,,Jistě že přežil, ale lidé se nás většinou bojí a ani my jim nechceme způsobit tolik bolesti. A hlavně přežil by to jednou, ale ne kdyby se to opakovalo často.“
***********San***********
Bože doufám, že nejsou stejní blázni oba. Ted‘ se vážně začínám bát.
,,A jak jsi se vlastně stala upírem?“
Tak na tohle znají odpověď jenom dvě osoby. Bill a já. Mám to tady ted‘ říct klukovi, který o mně nic neví?
,,Zamilovala jsem se a udělala chybu. Bylo mi sladkejch čtrnáct, jak říkala moje matinka. A ten kluk byl tolik jiný než ostatní. Byl jako Bill a já jsem se s ním stýkala už před tím. A pak se stalo to, co jsem celou dobu čekala, v podstatě jsem se chtěla stát upírem, ale pak jsem si na poslední chvíli uvědomila, co dělám a cukla. A ted‘ je ze mě to, co vidíš.“
Byl zmatený. ,,A proč Bill říkal, že je ti vděčnej za život.“
,,Bill spal jenom se mnou, ale já bych ho taky nemohla krmit jen vlastní krví a protože jsem musela živit taky sebe, tak jsem udělala to, co jsem musela.“
,,A co to bylo?“ Skočil mi do řeči.
,,Hodně zvědavej, ne? Víš, upír může živit upíra a já prodala tělo upírům za krev.“
,,Počkej to chceš říct, že jsi děvka pro upíry?“
,,Už chápeš, proč se mnou Bill spí, pro nás sex není o lásce.“
***********Bill***********
Sedím nad řekou. S chutí bych skočil, ale co by mi to pomohlo? Umřít nemůžu, tak na co? Z očí mi tečou slzy, proč je pro mě celý život taková beznaděj? Miluju ho a on mnou pohrdá. Bojí se mě, nenávidí.
,,Bille?“
,,San, co tady děláš?“
Jen se tajemně usmála. A přišla až ke mně, naklonila se ke mně a řekla: ,,Sliby se plní.“
Pak se zvedla a odešla. Někdo jde směrem sem.
,,Bille, mohli bysme si popovídat?“
,,Tome, ty se mnou chceš mluvit?“
,,Musím ti něco říct, Billí. Miluju tě a nic na tom nezmění, jestli jsi člověk nebo upír. Jen potřebuju, abys mi už nikdy nic netajil. To mi musíš slíbit. Vím, že ty mě asi nemiluješ, ale to mi nevadí hlavně, že už zase budeme bráškové.“
Bože, to snad není možný. Já jsem zase po více než dvou letech šťastný!
,,Tome, slibuju, už nikdy ti nebudu nic tajit. A a…“
Nevěděl, co má říct dál, nahnul se k Tomovi a plaše se jen dotkl svými rty těch jeho. Tom se na něj prvně jen překvapeně podíval, ale pak se usmál a přitáhl si svého opět nalezeného bratříčka k sobě a políbil ho. Bill mu polibek rád opětoval. Pak se ale Tom vyděšeně odtáhl.
,,Tome, promiň, já jsem tě nechtěl vyděsit.“
Tom viděl něco, co nečekal. Billovi se oči zbarvily do modra, rysy mu ztvrdly a v měsíčním světle se blýskly dva bílé tesáky.
,,To nic Bille, ale miluju tě čím dále tím víc a San mi vyprávěla svůj příběh. Já bych se chtěl stát takovým jako jsi ty a přísahám, že necuknu.“
,,Tome, zbláznil jsi se? Víš, nech mě si to rozmyslet.“
Bill musel pryč, ted‘ mu nemohl odpovědět, rychle vstal a ztratil se v noci.
Musím najít San. Byla první myšlenka, která ho napadla. Šel k ní domů, měl štěstí seděla na parapetu okna a dívala se na měsíc. Vypadala tak zranitelně, nevěděl, jak takové stvoření jako ona v sobě našlo tolik síly, že se dokázala starat o sebe a ještě o něj. Rychle vystoupil za ní.
,,Bille, co tady děláš?“
,,Já, já nevím, co mám dělat. Tom se mi nabídl, on řekl, že se chce kvůli mě proměnit, a že mi přísahá, že necukne.“
,,Tak k tomu ti řeknu jediné, zítra večer už tady nebudu, tenhle dům si můžete nechat. A ty se nauč starat se o sebe sám.“
Nevěděl jsem jak reagovat . Věděl jsem, že jí to nerozmluvím. Má pravdu, budu se o sebe starat a budu šťastný.
***********Tom********
Fajn, už se vrací.Tváří se nějak moc tajemně.
