skleněný stolek, kde osamocená stála téměř plná láhev metaxy a jedna sklenička. „Ne, to já jen tak. Dáš si se mnou? Klidně si nalej, sklenice jsou v baru. Skončím na sebe něco hodit“. Bill se jen uculil „Dám si s tebou, něco jsem i přinesl … A kvůli mně na sebe nic házet nemusíš“. Tom se tvářil, že to přeslechl a odešel do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře, došel až ke stolu a opřel se o něj dlaněmi, hlavu svěšenou mezi rameny. Cítil, že je to zase tady. Přejel dlaní po svém vzrušení a vydechl. „Bille!“ Nevím, jak to dneska dopadne. Chci ho, tak moc ho chci. Ani si neuvědomoval, že ručník mu leží u nohou a on se rychlými pohyby snaží zbavit svého trápení.

Lekl se, když do jeho ucha promluvil vábivý hlas “ Nechceš s tím pomoct?“ Otočil se. Vteřiny, po které se oba dívali do očí toho druhého, se zdály jako hodiny. Tom dýchal jako při maratónu. Nedokázal čekat. Svlékl Billovi tričko a dlaní pevně přejel po jeho hrudníku. Palcem objel drobnou bradavku. Očekával, že se zachvěje a skutečně se tak stalo. Samolibě se usmál. Nikdy ještě nic neměl s klukem, ale věřil, že to nebude takový rozdíl, jako když byl s holkou. A tam měl zkušenosti víc než bohaté. Konečně nabyl svoji jistotu. Zamířil rukou vzhůru. Přejel linii klíčních kostí a krku. Zastavil se u měkkých rtů, které ho přitahovaly svým dokonalým tvarem. Obkroužil jejich obrys ukazováčkem a zkusil proniknout za hradbu bílých zubů. Šlo to lépe než čekal. Přiblížil svoji tvář dostatečně blízko a nahradil ukazováček hbitým jazykem. Jejich polibek trval nekonečně dlouho. Veškeré zábrany šly stranou. Strhl z Billa zbytky jeho oblečení. Konečně před ním stál nahý. Tom si neodpustil, aby si ho důkladně neprohlédl. Spokojeně přejel dlaní po svém vzrušení, opřel se o stůl a s neskrývaným zájmem si prohlížel Billovo tělo. „Tak se ukaž“, vydechl posléze.

Bill věděl, že jakmile půjde za Tomem, už nebude cesty zpátky. Bylo tak vzrušující vidět Toma, úplně vykolejeného, jak se pokouší sám uspokojit, jen co Bill přišel. Neodolal. Musel to udělat. Tušil, že zkušenost s Tomem překoná všechny jeho dosavadní zážitky. A nemýlil se. Tomovy doteky byly jedinečné. Věděl, kam sáhnout a jaký účinek to vyvolá. Když před ním Bill zůstal stát tak, jak ho pánbůh stvořil, trochu se styděl, na druhou stranu ho to moc vzrušovalo. Věděl, že to, co bude následovat, nebude mít nic společného s láskou. Ale tak moc po Tomovi toužil, že byl ochoten do toho jít i za tuhle cenu.

Odstrčil Tomovi ruku a položil ji na stůl. Shýbl se, dlaněmi přejel po linii Tomova těla od kotníků až k ramenům, na bocích lehce přitlačil. Nenápadně se přitom otřel o jeho klín. Žádný sten ani záchvěv, ale Bill si dobře všiml, že Tomovi zbělely klouby prstů, kterými křečovitě svíral desku stolu. Otíral se svým tělem o jeho. Ruce bloudily po jemné kůži a vyvolávaly stále intenzivnější chvění. Při doteku horkých rtů konečně vyšel z Tomových úst táhlý sten. Bill svými polibky dráždil Tomův krk tak dlouho, až kůže celá zrůžověla, jazykem prozkoumal každičký kout jeho smyslných úst. Když se od sebe odtrhli, Tom maličko zaváhal, ale nebyl by to on, kdyby neudělal vše pro své uspokojení. „Chci tě, Bille … teď a tady. Dovol mi to, bude se ti to líbit, uvidíš …“ Nečekal na odpověď a hbitým pohybem si s Billem vyměnil polohu, otočil ho k sobě zády a donutil ho opřít se o stůl. „Neboj se, uvolni se.“ Dlaněmi uchopil jeho zadeček a chvíli si s ním jen hrál a pak do něj zvolna pronikl. Znal tenhle pocit, už dřív to zkoušel s holkami, které si pozval domů. On má tak malý zadek, že to sevření ani těsnější být nemůže. Pomyslel si spokojeně. Chtěl myslet i na Billovo potěšení, ale v téhle fázi se už nedokázal tak dobře ovládat. Teprve když bouře v jeho těle odezněla a on z něj vystoupil, přitiskl jeho chvějící se tělo k sobě. Něžně ho políbil do vlasů, dlaní sjel k jeho podbřišku. Cítil, že nepříjemné pocity z jejich spojení trochu utlumily Billovo vzrušení, ale zkušenými doteky jej zase napřímil. „Jak to chceš?“ zašeptal se zábleskem nového vzrušení v očích. Bill se celý chvěl. „Já, nevím“. Tom vycítil jeho nejistotu, líbila se mu jeho nezkušenost a čistota. „Co takhle?“ zeptal se provokativně a přejel jazykem po špičce jeho vzrušení. Billovi se zatmělo před očima. „Nebo radši takhle?“ stiskl jej pevně v dlani. Billovi se třásly nohy, že nedokázal stát. Tom ho vysadil na stůl, donutil ho opřít se o lokty, aby viděl, co s ním bude dělat. Opatrně mu skousával jemnou kůži na vnitřní straně stehen a dráždivě pomalu se posouval stále výš. Občas střelil pohledem po Billovi, aby viděl jeho reakci. Jeho oči byly zastřené touhou „To..Tome … už mě …ne-netrap!“ zasténal a zaklonil hlavu. Tom se jen usmál a vzal jej celého do úst. Za chvíli se už Billovo tělo unaveně zhroutilo na desku stolu.

autor: Michelle M.