Před budovou byla obrovská spousta lidí. Bill nepřítomně zíral skrz tmavá skla ven, ale nikoho nevnímal. Řidič mu zastavil u postranního vchodu, aby se dovnitř dostal nepozorovaně.
Organizace byla připravená perfektně.
Hned dostal speciální VIP kartu a urostlý muž s třímilimetrovým ježkem na hlavě ho odvedl za Lucasem.
„Ahoj Bille,“ přivítal ho světlovlasý muž přívětivě. „Jak se cítíš?“
Bill pokrčil rameny. „Jo, jde to.“
Lucas ho objal. „Ale no tak, seber se. Dneska jsi tady velká hvězda, na všechny se usmívej… pořád musíš počítat s tím, že tě někdo může fotit… neboj, to zvládneš. Áááá… tady jsi.“ Propustil Billa ze svého sevření a natáhl ruku k němu za jeho zády.
„Bille? Tak tohle je moje dcera. Už se znáte.“
Bill stihl nasadit profesionální úsměv a otočil se. Pečlivě natrénovaný obličej však ztuhnul překvapením. „Lauro???“
„Ahoj Bille.“ Černovláska se přívětivě usmála a nastavila Lucasovi tvář k polibku. „Jsi překvapený?“
„Tak já vás tu nechám, uvidíme se později… a Bille… hlavu vzhůru, ano?“ povzbudivě na něj mrknul Lucas a vydal se přivítat další hosty.
Bill jen na jeho slova kývnul a obrátil se k Lauře.
„No to jsem… vůbec mě nenapadlo, že to budeš ty.“
Kývla. „Ano, Lucas je můj táta.“
Bill honem nevěděl co říct.
„Jak se má Tom?“ zeptala se po chvíli mlčení.
„Tom?“ Její otázka ho zaskočila. Celé to pro něj bylo nějak hrozně neuvěřitelné. Navíc ani nepředpokládal, že po tom všem bude schopná se zrovna s ním bavit o Tomovi. To přece…
„Jo, ujde to.“
„Není mu doma smutno?“ pokračovala s úsměvem.
„Smutno?“
„No… když jsi ho tam nechal samotného… mohl jsi ho vzít s sebou.“
Bill se ošil. „Určitě by nešel.“
„Myslíš kvůli mně?“ podivila se Laura. „Ale já přece… myslela jsem, že moji omluvu přijal, že můžeme zůstat přátelé.“
Bill ztěžka polkl. Lauřina slova jen potvrzovala Tomovu verzi…
Honem řekl: „Ne, to určitě není kvůli tobě… jen… nemá rád takové velké akce, víš?“
Bill tak nějak očekával, že až zase Lauru potká, že ji bude nenávidět. Silněji než předtím, mnohem silněji. Myslel si, že se na ni nebude moci podívat bez toho, že by si představil Tomovy ruce bloudící po jejím těle, jeho ústa zabořená do těch jejích, jejich těla přilepená k sobě… ale nebylo to tak. Teď tu stál, díval se na ni a necítil nic z toho.
Laura se začala vyptávat na jeho práci na filmu a na ostatní věci, které při tom zažil… Už věděla o jejich spolupráci s nahrávací společností. Gratulovala mu k takovému úspěchu… prostě to byla najednou úplně jiná Laura, než kterou znal předtím. Ta hlavní změna, kterou vnímal, byla neuvěřitelná spokojenost, která z ní sálala na míle daleko. Působila jako člověk, který má všechno vyřešené; práci, která ho baví, rodinu, která ho podrží, a milovaného člověka, pro něhož žije…
Na krátký okamžik pocítil bodnutí neviditelného ostnu. I já jsem mohl tohle všechno mít…
„Zlobíš se na mě za to, co jsem vám provedla?“ zeptala se tiše.
Chvíli neodpovídal. „Asi ne… nevím, myslel jsem, že až se potkáme, bude to jiné… ale kupodivu se mi s tebou docela dobře povídá.“ Usmál se.
Chvíli ho pozorovala a pak se k němu naklonila.
„On tě moc miluje,“ zašeptala mu do ucha. Nepatrně se odtáhla se a upřeně se mu zadívala do očí. „Važ si toho… něco tak silného jako jeho láska k tobě se často nevidí.“
Z jejího pohledu poznal, že to myslí vážně.