,,Zítra večer, jestli teda chceš.“
,,Jistě že chci, Bille.“
Od řeky jsme odešli společně, ale ani jeden z nás celou cestu nepromluvil a stejně tak to pokračovalo celý další den. Dokonce mi to připadalo, že se jeden druhému vyhýbáme. Ale konečně je tady večer, nebojím se, vím co chci.
,,Jdeme, Tome?“
Jen jsem němě přikývl a vydal se za Billem. Dovedl mě k tomu zchátralému domu, který je tady snad už legendou. Otevřel dveře a já jenom žasnul. Vevnitř to vůbec nebylo tak zchátralé jako okolí domu.Uprostřed velkého sálu stála postel a kolem byli svíčky vypadalo to přesně tak, jak jsem si to představoval. Bill ke mně ladným pohybem natáhl ruku a přitáhl si mě blíž. Opřel jsem se o něj celou váhou a on mi lehce zvedl bradu, usmál se a dlouhým polibkem se vpil do mých rtů. Nebylo to poprvé, ale teprve ted‘ jsme si to oba užívali úplně. Přitáhl se ke mně ještě blíž. Nepřestával mě líbat a pomalu mě vedl k posteli, která stála uprostřed místnosti. Posadil mě na okraj a sedl si mi do klína. Jeho polibky byly úžasné. Můj bráška, moje jediná láska se mi tady chce odevzdat a já jemu. Bill mi přetáhl tričko a já jsem nemínil zůstat pozadu. Díval jsem se na jeho dokonalé tělo a Bill mi pohybem ruky naznačil, at’si lehnu. Sám si lehl vedle mě a jen mi přejížděl hladkou dlaní od obličeje, přes hrudník až k podbřišku. Všechny tyhle dotyky jsem si vychutnával, jak nejvíce jsem dokázal. Kleknul si nade mě a věnoval mi další nádherný polibek. Potom mi jazykem přejel od brady až k okraji jeansů. Potom mi rozepnul i kalhoty a pokračoval, jemně se mu klepaly ruce, ale v očích měl určitou jistotu a hlavně to, co jsem tam potřeboval vidět, lásku. Než jsem si uvědomil, jak moc ho miluju, myslel jsem, že je láska jenom výmysl… a u něj mi na tomhle pohledu tolik záleží. Chtěl jsem mu vrátit všechnu jeho péči a přesunul jsem si ho pod sebe. Snažil jsem se ho rozmazlovat, jak nejvíc jsem dokázal. Najednou se změnil stejně jako včera. Posadil se, políbil mě a podíval se na mě pohledem, kterému bych nikdy neodolal.
,,Opravdu v to věříš, Tome?“
,,Miluju tě a věřím tobě!“
Naklonil se ke mně, přitáhl si mě blíže, sklonil mi hlavu na stranu a rty přitiskl ke krční tepně, která mi vzrušením tepala. Najednou jsem ucítil ostrou bolest a pak jsem se probudil a měl jsem zvláštní pocit, že teprve ted‘ všechno chápu. Bill, moje láska, se jenom usmál a nastavil mi krk. Přitáhl jsem si ho a prvně jsem mu věnoval dlouhý polibek, který mu měl ukázat, že to co nejmíň chci, je ublížit mu. Teprve potom jsem mohl slastně přitisknout rty k jeho krku a napít se té nejlepší potravy.
,,Miluju tě jako nikdy, Bille!“
,,Já tebe taky, bráško.“
V tom tam někdo vtrhl, měl na sobě dlouhou kápi a já moc dobře věděl, že se máme čeho bát. Přitiskl jsem k sobě Billa a on mi obtočil ruce kolem boků.
,,Vy zrůdy, vy za všechno můžete.“
To byla poslední věta, kterou mohli slyšet, pak už jen proletěly dvě stříbrné kulky a bratři si zemřeli v náručí. Jen málokdo věděl, že i když se báli, byla to smrt jen pro jejich těla, duše spolu zůstanou na věky, budou z nich andělé, opravdoví anděle. Nebudou svou lásku muset skrývat, budou navždy spolu, mohli zemřít šťastni a to jen tak někdo nemůže.
Tento lovec nezabil jen dvě nevinné bytosti, ale stovky dívek, které žily jenom pro ně.
,,Bratři Kaulitzové z úspěšné kapely Tokio Hotel jsou již měsíc pohřešováni. Nikdo nemá naději, že by ještě žili.“
Tato věta v novinách zničila stovky životů.
konec
autor: Keity
betaread: Michelle M.
Téma hodně dobré, ale ne příliš dobře zpracované
Krása,ale smutné.