„Co děláš?“ vytřeštil na něj oči Bill, když se k němu Tom začal pomalu přibližovat. Koukali si zpříma do očí. Ani jeden nedokázal uhnout pohledem.
„Seš fakt sprostej, Tome,“ sykl Bill a snažil se uhnout pohledem, ale Tom si jeho tvář pořád jemně natáčel k té své.
„Seš dost zvláštní kluk,“ řekl až poněkud milým tónem.
„Jak, jak to myslíš?“ špitl Bill, ale asi tušil odpověď. Říkali mu to málem všichni. Že vypadá jako holka, že má krásnou dívčí tvář a nadávali mu do buzíků. Ale tohle všechno už dávno překousl. Jenomže teď, když tak koukal na Toma a doufal, že od něj nedostane tu samou odpověď, mu došlo, že on by mu to říct nedokázal. Nevěděl proč, ale prostě to tak cítil. Cítil, že on by mu ublížit nedokázal.
Tom jen tiše vydechl. Nemohl se na Billa vynadívat. Byl na kluka opravdu zvláštní, ale teď neměl na mysli make-up, nebo vůbec to, jak se o sebe stará, ale měl na mysli to, jak strašně zranitelně působil. Sice si hrál na velkého tvrďáka, uvnitř ním ale nebyl. A Tom to cítil. Hned jak Billa prvně uviděl, mu přišel dost zvláštní, ale až teď pomalu přicházel na to proč.
„Pojď, někam tě vezmu,“ řekl tence a ukázal Billovi, aby nastoupil do auta. Bill ale nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Já nikam nechci.Vůbec tě neznám, klidně mi můžeš ublížit,“ pípl a protestně se posadil na trávu. Tom se nad ním pobaveně zasmál.
„Co je ti k smíchu?“ zeptal se nevrle a propaloval jej očima. Tom jenom zakroutil s úsměvem hlavou a šel si nasednout. Přesně ale předpokládal Billovu reakci. Koukal vyděšeně po okolí a schoulil se do klubíčka, aby mu nebyla zima.
„Opravdu nepojedeš? Líbilo by se ti tam,“ křikl na něj ještě přes otevřené okýnko a mile se na něj usmál. Bill jen suše polkl a nakonec ustoupil. Pomalým krokem se šoural až k autu. Tom se vítězoslavně usmíval a otevřel mu dveře.
„Ale jenom na chvilku,“ šeptl Bill tence a zapnul si pásy.
„Taak, tady to je,“ usmál se Tom a vystoupil z auta. Bill zůstal ale demonstrativně sedět v autě a prohlížel se v zrcátku.
„Bille, polez!“ zaťukal mu na dveře Tom a Billovi nezbývalo noc jiného, než poslechnout. Zastavili u jednoho nádherného útesu. Byl tam překrásný výhled na řeku a celkově to působilo fakt nádherně. Bill se okouzleně rozhlížel všude kolem a nemohl se na tu krásu vynadívat. Tom se posadil na kapotu auta a spokojeně sledoval, jak rozkošně Bill vypadá, když je něčím nadšen.
„Líbí?“ zeptal se a čekal kladnou odpověď, avšak té by se u Billa dočkal jen málokdo.
„Hmm, hezký,“ povzdechl si a chtěl si jít znovu sednout do auta, když jej zadržela Tomova ruka.
„Proč seš pořád tak protivnej?“ nechápal. Vždyť přeci vypadal tak šťastně. Bill také byl štastný, ale nehodlal dávat najevo svoje pocity někomu, jako je Tom.
„Já jsem protivnej?“ zeptal se Bill s úšklebkem a vymanil se z Tomova sevření. „To ty seš protivnej,“ odfrkl a nasedl do auta. Tom sklesle vydechl a smutně sklopil tvář.
Billovi ho bylo moc líto, ale cizích lidí se štítil. A Tom pro něj prozatím cizím člověkem byl…
autor: B-kay
betaread: Janule
