Erfüllende Träumen II 52.

Když Tom nasedl do auta a řekl Tonymu, že potřebuje vzít ještě domů pro věci, Tony jen povytáhl obočí, ale na nic se neptal. „A nezapomeň se umejt a převlíct. Vypadáš, jako kdybys vymlátil bar,“ poznamenal, jako by se nechumelilo.

Tom ze sebe stáhl zakrvácenou mikinu už v autě. Nechtěl zbytečně budit rozruch.

Když se uviděl doma v zrcadle, zhrozil se. Studenou vodou pečlivě omyl stopy krve ze svého obličeje, váhal, jestli zvládne i rychlou sprchu, ale když viděl, že má zaschlou krev i na břiše, shodil ze sebe oblečení a zaplul pod vodu. Podařilo se mu zamaskovat téměř všechny stopy kromě modřiny na pravé lícní kosti, která slibovala, že se ještě rozhodně rozroste a vybarví se.

Doběhl nahý do svého pokoje, rychle se oblékl, pár věcí naházel do tmavého hranatého batohu. Načmáral otci vzkaz, že jeli s Billem na návštěvu za mámou a už sbíhal po schodech dolů.

„Můžeme,“ prohodil směrem k Tonymu.

Zapadl do rohu zadního sedadla. Než projeli Berlínem, nepřítomně sledoval ulice pokryté lehkým popraškem sněhu. Vzpomínal, jak před pár dny šli s Billem domů ze studia. Pohnul rukou v kapse, jako by snad čekal, že tam najde jeho zkřehlou dlaň.

Zavřel oči.

……………….

……………..

Těsně před Magdeburgem zavolal Tom znovu Simone. Uvědomil si, že nemá klíče a nebyl si jistý, jestli by ho Bill pustil dovnitř. Domluvili se, že za ní přijede do práce.

Simone byla nadšená, když ho uviděla vystupovat z auta.

„Tome, proboha… co se ti to stalo?“ Její nadšený výraz vystřídalo zděšení. Konečky prstů se opatrně dotkla jeho pohmožděné tváře.

„To nic,“ usmál se Tom a opatrně její ruku odstrčil. Podržel si ji však v dlani. „Budu už muset jít, nechci, aby byl sám, když se necítí dobře.“

Simone potlačila slzy. Tomova starostlivost ji dojímala… „Tak běž,“ postrčila ho k autu. „Uvidíme se večer.“

………………

Poděkoval Tonymu za odvoz a vystoupil před domem na ulici. V jedné ruce držel batoh, ve druhé Simoniny klíče. Cítil se podivně klidný… jako kdyby vystoupil ze svého těla a odněkud shora se díval sám na sebe, jak tam stojí. Díval se za stříbrným autem, dokud mu nezmizelo z očí za zatáčkou.

Pomalu se otočil a odemkl branku. Vešel po příjezdové cestě až k domu. U domovních dveří nepatrně zaváhal. Potichu odemkl a vstoupil do domu.

Nakoukl do obýváku v přízemí, ale nikdo tam nebyl. Po špičkách vystoupal po schodech do patra a došel k Billovu pokoji.

Dveře nebyly úplně zavřené. Vztáhl ruku, aby mohl nahlédnout dovnitř.

„Co tady děláš?“ ozval se za ním mrazivý hlas.

Prudce se otočil. „Bille,“ vydechl. Očima sjel bratrovu nahou postavu, zakrytou jen kouskem tmavého prádla. Žádostivě polknul.

Bill se ošil. Znal tyhle Tomovy pohledy až příliš dobře. Pevně stiskl k sobě zuby, aby zahnal lehké mrazení ve svém břiše. Nemohl si nevšimnout nové ozdoby na jeho tváři. „Co to–?“ už už natahoval ruku, aby se dotkl prsty toho bolestivého místa, ale neudělal to. Stáhl ji zpátky dřív, než se stihla dotknout poraněné kůže.

Pro jistotu si založil ruce křížem přes hrudník. „Tak co tady děláš?“ zopakoval nepříjemně.

