Bodyguard 10.

BILL

Poslední dobou jsem nebyl ve své kůži. Nevím, proč jsme s bráchou vymysleli tu hovadinu s Kelly. Asi jsem zrovna měli nějaký zkrat nebo co. Ale zaráželo mě, že jsem toho byl schopný. Věděl jsem, že s Kelly to bylo jen fyzický. Nemiloval jsem ji. Jen jsem nevěděl, že jsem schopný vyspat se s holkou, aniž bych k ní něco cítil. Nejhorší je to, že mám pocity viny. Ať už kvůli Kelly nebo kvůli Tomovi. Od té osudné bouřné noci před pěti měsíci nejsem schopný myslet na nic jiného než na něj. Nevím, co cítím. Miluju ho? Nevím! Nikdy jsem nebyl zamilovaný se vším všudy. Občas se vznáším v oblacích, toužím jenom po Tomově blízkosti, po pouhé jeho přítomnosti, někdy zase po dotycích. Jeho rtech. Nemyslím na nic jiného. Jenže potom jsou dny, kdy si připadám nečistý, špinavý. Vím, že to, co je mezi mnou a Tomem, není normální, vím to!!! Ale i přes to si nemůžu pomoct. A proto mi výčitky svědomí nedají spát. Bože, nedovedu si ani představit, co by na to řekla mamka, kdyby se to provalilo. Umřela by, jsem si tím jistý! A nebo by na nás už do smrti nepromluvila. A to je snad ještě horší! Proč to musí být všechno tak složité?!!

Jenže čím dál tím víc si svůj život bez Toma nedovedu představit. Vždycky jsme na sobě viseli, ale teď je to jiné. Možná jsme udělali chybu, že jsme to Kelly prozradili. Proč jen jsme si nedávali větší pozor? Takhle nás načapat. Jsme tak hloupí! Jenže jsem se tehdy nemohl ovládnout. Musel jsem jej políbit. A ten polibek před chvílí? Ten tomu nasadil korunu! Proč jen jsme jí to ukázali? Proč jsme ji pustili k sobě? To se nemělo stát! Byla to chyba! Kdyby to zůstalo jak to bylo, viděla by jen nic neříkající polibek v koupelně. Mohli jsme jí nakecat, že jsme jen byli zvědaví, třeba! Ale po tom, co viděla teď, pochopila, co se děje. Poznala, co cítíme!

Co když se nám pak Kelly bude chtít pomstít a prozradí to? Ne!!! To se nesmí stát!!!

Nemůžu usnout, v hlavě se mi honí představy opovržení a odsouzení od mamky a přátel! Kdo by nás taky neodsoudil?!!! Byl jsem zvyklý na posměšky, na urážky a věčné poznámky týkající se mého vzhledu. Ale tohle bylo něco jiného. Nepřežil bych to! Nedovedu si představit, co by s námi udělali, kdyby se to dostalo na veřejnost. A jsem si jistý na sto procent, že pokud by jen někdo zaslechl zvěst o naší „bratrské“ lásce, další den by toho byly plné noviny. Radši bych se zabil, než snášet ty jejich znechucené pohledy. Než strávit roky v ústavech. Zabil bych se a jsem si jistý, že Tom taky!! Silně jsem k sobě stiskl víčka a prosil, ať se to nějak vyřeší, ať to nikdy nikdo nezjistí!!! Přetočil jsem se na bok a snažil se usnout. Těžce jsem vzdychnul.

„Co se děje?“ zeptal se Tom, jenž ležel na druhé straně postele.

„Nic.“ Odpověděl jsem mu a snažil se nedat na sobě znát, jak mě to všechno deptá.

„Nekecej, vím, že tě něco trápí.“ Snažil se to ze mě vytáhnout.

„Asi jsme udělali chybu!“ zašeptal jsem a otočil se čelem k Tomovi. Ležel na zádech, dredy rozhozené po polštáři a zachmuřený výraz v obličeji.

„Možná, že se nám to vymstí, ale myslím, že Kelly taková není. Sice jsme jí ublížili, ale myslím, že se nebude chtít mstít. A i kdyby, tak to popřeme, nemá žádnej důkaz. Slovo proti slovu.“ Řekl a já mu byl vděčný, má zvláštní dar mě vždycky uklidnit. Potřeboval jsem slyšet jeho racionální ujištění.

„A navíc, je tu jenom na prázdniny!“ pokračoval a otočil se na bok. Díval se mi do tváře a lehce se usmál. „Netrap se tím. Radši pojď ke mně.“

Přisunul jsem se k němu a nechal se obejmout. Blaženě jsem si oddechl a zavřel oči.

„Víš, že tu nemůžeš zůstat!“ zašeptal jsem a přitiskl se k němu ještě blíž.

„Já vím, jen na chvilku, počkám než usneš a pak půjdu k sobě.“

„Dobře…,“ čelem jsem se opřel o jeho hrudník a ruku přitiskl k jeho srdci. Pravidelný, rytmický tlukot mě uklidňoval a já zavřel oči a vdechoval jeho vůni. Začal mě hladit po vlasech a šeptal sladké nesmysly. Nevnímal jsem význam slov, jen tón hlasu. Cítil jsem se v absolutním bezpečí. Propadal jsem se stále hlouběji a hlouběji……

TOM

Měl jsem pochybnosti, zda jsme udělali správně, že jsme Kelly poslechli a vyplnili její přání. Ale už se stalo a snad se to neobrátí proti nám. I když jsem o tom hodně pochyboval. Když bude nejhůř, můžeme zapírat, zapírat a zase zapírat. To vždycky funguje.

Bill byl nezvykle zamlklý a zachmuřený. Trápilo ho to. Měl stejné pochybnosti jako já. Nerad jsem viděl, jak se trápí. Byl příliš citlivý. Neustále mám ochranitelské pocity, i když mnohdy to ani není zapotřebí. Ale už jsem takový. Chtěl jsem ho sevřít v náručí a vyhladit všechny ty vrásky na jeho čele.

Leželi jsme každý na jedné straně postele a zaobírali se svými myšlenkami. Vzdychnul. Znělo to, jako by na jeho ramenou ležela všechna tíha světa. Snažil jsem se to z něj vytáhnout. Měl jsem pravdu, měl stejné pochybnosti jako já. Objal jsem ho a snažil se, aby na nic nemyslel. Hladil jsem jeho vlasy a pokoušel se ho uklidnit. Jeho dech se prohluboval, po chvíli jsem si byl jistý, že usnul. Ještě jsem se nechtěl pohnout, abych ho náhodou nevzbudil. Vypadá tak sladce, tak krásně, když spí. Srdce se mi sevřelo nad přemírou citu a já myslel, že se zalknu. Toužil jsem jej sevřít a obejmout tak pevně, jako bych se bál, že už ho nikdy neuvidím. Nevím, co bych dělal, kdyby nás rozdělili. Umřel bych bez něj. A nejsou to jen takové ty žvásty, věděl jsem to s naprostou jistotou. Miluju ho, miluju ho jako nic jiného ve svém životě. Přitiskl jsem rty na jeho tvář a jemně jej políbil.

„Miluju tě.“ Zašeptal jsem a opatrně jej pustil z náručí, musel jsem jít k sobě. Představa studené prázdné postele mě vůbec nelákala. Toužil jsem Billa držet v náručí až do rána a sledovat jeho andělský výraz. Jenže to nešlo. Na hotelu nikdy nespíme spolu. Naposledy jsem se na něj podíval a potichu vyšel z jeho ložnice.

autor: Dania
betaread: Michelle M.