Lehce potáhnu z cigarety, vdechnu do plic všechny ty škodliviny a vydechnu kouř. Dokážu si představit Davida, kdyby mě teď viděl. Už sice ví, že kouřím, ale tak nějak se s tím ještě nedokázal vyrovnat. Přesně vím, jak by zareagoval. Mám je všechny přečtené. Jsou tak předvídatelní! Začínám nenávidět jejich reakce na všechno, co udělám. Vždycky je něco špatně! David věčně není spokojený a Tom… Tom se mi vyhýbá.
„Proč, Tome?“
„Není to správné, Bille.“
„Nikdy jsme se neřídili žádnými pravidly, tak proč tohle říkáš?“
Mlčíš.
„Čeho se bojíš?“
Otáčíš se a jdeš pryč.
„Nenávidím tě, Tome Kaulitzi! Jsi srab!!!“
Ano, přesně tak. Nenávidím. A miluji. Je to složité. Je to člověk, kterému jsem dal své srdce, ale on ho vzal a zašlapal do země. Byli jsme šťastní. Dokud se v jednom rozhovoru neobjevila ta dotěrná otázka. Toma to vyděsilo. Přiznávám, i já byl na pochybách, ale věděl jsem, že jestli budeme hodně opatrní, zvládneme to spolu. Jenže Tom to tak neviděl…
„V časopisu YAM! se objevila dvoustrana o tzv. twincestu. Můžete nám k tomu říct něco bližšího? Byly tam i velice… ehm… zajímavé a odvážné fotomontáže. Co si o tom myslíte?“
„Nás všechny ten článek šokoval, ale rozhodli jsme se brát to s humorem. Některé fanynky se prostě řídí heslem „fantazii se meze nekladou“. Musíme se smířit s tím, že se něco podobného může ještě někde vyskytnout. Samozřejmě to není pravda!“
Tehdy jsem musel odpovědět já, protože Tom se k tomu vůbec neměl. Nejspíš jeho mysl zahltily různé představy. Co by se stalo, kdyby se to někdo dozvěděl. V tu chvíli si Tom začal uvědomovat všechna rizika našeho zakázaného vztahu.
„Neboj se bráško, to zvládneme. Spolu. Pamatuješ na to, co jsme si dřív řekli? Spolu dokážeme všechno.“
„Bille, copak si to neuvědomuješ? To, co děláme je nezákonné. Dokážeš si vůbec představit, co by se stalo, kdyby se to někdo dozvěděl?? Copak ty se toho ani trochu nebojíš?“
„Jasně, že se toho bojím, ale musíme věřit tomu, že to dokážeme. Jestli tomu věřit nebudeme, může se taky stát, že se rozpadne náš vztah. Včetně toho bratrského. A to chceš?“
„Nechci a ty to víš, ale… Co budeme dělat?“
„Pokusíme se na tohle všechno zapomenout. Aspoň pro teď.“
Poprvé jsem se s ním dokázal usmířit. Podruhé taky. Dokonce i potřetí. Ale potom… přestal to zvládat. Dotěrné otázky se objevovaly čím dál častěji. A teď? Skoro se spolu nebavíme. Kromě pozdravu a věcí ohledně kapely, spolu celý den nepromluvíme. A navíc je poslední dobou pořád pryč. Našel si holku, se kterou je už asi tři týdny. Nenávidím ji! Bere mi ho, mého Toma!! Sebrala mi milence i bratra.
Típnu cigaretu. Svojí poslední. Rozhodl jsem se, že skončím. A to nejen s kouřením. Se vším. Nakonec… když se na to tak podívám, tak kouření bylo možná to nejmenší zlo v mém životě. Nejvíc mě dokázala zničit láska. Stejně je zvláštní, jak někomu dokáže zničit život vlastní bratr, dvojče. Tome, měl si mě podržet a ne mě dohnat k tomu nejhoršímu činu. Vlastně se to nejhorší jeví jako nejjednodušší řešení. Promiň bráško, musím to udělat. Nikdy bychom nebyli šťastní, kdybychom kolem sebe jen tak chodili.
Postavím se na římsu střechy polorozpadlého domu na kraji Loitsche, odkud mám výhled na všechny baráky v okolí. U nás se ještě svítí. Tom je už doma. Co asi dělá…? Myslí na mě? Nebo na svojí holku…? Asi spíš na ní… Bolí to, moc! Kouknu se dolů, ale nic nevidím. Jen nekonečnou tmavou tmu. Když se podívám zpátky na náš baráček, už se tam nesvítí. Tom zhasl. Nejspíš šel spát… nebo se ještě někde prochází. Poslední dobou to dělá často. V noci se jde ještě projít po tmavých ulicích. Chtěl bych vědět na co v těch chvílích absolutní samoty myslí.
Aniž bych si to uvědomil, stojím zase o kousek blíž okraji střechy. Už to chci mít za sebou a zároveň se to snažím oddálit. Kdyby tu stál někdo další, asi by si pomyslel, že ještě nejsem rozhodnutý. Že to vlastně v podstatě nechci udělat. Ale mýlil by se.
Pomalu se otočím a váhu těla přenesu na paty. A pak už jen padám… Do tmy… Kéž bys tam před chvílí stál se mnou, bráško. Kéž bys mi říkal „Spring nicht“…
autor: Cherry
betaread: Janule
klásný, ale chtělo by to další díly, o tom, co Tom udělá až to zjistí… i když… je jasný, že skočí taky 🙁