Tom si odkašlal. „Přijel jsem za tebou. Vím všechno. Vím, co ti David řekl a chtěl jsem, abys mě vyslechl. Ne všechno je totiž tak, jak se na první pohled zdá. David nic nepochopil…Chci ti to vysvětlit. Bille, prosím, dej mi příležitost.“

„Aha,“ kývnul Bill hlavou. „Mám si poslechnout, že měl David nějaké halucinace, když tě viděl líbat se s tou….“ spolknul slovo, které se mu připletlo na jazyk, „s ní,“ opravil se, „nebo že se s ní v kavárně objímal někdo jiný, zatímco ty jsi nakupoval s Gustavem, co?… Zklamal jsi mě, Tome, zklamal. Věřil jsem ti, věřil jsem, že mě miluješ… že náš vztah pro tebe něco znamená… a ty ses zatím jen dobře bavil. Mojí naivitou, mojí důvěrou… mojí zaslepeností.“ Bill se dostával do varu. Potlačované city se draly na povrch, tupá letargie ustoupila.

„Nech mě mluvit, Bille… řeknu ti, jak to všechno bylo.“

„Nestojím o to… řekl jsem ti dost jasně, že je mezi námi konec. Copak to nemůžeš pochopit?“ zakřičel. Otočil se na patě a dal se po schodech dolů do přízemí.

„Ne, Bille, nemůžu to pochopit,“ zvýšil hlas i Tom. Jeho rychlé kroky zaduněly na schodech. Doběhl Billa v obýváku. Díval se na jeho štíhlá, dlouhá záda. „Ty víš, že nikdy jsem k nikomu necítil nic takového jako k tobě. Víš, jak moc mě změnilo to, že jsem se do tebe zamiloval.“ Ztišil hlas. „Lásko, prosím, vyslechni mě.“ Vztáhl ruku a uchopil Billa za rameno. Otočil ho k sobě čelem. Díval se do těch očí, tolik podobných těm jeho a usilovně myslel na to, jak moc ho miluje. Chtěl, aby to Bill poznal, aby jeho mlčenlivá slova pronikla přímo do jeho mysli.

„Nikdy jsem Lauru nemiloval, nikdy jsem s ní nespal.“ Spustil Tom překotně. Nevynechal žádnou podrobnost, jediný detail… Pokoušel se mu vysvětlit své rozpoložení, své pocity i své pochybnosti… „Ať se ale mezi námi stalo cokoli, vždycky jsi pro mě byl na prvním místě ty. Vím, že jsem udělal pár chyb, ale nakonec jsem to zvládl, nedostala mě a neublížila ani tobě, i když mohla… Copak to pořád nechápeš? Všechno co se stalo, bylo kvůli nám dvěma… To my oba neseme vinu, prostě jsme se zamilovali do toho nesprávného člověka a nikdy to nebudeme moci veřejně přiznat. A na tuhle první a jedinou chybu se už pak začalo nabalovat všechno ostatní. Ano, sešel jsem se s ní znovu před pár dny… ale jen jako s kamarádkou, nebo možná spíš ještě jen se známou. Přísahám ti, že v tom nebylo vůbec nic sexuálního. Chtěla se mi za všechno omluvit a já chtěl náš vztah urovnat. A proč jsem ti o tom neřekl? Buď upřímný a přiznej aspoň sám sobě, že bys mi udělal takovou scénu, že jsem to radši nechtěl riskovat…“ Tom uchopil Billovy ruce do svých dlaní. Díval se mu do očí se srdcervoucí upřímností. „Bille, jestli se dokážeš přes tohle všechno přenést, můžeme pokračovat tam, kde jsme přestali… úmyslně neříkám začít znovu, protože naše láska nikdy neskončila a tím pádem ani nemůže znovu začít…“

Díval se do těch milovaných očí a hledal v nich záblesk toho, že ho Bill pochopil, že porozuměl a že ví o síle citu, který tu stále je… cokoli kromě chladného prázdna.

Bill vytrhl své ruce z Tomova sevření. Smutně sklopil oči k zemi. „Je pozdě, Tome. Pro nás dva už je pozdě.“

„To neříkej,“ vykřikl Tom. Cítil, že mu Bill uniká mezi prsty. Vztáhl ruku, ale odmítavý výraz v začervenalých očích zastavil jeho pohyb.

………………

Následující dny byly těžké pro oba dva. Vlastně i pro všechny v jejich okolí. Tom umíněně zůstal v Magdeburgu, trval na tom, že musí být Billovi na blízku. Ten však jeho přítomnost odmítal a trápili jeden druhého. Tom přespával v obýváku na pohovce, protože Bill se vymluvil na nachlazení, kterým Toma samozřejmě nechce ohrozit.