……………
Nakonec to nebyl tak špatný večer. Premiéra se podařila, Bill poznal množství lidí, kteří si s ním chtěli potřást rukou a poblahopřát mu k úspěchu, fotografové cvakali blesky o sto šest…
Po absolvování všech povinností se s Laurou usadil v rohu salónku a povídali si. Vzniklo mezi nimi zvláštní pouto důvěry. Laura mu vyprávěla o Lucasovi, jak od její matky odešel, když byla malá… jak nikdy nechtěl, aby se prosazovala s jeho jménem, nechtěl jí ulehčovat cestu k úspěchu, takže byla nucená používat falešné příjmení, aby nikoho nenapadla souvislosti s Lucasem, i o tom, jak se poslední dobou změnil a konečně k ní našel cestu… vyprávěla o své poblázněnosti k Tomovi a o jeho nedosažitelnosti…
„Potkala jsem jednoho muže… myslím, že jsem se do něj zamilovala a i on do mě,“ svěřila mu šeptem, když se loučili, „dneska už chápu, co jste prožívali… a já vám to skoro zničila. Naštěstí se mi to nepovedlo.“ Letmo políbila Billa na tvář. „Chraň si své štěstí, Bille, on za to stojí.“ Ještě jednou se na něj usmála a lehce vystoupila z auta. Venku se otočila a naposledy mu zamávala. Pak už zmizela za brankou Lucasovy vily.
……………
Bill tiše odemkl a vstoupil do tmavého bytu. Opatrně, aby nikoho nevzbudil, odložil klíče na poličku a skopnul boty na rohožku pod zrcadlem.
Prošel bytem ke svému pokoji.
Odhodil bundu na židli a s úlevou se natáhl na postel. Oblečený, neumytý… Zadíval se na strop a v hlavě si přehrával rozhovor s Laurou.
Najednou otočil hlavu ke dveřím. Něco ho táhlo, aby vstal a šel za Tomem. Nepřemýšlel nad tím, prostě to udělal. Tiše vstoupil do jeho pokoje. Chvíli jen stál, aby se zorientoval v přítmí. Pak po špičkách došel až k posteli, kde se rýsovala tmavá silueta.
Pohled, který se mu naskytl, ho rozhodně sebral víc, než by si myslel. Tom spal stočený do klubíčka, v náruči svíral bílou deku. Dlouhé spletené vlasy rozházené po polštáři a na tváři neklidný výraz.
Rozechvěle klesl na kolena a jen se na něj díval. Dlouhé minuty hladil očima Tomovu tvář, dokud se jeho vlastní rty neroztáhly do šťastného úsměvu. Jak už je to dlouho, kdy jsem ti naposledy řekl, že tě miluju, lásko? promlouval k němu v myšlenkách. Tolik bych ti to chtěl říct a opakovat ti to pořád a pořád až do skonání světa. Lauřina slova mu stále rezonovala v hlavě. „Chraň si své štěstí, Bille, on za to stojí.“ Ano…já vím… vím, že mi za to stojí… lásko, jak jen jsem na to mohl zapomenout?
Než si stačil uvědomit, co vlastně dělá, sklonil se a přitiskl své rty na Tomova ústa. Něžně se o ně otíral a když se trochu pootevřely, nepatrně zatlačil. Nedočkavě vnikl jazykem mezi ty dva měkké polštářky a rozrazil bariéru hladkých bílých zubů. Ten neuvěřitelný pocit naplnění ho prostoupil do poslední částečky jeho těla. Konečně…
„Lásko,“ zamumlal rozespale Tom. „Tak ses vrátil!“
„Ano, Tome, ano,“ šeptal Bill, horlivě pokrývaje Tomovu tvář drobnými polibky, „vrátil jsem se a už nikdy od tebe neodejdu.“ Vklouzl k Tmovi pod deku a silně ho objal kolem krku.
……………
Tomovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se to vlastně děje. Ale Billovo chvějící se tělo v jeho posteli, tisknoucí se k němu, bylo více než přesvědčivým důkazem, že se mu to nezdá.
Přitáhl si ho k sobě a silně objal. Vnímal ho každým kouskem svého těla. Zoufale ho svíral, jako by měl strach, že si to rozmyslí a zas odejde.
