Stanování

Tom vymyslel plán, chtěl být totiž s bratrem o samotě, ale nešlo to, protože se k nim nakvartýrovala tetička s malými otravnými sestřenkami. Šel za Billem. Zaklepal na dveře od jeho pokoje a vešel. Bill se zrovna převlíkal.

„Sakra, to neumíš klepat?“ vyletěl na bratra.

„Jsem klepal! Nemůžu za to, že jseš hluchý jak poleno!“ bránil se Tom. Bill se pořád mračil, ale když se k němu bratr začal přibližovat, začal couvat ke zdi. Tom k bratrovi přistoupil a pohladil ho po nahé hrudi.

„Zbláznil ses?? Vždyť jsou všichni doma!!“

„Ale je zavřeno,“ namítal Tom a přitáhl si bratra k sobě. Bill se bratrovi vykroutil a odstoupil. „No tak, aspoň jeden polibek,“ škemral Tom.

„Dobře, ale opravdu jen jeden! Nechci takhle riskovat!“ souhlasil Bill a bratr ho nedočkavě začal líbat. Hladil ho po zádech. Strašně jej vzrušoval bratrův piercing v jazyku. Tom už se ale neudržel a přejel bratrovi po boxerkách.

„Hej!!! Neřekl jsi jen tak náhodou jeden polibek??! A teď mě tady ošmatáváš!!“ Tom zčervenal.

„Když Ty mi tak chybíš!!“

„Ty mně taky, ale hold máme smůlu, protože máme barák plný příbuzných!!“

„Mám nápad! Co kdybychom dneska stanovali??“ navrhl Tom.

„Blázníš!!! A kde jako??“ nevěřil Bill svým uším

„To je jedno, třeba na zahradě u bazénu…“ Bill váhal. Tom mu přejel rukou po linii páteře a políbil na ucho

„Nechtěj, abych tě prosil,“ špitl.

„Víš, ale mě se líbí, když mě prosíš,“ usmál se na bratra Bill.

„Ale dobře dneska večer stanujem, ale jestli mi bude zima tak…!!“

„Tak se k tobě přitulím a zahřeju tě!“ zakřenil se Tom a rozcuchal bratrovi vlasy.

„Hej!! Jen počkej, až tě chytnu!!“ začali se honit po pokoji. Ale Tom nevybral zatáčku a vpálil to do zdi, odrazil se od ní a jak padal, žduchl do bratra a spadl na něj. Bum, rána jak z děla!! Rozletěly se dveře a v nich stála Simon a ostatní.

„Mami, to není, jak si myslíš!! Tom jen nevybral zatáčku a bechnul do zdi a přitom spadl na mě…“ řekl Bill a shodil ze sebe bratra.

„Zlato, já si to ani nemyslím. Jen jsme slyšeli pořádnou ránu… Jste v pořádku??“

„Jo,“ řekl nevrle Tom. Odešli.

„Musel jsi mě tak bezcitně shodit??“ štěkl Tom.

„Promiň, ale jinak to nešlo…“ omlouval se mu bratr. Chtěl Toma pohladit, ale ten uhnul a zamračil se.

„Tak už se, pls, nezlob…slyšíš??“ škemral Bill, ale Tom se k němu otočil zády. Stoupl si za něj. „Promiň, vždyť to tak nemohlo bolet…“ podlízal. Tomovi začaly cukat koutky.

„Tak jo, když tak škemráš…“

„Co?? Já že škemrám?? Nikdy!!“

„Ne?? A co to teď jako bylo??“ řekl naštvaně Tom a žduchl do Billa. Ten ale zakopl o stolek a prásknul sebou na zem.

„Ježiši, brácha, sorry!“ omlouval se.

„Dej mi pokoj!!!!“ křikl Bill uraženě. Teď se pro změnu vtíral Tom.

„Dneska večer a už mi dej pokoj!!“ Tom tedy odešel.

******

Konečně nastala 20 hodina a Tom rozdělal stan. Trvalo mu to trochu dýl, protože ho špatně postavil a musel ho stavět znovu… njn stavěl stan poprvé, ale co by neudělal pro chvilku s bratrem. Bill dorazil za chvíli, ale pořád si hrál na uraženého. Hodil spacák prudce na zem. Tom mu ho uložil těsně vedle svého. Bill si lehl.

„Dobrou,“ hlesl a zachumlal se do spacáku. Tom si k němu přilehl a obejmul ho.

