Flaška

Bože to zas byla akce… Vytáhnout si na podium 3 fanynky mohlo napadnout jen mě… Taky to tak dopadlo. Ty střelený baby se popraly a já taky jednu schytal. Naštěstí mě Tom zachytil, takže sem nebechnul do davu… Asi by mě roztrhaly. Jenže když se mě Tom dotkl, projel mnou jakoby elektrický proud. Proč zrovna já musím být jeho dvojče? Bylo by vše jednodušší, kdyby nebyl z rodiny. Jsem sám ze sebe zoufalá a znechucený… Jak můžu milovat svého bratra? Na tuhle otázku hledám odpověď už asi půl roku. Proč mi to Tom dělá? Copak neví jak mě trápí? Asi ne. Jak by taky mohl cítit něco ke svému dvojčeti? Z uvažování mě až vytrhl David, který měl sto chutí mě za tu blbost uškrtit.

„Bille! Sakra co tě to napadlo? Že já blbec ti nechal volnou ruku, ale to se změní, chlapečku,“ štěkl.

„Co tím myslíš?“ zeptal jsem se vyděšeně.

„Myslím tím to, že tě začnu omezovat. Nebuš mít volné ruce. Už toho mám dost! Ty tvoje věčné výstřelky mě vážně nudí… Takže mi budeš hlásit kam jdeš, s kým a kdy se vrátíš… Co máš v plánu atd…! Jasný?!“ očividně zuřil.

„Davide… to… to mi přece neuděláš,“ zakňučel jsem…

„Bille… je mi líto… musím tě mít pod kontrolou… Až to pochopíš, budu ochoten ti tvoji svobodu vrátit, ale po tom dnešku…“

„Já už to neudělám,“ škemral jsem.

„To máš pravdu. Neuděláš.“ Odpověděl a odešel. Zůstal jsem tam stát a vstřebával všecko, co mi tu sdělil. To mi přece neudělá? Ozvalo se klepání.

„Hm,“ zabručel jsem. Vešel Tom. Málem se mi zastavilo srdce. Byl jen v osušce.

„Bille? Co se stalo?“ zeptal se a sedl si ke mně na postel. Ne, Tome, nesedej si tak blízko nebo za sebe neručím.

„Bille?“

„Co?“

„Na něco jsem se tě ptal.“

„Na co?“ pohledem jsem sklouzl na jeho hruď.

„Vnímej mě a přestaň mě pozorovat.“ Zčervenal jsem.

„David zuří, viď? Jaké ti dal kázaní tentokrát?“ pobaveně se usmál. Pak se ale zarazil, když si všiml, že mu pozoruju rty. Znejistěl.

„Co? Žádné kázání. Bohužel… On mě chce mít pod kontrolou, takže jsem ztratil volnost,“ Tomovi padá čelist.

„To… to znamená co?“ zeptá se zmateně.

„Musím mu říkat kam jdu,s kým, atd.“

„Bille…“obejme mě. Ztuhnu. Odtáhne se.

„Děje se něco? Hm? Vždycky jsme si říkali všechno.“

„Tohle ti ale nemůžu říct,“ hlesnu.

„Proč? Týká se to snad mě?“ roztáhnu oči.

„Já… já, Tome… můžu něco udělat?“ pokrčí rameny. Nahnu se k němu a vášnivě ho políbím na rty… Užívám si ten polibek. Tom se ale prudce postaví…

„Bille? Co sakra blbneš? Jsi můj bratr, mé dvojče,“vykřikne prudce…

„Tome… můžu ti…“

„Sklapni… Tohle už nikdy nedělej, jasný?“ štěkne a mě se nahrnou slzy do očí. Ztuhne. „Bille… pro…“

„Vypadni,“ zakřičím. Tom beze slova odejde. Zhroutím se na postel a rozbrečím se jak malá holka. Proč? Proč mi neopětuje city? Stejně nemusel jednat tak prudce. Asi po hodině se uklidním a zalezu do sprchy. Voda mi udělá dobře. (Pz. jako že se dobře osprchuje, ne že si udělá dobře… to bylo pro ty, kdo maj bujnou fantazii) Lehnu si na postel. Ale ani spánek mi není dopřán. Někdo zaklepe.

(Tom)

Tak já přijdu za Billem, protože mám o něj strach a on na mě vyjede? Přece se do mě nezamiloval? Ne, určitě ne! Má to jen z nedostatku sexu… Počkat! Vždyť on s nikým nespal, takže je naprostá blbost to co jsem řekl.Sakra Tome. Nech toho! Okřikl jsem se nahlas.

„Děje se něco?“ zeptal se Gusty.

„CO? NE!“ odsekl jsem.

„Hele, dobře… nerozčiluj se hned… Jdeš na tu pařbu?“

„Jo, jasně,“kývnu.

