Sex byl vždycky silnou stránkou našeho vztahu… možná proto jsem ho použil i jako prostředek, jak si připoutat Billa ještě blíž, pevněji. Není to fér. Není… stokrát není, ale jinou zbraň než sám sebe v ruce nemám. Ta hrozba tu stále je. Je všudypřítomná a mně je jasné, že když Lucas vstoupí na scénu v plné síle… něco se stane. Já vlastně nevím… třeba by se nic nestalo. Třeba je to všechno jen souhra náhod… Navíc… Bill mě miluje, už mnohokrát ukázal sílu své lásky, tak proč mám takový divný pocit?
Tom otočil hlavu a sklouzl pohledem k Billovi. Sledoval jeho pohyby, jak sbírá ze země věci, které shodili při bouřlivém přesunu z koupelny… z každé částečky jeho těla vyzařovala únava, ale zároveň měl ve tváři nesmírně spokojený výraz. Uspokojený. Tom se přetočil na bok. Měl bych se jít umýt… ale jsem tak zničený…
„Tome?“ Bill si kleknul k posteli a jemně Toma pošimral na nose. I on byl ještě nahý, se stopami jejich milování po celém těle. „Měl bys asi vstát. Máš tu schůzku s Davidem.“
Tom si ho přitáhl do náruče a s nosem zabořeným do jeho rozcuchaných vlasů zamumlal. „Nikam se mi nechce. Chci být s tebou…“ Najednou se odtáhl, aby viděl do jeho tváře. „Pojď se mnou!“ Byl to momentální nápad, i když věděl, že David chtěl mluvit jen s ním, najednou prostě potřeboval Billa vedle sebe.
„Ale já–“ zarazil se Bill. Když však viděl Tomův prosebný výraz, rozmyslel si to. „Tak jo. Tak já letím do koupelny.“
………………
„Ahoj. Vy jste přišli oba?“ přivítal je David nepříliš zdvořile a značně rozladěně. Od včerejšího dne, kdy viděl Toma s Laurou, měl náladu ještě horší než předtím.
„Tak co potřebuješ?“ přešel Tom hned k věci.
„Chtěl jsem probrat tu záležitost s nahrávací společností, ale obávám se, že to ani nemá cenu zkoušet. Když jste tu pohromadě, nikam se nedostaneme. Ty a Bill se v tomhle prostě neshodnete, to už vím.“
Dvojčata si vyměnila rychlý pohled.
„Ještě jsme neměli čas o tom mluvit,“ promluvil Bill jako první. „Ale možná má Tom pravdu, možná bychom opravdu neměli kývnout na první nabídku, kterou dostaneme. Co když přijde ještě nějaká lepší?“ Tom ho odměnil obdivným pohledem.
„Takže chceš říct, že mám Lucase odmítnout?“ zeptal se nevěřícně David.
Bill pokrčil rameny. „To netvrdím… ale ať nám dá víc času na rozmyšlenou.“
David si připlácnul dlaň na čelo a zprudka se opřel do židle.
„To je tvoje práce, viď?“ vystartoval zprudka po Tomovi. Veškeré zklamání a frustrace hromadící se v něm v posledních dnech se draly na povrch, cítíc vhodnou příležitost k uvolnění. Zapřel se do kolen a naklonil se tělem směrem k němu. „Řekni mi, jak se ti povedlo ho přesvědčit? Proč vždycky všichni dělají to, co ty chceš? Proč?“
Tom mlčel, nechtěl se nechat vyprovokovat. Téměř lhostejně se otočil, aby se na Davida nemusel dívat a upřel svůj pohled ven z okna. Rukou si zamyšleně pohladil bradu.
David od něj nemohl odtrhnout pohled. Byl tak strašně moc zoufalý. Miloval Toma. Miloval ho celým svým srdcem a jeho nedosažitelnost ho přiváděla k šílenství. Ovládal se stále hůř a hůř. Díval se na něj a v jeho nitru všechno křičelo, bouřilo se… chtěl ho chytit za ramena a zatřást s ním. Zakřičet na něj, aby se podíval, co s ním udělal, co z něj zbylo… namísto toho však jen zničeně seděl na své židli a díval se na linii Tomova nosu a rtů… tak bolestně krásných… a najednou… najednou před sebou uviděl vzpomínku, na kterou už téměř zapomněl… Toma dotýkajícího se Lauřiných rtů, jeho ruce na jejím těle na chodbě hotelu… No jasně! Že mě to netrklo dřív… já jsem tak natvrdlej… vždyť už jednou jsem je přistihl, jak se líbali! Davidovy oči stále těkaly po Tomově tváři, otočené k němu profilem. Jak jsem jen mohl zapomenout? Oni to spolu táhnou už dávno! Jednotlivé dílky skládačky do sebe perfektně zapadaly. Ano, tohle dává smysl. Flirtoval s ní a pak ji zřejmě nechal. Proto byla Laura tak divná, ona se do něj zamilovala… a ten poslední večer v baru… to O NÍ mluvil, to do ní se zřejmě zamiloval a nechtěl si to přiznat… David ztěžka polknul. To ne! Tohle nemůže být pravda! Já nechci, aby se do ní zamiloval… budu radši, když bude střídat holky jako doteď, anonymně, nikoho koho bych znal… radši než aby zůstal jen s ní, aby jí patřil, aby mu na ní záleželo… jen na ní. Davidovi se roztřásly ruce.
