Erfüllende Träumen II 9.

Nenápadně sunul svoji ruku po studeném zábradlí, až narazila na Tomův špičatý loket.

Přivřel oči, věděl, že se Bill o něco pokusí. Je tak umíněný a tvrdohlavý. Zavrtěl hlavou.

„Nedělej to. Nechci…“

Bill jen přisunul své tělo o něco blíž. „Opravdu nechceš? Podívej se na mě, podívej se mi do očí a řekni, že už mě nechceš, že tě nepřitahuju…“ Vztáhl ruku a otočil jeho tvář k sobě. „Tak Tome, řekni mi to do očí.“

„Nevím, co chceš slyšet, Bille…už jsme si všechno řekli.“ Vytrhl svoji tvář z Billových rukou a otočil se zpět ke spícímu městu.

Bill zavrtěl odmítavě hlavou, s tímhle se nechtěl smířit.

„Pochop to, Bille, my už nikdy nemůžeme být nic víc než jsme teď.“ Zněl k němu naléhavě Tomův hlas.

V tmavých očích se potměšile zablýsklo. „Máš pravdu, Tome, už nikdy nemůžeme být víc než jsme teď. Silnější pouto, než spojuje nás dva, totiž neexistuje,“ usmál se Bill spokojeně, jak mu bratr nevědomky nahrál na smeč.

Tom neodpověděl, ale to jakým způsobem sklonil hlavu, bylo dostatečným ujištěním o pravdivosti Billových slov.

„Proč jsi vlastně na pokoji s Davidem? Bojíš se mě?“ zaútočil po chvíli Bill, jako by mu jen ponechával čas sebrat síly a postavit se mu jako rovnocenný soupeř.

Tom se snažil zachránit zbytky svého odhodlání. „Proč bych se tě měl bát? Prostě si s Davidem rozumíme.“

„Aha,“ utrousil Bill lehce posměšně. „Jsi pokrytec, Tome. Uděláš cokoli, abys mě dostal od sebe a zároveň nás k sobě spoutáváš pevněji než si umíš představit.“

Tom se konečně odvrátil od zábradlí. V očích mu hořel nebezpečný plamen, ale Bill se ho nebál, věděl, že jeho nespálí.

„Už by sis měl konečně přiznat, že beze mě stejně nevydržíš. Pořád na mě musíš myslet, zdá se ti o mě, představuješ si naše poslední milování …“ Útočil, postupoval k Tomovi, tentokrát to byl Tom, kdo před Billem couval. „Je to tak, viď? Tak přiznej, že mám pravdu … Chceš se mě dotknout?“ Vyzývavě mu hleděl do očí. „Ani nemáš odvahu to udělat,“ dodal opovržlivě. „Zamiloval jsem se do tebe, protože jsi byl rebel, byl jsi sám sebou… nebál ses toho, co si lidi myslí, bylo ti to jedno… Střídal jsi holky, protože jsi to tak chtěl a nevadilo ti, že tě někteří odsuzují … Co se tedy změnilo? Proč máš najednou strach?“

Stáli od sebe jen pár centimetrů, v postoji každého se odrážela síla a odhodlání, byl to naprosto vyrovnaný souboj kdo z koho.

„Neprovokuj, Bille, víš dobře, že to tak není…“ pokoušel se Tom ještě zachránit situaci, která se mu absolutně vymykala z rukou.

„Není? Že to tak není?“ ušklíbl se Bill. „Chceš to dokázat?“ Se samolibým úsměvem na rtech Bill vystrčil špičku jazyka a zatvářil se přemýšlivě. Ve skutečnosti jen Tomovi dával čas, aby si zvykl na myšlenku, že dnes už mu neunikne. Naklonil se k jeho uchu, lehce jej skousl zuby a vydechl.

„Řekni, že mě nechceš,“ šeptal, zatímco klouzal rty po Tomově štíhlém krku, „a já přestanu…“ Lehce zvýšil tlak na místě, kde cítil pulzující tepnu. „Slibuju…“ pokračoval a zároveň se přemisťoval k Tomově bradě, lehce ji sál, „chceš, abych přestal?“ šeptal do rozpálené kůže. „Tak mě odmítni,“ poslední slova doprovodil táhlým zasténáním.

V Tomovi se zdvihl poslední záchvěv vzdoru. S velkou námahou strhl Billovy ruce ze svého těla. Když se vzdaloval od jeho dychtivých úst, měl pocit, že zároveň trhá i kusy sebe. Hruď se mu prudce zdvíhala. Svíral Billova štíhlá zápěstí a snažil se uklidnit. Bill mu to ale v žádném případě nehodlal usnadnit. Nečekaně prudkým pohybem vymrštil své tělo, ovinul paže kolem Tomova krku a konečně spojil jejich ústa.

