autor: Lisa
Najednou se cítil naprosto klidný… už nebylo nic, co by měl skrývat… nemusel se přetvařovat. Jistě, bál se, že teď bratra ztratí nadobro, ale za ten jediný polibek… za ten okamžik štěstí…
Tom na něj stále zíral a v hlavě měl absolutní zmatek. Nevěděl, co si má o tomhle myslet… takže za to všechno… mohl on?? Byla to všechno jeho vina, že si Bill ubližoval? Až teď mu začaly docházet všechny spojitosti, všechny ty hádky, to jak se mu Bill vyhýbal…
„Já…“ začal potichu, ale vlastně ani netušil, co by teď měl říct… „Promiň…“ zašeptal potom a odešel z pokoje.
Bill zůstal sedět na posteli naprosto omráčený tím náhlým odchodem svého bratra. Věděl, že to nejspíš dopadne takto, ale přesto si dával naději, že by to mohlo být jinak. Jak jen si mohl myslet, že by k němu bratr mohl cítit to samé? Jak jen mohl být tak naivní? I proti jeho vůli se mu slzy znovu rozkutálely po pobledlých lících. Ztratil ho… jak to mohl dopustit? Uslyšel z koupelny nějaký hluk. Prudce se postavil a zamířil ke dveřím.
Co tam dělá? Co když ho chce opustit úplně? Co když chce odejít? Ne…to ne! Hlavou se mu honily představy, jedna neuvěřitelnější než druhá. Rozrazil dveře koupelny a spatřil Toma, jak se prohrabuje skříňkami.
„Kde ji máš?“ zeptal se ho Tom hned, když ho zaregistroval.
Bill se na něj nechápavě díval a vůbec nechápal, o čem to mluví. Tom ale mezitím, jak se zdálo, našel, co hledal. V ruce svíral žiletku, na které ještě ulpívalo trochu zaschlé krve. Rozhodně došel ke koši a bez milosti ji hodil dovnitř. Potom přistoupil těsně k Billovi a zadíval se mu do očí.
„Slib mi, že už to nikdy neuděláš… protože bez tebe… bez tebe neexistuju,“ zašeptal a políbil ho. Líbal ho na ústa, na tváře, do vlasů… tisknul ho k sobě a snažil se zlíbat každou část bratrovy kůže.
„Proč to děláš?“ zeptal se po chvíli Bill tak tiše, že kdyby od něj nebyl Tom vzdálený sotva na pár centimetrů, neslyšel by ani slovo.
„Protože takhle je to správně… slib mi, že už to nikdy neuděláš, Bille…“ zasypal ho další sérií motýlích polibků.
„Slibuju… Tome…“ zašeptal omámeně.
Bratr se na něj usmál a pevně ho obejmul.
„Slib mi, že mi neublížíš…“ vyřkl Bill do ticha myšlenku, které se bál nejvíc… že to jeho bratr nebere vážně… že je to jen hra, kterou, když ho přestane bavit, prostě přestane hrát.
„Slibuju… slibuju ti to, Bille!“
Dlouhou chvíli tam ještě stáli a tiskli se k sobě, jako by to bylo naposledy, co měli být spolu. Bill měl pocit, že mu každou chvíli exploduje hrudník a srdce mu vyletí z těla… bylo to tak neuvěřitelné… a přece tak skutečné… směl jej políbit… směl jej obejmout… Tom ho nezavrhl!
„Třeseš se…“ ozval se do ticha Tom a odtáhl se od bratra jen na takovou vzdálenost, aby viděl do jeho očí. Bill nad tím jen zakroutil hlavou a chtěl se k němu znovu přitisknout. Potřeboval cítit jeho bezprostřední blízkost… nechtěl rušit to pouto, které mezi nimi momentálně bylo. „Pojďme do pokoje… odpočineš si, měl by ses vyspat… vypadáš unaveně,“ pohladil ho Tom po tváři a kormidloval ho ze dveří.
Bill sebou nechal vláčet jako s hadrovou panenkou. Vlastně měl Tom pravdu, byl unavený jak psychicky tak fyzicky, ale zrovna teď se nechtěl okrádat o čas, který může strávit s bratrem. Tom jej opatrně uložil do postele a přikryl ho dekou.
„Zůstaň…“ zaprosil Bill. Bál se, že když teď usne, po probuzení zjistí, že to zase byl jen sen. Tomovi se na tváři mihl lehký úsměv. Bill mu připomínal vyděšené dítě, které prosí, aby mu nezhasínali světlo, protože se bojí tmy.
„Zůstanu…“ šeptl potichu, když si lehal vedle něj. Ani sám nevěděl, proč nemluví nahlas… jen měl prostě pocit, že se to sem teď nehodí. Bill se mu schoulil do náruče a uvolněně vydechl. Konečně cítil ten pocit bezpečí a… štěstí.
„Řekni, že to není sen,“ zadíval se Bill bratrovi do očí.
„Není to sen, Bille,“ znovu se neubránil úsměvu. Bratrova upřímnost a důvěra, která přímo čišela z jeho očí, ho naprosto uchvacovala. Naklonil se k němu a lehce jej políbil. Jako by ho tím chtěl ujistit, že se mu to opravdu nezdá… a sebe taky.
„Měl bys spát…“ vtiskl mu Tom polibek na spánek a pohladil ho po černých vlasech. Bill tedy zavřel oči a lehl si bratrovi na hruď, aby mohl poslouchat tlukot jeho srdce. Po chvíli cítil, že se ho zmocňuje spánek, ale tentokrát usínal s úsměvem na rtech.
autor: Lisa
betaread: Michelle M., J. :o)
joo!! 🙂
tak se mi to líbí 🙂
já jsem věděla že to takhle dopadne 🙂
fňuQ 🙁
to je krásnéé 🙂
já umět takhle psát…hrozně Ti závidím 🙁
jak krásně to píšeš 🙂
WOOOW!!
🙂
šikovná 🙂
Tom nie je nechápavý ňouma. Jemu to hneď došlo 🙂 To je krásne. Len by ma zaujímalo či tie city Billovi opätuje zo súcitu, alebo ho miluje naozaj.