„Děje se něco?“ Bill si ho nedůvěřivě prohlížel a popošel i pár kroků směrem k židli, na níž manažer seděl. „Je ti špatně?“ zeptal se a dlouhými prsty přejel jeho orosené čelo. „Tak slyšíš?“
David sebou při tom letmém doteku trhnul. „Dobrý,“ vymáčkl ze sebe, „nic mi není.“ Uhnul hlavou, jako kdyby ho Billova ruka spálila.
Bill se stáhnul. „Jak myslíš,“ pronesl pomalu.
Nelíbil se mu… viděl na něm, že ho něco rozhodilo, že se snaží něco vstřebat, s něčím vyrovnat… ale nevěděl co a už vůbec nevěděl, jak by mu mohl pomoci.
……………….
„By mě docela zajímalo, co se mu zas stalo,“ pronesl Bill napůl k Tomovi, napůl k sobě, když se pomalu loudali domů. Během toho co byli ve studiu, trochu nasněžilo a lehký poprašek sněhu přikryl šedivé berlínské ulice. Bylo lednové pozdní odpoledne… brzy je tma, málo lidí, všude kolem je ticho, jen sníh jiskří a tiše křupe pod nohama, město ještě září vánoční výzdobou… a člověk si užívá to ticho a tu krásnou atmosféru.
Tom vytáhl jednu ruku z kapsy své rozměrné bundy a posunul si čepici. „Netuším,“ odpověděl, “ ale pěkně mě štve… Co proti mě pořád má?“
Bill vklouzl studenou rukou do Tomovy kapsy a propletl s bratrem prsty. Tom se na něj usmál a stiskl jeho ruku pevně ve své dlani. Byla příjemně teplá proti Billovým zkřehlým prstům. „Proč se pořádně neoblečeš?“ kývl bradou směrem k jeho krátké černé bundě. Sice měla na kapuce kožešinu, ale končila přesně v úrovni jeho pásku na kalhotách.
„Ale já jsem pořádně oblečenej,“ oponoval Bill. Když tak roztomile vzdorně vystrčil bradu, Tom se neudržel, zastavil se a krátce ho na překvapená ústa políbil.
„Já vím,“ jeho hnědé oči zářily, odrážel se v nich bílý sníh a nažloutlé světlo lamp. „Ale ruce máš prostě studený pořád, viď?“ dobíral si ho škádlivě.
Bill se poplašeně rozhédl. „Co když nás někdo uvidí?“
Jeho obavy Toma maximálně pobavily. „Stejně by si myslel, že seš moje holka, tak o co jde?“
„Holka?“ vyprsknul Bill. „Tak holka, jo? Já ti dám holku!“ vyškubnul svou ruku z Tomovy kapsy tak prudce, že mu ji skoro utrhl. „Já ti žádnou holku dělat nebudu.“ Křiknul na něj naštvaně. Otočil se na patě a uraženě se vydal směrem domů. Od té večeře s otcem, kde si ho číšník spletl s dívkou, byl na poznámky tohohle druhu nesmírně alergický.
Stačil udělat sotva pár kroků, když ucítil na svých bocích Tomovy dlaně. Pevně ho chytil kolem pasu a zastavil. Přitiskl se k jeho zádům. „Ale no tak,“ zamumlal mu do ucha. „Tak se hned tak nerozčiluj… vždyť víš, že tě mám rád takového, jaký jsi… nechtěl bych, abys byl jiný.“ Přesvědčoval ho tlumeně. Jeho horký dech se srážel v drobné kapičky páry, která se usazovala na dlouhých tmavých pramenech Billových vlasů, spadajících mu na ramena.
Bill k němu natočil tvář a výhružně pronesl: „Jen počkej večer… to co ti hodlám udělat, by ti rozhodně žádná holka neudělala… nemohla by,“ ušklíbl se dvojznačně.
Při představě jejich spojení, které měl Bill samozřejmě na mysli, Tomovi lehce zatrnulo ve slabinách. Už to bylo docela dlouho, kdy se s ním Bill miloval naposledy. Tom se cítil přirozeněji v situaci, kdy to byl on, kdo si bral toho druhého… a Bill jeho dobyvačnou roli ochotně přijímal. Občas ale nezaškodí udělat malou změnu, pomyslel si Tom natěšeně.