„A Bill?“ zeptá se. Pokrčím rameny. Gusty se zvedne a jde za ním. Konečně se k něčemu rozhoupu a jdu se obléct.

(Bill)

Vešel Gustav… Rychle jsem si utřel oči.

„Potřebuješ něco?“ otázal jsme se.

„Jo. Jdu ti říct, že dneska bude pařba… budou tam všichni a hoooodně holek,“ uculí se a mně je zase do pláče jen z toho, když si vzpomenu, jak si Tom na každé párty užívá.

„Hej… Země volá Billa!“ zasměje se.

„Ehmm co?“

„Co to s váma je?? Tom je taky úplně mimo.“ On je mimo? Že by? Ne! To je blbost…Vždyť na mě křičel… Kouknu na Gustu.

„V kolik?“

„21:30?“ mrknu na hodinky… už mám jen hodinu… Sakra…

„Dobře, fajn… musím se chystat…“ Gusty odejde… Tahle párty pro mě bude utrpení. Už teď to vím… Zalezu do koupelny a decentně se nalíčím… Nemám náladu zase nějak vyčuhovat z davu. Udělám si slabé linky. Vlasy rozčepýřím. Zalezu do skříně… Sakra co si mám vzít na sebe? Vezmu si tmavé džíny, mé oblíbené tričko Satan Knows youre a poser … Konečně jsem nachystaný a můžu vyrazit za klukama… Vezmu si bundu, zamknu a dojdu k výtahu. Tam se ale setkám s Tomem. Oba se tvrdě ignorujme. Mrzí mě to, ale ten polibek mi za to stál, alespoň jednou jsme měl možnost ochutnat jeho rty. Poprvé a naposled.

(Tom)

Bill se na mě ani nepodívá… Chci se mu omluvit, ale nějak mi to neleze na jazyk. Kašlu na to. Společně jsme ani jeden nepromluvili jediné slovo, dojedeme do přízemí. Kluci už čekají.

Pařba je v plném proudu. Je tu plno krásných holek, ale já furt nedokážu vymazat z hlavy ten polibek od Billa. Co to se mnou je? Radši se trochu napiju. Alkohol mi zvedne náladu. Kouknu na Billa. Jen sedí a hraje si s prstýnky. Najednou se jakási holčina zvedne a řekne, že si zahrajeme na pokoji flašku. Všichni souhlasí, takže se odebereme nahoru. Bill furt mlčí. Nereaguje ani na Géčka.

(Bill)

Úplně jsem se klepal, když ta holka řekla, ať si zahrajeme flašku. Dorazili jsme na pokoj a sedli si do kruhu. Všichni byli nalití, až na jednu výjimku. Na mě. Točilo se ostošest. Padlo to na mě.

„Tak, Bille, předveď nám postelovou scénu… hmm… s Tomem.“

„Co?“

„Nebo si sundej ty boxerky,“ uculila se… Já vám zapomněl sdělit, že jsem už byl jen v prádle. Musel jsem to udělat. Přesunuli jsme se k posteli.

„Lehni si,“ poručil mi Tom. Učinil jsme tak. Rychle si na mě sedl a začal mě líbat na krku. Byla to nádhera. Hlavně nevzdychej, Bille! Nutil jsem se v duchu. Jenže se to nedalo… slabounce jsme mu vzdechl do ucha. Zdá se mi to, nebo mu přeběhl po tváři úsměv? Rukou mi zajel na hruď. Prohnul jsme se. Dodal tomu korunu, když se na mně začal pohupovat. Boxerky mi byly těsný… Panebože, jen ať si toho nikdo nevšimne. To bych nepřežil

„Tak konec,“ křikla opět. Tom přestal. Totálně vykolejeně jsem se zvedl a utekl k sobě. Všichni na mě čuměli jak na blázna.

(Tom)

Bože ty jeho rty… Postavil se mi. Ještěže nosím volné kalhoty, ale Bill to měl těžší. A navíc utekl. Bylo mi to celkem líto, ale ještě chvilku jsem tu musel zůstat. Drásalo mi to nervy.

„Tak, bando,jdu spát… jsem unavený… mějte se.“ Houknu a už mizím. Jdu kolem Billova pokoje a slyším vzlyky. Ale ne! Otevřu dveře. Vyděšeně se na mě podívá. Jdu blíž

„Tome, zmiz! Nebo mi chceš vyčítat, jak se mi to s tebou líbilo? Jak si mě dokonale vzrušil? Promiň, ale na tohle já nemám nervy.“

Klekl jsem si k němu… a… políbil jsme ho. Vykulil oči, ale polibek mi oplácel.

„Co… co děláš?“ zeptal se po chvíli.

„To co chci a co je správné… Bille, já… omlouvám se, ale až teď jsem si uvědomil, že tě chci, že tě miluju,“ hlesl sem a opět ho políbil…

„Taky tě miluju,“ zašeptal a pak mi usnul v náručí.

autor: Mykerina
betaread: Janule