Koncert 1.

Dnes je prvního září… sedm nula nula. V hotelovém pokoji, na stolku vedle mé postele zvoní budík. Bráška, jako pokaždé, okamžitě otevře jeho velká kukadla. Obdivuji ho, já jenom flegmaticky, se zavřenýma očima, zmáčknu tlačítko na tom příšerném zvonícím přístroji a dál spím… „Tome, ty už vstáváš?“ optám se poněkud banálně. On si jenom rychle promne oči, jednou zívne a vyskočí z postele… „Ranní ptáče, dál doskáče,“ odpoví a já se otočím na druhou stranu a dál spím…

Po půl hodině přijde Tom ke mně: „Bráško, vstávat! Čeká nás dnes narozeninový koncert,“ oznamuje radostně. „Koncert? Aha…“ odpovím, ale po sekundě mi to všechno dojde, rychle ze sebe odhodím peřinu… Sakra, peřina zasáhla Toma!!! Jak byl nade mnou skloněný, moje duchna ho trefila přímo do obličeje. „To si nemysli,“ naštvaně vykřikne, ale v legraci… Vidím, jak mu cukají koutky úst. Už ale rychle bere svůj polštář a hází ho na mě… Začne sourozenecká peřinová válka. Když jsme byli malí, tak toto se stávalo naší denní hrou. Po chvíli se uklidníme. „Pamatuješ? To jsme dělávali před deseti lety. Vracíme se zpět do dětství.“ „Ha, jsme jak malá děcka,“ odvětí Tom a začneme se tomu ze srdce smát. Potom přinese krásně zabalený dárek, ve kterém se skrývá nádherný rockerský pásek. „Ty já miluju,“ překvapeně odpovím, ale Tom mně potřese rukou a vlepí malého hubana. Takového jenom narozeninového, abychom se hned po ránu nerozrušovali.

Já mu daruji k dnešním narozeninám značkovou kšiltovku. My zkrátka víme, čím si udělat radost.

Jdu do koupelny provádět ranní hygienu a brácha přichystá snídani. „Dnes nás čeká velký den,“ řeknu tiše.

Začíná se stmívat. Celá naše skupina stojí v zákulisí a netrpělivě čeká na povel manažera. Tam vzadu panuje zvláštní napětí nejen mezi členy skupiny, ale i mezi všemi lidmi, co se neustále nádherně starají o naše osoby. Netrpělivě přešlapuji z místa na místo. Tom si toho všimne a jeho krásným pohledem vypne všechny svaly mého těla. Stojím jako sloup, který láskyplně opětuje grimasy…

autor: Wendulka
betaread: Michelle M.