……o týden později……………
Seděl v hotelovém pokoji s kytarou v rukou a vybrnkával melodie, které ho napadaly. V posledních dnech takhle trávil veškeré volné chvíle. Znovu se uzavřel do sebe… odmítal s kýmkoli komunikovat, utíkal před Billem, zamykal se před Davidem… jeho depresivní stavy ho stahovaly hlouběji a hlouběji. Jen na koncertech prožíval chvíle uvolnění a osvobození se od temných beznadějných myšlenek, jen koncerty mu dávaly zapomenout na všechno, co tížilo jeho mysl.
…………….
„Tak jak jste se rozhodli? Musím dnes kontaktovat televizi ohledně té reportáže. Tak se mi k tomu vyjádřete.“ nadhodil David v šatně, kde se kluci vzpamatovávali z dalšího úžasně úspěšného koncertu. Pohledy všech se stočily k Tomovi. Seděl stranou od ostatních, s ručníkem kolem krku a se zavřenýma očima odpočíval. Snažil se prodloužit světlou chvíli alespoň o pár minut, než se opět ponoří do tmy.
Bill vstal a došel k němu. Sklonil se k sedící postavě a měkce, aby ho příliš nerušil, ho oslovil: „Tome?“ Oslovený otevřel překvapeně oči: „Ano?“ Bill se usmál a poklekl vedle jeho židle. „Tak jak to provedeme s tou reportáží? Opravdu myslíš, že to není dobrý nápad?“ zeptal se opatrně. Tomovy unavené oči se zadívaly někam za Billovu hlavu. Chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „Dobře, ať tedy přijede. Když myslíš, že to je přesně to, co potřebujeme, tak to udělej. Je mi to jedno.“ Bill se na něj mile usmál: „Děkuju, Tome, uvidíš, že nebudeme litovat.“ Musel se ovládnout, aby nevztáhl ruce a neuchopil tu vyčerpanou tvář do svých dlaní a nepřitiskl ji k sobě. Tom se znovu opřel a zavřel oči: „Snad máš pravdu.“
…………….
Nenáviděl své tělo za to, že ho neustále zrazuje a připomíná mu, že je pouhým smrtelným člověkem se všemi jeho potřebami a pocity. Bál se usnout, ve snech se mu prolínaly události posledních měsíců, mísily se v nich osoby, které se v jeho životě objevily a on jen utíkal, pořád před nimi všemi utíkal a oni ho stále doháněli. Byl pohublý a vyčerpaný. Jeho volné oblečení na něm viselo ještě víc než předtím, ale jemu to bylo jedno. Der Blick zurück ist schwarz und vor uns liegt die Nacht… Už pár dní se mu tahle slova pořád a pořád dokola objevovala v mysli. Es gibt kein Zurück, zum Glück… Nikdy jsem neměl potřebu zapisovat si myšlenky, ale tahle slova jsou tak neodbytná. Nemůžu se jich zbavit. Es ist dunkel hier im Licht, es gibt alles und nichts … Poprvé v životě vzal do ruky tužku s úmyslem zaznamenat tok svých myšlenek.
Jsem vážně na dně, když hledám pomoc u neživého papíru, jako kdyby mi měl pomoci vyřešit můj zpackaný život. Zavřel oči a slova sama, jedno za druhým, k němu přicházela. Počkej, zpomal, nestihnu tak rychle psát… Jeho ruka však reagovala obdivuhodně rychle. Papír se pomalu plnil zprvu nesouvislými útržky slov. Když skončil, zadíval se na popsaný papír. Slova, zdánlivě nesouvislá, však naprosto přesně vystihla jeho rozpoložení. Kdybych to chtěl takhle napsat, nikdy se mi to nepovede…
Die Welt ist umgekehrt,
Jeder Stein wurde verrückt,
Angst haben wir nicht, noch nicht
Was kommt ist unbekannt,
Wir sind die letzten Meter gerannt,
Es fehlt nur noch ´n Stück, noch ´n Stück
Der Blick zurück ist schwarz,
Und vor uns liegt die Nacht,
Es gibt kein Zurück,
Zum Glück, zum Glück
Kein Zurück
Wo sind alle hin, Lyrics
Die sonst mit uns sind
Haben sie uns schon längst verloren?
