Bratrská láska? Ne, něco víc! 18.

,,Ahoj mamí,“ křikl jsem hned, jak se mi povedlo vystoupit z auta. Neviděl jsem jí už půl roku a konečně jsme zase byli doma. ,,Ahoj, broučku,“ křikla i máma a už mě objímala. ,,Mamí,“ křikl i Tom a já ji hned pustil. Máma se na mě jen podívala a už se vítala s bráchou. Bylo na něm vidět, že je šťastný, že je zase doma…

,,Jak jste se měli, co?“ ptala se nás máma, když jsme se usadili všichni v obýváku. Podíval jsem se na Toma, ale ten mi pohled neopětoval, díval se jen na mámu. ,,Bylo to super. MĚLI jsme se dobře.“ To měli Tom hodně zdůraznil. Jako by nestačilo, že už tak jsem se nesnášel za to, co jsem mu řekl. ,,To jsem ráda. A dáte si něco k jídlu?“ Mamka byla fakt aktivní. Hrozně dlouho nás neviděla, tak se jí ani nemůžu divit. Ale teď nás bude mít doma zase dost dlouho. =) ,,Já ne, mami, nemám hlad. Ale půjdu si lehnout, nevadí?“ ,,Tome, není ti nic, zlato?“ ptala se mamina hned ustrašeně. Tom když nejí, tak mu něco musí být. ,,Není, jen jsem unavený,“ usmál se na ní a pohledem zavadil o mě. Přesně jsem v něm teď viděl sebe, když jsem před půl rokem odjížděl. Taky se teď musí hodně přetvařovat. ,,Dobře, broučku, něco ti schovám,“ pohladila ho po vlasech a Tom zmizel u sebe v pokoji.

,,Ty se doufám najíš, zlato?“ otočila se máma na mě. ,,Já jo, už mám hlad.“ ,,Ty máš hlad? Vždyť jsem tě vždycky musela přemlouvat,“ nevěřila máma. ,,No mám, no, když jsou vafle,“ mrkl jsem na ní a už jsem mizel v kuchyni. Vůni mamčiných vaflí poznám vždycky. ,,Ty jsi blázen, Bille. Chyběli jste mi tu,“ usmála se máma a zase mě objala. Ani mi to nevadilo, hrozně rád jsem jí zase viděl. ,,Tak povídej, co jste tam vyváděli?“ zeptala se máma a mně zaskočilo. ,,Ježiši, Bille, dávej přece pozor,“ trochu mě bouchala do zad. Bože, touhle otázkou mě úplně zaskočila. Já vím, že chce vědět něco úplně jiného, ale prostě takhle podaná ta otázka byla, jako by se ptala přímo na to, co jsem dělal s Tomem…

,,Měli jsme různý koncerty, vystoupení v televizích, bylo to hrozně fajn,“ dostal jsem ze sebe nakonec po chvíli. ,,A jaký koncert byl nejlepší, co?“ pořád se usmívala.. ,,Asi ten v Loreley,“ usoudil jsem po chvíli. Vážně to tam tenkrát bylo super, oslavili jsme tam s bráchou naše 17. narozeniny a lidi byli úplně skvělí. Atmosféra taky. Ale nejlepší byl večer… Byl jsem s Tomem sám a slavili jsme po svém. Vzájemně jsme si užívali jeden druhého, byli jsme si tak blízko, jako snad ještě nikdy předtím. Byla to naše nejhezčí společná noc a naše nejhezčí narozeniny. Ach bože, on mi tolik chybí. Proč si člověk uvědomí, co měl, až když to ztratí?

,,Bille?“ ,,Ehm, ano?“ zeptal jsem se mamky. ,,Ptala jsem se tě, jestli tam hodíš Tomovi nějaké jídlo, já zatím opláchnu to nádobí.“ ,,Jasně.“ Popadl jsem talíř, který držela máma v ruce a vydal jsem se k jeho pokoji. ,,Můžu?“ zeptal jsem se a strčil jsem hlavu mezi dveře. Ignoroval mě, nestojím mu už ani za odpověď. ,,Máma ti posílá jídlo. ,,Hm. ,,Kam ti to mám dát?“ ,,Na stůl. Poslechl jsem ho a postavil jsem mu to na stůl.. Na chvíli jsem se zastavil u jeho postele, měl jsem hroznou chuť ho obejmout, ale nemohl jsem, práva na to jsem se sám zřekl. Rychle jsem zmizel pryč. Nevšiml jsem si toho, že Tom doufal, že to udělám, že ho obejmu. Raději jsem si vlezl do sprchy a pak honem do postele…

,,Prosím?“ zahuhlal jsem do telefonu, protože jsem se ani nepodíval, kdo volá. Už jsem skoro spal, takže bych to stejně ani nevnímal. ,,Ahoj Bille.“ ,,Megan?“ nevěřil jsem svým uším. ,,Jo, jsem to já. Jak se máš?“ ,,Já? No, dobře. Co že voláš?“ ,,Chci se s tebou sejít, Bille, musíme si promluvit. Tenkrát jsi odjel a ani se to mezi námi nevyjasnilo.“ Nakonec jsem teda souhlasil a domluvili jsme se na zítra odpoledne. ,,Tak dobrou, Bille.“ ,,Dobrou.“ Zavěsil jsem a praštil jsem sebou zpátky do peřin. Proč to chce Megan teď řešit? Myslel jsem na zítřejší odpoledne docela dlouho, ale nakonec se mi povedlo usnout.

autor: Dádinka
betaread: Eleanot