Erfüllende Träumen II 40.

Čtyři dny, které měla dvojčata strávit na ostrově sama, utekly tak strašně rychle, že když se jich jejich kamarádi po příjezdu ptali, jak se měli a co celou dobu dělali, jen se po sobě rozpačitě podívali a mlčeli.

Celá čtyřka seděla právě na terase před hotelem, před sebou pestrobarevné koktejly ozdobené exotickým ovocem. Bylo to neobvyklé vědět, že je pár dní po Vánocích, a přitom sedět v krátkých kalhotách a v tričku na terase hotelu a dívat se na slunce zapadající daleko na obzoru do klidné modrošedé vodní hladiny… Probírali všechno, Vánoce, dárky, rodiče, společné kamarády… vždyť se neviděli téměř měsíc, rozhodně bylo co dohánět.

Gustav vyprávěl Billovi o nových paličkách, které našel pod stromečkem. Bill vypočítával módní doplňky a kosmetické prostředky nově nabyté z fondu Ježíšek s.r.o.

Georg zklamaně svěřil Tomovi, že jeho nový objev, který si předpřipravil ke sblížení před tím, než odjeli na podzimní turné, si mezitím našel někoho jiného.

„No jo, ženský,“ uzavřel celou anabázi zkušeně Tom. „Co jinýho od nich můžeš čekat?“

„A nezabralo ani to, že jsem byl v televizi,“ nechápal Georg. „Pochopíš to? Člověk by řekl, že tohle musí zabrat a ono houby.“ Ačkoli byl o dva roky starší než jeho dredatý kamarád, v těchhle otázkách mu zcela podléhal.

„Vykašli se na ni, Geo,“ pozdvihl Tom svoji do tří čtvrtin plnou sklenici. „Budou lepší, bude jich víc a nebudeš vědět, kterou by sis měl vybrat. Věř mi.“ Světácky na něj mrknul a energicky třísknul svou sklenicí o tu jeho.

Bill se při ostrém zvuku srážejícího se skla pátravě podíval po zbylých dvou členech kapely. Tom mu pohled oplatil a v jeho očích zahlédl láskyplné pohlazení. Úplně ho zahřálo na duši.

Mezitím Georg pokračoval.

„A co ty, Tome? Tak se přiznej,“ spustil, „která to byla tentokrát? Zase jsi oslavil příchod nového roku pořádným sexem?“

Tom položil svoji sklenici na stůl a nervózně zamíchal ledové kostky brčkem. „Ehm… já…“ Očima rentgenoval dřevěnou desku stolu. Střežil se toho, aby se podíval na Billa. Pořádný kopanec do holeně ho k tomu ale přinutil. Billovo obočí se téměř ztrácelo ve vlasech a zlostně stažené rty sebou vztekle škubly.

„Ale? Tak o tom jsi mi ještě nevyprávěl,“ poznamenal ironicky. „Tak sex na Silvestra… podívejme se, to je ale originální a netradiční způsob oslavy… A na to´s přišel úplně sám?“

Gustav mlčel a netečně sledoval ohnivou sluneční kouli. Čekal, že každým okamžikem musí zasyčet, až se dotkne moře.

Georg, potěšený tím, že přišel s nějakou informací, která ostatní zaujala, chtěl pokračovat ve výkladu. „To si musíš, Bille, poslechnout, jak loni na Silvestra sbalil tu holku a pak–„

„Billa to nezajímá.“ Zarazil Tom Georgův slovní příval. „Viď, bráško?“ Na posledním slově si dal nesmírně záležet. Musel Billovi připomenout, že jsou před ostatními jen bratry a ti na sebe přece ani v nejmenším nežárlí.

„Ne,“ odsekl Bill, „ani v nejmenším mě to nezajímá. Máš pravdu.“ Zlostně bouchnul svojí sklenicí o stůl. „Jdu spát. Dobrou.“ Rozloučil se chvatně a dlouhými kroky zmizel v šeru.

„Co je?“ zeptal se nechápavě Georg.

„Nevím,“ řekl lehce Tom, „asi mu došla pleťová voda.“ A oba se tomu vtipu zasmáli. Někde uvnitř však Tom až tak veselý nebyl. Bylo mu jasné, že Bill se naštval a rozhodně ho ještě na pokoji čeká druhé kolo. Nicméně si věřil… věřil, že dokáže Billa usmířit a přivést na příjemnější myšlenky.

„Musím si odskočit,“ zamumlal Georg asi po půl hodině.

Tom s Gustavem osaměli.

„Ty seš takový pako, Tome,“ Gustav se pohodlně opřel do dřevěného křesílka a natáhl si nohy na Billovu prázdnou židli. Kupodivu jeho slova ale nezněla nikterak káravě. „Přiznej se, že na něj zkoušíš stejný triky jako na holky, který jsi měl před ním?“

Tom pokrčil rameny a ušklíbl se. „A no tak… jo, asi jo. Proč?“

Gustav se polohlasně zasmál a zatočil ledem ve své sklenici. „Pak se nediv, že se naštve, když slyší od Geeho vyprávět v podstatě to samý, co děláš s ním, ale o někom jiným. Chudák. To mu vůbec nezávidím.“

Tom zaklonil hlavu přes opěradlo a zadíval se na hvězdami posetou oblohu. „Ale on přece musí vědět, že teď je to jiný.“

