Bodyguard 27.

TOM

„Jak to teda uděláme? Mohli bysme říct Bennym, že ji tu nechceme. Jestli by už nemohla odjet. Za chvilku začíná škola, tak ať se připraví! To je dobrej nápad, ne?“ tohle téma už jsme s Billem probírali celé dopoledne. Snažili jsme se přijít na to, jak se jí nenápadně zbavit. Už zbývá jen týden do začátku školního roku. To je dobrá záminka. Už jsem ji tu nechtěl trpět ani minutu. A Bill je na tom určitě stejně jako já.

„Asi jo. Asi to tak uděláme. Hlavně ať už vypadne!“ řekl bráška nabroušeně. Ani se mu nedivím. Od včerejška se z Kelly stala dokonalá stíhačka. Nedá nám ani na vteřinu pokoj. Každou hodinu Billovi volá, a ty textovou ani nepočítáme. Prostě hrůza! Čekal jsem, kdy se vytasí zase s tou její hrozbou. Jenže teď už jsme ji mohli v klidu odpálkovat. Proto jsme si z jejích otravných telefonátů nedělali těžkou hlavu. Dařilo se nám jí dokonale vyhýbat. Pomohlo tomu i to, že jsme měli volný čtyři dny. Hodlal jsem je strávit s Billem a klukama.

Domluvili jsme se teda a rozhodli se, že dneska promluvíme s Bennym. K dokonalýmu štěstí už nám chybí jen Kellyiny nepřítomnost. Právě jsme se chystali na oběd, což byla skvělá příležitost k rozhovoru s Bennym.

Díval jsem se na Billa, jak si dodělává vlasy. V zrcadle se odrážel jeho soustředěný obličej. Uvědomil jsem si, že tahle dokonalá bytost patří mě. Jenom já mám právo dotýkat se každičkého kousku jeho těla. Jen já mám dovoleno sdílet veškeré jeho smutky i štěstí. Cítil jsem se neskonale šťastný. Nedovedl jsem si představit život bez něj. Děkoval jsem Bohu, že můžu být v jeho blízkosti.

„Co je na mě tak zajímavého, že tak koukáš?“ zasmál se a pobaveně sledoval v zrcadle můj obličej. Zašklebil jsem se na něj a snažil se nahodit svůj ověřený pohled á la drsňák největší. Jen se zasmál a zakroutil hlavou.

„Ty seš ale šašek!“ prohodí ještě na moji adresu a naposledy přelákne tu svoji hřívu. Opět mu to moc sluší, ostatně jako vždy. Houpavým krokem se vydá ke mně. Nesnažím se schovávat svůj obdivný pohled. Lačně sjedu jeho postavu od hlavy až k patě. Pomalu se ke mně blíží a na jeho tváři se usídlil vědoucí úsměv. Došel těsně ke mně. Naklonil se a opatrně, aby se mě nedotkl, mi zašeptal: „Jestli se na mě budeš takhle dívat ještě chvilku, tak ten oběd zaručeně nestihneme.“ Jeho rty byly tak blízko mého ucha, ten dotek byl jako zašimrání motýlích křídel. Přejel mi mráz po zádech, vzrušením se mi zatajil dech.

„Nevím, kdo teď provokuje!“ vyrazil jsem ze sebe namáhavě a špičkou jazyka si olízl rty. Najednou byly suché jako troud. Viděl jsem, že upřeně pozoruje ten automatický pohyb.

„Počkej večer, tohle ti nedaruju!“ prudce vydechl a otočil se ke mně zády. Jen jsem se usmál a uchopil Billa pevně za boky. Přitiskl jsem ho k sobě a rty přisál k jeho šíji. Chvilku jsem laskal jemnou pokožku na bratrově krku, přejížděl rukama po jeho pažích a tiskl ho k sobě čím dál silněji.

„Bille, ty seš prostě neodolatelnej!“ zasténal jsem a pustil ho. Čekali na nás. Už tak máme zpoždění. Naposledy jsem se toužebně podíval na jeho rty, potom se otočil a společně jsme se vydali do restaurace.

BILL

To je opravdu k nevydržení. Po pravé straně mi sedí Kelly, neustále na mě čumí a snaží se mě pod stolem ochmatávat. Občas zachytím nějakej Tomův soucitnej pohled, ale to mi stejně nepomůže. Už jsem to nemohl vydržet, proto jsem se otočil na Kelly a se smutným výrazem ve tváři se jí zeptal: „Ty už vlastně zítra odjíždíš, že? To je škoda, ale do školy se holt musí!“

„Ne, já ještě nejedu, až za týden a něco. Copak jsi zapomněl, miláčku?“ odpověděla odporně sladkým hláskem a z jejího oslovení ‚Miláčku‘ se mi udělalo zle.

„Benny ale něco říkal o tom, že musíš jet dřív, aby ses stačila přestěhovat a nachystat všechny věci do školy!“ při těch slovech jsem se otočil na Bennyho, jestli zaregistroval náš rozhovor.

„Že, Benny? Nebo jsem se spletl? Kelly se přece musí připravit do školy!“ upřel jsem na našeho hlavního bodyguard přísný pohled. Třeba mu to nějak dojde a snad uzná, že škola je přednější, než to Kellyiny flákání se tady. K mému překvapení se přidal i Tom. I když od toho to takový překvapení zase nebylo.

„Jasně, taky jsme měli vždycky poslední týden prázdnin co dělat, abychom to všechno stihli!“ prohodil zcela vážným hlasem a díval se při tom na Bennyho.

„Vidíš Kelly, to mě nenapadlo! Zavolám tvojí babičce, ať tě čeká už zítra. Na to jsem úplně zapomněl!“ řekne Benny a při jeho slovech málem odpadnu. Díííííky, Bože, povedlo se!!!!!

Podíval jsem se soucitně na Kelly, ona jen nechápavě vrtěla hlavou a snažila se něco namítnout, ale zastavil ji Bennyho pohled. Dívala se na mě a vypadala, jako by jí někdo sebral lízátko. Kdybych mohl, začnu se štěstím smát. Bylo to dokonalé. Všechno šlo jako po másle. Konečně se té mrchy zbavíme!!! S Tomem jsme si vyměnili rychlý pohled. S chutí jsem se pustil do jídla. Nic nemohlo pokazit moji skvělou náladu. Už jsem se ani neobtěžoval hrát smutného kvůli tomu, že Kelly odjede. Úplně jsem ji pustil z hlavy. Proto mi unikl podezřívavý pohled, kterým zkoumala mě a Toma.

autor: Dania
betaread: Michelle M.