Tiše smutně z okna hleděl,
Cosi šeptl,
Mlčky seděl.
Cosi šeptl,
Mlčky seděl.
Padlý sníh, jež zářil tmou,
Okouzlil svou nádherou.
Vztáhl ruku,
Sklopil víčka,
Tolik si přál být jen s ním,
Ať jeho lásku nadále hýčká,
A utopí tak těžký splín.
Jejich srdce tolik vzdálená,
Jež lásku chtějí ihned zpět,
Ta slova sladká zmámená,
Okouzlila jejich svět.
Však náhle náraz.
Padl k zemi černý anděl bez křídel,
Vše seběhlo se jen tak – naráz,
A prasklo, jak bubliny od mýdel.
Srdce plné čisté lásky,
Nesneslo tu samotu,
Přestal věřit v marné sázky,
Poddal se srdci tlukotu.
Bezvládně ležíc,
Snáší se sníh,
Pokradmo ulehá na závějích.
Vše kolem utichá,
Chystá se spát,
Anděl však nedýchá,
Už se nemusí bát…
autor: Týnka
betaread: Janule