Es ist dunkel hier im Licht,
Es gibt alles und nichts
Und dafür wurden wir geboren…
(použit text písně Schwarz, autor textu: Tom Kaulitz)
……o tři dny později……….
Od chvíle, kdy se mu podařilo zaznamenat ta smutná slova na papír, začalo se vše obracet k lepšímu. Sice trvalo ještě několik dní, než hlavní nápor jeho depresivních stavů pominul, ale světlé chvilky se začaly objevovat stále častěji a častěji. A když jednoho dne vyšel ze svého pokoje a bez rozmýšlení zašel za kluky, kteří hráli dole stolní fotbálek, věděl, že nejhorší už má za sebou. Jediná věc, která mu trochu kazila radost, se týkala jeho bratra. Nemohl si nevšimnout, že mezi Billem a Davidem se mezitím vytvořilo jakési spojenectví.
Nelíbilo se mu, když viděl, že jeho bratr se čím dál častěji obrací k jejich manažerovi, radí se s ním, probírá s ním, co se mu zdálo, co v průběhu dne zažil, jestli si má koupit tohle nebo ono tričko. To přece se mnou vždycky tohle řešil, tak proč najednou s Davidem? Marně sám sebe přesvědčoval, že Bill na tohle přece má právo.
Jak smutek a beznaděj ustupovaly do pozadí, tak se opět stávaly dominantními Tomovy přirozené vlastnosti: prudkost, žárlivost, majetnické sklony a v neposlední řadě i neovladatelná touha po tom černovlasém stvoření. Věděl, že musí udělat něco, aby to nežádoucí spojenectví zničil. Chtěl je mít každého zvlášť, jedině tak si mohl být jistý, že mezi nimi k ničemu nedojde.
………………..
Konečně měli tedy za sebou to zlé období a mohli se pokusit obnovit zpřetrhané nitky jejich složitého vztahu. Ačkoli vše nebylo úplně ideální, Bill se cítil šťastný. Hlavně když s ním Tom mluvil a byl vedle něj.
Seděli v autě a cestou do dalšího města nahlas přemýšleli, jak asi bude probíhat natáčení reportáže z jejich turné. David jim oznámil, že vybraný novinář se k nim připojí zřejmě za týden, tedy někdy začátkem listopadu. Po dlouhé době utíkala cesta vesele, kluci se navzájem překřikovali a všem se viditelně ulevilo, že Tom je zase Tomem.
autor: Michelle M.
nee , to bude …ta …Laura, to né , tywole ! toe zly sen x( tak napinave ! sakra ! nuti ma to ist citat dalej x)
tohle byl nejlepší díl. 🙂 Schwarz je moje srdcovka. 🙂
musela jsem si jí k tomu zase pustit, miluju tu melodii a slova. 🙂
koukám, že furt komentuju stejný díly, když oni jsou fakticky nejlepší. 😀 až budu číst ET přístě, doufám, že tu budou i jiné komenty, než jen ode mě. 😀
Ja Toma celkom chápem ale aj Billa. David je pekný chlap a keď sa cíti sám, tak je jasné, že sa nechá utešovať niekým príjemným, kto o neho prejavuje záujem. Tom by si mal švihnúť ak chce Billa zachrániť pre seba.
Jéé, tak tohle se mi líbí! Žárlivý Tom! 😀 tak to se pomalu a jistě začíná vracet do starých kolejí 🙂
Díky za tu písničku, já o ní normálně doteď nevěděla! Je dokonalá. Jinak ta povídka je super, u Michelle M. ale už asi ani nic jinýho nečekám 🙂