Rozum a cit I 50. (konec)

Billovi se z té záplavy citů, jež jej v tu chvíli zahltily, málem zatočila hlava. Jako hadrová panenka něžně sklouznul do bratrovy náruče a kdyby jej Tom pevně nesvíral za jemné linie těla, určitě by se mu podlomila kolena. Všechno, co se pokoušel dostat za těch pár dní z myšlenek, bylo zpět. Cítil stejně, snad s ještě narůstající intenzitou, všechno se mu vrátilo, vzpomínky se míhaly pod jeho sevřenými víčky, uvědomoval si každý sebemenší dotek, každé zachvění. Tom mu přejel svými štíhlými prsty po celé délce zad a Bill měl pocit, jako by mu po páteři sjela ohnivá čára, která za sebou zanechala výrazné stopy. Chytil Toma kolem krku, už se nebránil, zapomněl na svou hrdost, teprve teď mu docházelo, že se díky ní sám okrádal o jejich společné chvíle, jež pro něj byly něčím nepopsatelně dokonalým.

Miloval Toma každičkým nervem svého těla, všemi svými smysly, jež už byly naprogramovány tak, že pod jeho rukama automaticky roztával. K nikomu necítil nic, co by se jen z jedné setiny mohlo vyrovnat lásce, již věnoval bratrovi. Udělal by pro něj vše na světě, mohl by jej požádat o cokoliv a on by bez váhání řekl ano. Sám sebe děsil svou odhodlaností, svou posedlostí, která byla ukotvena hluboko v něm a nutila jej žít jen pro Toma. Znamenal pro něj svět, bez něj nemohl dýchat, dusil se bez jeho přítomnosti, nenalézal klid. Nevnímal stopy ledové vody, jež mu prosakovala pod tenkou látkou trička, nechal se bratrem natlačit na stěnu, jak jen to bylo možné, zaklonil hlavu a dovolil mu, aby pronikl dychtivě svým jazykem mezi jeho slastně vzdychající rty. Srdce mu bušilo tak silně, až se bál že to nevydrží, že snad zemře bez dalších bratrových polibků.

Potřeboval jej. Poprvé za celý svůj život dokázal sám sobě přiznat, že i přes svou egoistickou povahu, je na někom plně závislý, že si nevystačí sám, že někoho jednoduše potřebuje. Toma. On byl jeho osud, mělo se to stát, už od začátku to bylo všechno dané, jim je prostě určeno být spolu. Jeden bez druhého jsou ztraceni a teprve vzájemná náklonnost jim umožnila, najít své vlastní já.

Tom jej něžně hladil dlaněmi po napjaté kůži břicha, sjížděl na jeho útlé boky, prudce je svíral ve svých rukou, jež se vzrušením chvěly. Nikdo jej nedokázal odzbrojit jako Bill, s ním ztrácel sám nad sebou kontrolu, přestával se ovládat. Ve svých uších slyšel jeho steny, díval se na jeho vlhké a polibky naběhlé rty, které jej tak neuvěřitelně dráždily. Jako beze smyslů sjel ústy na jeho porcelánově světlý krk a sevřel tu andělsky jemnou pokožku mezi zuby. Bill zavzdychal a ještě víc si k sobě bratra přitáhnul. Když Tom svůj stisk povolil, na hebké kůži doslova zářil zarudlý flíček, který postupně nabýval na stále sytější barvě. Věděl, že teď už mu Billa nikdo nevezme, nikomu to nedovolí. Je jen jeho a on se postará o to, aby to ta také zůstalo. Každý, kdo by se na něj opovážil jen sáhnout, toho bude později velmi trpce litovat, protože pokud šlo o Billa, Tom neznal míru, neuměl se krotit.

Všimnul si, jak se bratrovo tělo silně třese a objevuje se na něm vrstva husí kůže. Podíval se do jeho hnědých nevinných oči, které se na něj dívaly tak neskutečně oddaně, že měl touhu zahrnout Billa tou největší něhou, jíž byl schopen. Políbil jej na čelo a beze slova jej odvedl k sobě do pokoje.

Tam, kde poprvé poznali, jak chutná láska toho druhého, tam, kde na jejich tělech poprvé spočinuly jejich vzájemné doteky, kde uskutečnili své tužby, šeptali si svá tajemství, jeden pro druhého trpěli a pochopili, že jsou už navždy spojeni nezničitelným poutem. Tom bratra položil na postel s takových citem, jako by byl ze skla a mohl se každou chvíli rozbít, bál se jakéhokoliv prudšího pohybu. Líbal jej po nahé hrudi, celou tu dobu jej jemně hladil, jakoby se ujišťoval, že je tady Bill skutečně s ním, že se mu to všechno jenom nezdá.

„Všechno odpuštěno,“ zašeptal jistým hlasem Bill do jeho ucha, když jej opatrně líbal na tvářích a krku.

Tom se na něj podíval pohledem, jemuž dovedl porozumět jen jeho bratr a silně stisknul jeho dlaň.

Je tady s ním, drží jej za ruku, nemohl ani uvěřit tomu, kolik štěstí jej potkalo, jak moc je k němu život velkorysý, když jej může sdílet s Billem. Obětoval by pro něj vše a šel by za ním kamkoliv. Byl připraven, že nebude vždy jen brát, byl rozhodnut bratrovu lásku dokonale oplácet, být mu tou největší oporou, aby tady byl vždy pro něj, když jej bude potřebovat. Nedovolí, aby Bill trpěl, už nikdy nedopustí, aby bratr cítil sebemenší bolest. Každou noc bude u něj, bude hlídat jeho spánek, bude hlídat jeho pravidelný dech. Byl jen jeho.

Bill cítil, jak jej polévá horko, nevnímal svět kolem sebe, soustředil se jen a jen na bratra, jeho polibky jej rozpalovaly a způsobovaly dokonalé zatmění myšlenek. Tom jej pozvolna políbil, pomalu a sladce, vychutnával si kontakt s Billovými rty, které miloval. Jejich tvar a jejich chuť, byly pro něj neodolatelné.

Té noci se spolu poprvé milovali. Skutečně milovali. Patřili jeden druhému a tato noc posunula jejich lásku na ještě vyšší stupeň. Věděli, že to je to pravé, to co vždycky hledali, to po čem toužili, o čem se jim zdávalo v bezesných nocích. Bill se schoulil Tomovi do náruče a on jej k sobě pevně přivinul. Už nikdy jej nepustí, patří mu úplně celý, teď už se vším všudy.

„Slibuju, že nemine jediný den, aniž bych na tebe nemyslel,“ zašeptal Tom do ticha a políbil bratra do vlasů. Leželi stejně jako leželi jejich první noc. Přesto byly tyto chvíle v něčem jiné. Tehdy, tehdy ještě byli nejistí, byli zmatení, nevěděli co je před nimi, co všechno se může stát, čemu budou čelit. Nebyli připraveni. Teď se věci změnily. Ví co chtějí, ví, že jsou odhodláni se postavit úplně všemu, že je nic nemůže rozdělit, nic je nemůže zastavit. Poučili se ze svých chyb, všechno je před nimi a oni vědí, jak udělat věci lépe. Nechtějí nic, jen cítit přítomnost jeden druhého. A teď mají konečně všechno, všechno, po čem kdy jejich srdce toužila. Ať se stane cokoliv, už navždy budou mít jeden druhého.

Nebo ne?…

konec
autor: Heidi
betaread: Janule