Bodyguard 22.

BILL

Konečně všechno dávalo smysl! Tušil jsem, že tu něco nehraje. Ze dne na den se přece Tom nemohl tak změnit. Ale překvapila mě Kelly! Neřekl bych do ní, že je taková pomstychtivá mrcha! Zuřil jsem! Jak se opovažuje se mezi nás plést? Tohle jí nedaruju!! Objímal jsem chvějícího se Toma a v hlavě spřádal plány, jak to všechno vyřešit. Bylo tu několik možností, jenže která je ta pravá? Pochyboval jsem, že by se Kelly sama od sebe vzdala. I když možné to je. Ale s touhle možností jsem radši nepočítal. Potom už jen zbýval podvod. Musíme ji oklamat. Jenže do toho se mi taky moc nechtělo! Prostě ji musím nějak zaměstnat a Tom provede zbytek. Jo, takhle to uděláme. Jen musíme postupovat opatrně, aby si ničeho nevšimla.

Věděl jsem, že máme zamčeno, takže se nikdo nedostane dovnitř. Mohli jsme se nerušeně objímat a dotýkat. Mírně jsem Toma od sebe odstrčil, podíval se mu do očí a přerušil ticho: „Mám plán, jak se jí zbavit! Ale potřebuju tvoji pomoc.“ Díval jsem se mu do očí a čekal na jeho reakci.

„Co potřebuješ? Jasně, že ti pomůžu!“ usmál se a v jeho očích se zableskla jiskřička zájmu. Všechno jsem mu řekl. Chvilku sice nesouhlasil, ale pak uznal, že to je jediné řešení. Ještě chvíli jsme probírali detaily, ale pak už jsme museli jít. Čekalo nás to interwiev. Byl jsem sice nervózní, protože Kelly půjde s námi. David by nás přerazil, kdybychom to odřekli. Takže jsme se začali připravovat. Bylo teprve jedenáct dopoledne a já si v hlavě přehrával všechno, co se dneska stalo. Bylo toho opravdu hodně. Ráno jsem se vzbudil celkem v pohodě, potom se mi zhroutil svět, dvakrát, ale nakonec se všechno vyřešilo! Děkoval jsem Bohu, že to Tom jenom předstíral. Protože bych to asi nesnesl. Nesnesl bych jeho nezájem, jeho odmítání! Teď mě ale čekal nelehký úkol. Kelly se mi začala hnusit! Nevím, jestli budu schopnej tak dokonale lhát a předstírat. Ale budu muset, nic jiného mi nezbývá! S Tomem jsme byli domluvení. Každej jsme znali svoji roli dokonale. Vlastně to nebylo nic těžkého, jen se chovat jako doposud, ale teď, když jsme věděl, o co kráčí, to bylo snad ještě nesnesitelnější.

Naposledy jsem se zkontroloval v zrcadle a vyšel z ložnice. Tom už čekal v obýváku na pohovce. Jak mě viděl, přišel ke mně a jemně mě pohladil po tváři. Ach, je tak milý! Zbožňuju ho! Zrušil jsem ten nepatrný prostor mezi našimi ústy a políbil ho. Prudce, vášnivě, divoce! Po chvilce jsem však zmírnil tlak a něžně si pohrával s jeho dokonalými rty a jazykem. Odtáhli jsme se od sebe a zrychleně dýchali. Upřeně jsem se díval do jeho krásných očí a zašeptal: „Miluju tě.“ Usmál se a pohladil mě po rameni. Jeho oči prozrazovaly, že cítí to samé.

„Tak jdeme na to!“ řekl jsem energicky a odstoupil od něj. Nahodil jsem apatický výraz v obličeji a odešel ke dveřím. S rukou na klice jsem se ještě otočil přes rameno, mrkl na bratra a vyšel z místnosti. Myslel jsem na všechen ten smutek, který jsem cítil ještě před pár hodinami. Pomáhalo mi to. Opřel jsem se o stěnu a zavřel oči. V nitru jsem se připravoval na to, co musím udělat. Odhodlaně jsem se odrazil od stěny a vydal se ke Kelly. Zaklepal a čekal, až se uráčí otevřít. Sklopil jsem hlavu a očima hypnotizoval podlahu. Snažil jsem se myslet na tu nejhorší věc, co se mi kdy stala. V očích se mi objevily slzy. Perfektní! Konečně se dveře otevřely, dál jsem nehnutě stál a pohled upíral k zemi.