„Ještě se zlobíš??“ zeptal se. Bill ho však tvrdě ignoroval. Tom si myslel, že když bude dělat uraženého, obměkčí tím bratra. Proto se otočil k Billovi zády. Bill zabořil hlavu do polštáře, aby bratr neslyšel jak se řeže, dávno už mu odpustil. Chudááák!!!! Málem se pod tím polštářem udusil. Zakuckal se. Tom se na něj nechápavě podíval, když viděl že se Bill dáví smíchem, uraženě se zase otočil zpět. Bill se nad něj naklonil, dýchl mu něžně na krk a Tom se ošil. Pak mu zajel rukou do spacáku, kde se probojoval pod jeho tričko a tam nechal ruku klidně ležet. Tom se ani nehnul a čekal, co bude dál. Bill věděl, že musí začít on, protože se na něj bratr zlobil. Přisunul se k Tomovi ještě blíž a cítil, jak se pod jeho dotyky zachvěl. Byl nervózní, tak dlouho nebyli spolu o samotě. Vzrušil ho i jediný bratrův dotyk, byť byl třeba jen letmý. Bill zvýšil intenzitu hlazení, ale zároveň se divil, že musí Toma přemlouvat. Věděl, že se na něj zlobí, za to jak se choval odpoledne, ale jen se bál, aby je nikdo nenačapal přímo při činu… Tom však už povoloval. Nechtěl. Nesměl. Chtěl, aby se bratr snažil ještě víc, ale nevydržel to a otočil se k Billovi a vyhledal jeho měkké rty, které by za nic na světě nevyměnil. Bratr pootevřel ústa a Tom přijal nabídku. Bill otevřel spacák a Tom si k němu přilehl. Sotva to udělal, začal hledat jeho podbřišek a snažil se dostat bratrovi pod prádlo.

„Zpomal!! Neuteču ti!! A navíc máme celou noc!!“ krotil ho Bill. Tom si na něj obkročmo sedl a chytl mu ruce.

„Teď už mi neutečeš!“ usmál se a zahrnoval ho polibky na krk. Líbilo se mu, když se pod ním Bill svíjí. Znovu se věnoval jeho rtům, aby tlumil stále hlasitější vzdechy, kterými mu bratr projevoval náklonnost a stále se zvětšující vzrušení.

„Bille!! Pšššt!!! Fakt nechci, aby sem někdo přišel.“

„Fajn!!“ řekl dotčeně. Tom ho pohladil po vlasech.

„Až nebude nikdo doma, buď hlasitej jak chceš. Víš, že mě to rajcuje, ale teď prosím ne.“ „Dobře,“ špitl Bill a jemně bratra políbil. Tom mu svlíkl tričko a jazykem mu kroužil po plochém břiše. Bill se chudák kousal bolestivě do rtů, aby nevykřikl nahlas. Když však Tom přejel rukou po jeho očividně napjatém rozkroku, zasténal. Tom se na bratra vyčítavě podíval. Bill se na něj nevinně usmál. Tom tedy udělal to, na co Bill čekal tak dlouho. Sundal mu tepláky. Billovi stékaly kapičky potu po zádech. Tom nakonec stáhl i ten tenoučký kousek látky, který mu zavázel. Tom vzal Billdu do ruky a začal jezdit sem a tam.

„Ach!!! Tome!!!“ Tom najednou přestal. Bill se na něj udiveně podíval.

„Co… co sse děje??? Proč jsi přestal???“ zeptal se překvapený Bill .Tom se tajemně usmál. „Líbí se mi, když tě takhle můžu dráždit.“

„Tak ty mě chceš dráždit?? Jak chceš!!“ štěkl a začal si oblíkat boxerky.

„Počkej… já to tak nemyslel… Jen jsem tě chtěl víc vzrušit…“ vysvětlil mu to Tom a znovu mu sundal prádlo. A vrátil se zpět k rozdělané „práci“. Bill si znovu lehl a slastí zavřel oči.

Tom jazykem laskal jeho žalud. Sál. Laskal ho. Pomáhal si i rukou jen proto aby byl bratr spokojený. „Rychleji!“ poručil si. Tom zrychlil. „Áááááááách….Tome!!“ zasténal Bill a Tom se málem pod přívalem slané tekutiny zadávil. Chvíli čekal, až se Bill uklidní. Nechtěl ho nějak honit, ale jeho chtíč začínal růst. Bill zpozorněl.

„Copak by si chtěl???“ zeptal se a svůdně si olízl rty. Tom mu neodpověděl a vpil se do jeho rtů.

„Tebe, Bille, tebe chci!“ zašeptal mezi polibky.

„Ale vždyť mě máš.“ Nechápal, ale v zápětí mu to docvaklo. Vyděšeně zakroutil hlavou. „Proč?“ zeptal se Tom smutně.

„Já… já nejsem připravený.“

„Já bych ti neublížil, to snad víš, ne?“ nechápal Tom.

„Nemůžu, nejde to. Prosím pochop.“

„Fajn!!!“ řekl uraženě Tom a začal se zvedat. Bill se jen udiveně koukal. Ale když viděl, že rozepíná stan, chytil ho za tepláky.

