Erfüllende Träumen II 38.

„Tobě nevadí, že si sem tahá ženský, i když seš tu s ním?“ zeptal se David znechuceně Billa.

Mladší z dvojčat tázavě zdvihlo obočí. „Jak to myslíš?“

„No jak asi… někoho tu má… nebo měl. Copak sis nevšiml, jak vypadá? Ty zarudlý škrábance na ramenou? A je to čerstvý. Ti říkám, že měl před chvílí sex… to poznám.“

Aniž by dokázal definovat proč, cítil David v Billovi spřízněnou duši. Snad proto že se mu svěřil se svým komplikovaným vztahem k Tomovi, dovolil si neovládnout se a nechat své žárlivosti volný prostor.

Bill ztěžka polknul. „Jo… vlastně máš pravdu. Něco jsem možná zaslechl…“ Sklopil oči ke svým rukám, nenápadně se přesvědčil, že mu pod nehty neulpělo ani trochu bratrovy kůže a snažil se uklidnit. Tohle nebyla příjemná situace a rozhodně ne bezpečná. Na druhou stranu to bylo něco, s čím asi měl počítat. Na Tomovi skutečně bylo vidět, čemu se ještě před malou chvílí věnoval, a nebylo divu, že Davida jako jediné možné vysvětlení napadla varianta, že si pozval na návštěvu některou ze svých přítelkyň.

„Nechápu, že si to nemůže odpustit. A vlastně se divím, že vůbec přežil turné… asi si to teď musí vynahradit.“ Davidův hlas zněl lehce posměšně, přitom byl naštvaný… a zoufalý. Ten večer po posledním koncertě, kdy s Tomem seděli spolu u baru a Tom připustil, aby mu David pohladil ruku… ten večer měl pocit, že není všechno ještě ztracené. Na okamžik se mu zdálo, že se Tom snad do někoho zamiloval, ale druhý den si nebyl schopný vybavit, proč ho to napadlo. A jak už to tak bývá, lidský mozek má tendenci odsouvat nepříjemné věci do pozadí a snažit se na ně zapomenout, takže během následných čtyř týdnů David úplně tuhle myšlenku zaplašil a naděje v něm opět ožila.

„Je to Tom, vždyť ho znáš,“ plácnul Bill první, co mu přišlo na jazyk. Bál se, že řekne něco, čím se prozradí. Netrpělivě se ohlížel ke dveřím. Doufal, že se Tom brzy vrátí.

Jejich telepatické spojení zafungovalo. Během pár vteřin se Tom skutečně objevil.

Nedůvěřivě hodil pohledem po Davidovi, Billa přešel bez povšimnutí.

„Tak cos nám přišel říct?“ zeptal se na rovinu.

David se ušklíbl a povzdechl si. Měl sice zkaženou náladu, ale někde hluboko v něm se vynořila připomínka, že jeho role je být jim především manažerem a pracovní vztahy by neměly být narušované jeho neuspokojivým osobním životem. „Jde o ty Maledivy. Měli jste zítra odjíždět všichni čtyři. První týden jste měli mít jen pro sebe a druhý týden se k vám připojí tým, který bude natáčet pár scén ke klipu, který by měl doprovázet první singl. Já přijedu až s týmem, bohužel tam s vámi nemůžu být od začátku.“ Na chvíli se odmlčel, než pokračoval dál. „Problém je, že Georg je nemocnej a může se k vám připojit až za pár dní. Dneska je čtvrtek, zítra jedete…“ počítal polohlasně, „no zřejmě by přijel až v úterý.“ Dvojčata ani nedutala. „A Gustav se rozhodl, že počká na něj, aby neletěl potom sám… takže budete muset jet sami a prostě tam budete muset pár dní přežít. Zvládnete to?“

Dvojčata si vyměnila pohled. Tom hned vzápětí uhnul očima. Bill se snažil ovládnout radost z té nečekané zprávy. Tom dobře cítil jeho upřený pohled, ale stejně dobře věděl, že se nesmí ničím prozradit, proto Billa nemilosrdně ignoroval a zdánlivě lhostejně pronesl: „No jo, co naděláme.“ Tvářil se, jako kdyby ho to ani v nejmenším nezajímalo.

„Takže dneska do studia nemusíme, viď? S klukama už jsi, koukám, mluvil, tak máme volnej večer.“

V Davidovi se znovu zdvihla vlna vzteku. „Volnej večer? No to rozhodně máš!“ vyštěkl možná příliš zbrkle.

„Můžeš mi říct, co zase blbneš?“ neovládl se už ani Tom. „Co tě, sakra, zase žere? Přijdeš sem, hned ve dveřích na mě začneš řvát. Co si o sobě vůbec myslíš?“

„Ty mě štveš,“ vyskočil David vztekle z gauče. „Štve mě tvůj lehkomyslnej přístup, štve mě, jak seš schopnej všechno klidně zničit… jenom proto, že si neumíš nic odříct.“

„Co to kecáš?“ nenechal se Tom obviňovat. „Co mám zničit? Jakej lehkomyslnej přístup? Ti úplně přeskočilo, ne?“

Stáli s Davidem proti sobě jak dva kohouti. David byl vzteky celý rudý ve tváři, jeho modré oči úplně zledovatěly. Upřeně sledoval Tomův obličej.