„… vrátil jsem se a už nikdy od tebe neodejdu.“ Tom by v té chvíli přísahal, že v životě nic krásnějšího neslyšel. Odevzdaně se zapřel hlavou o Billovo čelo.
„Nikdy už tě odejít nenechám.“
A tenhle slib hodlal splnit.
A dál? pomyslel si, když o pár hodin později už Bill klidně oddechoval s hlavou spokojeně položenou na jeho rameni a rukama obtočenýma kolem jeho těla.
Dál vlastně nic. To je přece konec. Konec našeho příběhu… vlastně ne, to není konec. To je teprve začátek! Takhle se to prostě stát mělo. Všechno, čím jsme prošli, bylo v knize našich životů už kdysi dávno zaznamenané, připravené jako zkouška… zkouška pro nás, jestli si naši lásku zasloužíme… a my uspěli. Dokázali jsme to a ten křehký dar teď držíme v dlaních.
Co nás čeká dál netuším… ale jedno vím jistě. Dokud ve mně bude jen jiskřička života, moje láska k němu bude žít dál. A až tu už jednou nebudu, bude žít alespoň v našem příběhu, v téhle povídce… a v těch, kdo si ji budou číst.
Konec
Tak… a to je úplný konec Erfüllende Träumen… jakkoli dlouho mi trvalo přenést tenhle příběh z mé hlavy „na papír“, rozhodně to byl čas, kterého nelituju. Dokonce teď cítím trochu smutku a podivné prázdno, když soubor s povídkou přesouvám do dopsaných. Ale co… takový je život, něco končí, aby něco nového mohlo začít…
Nechci to dál protahovat a smutnit tady..
Moc děkuju všem, kteří se pravidelně začítali do těchhle řádků a prožívali ten příběh spolu se mnou a s nimi. Děkuju, že jste mě povzbuzovali a zahrnovali úžasnými komentáři… jednoduše děkuju, že jste a že čtete.
Vaše Michelle M.
Prosím hlásni za mňa tu:http://miamasvin.blog.cz/0802/sonb-1-kolo.Som tam ako tbggelizabeth ked budeš potrebovať tak za teba hlásnem.Prosím tak hlasuj.
Musela sem s už asi potřetí přečíst poslední díl Erfüllende Träumen .. Stejně jako předtím .. brečím dojetím , a zároven smutkem a štěstím …Je ro ta nejlepší povídka kterou sem četla! Miluju jí! a těším se na další povídky téhle úžasné autorky!!
/ sry nechala sem se trochu unést xD )
Miluju Erfüllende Träumen !!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ano , musím Michelle říct , že jsi odvedla nádhernou práci . Tvoje povídky jsou jedinečné proto , že jsou tak reálné . Vše co jsi napsala se klidně mohlo stát . Zatímco u Lyry hledám nadpozemskost , u Tebe tu nádhernou synfonii života , která je tak hrozně skutečná …až je krásná 🙂
ano ….prečítnaé po tretí krát ….druhá rada … ano ..3 krát a a tak som si polovicu sqelych zaitkov a udalosti vobec nepametala x) ked som docitali posledny riadok tvojej poznámky o Et …nieje to kec , fakt mi naskocili az zimomriavky ….a …práázdno ! tak krásny koniec ….tak krásny , aky si len tato ffka zaslúži …osobne by som ti zatlieskala …ale to sa asi nestane ….smekám x) viem si predstavit , kolko času si písaniu venovala …ale vysledok je … …♥… …♥… …♥ !
vieš že …ET l. bola moa UPLNE PRVA twc ffffka?už len preto si ťa vááážim x)
Tak tuhletu povídku sem si přečetla asi už po pátý a to nekecám.Čtu jí strašně ráda a fakt mě to asi nikdy neomrzí…už sem komentář psala a napíšu znova, je to jedna z Nejlepších povídek !!! Úžasnej příběh a to jak je to napsaný…to prostě obdivuju !