„Neodcházej,“ hlesl potichu. Tom se na něj podíval a pak mlčky odešel. Billovi to bylo líto, ale co měl dělat???? Měl strach a…. Ukápla mu slza. Nakonec vyčerpáním a smutný usnul. Zabalil se do spacáku jak nejvíc to šlo, ale i tak mu byla pořádná kosa. Tom se uložil u krbu, nebyl schopný spát v pokoji. Vždycky tam byli s Billem spolu a teď na něj dolehla lítost za to, jak se k němu zachoval. Nechal ho tam samotného. Billa, jehož tak miloval a který souhlasil s JEHO bláznivým nápadem na stanování… Asi ho hryzalo svědomí, protože se zvednul a potichu otevřel terasu.

„Ááááááá,“ zachvěl se, sotva vylezl ven. Přitáhl si mikinu více k tělu a potichu šel ke stanu. Roztáhl zip a vešel. Bill spal, ale i tak se klepal. Od rtů mu stoupala pára. Byl celý bledý. Tom se lehce pousmál nad tou bratrovou křehkostí (opravdu vypadal jak panenka z porcelánu) a lehl si k němu. Chtěl ho zahřát sám sebou. Pevně ho objal. Bill sebou trhnul.

„Pšššššt spi!“ Pošeptal mu do ucha. Bill ale zakroutil hlavou a pomalu se k němu otočil.

„Něco ti dlužím.“

„Ale nedlužíš, byla chyba nutit Tě. Odpusť. Ale myslel sem… to je jedno,“ usmál se křečovitě.

„Ne!! To není jedno. Já chci vědět, co si myslíš. Musím to vědět, i když tak nějak mi to už došlo.“

„Ale…“ Tom chtěl něco namítat, ale Bill ho z ničeho nic povalil na záda a líbal ho. Zmrzlýma rukama mu zajel pod tričko. Tom se ošil. Studily ho bratrovy studené ruce, ale i tak si nechal sundat tričko. Najednou ale Billa zastavil. Ten nechápal.

„Já vím, že to nechceš, děláš to jen proto, abych nebyl naštvaný a a,“

„Tome, kdybych to nechtěl, tak to nedělám.“

„Vážně?“ Bill kývl a vrhl se na bratrovy bradavky. Kroužil kolem nich jazykem. Občas jemně skousl. Vždy, když to udělal, Tom tiše zasténal. Ještě chvíli ho tam laskal, ale pak opustil toto citlivé místo a jazykem sklouzával níž a níž až se dostal k pupíku. Jemně ho tam líbal a občas skousl. Prsty zajel pod lem prádla. Cítil, jak se Tom zachvěl. Nakonec celou dlaň přitlačil na rozkrok.

“ Billéééééé… ááchchchch,“ zavzdychal. Bill se usmál, ale chtěl ho vydráždit ještě víc. Ještě víc přitlačil na jeho žádostivý rozkrok. „Bille… pp..prosím..už to nevydržíííííímmm… ach,“ zavzdychal přerývavě Tom.

„Ne, ne, chci tě trápit,“ usmál se Bill v duchu. Nakonec mu dovolil, aby ho zbavil oblečení, ale nic víc. Laskal Tomova stehna, ale jeho vzrušení se ani nedotkl. Tom zoufale zakňučel. Jeho touha po Billovi stále rostla. Už ho chtěl, ale Bill ho zatlačil zpět.

„Jsi moc nedočkavý.“

„Já… já vím,“ přitáhl si jeho hlavu a nenasytně ho políbil. Bill se konečně podvolil jeho vůli a lehl si na břicho. Tom si na něj lehl. Vzrušením se mu točila hlava. Bill se rozklepal.

„Lásko, ještě pořád můžeš říct NE.“
Zavzdychal mu tom do ucha. Bill byl ale už rozhodnutý. Věděl jak moc ho Tom chce a jak dlouho musel čekat, než mu to dovolil.

,,Miluju tě,“ šeptl Tom a laskal ho na krku. Propletli si prsty.

„Tome… prosím… dělej,“ popohnal ho.

,,Připraven?“ Bill kývl, ale v duchu křičel NE.

,,Kdyby něco…“

,,Dělej!!!!“ rozkázal Bill. Tom neváhal a snažil se do něj jemně vstoupit, ale jeho míra vzrušení už dávno přestoupila únosnou hranici. Bill sykl bolestí.

,,Promiň, promiň,“ omlouval se hned Tom.

,,To….to je Ok. Pokračuj,“ odpověděl, ale po tváři mu stékaly slzy. Tom se tedy začal pohybovat, ale co chvíli nepatrně zrychlil. Pokaždé Bill ucítil ostrou bolest… Už to nemohl vydržet. Nic ale neřekl. Nechtěl, aby si Tom myslel, že mu ubližuje. Tom byl opravdu vydrážděný a začala, ač neuvědoměle, přirážet. Bill to chvíli snášel, ale pak….