Tom se k němu dychtivě přitiskl, tolik po tomhle toužil, pevně svíral Billovo křehké tělo, jazykem náruživě pronikal hluboko do jeho úst a Bill jej ochotně přijímal. Bylo v tom tolik vášně a touhy, že se oběma podlamovaly nohy. Nedokázal se ovládnout a postupovat pomalu… ale Bill na to zřejmě ani nečekal. Přitahoval si jej k sobě s takovou silou, až Tom téměř nemohl dýchat. Nedočkavě se dobýval pod bratrovo oblečení s jediným cílem: podmanit si jej, vynahradit si celý ten čas odříkání.

Tom se ale nevzdával. Pečlivě dráždil všechna místa, o kterých věděl, že zvýší Billovu touhu. Spokojeně se pro sebe ušklíbl. Lékem na jeho zraněnou duši byly Billovy projevy, že se mu líbí, co s ním dělá, že ho to vzrušuje a že se mu naprosto poddává.

Bill ztěžka dýchal, chvěl se po celém těle. Tomův pohled … byl tak zvířecky divoký a plný touhy, Billovi se z něj točila hlava. Tolik potřeboval cítit jeho horké dlaně a vlhká ústa na svém těle, zejména na jednom jediném místečku. Sjel ke svému klínu a vzrušeně po něm přejel. Z úst se mu vydral táhlý sten. Tom odstrčil jeho ruku a nahradil ji svou. Bill sebral zbytky odvahy, pevně upřel pohled do Tomových vášní potemnělých očí, rukou uchopil jeho hlavu pod vlasy v týle a nekompromisně ji zatlačil dolů. Tom se chtěl vzepřít, ale v Billově pohledu byla taková síla, že udělal, co po něm chtěl. Objal svými hebkými ústy nejjemnější část Billova těla a přejel po ní rozechvěle jazykem. Odpovědí mu byl prudký pohyb Billových boků proti jeho obličeji. Zazmatkoval. Billův úd pronikl hluboko do jeho úst, až téměř nemohl dýchat. Chtěl se odtáhnout, ale Bill nepovolil. Držel jej pevně za dlouhé vlasy a prudce přirážel. Sténal, ale přitom se na Toma díval. Donutil ho vydržet to až do úplného konce. Pak pevné sevření povolil a vyčerpaně se opřel zády o zábradlí. Se skloněnou hlavou se vydýchával, zatímco Tom pořád ještě klečel na zemi.

„Vrátíš se k Davidovi?“ zeptal se Bill tiše.

Tom sklonil hlavu, pomalu vstával a oprašoval si kolena. „Nemám se kam vracet, nic s ním nemám.“

„Tak proč bydlíte spolu?“ neodpustil si Bill.

Tom k němu zdvihl velké tmavé oči. „Protože jsem chtěl mít jistotu.“

„Jakou?“

„Že tě nedostane.“

………………

Snažil se dělat co nejmenší hluk, aby Davida neprobudil. Opatrně protáhl kartu zámkem u dveří a doufal, že cvaknutí nebude příliš hlasité. Nepatrně s dveřmi zatřásl, konečně zámek povolil. Rozsvítil malé noční světlo v chodbičce, takže do pokoje pronikalo jen omezené množství světla. Tak akorát, aby se mohl svléknout a najít postel. Unaveně dopadl do měkkých přikrývek. Hypnotizoval strop, dokud světlo automaticky nezhaslo, hlavu plnou rozbouřených emocí a myšlenek.

Věděl, že ten druhý nespí, jen se snaží, aby to tak vypadalo.

„Nemůžu zapomenout,“ zašeptal do tmy. „Nedokážu to, promiň.“

………………

Přejel vatovým tamponem namočeným do odličovacího přípravku ještě jednou přes pravé oko a opláchl obličej studenou vodou. Na jednu stranu cítil únavu, na druhou stranu byl tolik rozrušený událostmi posledních hodin, že věděl, že hned tak neusne.

Padl do postele a pevně stiskl víčka. Přál si tenhle okamžik prodloužit snad na vždy. Cítil ohromné uspokojení z toho, že se mu konečně po tolika dlouhých týdnech podařilo přesvědčit bratra, že bez něj to prostě nepůjde, že vždycky mezi nimi bude něco víc než mezi běžnými sourozenci.

Zároveň se mu do mysli vkrádala neodbytná myšlenka, co s nimi bude dál. Nechtěl znovu o Toma přijít a toužebně si přál, aby se jeho labilní bratr do rána opět nezhroutil.

autor: Michelle M.