„Bille? Co tady děláš?“ zeptala se Kelly a ještě dodala: „Poď dál!“ bylo vidět, že se usmívá. Fajn! Zvedl jsem k ní svůj uslzený pohled a čekal, co udělá. Nezklamala! Hned se účastně ptala, co se mi stalo. Začal jsem ji zhrzeně vykládat vymyšlenou historku. S Tomem jsme to všechno promysleli do posledního detailu. Jak mi Tom ublížil, a jak jsem v koncích, že nevím co mám dělat! Začal jsem jí tam brečet na rameni. Super! Chytla se! Utěšovala mě a tiskla k sobě stále silněji.

„Jsem tak rád, že aspoň ty mě chápeš! Fakt si skvělá!“ pronesl jsem zlomeným hlasem a v duchu si gratuloval. Tohle byl fakt výkon hodný Oscara!

Jen mě po těch slovech ještě silněji objala a políbila do vlasů. Doufal jsem, že se o něco pokusí už teď. Na co to odkládat, že? Já jsem začít nemohl, to by bylo moc nápadný. Tak jsem jen stál v jejím objetí a nechal se konejšit.

Možná že náš plán je nechutný, odporný, vypočítavý a já nevím co ještě. Ale nedovolím nikomu, aby se mezi nás vetřel. On si začala! A když chce válku, má ji mít. Pozná, že s Kaulitzovýma si nikdo zahrávat nebude!!

KELLY

Někdo klepe! Sakra, co zase otravujou. Třeba je to Tom! Otevřela jsem dveře a ztuhla překvapením. Stál tam Bill a hleděl do země. Skvěle! Že by byl Tom až takovej šikula? Vtáhla jsem ho dovnitř. Byl zničenej. Ale už ne tak, jako ráno. V očích měl slzy. Začala jsem ho konejšit. Vykládal mi, co mu Tom napovídal, jak ho uráží a ponižuje. Rajská hudba pro moje uši! A při jeho chvále, jak jej chápu a jak jsem skvělá, jsem se málem začala hlasitě smát. Bylo to dokonalé! V takovou rychlost jsem ani nedoufala. Mám ho přesně tam, kde ho chci mít! Pevně jsem ho k sobě přivinula a hladila po zádech a po vlasech. Ještě jsem se do něčeho dalšího radši nepouštěla, protože jsem nechtěla, aby to dopadlo jako před pár hodinami. Jenže pak jsem ucítila jeho horký dech na krku. Zježily se mi chloupky na zátylku. Bože! Tohle nedělej! Nebo se fakt neznám! Pevně jsem stiskla víčka a snažila se ovládat. Jenže mi to moc neusnadňoval. Pořád vzlykal a občas jsem cítila jeho rty tak blízko mojí pokožky. Aniž bych chtěla, začaly se moje doteky měnit z utěšitelských na dráždivé. Dlaněmi jsem se přesouvala k jeho pasu. Přivřela jsem oči a vychutnávala ty doteky. Moje prsty se zastavily na lemu jeho trička. Mám? Nemám?? Sakra! Co teď? Vůbec nijak nereagoval, jen dál klidně spočíval v mém náručí. Mám to risknout? Jo!! Chci ho hned teď!! Zajela jsem konečky prstů pod jeho triko. Projel mnou elektrický výboj, jakmile se moje prsty dotkly jeho nahé pokožky. Chtěla jsem víc! Potřebovala jsem víc! Opatrně, abych ho nepolekala, klouzaly moje prsty po Billových zádech. Tak krásně voní! Už nevzlykal. Jen dál stál a nehýbal se. Měla jsem jeho ucho téměř vedle svých rtů. Stačilo jen mírně natočit hlavu a dotknout se ho. Jemně jsem mu jazykem přejela přes boltec. Zachvěl se! Super! Neodtáhl se! Váhavě jsem svoje ruce přesunula z Billových zad na břicho. Najednou jsem ucítila pohyb. Jeho hlava se zvedla a podíval se na mě. Bála jsem se podívat do těch očí. Aniž bych se na něj podívala, zavřela jsem oči a přitiskla svoje rty na jeho. Nejdříve nedělal nic. Jen nehnutě stál a křečovitě držel rty semknuté. Jenže po chvilce se přece jen uvolnil. Pocítila jsem tu změnu. Jeho rty byly vláčnější, vstřícnější. Začal mi polibky opětovat! Nádhera! Hurá, podařilo se to!! Jásala jsem v duchu a konečně se uvolnila. Naše polibky se stávaly hlubšími, vášnivějšími. Moje touha dosahovala nebeských výšin. Konečně, konečně bude můj!!!!

autor: Dania
betaread: Michelle M.