Moc moc moc chváálim tuhletu úžasnou povídku !!!!
jajky to je užasna powidka……..fakt krasnýýýýý
Nádherný…
jujkyy…já tady souhlasím ÚPLNĚ SE VŠEMI!! je to neuvěřitelné! a když si teďka takhle uvědomuju,že je konec..konec této povídky,že už nebude nic takového…tak je mi smutno…do téhle povídky jsem se vžila..a byla bych opravdu moc ráda,kdyby jsi napsala ještě něco na toto téma..jsi úžasná,nedá se to popřít 😉 jen tak dále *potlačuje slzy dojetí*
Michelle si najlepšia zo všetkých!Milujem tvoje poviedky a nikdy ma neprestane čítať ich!
já myslím, že tenhle příběh nelze zapomenout. 🙂
a popravdě? nebrečela jsem. vlastně mě dojalo až když jsem přečetla nahlas slůvko KONEC. koukala jsem na něj s hřejivým pocitem u srdce. 🙂 s pocitem, že autorkou je někdo, kdo dokázal sepsat všechnu lásku, štěstí a něžnost z celého světa. a o to víc si cením, že do toho Michelle dala svůj čas a srdce a taky lehké křeče v prstíkách z toho všeho psaní. 😀 vždyť to nebylo marné. 🙂
pro mě určitě ne. tenhle příběh patří do síně slávy, mezi všechny ty ostatní, které dokážou človíčka velice obohatit. 🙂
Páni.. Tahle povídka byla úžasná. Máš můj obdiv 🙂
Tahle povídka je naprosto neuvěřitelná!!!!Neuvěřitelná svým dějem,svou atmosférou,svým zármutkem,svou krásou,trápením i štěstím…opravdové umělecké dílo,které mohl napsat i sám život ♥♥♥ Tenhle komentář píšu se slzami v očích,a srdce se mi svírá dojetím..napsala jsi to tak úžasně a opravdově,s citem,porozuměním a láskou,prostě je to překrásná věc,pro mě jsi Paní Spisovatelka…tvůj Hotelový pokoj pro mě už asi navždycky zůstane tou nejkrásnější,i když nejsmutnější povídkou….♥♥♥
dočteno..podtrženo..tečka..puntík..konec..začátek..? 🙂
usmívám se jako spokojený blázen, co dostal svoji dávku emocí, a kterému tenhle příběh tak dokonale pročistil hlavu, že se bude usmívat snad alespoň tak dlouho, dokud se k povídce opět nevrátí ( a to nebude dlouho trvat). 😀
tleskám drahé autorce a opět děkuji za možnost, aby ke spousty JEJÍM fanouškům mohla tak krásná fantazie prostoupit a stát se jejich součástí. mojí totiž je. 😉
Užasná poviedka, uplne skvelá autorka.
vďaka za túto nádhernú poviedku♥
Dobře to skončilo,Ten poslední odstavec je tak krásně napsanej.
naprosto nádherné 🙂 ten poslední odstavec miluju ! 🙂 tak strašně moc se mi ta povídka líbila myslím že si ji 100% přečtu někdy znovu!! Miluju ju !!! 🙂 😀
Tak veľmi som sa bála, že sa to nemôže skončiť dobre, alebo že bude otvorený koniec 🙂 ale keďže je koniec presne taký aký má byť, táto poviedka putuje do kolonky obľúbených ku ktorým sa rada vrátim. Bolo to nádherné a ja ďakujem aj za túto poviedku.
Nádhera! ♥
I když jsem tuhle povídku kdysi četla, tak jsem si prostě nemohla vzpomenout, jak to nakonec dopadlo. Nějak podvědomě jsem tušila, že snad dobře, ale jistá jsem si vůbec nebyla a proto tenhle konec byl pro mě překvapením a musím říct, že čtení posledního dílu jsem se i bála. Opravdu jsem neskutečně moc šťastná, jak skvěle dopadla. Jsme ráda, že si k sobě kluci našli cestičku, že si uvědomili, že jejich láska je skutečně tak silná, že se nedá ignorovat a že se Bill rozhodl odpustit Tomovi všechny chyby. Jsem ráda, že tuhle zkoušku spolu společně zvládli a i když je mi líto, že tahle povídka už skončila a já si nebudu o jejich dalším osudu přečíst, ta jsem šťastná za tenhle konec!
Tahle povídka rozhodně patří k těm, ke kterým se ještě nejednou vrátím. I když se musím přiznat, že snad polovinu času jsem trpěla s klukama. Nemám ráda, když se trápí a nebo je jednomu z nich ubližováno a v téhle povídce bylo utrpení víc než dost. Ale nádherně to vyvážila jejich obrovská láska.
Mockrát za tuhle povídku děkuji, je to skvost! ♥♥♥