,,Dost, prosím,“ zakňučel zoufale. Tom byl ale jako v transu a pokračoval.

,,Tomeeee… už ne…!!!“ zavzlykal. Tom se ještě párkrát zapohyboval a pak se s hlasitým stenem unaveně opřel o Billova záda.

(TOM)

Bože to byla nádhera. Takhle jsem se ještě necítil. Jen mě štve, že jsem nebyl schopný přestat, když o to Bill žádal. Asi ho to bolelo a já??? Já ho takhle zklamu. Vystoupil jsem z něj a vzal ho do náruče. Celý se klepal.

,,Promiň mi to, lásko, prosím odpusť,“ šeptal jsem mu do ucha. Uklidnil se, ale jen trochu. Pak se opět rozvzlykal.

,,Bolelo to…. ho… hodně,“ vysypal ze sebe, ale furt se zalykal.

(Bill)

Tak strašně to bolelo a Tom nepřestal, když jsem ho žádal. Ale chápu ho. Když bylo po „mučení“, vzal mě do náruče, omlouval se a já mu řekl, jak moc to bolelo. Potřeboval jsem utišit. Tom pochopil. Hladil mě, jemně laskal. Za chvilku jsem mu polibky oplácel. Cítil jsem, jak rukama mapuje mé tělo. Ošil jsem se. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale ještě jsem občas zaznamenal bolest, když jsem se zavrtěl. Přitlačil ruku na můj rozkrok a já se neubránil slastnému vydechnutí. Cítil jsem tlak. Tom se zase vzrušil. Jeho polibky byly vášnivější, hlubší, pomalu si na mě lehl.

,,Ne… prosím… už … ne…“ snažil jsem se protestovat, ale bez odezvy. Jen mi přiložil prst na rty.

,,Pšššššt, klid. Jen dostaneš, co si zasloužíš!“ zašeptal a já nevěděl jestli se bát nebo ne. Tom mě líbal na krku. Občas jemně skousl, ale si označil co je jeho. Jazykem kroužil po celém mém hrudníku. A já pomalu zavíral oči.

(Tom)

Vím, že jsem Billovi ublížil. Jsem rozhodnutý mu to vynahradit. Začal jsem ho líbat vášnivěji a pomalu si na něj lehal. Bál se, prosil. Jen jsem mu položil prst na rty a zašeptal, že je to odměna. Jenže mi to nedalo. Prostě jsem ho kousl do krku, abych ho označil. Je můj. JEN MŮJ. Je to sobecký, vím, ale každý uvidí, že NĚKOHO má. Jazykem jsem bloudil po celém jeho nádherném těle. Všiml jsem si, že konečně zavřel oči. Líbal jsem mu tu jeho hvězdu, která mu zdobí bříško. Chvěje se. Už ne strachem, ale vzrušením. Doufám. Jdu níž. Bill už je vzrušený. Trochu se pousměju. Přejedu po něm rukou. Bill zasténá. Vyhledám jeho rty a nenasytně se do nich vpiju. Líbá božsky. Naposled na něj kouknu a vracím se k pupíku. Obkroužím ho. Kolenem zajedu do klína.

,,Ach… To… Tomééé,“ ještě víc ho chci vydráždit. Musím, zaslouží si to. Jazykem znovu přejedu po jeho vzrušní. Odezvou jsou další steny. Třu mu boky, občas „náhodou“ přejedu po tříslech.

,,To… Tome…. prosííím… Já… už… já… už to…!!! vydere ze sebe mezi vzdechy. Ještě to nechci ukončit. Přisaju se na jeho hebké rty a rukou mu zajedu do rozkroku. Už několikrát prudce vydechl. Cítím, jak se mi nabízí, jak se svíjí. Líbí se mu to. Svou rukou mě na sebe přitlačí, ale teď zasténám já. Ne, Bille, tohle nedělej nebo se neovládnu. Tře se o mě jako šílený. Už je toho na něj moc, sesunu se mezi jeho kolena a opatrně si jej vložím do úst. Laskám ho jazykem. Saju žalud, pomáhám si rukou. Bill sténá, volá mé jméno. Zrychlím a s posledním jeho stenem mi zaplní ústa. Tiše polykám. Když jeho hruď klesne, lehnu si vedle něj. Je celý zpocený a klepe se. Jo, no venku je zima. Obleču sebe i jeho, pak mi Bill usne v náručí. Za tuhle noc jsem mu vděčnej. Byla nejkrásnější, jakou jsem kdy zažil.

autor: Mykerina
betaread: Janule