„On to ví,“ přikývl Gustav vědoucně, „určitě to někde v hloubi duše ví, ale stejně ho to naštve… víš co se říká, ne? Chlap žárlí na své předchůdce a žena na ty, co přijdou po ní…. A já se vsadím, o co chceš, že v Billovi se tohle všechno spojuje. Víš, jak to myslím. Sice má v sobě něco ženského, ale pořád je to kluk…“ Kopnul špičkou boty do Tomova kolene. „Slyšíš, co ti říkám? Nebo jsi usnul?“

„Ne, poslouchám tě,“ vrátil Tom hlavu do původní pozice, „přemýšlím nad tím. A taky uvažuju, jak dlouho to vydržíme ještě tajit před Georgem.“

„Jo, to je otázka,“ pokýval Gustav hlavou. „Ale vůbec si netroufnu říct, jaká by byla jeho reakce, kdyby to zjistil.“

„Hmm, to já taky,“ odtušil Tom. „Spíš se bojím, že by to nevzal moc dobře.“

„Tak mu to zatím neříkej.“

„Asi máš pravdu. Jen doufám, že to nepozná sám.“

To Gustava rozesmálo. „Nechci bejt moc kritickej, ale myslím, že Geovi pozorovací talent tohohle druhu rozhodně chybí. S tím si hlavu nedělej.“

Tom se pousmál. Gustav měl pravdu. V mezilidských vztazích byl Georg trošku tužší.

„Neměl bys jít za Billem?“ vrátil se Gustav na začátek jejich hovoru. „Určitě na tebe čeká a určitě potřebuje ujistit, že ta letošní oslava Nového roku byla zcela výjimečná. Ne jako ta předtím,“ dodal ještě s pobaveným úšklebkem.

Tom do sebe kopnul zbytek svého koktejlu a hlučně postavil sklenici na stůl. „Tak jo. Jdu za ním. Dobrou a Geovi něco namluv, jo?“ Mrknul na Gustava okem. Když už byl dva kroky od stolu, zarazil se a znovu se otočil po kamarádovi. Jejich pohledy se setkaly.

„Děkuju… děkuju, že to chápeš.“ Tomův hlas se nepatrně zatřásl.

Gustav se usmál. „To je v pohodě…. tak už za ním běž.“

……………………

„Billí? Spíš?“ zašeptal Tom. Stál nad bratrovou nehybnou siluetou tiše ležící na okraji rozestlané postele. Sesunul se na kolena a přiblížil obličej tak, aby viděl do Billovy tváře. Jemně odhrnul černé vlasy, které vrhaly na tu téměř dokonale krásnou tvář tmavý stín. Sklonil se a přitiskl rty na jeho čelo.

„Nespím,“ zazněl dutý hlas.

„Zlobíš se?“

„Nevím… asi ne. Teda trošku jo.“ Bill se posadil na posteli. Deka se mu svezla z ramen a odhalila jeho jen mírně opálené tělo. „Já vím, že nejsem první, s kým jsi v životě spal… to vím moc dobře… přesto mě hrozně bolí, když o tom slyším. A ještě víc mě bolí, když zjistím, že jsem ti naletěl na stejnou taktiku, kterou sis už na někom vyzkoušel.“ Dodal a bojovně vysunul bradu dopředu.

Tom se posadil k němu. „To mě mrzí, ale bylo to už tak dávno… nechci, aby ses trápil.“ Něžně přejel špičkou prstu po hřbetu jeho ruky. „Záleží mi jen na tobě, na nikom jiném. To si pamatuj. Jsi to nejdůležitější v mém životě.“ Spontánně uchopil jeho ruce do svých dlaní. „Nikdy se to nezmění. Vždycky budeš pro mě jedinečný… pak všechno ostatní ztrácí význam, nemyslíš?“

Chvíli na sebe hleděli v potemnělém pokoji, ozářeném jen měsíčním světlem. Bill se naklonil a položil si hlavu unaveně na Tomovo rameno. Povzdechl si. „Je to těžký… a hlavně když nejsme na turné. Tam to bylo jiné. Buď byl koncert nebo jsme byli spolu na hotelu nebo tak nějak… ale teď to nejde. Musíme být s ostatními, na sebe budeme mít pořád míň a míň času a ještě musíme předstírat, že mezi námi nic není… Nejsem si jistý, jestli to dokážu… jestli dokážu předstírat, že něco není… Stačil dnešní den. A to je teprve začátek.“ Zdvihl hlavu a zadíval se upřeně Tomovi do očí. „Miluju tě tak, že mám pocit, že mě to roztrhá na kusy… něco takového jako je mezi námi nejde skrýt… měl jsi pravdu, když jsi tohle říkal. Dneska jsem si uvědomil, že jsi měl pravdu a bojím se, Tome. Jsem s tebou tak strašně šťastný a bojím se, že se něco stane.“

Tom vztáhl ruku a pohladil jeho vystrašenou tvář. „Neboj se, lásko. Není žádný důvod, aby ses bál. Co by se mohlo stát? Jestli je ti se mnou dobře, jsem jedině rád.“ Jemně se otřel o jeho rozechvělé rty. Ten procítěný dotek plný lásky působil na Billa hrozně klidně… cítil, jak strach a obavy zvolna ustupují a mizí. Soustředil se jen na to jedno jediné místo, kde se jejich těla tak blízce dotýkala. Pootevřel ústa, aby poskytl Tomovi větší prostor. Pomalu, lenivě se jejich polibek prohloubil. Jazyky se navzájem hladili, vpíjeli jeden do druhého… až se téměř bez dechu od sebe odtrhli. V Billových očích se rozzářily snad všechny hvězdy letní noční oblohy…

„Děkuju,“ zašeptal. „Přesně tohle jsem potřeboval.“

autor: Michelle M.