Liebe lässt sich nicht erzwungen I 6.

(Andy)

Nemůžu uvěřit, co právě dělám. Nevěřím tomu, co mi Bill dovoluje udělat. Jemně ho k sobě přitisknu. Rozklepe se a já znejistím.

„Bojíš se?“ zašeptám

„T-t-t-trochu,“ vydechne prudce.
Jdu na to jinak. Rukou mu přejedu od bradavek něžně až k bříšku. Zakloní hlavu. Lehce ho kousnu. Uteče mu slastný sten. Sklouzávám ještě níž. Zajedu až na jeho mužství. Celý se prohne. Vzdychá jako o život.
Cítím, že už můžu, ale nevím to jistě.

„A-Andy, dělej,“ pobídne mě a já už mám konečně jistotu. Co nejopatrněji se do něj snažím proniknout. Bolestně sykne. Čekám. Bill se po chvíli uklidní a stiskne mi ruku. Chytnu ho za boky a jemně s ním pohybuju. Postupně zrychluju.

(Bill)

Andy přidává intenzitu. Chvíli to snáším, ale bolí to jak …no hodně.

„Přestaň, prosím,“ zakňučím. Okamžitě zastaví. Potřebuju se trochu uklidnit. Opět mi ruku přitlačí na rozkrok, čímž mě přivede na úplně jiný myšlenky. Nevnímám bolest, ale jen vzrušení. Neudržím se a zasténám.

„Dál,“ zavzdychám, Andy se dá opět do pohybu. Bolest je pryč a dokonce se mi to i líbí. Slastně se prohýbám. Andy mi vzdychá do ucha.

„Bille!“ vykřikne a udělá poslední příraz. Udýchaně si lehne vedle mě.

(Andy)

„Bille…to bylo…úžasné. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Děkuju,“ zašeptal jsem mu do ouška. Bill jen kývnul.

„Co se děje? Ublížil jsem ti? Nechtěl jsem, promiň.“

„Ne, neublížil…jen…potřebuju to vstřebat,“ hlesl potichu.

„Můžu tě obejmout?“ zeptám se. Bill se na mě koukne a pak si mi lehne na hruď. Hladím ho po vlasech a cítím, jak Bill usíná. V hlavě se mi přemítá vše, co se za ty poslední 3 hodiny stalo. Mám ho! Konečně! I když vím, že mě nemiluje. Snad se toho jednou dočkám. Nemůžu usnout. Opatrně ze sebe Billa sundám, uložím na polštář a potichu sejdu dolů do kuchyně. Hlad je hold svině. Za 10 minut se vracím i s jídlem pro něj. Usadím se do křesla a prostě na něj musím koukat. Vypadá tak nevině, když spí. Vlasy má rozcuchané a líčidla trošku rozmazaná. Spí klidně, jen se mu občas zachvějí řasy. Už i na mě padá únava a v křesle usínám. Asi za 2 hodiny se probudím. Bill leží na posteli a pozoruje mě.

(Bill)

Pozoruju Andyho. Otevřel oči a usmál se. Zvedne se a jde ke mně.

„Donesl jsem ti něco k snědku,“ uculil se.

„Já…Díky.“ Podal mi tác. S chutí jsem se zakousl do toastu. On mi snad čte myšlenky. Ale jako vařit umí. Rozpustile se na něj uculím. Dá mi pusu na tvář a pohladí po zádech. Mám úpe husinu . Všimne si toho.

„Je ti zima?“

„Ne, to mám z tebe,“ olíznu si rty. Rychle si mě přitáhne a políbí. Stahuju ho na sebe, ale vtom mi zazvoní mobil. Kouknu na display, bliká tam BRÁŠKA. Rozklepou se mi ruce. Andy mi ho vezme a zvedne to.

„Ano! Bill je u mě. Co mu chceš?“ štěkne.

„Andy, dej mi to,“ dožaduji se svého mobilu. Sice s nevolí, ale nakonec mi ho dá.

„Potřebuješ něco?“

„Jo, tebe.“

„Tome, nech toho. Mezi námi je konec, tak už to konečně pochop. Zabil si mou lásku a už to nevezmeš zpět.“

„Bille, lásko, miláčku. Já tě miluju.“ Ukápne mi slza. Podívám se na Andrease, má strach v očích.

„Už jsem řekl! Čau!“ Típnu to a pro jistotu si celý mobil vypnu. Váhavě obejmu Andyho. Cukne.

„Ty ho miluješ?“ pípne. Zničeně si sednu na postel.

„Andy, když mi dáš šanci a čas, mohl bych milovat tebe,“ zašeptám. Andy se na mě podívá s láskou a něhou.

„Opravdu?“ Kývnu, ale bohužel si nejsem 3x jistý. Přiklekne si ke mně a chytne mě za ruce.

(Andy)

„Měl bys jít domů.“

„Ale…“

„Žádné ale. Budou mít strach.“ Nechtěl jsem ho tam posílat. Vím, že tam je Tom. Bill se zvedl a začal se oblíkat. Pozoroval jsem ho a přemýšlel.

„Andy?“

„Hm? Co?“

„Nevíš, kde mám ponožku?“ uculil se nevině. Zamyslel jsem se.

„Ne, to vážně nevím, ale mrkni se pod postel,“ navrhl jsem. Bill se zarazil, ale nakonec se konečně sklonil. Odkryla se mu záda. Pohladil jsem ho. Lekl se.

„Au,“ zakňučel a vylezl. Podíval jsem se psíma očima. Kvůli mně se praštil. To jsem nechtěl. Bolestě je zavřel.

„Omlouvám se.“ Nic.

„Bille? Žiješ?“ Tvrdá ignorace.

„Tak sakra, Bille! Řekni něco!“ křikl jsem. Uslyšel jsem smích.

„Naletěl, naletěl, chacha,“ gebil se.

„Ty…potvoro…víš, jak jsem se bál?“ Bill zvážněl, ale cukaly mu koutky. Přišel ke mně.

„Andy, snad se nezlobíš…“

„Jo!“ štěkl jsem. Bill se hned culit přestal a zesmutněl. Asi si myslel, že jsem vážně naštvaný.

„Ty jsi ale blázínek. Zlobit se na tebe? To ani nejde.“ Zvedl jsem mu bradu. Podíval se mi do očí a obdaroval mě nádherným polibkem.

„Musím domů,“ zaskučel.

„Nechoď,“ zaprosil jsem.

„Ne, ne, sám jsi mě poslal.“ Ááá, teď jsem si v duchu nadával.

„Billí, prosím.“

„Promiň, musím jít.“ Smutně jsem kývl a natáhl si rifle. Málem jsem si ho skřípnul. 🙁 Sešel jsem s Billem ke dveřím, kde mě naposled políbil a odešel. Sotva se za ním zavřely dveře, přepadl mě strach. Strach, že ho zase ukořistí Tom. Chtěl jsem přemýšlet, ale padla na mě únava.

autor: Mykerina
betaread: Lucy