Svojí umíněností a zarputilostí dávali všanc všechno, včetně kapely. Odmítali se vrátit do Berlína a účastnit zkoušek, přitom termín jejich vystoupení v televizi se hrozivě blížil. Nikdo nechápal, co se to s nimi děje, kromě Gustava, který ale cítil hluboké výčitky svědomí, že Billa tehdy večer nezastavil a nevysvětlil mu všechno dřív, než se rány v jeho srdci otevřely a zaplnily se hořkým jedem.

Bill se utápěl ve své lítosti a zradě… Tom zůstával vedle něj, vzdorně, přesto s tichou láskou v očích.

Patová situace.

V této atmosféře uplynulo celých pět dní. Jednoho rána se domem rozezvučel zvonek a ve dveřích se objevil David.

„Co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Bill na uvítanou, když otevřel dveře.

„Přijel jsem si pro vás,“ odpověděl manažer klidně. Jeho obličej se už skoro zahojil. „Pozveš mě dál?“

Bill mlčky ustoupil ze dveří.

David prošel dovnitř. „Je tu Tom?“

Bill přikývl. „V obýváku.“ Pokynul Davidovi rukou.

Tom seděl u televize a mrzutě přepínal jeden program po druhém.

„Ahoj Tome,“ zahlaholil David vesele.

„Nazdar,“ odpověděl Tom.

„Tak co?“ David dopadl zvysoka na pohovku vedle něj a plácnul ho po stehně. „Ukaž se?“ otočil si jeho tvář k sobě. „Ale jo,“ promluvil napůl k němu, napůl k sobě, „už je to docela dobrý. Koukej, taky se mi to už skoro zahojilo,“ a vystrčil dopředu pusu s natrženým rtem a ukazováčkem ukázal na pohmožděné oko. „Tys mi dal, člověče.“ Neodpustil si David rýpnutí a zakroutil nechápavě hlavou.

Tom se rozesmál. „Počkej příště.“ Nikdy předtím by ho nenapadlo, že by někdy mohl být tak vděčný za Davidovu přítomnost. Jeho nenadálá návštěva značně uvolnila strnulou atmosféru, která se tu v poslední dny usadila.

Bill stál nad nimi s rukama založenýma křížem, nespokojený, že si ho nevšímají. „Tak to vy dva jste se porvali?“ zeptal se nevěřícně.

David po něm otočil hlavou. „Jo.“ Dloubl do Toma loktem. „Ty ses nepochlubil?“

Tom zavrtěl hlavou. Letmo se ohlédl po Billovi. „Trošku jsme tady s Davem diskutovali.“

Bill nervózně poklepal špičkou boty o podlahu. „Aha… a kvůli čemu jste diskutovali?“

Tom sklopil pohled. „To je jedno…“

David sklouzl očima od jednoho k druhému. „Tak moment… nechcete mi doufám tvrdit, že tohle všechno je jen kvůli tomu, že si Tom našel ženskou… Bille?!?“ Tázavě zdvihl obočí.

Bill se lehce zamračil. „Samozřejmě že to není kvůli tomu… mě je úplně jedno, kolik ženských si Tom najde… hlavně aby je všechny zvládl, aby si nepošramotil pověst.“ Ušklíbl se směrem k Tomovi.

„Ale já si žádnou ženskou nenašel,“ rozhodil Tom bezmocně rukama.

Bill se tvářil, že ho vůbec nevnímá. „Jo, mimochodem… když tu seš, Dave… potřeboval bych nějak naplánovat vystoupení a zkoušky na příští dva měsíce. Přijal jsem nabídku od Lucase… budu dabovat hlavní postavu v jednom dětském filmu, který by tu měl mít na jaře premiéru.“

David jen našpulil pusu. „Dobře, to není problém. Připomeň mi to v Berlíně, až budu mít u sebe diář. Nějak to dáme dohromady.“

Tom nedokázal skrýt překvapení. Přece mi slíbil, že s tím chlapem nebude mít nic společného! Že to nepřijme! Velmi pomalu zvedal hlavu, jako kdyby snad pořád čekal, že najednou Bill promluví a řekne, že to byla jen legrace. To se ale nestalo. Naopak. Když se jejich pohledy střetly, zahlédl v jeho očích vyzývavý vzdor.

autor: Michelle M.