………………..
„Můžeš mluvit?“ ozval se z telefonu Gustíkův hlas.
„Jo,“ Tom se pro jistotu rozhlédl, aby se přesvědčil, že Bill skutečně není v dosahu.
„Tak jak to s ní dopadlo? A kde jsme všude byli, kdyby se mě Bill na to ptal?“ zjišťoval bubeník.
„Byli jsme v tom obchodě, kam vždycky chodíš… nic zvláštního.“ Odříkával Tom naučeně. „A s ní to dopadlo normálně. Omluvila se mi za svoje chování. Já se jí taky omluvil, jak jsem se k ní zachoval. Pak se rozbrečela a když se uklidnila, šli jsme domů. A ještě mi poděkovala za to, že jsem přišel,“ dodal poctivě.
„Nic jsi s ní neměl?“ ujistil se Gustav. „Ani jste se nelíbali?“
„Ne, opravdu ne.“
„Dobře,“ Tom úplně viděl Gustava, jako kdyby ho měl před sebou, jak souhlasně pokyvuje hlavou, „ale příště mě do toho netahej.“
„Já myslím, že už žádný příště nebude,“ Tom neměl nejmenší chuť podobnou schůzku opakovat. „A díky, žes mě kryl… máš to u mě.“
„Jo, to teda mám,“ souhlasil kamarád. „Tak se měj. Uvidíme se.“
„Jo, ty taky.“
Tom odložil mobil vedle sebe a dlouze se na něj zadíval. Nestojí mi za to, abych kvůli ní tolik riskoval. Tohle bylo už vážně naposledy…
Jen ještě přijít na to, co je mezi ní a Lucasem…
……………………
Tom zívnul. „Jdu spát,“ prohodil směrem k otci. Nenápadně se podíval na Billa a naznačil mu očima, aby šel za ním.
„Dobrou, Tome,“ řekl otec. Věnoval mu jen rychlý pohled a hned se zase zabral do pořadu, který právě sledoval v televizi.
Bill vstal a šel do kuchyně. „Chceš něco k pití?“ zeptal se otce.
„Ne, díky,“ zazněla úsečná odpověď.
Zmizel ve dveřích. Nalil si plnou sklenici chladné vody. Čekal, až se Tom objeví.
„Víš, cos mi dneska slíbil?“ uslyšel za sebou Tomův ztišený hlas.
S tajemným úsměvem na tváři se za ním otočil. „Samozřejmě že to vím.“ Trochu upil vody. „Jdeš se na to duševně připravit?“
„Ty!“ Tom si ho přitáhl kolem pasu. „Nejradši bych si připravil já tebe… klidně tady.“
„Máš chuť na pořádnej adrenalin?“ dobíral si ho Bill. Letmo se dotkl jeho rtů, jen krátce, aby si připomněl jejich chuť.
„Ty se mi chceš smát?“ Tom ztrestal Billovu drzost jediným dotekem. Jediné pohlazení jeho klína stačilo, aby se Bill zakuckal.
„Neblbni, tady ne,“ vyděšeně se přes Toma podíval ke dveřím. Volnou rukou ho odstrčil, až narazil na hranu stolu. „Asi bys už měl jít do postele… chtělo se ti přece spát, ne?“ Obloukem ho obešel a zamířit zpět do obýváku. Dával si záležet, aby dostatečně pohupoval boky. Byl si jistý, že právě tuhle část jeho těla teď Tom pozorně sleduje. Ve dveřích se ještě přes rameno otočil. „Dobrou noc, Tome,“ pronesl nahlas a nezapomněl na něj s příslibem v očích mrknout.
autor: Michelle M.
Děcka, říkejte si co chcete, ale prostě nejlepší skupina na celím světě je Gen Rosso! Prostě nej nej nej!!! Gen Rosso 4ever! Hlavně Bart! 🙂 :* Škoda že už od nás odjeli! :'(
xD no Bill xD upe nemozem ako mu sklaplo ! jjáájj , TOM VIE ako na neho xP
To ví dobře.
Edie: promiň,ale já myslím,že každý má svůj názor – tudíž NEJLEPŠÍ kapik na světě jsou tokiaci…a pokud se ti to nelíbí nechoď na tyto stránky! papig
nice pofídkaaaaa
nemá cenu se tady přetahovat o to, kdo je čí nejlepší kapela. popravdě? já sama poslouchám absolutně jinej styl, než jsou TH. 😀 chodíme sem přeci proto, že máme rádi dvojčata a jejich vztah a je tak trošku jedno, co hrajou ne? 😀 hlavně když si hrajou spolu! 😀