„Jsi jenom obyčejnej namachrovanej frajírek… sobec, kterýmu je úplně ukradený, jestli někomu ublíží nebo ne!“ Vyštěkl David. Cítil, že to přehání, že říká Tomovi něco, co si ve skutečnosti ani nemyslí… že nedělá správně, když vyvolává konflikt, ale nedokázal to v sobě zastavit.

Tom mu dnes přišel tolik přitažlivý… a vědomí, že se ho před několika minutami dotýkal někdo jiný, kdo směl, komu to dovolil a koho se i on dotýkal… tolik to bolelo, všechno uvnitř něj se bolestí obracelo naruby. V celém svém životě snad nebyl víc zoufalý. Chtěl to, alespoň ještě jednou se ho chtěl dotknout, jediný dotek… aspoň jedinkrát ho mít. Někde hluboko v něm se uprostřed vší té bolesti ozval záchvěv vzrušení. Jen tenký plamínek, který zbrkle vystřelil jeho tělem napříč. Prudce oddechoval, ruce sevřené v pěst… a hltal Toma očima. Jeho pohled se zastavil na pramenu plavých vlasů, který se uvolnil zpod silné gumičky, svazující Tomovy neposlušné dredy v týle. Zatoužil vzít ten pramen vlasů mezi prsty, přiložit ke své tváři…

Tom byl tak ohromený Davidovou nenávistnou reakcí, že v první chvíli nenašel slova, kterými by mohl reagovat. A čím déle se na něj díval, tím jasněji cítil, že to není nenávist, která ho nutí říkat to, co říká… ten sen… Pohledem sklouzl k Billovi.

Všichni tři zřetelně vnímali podivné napětí, které se mezi nimi vznášelo.

„Nechte toho… víš dobře, Dave, že to, co říkáš, je blbost,“ protrhnul dusnou atmosféru jako první Bill. Postavil se mezi ně, jednou rukou se zapřel o Davidovu hruď, tu druhou položil na Tomovo rameno. Chtěl, aby se uklidnili. Hádka byla to poslední, co by mohli potřebovat.

Tom po něm stočil pohled, vpil se do jeho očí. Nemohl popřít, že cítil to vzrušení, kterého byl vzduch v pokoji najednou plný, doslova ztěžkl, byl nedýchatelný. Najednou dostal obrovskou chuť Billa políbit. Ochutnat ty plné rty, které mu už přinesly tolik rozkoše. Bolestně si uvědomil lehkou erekci. Přejel špičkou jazyka po svém piercu a očima sklouzl k Billovým rtům. Billovi se málem podlomily nohy. Uvědomoval si, že jeho tělo se najednou stává vláčným a dokonce se chvěje. Tomovy oči přetékaly touhou. I přes tričko cítil, jak je kůže na jeho rameni rozpálená. Rychle stáhl svou ruku, jako by měl strach, že si ublíží. Snažil se upozornit Toma alespoň pohledem, že je neopatrný, že je vystavuje přílišnému riziku… a zároveň byl připravený splnit všechno, o co ho jeho oči žádají.

Naštěstí se Tom vzpamatoval. Odtrhnul svůj ohled od Billa a vrátil se k Davidovi. Tmavé oči nekompromisně ztvrdly… touha zmizela někde hluboko.

„Tohle si pro příště odpusť,“ zasyčel. Obrátil se na patě a spěšně z místnosti odešel. David i Bill se za ním dívali, teprve prásknutí dveří od jeho pokoje je probralo.

„Já jsem takovej kretén,“ sesunul se David zničeně na sedačku. Rozpálenou tvář skryl v dlaních.
Bill jen stál nad ním a nevěděl, co mu říct. Vlastně vůbec nevěděl, co dělat. Vyděsilo ho, jak blízko prozrazení před malou chvílí byli. Pořád znovu a znovu si vybavoval Tomův žádostivý pohled. Prožíval ho stejně intenzivně jako předtím. Horko se přelévalo jeho tělem… musel se posadit, aby neprozradil, jak se mu třesou kolena.

Váhavě poplácal Davida po zádech. „Nech to bejt.“

David k němu zdvihl obličej a Bill v něm mohl číst nefalšovaný smutek. „Nevím, co to do mě vjelo… prostě když jsem ho viděl v těch dveřích a poznal jsem, že se s někým chvíli předtím miloval, bylo mi hrozně. Vážně. To byl tak hroznej pocit…“

Bill se pousmál. „Ty žárlíš.“

„Já?“ vypoulil na něj David oči. „To je nesmysl. Já nežárlím.“

„Ne, tak to není žárlivost,“ pronesl Bill s vážnou tváří. „Když myslíš…“

„Musím jít.“ Nečekaně stroze David vyskočil. Na stůl hodil dvě podlouhlé obálky. „Tady máte letenky na zítra a ubytovací poukazy. Na letišti buďte nejméně o hodinu dřív, na místě vás bude čekat auto. Kdyby něco, je tam telefon do hotelu, umí dokonce německy, takže byste neměli mít problém. Dávejte na sebe pozor. Tak se měj, Bille.“

„Měj se,“ zopakoval po něm Bill a zakroutil hlavou. Čeho já se dneska ještě dočkám?

autor: Michelle M.